PO PÁDU - Defenestrace

PO PÁDU

Ve Vídni měli zase jednou smutek: Co to zas ti Češi vyvedli!. Dobrodiní vlády naší pomazané, habsburské, vážiti si neumějí a do příkopu z oken toho svého Hradu naše věrné politiky metati ráčí!. Jenže kdybychom chtěli být puntičkáři, tak bychom museli konstatovat, že těch sedmadvacet českých pánů, kteří byli pro vzpouru proti Vídni za dva a půl roku nato popraveni na Staroměstském náměstí, nemluvilo většinou jinak než německy a sotva třetina z nich ovládala také češtinu. Kupříkladu i proslulý stavovský generál hrabě Jindřich Matyáš Thurn, který svým plamenným projevem na sjezdu 'české šlechty' v pražském Karolinu a ještě plamennějším na tajné schůzce v paláci Smiřických (oba dva byly proneseny samozřejmě v němčině) vyprovokoval útok na Pražský hrad a vyhození místodržících z okna, tak tedy tento Thurn byl Němec s italskými předky. Dokonce i profesor Karlovy university a proslulý lékař Jan Jessenius, původem Slovák narozený ve slezské Vratislavi, uměl česky jenom pár slov a běžně hovořil německy (samozřejmě kromě latiny, kterou ovládali všichni vzdělanci). Celé to slavné české povstání proti císaři bychom mohli (arci velice zjednodušeně) definovat jako válku Němců protestantů proti Němcům katolíkům.

Nazíráno na věc objektivně - takové vyhazování (byť jen dvou členů české vlády) do šestnáctimetrové hloubky - to nebyla žádná legrace. A že s nimi letěl i písař Fabricius, to vážnosti celé akce nic neubírá. Z toho, co víme o organizaci tohoto kousku, tak je jasné, že můžeme předpokládat úmysl zabít místodržící. Thurnovi a jeho spojencům (spolu s několika dalšími horkými hlavami) se podařil husarský kousek: chtěli postavit váhající a nerozhodnou obec protestantských stavů před hotovou věc. Bylo to skutečně na poslední chvíli a ještě včas, než se stavovská opozice zhroutila.

'Se jmény vykonavatelů rozsudku přichází na pořad otázka osob, které věděly předem o přípravách defenestrace,' zamýšlí se ve své knize Staroměstská exekuce historik profesor Josef Petráň. 'Nejen sami místodržící, ale též valná většina shromážděných šlechticů se do poslední chvíle domnívala, že rozepře skončí jinak.' Závěr ohromil vskutku všechny - s výjimkou organizátorů. Mnohý z přítomných by se nejspíš odtáhl, kdyby znal cíl. Naplno to tvrdí Jáchym Ondřej Šlik v dopise z 2. března roku 1621 (tedy před chystaným procesem a popravou), kde omlouvá svou účast při shromáždění v české kanceláři. Thurn prý ho ráno před defenestrací napomínal, 'abych jen na Hrad mezi stavy šel, že to ještě prve zvažováno bude, zda se to státi má nebo ne (myslí se defenestrace). Nato jsem šel a sám pro sebe myslil: jestliže ten zlý úmysl a předsevzetí pánům stavům předneseny budou, tehdy oni k tomu nepovolí, nýbrž ihned jim to (poněvadž mnozí blízcí příbuzní těch vyhozených budou při tom) bude řečeno. Ale ten falešný a zlopověstný člověk (tím myslel Šlik svého někdejšího spojence a spoluspiklence hraběte Thurna) mě a veliký houf i větší díl tu přítomných a nevinných pánů hanebně podvedl a zavedl. Neb když jsem vedle jiných na Hrad do Zeleného pokoje přišel, stavové se domnívali, že podle včerejšího usnesení v Karlově koleji mají se nejdříve společně dohodnout, co by tehdejším místodržícím přednášeno býti mělo. Ale hrabě z Thurnu pojednou od stolu vstal a každého napomínal, aby s ním do kanceláře vešel. Což se stalo.'

Takže on vlastně šel pan Šlik na ten Pražský hrad nerad. Dokonce snad proti své vůli. O čemž lze s úspěchem pochybovat, nicméně jedno je (jak se zdá) zřejmé: na poradě stavů v Zelené světnici (takzvaná Zelená světnice aneb pokoj se nacházela v sousedství Vladislavského sálu, scházeli se tu k poradám a soudům rytíři), tak tedy v této Zelené světnici nebylo ještě řečeno vůbec nic a také v české kanceláři nepadlo do poslední chvíle ani slovo o defenestraci. Kdyby padlo, tak by se o tom Slavata, Martinic nebo Fabricius ve svých pamětech a zprávách určitě zmínili. O plánu tedy mohli vědět jenom organizátoři, a ti, kterým to bylo důvěrně oznámeno. Tedy především každý, kdo se nějak podílel na uskutečnění tajného plánu. Jinak totiž ani podobný čin provést nebylo možné. Martinic tvrdí, že Slavatu vyhazovali z okna Thurn a Šlik s několika dalšími, jménem neuvedenými osobami; na něj samotného pak že vztáhli ruku Vilém z Lobkovic, Jan Litvín z Říčan, Oldřich Vchynský, Albrecht Jan Smiřický a Pavel Kaplíř.

Moment. jak mohl Martinic vidět, kdo vystrkuje z okna jeho kolegu Slavatu? Byl přece vyhozen jako první, v té době ležel v příkopu, a kromě toho z místa dopadu není do oken vidět. Ano, to je fakt: v případě Martinicově jde o informaci z druhé ruky. A Slavata? Slavata opakuje jména těch, kteří vyhazovali Martinice. Což mohl opsat z Martinicovy výpovědi, ale taky si to mohl pamatovat. Pokud jde o něho samotného, podotýká, že neví, kdo provedl exekuci, soudí však, že to byly tytéž osoby, protože při defenestraci svého druha stál volně u okna, zatímco vzadu jiní už drželi Fabricia. Teprve potom prý Thurn, který stál za Slavatou a nemohl se tudíž zúčastnit exekuce jeho kolegy, zvolal: (pochopitelně německy:) 'Edle Herren, da habt ihr den Andern!' Což máme po našem, tedy po česku: 'Vzácní páni, tuto máte druhého!' Tvrdil Slavata. Tedy: tvrdil Slavata, že volal Thurn. Takto popsal situaci pan místodržící ve svém raportu nedlouho po defenestraci. Později ve svých pamětech už uváděl najisto, že exekuci na něm a na Martinicovi provedly tytéž osoby. Jenomže my máme po ruce řadu dalších verzí. Jedna postranní vysvětlivka ve strahovském rukopise, kde jsou zapsány rozsudky exekuční komise z roku 1621, například uvádí: 'Nejvyššího purkrabího a Matouše Děpolta z Lobkovic z kanceláře do pokoje Zeleného vyvedli Thurn, Colonna z Felsu a Vilém z Lobkovic a tu s ním Colonna z Felsu a Bohuchval Barka zůstali. Vilém z Lobkovic panu z Martinic klobouk z hlavy srazil, Jan Litvín z Říčan, Oldřich Vchynský, Albrecht Smiřický za ruce a nohy jeho a Slavatu vzali a po hlavě z kanceláře vyhodili.' Při výsleších si úlohu strážce v Zelené světnici přisvojil Vilém z Lobkovic (je to jasné, dělal si tím alibi, že nemohl být u samotné defenestrace). Slavata ve svých pamětech potvrzuje, že purkrabího Šternberka a Děpolta z Lobkovic vyváděli z české kanceláře Thurn, Colonna z Felsu, Vilém z Lobkovic a Berka, z dalšího jeho vyprávění je patrné, že se Thurn a Lobkovic vrátili a účastnili se dalšího dění v kanceláři (doufám, že se pořád ještě naši orientujete v té spleti jmen jednajících osob; uznáváme, že tato pasáž je trošku náročnější, tím spíše, že kupříkladu takoví Lobkovicové se vyskytují na obou stranách). Nám zatím z těchto údajů vyplývá, že Colonna z Felsu a Bohuchval Berka jsou mimo podezření (tedy že by jako přímo vyhazovali místodržící), avšak s největší pravděpodobností byli do organizace celé akce nějak zasvěceni. Pavel z Říčan a Bohuslav z Michalovic vypovídali v roce 1621 před soudem, že na samotném činu se vedle Smiřického, Vchynského, Lobkovice a Berbisdorfa podílel také Jindřich Matyáš Thurn. S výjimkou Lobkovice uváděli ti dva muže, které exekuční komise nemohla stíhat. Buďto byli za hranicemi, anebo už nežili. My bychom výpověď nemuseli brát úplně vážně, ale musíme, protože Pavel Skála ze Zhoře (autor Historie české) a podobně i Bořita z Martinic, oba shodně tvrdí, že Thurn pomáhal při svržení Slavaty. Naproti tomu se zdá nepravděpodobné, že by Slavata neuvedl jméno svého úhlavního protivníka (tedy Thurna), kdyby si vskutku povšiml, že na něho Thurn vztáhl ruku. A to on by si asi povšiml, i když byl notně rozrušen. Dobře si přitom zapamatoval, že Thurn stál hned za ním a pobízel ostatní k násilnému skutku. Ať už tedy Thurn byl opravdu defenestrátorem, anebo celou akci 'jenom' řídil, je jisté, že tu měl účast prvořadou. A zbývá ještě písař Filip Fabricius. Kdopak vyhazoval jeho? Ta jména už pro nás nejsou natolik rozhodující. Šlo totiž o spontánní nápad několika mladíků, které vedl Smiřický a Thurnův důvěrník Ehrenfrid z Berbisdorfu. Fabricia shodili z okna jaksi mimo program? Nad plán. Popuzoval okolostojící, aby pamatovali, že vztahují násilně ruce na královské úředníky.

'Což vše sběhlo se téhož 23. dne měsíce máje mezi patnáctou a šestnáctou hodinou na celém orloji.'