PRAGA - ITERUM CAPUT REGNI

PRAGA - ITERUM CAPUT REGNI

Volíme tentokrát struèný úvod, struènìjší snad ani už nemùže být, nebo nemùžeme ani nechceme posluchaèstvo Èeského rozhlasu Brno pøipravit by o jednu vteøinku onoho dobrodružství, zvaného naše historie. Ach ano, snad ještì titulek. Autorská práva má na nìj ten, kdo jej vymaloval na zeï Staromìstské radnice: 'Praga - iterum caput regni.' Všichni zajisté poznali, že jsme ten starodávný slogan trochu doplnili. 'Iterum' je po latinsku 'opìt,' 'zase,' takže tedy: 'Praha opìt hlavou království.'

'Pøíjezd císaøe Rudolfa II. do Prahy v listopadu 1583. roku byl tak významnou událostí, že si ji do svých letopisných zápiskù zaznamenal i Mikuláš Daèický z Heslova v Kutné Hoøe, avšak ani on, ani nikdo jiný ze souèasníkù se výslovnì nezmiòoval o nìjakém okázalém vítání císaøe v hlavním mìstì Èeského království, a proto se zdá, že se tentokrát Rudolf II. bez takové slávy obešel. Mnoho dvoøanù zatím ještì zùstávalo na rozpacích, zda toto stìhování není pøece jen doèasné, ale do Prahy bìhem nìkolika týdnù pøijeli skoro všichni a obratem se shánìli po pøimìøeném ubytování pro sebe i své domácnosti, èímž ve mìstì vyvolali znaèný rozruch.'

Zaèali jsme tím, že jsme se díky knize historika Josefa Janáèka dozvìdìli, kterak se Praha prakticky pøes noc dostala do módy. No pøes noc. Rudolf nastoupil na trùn v øíjnu 1576 - a se stìhováním do Prahy zaèal v listopadu 1583. Ta 'noc' tedy trvala nìjakých šest let, pøiznávám, ale - do módy se nám Praha dostala, to se popøít nedá. A nejenom do módy. I do kursu. Za pouhý mìsíc pøibylo do mìsta nad Vltavou pøes 700 lidí (poèítáme pouze ty, kteøí u dvora vykonávali nìjakou službu), a když k nim pøipoèteme i rodinné pøíslušníky a služebníky všeho druhu (služebníky, jakož i pøíživníky), pøedstavoval dvùr nìkolik tisíc lidí. Ti všichni chtìli v Praze bydlet a žít nejménì tak dlouho jako sám císaø. (Mezi námi: nìkterým z nich stìhování do Prahy vùbec nevyhovovalo a nepøestávali doufat, že si to císaø za nìjakou dobu stejnì rozmyslí a vrátí se zase pìknì do Vídnì, jenomže: výhodné služby u dvora se nikdo vzdát nechtìl: jasnì, kdo chvíli, chvilku, chvilièku. zùstane stát, ten již stojí opodál, jak víme od klasika, takže poèet èlenù dvora po pøestìhování do Prahy se nikterak nezmenšil a zájem o pražské domy a volné byty nepolevoval.) Když se za nìkolik mìsícù ukázalo, že to císaø myslí s pøesídlením na Pražský hrad naprosto vážnì, vìtšina dvorských hodnostáøù a služebníkù se s tím vyrovnala a životu v Praze pøivykla. Josef Chápu, že to bylo pro leckoho tìžké - ale co èlovìk neudìlá pro kariéru, že.

'Ve vnìjším vzhledu Prahy i v jejím vnitøním vývoji se objevovaly stejnì pádné dùvody pro Rudolfovo pøesídlení na Hrad jako proti nìmu. Pozorovatelé si sice povšimli alergických reakcí hlavního mìsta Èeského království na napìtí v náboženských a politických otázkách; nic však nenasvìdèovalo tomu, že by právì v Praze musely náboženské rozpory dospìt do krajnosti a ke konfliktu a chybìl vlastnì i dùkaz, že takové zostøení musí nutnì zpùsobit císaøská residence, protože se do Prahy pøenese nejen pùsobnost vládních centrálních orgánù, ale i hlavních dirigentù rekatolizaèní politiky v èele s papežským nunciem. Rudolf se seznámil s kladnými i pozitivními pøedpoklady svého stìhování do Prahy, ale teprve když ho strýcové a bratøi nutili, aby zaujal k umístìní své residence závazné stanovisko, znovu všechno uvážil. Pokud se nechtìl do Prahy pøestìhovat, mìl po ruce dost argumentù, s jejichž pomocí mohl stìhování odmítnout; kdyby se však rozhodl pro Pražský hrad, uvádìl by zøejmì argumenty neménì dùležité a pøesvìdèivé. Objektivní dùvody hovoøily pro Prahu i proti ní, a rozhodnout by musely dùvody subjektivní. Ty se v Rudolfovì pøípadì pøiklánìly k Praze.'

Nebude snad od vìci, když si budoucí hlavní mìsto nejen královské, leè (na nìjakou dobu) i císaøské drobet pøiblížíme. Z hlediska turistického. Když pøed sebou rozprostøeme pomyslný plán Prahy, uvidíme na nìm, že plocha uvnitø mìstských hradeb byla ohromná. a že torza nìkterých nedokonèených staveb pøipomínala, jak pøed nìjakými dvìma sty lety patøila Praha k evropským velkomìstùm, což v roce 1583 už dávno neplatilo, protože zbytek Evropy, zejména na západ a na jih mìl už velký náskok v poèetnosti populace, v hospodáøské síle i v úrovni spoleèenského života. Tehdy žilo v Praze asi padesát tisíc lidí (tedy takový dnešní Prostìjov, plus minus). Do roku 1600 ten poèet vzrostl asi na 60 000. Padesát až šedesát tisíc. Ve støedoevropských pomìrech to bylo èíslo úctyhodné. V rámci habsburské monarchie povyšovalo Prahu a první místo mezi nejlidnatìjšími mìsty. Dejme tomu taková Vídeò byla menší - zhruba dvakrát menší než Praha. Je ale pravda, že na hranici pro evropská velkomìsta, jako byla Paøíž, Neapol, Sevilla, Londýn, Amsterdam a další (tu hranici pøedstavovalo jedno sto tisíc obyvatel), na ni Praha nemìla. Na ni nemìlo žádné ze støedoevropských mìst. Roku 1491 se král Vladislav II. odstìhoval natrvalo do Budína a Praha pøestala být na dlouhou dobu devadesáti let panovnickou residencí, ale jakýsi svùj význam si pøece zachovala. Jagellonci dali nákladnì pøestavìt Pražský hrad, i když na nìm nesídlili, také první Habsburci Ferdinand a Maxmilián tu obèas pobývali, i když víceménì jenom na skok - poøád však si Praha držela urèitou slušnou støedoevropskou úroveò. Se vším všudy, to znamená, že v tomto lidském mraveništi zùstávaly desítky šlechtických palácù a domù po vìtší èást roku neobydleny, zatímco ostatní obydlí byla pøecpána lidmi až ke stropu. Neustále tu panoval strach z epidemií, které kosily stálé i pøechodné obyvatelstvo bez jakéhokoli slitování. Zatímco domy boháèù soupeøily ve vnìjší nádheøe, tak si ti chudší (dnes bychom øekli støední tøída) stavìli nuzné domeèky pøi drolících se hradebních zdech z èasù Karla IV. (Do dnešních dnù se zachovaly už jenom domky hradních støelcù ve Zlaté ulièce na Pražském hradì.) Ti nejchudší - tedy ještì bìdnìjší než ti pøedešlí - pøespávali prostì pod širým nebem. My jsme si pro nì museli nový termín vlastnì pøeložit z angliètiny: bezdomovci - na rozdíl kupøíkladu od první republiky, kdy takzvaní bezdomovci byli prostì lidé bez domovské pøíslušnosti, ale mohli pøitom nìkde bydlet. Nedostatek ohledù na nejnutnìjší hygienu byl stejnì katastrofální jako pøed staletími, kdy se teprve dávaly dohromady podmínky mìstského kolektivního života. I za morù se pohøbívalo na malých høbitùvcích kolem far-ních kostelù, vzdálených tøeba jenom nìkolik krokù od nejbližšího okolí. Špína v ulicích, které sloužily jako stoky pro všemožný odpad z domácností, chlévù a dílen, zùstávala pro mìstskou samosprávu neøešitelným problémem. Praha sice nabízela zámožným zákazníkùm výbìr pøepychového zboží z celého svìta, ale nedokázala se zbavit hrozby hladomoru a v tìžkých letech neúrody a pøedražování potravin reagovalo její obyvatelstvo na vážné zásobovací potíže podráždìnì. Známky pøepychu a nestøídmosti byly patrné na každém kroku - jenomže tomu mìstu se nevyhýbala ani ukrutná bída - a èas od èas si Praha musela zvyknout i na smrt hladem. Do nìkterých ulièek na Novém Mìstì se dobøe obleèený m욝an nebo cizinec sotva odvážil vkroèit bez patøièného ozbrojeného doprovodu - v jiných pražských ulicích se zase stal okamžitì nápadným každý chuïas. Ve stínu rozmaøilého a leckdy i rafinovaného spoleèenského života, protkaného pohoršlivými skandály, zaèalo nenápadnì bujet organizované podsvìtí. (Což není jev nutnì jen historický; akorát dnes to bujení je docela nápadné.)

'Prosperita, pøistìhovalectví, rozpory mezi náboženskými vyznáními i rušný politický život spojovaly Prahu už pøed rokem 1583. stále tìsnìji s ostatním svìtem. Vlivem tìchto okolností se Praha nápadnì poevropšovala, ale k tomu, aby se promìnila ve svìtové mìsto v plném slova smyslu, podmínky nemìla. Na pražských tržištích, v krámech kupcù i v dílnách øemeslníkù bylo od èasného rána do soumraku rušno, v odìvu a ve spoleèenských zpùsobech nebyli zámožní Pražané k rozeznání od obyvatel jiných støedoevropských mìst, cizojazyèný hovor nebyl v pražských ulicích žádnou zvláštností; tiskaøi knih, novin a grafických listù si nemohli rozhodnì stìžovat na špatné obchody a jejich zásluhou se Pražané obratem dovídali o všech významných událostech v Evropì i v zámoøí, o novinkách ze spoleèenského života i o názorech, které budily rozruch; Praha v nièem nápadnì nezaostávala za jinými evropskými mìsty - pøesto se však zdálo, že v kulturním i hospodáøském smyslu zùstává stále jakousi koneènou stanicí, která není schopna sama pùsobit dál za pomyslné hranice svého okruhu.'