PRAHA, DEFENESTRACE, POŘADOVÉ ČISLO 1 - Fiktivní podoba Jana Želivského

PRAHA, DEFENESTRACE, POŘADOVÉ ČISLO 1.

'30. dne měsíce července Léta Páně 1419. purkmistr a někteří konšelé Nového Města s podrychtářem, nepřátelé přijímání z kalicha, od obecného lidu a Jana Žižky, dvořana českého krále, za to, že se posmívali procesí, které se tamtudy mimo radnici vracelo s velebnou svátostí oltářní od svatého Štěpána Na Rybníčku do kláštera blahoslavené Panny Na Písku, ohavně byli shozeni z Novoměstské radnice a ukrutně ubiti a usmrceni.'

Tak, a už to bylo tady. Ono se vlastně čekalo jenom na signál. A ten signál vydal Jan, mnich ze Želiva.

30. července 1419 byla neděle. Toto zjištění by nám u jiného data asi dalo trošku víc zjišťování a ověřování, ba snad i jakési počtářské zběhlosti (tehdejší kalendář byl totiž juliánský a tudíž jiný než ten náš, gregoriánský), ale my jsme s datem 30. 7. onoho roku žádné problémy neměli, neboť ve všech kronikách, které o této pražské události psaly, neopominul žádný autor uvést, že šlo o neděli ve svátek sv. Abodona, popřípadě o neděli po svatém Jakubu. Na Želivského výzvu se tedy tu neděli dostavil na kázání k Panně Marii Sněžné hojný počet pražského lidu. Ačkoli šlo o bohoslužbu, neměli ti bodří Pražané holé ruce, nýbrž v nich měli zbraně. Před pár dny byl z Prahy vypuzen Mikuláš z Husi. Stalo se tak poté, co se s ním král setkal v poměrně odlehlé části Nové Města, na svém hospodářském dvoře na Větrné hoře, které se také říkalo Větrník, nikoli však na dohled od Bílé Hory, ale nedaleko svatého Apolináře. Připomeňme si tu dobu: Václav zrovna vydal rozkaz, kterým zakazoval podávání večeře Páně (včetně jeho krve neboli vína) dítkám. Kvůli tomu vzrostlo v Praze napětí, načež si shromáždění vedené Mikulášem z Husi vynutilo na překvapeném králi okamžité slyšení. Něco takového (tedy řečeno dnešním slovníkem) byla senzace, skandál, bomba, protože aby se prostý lid jenom tak beze všeho stýkal s králem, to opravdu nemělo obdobu, pro králův majestát to bylo něco naprosto nepřípustného a šokujícího. (Jak se jednou takový obyčejný smrtelník stane majestátem, věru neradno v ostatními zbylým obyčejným smrtelníkům stupovati příliš do jeho blízkosti) Václav (myslíme tím šéfa českého státu Václava IV.) nevěřil svým vlastním očím, a vzápětí nato i vlastním uším, neboť jménem městského lidu promluvil zeman Mikuláš z Husi. Z Mikulášových úst slyší král žádost o zmírnění zákazu husitské bohoslužby a o zrušení zákazu přijímání dítek, rovněž podobojí. Italský humanista a diplomat, který (ještě než se na posledních 6 let života stal papežem Piem II.) užíval jméno Aeneas Silvius Piccolomini, napsal ve své latinské Historii bohemicae: 'Král laskavě vyslechl Mikuláše mluvícího za celé množství a kázal, aby se druhého dne opět dostavili. Když pak byl lid rozpuštěn, obrátiv se k Mikulášovi, který u něho zůstal, řekl mu: Ty tkáš tkanivo, jímž bys mne vypudil z království; já však z něho učiním oprátku, na níž tě pak pověsím.'

Na věšení nakonec nedošlo. Mikuláš nedostal oprátku, ale výhost z Prahy, a v hlavním městě se tím pádem stal radikálem číslo 1 kněz Jan Želivský. Od července útočil (mezi námi: dost nevybíravě) na nové novoměstské konšely (které vybral a jmenoval 6. července král především z řad měšťanů - odpůrců husitství), a stále důrazněji vyzýval k otevřenému boji se zbraní v ruce. Jeho volání proti falešným prorokům a proti nepravému vladaři mělo úspěch. Ujišťoval své zanícené posluchače, že je nutné, aby se lid chopil sám zbraní a vykonal boží pomstu. 'Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci poznáte je. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně.' Tak tohle je přeložená ukázka z latinské přípravy kázání, které pronesl Jan Želivský v neděli 30. července 1419. Zdaleka ne všechny myšlenky, které si poznamenal, jsou jeho vlastní. Hodně toho si vypůjčil z Bible a dost taky od mistra Matěje z Janova. Jeho kázání je však konkrétnější a hlavně útočnější než všechny přednášky universitních mistrů dohromady. 'A viděl jsem dravou šelmu a krále země i jejich vojska shromážděná, aby vytrhli do boje proti jezdci a proti jeho vojsku' (Želivský tady použil celou pasáž ze Zjevení svatého Jana), 'ale šelma byla zajata a s ní i falešný prorok, který k její cti činil zázračná znamení a svedl jimi ty, kdo přijali cejch šelmy a klekali před jejím obrazem. Za živa byli šelma a její prorok hozeni do ohnivého jezera hořícího sírou. Ostatní byli pobiti mečem vycházejícím z úst jezdce. A všichni ptáci nasytili se jejich těly.' A k tomu kazatelův komentář: 'Hle, jaká hrozí nebezpečí! A nikdy není nebezpečí překonáno bez nebezpečí. Proto je proti velkému nebezpečí nezbytná velká příprava.'

Což o to, příprava byla velká, včetně oštěpů, mečů a sudlic. Když kázání skončilo, uspořádal Želivský průvod, v jehož čele byla nesena na žerdi svátost oltářní. Cíl průvodu: kostel svatého Štěpána. Proč právě tam? Protože se tam odbývaly katolické bohoslužby. To však nebyl jediný důvod, ještě jeden motiv hrál svou důležitou roli: Jan totiž ztratil (na zásah krále Václava) kazatelnu právě v kostele sv. Štěpána Na Rybníčku, a to se ho hluboce dotklo, a nezapomněl. Jeho úmyslem bylo zmocnit se kostela a získal jej (zpátky) pro sebe. Jenomže když dav dorazil ke Štěpánovi, našel kostelní dveře uzamčené. Taková maličkost však dav málokdy zastaví. Lidé vypáčili vrata, vtrhli do chrámu násilím, vyhnali všechny přítomné žáky i s katolickým rektorem, poničili obrazy a honosnou chrámovou výzdobu. Vybili i přilehlou faru. Jeden po druhém přijali chleba a víno, neboli tělo a krev Páně. Pohana, která před časem stihla husitského kazatele, byla smyta a namísto katolického kněze Václava, který uprchl do Jihlavy, se po půl roce odloučení vrací do 'svého' kostela Jan Želivský a jeho kázání bude nyní znít z kazatelen dvou novoměstských svatostánků. A s jídlem zpravidla roste chuť. Takto zproštěni hříchů se vydali účastníci procesí trestat. Směr: Nová radnice. Úkol: Propuštění druhů, už čtvrtý týden zde vězněných.

'Vraceje se velikým trhem novoměstským, žádal lid na purkmistru a konšelích, aby propustili všechny vězně na svobodu, které pro přijímání kalicha nedávno zjímati dali. Toho když konšelé nejen učiniti nechtěli, ale k odporu se chystajíce, z oken radnice házeti dali po lidech a po svátosti od želivského mnicha nesené; tu rozlítivše se zástupové, počali sbíhati se ozbrojení ze všech stran a vedením Žižkovým hnali se útokem proti radnici.'