PRANICE O ÈESKÉ KRÁLOVSTVÍ POKRAÈUJE

PRANICE O ÈESKÉ KRÁLOVSTVÍ POKRAÈUJE

Na sté osmé schùzce s Toulkami èeskou minulostí se podíváme do doby no, takové ponìkud zvláštní, podivné, až trapné. Mezi námi: s takovou dobou lze se potkati v naší historii vícekráte, staèí si vybrat. Ta, do které se vydáme zrovna teï, je ohranièena lety 1308 až 1310.
'Když uslyšel Jindøich, král èeský, že byl øímský král Albrecht zabit, zaradoval se radostí velmi velikou, nebo myslil, že musí z jeho pádu nabýti mocnìjší síly v Èechách; podobnì prostý lid a národ, který by zasluhoval bití, pøevelice jásal, protože soudil, že bude pod korutanským knížetem bezpeèný a šastný.' V té dobì bylo u nás živo. Živo ve smyslu vojenském, protože ve vìnných mìstech èeské královny Elišky Rejèky pøezimovala Albrechtova armáda, která se chystala, ledva by trochu oschly meze, udìlat v Èeském království poøádek a na èeský trùn posadit toho jediného správného, to znamená habsburského krále. Ale nic takového se nekonalo. Pøišla zpráva, že kdesi ve Švýcarech øímského krále Albrechta zabili. Nejen jméno obìti je povìdomo. Ani o vrahovi není sporu.
Když se Albrecht pøes Rýn plavil, v jedné chvilce
ušlechtilý Ješek zabil svého strýce.
Tím èeského krále, ujce bratra svého
pomstil a zem zbavil vraha úkladného,
který pùvodem byl sestøencovy smrti.
Dalimil si pouští fantazii zase na špacír: Øímský král Albrecht, jak už jsme si podrobnì vysvìtlovali, nemìl na smrti posledního Pøemyslovce ani vinu, ani zásluhu, a kromì toho k Albrechtovì vraždì nedošlo pøi pøechodu øeky Rýna, ale Reussy. (Øeka Reussa se nachází v dnešních Švýcarech nedaleko hradu Habichtsburku. Habichtsburk, to bylo 'rodné sídlo jestøábù,' podle nìj si øíkal celý rod, Habsburci.) Èin spáchal vnuk èeského krále železného a zlatého Pøemysla Otakara II., syn jeho dcery, èeské princezny Anežky. Pomáhali mu pøi tom ještì dva jeho druhové. Ještì nìjaké další podrobnosti té vraždy, která vešla do dìjin? Král Albrecht se vzdálil od své družiny, ta zùstala na opaèném bøehu øeky a nemohla tudíž zasáhnout, když Jan na strýèka zaútoèil. Na dvoøe svého královského strýce byl Jan od svých ètrnácti let. Brousil si zuby na míšeòské panství, ale zklamal se. Když roku 1306. vymøel rod jeho matky po meèi, tak se cítil nejbližším dìdicem Èeského království. Že by trpìl pøílišnou skromností, to se o nìm nedá tvrdit Svým synùm udìlil øímský král udìlil v lednu roku 1307 ve Znojmì lenní korouhve Èeského království. A Jan zase ostrouhal. Lidi mu zaèali øíkat 'Herzog Ohneland und Sonderland.' Struènì: 'Kníže bezzemek.' Když se ten dospívající mladík dožadoval na strýci dvojích dùchodù, na nìž mìl mít nárok, marnì a když teï vidìl, jak jeho otcovský podíl i vìnné statky matèiny jsou zastavovány, aby se získaly prostøedky na zápas o Míšeò a Èeské království v prospìch jeho bratrù, tak se vzbouøil. Po mamince a dìdeèkovi mìl horkou krev, a nemìl daleko k èinu. Ani k tomu násilnému.
Hned po smrti øímského krále vyklidili jeho synové u nás pole. Však taky mìli napilno doma. Na dobytí èeské koruny už radìji ani nepomýšleli. Zatím. Nejprve vypuklo pøímìøí, František Palacký mu øíká pùvabnì 'pokojné stání,' a pak si dal rakouský vévoda Fridrich s Jindøichem Korutanským schùzku ve Znojmì. 'Tam si vymìnili zápisy, jimiž se vévoda Fridrich odøekl (za náhradu 45 000 høiven støíbra) na vìky všech požadavkù i každého práva k Èechám i k Moravì a zavázal se navrátit králi Jindøichovi všecka mìsta i všecky hrady, kterých se zmocnil v jeho zemích, Èechách, Moravì, Korutanech, Krajinì a Slovinském krajišti.' Souèástí smlouvy byla jako obvykle amnestie, tentokrát pro pøívržence Habsburkù. Platilo to i pro královnu Elišku Rejèku. 'Královna-vdova hned po uzavøení míru vrátila se do Èech, kde mìstùm svým Hradci, Jaromìøi, Chrudimi, Vysokému Mýtu a Polièce vydala zápis na potvrzení práv a výsad jejich; potom pak usadila se sídlem v Hradci, kteréžto mìsto, na rozdíl od jiných Hradcù a Hradù od té doby až podnes právì po ní sluje Králové Hradec.
Jindøich Korutanský dostal šanci, jakou by mu mohl každý druhý èeský panovník tiše závidìt. Dvakrát po sobì usedl na královský trùn - on, pouhý korutanský vévoda, a bez nìjakého zvláštního vlastního pøièinìní. Staèily však velice málo a Jindøich se definitivnì znemožnil. Odbornì se taky øíká 'zdiskreditoval.' Jednoduchá otázka: èím? Bezradností, neprozíravostí, leností. Nejradìji prý jedl a mìl svùj klid. Pokud se svými rádci diskutoval o nìjakém státnickém problému, zpravidla dával za pravdu tomu, koho slyšel mluvit posledního.
'Neznáme ani moudrého zámyslu, ani díla jakéhokoli od nìho s dùrazem v Èechách provedeného. Ve všech vìcech potøeboval cizí rady a pomoci, jako by sám o sobì ani státi ani jíti byl nedovedl; a pøece ani neumìl sobì vyhledati pøítele, kterému by vládu místo sebe svìøiti mohl. Komora jeho za pøíèinou povinného do Rakous placení bývala vždy prázdná, jiní pak nedoèkaví vìøitelé nepøestávali sahati na hlavní pramen jeho dùchodù, doly kutnohorské - proto bývalo mu trpìti takové nedostatky, že sotva tabuli svou zásobiti mohl všedními potøebami, aèkoli praví se, že na dobrém jídle mnoho sobì zakládal.'
'Dobráctví jeho nadužíváno mnohonásobnì, a tak se ukazoval ne-zøídka nedùvìøivým a citlivým. Za pøíèinou toho všeho nepožíval u národa ani vdìènosti ani vážnosti, lid ho ani nemiloval, ani se ho nebál, ba i posmíval se jeho rozkazùm a i nejhorlivìjší pøíznivci se odvraceli od nìho, ba i obraceli se proti nìmu.' Jindøich Korutanský to v Èeském království prohrával, krok za krokem ztrácel, až to království nakonec prohrál. Jeho popularita klesala stejnì rychle, jako ji pøedtím u obyvatelstva získával (takové vìci se v politice stávají, že). Nahrazovalo ji opovržení, pak zloba a nakonec rázný poèin èeských pøedákù, kteøí neschopného muže na trùnì do dvou let sesadili. Nebylo divu - domácí šlechta mu rychle pøerostla pøes hlavu a dìlala si, co chtìla. Vìtšina královských zboží byla vytunelována rozchvácena, šlechtici v èele s Jindøichem z Lipé si pøivlastnili právo disponovat státními financemi vèetnì pøíjmù z støíbrných dolù. Petr Žitavský upozoròuje ve své kronice na typický znak neklidu a všeobecné nejistoty - narùst kriminality a jaký to mìlo dopad na obyvatele: 'Když se rozmnožily útrapy v království Èeském a byla už rozvratem odevšad vypuzena bezpeènost, soused nedùvìøoval sousedovi, domácí nájemníkovi a bratr mìl stìží dùvìru k bratrovi a všichni zároveò podìšeni strachem, nejsou nikdy a nikde bezpeèni, vesmìs chodili ozbrojeni na ulici, na námìstí a už i ve vlastním domì, nosíce každý štít a meè vždy pøipraveni k boji, jak vskutku jsem já èasto tehdy vidìl v Praze, že kdo mìl dvì suknice, prodal jednu a koupil si meè. Zamìòovala se tehdy radlice za meè a kosy za kopí.'
Nejhùø ze všech to odnášely kláštery. Na rozdíl tøeba od biskupa nemìly vlastní branné síly. Klášterní statky spadaly pøímo pod královskou správu, Jindøich Korutanský mìl za povinnost chránit je proti drancujícím pánùm. K tomu se mu však nedostávalo ani vojákù a nakonec ani energie. Nechával zkrátka vìcem volný prùbìh. A když se koneènì vzchopil, tak už bylo pozdì. 'Pod vládou, která tak málo umìla rozeznávati pravdu od køivdy a zjednati zákonùm úctu a poslušenství, nemohla zemì tolikerými rozbroji podrývaná, jakou byly Èechy tehdejší, nabýti potøebného upokojení. (Øeè je stále o roku 1309, prosím.) Všecky ve spoleènosti lidské rodící se neduhy vystoupily tudíž najevo: staré pùtky obnovovaly se krvavì a nové plodily se bez poètu. Každý osoboval sobì právo pomáhati sobì sám a poèínati, cokoli se mu líbilo; proto nebylo míry ani konce loupežím, požárùm, vraždám, záštím a pychùm po celé zemi. Souvìké zprávy vedou žalostné náøky na anarchii k víøe až nepodobnou, do které tehdáž království bylo uvrženo - ani jeden hlásek se neozýval k obranì neb k omluvì ubohého panovníka.' Ve snaze zachránit trùn, který se kymácel opravdu viditelnì, povolal Jindøich pomoc z ciziny nejdøíve žoldnéøe z Korutan, pak i rytíøe z Míšnì.
Knížete tak pøílišnì
páni tupí, že jen chøadne
a též jídlo nemá žádné.
Proto pošle do Míšnì,
k Bedøichovi, k markrabímu,
který vskutku vyhoví mu.
Vsi i mìsta nièí spoøe,
zlomí odpor v Kutné Hoøe,
k Praze míøí bez zábrany.
Kníže otevøít chce brány,
ale mnozí mìštìníni v pražští ze zrady ho viní.
Tak, a další køeèovitý tah: Král se pokusil obsadit rozhodující úøady svými lidmi a zavést tak v zemi jakousi okupaèní správu. To už byl jenom krok zoufalce. Diktát cizákù si èeské panstvo nenechalo líbit. Jestli pánùm zatím slabá vláda vyhovovala, teï už o ni nestáli. O koho stáli èeští páni? O dobrého krále. Zdá se, že každý jiný král než Jindøich Korutanec byl dobrý. 'Když pod bezmocnou a nepoøádnou vládou Jindøicha, vévody korutanského, který mìl jen podle jména titul královský, zakoušelo království Èeské, které bylo pøed jeho pøíchodem bohaté mírem i bohatstvím, vzrùstem zla na všech stranách takový rozvrat, že takøka už hrozila koneèná zkáza, kdyby ruka obnovující a spojující i roztrhané vìci sjednocující rychle nezamezila tak veliká nebezpeèenství.' Daleko spíš než zásah boží ruky mùžeme pøedpokládat diplomatické úsilí opatù dvou cisterciáckých klášterù. S prvním jsme už mìli tu èest - byl to Konrád z kláštera na Zbraslavi - pùsobil jako poradce Václava II. a svého èasu promluvil jaksepatøí do duše hýøícímu Václavovi Tøetímu; druhý se jmenoval Heidenreich a byl ze Sedlce u Kutné Hory. Ti dva dali dohromady tajný plán. Napadlo je to asi hned potom, co zavraždìného øímského krále Albrechta nahradil Jindøich VII. Lucemburský. Jeho volby se zúèastnili všichni kurfiøti, pouze jeden chybìl. Jeho jméno? Jindøich Korutanec. Èeský král. Ani se neobtìžoval, aby se volby úèastnil. Ten tajný plán, zrozený kdesi v tichu klášterních zdí, chtìl zabít dvì mouchy jednou ranou: Pøednì bylo zapotøebí, aby se èeský trùn, ohrožovaný neschopností krále a nenasytností domácí šlechty, opøel o autoritu zvenèí (ono by bylo vùbec nejlíp, kdyby to byla autorita samotného øímského krále). Zároveò však šlo o to, aby byly zachovány právní nároky dìdièek trùnu, tedy pøemyslovských princezen. Muselo to být nìkterého horkého letního dne v roce 1309, kdy po bohoslužbì v katedrálním pražském chrámì opat Konrád princeznu Elišku oslovil. Podle Konrádova kolegy, kronikáøe a pozdìji rovnìž opata zbraslavského Petra Žitavského to prý bylo naopak, to Eliška mìla Konráda vyzvat, aby ji 'povznesl,' ale my si o tom myslíme svoje. Ten plán byl urèitì Konrádùv. A byl to dobrý plán.
'Ó kéž by nevysychaly vody z mých oèí tekoucí, aby plnìji prozrazovaly žalostné cítìní mého srdce! Já jsem sirota, zbavená obou rodièù, království otcù mých a dìdictví je pøivedeno na mizinu, a tento mùj švagr, v nìjž jsem èekala svého utìšitele a obnovitele království, upadl takøka v posmìch všeho lidu. Lépe by mnì bylo zemøíti nežli tak bídnì žíti a vidìti opuštìní své i království. Má sestra, jak se obávám, bude zítra nebo dnes se svým manželem vypuzena z království. A kam pùjdu já? Poraïte, otèe, poraïte mnì, opuštìné dívce, poskytnìte radu mnì, nedospìlé pannì.' A tak dále, Petr Žitavský si dal na promluvì šestnáctileté Elišky Pøemyslovny jak se patøí záležet. 'Znepokojuje mne, dcero, tvá žalostná øeè (správnì tušíte, že kronikáø už v této chvíli konstruuje pánì opatovu odpovìï). A ještì více mne znepokojuje nedostatek, který zakoušíš, nejvíce však tísní mé srdce, že nemohu dáti tìm stížnostem léku. Ten Korutanec, tvùj švagr, který drží tøebas bez užitku jméno král v tomto království, nedovoluje pøece, aby ti nìkdo dobøe radil v domnìní, že tvoje útìcha bude jeho škodou. Avšak pøece rád chci a slibuji vìnovati pro obnovení království a pro potìchu tvou i mnohých chudých, kolik mnì Bùh dá. Buï pevná, dcero královská, Hospodin je s tebou, nic se neboj!' Dcera královská se vskutku nemìla èeho bát. Kromì Hospodina stál za ní nejlepší diplomat království, opat Konrád. Eliška byla ctižádostivá a doposud jenom odstrkovaná, takže ani chvilku nezaváhala, když se pøed ní otevøela pøímo skvostná perspektiva. 'Od oné hodiny poèal pan opat s plnou vìrností jako milující otec peèovati o onu pannu, kterou mìl od dìtství rád víc než její sestry.' Peèoval nejenom o pannu, peèoval i o svùj plán. (Myslím, že o ten hlavnì.) 'A ponìvadž tehdy kolovala mezi vìtšinou lidí obdaøených v jednání darem rozumu a zkušenosti øeè a takovýto úsudek, že Korutanec nemùže dlouho v království obstáti a panovati, jednak protože v nìm naprosto nebylo moci a znalosti, které se vyžadují pro stav královský, jednak že mìl nepøítelem øímského krále, jednak proto, že se obyvatelé království vespolek velmi sváøili a pøemnozí pomýšleli na jiného krále, z toho všeho tehdá vzešlo lidové poøekadlo: Korutanci a se rychle vrátí k prosné kaši, od které pøišli.' Ano, úderné heslo. Teï ještì jak to všecko nìjak šikovnì zaøídit
Nìkdy v roce 1309 se opat Konrád do té velice složité a choulostivé diplomatické mise pustil. Vyžádal si slyšení u nového øímského císaøe, jinak prvního Lucemburka na tomto trùnì. Podal mu podrobný výklad o vnitropolitické situaci v Èeském království a seznámil ho i se svým nejtajnìjším pøáním. 'Po zániku mužského rodu zbývají ètyøi dcery pøezbožného krále Václava, z nichž vìkem starší, paní Anna, která se provdala manželským sòatkem za korutanského vévodu, se sice nazývá královnou èeskou, ale má pramálo úcty a královské dùstojnosti pro neoblíbenost svého manžela. Je tu však druhá panna velmi rozumná, jménem Eliška, která dosud nepoznala mužského druha, v mysli bystrá a zkušená, skvìjící se záøí dívèí cudnosti a ctnosti, sama jediná utìšuje známkami vynikajících mravù celé Èechy.' Zbylé dvì Pøemyslovny opat vyloženì odbyl. Taky nemìl proè by se jim vìnoval. Jemu šlo pouze o tu jednu. S øímským králem ovšem byla tìžká øeè. Buïto nerozumìl, nebo rozumìt nechtìl. 'Když zbožný opat slyšel, že chce král vylouèiti z království nejenom knížete korutanského, nýbrž i všechny ètyøi dcery krále Václava, aby v nìm nekralovaly, byl znepokojen.' No bodej by nebyl 'A pravil králi: ´Zdaž císaøská spravedlnost, která obyèejnì laskavostí upevòuje trùn (Konrád šel na to chytøe, Jindøich ještì císaøem nebyl, tituloval ho titulem, který mu zatím nepatøil), zda zahubí nevinného s vinným? Jestliže upadla pro svého manžela v nemilost øíše paní Anna, vévodkynì korutanská, která se nyní nazývá královnou èeskou, øeknìte, prosím, èím si nezasloužila otcovské dìdictví svìží ctnost panny Elišky? Èi si nezasloužila ta dívka urozená, ze slavného královského rodu zrozená, že by se v onom království, jehož je dìdièkou, tøebas by se nemohla státi králem proti vùli pøirozenosti a pohlaví, nemìla aspoò se svolením císaøské milosti øádnì státi a jmenovati královnou?' Opatovi nešlo jenom o Elišku. Šlo o celé království.
Moment Elišce bylo šestnáct. V støedovìku holka na vdávání, dobøe. Králi Jindøichovi bylo o osmnáct let víc. No, budiž. Jenomže - on byl pøece už ženatý. Mimochodem - taky 18 let Ve høe on sám nebyl. Ve høe byl jeho synek. Tøináctiletý Jan.
Tak to aspoò zvenku vypadá, že po onom rozhovoru pana opata a pana krále musela být ruka tak øíkajíc v rukávì. Tedy ruka Elišèina v rukávì lucemburském. Ale nebyla. Øímského krále ten projekt zaskoèil. On s ním prostì nepoèítal, nevìdìl si s ním rady. A kromì toho mìl hromadu jiných starostí. Teï zrovna se chystal na korunovaèní jízdu do Øíma, pøed oèima mìl královskou, potažmo císaøskou korunu, a najednou - takový problém Ta nabídka byla lákavá, to ano, jenže hrozila celou øadu rizik. Napøíklad se králi ale vùbec nezamlouvala pøedstava, že by mìl poslat svého syna právì odrùstajícího dìtským støevíèkùm do zemì plné konfliktù. První Konrádova mise zkrátka dopadla no, jaksi nijak. Ostatnì - mìla zatím ráz navýsost soukromý, diskrétní. Výsledek tudíž žádný Ale - nìco pøece jenom. To, co platí i pøi dnešních složitých diplomatických jednáních. Kontakt byl navázán. Zájem probuzen. Kronikáø Petr Žitavský, který se v opatovì doprovodu tìch jednání asi také zúèastnil, i když samotné rozhovory s králem se vedly mezi ètyøma oèima, si do po návratu do své kroniky radostnì poznamenal:
Já do Prahy rychle a s veselou myslí se vrátil,
nikoli liknavým krokem, jsa jist, že královská dcera
bude nadále vládnout a zachová vlastní svá práva,
jakož i jméno rodu, ta panna mysli tak moudré
jejíž život byl v kvìtu a zdobený všelikou ctností,
ta, jež Eliškou slula; je bez hranic proslulost její,
taktéž pøehojná sláva, neb mysl její je bystrá.
Jednání tedy probìhlo, ale nic se nedìlo. Èeský zájem na té vìci neopadl, kdepak, Èeši by rádi mìli nového krále, pøímo na místì si to ovìøil Petr z Aspeltu, mohuèský arcibiskup, ještì lepší diplomat, než byl zbraslavský opat Konrád, jenomže Jindøich váhal. Kroutil se, odkládal, vyhýbal se. A pøitom Petr z Aspeltu dokázal pro ten projekt získat øadu vlivných pánù, takže pùvodnì soukromý plán nìkolika duchovních se stal v krátkém èase oficiálnì prosazovaným požadavkem vìtšiny èeských pánù. Ani to Jindøicha Lucemburka nepøesvìdèilo. Bylo zapotøebí znovu a na mnoha úrovních jednat, jednat a zase jednat. Øímský král manévroval. Nabízel Èechùm svého bratra Walrama, který byl už 30letý a mìl tudíž mnohem víc politických zkušeností než kluk, kterému táhlo na ètrnáct. Naši páni nezacouvali. Chtìli Jana a hotovo. Jednání skoro ztroskotalo. Teprve když pana krále opati Konrád a Heidenreich upozornili, že Lucemburkové dosáhnou èeského trùnu výhradnì v osobì prince Jana, tak se Jindøich rozhodl. Sotva rád, ale svolil. Petr z Aspeltu se ovšem musel zapøísáhnout, že bude Janovi dìlat politického rádce.
Když poznali èeští páni k svému hoøi,
že je Korutanský v nièem nepodpoøí
soudili že Elžka Pøemyslovna vdána
má být za hrabìte, z Licmburka Jana,
syna císaøova. Svìøili mu vládu
a Jindøicha hnali z Prahy bez odkladù.
Tomu králi, Bože, zachovat raè zdraví,
a ho starost o lid nikdy neunaví,
a do svého snìmu èeské pány volá,
aby rozkvetl zas kraj znièený zpola,
aby mír v nìm nastal a on dobyl slávy.
A byla svatba a 'Elžka' neboli Eliška Pøemyslovna si ve vìku osmnácti let bere za manžela ètrnáctiletého 'Jana z Licmburka' neboli Jana Lucemburského. Ten se stává desátým èeským králem a Èeské království mùže vstoupit do doby lucemburské.