PRVNÍ KRUCIATA PROTI ČECHŮM - Pevnost Vyšehrad na pohlednici z 19. století

PRVNÍ KRUCIATA PROTI ČECHŮM

'Pan Čeněk z Vartemberka vida, že Pražané nemohou dobýti Vyšehradu, a slyše, jak táboří pálí kostely, kláštery, hrady a vsi, z pocitu zhnusení nad tím tajně jednal se svou radou, že by vydal Pražský hrad do rukou uherského krále Zikmunda, a chtěl nalézti u něho milost. A když to bylo vše dojednáno, vydal dne 7. května pan Čeněk Hrad do rukou uherského krále bez vědomí pražské obce. A pro tu věc byl veškeren lid rozrušen a zarmoucen a již ho nenazýval pánem, nýbrž nejhorším zrádcem. A hned jeho korouhev, která byl vyvěšena na věži radnice, strhli a potrhavše ji, zavěsili ji na pranýři, jako by byl bez víry, a namalovavše klobouček na způsob jeho přilby, položili ho pod tu korouhev, tím se naznačovalo, že nepřilnul s upřímnou vírou k obci, nýbrž že ji podvedl pod kloboučkem lstivosti.

Škoda, že již tento milý zvyk dnes upadl v zapomnění. To by se válelo pod věžemi kloboučků.

Pan Čeněk byl vůbec taková - no, typická korouhvička. Podle okamžitých výhod, které mu neklid skýtal, přebíhal z tábora do tábora. Nejprve se dočasně označil za husitu (nikoli poprvé), uprchlíkům na Hradě pobral zbylé trosky bohatství a vyhnal je. Když se pak dostavil úder křižáků, vrhl se na kolena před Zikmunda (k čemuž došlo v Kutné Hoře). 'Když pražští vyslanci, pokleknuvše před králem, ho od pražské obce pozdravili a poprosili, aby jim ráčil povoliti přijímání z kalicha a aby ráčil být jejich milostivým pánem, a žádali ho, aby přišel do Prahy nejenom otevřenými branami, ale i probořenými zdmi, on povznesen pýchou jako druhý Lucifer, dal Pražanům, kteří se mu příliš pokořili, tento rozkaz, aby hned všechny řetězy z ulic dovezli spolu s oděním, houfnicemi a ostatními obrannými zbraněmi ze Starého Města na Pražský hrad a z Nového Města na hrad Vyšehradský, a prohlásil, že teprve tehdy přijede do Prahy a dá jim, jak říkal, nějakou milost. Uslyševše od krále tuto odpověď, vyslanci pražští ihned se vrátili do Prahy a oznámili to s bolestí obci. A celá obec se bouřila a znovu se zavázala, že se proti králově moci postaví ve jménu Božím za pravdu příjímání z kalicha až do ztráty statků a životů. A hned postavili po městských ulicích nové sloupy a připevnili na ně mnohem víc řetězů, než jich bylo předtím. A opevňujíce se ze všech stran, poslali Pražané pro tábory na Hradišti shromážděné, aby nechali všech jiných věcí, a jestliže a pokud chtějí sloužiti pravdě zákona Božího a jim, nezanedbali přijíti s největší pomocí, s jakou jen mohou.'

Táboři jako by tuto chvíli čekali. Pražská výzva k nim dorazila 17. května, a už následující den vyrazili na cestu. První srážka s nepřítelem je čekala u Benešova. Asi čtyři sta jezdců pod vedením Petra ze Šternberka jim chtělo znemožnit vstup do města. Tak tedy vstoupili do Benešova jinou branou. Vyvolali paniku tím, že zapálili kostel. V tom okamžiku táborští hejtmani získali zprávu, že se od Prahy Kutné Hory pohnula nepřátelská vojska. Vydali rozkaz k dalšímu pochodu, aby ještě za soumraku zaujali dobré postavení pod záštitou osvědčené vozové hradby. 'Opustiv Benešov, ubíral se Žižka dále k Poříčí na Sázavě, za soumraku přebrodiv řeku, chtěl tam na březích jejích odpočinouti noclehem. Avšak královské vojsko, rozdělené ve tři velké zástupy, obkličovalo již tábory v noci samé ze všech stran; když ale doraziti chtělo, předešli je bratří táborští útokem. Dali se do nepřátel se hřmotem cepů a křikem náramným, takže jezdci královští ohromeni ztratili v hornatém tom újezdu asi padesát předních bojovníků a několik korouhví křížem značených, načež rozprchli se v tmách, kam kdo mohl. Táboři pak bez dalších překážek a nesnází dostali se do Prahy dne 20. května.'

Praha dokázala být vždycky pohostinná. I nyní uvítala příchozí jaksepatří. 'Vyšli jim naproti s procesími kněžstva a opatřila hojnými potravinami.' Což dosvědčuje, co tu již bylo řečeno o štědrosti obyvatel hlavního města. (To se bratřím rozdávalo, když to nebylo z vlastního.) 'Všechny opatřili hojnými potravinami, jichž převeliký nadbytek se našel v domech uprchlíků, a zvláště rozmanitými a rozličnými nápoji.' Pro táborské ženy a děti bylo připraveno ubytování v uprázdněném klášteře svatého Ambrože, pěší bojovníci i jezdci si vybudovali ležení na ostrově před Poříčskou branou (to znamená na ostrově Štvanici). No, a už byl pomalu čas dát se po tom slavnostním uvítání do díla. Za spoluúčasti Pražanů vypálili táboři klášter v Břevnově a Žižka se svými lidmi pobořil část opevnění na severní straně Hradu. A právě v tomto okamžiku, uprostřed všeho toho vypalování a boření se Žižka doslechl, že se na Hrad vezou velké zásoby zbraní a potravin. (To byl v Praze teprve druhým dnem, takže toho stačil stihnout dost) 'Posádce Hradu pražského přicházela nová posila z krajů boleslavského a litoměřického, vedená panem Janem z Michalovic, s nímž táhlo několik dalších pánů pod jednou. Zdá se, že se přepravili někde u Mělníka přes Labe a teď táhli po levém břehu Vltavy ku Praze, aby přes Ovenec vjeli do hradu. Žižka, zvěděv o nich, přepravil tábory z ležení jejich na ostrově přes Vltavu u vsi Bubny, a když se blížili, udeřil na ně nenadále ze strany a hned připravil je ve zmatek veliký. Něco lidí padlo v boj, pan z Michalovic jen s malým počtem svých dostal se do hradu pražského; ostatní rozutíkali se na rozličné strany. Táboři pak vzali jim 19 vozů se spíží, s oděním, dílem s rouchy skvostnými, zvláště pak sekerami, které vezli posádce hradní, aby jimi, až by se podařilo vtrhnouti do města, mohli přetínati řetězy, kterými byly ulice pražské přepaženy na místech mnohých.'

Nelenily však ani ženy. S plnou vervou se pustily do díly táborské ženské brigády. Pražští šviháci přišli o vousky pod nosem, měštky zase o šlojíře a vrkoče, což ovšem vyvolalo dost zlou krev a tak zakročili hejtmani. Zanedlouho se ženy oháněly kopáčem a lopatou při hloubení příkopů od Emauz ke klášteru svaté Kateřiny, který při té příležitosti neopomenuly rozbořit.

Mezitím probíhala mobilisace. Početné posily husitů přišly ze Žatecka, Lounska a Slánska (cestou vzali útokem postoloprtský klášter, ve kterém spálili vzácné knihy, drahocenná roucha a mešní knihy, zatímco v dobyté tvrzi Makotřasy upalovali nikoli věci, ale dva kněze). Orebité (neboli husité z východních Čech), ti byli v Praze vůbec ze všech bratří jako první. Cestou si poradili s klášterem v Mnichově Hradišti. A zbývalo ještě udělat pořádek v Praze. V obou pražských městech došlo na radnicích k čistkám. 'V těch dnech sešli se Táborští, Žatečtí, Lounští a Orebští s pražskou obcí, sesadili tehdejší konšely jak Starého, tak Nového Města, a ustanovili nové.' Noví konšelé se uvedli revolučním příkazem. Z jejich pověření měli kněží jednotlivých farností 'pilně vyhledávati protivníky zákona Božího, vyšetřovat je a nedovolit jim zůstat ve městě.' (Pozoruhodná metoda. Častokráte u nás různými stranami používaná.) 'Z přikázání konšelů navštěvovali kněží postupem času jednotlivé domy protivníků, vyzývajíce je, aby chodili na mše, zpovídali se z hříchů a připravovali se k přijímání pod obojí způsobou pod pokutou vyhnání z města.' Ti, kterým šlo víc o víru než o majetek, skutečně z Prahy odešli, jiní však rádi přiznali, že byli navedeni od špatných kněží, 'a aby neztratili své zboží, přistupovali k přijímání z kalicha.' (Ano, tak tuhletu historii jsme si v různých variantách zopakovali víckrát.) Dále bylo usneseno, 'aby byly potírány všechny smrtelné hříchy, zvláště zjevné, jako dlouhá vysedávání v krčmách ve dnech svátečních a zvláště nedělních, pýcha a přílišnost drahocenných rouch, jejich výstřihy a třásně.' Nešlo však jenom o morálku. Šlo i o chléb vezdejší. Nápoje, obilí, klenoty i jiný majetek ze sedmdesáti opuštěných domů byly zabrány k užitku obce a na obranu města. Patricijské domy na Starém Městě dostaly nové obyvatele. Táboři, kteří už předtím přesídlili na Nové Město, přešli do lepšího, 'a den ode dne dělali velké škody na staveních.' S tím se Pražané jaksi museli smířit, stejně jako s vykácenými stromy v arcibiskupské zahradě a s částečným vypálením Malé Strany (která byla 'částečně' vypálena několikrát předtím, takže z ní toho už moc nezbylo).

Praha se chystala na Zikmundovy křižáky.