Prameny k českým středověkým dějinám a jejich edice

Literatura

Bláhová, Marie a kol: Velké dějiny zemí Koruny české I., Paseka, 1999

Čornej, Petr: Velké dějiny zemí Koruny české V., Paseka, 2000

Mezník, Jaroslav: Lucemburská Morava, Lidové noviny, 1999

Měřínský, Zdeněk (ed.): Morava ve středověku, Moravské zemské muzeum Brno, 1999

Švankmajer, Milan a kol.: Dějiny Ruska, Lidové noviny, 1999

Třeštík, Dušan: Počátky Přemyslovců, Lidové noviny, 2001

Třeštík, Dušan: Vznik Velké Moravy, Lidové noviny, 2001

Vaníček, Vratislav: Velké dějiny zemí Koruny české II., Paseka, 2000

Vaníček, Vratislav: Velké dějiny zemí Koruny české III., Paseka, 2002

Žemlička, Josef: Století posledních Přemyslovců, Melantrich, 1998

1. Velká Morava

kroniky

Fuldské anály (klášter ve Fuldě) - autorem francký analista Rudolf z Fuldy, křest českých knížat 845, válka s Ludvíkem Němcem 846-856.

tzv. Geograf bavorský - kol. 845, vědomosti o Slovanech, autorem snad opat Grimoald (z Weissenburgu, kancléř Ludvíka Němce), 843 vzniká VFŘ a Ludvík chce obnovit východní hranici; sporná hodnota tohoto geografického spisku.

náboženské texty

Proglas - stsl. veršovaná předmluva k překladu evangelií (autorem snad Konstantin)

- různé překlady téměř všech částí evangelia (překladatelem zřejmě Metoděj)

Panonské legendy - Život Konstantina, Život Metoděje (autorem starší cyrilské legendy je zřejmě Metoděj, autorem mladší cyrilské legendy zřejmě Kliment Ochridský)

zákony

Zakon sjudnyj ljudem - první slovanský zákoník, autory Konstantin a Metoděj, vychází z řecké Eklogy (ta vychází z CIC), soukromé a trestní právo

nomokánon - původně byzantský zákoník, inspirace, Metodějův překlad

ostatní

- zprávy arabských a židovských kupců

- zmínky v díle byzantského císaře Konstantina Porfyrogenneta (odtud pojem hé megale Moravia - Velká Morava /ve smyslu vzdálená/)

- papežská kancelář (např. bula Industrie Tuae - povolení slovanské liturgie)

- celní výnosy

- dochováno také v díle Metodějových žáků, slovanských mnichů (nejvýznamnější sv. Kliment Ochridský); Bulharsko, Makedonie, Kyjevská Rus, částečně Čechy

odborná literatura

- zejména práce J. Poulíka (archeolog) a L. E. Havlíka (historik)

- překlady například Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské (mám)

- edice v MMFH: Magnae Moraviae fontes historici. Spisy University J. E. Purkyně v Brně. Filosofická fakulta

I. (kroniky, letopisy) ed. L. E. Havlík (Brno 1966).

II. (legendy, liturgické texty) ed. L. E. Havlík (Brno 1967).

III. (listiny, listy, historické spisy) ed. L. E. Havlík (Brno 1969).

IV. (zákony, právní texty, dodatky) ed. L. E. Havlík (Brno 1971).

V. (rejstříky) ed. L. E. Havlík (1977).

2. Legendy

staroslověnské legendy:

Životy (Život Konstantinův a Život Metodějův) - konec 9. století, o christianizaci Velké Moravy, životě světců a jejich činech (tzv. Moravsko-panonské legendy)

I. staroslověnská legenda o sv.Václavu - pravděpodobně sepsána brzy po Václavově smrti, prostinká, Václav brán velmi světsky (možná ale až z konce 10. stol.).

II. staroslověnská legenda o sv. Václavu - před r. 1050; rozšířený krkolomný překlad Gumpolda do staroslověnštiny, doplněno o obšírné pasáže z Crescente či spíše z její nedochované předlohy; mnich ze Sázavy, ještě mohl o Václavovi slyšet.

Kniha o rodu a utrpení svatého knížete Václava - kolem roku 1000, opisy i z 15. a 16. století

Prolog o Ludmile - po 1096, na Rusi, z původní nedochované stsl. Fuit (čerpal z ní Kristián), ze Sázavy

latinské legendy:

Václav a Ludmila:

Crescente fide christiana (Když rostla víra křesťanská)

- brzy po 974, nejstarší zachovaná latinská legenda o sv. Václavu, autorem jeden ze sboru kněží ('kanovníků') při pražském archipresbyterátu (při ženském klášteře u sv. Jiří na Hradě), původně mnich od řezenského sv. Jimrama, vzorem legenda o něm; z nedochované předlohy Crescente vychází Gumpold a Kristián; šíření křesťanství, první křesťanský kníže Spytihněv (popírá tradici křestu Bořivoje Metodějem - proti slovanské liturgii), Václav prý 'mnichem' na trůně, zemřel pro víru.

Fuit in provinciam Bohemorum (Byl v zemi české)

- kol. 975, snad stejný autor jako Crescente (či některý ze spolubratří), výtah o životě sv. Ludmily (pohřbena u sv. Jiří), navazuje na nejstarší (staroslověnské) legendy, které se nedochovaly, napodobuje Život svatého Jimrama (Vita Haimhrammi); jako prvního křesťanského knížete uvádí Bořivoje.

Gumpoldova legenda (Annonymus Ottonis II)

- brzy po 983, přepracování Crescente, které na žádost císaře Oty II. (Vojtěchův přítel) pořídil v italské mantově zdejší biskup Gumpold, nabubřelá latina, Gumpold asi z Bavor, neznalost českých dějin, historicky téměř bezcenné, před 1050 přeloženo v Sázavě do stsl. (II. stsl. legenda o sv. Václavu); šíření křesťanství, život sv. Václava; Gumpold vychází z původní, nedochované legendy Crescente; její pozdější verze ovlivněna snad osobně Kristiánem - 1006, wolfenbüttelský rukopis 'královny' vdovy Emmy.

Vavřincova legenda

- asi 1039, Vavřinec mnichem v Monte Cassinu, poté arcibiskup v Amalfi, snad na žádost Čech, které chtěly arcibiskupství, sepsal legendu o Václavovi - spíš kníže než mnich, rozdílné od Crescente, podobné I. stsl. legendě; předlohou asi nejstarší nedochovaná václavská latinská legenda (starší než Crescente, asi z 60tých let 9. stol.).

Kristiánova legenda (Vita et passio sancti Wenceslai et sanctae Ludmilae aviae eius)

- shrnutí legend, sepsáno 992-3 mnichem Kristiánem, synem Boleslava I., a věnované biskupu Vojtěchovi. Dříve spory o stáří, nejnovější názory potvrzují původní domněnku, že legenda opravdu pochází z 10. století - Balbín, Pekař, nejnověji Třeštík. Oponenti: Josef Dobrovský (14. století; pozdní falzum, legendy jsou kněžský podvod), Gelasius Dobner (12. století), R. Urbánek, Zdeněk Fiala (13. století, falzum); František Vácek a po něm Václav Novotný (falzum z 12. stol., k větší slávě vyhořelého sv. Jiří); podle Záviše Kalandry se dokonce nejedná o skutečné osobnosti, ale o zosobněné pohanské mytologické představy, Václav prý pokřesťanštěným pohanským bohem, nikdy nežil (překonáno).

Sporný je i autor - Čech, mnich, 'solo nomine Christianus', tedy 'toliko svým jménem Kristián' (Oldřich Králík: 'křesťan jenom svým jménem'), Přemyslovec (nikoli Slavník či Slavníkovec Soběslav - Pekař se mýlil stejně jako s rokem 929; žádný 'slavníkovský stát' neexistoval), zřejmě mladší syn Boleslava I., nar. po 960, studoval v biskupském klášteře sv. Jimrama v Řezně (biskup Wolfgang, přísný opat Ramwold, gorzsko-clunyjská spiritualita), vykoupení otcova hříchu (ten se pokal už translací Václavova těla v 60tých letech), Kristián mnichem v Praze (kanovník u sv. Jiří), po Vojtěchově odchodu přijal kandidaturu na biskupa, v Mohuči ale záchvat epilepsie - 996, skandální, démon, i kdyby nezemřel, Kristián-Strachkvas (pokání za smrt Václava) se (arci)biskupem stát nesměl; zemřel snad až po 1006 (kodex královny Emmy).

Legenda vypráví dokonce o čtyřech světcích najednou: Cyril a Metoděj, Ludmila a Václav. Historický rámec: Velká Morava (christianizace, narozdíl od Kosmy nemlčí o slovanské liturgii), pád VM a přenesení křesťanství do Čech, děje Ludmily a Václava. Josef Pekař ji proto prohlašoval 'nejstarší kronikou českou' a Jaroslav Ludvíkovský ji označil za 'církevní dějiny' - není to nutné ani jedinečné, Třeštík spíš 'nejstarší politický traktát český' (autor prominentem říše). Nejstarší Přemyslovci - náznak přemyslovského mýtu - hadačka (nikoliv Libuše!) poradí velmožům, ti založí Prahu a povolají oráče Přemysla, aby jim vládnul; život a smrt Ludmily a Václava, zázraky. Nastínil podobný program jako později Ota III.: chtěl pro Čechy arcibiskupství (společný projekt Vojtěcha, Kristiána a Boleslava II.).

Kristián se důkladně připravil, vycházel ze všeho dostupného: nedochovaná předchůdkyně Crescente, ztracená verze Fuit, Crescente, Gumpold, Fuit, vlastní přínos (ještě mohl o Václavovi a Ludmile slyšet, spolehlivá tradice, pověsti).

Passio sancte Ludmilae passiris (Utrpení sv. Ludmily mučednice)

- jen o Ludmilině smrti, dochované rukopisy z 12. století.

Ut Annuncientur

- 12./13. stol., svatováclavská legenda, šlechta, Václav aktivním ochráncem země.

Oriente iam sole (Když vycházelo slunce)

- pol. 13. století, svatováclavská, akceptování zemské role světce v prostředí pražské kapituly; hodně vychází z Kristiánovy legendy - podle Třeštíka další důkaz o její starobylosti.

Vojtěch:

Utrpení sv. Vojtěcha - kol. r. 1000, zachycuje poslední chvíle a umučení sv. Vojtěcha

Legenda Jana Kanaparia - kol. r. 1000, sepsal benediktinský mnich z aventinského kláštera sv. Bonifáce a Alexia v Římě, Vojtěch tam pobýval při svém prvním odjezdu z Čech

Život sv. Vojtěcha - světcův životopis

Bruno z Querfurtu: 'O životě sv. Vojtěcha' - 12. století, Bruno ze Saska, kde sv. Vojtěch studoval (Magdeburg), podle světcova vzoru se stal Bruno misijním biskupem u pohanských Prusů

Verše o utrpení sv.Vojtěcha (Versus de passione sancti Adalberti) - anonymní autor, zřejmě přelom 11. a 12. století; navazuje a vychází z Canaparia, ale obsahuje i některé věci jinde neuváděné

Prokop:

Vita sancti Procopii minor (Menší život sv. Prokopa) - základ legendy v Sázavském letopise ze 12. století, celá ve 13. století, nemoderní zbožnost (opat ženatý, stsl. liturgie), ale přitahoval šlechtu, kanonizace 1204

Vita maior (Větší život) - první polovina 14. století

Legenda veršovaná o sv. Prokopu - česká; prokopská tradice se po Evropě moc nerozšířila (menší ohlas jen na Rusi - kvůli slovanské liturgii)

Anežka:

Legenda o blahoslavené Anežce - okolo roku 1320, autorem neznámý mnich, dílo mělo sloužit jako podklad pro kanonizaci (k té došlo až roku 1989), legenda opisována i v zahraničí

Hroznata

Legenda o blahoslaveném Hroznatovi - šlechtic, 12./13. stol. (Hroznatovci, západní Čechy), zakladatel premonstrátského kláštera v Teplé (1193), blahoslaven až 1897, nyní vyšel jeho životopis (Vita Hroznatae)

Vintíř

- zemřel 1045, břevnovský klášter, zájem o kanonizaci

3. Kosmas a jeho pokračovatelé

KKČ - nejstarší skutečná kronika týkající se českých dějin, národní kronika (Chronica Boemorum = Kronika Čechů).

Kosmas (* cca 1045 - † 12. 10. 1125) - z rodiny kněze, stal se rovněž duchovním, vzdělání získal na kapitulní škole při pražském kostele (sídlo biskupa), katedrální kapitula (sbor kanovníků - kněží), u kapituly byla škola (nejvýznamnější v Čechách, podobná byla v Olomouci), Kosmas v Praze do svých asi 29 let, kol. r. 1074 odešel do belgického Lutychu (dnešní Liége) - studium u věhlasného matematika magistra Franca, po návratu svěcení: a) kanovník (jáhenské svěcení), b) kněžské svěcení (14. 2. 1099), poté se stal děkanem pražské kapituly (2. dignita) /probošt - 1. dignita/.

Kapituly - původně sbory kněží, nebyli řeholníky, ale společná pravidla života, radili biskupovi diecéze, zvyšovali lesk bohoslužeb. Kapitula = kostel (Eclesia Sancti Viti), kapitula = klášter (monasterium), kanovníci - společný život vita communis (reforma biskupa Jindřicha Zdíka v olomoucké kapitule podle jeruzalémské kapituly, kde rok pobýval). Kanovník - lat. canonicus. Kapitoly katedrální (stoliční) - jsou při kostelech, které jsou sídlem biskupa (katedrála = stolec), kolegiáty = kolegiátní kapituly (u sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, Vratislav II., podřízeno přímo papeži). Stoliční v Praze a Olomouci, kolegiátní - nejstarší ve Staré Boleslavi (1039), Mělník, Sadská, za Karla IV. hodně, U Všech svatých na Pražském hradě; Morava - řídce, první až 1260 v Kroměříži. Obvykle v čele kapituly probošt (prepositus), 2. děkan (decanus), 3. arcijáhen; někdy je to rozdílné.

Kosmas se jako děkan dostal s biskupem do zahraničí (sousední země a S Itálie), získal široký rozhled a byl velmi vážený. Jak bylo tenkrát i u duchovních obvyklé, byl ženatý, jeho manželkou byla Božetěcha (viz olomoucké nekrologium i KK), jejich synem byl Jindřich, který se asi taky stal knězem a snad byl otcovým nástupcem v děkanském úřadu v pražské kapitule (dříve se uvažovalo, že by to mohl být Jindřich Zdík, pozdější olomoucký biskup).

Kosmas začal psát kroniku v letech 1119-22, končí rokem 1125 (tedy těsně před smrtí). Kronika je nedokončená, 3 knihy (závěr 3. = začátek 4. knihy). Věnování: 1. kniha (a vlastně celé dílo) je dedikováno mělnickému proboštu Šebířovi (lat. Severus); dedikace 2. knihy břevnovskému opatu Klimentovi, prolog k 1. knize věnován mistru Gervasiovi. Dochováno 15 středověkých rukopisů, nejvýznamnější Budyšínský rukopis (12./13. století) - původně uložen v Budyšíně, tehdejší NDR ho v 50. letech darovala bývalému Československu.

Obsah:

1. kniha - začíná potopou světa, následuje nejstarší líčení Čech podle jakýchsi starých pověstí ('podle báječného podání starců') - praotec Boemus, Krok a jeho dcery Kazi, Teta a Libuše - nastolení Přemysla (důležité), dívčí válka (podobné antickým Amazonkám), lucká válka (heroická epika X Kosmův přínos). Od 14. kapitoly začíná vlastní historie: pokřtění Bořivoje 894, významné události z doby prvních křesťanských knížat. Nezapomíná na mravy a zvyky doby. Kniha končí únosem Jitky ze Svinibrodského kláštera a nastoupením Břetislava I. (1034).

2. kniha - výprava Břetislava I. do Polska, vyzdvižení ostatků sv. Vojtěcha a jejich převezení do Prahy. Dále popisuje 60 let zápasů českých knížat s Němci. Seznamuje nás i s hroznými středověkými tresty - odnětí paží, očí Chmurné líčení oživují záznamy přírodních úkazů. Díl končí nástupem Břetislava II. (1092).

3. kniha - konečné zúčtování s pohanstvím za Břetislava II., sváry mezi Přemyslovci, násilné křtění Židů, občanská válka mezi Přemyslovci a Vršovci, která končí za knížete Svatopluka vyhubením tohoto rodu a odvetnou vraždou knížete. I zde autor popisuje různé přírodní jevy, zaznamenává i zázrak se závojem sv. Ludmily, který odolal ohni. Do května 1125, Soběslav I.

Český stát zařazen do geografického uspořádání Evropy a dějiny jeho obyvatel do univerzálního vývoje křesťanského světa. První 'státní teorie': Neznámé počátky národních dějin nahradila přemyslovská pověst, poprvé zachycená právě v KK - odvození vzniku českého státu. Pro tento panovnický stát je typická ztráta individuální svobody a v podstatě neomezená moc panovníka. Mytická knížata bez genealogické souvislosti spojují Přemyslovce s Přemyslem Oráčem. Kosmas uznává svrchovanost říše, ale říšský panovník smí pouze vyžadovat povinný tribut, cokoliv navíc je bezpráví. Vystupuje proti cizím kněžím zastávajícím v Čechách vysoké úřady. Kosmův spis je silně tendenční, zajímá se hlavně o církev a pražský kostel, mění historická fakta v zájmu ideologického dopadu svého díla; málo informací o jeho současnosti.

Celkově jde o vyspělou kroniku, Kosmas vzdělanec, schopnost hodnotit události, sám si opatřoval starší prameny (Privilegium Moraviaensis Eclesiae = bula Industriae tuae - 880, papež Jan VIII. Svatoplukovi, povolení slovanské liturgie); Kosmas potlačuje zmínky o slovanské liturgii a Velké Moravě.

- zná legendy: Kristiánova legenda, první dvě svatovojtěšské legendy (autoři: Jan Canaparius, Bruno z Querfurtu), stylistika: poučení se od Jana Canaparia, Vita sankti Lamberti (10. stol., lutyšský biskup Štěpán), světová kronika od Reginona z Prümu (tu do Prahy zřejmě dovezl sv. Vojtěch).

- zná i antické římské klasiky (citáty): Vergilius, Ovidius, Horatius, Lucano (epos Farsalius), Boethius (Útěcha z filosofie) + raně křesťanští autoři - vkládá verše + své vlastní

- jazyk: středověká latina vysoké úrovně (+ bohemika)

- prozaický rým, rytmizované závěry vět i větných úseků, povinná místa = topoi (loci commes) = místa z klasických autorů, autoři to jeden od druhého přebírají, původní autor se neuvádí (středověký literát nebyl ceněn pro invenci, původnost, ale pro shromáždění podkladů a jejich důkladný opis)

- v některých případech nenahraditelná (přesný opis Břetislavových 'hnězdenských dekret', 1039 - právo, vyhlášena nad hrobem sv. Vojtěcha v Hnězdně)

odborné práce - Dušan Třeštík: Kosmas (Praha 1966), Kosmova kronika (1968)

1602 - KK poprvé tiskem, ed. Marquard Freher, Hannover + 1607, 1621

1728 - Scriptores rerum Germanicarum, 1. sv., ed. J. B. Mencken, Lipsko

1783 - Scriptores rerum Bohemicarum, ed. Pelcl & Dobrovský, Praha

1851 - Monumenta Germaniae Historica, 9. sv., odd. Scriptores, ed. Rudolf Köpke, Hannover

1874 - Fontes rerum Bohemicarum (Prameny dějin českých), 2. sv., ed. Josef Emler

1923 - Monumenta Germaniae Historica, odd. Scriptores nova series, ed. Berthold Bretholz; reedice 1980 (nejmodernější, citace z této edice - MGH SRG NS)

První pokračovatelé Kosmovi:

I. Kanovník vyšehradský (letopis tzv. Kanovníka Vyšehradského) - nejstarší Kosmovo pokračování, zahrnuje léta 1126-1142, bezprostřední návaznost na Kosmu (na poslední větu Kroniky Čechů), dvě fáze vzniku (přestávka v psaní v letech 1130-41, toto období zaznamenáno dodatečně podle autorových poznámek), jeden autor. První pokračovatel Kosmův byl českého původu (vztah, zvyky), asi kanovník vyšehradské kapituly, nekritický přívrženec Soběslava I., kronikář doby jeho vlády, měl styky s knížecím dvorem (snad knížecí kaplan či služba v kanceláři). Líčí Soběslavovo vítězství nad Lotarem v bitvě u Chlumce r. 1126 (oslavné), věnuje se politickým, církevním i kulturním dějinám. Zvláštností je autorův značný zájem o astronomické a meteorologické úkazy. Autor neměl Kosmovo sebevědomí, o sobě uvedl jenom to, že byl přítomen u Soběslavova soudu nad spiklenci 1130. Kosmas píše o minulosti, má zábrany psát o živých (kvůli pochlebování a lhaní), První Kosmův pokračovatel píše 'dějiny současnosti'(neměl tedy k dispozici písemné prameny) - vlastní prožitky či důvěryhodní informátoři. Jeho spis je oslavou Soběslava I. (je mu zcela oddán, asi měli k sobě blízko). Slohem zůstává daleko za Kosmou; asi znal spisy církevních spisovatelů (Augustin, Cassiorodus, Tertullianus).

Pět rukopisů (opisů): nejstarší je kapitulní Dražický rukopis (kodex) - 40. léta 14. století; Fürstenberský, Roudnický, Muzejní, Břevnovský. Zastaralá edice ve FRB.

II. Mnich sázavský (kronika Mnicha sázavského) - latinsky, značný odstup od Kosmy, ale návaznost na něj - návrat až do Kosmovy doby hlavně kvůli počátkům Sázavského kláštera, doplnění KK (Hersfeldské anály). Neznámý sázavský mnich reaguje na vývoj událostí po abdikaci Vladislava II., tento klášterní historik v letech 1173-6 napsal dějiny kláštera. Legendy a zprávy o založení a dějinách sázavského kláštera (soukromé založení 1033 sv. Prokopem, prý i Oldřichův zásah, Prokopův syn a synovec, slovanští mniši vyhnáni 1097; slovanská liturgie - tu Kosmas úmyslně vynechal) začlenil do KK a připojil samostatné pokračování. Dovedl je do roku 1162. Spis Mnicha sázavského je vlastně první českou klášterní kronikou - osudy kláštera se v ní prolínají s osudy země, hlavní autorův zájem se však obrací k církevním záležitostem, k duchovním osobám. Kromě významných událostí z dějin země a svého kláštera registruje kronika změny na biskupském stolci v Praze a v Olomouci, změny opatů v některých českých klášterech, vyzdvihuje zbožné skutky obyvatel Čech, pravidelně zaznamenává poutě do Říma a Jeruzaléma, občas i to, co se odehrálo v životě církve v jiných zemích. Reaguje na Barbarossovo zasahování do práv českého státu.

Dva rukopisy:

Drážďanský rukopis (12./13. století, shořel za druhé světové války), Vídeňský rukopis (opis, 13. století).

Starší edice ve FRB.

4. Samostatné kroniky 12. století

a) Vincentius - Čech, kanovník pražského kostela (katedrální kapituly), notář, kaplan ve službách biskupa Daniela I. i knížete Vladislava II., ke králi měl blízko, byl historikem doby jeho vlády, vysoká úroveň, jedinečný pramen (jako v některých případech Kosmas). Autor jako účastník většiny popisovaných dějů přináší spolehlivé informace o důležitých událostech Vladislavovy vlády, především však o vývoji obléhání Milána. V tomto směru patří k prvořadým pramenům nejen českého prostředí, ale v evropském kontextu vůbec. Kronika začíná rokem 1140 - smrt Soběslava I., nástup Vladislava II., Judita, boje s Konrádem - Morava, II. křížová výprava - vyzývá k ní Bernard z Clairvaux, Vladislav se jí účastní; Jindřich Zdík - jeho poutě a činnost, Itálie (1158-60), Uhry (Vladislavova politika), 1166 Itálie. Dopsáno do roku 1167, kdy spis uprostřed věty končí. Živě napsaný text představuje anály, královská gesta a osobní memoáry autora. Byl napsán někdy mezi lety 1167-1172. Vysoce předčí oba Kosmovy pokračovatele, Vincentius zná a cituje římské autory; Strahovský rukopis (jediný) - 13. století, milevský klášter, Karel IV. to dal Pulkavovi, knihovna Pražské metropolitní kapituly, ukraden, poškozený ho koupil Dobrovský a daroval Strahovskému klášteru.

b) Jarlochova kronika (něm. Gerlach, *cca 1165 - † 1230/34) - Němec z Porýní, klášterní škola, 1177 odešel do Čech, tento řeholník měl blízko k opatu v Želivy Gotšalkovi (do 1184, kdy Gotšalk zemřel). Od roku 1187 byl prvním opatem premonstrátského kláštera v Milevsku (zal. velmož Jiří), stoupenec reforem. Psal kroniku s velkým časovým odstupem (20tá léta 13. stol.); narozdíl od svých předchůdců jako opat a řeholník tendenčně vyzvedává církev a její názory (reforma), ke světským feudálům je zdrženlivější. Jeho kronika navazuje na Vincentia, jako on popisuje smrt biskupa Daniela v Itálii (mor), období vlády Vladislava II., psáno ve prospěch jeho syna, knížete Fridricha. Soběslav II. - 'princeps rusticorum' (kníže sedláků), zápasy o trůn koncem 12. století, ocenil 'zlaté časy' za krále Vladislava, taky Konráda Otu; 1197 - konec rozbrojů mezi Přemyslovci, text končí rokem 1198 - Přemysl Otakar I. povýšen na krále. Hagiografie (biografie svatých, legendy) tvoří třetinu rukopisu; o želivském premonstrátském opatu a Jarlochově učiteli Gotšalkovi - autor mu byl zavázán. Vloženo vyprávění účastníka Barbarossova tažení do Svaté země Ansberta.

Letopisy Hradišťsko-opatovické (AGO - Annales Gradicenses et Opatovicenses) - dvě redakce:

1. vrstva - kol. r. 1146 napsal neznámý mnich rodinného kláštera olomouckých Přemyslovců, Hradiště, podle starších záznamů a snad také pražských kapitulních análů, KK, Kronikáře Vyšehradského a univerzální kroniky Frutolfa z Michelsbergu (Chronografie), případně ve zpracování Ekkeharda z Aury, klášterní anály.

2. vrstva - po vypuzení benediktinů z Hradiště premonstráty odnesli mniši spis s sebou do východočeských Opatovic, kde byl přepracován, doplněn událostmi z dějin opatovického kláštera a bylo k němu připojeno opatovické pokračování. Dokončeno v 60. letech 13. století.

Hradišťsko-opatovické anály jsou jedněmi z mála podobných spisů dochované nejen ve znění, ale také v rukopisu 12. století (nejstarší dochovaný rukopis českého historického díla). Nízká literární úroveň; některé důležité informace o klášterech a politice (na Moravě).

5. Kroniky 13. století

Ottacher ouz der Geul (Otakar) – Štýrská rýmovaná kronika, důležitý pramen pro léta 1246-1309 pro oblast Rakousko - Štýrsko (spory o Babenberské dědictví, Přemysl Otakar II. a jeho výboje v této oblasti), dobově protičesky zaměřená.

Kronika kláštera žďárského (Cronica Domus Sarensis) /ed. J. Ludvíkovský – M. Zemek, Brno 1964/

- veršovaná, latinská, 1300, vznikla v cisterciáckém klášteře ve Žďáru nad Sázavou, kronika sleduje osudy kláštera a s ním spojených šlechtických rodů v letech 1230-1300, zmiňuje se i o událostech celostátního významu, pravděpodobný autor Jindřich z Heimburka (nar. 1242; mnich Jindřich Řezbář). Prehistorie založení: moravští páni Jan z Polné, Přibyslav z Křižanova - ti se marně o založení pokoušeli, klášter založil 1251/2 Boček z Perneggu/Obřan – znojemský purkrabí Přemysla Otakara II. (Bočkův zpupný syn, „třetí zakladatel“ Gerhard z Obřan, musel být zkrocen Falknštejnem); Sibyla a její dcery - sv. Zdislava z Lemberka (Větší žďárská kronika).

Menší žďárská kronika - o tom, že rod pánů z Kunštátu a z Poděbrad má nepřímou vazbu na Bočka z Pernegu (Gerharda z Obřan).

Letopis Jindřicha Heimburského /FRB III., s. 303-321/ - Chronica Bohemorum, malé anály, kněz, žil na hranicích Moravy a Rakouska¨, doplňující role těchto pramenů pro poznání 13. stol.

Martin z Opavy († cca 1279, Bologna) /tj. Martin Polák, Martinus Polonus/ - dominikán, studoval v Praze, žil v Římě: Chronika summorum (Světová /velká/ kronika) - populární, 'národní' historiografie, těžištěm jsou dějiny národů, které vytvořily vlastní stát; počátky národa na základě mytologie (často převzato z epických písní, nebo založeno na antické mytologii) /'Martimiani'/.

Druhé pokračování Kosmovy kroniky /překlad a komentáře M. Bláhová – Z. Fiala, Praha 1974/ - anonymní: neznámý pořadatel - duchovní, latinsky, domácí český sebevědomý historismus, Rozsáhlé, nepříliš úspěšný pokus o jednotnou formu, strohý analista, zápisy sahaly do roku 1283, svod vznikl přibližně mezi 1288-1305, navazuje na Kanovníka vyšehradského; Dražický rukopis - kodex pořízený 1329-43 na pokyn posledního pražského biskupa Jana IV. z Dražic, letopisný svod, spojení různých letopisných záznamů kostela sv. Víta, obsahuje:

a) Výpisky z Vincentia a Jarlocha

b) Příběhy krále Václava I. - 1249, odboj Přemysla proti otci

c) Příběhy krále Přemysla Otakara II. = Annales Otakariani - 1254-5 - Přemyslova výprava do Pruska, Královec-Königsberg-Kaliningrad - určil, kde má být hrad postaven, řád německých rytířů, důležité město; spor Přemysla Otakara II. s Bélou IV., bitva u Kressenbrunnu, Čechové zpívali píseň sv. Vojtěcha; Přemyslův spor s Rudolfem Habsburským, smrt na Moravském poli, pasáž příznivá Rudolfovi, vágnost, nic neví o bitvě

d) Vyprávění o zlých létech po smrti krále Přemysla Otakara II. - zajímavé, 1278 smrt biskupa, interregnum 1278-83, Braniboři, věznění krále, náhradní zemská vláda s biskupem Tobiášem, 1281-2 řádění Braniborů a šlechticů, mráz, hladomor, drastičnost a dramatičnost, kanibalismus; autorem asi nějaký pražský kanovník

e) Letopisy české (Annales Bohemorum) - kompilace různých starších nedochovaných kronik a análů

6.1 Dějepisectví 14. století I.

Zbraslavská kronika (Chronicon Aulae Regiae - Kronika síně královské)

- evropsky výjimečné dílo, napsána v letech 1305-1338, latinsky, tvůrci německého původu.

První autor - druhý opat kláštera Ota (z Durynska, †1314) - 51 hlav první knihy (k roku 1296), za něj klášterní (nikoli státní) kronika, až hagiografická oslava zakladatele cisterciáckého kláštera na Zbraslavi krále Václava II. (založeno 1292), kterou začíná opat psát po králově smrti. Václav II. se snažil o vybudování nekropole českých králů (Aula Regia, byli tam pohřbeni Václav II. a III.) po vzoru francouzského St. Denis v Paříži (hroby francouzských králů, spojeno s kronikami). Klášter měl rozsáhlý majetek, měl být jakýmsi monumentem Přemyslovců. První opat zbraslavského kláštera Konrád byl rádcem Václava II. - cisterciáčtí rádci měli značný vliv na politiku (období 1306-10, Jan Lucemburský + Eliška Přemyslovna).

Druhý autor - třetí opat Petr Žitavský (1316-39) /oba autoři německého původu, ale obdivovatelé Václava II./ - za Jana Lucemburského vzniká velká státní kronika - Chronicon aulae regie - nejvyspělejší kronika středověkých Čech, významné dílo své doby. Kronika pojednává o období 1278 (smrt Přemysla Otakara II.) do roku 1338. Petr Žitavský pocházel z německé Žitavy, na konci 90. let přišel do Čech (měl blízko k Elišce /Alžbětě/ Přemyslovně), byl vzdělanec, politik, diplomat. Byl kaplanem prvního zbraslavského opata Konráda (Lucemburkové), procestoval ve státních posláních Evropu (+ jako cisterciák Francie, avignonské zajetí papežů), byl oddaným stoupencem Přemyslovců (sňatková mise 1310). Roku 1316 byl zvolen představeným kláštera – opatem, velmi kriticky se odklonil od neúspěchů vlády Jana Lucemburského (Slepého), zemřel asi roku 1339. Jeho kronika je objektivní, spolehlivá, stylisticky na vysoké úrovni, jazyk kvalitní, měl zřejmě vlastní síť informátorů - svědkové událostí (významné osobnosti) + listiny (tj. ústní i písemné informace) - založil archiv zbraslavského kláštera, historik (snaha o objektivitu, pravdivost i literární kvalita) a básník (ovládá latinu, metafory, aforismy, próza + hexametr), politické a sociální myšlení: chce prosperitu státu, klid v zemi, odsuzuje války a spory uvnitř státu. I když je cisterciák, útočí proti papežské hrabivosti (1309 odchází papež Kliment V. do Avignonu, vliv francouzského krále), žádá křesťanskou spravedlnost; kapitola o skonu Václava II. - 'pláč' poetické prózy. 4000 veršů, nejrozsáhlejší z českého latinského písemnictví. Dílo využíváno kronikáři Karla IV.

Staročeská kronika tak řečeného Dalimila

- nejstarší česká veršovaná kronika, sepsána asi v letech 1308-1318. Byla brzy přeložena do němčiny pro německy mluvící Čechy (viz böhmisch – tschechisch; takže protiněmeckost této kroniky není proti domácím českým Němcům, ale Němcům z ciziny). Kronika vznikla v prvních letech vlády Jana Lucemburského, autor neznámý (Dalimila Meziříčského určil Tomáš Pešina z Čechorodu v 17. století podle Hájkovy Kroniky české), jako autoři byli určováni nejrůznější vzdělanci doby, autor byl nejspíše šlechtického původu, pravděpodobně i s nižším kněžským svěcením (byl vzdělaný).

- má látku a formu rýmovaných kronik, 106 kapitol, není to ryzí kronika, má charakter politického pamfletu (názory české vysoké šlechty, šlechta = nejvýznamnější složka společnosti, vítá panovníka, ten ale musí respektovat domácí šlechtu - viz Domažlická jednota z r. 1318).

- patriotismus i xenofobie: proti cizí dvorské šlechtě a německému patriciátu (obecná dobová protiněmeckost), zášť pramení z ekonomického úspěchu Němců (doly, obchod), konkurence německé vysoké šlechty i duchovenstva - bohatli, ale přinášeli do českých zemí větší dynamiku v podnikání; i politické pozice, české dějiny jsou východiskem. Panovník je zodpovědný za svou zemi (promluva Libuše nebo Vladislava); dobrý kníže či král je ten, který pronásleduje Němce, špatný slouží německému králi nebo císaři, usazuje Němce v Čechách a podporuje je.

- erbovní pověsti (kotel, orlice, jednoocasý a dvouocasý lev)

aktuální kritika stavu tehdejší české společnosti, nicméně tendenčně zaměřená

nový typ literatury, pro 13. století spousta cenných informací, využívá i jiných letopisů, pamětí, vyprávění, přebírá však i chyby a omyly (zbraslavská je spolehlivější)

začíná stavbou babylónské věže a zmatením jazyků, následuje příchod praotce Čecha a končí rokem 1314

Kronika se stala politickým manifestem v době, kdy na český trůn nastoupil panovnický rod Lucemburků (1310). Autor hledá spojence proti přívalu němectví v českém sedlákovi - dokonce překonání stavovských rozdílů (Oldřich a Božena). Jako prameny uvádí různé kroniky, nejvýše hodnotí 'prastarou kroniku z Boleslavi' - patrně jde o dnes neznámý opis Kosmovy kroniky (přejal pověsti). Kronika je složena veršem s proměnlivým počtem slabik.

edice: dva svazky ed. J. Daňhelka, K. Hádek, B. Havránek, N. Kvítková (Praha, 1988) + k tomu komentář M. Bláhová (Praha, 1995) - nejlepší, jinak klasicky FRB

6.2 Dějepisectví 14. století II. - Doba Karla IV.

pozn. Karel IV. měl smůlu na kronikáře, kteří nebyli schopni dobu jeho vlády zařadit do kontextu světových dějin, jak bylo v té době populární; žádná z kronik nedosahuje kvality té zbraslavské.

František Pražský (asi 1290-1362) - první kronikář Karla IV., probošt pražského kostela, kaplan posledního pražského biskupa Jana IV. z Dražic (sepsáno na jeho podnět). Kronika Františka Pražského zahrnuje období 1285-1353, biskup ho pověřil pokračováním v zápisech Pražské kapituly (ty končily rokem 1283 - Vypravování o zlých létech). František dílo nezvládl podle Karlových představ - příliš ovlivněn Dražicovým přemyslovským českým vlastenectvím a po vzoru Zbraslavské kroniky vylíčil přespříliš kriticky Jana Lucemburského. Dvě recenze, František dílo přepracoval a dedikoval Karlu IV. Ten však nakonec dílo stejně nechal přepracovat od Beneše Krabice z Weitmile. Edice ve FRB, SN I (úvod J. Zachová).

Jan Marignola (†1358/9) /Giovanni di Marignolli, italský florentský misionář/ - nový kaplan a dvořan Karla IV., kronikář, cestovatel (1338 ho papež Benedikt XII. z Avignonu vyslal v čele poselství do Číny, odkud se vrátil přes Indii, Sumatru a Cejlon a dále Perským zálivem a Mezopotámií do Palestiny a odtud po moři zpět do Francie). V 50tých letech sepsal třídílnou latinskou kroniku světa: Chorchos (od Adama po potopu světa), Monarchos (do 1283), Hierarkos (dějiny kněžství a papežství), obsahuje i zeměpis světa. Na přání Karla IV. tam zařadil i své chatrné znalosti českých dějin (čerpá z Kosmy a jeho pokračovatelů). Císař se snažil seznámit cizince s českými dějinami, ale nezdar, dílo má nízkou úroveň.

Neplach (1322-1371) - Krátká římská a česká kronika - vzniká v letech 1360-65 na žádost Neplachova strýce, řeholního bratra Martina, dovedena do r. 1365; Neplach studoval v Boloni, od r. 1348 byl opatem benediktinského kláštera v Opatovicích nad Labem, cílem kroniky bylo zasadil české dějiny do evropského kontextu, což Neplach nezvládl - dílo se změnilo ve tříšť nespolehlivých zpráv, jediné spolehlivé informace jsou z doby Neplachova života, avšak s chronologickými nepřesnostmi; kompilace starších děl (asi na Karlův podnět).

Beneš Krabice z Weitmile (†1375) - dvorní kronikář Karla IV., kanovník pražského kostela (mj. vedoucí stavby chámu sv. Víta), blízký i třetímu pražskému arcibiskupovi Janovi z Jenštejna; latinská kronika o letech 1285-1374, rozdělena do čtyř knih, návaznost na Františka Pražského (začíná kroniku stejným rokem), první tři knihy jsou vlastně pouze úpravou Františka. Ani on nebyl příliš erudovaným kronikářem, přestože k líčení Karlova mládí použil jeho vlastní životopis (a rovněž životopis Arnošta z Pardubic od Viléma z Lestkova). Navazuje tedy na druhé pokračování Kosmovo, Chronica ecclesiae Pragensis. Přináší zajímavá fakta o své době, ale nepostihuje dějinné souvislosti - proto nemůže objektivně hodnotit; císař opět neuspokojen.

Přibík Pulkava z Radenína (†1380) - mistr svobodných umění, správce školy u kostela sv. Jiljí v Praze v letech 1373-78, poté farářem v Chudenicích, po r. 1374 nový dvorský kronikář Karla IV., významná latinská Kronika českých králů, přeložil ji do češtiny (brzy byla přeložena do němčiny), sahá jen do smrti královny Elišky 1330, sestavena z materiálů (starých kronik a asi i listin) sesbíraných Karlem IV. - zřejmě majoritní (koncepční) podíl císaře na díle, Karel IV. chtěl současníkům i potomstvu odhalit velkorysost své státní koncepce. Nízká historická, ale vysoká ideologická hodnota (Kronika česká). Karlova oficiální koncepce českých dějin a státu, kontinuita od Velké Moravy a sv. Václava (včleněna císařova svatováclavská legenda), úkolem bylo odůvodnit Karlovu snahu o vytvoření silného českého státu v rámci držav Lucemburků i v rámci tehdejší římské říše. Problematická hodnota této obsažné kroniky - zajímavá místa i formální klišé, tendenčnost. Kronika byla ve středověku velmi známá.

Karel IV. - Vita Caroli (imperatoris) - Karlův vlastní životopis, napsán nedlouho poté, co nastoupil na trůn. Ve středověku běžné, nevymyká se, ale v rámci našich zemí první a originální. Ovlivnění Dantem a Petrarcou, 'knížecí zrcadlo'. 20 kapitol, 14 napsal sám Karel před nástupem na český trůn (končí rokem 1340), zbylé dopsal neznámý autor (do r. 1346). Obsahuje obecné nábožensko-mravní zásady, zprávy z cest po Evropě a o různých osobnostech, rady nástupcům. Dochováno v latině, staročeštině a starohornoněmeckém jazyce.

Řád korunování českého krále & Řád požehnání královny - zásady, jak korunovat českého krále a královnu, napsal Karel IV., vyšlo v knize Karel IV. - literární dílo (společně s Vita Caroli, legendou o sv. Václavu a dalšími pracemi, které napsal sám Karel IV. (vydal Vyšehrad 2000). Řád je sestaven podle prvků české, německé i francouzské tradice + Karlovy originální nápady (náboženská monumentalita).

Kronika o korunovaci císaře Karla IV. - Johannes Porta de Annoniaco (důvěrník kardinála Petra de Columbario) - napsáno na příkaz kardinála, který svého přítele Karla IV. korunoval římským císařem, podnět asi od císaře; reportáž, opisy listin, spolehlivost, vybroušený styl.

- klášterní dějepisectví se příliš neprojevuje

Vilém z Lestkova - Život ctihodného Arnošta, prvního arcibiskupa kostela pražského - Vita Venerabilis Arnesti, primi achiepiscopi ecclesie Pragensis (zkrácené zařazeno v kronice Beneše Krabice z Weitmile).

převor Petr Klarifikátor - Život Jana z Jenštejna

další historická a historizující literatura té doby:

Legenda o svatém Prokopu, Život svaté Kateřiny (česká veršovaná epika), Legenda o blahoslavené Anežce, Legenda Aurea (Zlatá legenda, svod legend podle Jacoba de Voragine) - do ČJ jako Pasionál, Legenda o sv. Václavu, Životy Svatých Otců, Kronika Trojánská, Tkadleček (rozhovor milence a Neštěstí o smrti, svobodě a o smyslu lidské existence, sepsáno česky - nekrásnější české dílo té doby)

7. Doba Václava IV. a doba husitská

Za vlády Václava IV. úpadek kronikářství, král neměl zájem, nebylo co oslavovat.

Staré letopisy pražské - různorodé kronikářské záznamy, laická kompilace, strohý souhrn, vyvoláno husitstvím, málo o době Václava IV., význam pro husitství; autoři: měšťané, drobní šlechtici, kněží; viz níže.

Zlomky rýmované kroniky z let 1419-20 - příběhy z let vypuknutí revoluce, sled hlavních událostí ve 150ti verších.

Počátkové husitství - drobná antihusitstká skladba historické povahy, veršované letopisy.

- nedostatečnost kronikářství vynahrazuje traktátová literatura (traktát - učené pojednání typické pro středověké náboženské úvahy):

Husovi předchůdci:

Husovi předchůdci byli myslitelé, kazatelé, kteří se snažili samostatně promýšlet možnost nápravy společnosti na náboženském podkladě. Autoritou pro jejich učení byla Bible, ve 2. polovině 14. století byla přeložena do češtiny. Svými názory připravovali situaci pro Husovo vystoupení.

Konrád Waldhauser - byl to rakouský augustiniánský mnich, kterého pozval do Prahy Karel IV. Kázal německy a latinsky, okruh královského dvora; proti svatokupectví i mnohoobročnictví (jeden farář - více far, za peníze je pronajímal jiným kněžím); hromadění kostelních důchodů.

Jan Milíč z Kroměříže - byl úředníkem královské kanceláře, zapůsobil na něj Waldhauser, vzdal se funkce, majetek rozdal chudým a vybudoval novou pražskou kapli, při níž žilo společenství obrácených nevěstek a působila škola pro kazatele. Nazval ji biblicky Jeruzalém - vzorné křesťanské společenství. Knížka o Antikristovi. Kázal česky, široký ohlas u pražských měšťanů, popudil si pražské faráře, ti ho obžalovali z kacířství u papeže, Milíč se odjel k papežské kurii osobně hájit, za pobytu v Avignonu však zemřel (1374). Jeho žáci vytvořili nové středisko kazatelství v Betlémské kapli (1391).

Mistr Matěj z Janova (1350-1394) - Milíčův učený přítel a následovník, studoval teologii v Paříží i Praze, mistr svobodných umění v Paříži, kanovník pražského kostela sv. Víta, farář; psal latinsky, jeho hlavním dílem jsou rozsáhlá Pravidla Starého i Nového zákona (Regule Veteris et Novi testamenti) - výklad Bible podle raných husitských názorů, svoboda kázání (hlásání slova Božího), od laiků požadoval, aby přijímali často oltářní svátost, návrat k pravidlům života prvotní církve; vliv na husitství.

Tomáš Štítný (asi 1333 - 1409) - byl to první klasik české naučné prózy, nejvýznamnější osobnost tohoto období. Narodil se na tvrzi Štítné u Žirovnice. Studium nedokončil, oženil se a hospodařil. Roku 1381 se přestěhoval do Prahy. Dílo:

Knížky šestery o obecných věcech křesťanských - je to sborník traktátů (= rozmluv, rozprav)

Knihy naučení křesťanského

Řeči besední

Řeči sváteční a nedělní

Ve svých dílech usiloval o zharmonizování feudálního řádu. Domníval se, že feudální řád je neměnný a spravedlivý. Dovedl psát přístupně a srozumitelně.

Mistr Jan Hus (1370/71 - 6. červenec 1415)

Vůdčí literární osobnost přelomu 14. a 15. století. Narodil se v Husinci u Prachatic a vystudoval pražskou univerzitu. Roku 1393 se stal bakalářem, roku 1396 mistrem svobodných umění, roku 1400 byl jako univerzitní profesor vysvěcen na kněze. Od roku 1401 děkan Karlovy univerzity, od roku 1402 lidový kazatel v Betlémské kapli. Zasloužil se o vydání Kutnohorského dekretu v roce 1409, kterým byl omezen vliv cizinců na univerzitě. (Češi - 3 hlasy, Němci - 1 hlas, zakládají univerzitu v Lipsku)

Husovy latinské spisy:

De Eclesia (O církvi) - příslušníkem církve je ten, kdo nespáchal těžký hřích, hlavou církve je Kristus, nikoliv papež. Hus se opíral o anglického reformátora Johna Wyclifa.

Když začal být Hus lidovým kazatelem, církev ho počala pronásledovat. Nejdříve byl vypovězen z Prahy, později byl předvolán před církevní koncil a posléze byl v Kostnici upálen jako kacíř.

Husovy české spisy

Knížky o svatokupectví - je to spis, v němž velmi ostře kritizuje církev, odsuzuje prodávání odpustků.

Dcerka - v tomto spise radí ženám, jak správně žít.

Výklad Viery, Desatera a Páteře - výklad tří základních modliteb, tj. tří základních církevních nařízení.

Postila - nejčtenější Husovo dílo, soubor Husových kázání.

O šesti bludiech - názory Mistra Jana Husa na poměr mezi církví a skutečným životem.

Jan Hus zasáhl i do vývoje českého pravopisu, zjednodušil ho, nahradil pravopis spřežkový (ss) pravopisem diakritickým (š). Literárním výrazem jeho snah je traktát De ortographia Bohemica (O pravopisu českém).

Z kostnického vězení posílal do Čech Mistr Jan Hus dopisy - literární památka pod názvem Listy, např. Věrným Čechům, Pražanům.

1419-36 husitská revoluce:

M. Petr z Mladoňovic (1390-1451): Zpráva o M. Janu Husovi v Kostnici. Petr byl u Husa bakalářem svobodných umění, doprovázel Husa na koncil jako jeho obhájce - díky němu bylo vůbec slyšení; ve svém díle popisuje události na koncilu do upálení M. Jeronýma Pražského (30. 5. 1416), umírněný husita, děkan univerzity, vypovězen, radikální utrakvista.

Kronika Univerzity Pražské - o pražské univerzitě, moc se nezabývá politikou; o Husovi a počátcích husitství.

Kronika Vavřince z Březové - Husitská kronika (1414-1421) - Vavřinec (1371 - asi 1437), mistr svobodných umění pražské univerzity, činný v královské kanceláři Václava IV., byl sám účastníkem revolučních událostí. Jako mluvčí pražského měšťanstva, tedy příslušník umírněného husitského středu, kritizuje radikální učení pražské a táborské chudiny (zároveň je ostře protizikmundovský a protikatolický). Dílo je psáno latinsky, existuje i jeho nepřesný překlad do staročeštiny. Dílo je nedokončené (končí uprostřed věty: 'A když nastalo ráno'), pravděpodobně existoval i druhý díl (snad končící rokem 1437). Kronika je velmi spolehlivá. Píseň slavné Koruny České - píseň o vítězství u Domažlic (14. 8. 1431).

Kronika Bartoška z Drahonic - voják, který působil na Karlštejně; napsal o husitských válkách (ze zprostředkovaných informací), dílo doplnil zážitky ze svého života (podobné deníku), psáno velmi špatnou latinou, zachycuje léta 1419-43, zajímavé pro postihnutí názorů obyčejného šlechtice té doby.

Kronika Mikuláše Biskupce z Pelhřimova (zemřel asi 1459) - kronika o táborských kněžích, nejdůležitější pramen k založení Tábora, k táborským církvím a sektám, autor byl hlavou táborské církve.

Štěpán z Dolan - protihusitská traktátová literatura na Moravě, ojedinělé (na Moravě se z té doby prakticky nic nedochovalo).

8. Jiří z Poděbrad a Jagellonci:

Eneáše Silvia Piccolominiho Kronika česká - r. 1458; papežský legát, později papež Pius II.; pohled na husitské události a Čechy očima informovaného cizince, podle jeho zpráv se v Římě a západní Evropě dovídali lidé o husitství

Staré letopisy české soubor starých kronik, označení pochází od F. Palackého, který tak označil 17 starých kronik, které vydal v edici Archiv Český; rukopisy se označují písmeny; navazovaly na Třeboňskou kroniku, na kroniky doby Karlovy, vznikají v městském prostředí (hlavně Praha, Hradec Králové…) víceméně jako kompilace, které byly postupně doplňovány; osm autorů; vychází od poloviny 15. století až do 20. let 16.století, počínají rokem 1378; slouží jako pramen pro husitství (autoři většinou sympatizovali s umírněnými kališníky) a dobu následující, některé kroniky končí až rokem 1527; Palackého svod zachycuje události od r. 1378 - 1526

Kronika Bartoše Písaře - 1520-31; pražský písař, o uvedení Lutherova učení do Čech a nepokojích v Čechách

Nezařaditelné prameny:

'Granum catalogi' - analistické vylíčení historie olomouckého biskupství + seznam biskupů; původně sepsal Pavel z Miličína v letech 1434-1451, později přepracoval a rozšířil humanista Augustin Olomoucký (1467-1513)

Tomáš Pešina z Čechorodu: Mars Moravicus - z r. 1677; první souhrnné zpracování moravských dějin do r. 1526, citace dnes nedochovaných pramenů a kronik (zejména k husitství), ovlivněno katolickým humanismem; nerozlišuje mezi mýty, legendami, pověstmi a skutečnými historickými událostmi - při práci s tímto pramenem nutná důkladná kritika

pozn. Ke všem obdobím je nutno připočíst i prameny jiné než narativní povahy - tzn. listiny, urbáře, městské knihy, zemské desky, zemské sněmy, nekrologia atd. /viz dále edice pramenů/

9. Syntézy českých dějin:

František Palacký

- 'romantický blud'. Pocházel ze staré evangelické moravské rodiny. Několik let byl šlechtickým vychovatelem. Roku 1823 odešel do Prahy a stal se žákem Josefa Dobrovského. Palacký byl oficiální zemský historiograf.

Stěžejní dílo Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě - začal je vydávat roku 1836 německy, česky vycházely od roku 1848 do roku 1876 (třetí kompletní české vydání z r. 1876 - z něj vychází všechna další vydání); první pokus, romantické dějepisectví, barvité dobře udělané vyprávění (nepravdivé, lidé 9. stol. líčeni jako národ 19. stol., Třeštík), přímo z množství pramenů i falz - Palacký se odvolává na Rukopisy (ty měly napodobit např. Píseň o Nibelunzích), střetávání se slovanské demokracie a německého feudálního řádu), obrovský důraz kladen na období husitství - zbytečně předimenzováno a heroizováno, naopak období středověké kolonizace poddimenzováno, i když právě toto období vidí Palacký jako vítězství feudálního řádu nad demokracií, končí rokem 1526 - pak už by Palacký nemohl pokračovat v koncepci, jakou vytyčil, protože byla špatná. Dějiny se skládají z pěti dílů a nejdůležitější je třetí díl věnovaný husitství. Na husitství ocenil nejvíce jeho demokratismus. Hlavní smysl českých dějin Palacký viděl ve stýkání a potýkání se slovanství s germánstvím; konkrétně češství s němectvím.

Palacký byl i významný politik (liberál), stoupenec austroslavismu, výrazný činitel v revolučním roce 1848 (Slovanský sjezd v Praze; Frankfurt nad Mohanem). /D. Třeštík mu dedikoval své dílo Počátky Přemyslovců: „Památce Františka Palackého, největšího z českých historiků, který vymyslel tento národ.“/

Václav Vladivoj Tomek

- Dějepis města Prahy (1855-1901, prakticky se zabývá celými Čechami), příp. Děje království českého - názory odlišné od Palackého (např. husitství není vrchol, ale úpadek, Jiří z Poděbrad není cesta ke světské a stavovské monarchii, ale snaha o návrat do 'lůna' církve), Tomek byl víceméně Palackého nástupce, ovšem opustil jeho metodu, protože byla neudržitelná a v konečném důsledku by vedla až ke zkreslování dějin, svoji roli u Palackého i Tomka ovšem sehrála i rakouská cenzura (k Palackému, Tomkovi a nástupu nového, pozitivistického dějepisectví: Šteif, Jiří: Historici, dějiny, společnost. Praha 1997)

Jaroslav Goll, Josef Pekař, T. G. Masaryk

- „pozitivistický blud“, s nástupem pozitivismu nová metoda; realismus - vznik ČČH

České dějiny – Laichterova edice, Praha

- vydávání zahájeno před I. světovou válkou; protože Palacký a Tomek zastarali, měla je tato edice nahradit. Hlavní reakce V. Novotný, po jeho smrti Kamil Krofta (ten v této edici nic nevydal); pozitivistická koncepce této řady ale nebyla udržitelná, protože obrovské množství pramenů pro novější doby by nebylo možné zpracovat, svoji roli sehrály i politické události (II. světová válka, rok 1948)

ČD I/1 poč.-1034 Novotný, Václav: Od nejstarších dob do smrti knížete Oldřicha (1912)

ČD I/2 1034-1197 Novotný, Václav: Od Břetilava I. do Přemysla I. (1913)

ČD I/3 1197-1253 Novotný, Václav: Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. (1928)

ČD I/4 1253-1271 Novotný Václav: Rozmach české moci za Přemysla Otakara II. (1937)

ČD I/5 Šimák, Josef Vítězslav: Středověká kolonizace v zemích českých (1938)

ČD II/1 1271-1308 Šusta, Josef: Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví (1935)

ČD II/2 1308-1333 Šusta, Josef: Král cizinec (1939)

ČD II/3 1333-1346 Šusta, Josef: Karel IV. Otec a syn (1946)

ČD II/4 1346-1355 Šusta, Josef: Karel IV. Za císařskou korunou (1948)

Šustovy syntézy koncepčně zformované již před sto lety si drží díky pronikavému pohledu na středověkou realitu a komparaci širokého okruhu pramenů základní význam. Šusta přitom navazuje na tehdejší živou diskusi ve vědě, zejména na práce Redlichovy a Graebnerovy, a na tehdejší literaturu polskou.

mimo řadu ČD:

1355-1378 (I. díl 1355-1364, II. díl 1364-1378) Kavka, František: Vláda Karla IV. za jeho císařství. Země České koruny, rodová, říšská a evropská politika (1993)

ČD II/5 1378-1415 Bartoš, František Michálek: Čechy v době Husově (1947)

ČD II/6 1415-1426 Bartoš, František Michálek: Husitská revoluce I. Doba Žižkova (1965)

ČD II/7 1426-1437 Bartoš, František Michálek: Husitská revoluce II. Vláda bratrstev a její pád (1966)

ČD III/1 Urbánek, Rudolf: Věk poděbradský 1. (1915)

ČD III/2 Urbánek, Rudolf: Věk poděbradský 2. (1918)

ČD III/3 1453-1462 Urbánek, Rudolf: Věk poděbradský 3. (1930)

ČD III/4 Urbánek, Rudolf: Věk poděbradský 4. (1962)

mimo řadu ČD:

1471-1526 Macek, Josef: Jagellonský věk v českých zemích

Hospodářská základna a královská moc (1992)

Šlechta (1994)

Města (1998)

Venkovský lid (1999)

1526-1547 Janáček, Josef: Doba předbělohorská I.-II. (1972, 1984)

Dějiny lidstva od pravěku k dnešku (nakl. Melantrich Praha, 1935-42, red. Josef Šusta)

díl Světla východu a Hellady

díl Řím a jeho rozpad (Římské impérium)

díl Základy středověku

Středověk vrcholný a stárnoucí

V branách nového věku, 1450-1650

Bronzová skála moci státní, 1650-1789

současná edice Česká historie (nakl. Lidové noviny):

Třeštík, Dušan: Vznik Velké Moravy

Třeštík, Dušan: Počátky Přemyslovců

Žemlička, Josef: Čechy v době knížecí

Mezník, Jaroslav: Lucemburská Morava

Seibt, Ferdinand: Karel IV.

Šmahel, František: Husitské Čechy

syntézy moravských dějin: Béda Dudík, Rudolf Dvořák, Vlastivěda moravská (Podborský, Válka, Janák)

10. Edice pramenů:

Monumenta Germaniae Historica (MGH) – ediční řady:

Scriptores - letopisy (anály) a kroniky

Leges – zákony

Diplomata – listiny

Antiquitates – nekrology…

Epistolae (dopisy)

MAGNE MORAVIE FONTES HISTORICI (MMFH):

Annales et chronices (red. L. E. Havlík - D. Bartoňková, Praha - Brno 1966) - letopisy a kroniky

Textus biographici, hagiographici, liturgici (red. L. E. Havlík - R. Večerka - Bartoňková, Brno 1967) - životopisy, legendy a náboženské texty

Diplomata, epistolae, textus historici varii (red. L. E. Havlík, Brno 1969) - listiny, dopisy a další zprávy

Leges - textus iurici. Supplementa (red. L. E. Havlík, Brno 1971) - zákony, dodatky a doplňky

rejstříky (red. L. E. Havlík, Brno 1977)

Vašica, Josef: Literární památky epochy Velkomoravské, Praha 1946, 1996 - překlady Životů, Zákoníků a různých dalších textů

Fontes rerum Bohemicarum (FRB)

I. (legendy) ed. J. Emler, J. Perwolf (1873).

II. sv. 1. (Kosmova kronika a jeho pokračovatelé - Kanovník vyšehradský, Mnich sázavský, Letopisy české od r. 1196 do roku 1278, Příběhy krále Václava I., Příběhy krále Přemysla Otakara II., Vypravování o zlých létech po smrti krále Přemysla Otakara II.) ed. J. Emler (1874).

sv. 2. (Letopisy pražské, Letopisy české, Letopisy hradišťsko-opatovické), Vincentius, Jarloch, Žďárská kronika) ed. J. Emler

III. (Dalimilova kronika, Letopis Jindřicha Heimburského, Vita Caroli, pohřební projevy Jana Očka a Vojtěcha Raňkova, Neplach, Giovanni Marignola) ed. J. Jireček, J. Emler (1882)

IV. (Zbraslavská kronika, František pražský, Beneš z Veitmile) ed. J. Emler (1884).

V. (Přibík Pulkava z Radenína, Vavřinec z Březové - Husitská kronika, Píseň o vítězství u Domažlic, Kronika pražské univerzity, Bartošek z Drahonic) ed. J. Emler, J. Gebauer, J. Goll (1893).

VI. (Kronika Bartoše Písaře, Paměti o bouři pražské 1524, Listy a kronika Jiřího Píseckého) ed. J. V. Šimák (1907).

(VII.) (Kronika vídeňská, Kronika kněze Pražského, Kronika lipská, Kronika sedlecká, Kronika rožmberská, Kronika kapituly Pražské, Eneáše Sylvia Kronika česká) ed. J. Emler (dochovány jen neúplné obtahy).

VIII. (Spisy Petra z Mladoňovic a jiné zprávy o M. Janu Husovi a M. Jeronýmovi) ed. V. Novotný (1932).

(pozn. od roku 2000 vychází FRB Nova Series - prameny k českým dějinám v kvalitních moderních edicích - první je Kronika Františka Pražského)

Fontes rerum Bohemicarum in usum scholarum - Prameny dějin českých.

Studijní vydání. Původní návrh projektu

Souborná vědecká edice vyprávěcích pramenů k národním dějinám středověku (ale - ve výběru - i novověku) je spolu s edicí pramenů listinné povahy vždy základním pilířem jakéhokoliv národního dějepisectví uplatňujícím se nejenom v historickém bádání samotném, ale i v univerzitní výuce a prostřednictvím překladů v nejširší veřejnosti. Projekt obou takových řad je proto projektem Františka Palackého. Stál u samotných počátků moderního českého dějepisectví, i když uskutečněn byl vlastně až po Palackého smrti. Prameny dějin českých začal vydávat roku 1873 Josef Emler a Codex diplomaticus nec non epistolaris regni Bohemiae Gustav Friedrich roku 1906. Oba ty projekty nejsou dosud ukončeny, řada kronik a jiných vyprávěcích pramenů dosud čeká na vydání, listiny jsou vydány zhruba do konce 13. století. Mezery jsou někde až nepochopitelné, jako kupříkladu pokud jde o nejstarší václavské a ludmilské legendy, které jsou vydány chaoticky a naprosto nedostatečně. Ve výuce jsou tyto staré edice sotva použitelné, prostě proto, že jsou na univerzitách k dispozici většinou jen v několika vzácných výtiscích.

Příprava vědeckých edic se od 19. století stala vysoce specializovaným oborem s velmi vysokými nároky na konečný produkt, takže kvalita sice radikálně stoupla, ale práce na edicích se zároveň stejně radikálně zpomalila. Výchova specializovaného editora se stala mnohaletou náročnou záležitostí nepřinášející rychlé efekty, takže se této práci věnovalo stále méně historiků a filologů. Staré ediční projekty proto pokračují jen velice pomalu a klopýtavě - pokud vůbec neskomírají.

Dělat si dnes iluzi, že by bylo možno v nějaké historicky dohledné perspektivě vydat novou moderní řadu Pramenů dějin českých v edicích zpracovaných podle současných měřítek, je proto zcela ilusorní. Jistě - některé nové edice jsou připraveny nebo se připravují, jsou to však jednotlivosti, které mohou takovou řadu doplnit, ne však nahradit. Českých historiků a filologů je prostě příliš málo a naše poměry proto nelze v tomto ohledu v žádném případě srovnávat nejenom s poměry francouzskými či německými, ale ani s polskými. Poláci byli schopni založit a celkem rychle vést kupředu svá Monumenta Poloniae Historica (Nova series), je jich ovšem čtyřikrát až pětkrát více než nás. To se týká základních vědeckých edic, tj. opatřených plným kritickým aparátem a většinou vydávaných jen v originálním jazyku. Vedle nich však existuje druhý typ studijních edic určený především studentům a i badatelům jako jakési příruční exempláře používané v běžné práci. K základním edicím se většinou sahá jen tam, kde jde o specielní detailní textové problémy. Tyto studijní edice jsou prakticky vždy doprovozeny překlady do moderního jazyka a komentáři, které umožňují zejména studentům první orientaci. Jedná se buď o řady sledující jednotlivá kronikářská a jiná historická díla v chronologickém pořadí nebo o tématicky zaměřené výběry pramenů (např. k dějinám měst, kolonizace a pod.). Ty vycházejí dnes ve světě téměř masově a stále častěji se ocitají i na Internetu (v anglosaském světě je např. slavný Medieval source book Paula Halsala). V zásadě se pro tento typ edic přebírají základní vědecké texty standardních edic (někdy s redukovaným kritickým aparátem) a přidává se jen překlad a komentář. Původní Prameny dějin českých Josefa Emlera byly vlastně edicí tohoto typu. Přejímaly většinou texty ze standardních Monumenta Germaniae Historica a dodávaly překlad, ne však komentář. Poté, zejména od padesátých let začalo vycházet dokonce několik řad věnovaných zejména kronikám. Šlo vesměs o české překlady, doprovázené většinou i komentáři.

Původní, většinou latinské texty, ale zůstávaly nadále prakticky nedostupné. Např. standardní edice Kosmovy kroniky, vydaná v roce 1924 v Monumenta Germaniae Historica je v málokteré české knihovně a cituje se tedy často podle nedostatečného textu v Emlerových Pramenech. Ostudou českého dějepisectví je to, že sice máme řadu souborů překladů václavských, ludmilských a vojtěšských legend, ne však jejich standardní vědecké texty, které ostatně existují jen spíše výjimečně, jinak zde panuje naprostý chaos.

Jedinou schůdnou a reálnou cestou jak uskutečnit téměř po dvou stech letech Palackého projekt, je proto jít touto cestou studijní edice. Výběrem by měla být prakticky totožná s Emlerovými Prameny, s tím ovšem, že by byly dodány prameny, které Emler opominul (např. kronika Beneše Minority nebo i Homiliář opatovický). V zásadě by se přebíraly latinské či jiné texty standardních vědeckých edic i s kritickým aparátem. Překlady by také mohly být přejaty (některé jsou opravdu výborné), případně by byly upraveny. Nově by byly zpracovány úvody a komentáře podle současného stavu poznání. Součástí řady by ale mohly být i tématické výbory, např. monumentální Magnae Moraviae Fontes Historici (redukované a upravené), případně výbory nově připravené (např. k počátkům měst).

Tento aspekt projektu by neměl skýtat žádné zvláštní potíže, ty by vznikaly především v praktické realizaci. Je především jasné, že by bylo nereálné snažit se vydávat obsáhlé svazky v chronologické řadě. Bylo by třeba vydávat to, co je právě k dispozici, pro co se najde editor. Nemohly by to být monumentální svazky, nýbrž spíše tenké knížečky střídané obsáhlejšími svazky (např. Kristiánova legenda v Ludvíkovského edici, cca. 80 str. a Kosmova kronika v Bretholzově edici cca. 200 str. a vedle toho vojtěšské legendy v textech Karwaśińské v jednom svazku o cca. 150 str.).

Velmi pečlivě by se musel připravit jednotný 'kabát' celé řady, grafická úprava (až po takové podrobnosti jako konkordance s původní vědeckou edicí, např. odkazy na její čísla stran na okrajích, tak, aby se usnadnilo citování), způsob a rozsah komentářů (byl bych spíše pro omezený rozsah) a v neposlední řadě i způsob překladů (s důrazem na literární či spíše věcnou stránku, tedy: 'literární' či 'otrocký' překlad?). Hodně tu bude záležet na grafikovi nakladatelství.

Ročně by měly vycházet dva-tři svazky, i to však bude obtížně splnitelné, počet možných editorů je velmi omezený. Výhodou ovšem je, že takovouto edici může zpracovávat i historik, který není speciálně školený jako editor a nemusí to být ani historik s nějakou velkou praxí.

Bližší představa o podobě edice: Modelem by byla Ludvíkovského edice Kristiána, protože je maximálně přiblížena laickému čtenáři a při tom zachovává vědecké nároky: Na pravé straně latinský text, na levé český, tak aby se pokud možno shodovaly (není možno nechávat volné kusy stránky, aby třeba český text nepřesáhl latinský). Po straně latinského textu číslování řádků, aby bylo možno ta text navázat různočtení rukopisů umístěná vzadu (tak jako u Ludvíkovského) V záhlaví čísla kapitol (to u Ludvíkovského chybí a velice to ztěžuje hledání). V českém textu čísla poznámek k latinskému textu i překladu. V latinském textu lomítkem vyznačeny stránky původní edice, která se přejímá, tak, aby byla pohotová konkordance (Tak je to v Ausgewählte Quellen-Freiherr v. Stein Gedächtnissausgabe). Textová různočtení vzadu, ne pod čarou. Pokud možno v úplnosti podle edice z níž se přejímá (Někde, třeba u Chaloupeckého edic by je bylo možno redukovat na rozumnou míru, někde nebudou prakticky žádné). Věcné vysvětlující poznámky. Vzadu. Bude třeba najít rozumnou míru tak, aby se nepřehánělo (mluví se o bitvě, opíši do poznámky příslušnou partii Novotného, tak třeba Heřmanský k překladu Vincentia a Jarlocha). Nad obvyklou míru bude třeba přihlédnout také k překladu, upozornit na různé možnosti překladu jednotlivých slov a pasáží. V zásadě by se mělo komentovat dílo jakožto text a ne události a věci o nichž jedná. Standardní úvod o autorovi a díle, buď jako originální studie nebo na základě literatury, vždy ale samozřejmě podle nejnovějšího stavu poznání. Rejstřík (jen k latinskému textu nebo i k překladu?) To je samozřejmě jen moje předběžná představa, prosím o návrhy a vyjádření

Časový horizont odevzdávání rukopisů :

Jan Stejskal, Antonín Kalous, Tomáš Sedoník (Prokopské legendy) - konec roku 2002

Jan Kalivoda (Kristiánova legenda) - září 2002

Petr Elbel (Granum Cathalogi praesulum Moraviae) - polovina roku 2002

Martin Wihoda (Anály Hradišťsko-opatovické) - konec roku 2001

Miloslav Polívka (Antologie německých pramenů k husitství ) - konec roku 2002

Petr Kubín (Život bl. Hroznaty a další legendy) - jaro 2002

Aleš Pořízka (Beneš Krabice) - konec roku 2002

Kateřina Engstová (Maringola) - polovina roku 2002

Pavel Soukup (II. pokračování Kosmovy kroniky) - počátek roku 2003

Luboš Polanský (Vojtěšské legendy) - rok 2003

Cosmae Pragensis Chronica Boemorum. Ed. B. Bretholz unter Mitarbeit v. W. Weinberger, MGH SRG, Nova series, tom. II, Berlin 1923.

Staročeská kronika tak řečeného Dalimila.

1. (text) ed. J. Daňhelka, K. Hádek, B. Havránek, N. Kvítková (1988).

2. (text, doplňky) ed. J. Daňhelka, K. Hádek, B. Havránek, N. Kvítková (1988)

3. (komentář, rejstřík) ed. M. Bláhová (1995).

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM) /Moravský diplomatář/. Vydali Antonín Boček (I.-V.), P. Chlumecký (VI.-VII.), V. Brandl (VIII.- XIII.), B. Bretholz (XIV.-XV.). Brno 1836-1903. Zastaralé, Boček hojně zařazoval i (svoje) falza, proto František Palacký ustoupil od podobného záměru; Bočkovi nástupci práci zkvalitnili, dovedeno do roku 1411 (smrt Jošta, konec markrabství, Morava přešla přímo pod českého krále).

Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae (RBM) /Regesta českomoravská/. Vydali K. J. Erben (archivář města Prahy), Josef Emler, B. Mendl, M. Linhartová, J. Spěváček, V. Jenšovská. Praha 1855-1963. (náhražka za Český diplomatář)

I. (600 - 1253) ed. K. J. Erben (1855).

II. (1253 - 1310) ed. J. Emler (1882).

III. (1311 - 1333) ed. J. Emler (1890).

IV. (1333 - 1346) ed. J. Emler (1892).

V. sv. 1 - 2 (1346 - 1350) ed. J. Spěváček (1958 - 1960).

VI. sv. 1 - 3 (1355 - 1358) ed. B. Mendl, M. Linhartová (1928 - 1954).

VII. sv. 1 - 4 (1358 - 1363) ed. B. Mendl, M. Linhartová (1954 - 1963).

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB) /Český diplomatář/. Praha 1904 - do teď .

I. (805 - 1197) ed. G. Friedrich (1904 - 1907).

II. (1198 - 1230) ed. G. Friedrich (1912).

III. sv. 1 (1231 - 1238 Maii) ed. G. Friedrich (1943).

sv. 2 (1238 Jun. - 1240) ed. G. Friedrich - Z. Kristen (1962).

sv. 3 (doplňky a rejstříky) připr. J. Bystřický.

IV. (1241 - 1253) sv. 1 (listiny a regesta) ed. J. Šebánek, S. Dušková (1962).

sv. 2 (rejstříky) ed. J. Šebánek, S. Dušková (1965).

V. sv. 1 (1253 - 1266) ed. J. Šebánek, S. Dušková (1974).

sv. 2 (1267 - 1278) ed. J. Šebánek, S. Dušková (1981).

sv. 3 (regesta) ed. J. Šebánek, S. Dušková (1982).

sv. 4 (rejstříky) ed. S. Dušková, V. Vašků (1993).

František Martin Pelcl připravil na půdě Královské české společnosti nauk plán pro edici Českého diplomatáře (1786), úmysl ztroskotal na financích a velkých ambicích (předběhli dobu o sto let, blízkost Sickelovi) /+ Dobrovský, Dobner/ Výzkum probíhal po celé 19. století.

Snahy vyvrcholily na sklonku 19. století, kdy byl Gustav Friedrich (1871-1943) pověřen přípravou Českého diplomatáře (navázal na předchozí bohatou činnost Regest). Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB) začal vycházet od roku 1904. Další vydavatelé: prof. Jindřich Šebánek (1900-1977), Sáša Dušková (Brno) - dnes pracoviště PVH MU Brno.

CDB je územní diplomatář (vztahuje se k českému území) X institucionální diplomatář (vztahuje se k nějaké instituci). Bude doveden do roku 1310 (nástup Lucemburků), v současnosti je u 26. 8. 1278 (Moravské pole), připravuje se díl pokrývající interregnum (příjezd Václava II. do země, Václav III., mezidobí 1306-10).

CDB je psán latinsky; otištěn text listiny (přepsán) + kritický aparát: každá listina má vlastní číslo, jednoduchý regest kdo, komu, co; sestaveno za pomocí slov z originálu, převedené datum a místo vydání.

Záhlavní poznámky:

1. informace o tom, kde se listina nachází.

2. kdy byla listina registrována či tištěna a jestli se jí už někdo v rámci diplomatiky zabýval + jaká literatura.

3. určení diktátora listiny + odkaz na stručný rozbor v CDB. Pokud jde o originál, tak ještě poznámka o pečeti(-ích).

Poznámky: a) textové - srovnání staršího a mladšího textu

b) věcné.

Regesta Bohemiae aetatis Venceslai IV. (1379 dec. - 1419 aug.)

I. Fontes archivi metrop. eccl. Pragensis; sv. 1 - 7 (1378 - 1400) ed. V. Jenšovská (1967 - 1982).

II. Fontes archivi capituli ecclesiae Wisegradensis; ed. V. Vavřínek (1968).

III. Fontes archivi publici Trebonensis; ed. B. Kopičková (1977).

IV. Fontes Archivi publici Olomucensis et Opaviensis; ed. B. Kopičková (1989).

Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia (MV) /Papežská regesta/.

I. (1342 - 1352) ed. L. Klicman (1903).

II. (1352 - 1362) ed. J. B. Novák (1907).

III. (1362 - 1370) ed. B. Jenšovský (1344).

IV. (1370 - 1378) ed. K. Stloukal (1949 - 1954).

V. sv. 1 (1378 - 1396) ed. K. Krofta (1903).

sv. 2 (1396 - 1404) ed. K. Krofta (1905).

- datum, sídlo, regesty listin

Codex iuris municipalis regni Bohemiae (CIM).

I. (priv. měst pražských) ed. J. Čelakovský (1886)

II. (priv. měst venkovských do 1420) ed. J. Čelakovský (1895)

III. (priv. měst venkovských 1420 - 1526) ed. G. Friedrich (1948)

IV. (priv. měst poddanských do 1526) ed. A. Haas (1954 - 1960)

Zemské desky:

Die Landtafel des Markgrafthums Mähren.

Brünner Cuda. Olmützer Cuda.

Hrsg. J. Chytil, C. Demut, A. R. Wolfskron (Brno 1856).

Moravské zemské desky 1480 - 1566.

Kraj brněnský 2. vyd. T. Kalina (Praha 1950).

Kraj olomoucký 2. vyd. F. Matějek (Brno 1947).

Moravské zemské desky 1567 - 1642.

Kraj brněnský 3. vyd. M. Rohlík (Praha 1957).

Kraj olomoucký 3. vyd. F. Matějek (Praha 1953).

Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541 pohořelých - dva svazky vydal Josef Emler (nejstarší české urbáře) + další edice

Regesta imperii (císařská regesta) - podobná papežským

Libri citationum et senentiarum seu Knihy půhonné a nálezové I - VII, ed. V. Brandl, B. Bretholz. Brno 1872 - 1911.

Dušek, Ladislaus: Benedicti Minoritae dicti Chronica et eius continuatio. In: Zakony Franciszkanskie w Polsce, red. J. Kloczowski I. Franciszkanie w Polsce sredniowiecznej, část 2 a 3. Kraków 1993, s. 323 - 434.

Codex diplomaticus nec non epistularis silesie (CDS) - slezský diplomatář

3 svazky pro období 971 - 1227

latinsky provedena edice listiny, poznámkový aparát a další komentáře v polštině, vyšlo tiskem v Bratislavě

SCHLEISCHE URKUNDEBUCH (Slezský listinář)

5 dílů pro léta 971 - 1290, kromě pravých listin obsahuje i falsa

ARCHIVUM CORONAE REGNUM BOHEMIAE - Archiv Koruny České (AKČ)

Obsahuje regesty listin z korunního archivu země české

Listiny do roku 1346 vydal Václav Hrubý (Praha 1925)

Listiny z let 1346 - 55 vydal Václav Hrubý (Praha 1925)

Listiny z let 1378 - 1526 vydal Antonín Haas

ARCHIV ČESKÝ ( AČ + řada nebo číslo svazku)

Začal vydávat František Palacký od roku 1840 jako edice pramenů ke svým Dějinám

Několik řad:

A - psaní posélací všelikého druhu

B - zápisy zemské obecné a sněmovní, též listiny královské a úřední

C - listy soukromé

D - výpisky právní a dějinné

E - výtahy a překlady a listiny čerpané

Toto dělení dělal jen Palacký (6 svazků, 1840 - 1872), pak AČ vydávali Kalousek, Emler, Čelakovský a další v jiné koncepci

V rámci AČ byly vydány Dvorské desky - zápisy o úmrtí lidí bez dědiců a rozhodnutí o nakládání s jejich majetkem (odúmrť) AČ 31, 33, 35, 36, 37 (končí v 15. století)

nebo

prameny k husitství (k vydání připravil František Palacký)

Documenta magistri Iohanis Hus doctrinam (Praha 1869) - věroučné a politické spory, dopisy o Husovi a církvích, některé části neúplné

Urkundliche Beitrege zur Geschichte des Hussitenkrieges I, II (Praha 1873) - v reedici vyšlo roku 1966 v Osnabrücku

Církev:

Konfirmační knihy

zápisy o patronátním právu, zápisy o působnosti farářů a potvrzeních biskupů, dochováno 11 knih, jen pro pražské arcibiskupství, od 60. let 14. století (od doby Arnošta z Pardubic) po období husitských válek, neúplné

Edice - Libri Confirmaciorum ad beneficia ecclesiastica Pragensem (vydáno v 8 svazcích Františkem Antonínem Tingelem a Josefem Emlerem, v Praze od roku 1868), citace: LC, svazek., strana

Donace

zápisy o nových oltářích v kostelech a dalších darech, často opsány celé listiny, kde se o donacích mluví nebo se týkají darovaného majetku, dochováno pro poslední čtvrtinu 14. století a počátek 15. století

Edice - Libri erectionum arcidiecesi Pragensi (editor prvních 5 svazků Kliment Brodský, 6 svazek pražský biskup ?), citace: LE, svazek, strana

Listináře klášterů: Vyšší Brod, Zbraslav, Sedlecký klášter - listiny vztahující se k těmto klášterům

Soudní akta konzistoře pražské - obsahovaly zápisy o soudních sporech věroučných i majetkových (soudní knihy) v 7 svazcích vydal Ferdinand Tadra

Právní prameny:

Codex Iuri Bohemici - 3 díly (8 - 10 svazků) obsahují právní texty do roku 1500, řazeno podle typu práva, vydal Hermegild Jireček v letech 1870 - 1895

Právní kniha města Brna z poloviny 14. století - obsahuje právní nálezy brněnské městské rady, tématicky netříděno, vydal Miroslav Flodr (3 díly, Brno 1992 - 93)

Codex Iuris Municipalis regni Bohemie - městská práva:

I. Praha (ed. Jaroslav Čelakovský, 1886)

II. ostatní královská města pro léta 1225 - 1419 (ed. Jaroslav Čelakovský, 1895)

III. ostatní královská města léta 1419 - 1526 (ed. Gustav Fridrich, 1948)

IV. poddanská města (1232 - 1452) ve 3 svazcích vydal Antonín Haas (jen pro Čechy, 1954-60)

Edice městských knih viz Nový, R: Městské knihy v Čechách a na Moravě 1310 - 1526, Praha 1963

Urbáře - soupisy poplatků, co mají poddaní platit, seznamy poddaných

Soupis česky psaných listin a listů do roku 1526 - regesta, 3 svazky obsahující údajně všechny české listiny dochované v originálech, redaktoři František Beneš a Karel Beránek

11. Styk s listinami v českých zemích:

9. století - Velká Morava - příjemce, odesílatel do Byzance

10. století - Čechy - církev (zakládání klášterů), biskup sv. Vojtěch (982-994)

- privilegium papeže Jana XV. (993), potvrzení založení břevnovského kláštera (na papyru)

11. století - vlastní diplomatika, aktový materiál, biskup Šebíř (1030-1067)

- zakládací listina litoměřické kapituly (1057) + mladší přípisky (bohemika)

- král Vratislav I. začal vydávat listiny (ale bez pokračovatelů)

12. století - už více listin; olomoucký biskup Jindřich Zdík (1125-1150), Soběslav II. (1173-1178) - kancelářská činnost u dvora, úředník = kancléř; církev byla největším vydavatelem i příjemcem

- autentiky - sepsány za přítomnosti svědků, uloženy do oltáře nového kostela (svědectví, že viděli ostatky svatých)

13. století - vydavatelé: panovníci, biskupové, duchovní ústavy, šlechtici i města

- kancelářská činnost:

a) panovnická kancelář - v čele kancléř, je důvěrníkem panovníka (od 1225 do doby pohusitské proboštem vyšehradské kapituly), pronotáři, notáři - vlastní kancelářská činnost, písaři

b) první informace o kancelářích biskupů (Praha, Olomouc) - notáři

c) kanceláře aristokracie (Rožmberkové, Lichtenburgové) - notáři

d) městští písaři (městské knihy)

Formulářové sbírky - 2. pol. 13. stol. - Jindřich Vlach, Tobiáš z Bechyně - pražský biskup

Urbáře - 1283/4 - první urbář (pražského biskupství) - spíše výjimka

Desky zemské - od Přemysla Otakara II. (po 1260) - několik řad, produkt zemského soudu

- České zemské desky - zachovaly se od 1541 (požár)

- Moravské desky zemské - založeny 1348 (brněnské a olomoucké), od 1642 jen brněnské

Dvorské desky - polovina 14. století, produkt dvorského soudu

Urbáře - 13., 14. století

Kopiáře - církev, konec 13. století, Codex Damascus

- v době Lucemburků se z kanceláře stává instituce

- končí 'příjemecká vyhotovení' (když klášter pomohl panovníkovi s listinou, získal výhody)

- padělky snadno odhalitelné

- listiny píše pouze kancléř (Sumd kancelarie - Jan ze Středy /Karel IV./)

- Jan Lucemburský - notářský instrument - veřejný notariát (Dekret kutnohorský)

14. století - městské knihy (Nový Bydžov), do konce století mělo městskou knihu každé město

- se vznikem arcibiskupství konfirmační knihy, erekční knihy, vizitační protokoly, soudní akta

- vedení matrik - nutnost pro katolickou oblast (Trident), Jáchymov, od 14. století matriky na UK (studenti), ne všude bylo doporučení tridentského koncilu akceptováno (až po třicetiletou válku), více matrik až od 17. století, matriky narození, sňatků, úmrtí; tiskopisy

15. století - v rámci panství (dominia) gruntovnice - změny v právních záležitostech (nemovitý majetek); 1472 - žitenická

16. století - začíná převládat aktový materiál, byrokratické úřady - česká komora

17. století - katastry, 2. polovina 17. stol. - berní rula; Morava: lánové rejstříky

18. století - /1757/ tereziánský katastr (rustikál - poddanská půda), exequatorium dominicale (eviduje dominikál - panská půda)

- /1785-89/ - josefínský katastr - eviduje rustikál i dominikál společně

19. století - /1826-43/ stabilní katastr (indikační skici - nákresy obce)

20. století - různé další písemnosti (účetní) - nejdříve vznikají spontánně, později podřízeny požadavkům státu

1285 - latinská listina

1307 - německá listina (kolem třicetileté války převládá němčina)

1370 - česká listina