PRVNÍ ČECH NA ISLANDII ČILI NA OSTROVĚ SNĚHOVÉM NEB LEDOVÉM - Stará mapa Islandu

PRVNÍ ČECH NA ISLANDII ČILI NA OSTROVĚ SNĚHOVÉM NEB LEDOVÉM

Dnes jsme vám nachystali výpravu daleko na sever, nicméně vy ji můžete strávit v teple svých domovů, neboť již drahná staletí před vámi ji vykonal krajan Daniel, řečený Strejc, po německu Vetter, tj. 'Bratranec' v českém překladu, po latinsku pak Vetterus zvaný. Tážete se, proč tolik zájmu o nějakého bratrance, byť s velkým B? Inu, on byl Prvním Čechem na Ledovém ostrově, jinak též na ostrově Sněhovém neboli na Islandě.

'Upřímnému a křesťanskému čtenáři pozdravení. Maje vypsání toto krátké o ostrovu Islandu na žádost některých urozených lidí, pánů a přátel vzácně milých, na světlo vydati, usoudil jsem za hodné, abych především zmínku nějakou učinil o našem na ostrov Islandu vypravení, v něm se zdržování a z něho se zase navrácení.

Ostrov tento jméno své má od slovíčka Eis, to jest od ledu, jehož tam veliká hojnost bývá z příčiny zimy náramně veliké. Svou moc netoliko na čas ten (jako u nás) provozuje, ale i tehdáž, když od nás odchází. U nich zůstává z té příčiny, že ostrov na studené straně, totiž půlnoční, leží. Příčinou zim ukrutných ledové se jim tam dělají, a často i odjinud, zvláště z Grunlandu množství ledu silní větrové po moři přihánějí, a to s hrozným hlukem a hromotem. A také i jiné věci se tam dostávají s tím ledem jako stromy veliké i s kořáním, jež v Grónsku, jakož i v Norveji vyvracejí se větry silnými a voda to bere a do moře odnáší a ony v čas povětří velikého až k Islandu přicházejí. S tím ledem se tam také někdy dostávají i bílí medvědi, kteří z Grónska za zvěří daleko i na moře se pouštějí, a když led u břehu taje, tehdy oni s ledem (nemohouce zpátky) až do Islandu se dostávají. Nazýván také tento ostrov někdy Schneeland, totiž od sněhu, jehož převelice mnoho mívají, takže v čas zimy z domů svých ani vycházeti nemohou, ba i v létě v hojnosti se spatřuje, zvláště na horách a vrších, neboť z nich ani úplně neschází a často i uprostřed léta ho přibývá. Jakož i léta 1613. od nás spatříno, že na svatého Jana, kdy u nás nejtepleji bývá, tam tak hrubě sníh pršel, že ho za hodinu neb dvě dobře na půl lokte bylo.'

Toto to jsou slova vůbec prvního Čecha, který kdy spatřil ostrov Island. Stalo se tak v pátek po neděli svaté Trojice roku 1613., což jest 7. června. Jméno toho českého odvážlivce tu již padlo. (Přesněji: moravského. Neboť Daniel Strejc, řečený Vetter či po latinsku Vetterus byl rodilý Moravan z Hranic tamtéž, tedy - na Moravě. Byl to syn známého duchovního Jednoty bratrské, spisovatele a překladatele Žalmů Jiřího Strejce-Vettera. Tomu cestovateli na ostrov Islandia neboli Island nebylo moc. Věru málo mu bylo. Jedenadvacet. Stejně tolik jako jeho nejbližšímu příteli (rovněž studentu brémského gymnasia) Janu Salmonovi. To byl Danielův krajan, pocházel z Podhoří blízko Hranic (proto se mu taky říkalo Podhorský). Kromě Brém se Strejc zapsal na školu v Herbronnu a pak se jal studovat bohosloví na universitě v Heidelberku. Tam si musel přivydělávat - dával kondice. Nejstaršímu synovi budoucího českého krále Fridricha Falckého (což byl ten, kterému říkali 'zimní král'). Dával mu hodiny češtiny. Ještě později se Strejc učil na akademii v holandském Leydenu (proslulém svými láhvemi), ale odtud se už domů nevrátil. Mezitím se doma odehrála Bílá hora a jedinec s jeho smýšlením zde nebyl zrovna vítán. (Trošku předbíháme, ale - abychom to nezamluvili - tak Daniel se připojil k českým exulantům v polském Lešně, kde se stal bratrským knězem a správcem klínotu jednoty - to byla bratrská tiskárna.) A když jsme se dostali v čase tak dopředu, tak ještě můžeme prozradit, že se oženil, a že si nevzal jen tak někoho (lépe řečeno jen tak nějakou), on se totiž oženil s krásnou schovankou Jana Amose Komenského, s osiřelou Polkou Kristinou Poniatowskou, známou svými extatickými viděními. Měl s ní tři dcery a dva syny.

V Lešně se ještě chvilku zdržme. 'Město mělo na 12 000 obyvatel,' píše jeden z jeho dvanácti tisíc občanů, Jan Amos Komenský. 'Vzrostlo na velmi rozsáhlé město, jež mělo na tři náměstí, čtyři chrámy, slavné gymnasium, více než dvacet ulic, 1600 domů, na 2000 zapsaných měšťanů a mnoho lidu bez práva městského. Byly tu prostředky, z nichž bylo možno město obklopit valem a příkopem, bylo možno postavit brány s krásnými věžemi a konečně nádhernou radnici uprostřed náměstí, již rovnou mimo Poznaň sotva ještě mělo Velkopolsko. Zkrátka tak vykvetly tu občanská ctnost, řemeslo, obchod (neboť vše mohlo tu býti kupováno i prodáváno), i zbožnost, že toto město daleko předčilo jakýmsi obdivuhodným půvabem všechna města v Polsku. Četné větrné mlýny (čítalo se jich na 70) vtiskly nejbližšímu okolí města rázovitou podobu.' Daniel Strejc se měl právě v tom Lešně stát seniorem jednoty a nástupcem Komenského, ale pro svůj již vysoký věk se stal jako jedenasedmdesátiletý jen spolustarším jednoty. V roce, kdy dovršil 77 let, se o něm Komenský ještě zmiňuje v jednom listě, ale od té doby jakékoli zprávy o něm mizí. Daniel zřejmě žil v Lešně v době, kdy bylo požárem zničeno. Pak odešel do slezského Břehu, staral se o bratrské sbory ve Slezsku a zemřel někdy před Komenským, asi v roce 1669.

Ale abychom se z Islandu nevzdálili na příliš dlouhou dobu. Ve století 17. nebyly výlety na tento ostrov věru běžnou záležitostí (ani dnes se tento ostrov našinec hned tak nenavštíví.) Jak se dvěma našim mladistvým suchozemcům Danielovi a Janovi podařilo do té dálky dostat? Šlo o věru dobrodružný podnik. Chtěli se prostě podívat na tu exotickou zemi uprostřed Atlantiku na polovině cesty mezi Starýma a Novým světem. Oba dva přistáli na brémské lodi u západního pobřeží Islandu na dohled od kostelíka Helgafell, když měli za sebou celé tři měsíce plavby.

'První nebezpečenství měli jsme od loupežníků mořských, kteří druhého dne našeho plavení na nás natrefili a za námi na svém velikém šífu se hnali, my pak plachtu horní na prostředním sloupu kvůli tomu, že vystřelili z jednoho kusu velkého, spustili, domnívajíce se, že to nějací konfojové neboli průvodcové mořští jsou; ale když k nám blíže připluli, spatřili jsme, že to loupežníci jsou a proto jsme se jich velmi báti počali, pročež co kdo lepšího a obzvláštního měl, do slamníků, do obuvi, za bednění v šífě a jinam (kam kdo nejlépe věděl) schoval.

Ale Bůh je zdržel, že k nám samotným nepřipluli; vidouce šíf chatrný propustili nás. Sami pak v jinou stranu se pustili, a na druhý šíf, který též na Island plul, přitrefili a za ním se hnali až do samého večera, ale vše nadarmo, protože těch lotrů šíf tak dobrého běhu neměl jak těch druhých.'

Ještě že tak. Nechybělo moc a namísto prvního česky mluvícího našince na Islandu mohly vlny u pobřeží vyplavit jeho důkladně očesanou mrtvolu. Jeden spolucestující tak skutečně skončil. Očesán nikoli piráty, ale mořem. Od začátku trpěl mořskou nemocí, stejně jako dva mladí Čechové. Na rozdíl od nich však dopadl špatně. Hodně špatně. Umřel. To už byli skoro u islandských břehů, ale když chtěli nešťastníka pohřbít do moře, ale nepovedlo se to. 'Do truhly jsme ho zabednili, chtějíc jej rádi někam k břehu přivézti a pochovati, čehož však dovésti jsme nemohli. Neboť moře hned ten den bouřiti se počalo: vítr odporný odtud, kamž jsme se plaviti měli, tak násilně vál, že znamenitou bouři na moři způsobil. V ten čas nechtějíce, abychom zase zpátkem hnáni byli, divně sem i tam za čtyři dni a tři noci lavírovati (to jest sem i tam bokem plaviti a točiti) jsme museli. Když se pak moře upokojiti nechtělo a my vždy s tím mrtvým nikde k břehu připlouti jsme nemohli, spustili jsme jej po provazech do moře. Kam jej vítr zanesl, nevíme; než za to máme, že jej dřív tří hodin někde na břeh vyvrhl.' Nakonec přistáli. Tedy i ti živí. Ovšem ještě než se noha prvního Čecha dotkla islandské země, čekalo na příchozí hanslování. 'To hanslování takové pro ty, kteří nikdy v Islandu nebyli, od těch, kteří tam prvé bývali, v tom vězelo, že vsazeni byli každý jeden po druhém na provaz, po skřipci třikráte do moře vpuštěn a pohřížen, a když ho z vody vytáhli, tedy myli mu hlavu mořskou vodou a provazem velikým ruky ztloušti ho mydlili. Tak podobně i s námi zacházet chtěli.' Zdá se, že Daniel tomu mydlení unikl. 'My jsme viděli nepříjemnost takové lázně, ovšem pak i nebezpečenství, neboť kdyby se kdo provazu dobře nedržel, snadno by z něho do moře spadnouti mohl, a než by jej oni odtud zase vytáhli, v tom čase by se dokonale utopil aneb dobře vody napil.' Abychom to však nezamluvili: Jakpak se Češi z toho mydlení vyvlékli? 'A za příčinou toho hanslování nezastavují se, nýbrž i v tom nejsilnější plavení je vykonávají.' Ale - jak to, že je nehanslovali? 'Raději jsme se jim vyplatili.'

Korupce. Úplatek. Všimné. Už tenkrát.