PRAGA - ITERUM CAPUT REGNI

PRAGA - ITERUM CAPUT REGNI

Volíme tentokrát stručný úvod, stručnější snad ani už nemůže být, neboť nemůžeme ani nechceme posluchačstvo Českého rozhlasu Brno připravit byť o jednu vteřinku onoho dobrodružství, zvaného naše historie. Ach ano, snad ještě titulek. Autorská práva má na něj ten, kdo jej vymaloval na zeď Staroměstské radnice: 'Praga - iterum caput regni.' Všichni zajisté poznali, že jsme ten starodávný slogan trochu doplnili. 'Iterum' je po latinsku 'opět,' 'zase,' takže tedy: 'Praha opět hlavou království.'

'Příjezd císaře Rudolfa II. do Prahy v listopadu 1583. roku byl tak významnou událostí, že si ji do svých letopisných zápisků zaznamenal i Mikuláš Dačický z Heslova v Kutné Hoře, avšak ani on, ani nikdo jiný ze současníků se výslovně nezmiňoval o nějakém okázalém vítání císaře v hlavním městě Českého království, a proto se zdá, že se tentokrát Rudolf II. bez takové slávy obešel. Mnoho dvořanů zatím ještě zůstávalo na rozpacích, zda toto stěhování není přece jen dočasné, ale do Prahy během několika týdnů přijeli skoro všichni a obratem se sháněli po přiměřeném ubytování pro sebe i své domácnosti, čímž ve městě vyvolali značný rozruch.'

Začali jsme tím, že jsme se díky knize historika Josefa Janáčka dozvěděli, kterak se Praha prakticky přes noc dostala do módy. No přes noc. Rudolf nastoupil na trůn v říjnu 1576 - a se stěhováním do Prahy začal v listopadu 1583. Ta 'noc' tedy trvala nějakých šest let, přiznávám, ale - do módy se nám Praha dostala, to se popřít nedá. A nejenom do módy. I do kursu. Za pouhý měsíc přibylo do města nad Vltavou přes 700 lidí (počítáme pouze ty, kteří u dvora vykonávali nějakou službu), a když k nim připočteme i rodinné příslušníky a služebníky všeho druhu (služebníky, jakož i příživníky), představoval dvůr několik tisíc lidí. Ti všichni chtěli v Praze bydlet a žít nejméně tak dlouho jako sám císař. (Mezi námi: některým z nich stěhování do Prahy vůbec nevyhovovalo a nepřestávali doufat, že si to císař za nějakou dobu stejně rozmyslí a vrátí se zase pěkně do Vídně, jenomže: výhodné služby u dvora se nikdo vzdát nechtěl: jasně, kdo chvíli, chvilku, chviličku. zůstane stát, ten již stojí opodál, jak víme od klasika, takže počet členů dvora po přestěhování do Prahy se nikterak nezmenšil a zájem o pražské domy a volné byty nepolevoval.) Když se za několik měsíců ukázalo, že to císař myslí s přesídlením na Pražský hrad naprosto vážně, většina dvorských hodnostářů a služebníků se s tím vyrovnala a životu v Praze přivykla. Josef Chápu, že to bylo pro leckoho těžké - ale co člověk neudělá pro kariéru, že.

'Ve vnějším vzhledu Prahy i v jejím vnitřním vývoji se objevovaly stejně pádné důvody pro Rudolfovo přesídlení na Hrad jako proti němu. Pozorovatelé si sice povšimli alergických reakcí hlavního města Českého království na napětí v náboženských a politických otázkách; nic však nenasvědčovalo tomu, že by právě v Praze musely náboženské rozpory dospět do krajnosti a ke konfliktu a chyběl vlastně i důkaz, že takové zostření musí nutně způsobit císařská residence, protože se do Prahy přenese nejen působnost vládních centrálních orgánů, ale i hlavních dirigentů rekatolizační politiky v čele s papežským nunciem. Rudolf se seznámil s kladnými i pozitivními předpoklady svého stěhování do Prahy, ale teprve když ho strýcové a bratři nutili, aby zaujal k umístění své residence závazné stanovisko, znovu všechno uvážil. Pokud se nechtěl do Prahy přestěhovat, měl po ruce dost argumentů, s jejichž pomocí mohl stěhování odmítnout; kdyby se však rozhodl pro Pražský hrad, uváděl by zřejmě argumenty neméně důležité a přesvědčivé. Objektivní důvody hovořily pro Prahu i proti ní, a rozhodnout by musely důvody subjektivní. Ty se v Rudolfově případě přikláněly k Praze.'

Nebude snad od věci, když si budoucí hlavní město nejen královské, leč (na nějakou dobu) i císařské drobet přiblížíme. Z hlediska turistického. Když před sebou rozprostřeme pomyslný plán Prahy, uvidíme na něm, že plocha uvnitř městských hradeb byla ohromná. a že torza některých nedokončených staveb připomínala, jak před nějakými dvěma sty lety patřila Praha k evropským velkoměstům, což v roce 1583 už dávno neplatilo, protože zbytek Evropy, zejména na západ a na jih měl už velký náskok v početnosti populace, v hospodářské síle i v úrovni společenského života. Tehdy žilo v Praze asi padesát tisíc lidí (tedy takový dnešní Prostějov, plus minus). Do roku 1600 ten počet vzrostl asi na 60 000. Padesát až šedesát tisíc. Ve středoevropských poměrech to bylo číslo úctyhodné. V rámci habsburské monarchie povyšovalo Prahu a první místo mezi nejlidnatějšími městy. Dejme tomu taková Vídeň byla menší - zhruba dvakrát menší než Praha. Je ale pravda, že na hranici pro evropská velkoměsta, jako byla Paříž, Neapol, Sevilla, Londýn, Amsterdam a další (tu hranici představovalo jedno sto tisíc obyvatel), na ni Praha neměla. Na ni nemělo žádné ze středoevropských měst. Roku 1491 se král Vladislav II. odstěhoval natrvalo do Budína a Praha přestala být na dlouhou dobu devadesáti let panovnickou residencí, ale jakýsi svůj význam si přece zachovala. Jagellonci dali nákladně přestavět Pražský hrad, i když na něm nesídlili, také první Habsburci Ferdinand a Maxmilián tu občas pobývali, i když víceméně jenom na skok - pořád však si Praha držela určitou slušnou středoevropskou úroveň. Se vším všudy, to znamená, že v tomto lidském mraveništi zůstávaly desítky šlechtických paláců a domů po větší část roku neobydleny, zatímco ostatní obydlí byla přecpána lidmi až ke stropu. Neustále tu panoval strach z epidemií, které kosily stálé i přechodné obyvatelstvo bez jakéhokoli slitování. Zatímco domy boháčů soupeřily ve vnější nádheře, tak si ti chudší (dnes bychom řekli střední třída) stavěli nuzné domečky při drolících se hradebních zdech z časů Karla IV. (Do dnešních dnů se zachovaly už jenom domky hradních střelců ve Zlaté uličce na Pražském hradě.) Ti nejchudší - tedy ještě bědnější než ti předešlí - přespávali prostě pod širým nebem. My jsme si pro ně museli nový termín vlastně přeložit z angličtiny: bezdomovci - na rozdíl kupříkladu od první republiky, kdy takzvaní bezdomovci byli prostě lidé bez domovské příslušnosti, ale mohli přitom někde bydlet. Nedostatek ohledů na nejnutnější hygienu byl stejně katastrofální jako před staletími, kdy se teprve dávaly dohromady podmínky městského kolektivního života. I za morů se pohřbívalo na malých hřbitůvcích kolem far-ních kostelů, vzdálených třeba jenom několik kroků od nejbližšího okolí. Špína v ulicích, které sloužily jako stoky pro všemožný odpad z domácností, chlévů a dílen, zůstávala pro městskou samosprávu neřešitelným problémem. Praha sice nabízela zámožným zákazníkům výběr přepychového zboží z celého světa, ale nedokázala se zbavit hrozby hladomoru a v těžkých letech neúrody a předražování potravin reagovalo její obyvatelstvo na vážné zásobovací potíže podrážděně. Známky přepychu a nestřídmosti byly patrné na každém kroku - jenomže tomu městu se nevyhýbala ani ukrutná bída - a čas od čas si Praha musela zvyknout i na smrt hladem. Do některých uliček na Novém Městě se dobře oblečený měšťan nebo cizinec sotva odvážil vkročit bez patřičného ozbrojeného doprovodu - v jiných pražských ulicích se zase stal okamžitě nápadným každý chuďas. Ve stínu rozmařilého a leckdy i rafinovaného společenského života, protkaného pohoršlivými skandály, začalo nenápadně bujet organizované podsvětí. (Což není jev nutně jen historický; akorát dnes to bujení je docela nápadné.)

'Prosperita, přistěhovalectví, rozpory mezi náboženskými vyznáními i rušný politický život spojovaly Prahu už před rokem 1583. stále těsněji s ostatním světem. Vlivem těchto okolností se Praha nápadně poevropšťovala, ale k tomu, aby se proměnila ve světové město v plném slova smyslu, podmínky neměla. Na pražských tržištích, v krámech kupců i v dílnách řemeslníků bylo od časného rána do soumraku rušno, v oděvu a ve společenských způsobech nebyli zámožní Pražané k rozeznání od obyvatel jiných středoevropských měst, cizojazyčný hovor nebyl v pražských ulicích žádnou zvláštností; tiskaři knih, novin a grafických listů si nemohli rozhodně stěžovat na špatné obchody a jejich zásluhou se Pražané obratem dovídali o všech významných událostech v Evropě i v zámoří, o novinkách ze společenského života i o názorech, které budily rozruch; Praha v ničem nápadně nezaostávala za jinými evropskými městy - přesto se však zdálo, že v kulturním i hospodářském smyslu zůstává stále jakousi konečnou stanicí, která není schopna sama působit dál za pomyslné hranice svého okruhu.'