Prameny k èeským støedovìkým dìjinám a jejich edice

Literatura

Bláhová, Marie a kol: Velké dìjiny zemí Koruny èeské I., Paseka, 1999

Èornej, Petr: Velké dìjiny zemí Koruny èeské V., Paseka, 2000

Mezník, Jaroslav: Lucemburská Morava, Lidové noviny, 1999

Mìøínský, Zdenìk (ed.): Morava ve støedovìku, Moravské zemské muzeum Brno, 1999

Švankmajer, Milan a kol.: Dìjiny Ruska, Lidové noviny, 1999

Tøeštík, Dušan: Poèátky Pøemyslovcù, Lidové noviny, 2001

Tøeštík, Dušan: Vznik Velké Moravy, Lidové noviny, 2001

Vaníèek, Vratislav: Velké dìjiny zemí Koruny èeské II., Paseka, 2000

Vaníèek, Vratislav: Velké dìjiny zemí Koruny èeské III., Paseka, 2002

Žemlièka, Josef: Století posledních Pøemyslovcù, Melantrich, 1998

1. Velká Morava

kroniky

Fuldské anály (klášter ve Fuldì) - autorem francký analista Rudolf z Fuldy, køest èeských knížat 845, válka s Ludvíkem Nìmcem 846-856.

tzv. Geograf bavorský - kol. 845, vìdomosti o Slovanech, autorem snad opat Grimoald (z Weissenburgu, kancléø Ludvíka Nìmce), 843 vzniká VFØ a Ludvík chce obnovit východní hranici; sporná hodnota tohoto geografického spisku.

náboženské texty

Proglas - stsl. veršovaná pøedmluva k pøekladu evangelií (autorem snad Konstantin)

- rùzné pøeklady témìø všech èástí evangelia (pøekladatelem zøejmì Metodìj)

Panonské legendy - Život Konstantina, Život Metodìje (autorem starší cyrilské legendy je zøejmì Metodìj, autorem mladší cyrilské legendy zøejmì Kliment Ochridský)

zákony

Zakon sjudnyj ljudem - první slovanský zákoník, autory Konstantin a Metodìj, vychází z øecké Eklogy (ta vychází z CIC), soukromé a trestní právo

nomokánon - pùvodnì byzantský zákoník, inspirace, Metodìjùv pøeklad

ostatní

- zprávy arabských a židovských kupcù

- zmínky v díle byzantského císaøe Konstantina Porfyrogenneta (odtud pojem hé megale Moravia - Velká Morava /ve smyslu vzdálená/)

- papežská kanceláø (napø. bula Industrie Tuae - povolení slovanské liturgie)

- celní výnosy

- dochováno také v díle Metodìjových žákù, slovanských mnichù (nejvýznamnìjší sv. Kliment Ochridský); Bulharsko, Makedonie, Kyjevská Rus, èásteènì Èechy

odborná literatura

- zejména práce J. Poulíka (archeolog) a L. E. Havlíka (historik)

- pøeklady napøíklad Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské (mám)

- edice v MMFH: Magnae Moraviae fontes historici. Spisy University J. E. Purkynì v Brnì. Filosofická fakulta

I. (kroniky, letopisy) ed. L. E. Havlík (Brno 1966).

II. (legendy, liturgické texty) ed. L. E. Havlík (Brno 1967).

III. (listiny, listy, historické spisy) ed. L. E. Havlík (Brno 1969).

IV. (zákony, právní texty, dodatky) ed. L. E. Havlík (Brno 1971).

V. (rejstøíky) ed. L. E. Havlík (1977).

2. Legendy

staroslovìnské legendy:

Životy (Život Konstantinùv a Život Metodìjùv) - konec 9. století, o christianizaci Velké Moravy, životì svìtcù a jejich èinech (tzv. Moravsko-panonské legendy)

I. staroslovìnská legenda o sv.Václavu - pravdìpodobnì sepsána brzy po Václavovì smrti, prostinká, Václav brán velmi svìtsky (možná ale až z konce 10. stol.).

II. staroslovìnská legenda o sv. Václavu - pøed r. 1050; rozšíøený krkolomný pøeklad Gumpolda do staroslovìnštiny, doplnìno o obšírné pasáže z Crescente èi spíše z její nedochované pøedlohy; mnich ze Sázavy, ještì mohl o Václavovi slyšet.

Kniha o rodu a utrpení svatého knížete Václava - kolem roku 1000, opisy i z 15. a 16. století

Prolog o Ludmile - po 1096, na Rusi, z pùvodní nedochované stsl. Fuit (èerpal z ní Kristián), ze Sázavy

latinské legendy:

Václav a Ludmila:

Crescente fide christiana (Když rostla víra køesanská)

- brzy po 974, nejstarší zachovaná latinská legenda o sv. Václavu, autorem jeden ze sboru knìží ('kanovníkù') pøi pražském archipresbyterátu (pøi ženském klášteøe u sv. Jiøí na Hradì), pùvodnì mnich od øezenského sv. Jimrama, vzorem legenda o nìm; z nedochované pøedlohy Crescente vychází Gumpold a Kristián; šíøení køesanství, první køesanský kníže Spytihnìv (popírá tradici køestu Boøivoje Metodìjem - proti slovanské liturgii), Václav prý 'mnichem' na trùnì, zemøel pro víru.

Fuit in provinciam Bohemorum (Byl v zemi èeské)

- kol. 975, snad stejný autor jako Crescente (èi nìkterý ze spolubratøí), výtah o životì sv. Ludmily (pohøbena u sv. Jiøí), navazuje na nejstarší (staroslovìnské) legendy, které se nedochovaly, napodobuje Život svatého Jimrama (Vita Haimhrammi); jako prvního køesanského knížete uvádí Boøivoje.

Gumpoldova legenda (Annonymus Ottonis II)

- brzy po 983, pøepracování Crescente, které na žádost císaøe Oty II. (Vojtìchùv pøítel) poøídil v italské mantovì zdejší biskup Gumpold, nabubøelá latina, Gumpold asi z Bavor, neznalost èeských dìjin, historicky témìø bezcenné, pøed 1050 pøeloženo v Sázavì do stsl. (II. stsl. legenda o sv. Václavu); šíøení køesanství, život sv. Václava; Gumpold vychází z pùvodní, nedochované legendy Crescente; její pozdìjší verze ovlivnìna snad osobnì Kristiánem - 1006, wolfenbüttelský rukopis 'královny' vdovy Emmy.

Vavøincova legenda

- asi 1039, Vavøinec mnichem v Monte Cassinu, poté arcibiskup v Amalfi, snad na žádost Èech, které chtìly arcibiskupství, sepsal legendu o Václavovi - spíš kníže než mnich, rozdílné od Crescente, podobné I. stsl. legendì; pøedlohou asi nejstarší nedochovaná václavská latinská legenda (starší než Crescente, asi z 60tých let 9. stol.).

Kristiánova legenda (Vita et passio sancti Wenceslai et sanctae Ludmilae aviae eius)

- shrnutí legend, sepsáno 992-3 mnichem Kristiánem, synem Boleslava I., a vìnované biskupu Vojtìchovi. Døíve spory o stáøí, nejnovìjší názory potvrzují pùvodní domnìnku, že legenda opravdu pochází z 10. století - Balbín, Pekaø, nejnovìji Tøeštík. Oponenti: Josef Dobrovský (14. století; pozdní falzum, legendy jsou knìžský podvod), Gelasius Dobner (12. století), R. Urbánek, Zdenìk Fiala (13. století, falzum); František Vácek a po nìm Václav Novotný (falzum z 12. stol., k vìtší slávì vyhoøelého sv. Jiøí); podle Záviše Kalandry se dokonce nejedná o skuteèné osobnosti, ale o zosobnìné pohanské mytologické pøedstavy, Václav prý pokøesanštìným pohanským bohem, nikdy nežil (pøekonáno).

Sporný je i autor - Èech, mnich, 'solo nomine Christianus', tedy 'toliko svým jménem Kristián' (Oldøich Králík: 'køesan jenom svým jménem'), Pøemyslovec (nikoli Slavník èi Slavníkovec Sobìslav - Pekaø se mýlil stejnì jako s rokem 929; žádný 'slavníkovský stát' neexistoval), zøejmì mladší syn Boleslava I., nar. po 960, studoval v biskupském klášteøe sv. Jimrama v Øeznì (biskup Wolfgang, pøísný opat Ramwold, gorzsko-clunyjská spiritualita), vykoupení otcova høíchu (ten se pokal už translací Václavova tìla v 60tých letech), Kristián mnichem v Praze (kanovník u sv. Jiøí), po Vojtìchovì odchodu pøijal kandidaturu na biskupa, v Mohuèi ale záchvat epilepsie - 996, skandální, démon, i kdyby nezemøel, Kristián-Strachkvas (pokání za smrt Václava) se (arci)biskupem stát nesmìl; zemøel snad až po 1006 (kodex královny Emmy).

Legenda vypráví dokonce o ètyøech svìtcích najednou: Cyril a Metodìj, Ludmila a Václav. Historický rámec: Velká Morava (christianizace, narozdíl od Kosmy nemlèí o slovanské liturgii), pád VM a pøenesení køesanství do Èech, dìje Ludmily a Václava. Josef Pekaø ji proto prohlašoval 'nejstarší kronikou èeskou' a Jaroslav Ludvíkovský ji oznaèil za 'církevní dìjiny' - není to nutné ani jedineèné, Tøeštík spíš 'nejstarší politický traktát èeský' (autor prominentem øíše). Nejstarší Pøemyslovci - náznak pøemyslovského mýtu - hadaèka (nikoliv Libuše!) poradí velmožùm, ti založí Prahu a povolají oráèe Pøemysla, aby jim vládnul; život a smrt Ludmily a Václava, zázraky. Nastínil podobný program jako pozdìji Ota III.: chtìl pro Èechy arcibiskupství (spoleèný projekt Vojtìcha, Kristiána a Boleslava II.).

Kristián se dùkladnì pøipravil, vycházel ze všeho dostupného: nedochovaná pøedchùdkynì Crescente, ztracená verze Fuit, Crescente, Gumpold, Fuit, vlastní pøínos (ještì mohl o Václavovi a Ludmile slyšet, spolehlivá tradice, povìsti).

Passio sancte Ludmilae passiris (Utrpení sv. Ludmily muèednice)

- jen o Ludmilinì smrti, dochované rukopisy z 12. století.

Ut Annuncientur

- 12./13. stol., svatováclavská legenda, šlechta, Václav aktivním ochráncem zemì.

Oriente iam sole (Když vycházelo slunce)

- pol. 13. století, svatováclavská, akceptování zemské role svìtce v prostøedí pražské kapituly; hodnì vychází z Kristiánovy legendy - podle Tøeštíka další dùkaz o její starobylosti.

Vojtìch:

Utrpení sv. Vojtìcha - kol. r. 1000, zachycuje poslední chvíle a umuèení sv. Vojtìcha

Legenda Jana Kanaparia - kol. r. 1000, sepsal benediktinský mnich z aventinského kláštera sv. Bonifáce a Alexia v Øímì, Vojtìch tam pobýval pøi svém prvním odjezdu z Èech

Život sv. Vojtìcha - svìtcùv životopis

Bruno z Querfurtu: 'O životì sv. Vojtìcha' - 12. století, Bruno ze Saska, kde sv. Vojtìch studoval (Magdeburg), podle svìtcova vzoru se stal Bruno misijním biskupem u pohanských Prusù

Verše o utrpení sv.Vojtìcha (Versus de passione sancti Adalberti) - anonymní autor, zøejmì pøelom 11. a 12. století; navazuje a vychází z Canaparia, ale obsahuje i nìkteré vìci jinde neuvádìné

Prokop:

Vita sancti Procopii minor (Menší život sv. Prokopa) - základ legendy v Sázavském letopise ze 12. století, celá ve 13. století, nemoderní zbožnost (opat ženatý, stsl. liturgie), ale pøitahoval šlechtu, kanonizace 1204

Vita maior (Vìtší život) - první polovina 14. století

Legenda veršovaná o sv. Prokopu - èeská; prokopská tradice se po Evropì moc nerozšíøila (menší ohlas jen na Rusi - kvùli slovanské liturgii)

Anežka:

Legenda o blahoslavené Anežce - okolo roku 1320, autorem neznámý mnich, dílo mìlo sloužit jako podklad pro kanonizaci (k té došlo až roku 1989), legenda opisována i v zahranièí

Hroznata

Legenda o blahoslaveném Hroznatovi - šlechtic, 12./13. stol. (Hroznatovci, západní Èechy), zakladatel premonstrátského kláštera v Teplé (1193), blahoslaven až 1897, nyní vyšel jeho životopis (Vita Hroznatae)

Vintíø

- zemøel 1045, bøevnovský klášter, zájem o kanonizaci

3. Kosmas a jeho pokraèovatelé

KKÈ - nejstarší skuteèná kronika týkající se èeských dìjin, národní kronika (Chronica Boemorum = Kronika Èechù).

Kosmas (* cca 1045 - † 12. 10. 1125) - z rodiny knìze, stal se rovnìž duchovním, vzdìlání získal na kapitulní škole pøi pražském kostele (sídlo biskupa), katedrální kapitula (sbor kanovníkù - knìží), u kapituly byla škola (nejvýznamnìjší v Èechách, podobná byla v Olomouci), Kosmas v Praze do svých asi 29 let, kol. r. 1074 odešel do belgického Lutychu (dnešní Liége) - studium u vìhlasného matematika magistra Franca, po návratu svìcení: a) kanovník (jáhenské svìcení), b) knìžské svìcení (14. 2. 1099), poté se stal dìkanem pražské kapituly (2. dignita) /probošt - 1. dignita/.

Kapituly - pùvodnì sbory knìží, nebyli øeholníky, ale spoleèná pravidla života, radili biskupovi diecéze, zvyšovali lesk bohoslužeb. Kapitula = kostel (Eclesia Sancti Viti), kapitula = klášter (monasterium), kanovníci - spoleèný život vita communis (reforma biskupa Jindøicha Zdíka v olomoucké kapitule podle jeruzalémské kapituly, kde rok pobýval). Kanovník - lat. canonicus. Kapitoly katedrální (stolièní) - jsou pøi kostelech, které jsou sídlem biskupa (katedrála = stolec), kolegiáty = kolegiátní kapituly (u sv. Petra a Pavla na Vyšehradì, Vratislav II., podøízeno pøímo papeži). Stolièní v Praze a Olomouci, kolegiátní - nejstarší ve Staré Boleslavi (1039), Mìlník, Sadská, za Karla IV. hodnì, U Všech svatých na Pražském hradì; Morava - øídce, první až 1260 v Kromìøíži. Obvykle v èele kapituly probošt (prepositus), 2. dìkan (decanus), 3. arcijáhen; nìkdy je to rozdílné.

Kosmas se jako dìkan dostal s biskupem do zahranièí (sousední zemì a S Itálie), získal široký rozhled a byl velmi vážený. Jak bylo tenkrát i u duchovních obvyklé, byl ženatý, jeho manželkou byla Božetìcha (viz olomoucké nekrologium i KK), jejich synem byl Jindøich, který se asi taky stal knìzem a snad byl otcovým nástupcem v dìkanském úøadu v pražské kapitule (døíve se uvažovalo, že by to mohl být Jindøich Zdík, pozdìjší olomoucký biskup).

Kosmas zaèal psát kroniku v letech 1119-22, konèí rokem 1125 (tedy tìsnì pøed smrtí). Kronika je nedokonèená, 3 knihy (závìr 3. = zaèátek 4. knihy). Vìnování: 1. kniha (a vlastnì celé dílo) je dedikováno mìlnickému proboštu Šebíøovi (lat. Severus); dedikace 2. knihy bøevnovskému opatu Klimentovi, prolog k 1. knize vìnován mistru Gervasiovi. Dochováno 15 støedovìkých rukopisù, nejvýznamnìjší Budyšínský rukopis (12./13. století) - pùvodnì uložen v Budyšínì, tehdejší NDR ho v 50. letech darovala bývalému Èeskoslovensku.

Obsah:

1. kniha - zaèíná potopou svìta, následuje nejstarší líèení Èech podle jakýchsi starých povìstí ('podle bájeèného podání starcù') - praotec Boemus, Krok a jeho dcery Kazi, Teta a Libuše - nastolení Pøemysla (dùležité), dívèí válka (podobné antickým Amazonkám), lucká válka (heroická epika X Kosmùv pøínos). Od 14. kapitoly zaèíná vlastní historie: pokøtìní Boøivoje 894, významné události z doby prvních køesanských knížat. Nezapomíná na mravy a zvyky doby. Kniha konèí únosem Jitky ze Svinibrodského kláštera a nastoupením Bøetislava I. (1034).

2. kniha - výprava Bøetislava I. do Polska, vyzdvižení ostatkù sv. Vojtìcha a jejich pøevezení do Prahy. Dále popisuje 60 let zápasù èeských knížat s Nìmci. Seznamuje nás i s hroznými støedovìkými tresty - odnìtí paží, oèí Chmurné líèení oživují záznamy pøírodních úkazù. Díl konèí nástupem Bøetislava II. (1092).

3. kniha - koneèné zúètování s pohanstvím za Bøetislava II., sváry mezi Pøemyslovci, násilné køtìní Židù, obèanská válka mezi Pøemyslovci a Vršovci, která konèí za knížete Svatopluka vyhubením tohoto rodu a odvetnou vraždou knížete. I zde autor popisuje rùzné pøírodní jevy, zaznamenává i zázrak se závojem sv. Ludmily, který odolal ohni. Do kvìtna 1125, Sobìslav I.

Èeský stát zaøazen do geografického uspoøádání Evropy a dìjiny jeho obyvatel do univerzálního vývoje køesanského svìta. První 'státní teorie': Neznámé poèátky národních dìjin nahradila pøemyslovská povìst, poprvé zachycená právì v KK - odvození vzniku èeského státu. Pro tento panovnický stát je typická ztráta individuální svobody a v podstatì neomezená moc panovníka. Mytická knížata bez genealogické souvislosti spojují Pøemyslovce s Pøemyslem Oráèem. Kosmas uznává svrchovanost øíše, ale øíšský panovník smí pouze vyžadovat povinný tribut, cokoliv navíc je bezpráví. Vystupuje proti cizím knìžím zastávajícím v Èechách vysoké úøady. Kosmùv spis je silnì tendenèní, zajímá se hlavnì o církev a pražský kostel, mìní historická fakta v zájmu ideologického dopadu svého díla; málo informací o jeho souèasnosti.

Celkovì jde o vyspìlou kroniku, Kosmas vzdìlanec, schopnost hodnotit události, sám si opatøoval starší prameny (Privilegium Moraviaensis Eclesiae = bula Industriae tuae - 880, papež Jan VIII. Svatoplukovi, povolení slovanské liturgie); Kosmas potlaèuje zmínky o slovanské liturgii a Velké Moravì.

- zná legendy: Kristiánova legenda, první dvì svatovojtìšské legendy (autoøi: Jan Canaparius, Bruno z Querfurtu), stylistika: pouèení se od Jana Canaparia, Vita sankti Lamberti (10. stol., lutyšský biskup Štìpán), svìtová kronika od Reginona z Prümu (tu do Prahy zøejmì dovezl sv. Vojtìch).

- zná i antické øímské klasiky (citáty): Vergilius, Ovidius, Horatius, Lucano (epos Farsalius), Boethius (Útìcha z filosofie) + ranì køesanští autoøi - vkládá verše + své vlastní

- jazyk: støedovìká latina vysoké úrovnì (+ bohemika)

- prozaický rým, rytmizované závìry vìt i vìtných úsekù, povinná místa = topoi (loci commes) = místa z klasických autorù, autoøi to jeden od druhého pøebírají, pùvodní autor se neuvádí (støedovìký literát nebyl cenìn pro invenci, pùvodnost, ale pro shromáždìní podkladù a jejich dùkladný opis)

- v nìkterých pøípadech nenahraditelná (pøesný opis Bøetislavových 'hnìzdenských dekret', 1039 - právo, vyhlášena nad hrobem sv. Vojtìcha v Hnìzdnì)

odborné práce - Dušan Tøeštík: Kosmas (Praha 1966), Kosmova kronika (1968)

1602 - KK poprvé tiskem, ed. Marquard Freher, Hannover + 1607, 1621

1728 - Scriptores rerum Germanicarum, 1. sv., ed. J. B. Mencken, Lipsko

1783 - Scriptores rerum Bohemicarum, ed. Pelcl & Dobrovský, Praha

1851 - Monumenta Germaniae Historica, 9. sv., odd. Scriptores, ed. Rudolf Köpke, Hannover

1874 - Fontes rerum Bohemicarum (Prameny dìjin èeských), 2. sv., ed. Josef Emler

1923 - Monumenta Germaniae Historica, odd. Scriptores nova series, ed. Berthold Bretholz; reedice 1980 (nejmodernìjší, citace z této edice - MGH SRG NS)

První pokraèovatelé Kosmovi:

I. Kanovník vyšehradský (letopis tzv. Kanovníka Vyšehradského) - nejstarší Kosmovo pokraèování, zahrnuje léta 1126-1142, bezprostøední návaznost na Kosmu (na poslední vìtu Kroniky Èechù), dvì fáze vzniku (pøestávka v psaní v letech 1130-41, toto období zaznamenáno dodateènì podle autorových poznámek), jeden autor. První pokraèovatel Kosmùv byl èeského pùvodu (vztah, zvyky), asi kanovník vyšehradské kapituly, nekritický pøívrženec Sobìslava I., kronikáø doby jeho vlády, mìl styky s knížecím dvorem (snad knížecí kaplan èi služba v kanceláøi). Líèí Sobìslavovo vítìzství nad Lotarem v bitvì u Chlumce r. 1126 (oslavné), vìnuje se politickým, církevním i kulturním dìjinám. Zvláštností je autorùv znaèný zájem o astronomické a meteorologické úkazy. Autor nemìl Kosmovo sebevìdomí, o sobì uvedl jenom to, že byl pøítomen u Sobìslavova soudu nad spiklenci 1130. Kosmas píše o minulosti, má zábrany psát o živých (kvùli pochlebování a lhaní), První Kosmùv pokraèovatel píše 'dìjiny souèasnosti'(nemìl tedy k dispozici písemné prameny) - vlastní prožitky èi dùvìryhodní informátoøi. Jeho spis je oslavou Sobìslava I. (je mu zcela oddán, asi mìli k sobì blízko). Slohem zùstává daleko za Kosmou; asi znal spisy církevních spisovatelù (Augustin, Cassiorodus, Tertullianus).

Pìt rukopisù (opisù): nejstarší je kapitulní Dražický rukopis (kodex) - 40. léta 14. století; Fürstenberský, Roudnický, Muzejní, Bøevnovský. Zastaralá edice ve FRB.

II. Mnich sázavský (kronika Mnicha sázavského) - latinsky, znaèný odstup od Kosmy, ale návaznost na nìj - návrat až do Kosmovy doby hlavnì kvùli poèátkùm Sázavského kláštera, doplnìní KK (Hersfeldské anály). Neznámý sázavský mnich reaguje na vývoj událostí po abdikaci Vladislava II., tento klášterní historik v letech 1173-6 napsal dìjiny kláštera. Legendy a zprávy o založení a dìjinách sázavského kláštera (soukromé založení 1033 sv. Prokopem, prý i Oldøichùv zásah, Prokopùv syn a synovec, slovanští mniši vyhnáni 1097; slovanská liturgie - tu Kosmas úmyslnì vynechal) zaèlenil do KK a pøipojil samostatné pokraèování. Dovedl je do roku 1162. Spis Mnicha sázavského je vlastnì první èeskou klášterní kronikou - osudy kláštera se v ní prolínají s osudy zemì, hlavní autorùv zájem se však obrací k církevním záležitostem, k duchovním osobám. Kromì významných událostí z dìjin zemì a svého kláštera registruje kronika zmìny na biskupském stolci v Praze a v Olomouci, zmìny opatù v nìkterých èeských klášterech, vyzdvihuje zbožné skutky obyvatel Èech, pravidelnì zaznamenává poutì do Øíma a Jeruzaléma, obèas i to, co se odehrálo v životì církve v jiných zemích. Reaguje na Barbarossovo zasahování do práv èeského státu.

Dva rukopisy:

Drážïanský rukopis (12./13. století, shoøel za druhé svìtové války), Vídeòský rukopis (opis, 13. století).

Starší edice ve FRB.

4. Samostatné kroniky 12. století

a) Vincentius - Èech, kanovník pražského kostela (katedrální kapituly), notáø, kaplan ve službách biskupa Daniela I. i knížete Vladislava II., ke králi mìl blízko, byl historikem doby jeho vlády, vysoká úroveò, jedineèný pramen (jako v nìkterých pøípadech Kosmas). Autor jako úèastník vìtšiny popisovaných dìjù pøináší spolehlivé informace o dùležitých událostech Vladislavovy vlády, pøedevším však o vývoji obléhání Milána. V tomto smìru patøí k prvoøadým pramenùm nejen èeského prostøedí, ale v evropském kontextu vùbec. Kronika zaèíná rokem 1140 - smrt Sobìslava I., nástup Vladislava II., Judita, boje s Konrádem - Morava, II. køížová výprava - vyzývá k ní Bernard z Clairvaux, Vladislav se jí úèastní; Jindøich Zdík - jeho poutì a èinnost, Itálie (1158-60), Uhry (Vladislavova politika), 1166 Itálie. Dopsáno do roku 1167, kdy spis uprostøed vìty konèí. Živì napsaný text pøedstavuje anály, královská gesta a osobní memoáry autora. Byl napsán nìkdy mezi lety 1167-1172. Vysoce pøedèí oba Kosmovy pokraèovatele, Vincentius zná a cituje øímské autory; Strahovský rukopis (jediný) - 13. století, milevský klášter, Karel IV. to dal Pulkavovi, knihovna Pražské metropolitní kapituly, ukraden, poškozený ho koupil Dobrovský a daroval Strahovskému klášteru.

b) Jarlochova kronika (nìm. Gerlach, *cca 1165 - † 1230/34) - Nìmec z Porýní, klášterní škola, 1177 odešel do Èech, tento øeholník mìl blízko k opatu v Želivy Gotšalkovi (do 1184, kdy Gotšalk zemøel). Od roku 1187 byl prvním opatem premonstrátského kláštera v Milevsku (zal. velmož Jiøí), stoupenec reforem. Psal kroniku s velkým èasovým odstupem (20tá léta 13. stol.); narozdíl od svých pøedchùdcù jako opat a øeholník tendenènì vyzvedává církev a její názory (reforma), ke svìtským feudálùm je zdrženlivìjší. Jeho kronika navazuje na Vincentia, jako on popisuje smrt biskupa Daniela v Itálii (mor), období vlády Vladislava II., psáno ve prospìch jeho syna, knížete Fridricha. Sobìslav II. - 'princeps rusticorum' (kníže sedlákù), zápasy o trùn koncem 12. století, ocenil 'zlaté èasy' za krále Vladislava, taky Konráda Otu; 1197 - konec rozbrojù mezi Pøemyslovci, text konèí rokem 1198 - Pøemysl Otakar I. povýšen na krále. Hagiografie (biografie svatých, legendy) tvoøí tøetinu rukopisu; o želivském premonstrátském opatu a Jarlochovì uèiteli Gotšalkovi - autor mu byl zavázán. Vloženo vyprávìní úèastníka Barbarossova tažení do Svaté zemì Ansberta.

Letopisy Hradišsko-opatovické (AGO - Annales Gradicenses et Opatovicenses) - dvì redakce:

1. vrstva - kol. r. 1146 napsal neznámý mnich rodinného kláštera olomouckých Pøemyslovcù, Hradištì, podle starších záznamù a snad také pražských kapitulních análù, KK, Kronikáøe Vyšehradského a univerzální kroniky Frutolfa z Michelsbergu (Chronografie), pøípadnì ve zpracování Ekkeharda z Aury, klášterní anály.

2. vrstva - po vypuzení benediktinù z Hradištì premonstráty odnesli mniši spis s sebou do východoèeských Opatovic, kde byl pøepracován, doplnìn událostmi z dìjin opatovického kláštera a bylo k nìmu pøipojeno opatovické pokraèování. Dokonèeno v 60. letech 13. století.

Hradišsko-opatovické anály jsou jednìmi z mála podobných spisù dochované nejen ve znìní, ale také v rukopisu 12. století (nejstarší dochovaný rukopis èeského historického díla). Nízká literární úroveò; nìkteré dùležité informace o klášterech a politice (na Moravì).

5. Kroniky 13. století

Ottacher ouz der Geul (Otakar) – Štýrská rýmovaná kronika, dùležitý pramen pro léta 1246-1309 pro oblast Rakousko - Štýrsko (spory o Babenberské dìdictví, Pøemysl Otakar II. a jeho výboje v této oblasti), dobovì protièesky zamìøená.

Kronika kláštera žïárského (Cronica Domus Sarensis) /ed. J. Ludvíkovský – M. Zemek, Brno 1964/

- veršovaná, latinská, 1300, vznikla v cisterciáckém klášteøe ve Žïáru nad Sázavou, kronika sleduje osudy kláštera a s ním spojených šlechtických rodù v letech 1230-1300, zmiòuje se i o událostech celostátního významu, pravdìpodobný autor Jindøich z Heimburka (nar. 1242; mnich Jindøich Øezbáø). Prehistorie založení: moravští páni Jan z Polné, Pøibyslav z Køižanova - ti se marnì o založení pokoušeli, klášter založil 1251/2 Boèek z Perneggu/Obøan – znojemský purkrabí Pøemysla Otakara II. (Boèkùv zpupný syn, „tøetí zakladatel“ Gerhard z Obøan, musel být zkrocen Falknštejnem); Sibyla a její dcery - sv. Zdislava z Lemberka (Vìtší žïárská kronika).

Menší žïárská kronika - o tom, že rod pánù z Kunštátu a z Podìbrad má nepøímou vazbu na Boèka z Pernegu (Gerharda z Obøan).

Letopis Jindøicha Heimburského /FRB III., s. 303-321/ - Chronica Bohemorum, malé anály, knìz, žil na hranicích Moravy a Rakouska¨, doplòující role tìchto pramenù pro poznání 13. stol.

Martin z Opavy († cca 1279, Bologna) /tj. Martin Polák, Martinus Polonus/ - dominikán, studoval v Praze, žil v Øímì: Chronika summorum (Svìtová /velká/ kronika) - populární, 'národní' historiografie, tìžištìm jsou dìjiny národù, které vytvoøily vlastní stát; poèátky národa na základì mytologie (èasto pøevzato z epických písní, nebo založeno na antické mytologii) /'Martimiani'/.

Druhé pokraèování Kosmovy kroniky /pøeklad a komentáøe M. Bláhová – Z. Fiala, Praha 1974/ - anonymní: neznámý poøadatel - duchovní, latinsky, domácí èeský sebevìdomý historismus, Rozsáhlé, nepøíliš úspìšný pokus o jednotnou formu, strohý analista, zápisy sahaly do roku 1283, svod vznikl pøibližnì mezi 1288-1305, navazuje na Kanovníka vyšehradského; Dražický rukopis - kodex poøízený 1329-43 na pokyn posledního pražského biskupa Jana IV. z Dražic, letopisný svod, spojení rùzných letopisných záznamù kostela sv. Víta, obsahuje:

a) Výpisky z Vincentia a Jarlocha

b) Pøíbìhy krále Václava I. - 1249, odboj Pøemysla proti otci

c) Pøíbìhy krále Pøemysla Otakara II. = Annales Otakariani - 1254-5 - Pøemyslova výprava do Pruska, Královec-Königsberg-Kaliningrad - urèil, kde má být hrad postaven, øád nìmeckých rytíøù, dùležité mìsto; spor Pøemysla Otakara II. s Bélou IV., bitva u Kressenbrunnu, Èechové zpívali píseò sv. Vojtìcha; Pøemyslùv spor s Rudolfem Habsburským, smrt na Moravském poli, pasáž pøíznivá Rudolfovi, vágnost, nic neví o bitvì

d) Vyprávìní o zlých létech po smrti krále Pøemysla Otakara II. - zajímavé, 1278 smrt biskupa, interregnum 1278-83, Braniboøi, vìznìní krále, náhradní zemská vláda s biskupem Tobiášem, 1281-2 øádìní Braniborù a šlechticù, mráz, hladomor, drastiènost a dramatiènost, kanibalismus; autorem asi nìjaký pražský kanovník

e) Letopisy èeské (Annales Bohemorum) - kompilace rùzných starších nedochovaných kronik a análù

6.1 Dìjepisectví 14. století I.

Zbraslavská kronika (Chronicon Aulae Regiae - Kronika sínì královské)

- evropsky výjimeèné dílo, napsána v letech 1305-1338, latinsky, tvùrci nìmeckého pùvodu.

První autor - druhý opat kláštera Ota (z Durynska, †1314) - 51 hlav první knihy (k roku 1296), za nìj klášterní (nikoli státní) kronika, až hagiografická oslava zakladatele cisterciáckého kláštera na Zbraslavi krále Václava II. (založeno 1292), kterou zaèíná opat psát po královì smrti. Václav II. se snažil o vybudování nekropole èeských králù (Aula Regia, byli tam pohøbeni Václav II. a III.) po vzoru francouzského St. Denis v Paøíži (hroby francouzských králù, spojeno s kronikami). Klášter mìl rozsáhlý majetek, mìl být jakýmsi monumentem Pøemyslovcù. První opat zbraslavského kláštera Konrád byl rádcem Václava II. - cisterciáètí rádci mìli znaèný vliv na politiku (období 1306-10, Jan Lucemburský + Eliška Pøemyslovna).

Druhý autor - tøetí opat Petr Žitavský (1316-39) /oba autoøi nìmeckého pùvodu, ale obdivovatelé Václava II./ - za Jana Lucemburského vzniká velká státní kronika - Chronicon aulae regie - nejvyspìlejší kronika støedovìkých Èech, významné dílo své doby. Kronika pojednává o období 1278 (smrt Pøemysla Otakara II.) do roku 1338. Petr Žitavský pocházel z nìmecké Žitavy, na konci 90. let pøišel do Èech (mìl blízko k Elišce /Alžbìtì/ Pøemyslovnì), byl vzdìlanec, politik, diplomat. Byl kaplanem prvního zbraslavského opata Konráda (Lucemburkové), procestoval ve státních posláních Evropu (+ jako cisterciák Francie, avignonské zajetí papežù), byl oddaným stoupencem Pøemyslovcù (sòatková mise 1310). Roku 1316 byl zvolen pøedstaveným kláštera – opatem, velmi kriticky se odklonil od neúspìchù vlády Jana Lucemburského (Slepého), zemøel asi roku 1339. Jeho kronika je objektivní, spolehlivá, stylisticky na vysoké úrovni, jazyk kvalitní, mìl zøejmì vlastní sí informátorù - svìdkové událostí (významné osobnosti) + listiny (tj. ústní i písemné informace) - založil archiv zbraslavského kláštera, historik (snaha o objektivitu, pravdivost i literární kvalita) a básník (ovládá latinu, metafory, aforismy, próza + hexametr), politické a sociální myšlení: chce prosperitu státu, klid v zemi, odsuzuje války a spory uvnitø státu. I když je cisterciák, útoèí proti papežské hrabivosti (1309 odchází papež Kliment V. do Avignonu, vliv francouzského krále), žádá køesanskou spravedlnost; kapitola o skonu Václava II. - 'pláè' poetické prózy. 4000 veršù, nejrozsáhlejší z èeského latinského písemnictví. Dílo využíváno kronikáøi Karla IV.

Staroèeská kronika tak øeèeného Dalimila

- nejstarší èeská veršovaná kronika, sepsána asi v letech 1308-1318. Byla brzy pøeložena do nìmèiny pro nìmecky mluvící Èechy (viz böhmisch – tschechisch; takže protinìmeckost této kroniky není proti domácím èeským Nìmcùm, ale Nìmcùm z ciziny). Kronika vznikla v prvních letech vlády Jana Lucemburského, autor neznámý (Dalimila Meziøíèského urèil Tomáš Pešina z Èechorodu v 17. století podle Hájkovy Kroniky èeské), jako autoøi byli urèováni nejrùznìjší vzdìlanci doby, autor byl nejspíše šlechtického pùvodu, pravdìpodobnì i s nižším knìžským svìcením (byl vzdìlaný).

- má látku a formu rýmovaných kronik, 106 kapitol, není to ryzí kronika, má charakter politického pamfletu (názory èeské vysoké šlechty, šlechta = nejvýznamnìjší složka spoleènosti, vítá panovníka, ten ale musí respektovat domácí šlechtu - viz Domažlická jednota z r. 1318).

- patriotismus i xenofobie: proti cizí dvorské šlechtì a nìmeckému patriciátu (obecná dobová protinìmeckost), z᚝ pramení z ekonomického úspìchu Nìmcù (doly, obchod), konkurence nìmecké vysoké šlechty i duchovenstva - bohatli, ale pøinášeli do èeských zemí vìtší dynamiku v podnikání; i politické pozice, èeské dìjiny jsou východiskem. Panovník je zodpovìdný za svou zemi (promluva Libuše nebo Vladislava); dobrý kníže èi král je ten, který pronásleduje Nìmce, špatný slouží nìmeckému králi nebo císaøi, usazuje Nìmce v Èechách a podporuje je.

- erbovní povìsti (kotel, orlice, jednoocasý a dvouocasý lev)

aktuální kritika stavu tehdejší èeské spoleènosti, nicménì tendenènì zamìøená

nový typ literatury, pro 13. století spousta cenných informací, využívá i jiných letopisù, pamìtí, vyprávìní, pøebírá však i chyby a omyly (zbraslavská je spolehlivìjší)

zaèíná stavbou babylónské vìže a zmatením jazykù, následuje pøíchod praotce Èecha a konèí rokem 1314

Kronika se stala politickým manifestem v dobì, kdy na èeský trùn nastoupil panovnický rod Lucemburkù (1310). Autor hledá spojence proti pøívalu nìmectví v èeském sedlákovi - dokonce pøekonání stavovských rozdílù (Oldøich a Božena). Jako prameny uvádí rùzné kroniky, nejvýše hodnotí 'prastarou kroniku z Boleslavi' - patrnì jde o dnes neznámý opis Kosmovy kroniky (pøejal povìsti). Kronika je složena veršem s promìnlivým poètem slabik.

edice: dva svazky ed. J. Daòhelka, K. Hádek, B. Havránek, N. Kvítková (Praha, 1988) + k tomu komentáø M. Bláhová (Praha, 1995) - nejlepší, jinak klasicky FRB

6.2 Dìjepisectví 14. století II. - Doba Karla IV.

pozn. Karel IV. mìl smùlu na kronikáøe, kteøí nebyli schopni dobu jeho vlády zaøadit do kontextu svìtových dìjin, jak bylo v té dobì populární; žádná z kronik nedosahuje kvality té zbraslavské.

František Pražský (asi 1290-1362) - první kronikáø Karla IV., probošt pražského kostela, kaplan posledního pražského biskupa Jana IV. z Dražic (sepsáno na jeho podnìt). Kronika Františka Pražského zahrnuje období 1285-1353, biskup ho povìøil pokraèováním v zápisech Pražské kapituly (ty konèily rokem 1283 - Vypravování o zlých létech). František dílo nezvládl podle Karlových pøedstav - pøíliš ovlivnìn Dražicovým pøemyslovským èeským vlastenectvím a po vzoru Zbraslavské kroniky vylíèil pøespøíliš kriticky Jana Lucemburského. Dvì recenze, František dílo pøepracoval a dedikoval Karlu IV. Ten však nakonec dílo stejnì nechal pøepracovat od Beneše Krabice z Weitmile. Edice ve FRB, SN I (úvod J. Zachová).

Jan Marignola (†1358/9) /Giovanni di Marignolli, italský florentský misionáø/ - nový kaplan a dvoøan Karla IV., kronikáø, cestovatel (1338 ho papež Benedikt XII. z Avignonu vyslal v èele poselství do Èíny, odkud se vrátil pøes Indii, Sumatru a Cejlon a dále Perským zálivem a Mezopotámií do Palestiny a odtud po moøi zpìt do Francie). V 50tých letech sepsal tøídílnou latinskou kroniku svìta: Chorchos (od Adama po potopu svìta), Monarchos (do 1283), Hierarkos (dìjiny knìžství a papežství), obsahuje i zemìpis svìta. Na pøání Karla IV. tam zaøadil i své chatrné znalosti èeských dìjin (èerpá z Kosmy a jeho pokraèovatelù). Císaø se snažil seznámit cizince s èeskými dìjinami, ale nezdar, dílo má nízkou úroveò.

Neplach (1322-1371) - Krátká øímská a èeská kronika - vzniká v letech 1360-65 na žádost Neplachova strýce, øeholního bratra Martina, dovedena do r. 1365; Neplach studoval v Boloni, od r. 1348 byl opatem benediktinského kláštera v Opatovicích nad Labem, cílem kroniky bylo zasadil èeské dìjiny do evropského kontextu, což Neplach nezvládl - dílo se zmìnilo ve tø횝 nespolehlivých zpráv, jediné spolehlivé informace jsou z doby Neplachova života, avšak s chronologickými nepøesnostmi; kompilace starších dìl (asi na Karlùv podnìt).

Beneš Krabice z Weitmile (†1375) - dvorní kronikáø Karla IV., kanovník pražského kostela (mj. vedoucí stavby chámu sv. Víta), blízký i tøetímu pražskému arcibiskupovi Janovi z Jenštejna; latinská kronika o letech 1285-1374, rozdìlena do ètyø knih, návaznost na Františka Pražského (zaèíná kroniku stejným rokem), první tøi knihy jsou vlastnì pouze úpravou Františka. Ani on nebyl pøíliš erudovaným kronikáøem, pøestože k líèení Karlova mládí použil jeho vlastní životopis (a rovnìž životopis Arnošta z Pardubic od Viléma z Lestkova). Navazuje tedy na druhé pokraèování Kosmovo, Chronica ecclesiae Pragensis. Pøináší zajímavá fakta o své dobì, ale nepostihuje dìjinné souvislosti - proto nemùže objektivnì hodnotit; císaø opìt neuspokojen.

Pøibík Pulkava z Radenína (†1380) - mistr svobodných umìní, správce školy u kostela sv. Jiljí v Praze v letech 1373-78, poté faráøem v Chudenicích, po r. 1374 nový dvorský kronikáø Karla IV., významná latinská Kronika èeských králù, pøeložil ji do èeštiny (brzy byla pøeložena do nìmèiny), sahá jen do smrti královny Elišky 1330, sestavena z materiálù (starých kronik a asi i listin) sesbíraných Karlem IV. - zøejmì majoritní (koncepèní) podíl císaøe na díle, Karel IV. chtìl souèasníkùm i potomstvu odhalit velkorysost své státní koncepce. Nízká historická, ale vysoká ideologická hodnota (Kronika èeská). Karlova oficiální koncepce èeských dìjin a státu, kontinuita od Velké Moravy a sv. Václava (vèlenìna císaøova svatováclavská legenda), úkolem bylo odùvodnit Karlovu snahu o vytvoøení silného èeského státu v rámci držav Lucemburkù i v rámci tehdejší øímské øíše. Problematická hodnota této obsažné kroniky - zajímavá místa i formální klišé, tendenènost. Kronika byla ve støedovìku velmi známá.

Karel IV. - Vita Caroli (imperatoris) - Karlùv vlastní životopis, napsán nedlouho poté, co nastoupil na trùn. Ve støedovìku bìžné, nevymyká se, ale v rámci našich zemí první a originální. Ovlivnìní Dantem a Petrarcou, 'knížecí zrcadlo'. 20 kapitol, 14 napsal sám Karel pøed nástupem na èeský trùn (konèí rokem 1340), zbylé dopsal neznámý autor (do r. 1346). Obsahuje obecné nábožensko-mravní zásady, zprávy z cest po Evropì a o rùzných osobnostech, rady nástupcùm. Dochováno v latinì, staroèeštinì a starohornonìmeckém jazyce.

Øád korunování èeského krále & Øád požehnání královny - zásady, jak korunovat èeského krále a královnu, napsal Karel IV., vyšlo v knize Karel IV. - literární dílo (spoleènì s Vita Caroli, legendou o sv. Václavu a dalšími pracemi, které napsal sám Karel IV. (vydal Vyšehrad 2000). Øád je sestaven podle prvkù èeské, nìmecké i francouzské tradice + Karlovy originální nápady (náboženská monumentalita).

Kronika o korunovaci císaøe Karla IV. - Johannes Porta de Annoniaco (dùvìrník kardinála Petra de Columbario) - napsáno na pøíkaz kardinála, který svého pøítele Karla IV. korunoval øímským císaøem, podnìt asi od císaøe; reportáž, opisy listin, spolehlivost, vybroušený styl.

- klášterní dìjepisectví se pøíliš neprojevuje

Vilém z Lestkova - Život ctihodného Arnošta, prvního arcibiskupa kostela pražského - Vita Venerabilis Arnesti, primi achiepiscopi ecclesie Pragensis (zkrácené zaøazeno v kronice Beneše Krabice z Weitmile).

pøevor Petr Klarifikátor - Život Jana z Jenštejna

další historická a historizující literatura té doby:

Legenda o svatém Prokopu, Život svaté Kateøiny (èeská veršovaná epika), Legenda o blahoslavené Anežce, Legenda Aurea (Zlatá legenda, svod legend podle Jacoba de Voragine) - do ÈJ jako Pasionál, Legenda o sv. Václavu, Životy Svatých Otcù, Kronika Trojánská, Tkadleèek (rozhovor milence a Neštìstí o smrti, svobodì a o smyslu lidské existence, sepsáno èesky - nekrásnìjší èeské dílo té doby)

7. Doba Václava IV. a doba husitská

Za vlády Václava IV. úpadek kronikáøství, král nemìl zájem, nebylo co oslavovat.

Staré letopisy pražské - rùznorodé kronikáøské záznamy, laická kompilace, strohý souhrn, vyvoláno husitstvím, málo o dobì Václava IV., význam pro husitství; autoøi: m욝ané, drobní šlechtici, knìží; viz níže.

Zlomky rýmované kroniky z let 1419-20 - pøíbìhy z let vypuknutí revoluce, sled hlavních událostí ve 150ti verších.

Poèátkové husitství - drobná antihusitstká skladba historické povahy, veršované letopisy.

- nedostateènost kronikáøství vynahrazuje traktátová literatura (traktát - uèené pojednání typické pro støedovìké náboženské úvahy):

Husovi pøedchùdci:

Husovi pøedchùdci byli myslitelé, kazatelé, kteøí se snažili samostatnì promýšlet možnost nápravy spoleènosti na náboženském podkladì. Autoritou pro jejich uèení byla Bible, ve 2. polovinì 14. století byla pøeložena do èeštiny. Svými názory pøipravovali situaci pro Husovo vystoupení.

Konrád Waldhauser - byl to rakouský augustiniánský mnich, kterého pozval do Prahy Karel IV. Kázal nìmecky a latinsky, okruh královského dvora; proti svatokupectví i mnohoobroènictví (jeden faráø - více far, za peníze je pronajímal jiným knìžím); hromadìní kostelních dùchodù.

Jan Milíè z Kromìøíže - byl úøedníkem královské kanceláøe, zapùsobil na nìj Waldhauser, vzdal se funkce, majetek rozdal chudým a vybudoval novou pražskou kapli, pøi níž žilo spoleèenství obrácených nevìstek a pùsobila škola pro kazatele. Nazval ji biblicky Jeruzalém - vzorné køesanské spoleèenství. Knížka o Antikristovi. Kázal èesky, široký ohlas u pražských m욝anù, popudil si pražské faráøe, ti ho obžalovali z kacíøství u papeže, Milíè se odjel k papežské kurii osobnì hájit, za pobytu v Avignonu však zemøel (1374). Jeho žáci vytvoøili nové støedisko kazatelství v Betlémské kapli (1391).

Mistr Matìj z Janova (1350-1394) - Milíèùv uèený pøítel a následovník, studoval teologii v Paøíží i Praze, mistr svobodných umìní v Paøíži, kanovník pražského kostela sv. Víta, faráø; psal latinsky, jeho hlavním dílem jsou rozsáhlá Pravidla Starého i Nového zákona (Regule Veteris et Novi testamenti) - výklad Bible podle raných husitských názorù, svoboda kázání (hlásání slova Božího), od laikù požadoval, aby pøijímali èasto oltáøní svátost, návrat k pravidlùm života prvotní církve; vliv na husitství.

Tomáš Štítný (asi 1333 - 1409) - byl to první klasik èeské nauèné prózy, nejvýznamnìjší osobnost tohoto období. Narodil se na tvrzi Štítné u Žirovnice. Studium nedokonèil, oženil se a hospodaøil. Roku 1381 se pøestìhoval do Prahy. Dílo:

Knížky šestery o obecných vìcech køesanských - je to sborník traktátù (= rozmluv, rozprav)

Knihy nauèení køesanského

Øeèi besední

Øeèi sváteèní a nedìlní

Ve svých dílech usiloval o zharmonizování feudálního øádu. Domníval se, že feudální øád je nemìnný a spravedlivý. Dovedl psát pøístupnì a srozumitelnì.

Mistr Jan Hus (1370/71 - 6. èervenec 1415)

Vùdèí literární osobnost pøelomu 14. a 15. století. Narodil se v Husinci u Prachatic a vystudoval pražskou univerzitu. Roku 1393 se stal bakaláøem, roku 1396 mistrem svobodných umìní, roku 1400 byl jako univerzitní profesor vysvìcen na knìze. Od roku 1401 dìkan Karlovy univerzity, od roku 1402 lidový kazatel v Betlémské kapli. Zasloužil se o vydání Kutnohorského dekretu v roce 1409, kterým byl omezen vliv cizincù na univerzitì. (Èeši - 3 hlasy, Nìmci - 1 hlas, zakládají univerzitu v Lipsku)

Husovy latinské spisy:

De Eclesia (O církvi) - pøíslušníkem církve je ten, kdo nespáchal tìžký høích, hlavou církve je Kristus, nikoliv papež. Hus se opíral o anglického reformátora Johna Wyclifa.

Když zaèal být Hus lidovým kazatelem, církev ho poèala pronásledovat. Nejdøíve byl vypovìzen z Prahy, pozdìji byl pøedvolán pøed církevní koncil a posléze byl v Kostnici upálen jako kacíø.

Husovy èeské spisy

Knížky o svatokupectví - je to spis, v nìmž velmi ostøe kritizuje církev, odsuzuje prodávání odpustkù.

Dcerka - v tomto spise radí ženám, jak správnì žít.

Výklad Viery, Desatera a Páteøe - výklad tøí základních modliteb, tj. tøí základních církevních naøízení.

Postila - nejètenìjší Husovo dílo, soubor Husových kázání.

O šesti bludiech - názory Mistra Jana Husa na pomìr mezi církví a skuteèným životem.

Jan Hus zasáhl i do vývoje èeského pravopisu, zjednodušil ho, nahradil pravopis spøežkový (ss) pravopisem diakritickým (š). Literárním výrazem jeho snah je traktát De ortographia Bohemica (O pravopisu èeském).

Z kostnického vìzení posílal do Èech Mistr Jan Hus dopisy - literární památka pod názvem Listy, napø. Vìrným Èechùm, Pražanùm.

1419-36 husitská revoluce:

M. Petr z Mladoòovic (1390-1451): Zpráva o M. Janu Husovi v Kostnici. Petr byl u Husa bakaláøem svobodných umìní, doprovázel Husa na koncil jako jeho obhájce - díky nìmu bylo vùbec slyšení; ve svém díle popisuje události na koncilu do upálení M. Jeronýma Pražského (30. 5. 1416), umírnìný husita, dìkan univerzity, vypovìzen, radikální utrakvista.

Kronika Univerzity Pražské - o pražské univerzitì, moc se nezabývá politikou; o Husovi a poèátcích husitství.

Kronika Vavøince z Bøezové - Husitská kronika (1414-1421) - Vavøinec (1371 - asi 1437), mistr svobodných umìní pražské univerzity, èinný v královské kanceláøi Václava IV., byl sám úèastníkem revoluèních událostí. Jako mluvèí pražského m욝anstva, tedy pøíslušník umírnìného husitského støedu, kritizuje radikální uèení pražské a táborské chudiny (zároveò je ostøe protizikmundovský a protikatolický). Dílo je psáno latinsky, existuje i jeho nepøesný pøeklad do staroèeštiny. Dílo je nedokonèené (konèí uprostøed vìty: 'A když nastalo ráno'), pravdìpodobnì existoval i druhý díl (snad konèící rokem 1437). Kronika je velmi spolehlivá. Píseò slavné Koruny Èeské - píseò o vítìzství u Domažlic (14. 8. 1431).

Kronika Bartoška z Drahonic - voják, který pùsobil na Karlštejnì; napsal o husitských válkách (ze zprostøedkovaných informací), dílo doplnil zážitky ze svého života (podobné deníku), psáno velmi špatnou latinou, zachycuje léta 1419-43, zajímavé pro postihnutí názorù obyèejného šlechtice té doby.

Kronika Mikuláše Biskupce z Pelhøimova (zemøel asi 1459) - kronika o táborských knìžích, nejdùležitìjší pramen k založení Tábora, k táborským církvím a sektám, autor byl hlavou táborské církve.

Štìpán z Dolan - protihusitská traktátová literatura na Moravì, ojedinìlé (na Moravì se z té doby prakticky nic nedochovalo).

8. Jiøí z Podìbrad a Jagellonci:

Eneáše Silvia Piccolominiho Kronika èeská - r. 1458; papežský legát, pozdìji papež Pius II.; pohled na husitské události a Èechy oèima informovaného cizince, podle jeho zpráv se v Øímì a západní Evropì dovídali lidé o husitství

Staré letopisy èeské soubor starých kronik, oznaèení pochází od F. Palackého, který tak oznaèil 17 starých kronik, které vydal v edici Archiv Èeský; rukopisy se oznaèují písmeny; navazovaly na Tøeboòskou kroniku, na kroniky doby Karlovy, vznikají v mìstském prostøedí (hlavnì Praha, Hradec Králové…) víceménì jako kompilace, které byly postupnì doplòovány; osm autorù; vychází od poloviny 15. století až do 20. let 16.století, poèínají rokem 1378; slouží jako pramen pro husitství (autoøi vìtšinou sympatizovali s umírnìnými kališníky) a dobu následující, nìkteré kroniky konèí až rokem 1527; Palackého svod zachycuje události od r. 1378 - 1526

Kronika Bartoše Písaøe - 1520-31; pražský písaø, o uvedení Lutherova uèení do Èech a nepokojích v Èechách

Nezaøaditelné prameny:

'Granum catalogi' - analistické vylíèení historie olomouckého biskupství + seznam biskupù; pùvodnì sepsal Pavel z Milièína v letech 1434-1451, pozdìji pøepracoval a rozšíøil humanista Augustin Olomoucký (1467-1513)

Tomáš Pešina z Èechorodu: Mars Moravicus - z r. 1677; první souhrnné zpracování moravských dìjin do r. 1526, citace dnes nedochovaných pramenù a kronik (zejména k husitství), ovlivnìno katolickým humanismem; nerozlišuje mezi mýty, legendami, povìstmi a skuteènými historickými událostmi - pøi práci s tímto pramenem nutná dùkladná kritika

pozn. Ke všem obdobím je nutno pøipoèíst i prameny jiné než narativní povahy - tzn. listiny, urbáøe, mìstské knihy, zemské desky, zemské snìmy, nekrologia atd. /viz dále edice pramenù/

9. Syntézy èeských dìjin:

František Palacký

- 'romantický blud'. Pocházel ze staré evangelické moravské rodiny. Nìkolik let byl šlechtickým vychovatelem. Roku 1823 odešel do Prahy a stal se žákem Josefa Dobrovského. Palacký byl oficiální zemský historiograf.

Stìžejní dílo Dìjiny národa èeského v Èechách i v Moravì - zaèal je vydávat roku 1836 nìmecky, èesky vycházely od roku 1848 do roku 1876 (tøetí kompletní èeské vydání z r. 1876 - z nìj vychází všechna další vydání); první pokus, romantické dìjepisectví, barvité dobøe udìlané vyprávìní (nepravdivé, lidé 9. stol. líèeni jako národ 19. stol., Tøeštík), pøímo z množství pramenù i falz - Palacký se odvolává na Rukopisy (ty mìly napodobit napø. Píseò o Nibelunzích), støetávání se slovanské demokracie a nìmeckého feudálního øádu), obrovský dùraz kladen na období husitství - zbyteènì pøedimenzováno a heroizováno, naopak období støedovìké kolonizace poddimenzováno, i když právì toto období vidí Palacký jako vítìzství feudálního øádu nad demokracií, konèí rokem 1526 - pak už by Palacký nemohl pokraèovat v koncepci, jakou vytyèil, protože byla špatná. Dìjiny se skládají z pìti dílù a nejdùležitìjší je tøetí díl vìnovaný husitství. Na husitství ocenil nejvíce jeho demokratismus. Hlavní smysl èeských dìjin Palacký vidìl ve stýkání a potýkání se slovanství s germánstvím; konkrétnì èešství s nìmectvím.

Palacký byl i významný politik (liberál), stoupenec austroslavismu, výrazný èinitel v revoluèním roce 1848 (Slovanský sjezd v Praze; Frankfurt nad Mohanem). /D. Tøeštík mu dedikoval své dílo Poèátky Pøemyslovcù: „Památce Františka Palackého, nejvìtšího z èeských historikù, který vymyslel tento národ.“/

Václav Vladivoj Tomek

- Dìjepis mìsta Prahy (1855-1901, prakticky se zabývá celými Èechami), pøíp. Dìje království èeského - názory odlišné od Palackého (napø. husitství není vrchol, ale úpadek, Jiøí z Podìbrad není cesta ke svìtské a stavovské monarchii, ale snaha o návrat do 'lùna' církve), Tomek byl víceménì Palackého nástupce, ovšem opustil jeho metodu, protože byla neudržitelná a v koneèném dùsledku by vedla až ke zkreslování dìjin, svoji roli u Palackého i Tomka ovšem sehrála i rakouská cenzura (k Palackému, Tomkovi a nástupu nového, pozitivistického dìjepisectví: Šteif, Jiøí: Historici, dìjiny, spoleènost. Praha 1997)

Jaroslav Goll, Josef Pekaø, T. G. Masaryk

- „pozitivistický blud“, s nástupem pozitivismu nová metoda; realismus - vznik ÈÈH

Èeské dìjiny – Laichterova edice, Praha

- vydávání zahájeno pøed I. svìtovou válkou; protože Palacký a Tomek zastarali, mìla je tato edice nahradit. Hlavní reakce V. Novotný, po jeho smrti Kamil Krofta (ten v této edici nic nevydal); pozitivistická koncepce této øady ale nebyla udržitelná, protože obrovské množství pramenù pro novìjší doby by nebylo možné zpracovat, svoji roli sehrály i politické události (II. svìtová válka, rok 1948)

ÈD I/1 poè.-1034 Novotný, Václav: Od nejstarších dob do smrti knížete Oldøicha (1912)

ÈD I/2 1034-1197 Novotný, Václav: Od Bøetilava I. do Pøemysla I. (1913)

ÈD I/3 1197-1253 Novotný, Václav: Èechy královské za Pøemysla I. a Václava I. (1928)

ÈD I/4 1253-1271 Novotný Václav: Rozmach èeské moci za Pøemysla Otakara II. (1937)

ÈD I/5 Šimák, Josef Vítìzslav: Støedovìká kolonizace v zemích èeských (1938)

ÈD II/1 1271-1308 Šusta, Josef: Soumrak Pøemyslovcù a jejich dìdictví (1935)

ÈD II/2 1308-1333 Šusta, Josef: Král cizinec (1939)

ÈD II/3 1333-1346 Šusta, Josef: Karel IV. Otec a syn (1946)

ÈD II/4 1346-1355 Šusta, Josef: Karel IV. Za císaøskou korunou (1948)

Šustovy syntézy koncepènì zformované již pøed sto lety si drží díky pronikavému pohledu na støedovìkou realitu a komparaci širokého okruhu pramenù základní význam. Šusta pøitom navazuje na tehdejší živou diskusi ve vìdì, zejména na práce Redlichovy a Graebnerovy, a na tehdejší literaturu polskou.

mimo øadu ÈD:

1355-1378 (I. díl 1355-1364, II. díl 1364-1378) Kavka, František: Vláda Karla IV. za jeho císaøství. Zemì Èeské koruny, rodová, øíšská a evropská politika (1993)

ÈD II/5 1378-1415 Bartoš, František Michálek: Èechy v dobì Husovì (1947)

ÈD II/6 1415-1426 Bartoš, František Michálek: Husitská revoluce I. Doba Žižkova (1965)

ÈD II/7 1426-1437 Bartoš, František Michálek: Husitská revoluce II. Vláda bratrstev a její pád (1966)

ÈD III/1 Urbánek, Rudolf: Vìk podìbradský 1. (1915)

ÈD III/2 Urbánek, Rudolf: Vìk podìbradský 2. (1918)

ÈD III/3 1453-1462 Urbánek, Rudolf: Vìk podìbradský 3. (1930)

ÈD III/4 Urbánek, Rudolf: Vìk podìbradský 4. (1962)

mimo øadu ÈD:

1471-1526 Macek, Josef: Jagellonský vìk v èeských zemích

Hospodáøská základna a královská moc (1992)

Šlechta (1994)

Mìsta (1998)

Venkovský lid (1999)

1526-1547 Janáèek, Josef: Doba pøedbìlohorská I.-II. (1972, 1984)

Dìjiny lidstva od pravìku k dnešku (nakl. Melantrich Praha, 1935-42, red. Josef Šusta)

díl Svìtla východu a Hellady

díl Øím a jeho rozpad (Øímské impérium)

díl Základy støedovìku

Støedovìk vrcholný a stárnoucí

V branách nového vìku, 1450-1650

Bronzová skála moci státní, 1650-1789

souèasná edice Èeská historie (nakl. Lidové noviny):

Tøeštík, Dušan: Vznik Velké Moravy

Tøeštík, Dušan: Poèátky Pøemyslovcù

Žemlièka, Josef: Èechy v dobì knížecí

Mezník, Jaroslav: Lucemburská Morava

Seibt, Ferdinand: Karel IV.

Šmahel, František: Husitské Èechy

syntézy moravských dìjin: Béda Dudík, Rudolf Dvoøák, Vlastivìda moravská (Podborský, Válka, Janák)

10. Edice pramenù:

Monumenta Germaniae Historica (MGH) – edièní øady:

Scriptores - letopisy (anály) a kroniky

Leges – zákony

Diplomata – listiny

Antiquitates – nekrology…

Epistolae (dopisy)

MAGNE MORAVIE FONTES HISTORICI (MMFH):

Annales et chronices (red. L. E. Havlík - D. Bartoòková, Praha - Brno 1966) - letopisy a kroniky

Textus biographici, hagiographici, liturgici (red. L. E. Havlík - R. Veèerka - Bartoòková, Brno 1967) - životopisy, legendy a náboženské texty

Diplomata, epistolae, textus historici varii (red. L. E. Havlík, Brno 1969) - listiny, dopisy a další zprávy

Leges - textus iurici. Supplementa (red. L. E. Havlík, Brno 1971) - zákony, dodatky a doplòky

rejstøíky (red. L. E. Havlík, Brno 1977)

Vašica, Josef: Literární památky epochy Velkomoravské, Praha 1946, 1996 - pøeklady Životù, Zákoníkù a rùzných dalších textù

Fontes rerum Bohemicarum (FRB)

I. (legendy) ed. J. Emler, J. Perwolf (1873).

II. sv. 1. (Kosmova kronika a jeho pokraèovatelé - Kanovník vyšehradský, Mnich sázavský, Letopisy èeské od r. 1196 do roku 1278, Pøíbìhy krále Václava I., Pøíbìhy krále Pøemysla Otakara II., Vypravování o zlých létech po smrti krále Pøemysla Otakara II.) ed. J. Emler (1874).

sv. 2. (Letopisy pražské, Letopisy èeské, Letopisy hradišsko-opatovické), Vincentius, Jarloch, Žïárská kronika) ed. J. Emler

III. (Dalimilova kronika, Letopis Jindøicha Heimburského, Vita Caroli, pohøební projevy Jana Oèka a Vojtìcha Raòkova, Neplach, Giovanni Marignola) ed. J. Jireèek, J. Emler (1882)

IV. (Zbraslavská kronika, František pražský, Beneš z Veitmile) ed. J. Emler (1884).

V. (Pøibík Pulkava z Radenína, Vavøinec z Bøezové - Husitská kronika, Píseò o vítìzství u Domažlic, Kronika pražské univerzity, Bartošek z Drahonic) ed. J. Emler, J. Gebauer, J. Goll (1893).

VI. (Kronika Bartoše Písaøe, Pamìti o bouøi pražské 1524, Listy a kronika Jiøího Píseckého) ed. J. V. Šimák (1907).

(VII.) (Kronika vídeòská, Kronika knìze Pražského, Kronika lipská, Kronika sedlecká, Kronika rožmberská, Kronika kapituly Pražské, Eneáše Sylvia Kronika èeská) ed. J. Emler (dochovány jen neúplné obtahy).

VIII. (Spisy Petra z Mladoòovic a jiné zprávy o M. Janu Husovi a M. Jeronýmovi) ed. V. Novotný (1932).

(pozn. od roku 2000 vychází FRB Nova Series - prameny k èeským dìjinám v kvalitních moderních edicích - první je Kronika Františka Pražského)

Fontes rerum Bohemicarum in usum scholarum - Prameny dìjin èeských.

Studijní vydání. Pùvodní návrh projektu

Souborná vìdecká edice vyprávìcích pramenù k národním dìjinám støedovìku (ale - ve výbìru - i novovìku) je spolu s edicí pramenù listinné povahy vždy základním pilíøem jakéhokoliv národního dìjepisectví uplatòujícím se nejenom v historickém bádání samotném, ale i v univerzitní výuce a prostøednictvím pøekladù v nejširší veøejnosti. Projekt obou takových øad je proto projektem Františka Palackého. Stál u samotných poèátkù moderního èeského dìjepisectví, i když uskuteènìn byl vlastnì až po Palackého smrti. Prameny dìjin èeských zaèal vydávat roku 1873 Josef Emler a Codex diplomaticus nec non epistolaris regni Bohemiae Gustav Friedrich roku 1906. Oba ty projekty nejsou dosud ukonèeny, øada kronik a jiných vyprávìcích pramenù dosud èeká na vydání, listiny jsou vydány zhruba do konce 13. století. Mezery jsou nìkde až nepochopitelné, jako kupøíkladu pokud jde o nejstarší václavské a ludmilské legendy, které jsou vydány chaoticky a naprosto nedostateènì. Ve výuce jsou tyto staré edice sotva použitelné, prostì proto, že jsou na univerzitách k dispozici vìtšinou jen v nìkolika vzácných výtiscích.

Pøíprava vìdeckých edic se od 19. století stala vysoce specializovaným oborem s velmi vysokými nároky na koneèný produkt, takže kvalita sice radikálnì stoupla, ale práce na edicích se zároveò stejnì radikálnì zpomalila. Výchova specializovaného editora se stala mnohaletou nároènou záležitostí nepøinášející rychlé efekty, takže se této práci vìnovalo stále ménì historikù a filologù. Staré edièní projekty proto pokraèují jen velice pomalu a klopýtavì - pokud vùbec neskomírají.

Dìlat si dnes iluzi, že by bylo možno v nìjaké historicky dohledné perspektivì vydat novou moderní øadu Pramenù dìjin èeských v edicích zpracovaných podle souèasných mìøítek, je proto zcela ilusorní. Jistì - nìkteré nové edice jsou pøipraveny nebo se pøipravují, jsou to však jednotlivosti, které mohou takovou øadu doplnit, ne však nahradit. Èeských historikù a filologù je prostì pøíliš málo a naše pomìry proto nelze v tomto ohledu v žádném pøípadì srovnávat nejenom s pomìry francouzskými èi nìmeckými, ale ani s polskými. Poláci byli schopni založit a celkem rychle vést kupøedu svá Monumenta Poloniae Historica (Nova series), je jich ovšem ètyøikrát až pìtkrát více než nás. To se týká základních vìdeckých edic, tj. opatøených plným kritickým aparátem a vìtšinou vydávaných jen v originálním jazyku. Vedle nich však existuje druhý typ studijních edic urèený pøedevším studentùm a i badatelùm jako jakési pøíruèní exempláøe používané v bìžné práci. K základním edicím se vìtšinou sahá jen tam, kde jde o specielní detailní textové problémy. Tyto studijní edice jsou prakticky vždy doprovozeny pøeklady do moderního jazyka a komentáøi, které umožòují zejména studentùm první orientaci. Jedná se buï o øady sledující jednotlivá kronikáøská a jiná historická díla v chronologickém poøadí nebo o tématicky zamìøené výbìry pramenù (napø. k dìjinám mìst, kolonizace a pod.). Ty vycházejí dnes ve svìtì témìø masovì a stále èastìji se ocitají i na Internetu (v anglosaském svìtì je napø. slavný Medieval source book Paula Halsala). V zásadì se pro tento typ edic pøebírají základní vìdecké texty standardních edic (nìkdy s redukovaným kritickým aparátem) a pøidává se jen pøeklad a komentáø. Pùvodní Prameny dìjin èeských Josefa Emlera byly vlastnì edicí tohoto typu. Pøejímaly vìtšinou texty ze standardních Monumenta Germaniae Historica a dodávaly pøeklad, ne však komentáø. Poté, zejména od padesátých let zaèalo vycházet dokonce nìkolik øad vìnovaných zejména kronikám. Šlo vesmìs o èeské pøeklady, doprovázené vìtšinou i komentáøi.

Pùvodní, vìtšinou latinské texty, ale zùstávaly nadále prakticky nedostupné. Napø. standardní edice Kosmovy kroniky, vydaná v roce 1924 v Monumenta Germaniae Historica je v málokteré èeské knihovnì a cituje se tedy èasto podle nedostateèného textu v Emlerových Pramenech. Ostudou èeského dìjepisectví je to, že sice máme øadu souborù pøekladù václavských, ludmilských a vojtìšských legend, ne však jejich standardní vìdecké texty, které ostatnì existují jen spíše výjimeènì, jinak zde panuje naprostý chaos.

Jedinou schùdnou a reálnou cestou jak uskuteènit témìø po dvou stech letech Palackého projekt, je proto jít touto cestou studijní edice. Výbìrem by mìla být prakticky totožná s Emlerovými Prameny, s tím ovšem, že by byly dodány prameny, které Emler opominul (napø. kronika Beneše Minority nebo i Homiliáø opatovický). V zásadì by se pøebíraly latinské èi jiné texty standardních vìdeckých edic i s kritickým aparátem. Pøeklady by také mohly být pøejaty (nìkteré jsou opravdu výborné), pøípadnì by byly upraveny. Novì by byly zpracovány úvody a komentáøe podle souèasného stavu poznání. Souèástí øady by ale mohly být i tématické výbory, napø. monumentální Magnae Moraviae Fontes Historici (redukované a upravené), pøípadnì výbory novì pøipravené (napø. k poèátkùm mìst).

Tento aspekt projektu by nemìl skýtat žádné zvláštní potíže, ty by vznikaly pøedevším v praktické realizaci. Je pøedevším jasné, že by bylo nereálné snažit se vydávat obsáhlé svazky v chronologické øadì. Bylo by tøeba vydávat to, co je právì k dispozici, pro co se najde editor. Nemohly by to být monumentální svazky, nýbrž spíše tenké knížeèky støídané obsáhlejšími svazky (napø. Kristiánova legenda v Ludvíkovského edici, cca. 80 str. a Kosmova kronika v Bretholzovì edici cca. 200 str. a vedle toho vojtìšské legendy v textech Karwaśińské v jednom svazku o cca. 150 str.).

Velmi peèlivì by se musel pøipravit jednotný 'kabát' celé øady, grafická úprava (až po takové podrobnosti jako konkordance s pùvodní vìdeckou edicí, napø. odkazy na její èísla stran na okrajích, tak, aby se usnadnilo citování), zpùsob a rozsah komentáøù (byl bych spíše pro omezený rozsah) a v neposlední øadì i zpùsob pøekladù (s dùrazem na literární èi spíše vìcnou stránku, tedy: 'literární' èi 'otrocký' pøeklad?). Hodnì tu bude záležet na grafikovi nakladatelství.

Roènì by mìly vycházet dva-tøi svazky, i to však bude obtížnì splnitelné, poèet možných editorù je velmi omezený. Výhodou ovšem je, že takovouto edici mùže zpracovávat i historik, který není speciálnì školený jako editor a nemusí to být ani historik s nìjakou velkou praxí.

Bližší pøedstava o podobì edice: Modelem by byla Ludvíkovského edice Kristiána, protože je maximálnì pøiblížena laickému ètenáøi a pøi tom zachovává vìdecké nároky: Na pravé stranì latinský text, na levé èeský, tak aby se pokud možno shodovaly (není možno nechávat volné kusy stránky, aby tøeba èeský text nepøesáhl latinský). Po stranì latinského textu èíslování øádkù, aby bylo možno ta text navázat rùznoètení rukopisù umístìná vzadu (tak jako u Ludvíkovského) V záhlaví èísla kapitol (to u Ludvíkovského chybí a velice to ztìžuje hledání). V èeském textu èísla poznámek k latinskému textu i pøekladu. V latinském textu lomítkem vyznaèeny stránky pùvodní edice, která se pøejímá, tak, aby byla pohotová konkordance (Tak je to v Ausgewählte Quellen-Freiherr v. Stein Gedächtnissausgabe). Textová rùznoètení vzadu, ne pod èarou. Pokud možno v úplnosti podle edice z níž se pøejímá (Nìkde, tøeba u Chaloupeckého edic by je bylo možno redukovat na rozumnou míru, nìkde nebudou prakticky žádné). Vìcné vysvìtlující poznámky. Vzadu. Bude tøeba najít rozumnou míru tak, aby se nepøehánìlo (mluví se o bitvì, opíši do poznámky pøíslušnou partii Novotného, tak tøeba Heømanský k pøekladu Vincentia a Jarlocha). Nad obvyklou míru bude tøeba pøihlédnout také k pøekladu, upozornit na rùzné možnosti pøekladu jednotlivých slov a pasáží. V zásadì by se mìlo komentovat dílo jakožto text a ne události a vìci o nichž jedná. Standardní úvod o autorovi a díle, buï jako originální studie nebo na základì literatury, vždy ale samozøejmì podle nejnovìjšího stavu poznání. Rejstøík (jen k latinskému textu nebo i k pøekladu?) To je samozøejmì jen moje pøedbìžná pøedstava, prosím o návrhy a vyjádøení

Èasový horizont odevzdávání rukopisù :

Jan Stejskal, Antonín Kalous, Tomáš Sedoník (Prokopské legendy) - konec roku 2002

Jan Kalivoda (Kristiánova legenda) - záøí 2002

Petr Elbel (Granum Cathalogi praesulum Moraviae) - polovina roku 2002

Martin Wihoda (Anály Hradišsko-opatovické) - konec roku 2001

Miloslav Polívka (Antologie nìmeckých pramenù k husitství ) - konec roku 2002

Petr Kubín (Život bl. Hroznaty a další legendy) - jaro 2002

Aleš Poøízka (Beneš Krabice) - konec roku 2002

Kateøina Engstová (Maringola) - polovina roku 2002

Pavel Soukup (II. pokraèování Kosmovy kroniky) - poèátek roku 2003

Luboš Polanský (Vojtìšské legendy) - rok 2003

Cosmae Pragensis Chronica Boemorum. Ed. B. Bretholz unter Mitarbeit v. W. Weinberger, MGH SRG, Nova series, tom. II, Berlin 1923.

Staroèeská kronika tak øeèeného Dalimila.

1. (text) ed. J. Daòhelka, K. Hádek, B. Havránek, N. Kvítková (1988).

2. (text, doplòky) ed. J. Daòhelka, K. Hádek, B. Havránek, N. Kvítková (1988)

3. (komentáø, rejstøík) ed. M. Bláhová (1995).

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM) /Moravský diplomatáø/. Vydali Antonín Boèek (I.-V.), P. Chlumecký (VI.-VII.), V. Brandl (VIII.- XIII.), B. Bretholz (XIV.-XV.). Brno 1836-1903. Zastaralé, Boèek hojnì zaøazoval i (svoje) falza, proto František Palacký ustoupil od podobného zámìru; Boèkovi nástupci práci zkvalitnili, dovedeno do roku 1411 (smrt Jošta, konec markrabství, Morava pøešla pøímo pod èeského krále).

Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae (RBM) /Regesta èeskomoravská/. Vydali K. J. Erben (archiváø mìsta Prahy), Josef Emler, B. Mendl, M. Linhartová, J. Spìváèek, V. Jenšovská. Praha 1855-1963. (náhražka za Èeský diplomatáø)

I. (600 - 1253) ed. K. J. Erben (1855).

II. (1253 - 1310) ed. J. Emler (1882).

III. (1311 - 1333) ed. J. Emler (1890).

IV. (1333 - 1346) ed. J. Emler (1892).

V. sv. 1 - 2 (1346 - 1350) ed. J. Spìváèek (1958 - 1960).

VI. sv. 1 - 3 (1355 - 1358) ed. B. Mendl, M. Linhartová (1928 - 1954).

VII. sv. 1 - 4 (1358 - 1363) ed. B. Mendl, M. Linhartová (1954 - 1963).

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB) /Èeský diplomatáø/. Praha 1904 - do teï .

I. (805 - 1197) ed. G. Friedrich (1904 - 1907).

II. (1198 - 1230) ed. G. Friedrich (1912).

III. sv. 1 (1231 - 1238 Maii) ed. G. Friedrich (1943).

sv. 2 (1238 Jun. - 1240) ed. G. Friedrich - Z. Kristen (1962).

sv. 3 (doplòky a rejstøíky) pøipr. J. Bystøický.

IV. (1241 - 1253) sv. 1 (listiny a regesta) ed. J. Šebánek, S. Dušková (1962).

sv. 2 (rejstøíky) ed. J. Šebánek, S. Dušková (1965).

V. sv. 1 (1253 - 1266) ed. J. Šebánek, S. Dušková (1974).

sv. 2 (1267 - 1278) ed. J. Šebánek, S. Dušková (1981).

sv. 3 (regesta) ed. J. Šebánek, S. Dušková (1982).

sv. 4 (rejstøíky) ed. S. Dušková, V. Vaškù (1993).

František Martin Pelcl pøipravil na pùdì Královské èeské spoleènosti nauk plán pro edici Èeského diplomatáøe (1786), úmysl ztroskotal na financích a velkých ambicích (pøedbìhli dobu o sto let, blízkost Sickelovi) /+ Dobrovský, Dobner/ Výzkum probíhal po celé 19. století.

Snahy vyvrcholily na sklonku 19. století, kdy byl Gustav Friedrich (1871-1943) povìøen pøípravou Èeského diplomatáøe (navázal na pøedchozí bohatou èinnost Regest). Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB) zaèal vycházet od roku 1904. Další vydavatelé: prof. Jindøich Šebánek (1900-1977), Sáša Dušková (Brno) - dnes pracovištì PVH MU Brno.

CDB je územní diplomatáø (vztahuje se k èeskému území) X institucionální diplomatáø (vztahuje se k nìjaké instituci). Bude doveden do roku 1310 (nástup Lucemburkù), v souèasnosti je u 26. 8. 1278 (Moravské pole), pøipravuje se díl pokrývající interregnum (pøíjezd Václava II. do zemì, Václav III., mezidobí 1306-10).

CDB je psán latinsky; otištìn text listiny (pøepsán) + kritický aparát: každá listina má vlastní èíslo, jednoduchý regest kdo, komu, co; sestaveno za pomocí slov z originálu, pøevedené datum a místo vydání.

Záhlavní poznámky:

1. informace o tom, kde se listina nachází.

2. kdy byla listina registrována èi tištìna a jestli se jí už nìkdo v rámci diplomatiky zabýval + jaká literatura.

3. urèení diktátora listiny + odkaz na struèný rozbor v CDB. Pokud jde o originál, tak ještì poznámka o peèeti(-ích).

Poznámky: a) textové - srovnání staršího a mladšího textu

b) vìcné.

Regesta Bohemiae aetatis Venceslai IV. (1379 dec. - 1419 aug.)

I. Fontes archivi metrop. eccl. Pragensis; sv. 1 - 7 (1378 - 1400) ed. V. Jenšovská (1967 - 1982).

II. Fontes archivi capituli ecclesiae Wisegradensis; ed. V. Vavøínek (1968).

III. Fontes archivi publici Trebonensis; ed. B. Kopièková (1977).

IV. Fontes Archivi publici Olomucensis et Opaviensis; ed. B. Kopièková (1989).

Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia (MV) /Papežská regesta/.

I. (1342 - 1352) ed. L. Klicman (1903).

II. (1352 - 1362) ed. J. B. Novák (1907).

III. (1362 - 1370) ed. B. Jenšovský (1344).

IV. (1370 - 1378) ed. K. Stloukal (1949 - 1954).

V. sv. 1 (1378 - 1396) ed. K. Krofta (1903).

sv. 2 (1396 - 1404) ed. K. Krofta (1905).

- datum, sídlo, regesty listin

Codex iuris municipalis regni Bohemiae (CIM).

I. (priv. mìst pražských) ed. J. Èelakovský (1886)

II. (priv. mìst venkovských do 1420) ed. J. Èelakovský (1895)

III. (priv. mìst venkovských 1420 - 1526) ed. G. Friedrich (1948)

IV. (priv. mìst poddanských do 1526) ed. A. Haas (1954 - 1960)

Zemské desky:

Die Landtafel des Markgrafthums Mähren.

Brünner Cuda. Olmützer Cuda.

Hrsg. J. Chytil, C. Demut, A. R. Wolfskron (Brno 1856).

Moravské zemské desky 1480 - 1566.

Kraj brnìnský 2. vyd. T. Kalina (Praha 1950).

Kraj olomoucký 2. vyd. F. Matìjek (Brno 1947).

Moravské zemské desky 1567 - 1642.

Kraj brnìnský 3. vyd. M. Rohlík (Praha 1957).

Kraj olomoucký 3. vyd. F. Matìjek (Praha 1953).

Pozùstatky desk zemských království èeského r. 1541 pohoøelých - dva svazky vydal Josef Emler (nejstarší èeské urbáøe) + další edice

Regesta imperii (císaøská regesta) - podobná papežským

Libri citationum et senentiarum seu Knihy pùhonné a nálezové I - VII, ed. V. Brandl, B. Bretholz. Brno 1872 - 1911.

Dušek, Ladislaus: Benedicti Minoritae dicti Chronica et eius continuatio. In: Zakony Franciszkanskie w Polsce, red. J. Kloczowski I. Franciszkanie w Polsce sredniowiecznej, èást 2 a 3. Kraków 1993, s. 323 - 434.

Codex diplomaticus nec non epistularis silesie (CDS) - slezský diplomatáø

3 svazky pro období 971 - 1227

latinsky provedena edice listiny, poznámkový aparát a další komentáøe v polštinì, vyšlo tiskem v Bratislavì

SCHLEISCHE URKUNDEBUCH (Slezský listináø)

5 dílù pro léta 971 - 1290, kromì pravých listin obsahuje i falsa

ARCHIVUM CORONAE REGNUM BOHEMIAE - Archiv Koruny Èeské (AKÈ)

Obsahuje regesty listin z korunního archivu zemì èeské

Listiny do roku 1346 vydal Václav Hrubý (Praha 1925)

Listiny z let 1346 - 55 vydal Václav Hrubý (Praha 1925)

Listiny z let 1378 - 1526 vydal Antonín Haas

ARCHIV ÈESKÝ ( AÈ + øada nebo èíslo svazku)

Zaèal vydávat František Palacký od roku 1840 jako edice pramenù ke svým Dìjinám

Nìkolik øad:

A - psaní posélací všelikého druhu

B - zápisy zemské obecné a snìmovní, též listiny královské a úøední

C - listy soukromé

D - výpisky právní a dìjinné

E - výtahy a pøeklady a listiny èerpané

Toto dìlení dìlal jen Palacký (6 svazkù, 1840 - 1872), pak AÈ vydávali Kalousek, Emler, Èelakovský a další v jiné koncepci

V rámci AÈ byly vydány Dvorské desky - zápisy o úmrtí lidí bez dìdicù a rozhodnutí o nakládání s jejich majetkem (odúmr) AÈ 31, 33, 35, 36, 37 (konèí v 15. století)

nebo

prameny k husitství (k vydání pøipravil František Palacký)

Documenta magistri Iohanis Hus doctrinam (Praha 1869) - vìrouèné a politické spory, dopisy o Husovi a církvích, nìkteré èásti neúplné

Urkundliche Beitrege zur Geschichte des Hussitenkrieges I, II (Praha 1873) - v reedici vyšlo roku 1966 v Osnabrücku

Církev:

Konfirmaèní knihy

zápisy o patronátním právu, zápisy o pùsobnosti faráøù a potvrzeních biskupù, dochováno 11 knih, jen pro pražské arcibiskupství, od 60. let 14. století (od doby Arnošta z Pardubic) po období husitských válek, neúplné

Edice - Libri Confirmaciorum ad beneficia ecclesiastica Pragensem (vydáno v 8 svazcích Františkem Antonínem Tingelem a Josefem Emlerem, v Praze od roku 1868), citace: LC, svazek., strana

Donace

zápisy o nových oltáøích v kostelech a dalších darech, èasto opsány celé listiny, kde se o donacích mluví nebo se týkají darovaného majetku, dochováno pro poslední ètvrtinu 14. století a poèátek 15. století

Edice - Libri erectionum arcidiecesi Pragensi (editor prvních 5 svazkù Kliment Brodský, 6 svazek pražský biskup ?), citace: LE, svazek, strana

Listináøe klášterù: Vyšší Brod, Zbraslav, Sedlecký klášter - listiny vztahující se k tìmto klášterùm

Soudní akta konzistoøe pražské - obsahovaly zápisy o soudních sporech vìrouèných i majetkových (soudní knihy) v 7 svazcích vydal Ferdinand Tadra

Právní prameny:

Codex Iuri Bohemici - 3 díly (8 - 10 svazkù) obsahují právní texty do roku 1500, øazeno podle typu práva, vydal Hermegild Jireèek v letech 1870 - 1895

Právní kniha mìsta Brna z poloviny 14. století - obsahuje právní nálezy brnìnské mìstské rady, tématicky netøídìno, vydal Miroslav Flodr (3 díly, Brno 1992 - 93)

Codex Iuris Municipalis regni Bohemie - mìstská práva:

I. Praha (ed. Jaroslav Èelakovský, 1886)

II. ostatní královská mìsta pro léta 1225 - 1419 (ed. Jaroslav Èelakovský, 1895)

III. ostatní královská mìsta léta 1419 - 1526 (ed. Gustav Fridrich, 1948)

IV. poddanská mìsta (1232 - 1452) ve 3 svazcích vydal Antonín Haas (jen pro Èechy, 1954-60)

Edice mìstských knih viz Nový, R: Mìstské knihy v Èechách a na Moravì 1310 - 1526, Praha 1963

Urbáøe - soupisy poplatkù, co mají poddaní platit, seznamy poddaných

Soupis èesky psaných listin a listù do roku 1526 - regesta, 3 svazky obsahující údajnì všechny èeské listiny dochované v originálech, redaktoøi František Beneš a Karel Beránek

11. Styk s listinami v èeských zemích:

9. století - Velká Morava - pøíjemce, odesílatel do Byzance

10. století - Èechy - církev (zakládání klášterù), biskup sv. Vojtìch (982-994)

- privilegium papeže Jana XV. (993), potvrzení založení bøevnovského kláštera (na papyru)

11. století - vlastní diplomatika, aktový materiál, biskup Šebíø (1030-1067)

- zakládací listina litomìøické kapituly (1057) + mladší pøípisky (bohemika)

- král Vratislav I. zaèal vydávat listiny (ale bez pokraèovatelù)

12. století - už více listin; olomoucký biskup Jindøich Zdík (1125-1150), Sobìslav II. (1173-1178) - kanceláøská èinnost u dvora, úøedník = kancléø; církev byla nejvìtším vydavatelem i pøíjemcem

- autentiky - sepsány za pøítomnosti svìdkù, uloženy do oltáøe nového kostela (svìdectví, že vidìli ostatky svatých)

13. století - vydavatelé: panovníci, biskupové, duchovní ústavy, šlechtici i mìsta

- kanceláøská èinnost:

a) panovnická kanceláø - v èele kancléø, je dùvìrníkem panovníka (od 1225 do doby pohusitské proboštem vyšehradské kapituly), pronotáøi, notáøi - vlastní kanceláøská èinnost, písaøi

b) první informace o kanceláøích biskupù (Praha, Olomouc) - notáøi

c) kanceláøe aristokracie (Rožmberkové, Lichtenburgové) - notáøi

d) mìstští písaøi (mìstské knihy)

Formuláøové sbírky - 2. pol. 13. stol. - Jindøich Vlach, Tobiáš z Bechynì - pražský biskup

Urbáøe - 1283/4 - první urbáø (pražského biskupství) - spíše výjimka

Desky zemské - od Pøemysla Otakara II. (po 1260) - nìkolik øad, produkt zemského soudu

- Èeské zemské desky - zachovaly se od 1541 (požár)

- Moravské desky zemské - založeny 1348 (brnìnské a olomoucké), od 1642 jen brnìnské

Dvorské desky - polovina 14. století, produkt dvorského soudu

Urbáøe - 13., 14. století

Kopiáøe - církev, konec 13. století, Codex Damascus

- v dobì Lucemburkù se z kanceláøe stává instituce

- konèí 'pøíjemecká vyhotovení' (když klášter pomohl panovníkovi s listinou, získal výhody)

- padìlky snadno odhalitelné

- listiny píše pouze kancléø (Sumd kancelarie - Jan ze Støedy /Karel IV./)

- Jan Lucemburský - notáøský instrument - veøejný notariát (Dekret kutnohorský)

14. století - mìstské knihy (Nový Bydžov), do konce století mìlo mìstskou knihu každé mìsto

- se vznikem arcibiskupství konfirmaèní knihy, erekèní knihy, vizitaèní protokoly, soudní akta

- vedení matrik - nutnost pro katolickou oblast (Trident), Jáchymov, od 14. století matriky na UK (studenti), ne všude bylo doporuèení tridentského koncilu akceptováno (až po tøicetiletou válku), více matrik až od 17. století, matriky narození, sòatkù, úmrtí; tiskopisy

15. století - v rámci panství (dominia) gruntovnice - zmìny v právních záležitostech (nemovitý majetek); 1472 - žitenická

16. století - zaèíná pøevládat aktový materiál, byrokratické úøady - èeská komora

17. století - katastry, 2. polovina 17. stol. - berní rula; Morava: lánové rejstøíky

18. století - /1757/ tereziánský katastr (rustikál - poddanská pùda), exequatorium dominicale (eviduje dominikál - panská pùda)

- /1785-89/ - josefínský katastr - eviduje rustikál i dominikál spoleènì

19. století - /1826-43/ stabilní katastr (indikaèní skici - nákresy obce)

20. století - rùzné další písemnosti (úèetní) - nejdøíve vznikají spontánnì, pozdìji podøízeny požadavkùm státu

1285 - latinská listina

1307 - nìmecká listina (kolem tøicetileté války pøevládá nìmèina)

1370 - èeská listina