POSLEDNÍ DĚJSTVÍ

POSLEDNÍ DĚJSTVÍ

'Někdy na začátku roku 1606. se Rudolfovi II. připomenuly staré zdravotní obtíže. Ještě v prosinci 1605 se papežský nuncius Ferreri zmiňoval ve své depeši z Prahy jen jaksi mimochodem o císařově přechodné trudnomyslnosti, ale v relaci za dva měsíce nato hovořil o záchvatech „obvyklé melancholie“, která potom trápila císaře až do června. Týž Ferreri ještě v květnu obšírně informoval o Rudolfově hněvivém výbuchu, při němž ohrožoval dýkou Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka a mrštil vztekle svícnem po svém oblíbeném komorníkovi Filipu Langovi. Je pravděpodobné, že tehdy jiní zpravodajové posílali z Prahy o zdravotním stavu hlavy státu zprávy mnohem neutěšenější, a obzvláště nepříznivé informace dostával (jak se zdá) od svých agentů arcikníže Matyáš a tím pádem viděl situaci svého císařského bratra velice černě. Vracela se Rudolfova stará choroba, která ho opět vyřazovala z běžného života a bránila mu, aby odpovědně vykonával vladařské povinnosti? Nenastával právě nyní okamžik, kdy musejí Habsburkové ve vlastním zájmu odhodit všechny ohledy na nemocného císaře a svěřit vládu v monarchii i v říši nejschopnějšímu z nich?'

Takové a podobné otázky se honily mladšímu Rudolfovu sourozenci Matyášovi zřejmě hlavou.Císařovy potíže byly opravdu vážné, a vskutku mohly ohrožovat zájmy celé dynastie, ale všem bylo současně jasné, že Matyáš považuje Rudolfovu chorobu především za vhodnou záminku k uchvácení dědictví, a proto si maloval Rudolfův zdravotní stav v ještě temnějších barvách, než si ve skutečnosti zasluhoval. Přání bylo otcem myšlenky. Dlužno přiznat, že sugestivní Matyášův výklad zněl přesvědčivě, takže se ve Vídni prosadilo mínění, že u pražského dvora nastala kritická situace, kterou je třeba okamžitě řešit. Kdy jindy, než teď. kdo jiný, když ne já.

Koncem dubna (jsme pořád v roce 1606) se konala z Matyášova podnětu ve Vídni schůzka všech mužských členů rodiny. Kromě Matyáše ještě dva bratranci ze Štýrského Hradce. Sice zdaleka ne všichni, leč dost natolik, aby mohli s Matyášem uzavřít dohodu připouštějící, že se nástupnická otázka může řešit v případě nutnosti ještě za Rudolfova života. Když by byl Rudolf proti, tak by se obešli bez jeho souhlasu. Tím případem nutnosti se mínil císařův zdravotní stav. Arciknížata uznala Matyáše jako nejstaršího mužského člena vídeňské větve za skutečnou hlavu rodiny, vyslovila se pro jeho nástupnictví po Rudolfovi, slíbila mu plnou podporu v případě volby v říši, a současně ho pověřila, aby projednal platnost této dohody s papežem, španělským králem a kurfiřty. Tak se dubnová dohoda (která zprvu vypadala jako řešení z nouze) stala Matyášovým prvním krokem k získání dědictví po Rudolfovi. Podle mínění některých historiků (podle většiny z nich) byla i jednou z počátečních událostí Matyášova povstání proti vlastnímu bratrovi; podle názoru jiných počátkem velké rodinné krize, zaviněné přinejmenším rovnou měrou Rudolfem i Matyášem.

'Počátek neshod mezi oběma bratry tkvěl někde daleko v minulosti,' domnívá se historik doktor Josef Janáček. 'Roku 1606, kdy jejich vzájemná averze znovu nebezpečně ožila, si vlastně už nikdo nepamatoval, že by si Rudolf s Matyášem někdy opravdu rozuměli, zato pamětníků jejich rozmíšek se našlo dost a jako původce těchto hlubokých (ale opravdu hlubokých) nedorozumění se jevil zpravidla Matyáš. Rudolfovi působil od jeho nástupu na trůn svou nezodpovědností a neukojitelnou ctižádostí ustavičné nepříjemnosti a jeho přepjatá touha po moci se ještě vystupňovala, když roku 1595 nečekaně zemřel jejich bratr, arcikníže Arnošt, a Matyáš postoupil podle věku v rodině na druhé místo hned za Rudolfa.' (Matyáš byl totiž pátým dítětem předchozího císaře Maxmiliána, třetirozeným synem v pořadí.) 'Tehdy mu svitla konkrétní naděje na nástupnictví a Rudolfovo váhání se sňatkem, kterým by založil vlastní rodinnou odnož, mu vlastně přišlo vhod. Matyáš si vůbec nepřipouštěl pochybovačné úvahy o tom, zda může v osmatřiceti letech ještě doufat na velkou státnickou kariéru, a začal přemýšlet o nástupnictví po Rudolfovi velmi cílevědomě.'

Arcikníže Matyáš to sám, z vlastní hlavy neměl. Málokdy se jedna myšlenka vylíhne pouze v jedné hlavě. Daleko častěji je tomu tak, že projde inkubací v úplně jiné lebce a že teprve posléze se (již jak náleží zabalena) dostane do hlavy jiné, aby v ní mohla definitivně zahnízdit. Ona původcovská, já bych řekl přímo inspirátorská hlava, nesla jméno - Melchior Klesl (nebo také Khlesl). Byl to synek vídeňského pekaře. Pekařův Melchior nebyl jen tak někdo. Začal si budovat přímočaře a nesmlouvavě svou kariéru. Prvním krokem byl přestup ke katolicismu. Poté si získal zvučné jméno jako bojovník za uskutečnění protireformace v Rakousku. Záhy ho však toto poslání přestalo plně uspokojovat, a snažil se uplatnit ve vysoké politice monarchie. Což by mohlo napovídat, že někde v císařově okolí, leč až tam se nedostal, protože každé místečko bylo žárlivě střeženo dosavadními Rudolfovými oblíbenci, kteří mezi sebou netrpěli žádného nového konkurenta, zvlášť když mu předcházela pověst bezohledného dravce. Jako mnoho jiných, kteří u Rudolfa nepochodili, našel i Melchior Klesl obratem cestu k Matyášovi, a je nanejvýš pravděpodobné, že právě on připravil Matyášův velký nástup v zápase o Rudolfovo dědictví, a tím pádem i nástup vlastní. (Kterépak kuře by hrabalo pouze kvůli cizímu prospěchu. Málokterý kur to dělá. A ještě méně lidí.) S Matyášem měl Klesl společnou nesmírnou ctižádost a naprostou bezohlednost, a proti si vůbec nepřipouštěl, že svými konspiracemi připravuje tragický spor uprostřed habsburské rodiny. Melchior Klesl postoupil v žebříčku církevních hodností až na post vídeňského biskupa, později získal i kardinálský klobouk, sloužil mše, zpovídal věřící, organizoval církevní slavnosti a dohlížel na protireformační praxi, ale od okamžiku, kdy se spojil s arciknížetem Matyášem, se věnoval především politice. Ona totiž Matyášova cesta k trůnu byla i ta jeho vlastní byla cestou k nejvlivnějšímu postavení v monarchii a k nejvyšším poctám.

'Když se Matyáš sblížil s Melchiorem Kleslem a začal se řídit jeho radami, našel konečně ten pravý pramen politické moudrosti, který dosud postrádal. Díky Melchioru Kleslovi propůjčoval své ctižádosti cílevědomější a ukázněnější podobu. Spojení nedůsledného politického nemotory Matyáše s rafinovaným intrikánem Kleslem se ukázalo užitečné. Pro oba. Kleslovi otevřelo dveře do nejvyšších kruhů monarchie (začínalo století „šedých eminencí“, které mezi dvěma povinnými pobožnostmi hýbaly soukolím evropské politiky a také Klesl se vydal touto cestou), zatímco Matyášův sen o získání vladařské moci začínal dostávat konkrétní obsah. Po několika letech úspěšné spolupráce už Matyáš nedokázal rozlišovat, do jaké míry ho vede politizující biskup a kam se žene on sám, ale upínal se houževnatě k myšlence, že se vytouženého nástupnictví přece jen dočká dřív, než bratr Rudolf zemře. A Klesl už také Matyáše přesvědčil, že toho dosáhne jen tehdy, nepřestane-li všude kolem sebe připomínat bratrovu nebezpečnou nemoc a jeho neschopnost vládnout a současně prezentovat sebe jako jediného a nejvhodnějšího Rudolfova nástupce.'

Zdalipak se Rudolf dozvěděl, jaké pikle kuje jeho nemilovaný mladší bratříček za jeho zády? To se rozumí, že se mu to doneslo. (On je totiž vždycky nablízku někdo, kdo umí v pravý čas o pravé věci informovat.) Matyášovo jednání ho popudilo, to bychom lhali, kdybychom tvrdili, že ne, ale - zpočátku nepodnikl nic. Bratra za svévolný postup nepokáral, natož aby ho nějak potrestal. On z něj měl čím dál tím větší strach. Rudolf se děsil pomyšlení na otevřený konflikt s ním. Nedůvěřoval mu a podezíral ho na každém kroku ze záludných konspirací a piklů a přičítal mu ty nejhorší úmysly, když o něčem konkrétním museli spolu jednat. Matyášův přehnaný zájem o jeho zdraví považoval za licoměrný a potměšilý, v Matyášově péči o zdar vladařských záležitostí spatřoval náznak proradných léček, jeho předstíranou starost o svůj sňatek zatracoval jako nestydatou provokaci. Bratříčkovy skutečné i domnělé nástrahy zkoumali ze všech úhlů nejenom císařovi diplomaté a politikové, ale v ústraní panovníkových pokojů se jimi zabývali i dvorští alchymisté, kouzelníci a pochybní šarlatáni.

Ti hledali současně prostředky, jimiž by se dalo čelit předpokládaným Matyášovým nástrahám a piklům. Když dal kupříkladu Matyáš roku 1612 (to už bylo po Rudolfově smrti) zatknout dvorské kouzelníky, kteří podle Rudolfova návodu kdysi strojili úklady přímo proti němu, vyšlo najevo, že jakýsi císařův dvorní kaplan pokřtil Matyášovým jménem psa a toho pak mučil v naději, že stejná muka prožívá i prokletý arcikníže ve Vídni.