POSLEDNÍ DÌJSTVÍ

POSLEDNÍ DÌJSTVÍ

'Nìkdy na zaèátku roku 1606. se Rudolfovi II. pøipomenuly staré zdravotní obtíže. Ještì v prosinci 1605 se papežský nuncius Ferreri zmiòoval ve své depeši z Prahy jen jaksi mimochodem o císaøovì pøechodné trudnomyslnosti, ale v relaci za dva mìsíce nato hovoøil o záchvatech „obvyklé melancholie“, která potom trápila císaøe až do èervna. Týž Ferreri ještì v kvìtnu obšírnì informoval o Rudolfovì hnìvivém výbuchu, pøi nìmž ohrožoval dýkou Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka a mrštil vztekle svícnem po svém oblíbeném komorníkovi Filipu Langovi. Je pravdìpodobné, že tehdy jiní zpravodajové posílali z Prahy o zdravotním stavu hlavy státu zprávy mnohem neutìšenìjší, a obzvláštì nepøíznivé informace dostával (jak se zdá) od svých agentù arcikníže Matyáš a tím pádem vidìl situaci svého císaøského bratra velice èernì. Vracela se Rudolfova stará choroba, která ho opìt vyøazovala z bìžného života a bránila mu, aby odpovìdnì vykonával vladaøské povinnosti? Nenastával právì nyní okamžik, kdy musejí Habsburkové ve vlastním zájmu odhodit všechny ohledy na nemocného císaøe a svìøit vládu v monarchii i v øíši nejschopnìjšímu z nich?'

Takové a podobné otázky se honily mladšímu Rudolfovu sourozenci Matyášovi zøejmì hlavou.Císaøovy potíže byly opravdu vážné, a vskutku mohly ohrožovat zájmy celé dynastie, ale všem bylo souèasnì jasné, že Matyáš považuje Rudolfovu chorobu pøedevším za vhodnou záminku k uchvácení dìdictví, a proto si maloval Rudolfùv zdravotní stav v ještì temnìjších barvách, než si ve skuteènosti zasluhoval. Pøání bylo otcem myšlenky. Dlužno pøiznat, že sugestivní Matyášùv výklad znìl pøesvìdèivì, takže se ve Vídni prosadilo mínìní, že u pražského dvora nastala kritická situace, kterou je tøeba okamžitì øešit. Kdy jindy, než teï. kdo jiný, když ne já.

Koncem dubna (jsme poøád v roce 1606) se konala z Matyášova podnìtu ve Vídni schùzka všech mužských èlenù rodiny. Kromì Matyáše ještì dva bratranci ze Štýrského Hradce. Sice zdaleka ne všichni, leè dost natolik, aby mohli s Matyášem uzavøít dohodu pøipouštìjící, že se nástupnická otázka mùže øešit v pøípadì nutnosti ještì za Rudolfova života. Když by byl Rudolf proti, tak by se obešli bez jeho souhlasu. Tím pøípadem nutnosti se mínil císaøùv zdravotní stav. Arciknížata uznala Matyáše jako nejstaršího mužského èlena vídeòské vìtve za skuteènou hlavu rodiny, vyslovila se pro jeho nástupnictví po Rudolfovi, slíbila mu plnou podporu v pøípadì volby v øíši, a souèasnì ho povìøila, aby projednal platnost této dohody s papežem, španìlským králem a kurfiøty. Tak se dubnová dohoda (která zprvu vypadala jako øešení z nouze) stala Matyášovým prvním krokem k získání dìdictví po Rudolfovi. Podle mínìní nìkterých historikù (podle vìtšiny z nich) byla i jednou z poèáteèních událostí Matyášova povstání proti vlastnímu bratrovi; podle názoru jiných poèátkem velké rodinné krize, zavinìné pøinejmenším rovnou mìrou Rudolfem i Matyášem.

'Poèátek neshod mezi obìma bratry tkvìl nìkde daleko v minulosti,' domnívá se historik doktor Josef Janáèek. 'Roku 1606, kdy jejich vzájemná averze znovu nebezpeènì ožila, si vlastnì už nikdo nepamatoval, že by si Rudolf s Matyášem nìkdy opravdu rozumìli, zato pamìtníkù jejich rozmíšek se našlo dost a jako pùvodce tìchto hlubokých (ale opravdu hlubokých) nedorozumìní se jevil zpravidla Matyáš. Rudolfovi pùsobil od jeho nástupu na trùn svou nezodpovìdností a neukojitelnou ctižádostí ustavièné nepøíjemnosti a jeho pøepjatá touha po moci se ještì vystupòovala, když roku 1595 neèekanì zemøel jejich bratr, arcikníže Arnošt, a Matyáš postoupil podle vìku v rodinì na druhé místo hned za Rudolfa.' (Matyáš byl totiž pátým dítìtem pøedchozího císaøe Maxmiliána, tøetirozeným synem v poøadí.) 'Tehdy mu svitla konkrétní nadìje na nástupnictví a Rudolfovo váhání se sòatkem, kterým by založil vlastní rodinnou odnož, mu vlastnì pøišlo vhod. Matyáš si vùbec nepøipouštìl pochybovaèné úvahy o tom, zda mùže v osmatøiceti letech ještì doufat na velkou státnickou kariéru, a zaèal pøemýšlet o nástupnictví po Rudolfovi velmi cílevìdomì.'

Arcikníže Matyáš to sám, z vlastní hlavy nemìl. Málokdy se jedna myšlenka vylíhne pouze v jedné hlavì. Daleko èastìji je tomu tak, že projde inkubací v úplnì jiné lebce a že teprve posléze se (již jak náleží zabalena) dostane do hlavy jiné, aby v ní mohla definitivnì zahnízdit. Ona pùvodcovská, já bych øekl pøímo inspirátorská hlava, nesla jméno - Melchior Klesl (nebo také Khlesl). Byl to synek vídeòského pekaøe. Pekaøùv Melchior nebyl jen tak nìkdo. Zaèal si budovat pøímoèaøe a nesmlouvavì svou kariéru. Prvním krokem byl pøestup ke katolicismu. Poté si získal zvuèné jméno jako bojovník za uskuteènìní protireformace v Rakousku. Záhy ho však toto poslání pøestalo plnì uspokojovat, a snažil se uplatnit ve vysoké politice monarchie. Což by mohlo napovídat, že nìkde v císaøovì okolí, leè až tam se nedostal, protože každé místeèko bylo žárlivì støeženo dosavadními Rudolfovými oblíbenci, kteøí mezi sebou netrpìli žádného nového konkurenta, zvl᚝ když mu pøedcházela povìst bezohledného dravce. Jako mnoho jiných, kteøí u Rudolfa nepochodili, našel i Melchior Klesl obratem cestu k Matyášovi, a je nanejvýš pravdìpodobné, že právì on pøipravil Matyášùv velký nástup v zápase o Rudolfovo dìdictví, a tím pádem i nástup vlastní. (Kterépak kuøe by hrabalo pouze kvùli cizímu prospìchu. Málokterý kur to dìlá. A ještì ménì lidí.) S Matyášem mìl Klesl spoleènou nesmírnou ctižádost a naprostou bezohlednost, a proti si vùbec nepøipouštìl, že svými konspiracemi pøipravuje tragický spor uprostøed habsburské rodiny. Melchior Klesl postoupil v žebøíèku církevních hodností až na post vídeòského biskupa, pozdìji získal i kardinálský klobouk, sloužil mše, zpovídal vìøící, organizoval církevní slavnosti a dohlížel na protireformaèní praxi, ale od okamžiku, kdy se spojil s arciknížetem Matyášem, se vìnoval pøedevším politice. Ona totiž Matyášova cesta k trùnu byla i ta jeho vlastní byla cestou k nejvlivnìjšímu postavení v monarchii a k nejvyšším poctám.

'Když se Matyáš sblížil s Melchiorem Kleslem a zaèal se øídit jeho radami, našel koneènì ten pravý pramen politické moudrosti, který dosud postrádal. Díky Melchioru Kleslovi propùjèoval své ctižádosti cílevìdomìjší a ukáznìnìjší podobu. Spojení nedùsledného politického nemotory Matyáše s rafinovaným intrikánem Kleslem se ukázalo užiteèné. Pro oba. Kleslovi otevøelo dveøe do nejvyšších kruhù monarchie (zaèínalo století „šedých eminencí“, které mezi dvìma povinnými pobožnostmi hýbaly soukolím evropské politiky a také Klesl se vydal touto cestou), zatímco Matyášùv sen o získání vladaøské moci zaèínal dostávat konkrétní obsah. Po nìkolika letech úspìšné spolupráce už Matyáš nedokázal rozlišovat, do jaké míry ho vede politizující biskup a kam se žene on sám, ale upínal se houževnatì k myšlence, že se vytouženého nástupnictví pøece jen doèká døív, než bratr Rudolf zemøe. A Klesl už také Matyáše pøesvìdèil, že toho dosáhne jen tehdy, nepøestane-li všude kolem sebe pøipomínat bratrovu nebezpeènou nemoc a jeho neschopnost vládnout a souèasnì prezentovat sebe jako jediného a nejvhodnìjšího Rudolfova nástupce.'

Zdalipak se Rudolf dozvìdìl, jaké pikle kuje jeho nemilovaný mladší bratøíèek za jeho zády? To se rozumí, že se mu to doneslo. (On je totiž vždycky nablízku nìkdo, kdo umí v pravý èas o pravé vìci informovat.) Matyášovo jednání ho popudilo, to bychom lhali, kdybychom tvrdili, že ne, ale - zpoèátku nepodnikl nic. Bratra za svévolný postup nepokáral, natož aby ho nìjak potrestal. On z nìj mìl èím dál tím vìtší strach. Rudolf se dìsil pomyšlení na otevøený konflikt s ním. Nedùvìøoval mu a podezíral ho na každém kroku ze záludných konspirací a piklù a pøièítal mu ty nejhorší úmysly, když o nìèem konkrétním museli spolu jednat. Matyášùv pøehnaný zájem o jeho zdraví považoval za licomìrný a potmìšilý, v Matyášovì péèi o zdar vladaøských záležitostí spatøoval náznak proradných léèek, jeho pøedstíranou starost o svùj sòatek zatracoval jako nestydatou provokaci. Bratøíèkovy skuteèné i domnìlé nástrahy zkoumali ze všech úhlù nejenom císaøovi diplomaté a politikové, ale v ústraní panovníkových pokojù se jimi zabývali i dvorští alchymisté, kouzelníci a pochybní šarlatáni.

Ti hledali souèasnì prostøedky, jimiž by se dalo èelit pøedpokládaným Matyášovým nástrahám a piklùm. Když dal kupøíkladu Matyáš roku 1612 (to už bylo po Rudolfovì smrti) zatknout dvorské kouzelníky, kteøí podle Rudolfova návodu kdysi strojili úklady pøímo proti nìmu, vyšlo najevo, že jakýsi císaøùv dvorní kaplan pokøtil Matyášovým jménem psa a toho pak muèil v nadìji, že stejná muka prožívá i prokletý arcikníže ve Vídni.