PŘÍPRAVNÉ PRÁCE K VYHAZOVÁNÍ - Defenestrační okno

PŘÍPRAVNÉ PRÁCE K VYHAZOVÁNÍ

V pondělí 21. května 1618 se ráno objevují v Karolinu dva poslové z české královské kanceláře s oznámením, že přišel nový císařský list z Vídně, obsahující důležitá nařízení pro shromážděné stavy. Měli se dostavit do kanceláře Jeho Milosti císařského české okolo deváté hodiny, tam jim bude přečten list Jeho Milosti císaře a krále. Ten list ležel v úřadě místodržících už tři dny. Byl ten dopis zdržován proto, že byla neděle, nebo úmyslně. pro větší moment překvapení? Těžko soudit. V každém pádě v pondělí kolem jedenácté hodiny přišlo karolinské shromáždění na Hrad (se zpožděním, ale v plném počtu), 'takže se dveře kanceláře české docela otevřené zanechány býti musely, neboť nemohli všickni do kanceláře vjíti a ve dveřích a vně přede dveřmi stáli.' Sekretář místodržitelské kanceláře Filip Fabricius četl slovo od slova císařův přípis místodržícím, datovaný ve Vídni 16. května 1618: 'Urození a stateční věrní naši milí! Oslovení milé, vstřícné, jakoby naznačovalo, že ostatek bude podobného charakteru. Nebyl.

'Proč sjezd do koleje císaře Karla IV. ku pondělí 21. května podle poručení našeho odvolán nebyl, ráčili jsme tomu z psaní Vašeho milostivě vyrozuměti.' Nic. pořád ještě dobré. Ono to však pokračuje dál. Tón zůstává stále jakoby přátelský, ale v dálce jako by se ozýval hrom. 'I poněvadž jsme my z jistých a hodných příčin s dobrým uvažováním týchž sjezdů do některého krátkého času poodložiti ráčili, milostivě poroučeti ráčíme: pokudž by se k témuž dni někteří ze stavů vyšších neb vyslaných z měst do měst Pražských k témuž sjezdu najíti dali, abyste je před sebe do kanceláře společně nebo rozdílně povolati, jim tuto milostivou vůli naši, a že se to vše pro dobré jich od nás činí, též že to nemá býti na porušení svobod, majestátů a privilegií jejich, v známost uvedli a je napomenuli, aby přestávajíce na tom, k čemu právo mají, cizích věcí se neujímali a raději příčinu k lásce a svornosti nežli k zbytečným nedorozuměním dávali.'

Sloh na naše gusto poněkud komplikovaný, leč všichni pochopili, nač se dopis císařův místodržícím odvolává. 'Těžké psaní' z března toho roku říká přece jasně: 'Poněvadž oni (jako defensorové, tedy ti, co chránili a bránili v království svobodu víry a byli zástupci evangelických stavů) poněvadž dobrotivosti císařovy zle užívati a vždycky dále, než jim náleží, a týž Majestát a porovnání, na něž se odvolávají, to s sebou přinášejí, sahati chtějí, a jemu jakožto králi a pánu země české časně dříve, nežli by týž oheň roznícen byl, to předcházeti sluší, protož že bude nutno to se dále ve vší bedlivosti vyptati a k nim (tedy defensorům) se spravedlivě podle zasloužení jednoho každého zachovati.'

Obsah toho dvorského přípisu shromážděné defensory ohromil. Oni si uvědomili, že by 'týmž psaním netoliko páni defensorové, ale i páni stavové již jako na svých hrdlech odsouzeni byli.' Zkrátka že diskuse dávno skončila, teď už začíná jít pomalu o krky. Vilém starší z Lobkovic (ten vedl jednání jménem stavů) neodolal a požádal, aby mu originál listu půjčili. Pořád nemohl uvěřit. Pochyboval (jakož i četní další), že ten list je pravdivý. Lobkovic se skupinou pánů ten list vzal a odešel s ním do vedlejšího Vladislavského sálu 'a tu v kole měli spolu promluvení, pilně toho šetříce, zdali to psaní bylo v Praze aneb ve Vídni napsané a zdali vlastní rukou podpis Jeho Milosti císaře Matyáše se nachází.' Nakonec Lobkovic požádal o opis listu a shromáždění se rozešlo s tím, že do druhého dne (tedy do úterka 22. května) vypracuje sjezd své vyjádření. Mezitím v pražských ulicích vypukla panika. Někteří ustrašeně couvali a opouštěli sněm. Jindřich Matyáš Thurn (ten patřil k defensorům a tudíž byl v opozici proti císaři) posílá účastníkům sjezdu spěšnou zprávu: 'Přišlo nás jedno vystříhající vzkázání, pokudž my nařízení a jmenovaní defensoři na Hrad najíti se dáme, tehdy že jest při vartě nařízeno, aby nás jala, do vězení dala a nad námi exekuce ihned vykonána byla.'

Tak - pondělí 21. května skončilo, a máme tu úterek a píše se datum 22. 5. 1618. Normální pracovní den. Platilo to i pro místodržící. Ti ovšem museli ještě ráno absolvovat procesí, a když se dostavili na své pracoviště, tak už na ně čekala v královské kanceláři návštěva. Byla to deputace šesti sněmovníků, po dvou z každého stavu. Mluvčím byl Jáchym Ondřej Šlik. Dotazoval se, zda je pravda, že na Hradě byly posíleny stráže s příkazem, 'když páni podobojí na Hrad pražský půjdou, aby toliko osoby u pánů stavů do bran Hradu pražského pouštěni byli, ale žádného ze služebníků a čeládky aby za nimi nepouštěli, a táž varta aby na to dobrý pozor dala, aby některé přední osoby ze stavů, obzvláště pak pana hraběte Thurna na zámku drželi a jemu odtud podejíti nedopouštěli.' A odpověď na toto vážné podezření? 'Co?', zvolal nejvyšší purkrabí s tváří zcela nevinnou, 'pana hraběte z Thurnu abychom zajmouti dáti chtěli? Našeho nejmilejšího ujce a švakříčka? Uchovejž toho milý Pán Bůh!' Hejtmanem Pražského hradu byl Diviš Černín. Ten zprávu o zesílení stráží nevyvrátil, toto opatření však vykládal tak, že 'jest se takový obyčej v tyto křížové dni, v kterýchž procesí z kostela svatého Víta na Strahov k svatému Benediktu a do kostelů jiných vykonávány bývají, zachovává a pro lepší řád a bezpečnost větší varta nařizována bývá.' O hodnověrnosti takového vysvětlení nelze ani v tom nejmenším pochybovati!

Nato nejvyšší purkrabí požádal, aby stavové oznámili jméno osoby, kteří šíří takové pomluvy (nejlepší obrana je útok). Jestli se skutečně připravovalo zatčení Jindřicha Matyáše Thurna a některých dalších, kteří patřili mezi radikály, to z těch sporých pramenů nevíme. Ale Thurn to tvrdil. Tvrdil a ostatní pochopili, že důvodů je víc než dost. V těch chvílích hrabě Thurn nejenom jedním z těch, kdo nesli vinu za neuposlechnutí královského rozkazu, ale také rebelem, který se nedostavil do Vídně na královo vyzvání.