PRVNÍ KRUCIATA PROTI ÈECHÙM - Pevnost Vyšehrad na pohlednici z 19. století

PRVNÍ KRUCIATA PROTI ÈECHÙM

'Pan Èenìk z Vartemberka vida, že Pražané nemohou dobýti Vyšehradu, a slyše, jak táboøí pálí kostely, kláštery, hrady a vsi, z pocitu zhnusení nad tím tajnì jednal se svou radou, že by vydal Pražský hrad do rukou uherského krále Zikmunda, a chtìl nalézti u nìho milost. A když to bylo vše dojednáno, vydal dne 7. kvìtna pan Èenìk Hrad do rukou uherského krále bez vìdomí pražské obce. A pro tu vìc byl veškeren lid rozrušen a zarmoucen a již ho nenazýval pánem, nýbrž nejhorším zrádcem. A hned jeho korouhev, která byl vyvìšena na vìži radnice, strhli a potrhavše ji, zavìsili ji na pranýøi, jako by byl bez víry, a namalovavše klobouèek na zpùsob jeho pøilby, položili ho pod tu korouhev, tím se naznaèovalo, že nepøilnul s upøímnou vírou k obci, nýbrž že ji podvedl pod klobouèkem lstivosti.

Škoda, že již tento milý zvyk dnes upadl v zapomnìní. To by se válelo pod vìžemi klobouèkù.

Pan Èenìk byl vùbec taková - no, typická korouhvièka. Podle okamžitých výhod, které mu neklid skýtal, pøebíhal z tábora do tábora. Nejprve se doèasnì oznaèil za husitu (nikoli poprvé), uprchlíkùm na Hradì pobral zbylé trosky bohatství a vyhnal je. Když se pak dostavil úder køižákù, vrhl se na kolena pøed Zikmunda (k èemuž došlo v Kutné Hoøe). 'Když pražští vyslanci, pokleknuvše pøed králem, ho od pražské obce pozdravili a poprosili, aby jim ráèil povoliti pøijímání z kalicha a aby ráèil být jejich milostivým pánem, a žádali ho, aby pøišel do Prahy nejenom otevøenými branami, ale i proboøenými zdmi, on povznesen pýchou jako druhý Lucifer, dal Pražanùm, kteøí se mu pøíliš pokoøili, tento rozkaz, aby hned všechny øetìzy z ulic dovezli spolu s odìním, houfnicemi a ostatními obrannými zbranìmi ze Starého Mìsta na Pražský hrad a z Nového Mìsta na hrad Vyšehradský, a prohlásil, že teprve tehdy pøijede do Prahy a dá jim, jak øíkal, nìjakou milost. Uslyševše od krále tuto odpovìï, vyslanci pražští ihned se vrátili do Prahy a oznámili to s bolestí obci. A celá obec se bouøila a znovu se zavázala, že se proti královì moci postaví ve jménu Božím za pravdu pøíjímání z kalicha až do ztráty statkù a životù. A hned postavili po mìstských ulicích nové sloupy a pøipevnili na nì mnohem víc øetìzù, než jich bylo pøedtím. A opevòujíce se ze všech stran, poslali Pražané pro tábory na Hradišti shromáždìné, aby nechali všech jiných vìcí, a jestliže a pokud chtìjí sloužiti pravdì zákona Božího a jim, nezanedbali pøijíti s nejvìtší pomocí, s jakou jen mohou.'

Táboøi jako by tuto chvíli èekali. Pražská výzva k nim dorazila 17. kvìtna, a už následující den vyrazili na cestu. První srážka s nepøítelem je èekala u Benešova. Asi ètyøi sta jezdcù pod vedením Petra ze Šternberka jim chtìlo znemožnit vstup do mìsta. Tak tedy vstoupili do Benešova jinou branou. Vyvolali paniku tím, že zapálili kostel. V tom okamžiku táborští hejtmani získali zprávu, že se od Prahy Kutné Hory pohnula nepøátelská vojska. Vydali rozkaz k dalšímu pochodu, aby ještì za soumraku zaujali dobré postavení pod záštitou osvìdèené vozové hradby. 'Opustiv Benešov, ubíral se Žižka dále k Poøíèí na Sázavì, za soumraku pøebrodiv øeku, chtìl tam na bøezích jejích odpoèinouti noclehem. Avšak královské vojsko, rozdìlené ve tøi velké zástupy, obklièovalo již tábory v noci samé ze všech stran; když ale doraziti chtìlo, pøedešli je bratøí táborští útokem. Dali se do nepøátel se hømotem cepù a køikem náramným, takže jezdci královští ohromeni ztratili v hornatém tom újezdu asi padesát pøedních bojovníkù a nìkolik korouhví køížem znaèených, naèež rozprchli se v tmách, kam kdo mohl. Táboøi pak bez dalších pøekážek a nesnází dostali se do Prahy dne 20. kvìtna.'

Praha dokázala být vždycky pohostinná. I nyní uvítala pøíchozí jaksepatøí. 'Vyšli jim naproti s procesími knìžstva a opatøila hojnými potravinami.' Což dosvìdèuje, co tu již bylo øeèeno o štìdrosti obyvatel hlavního mìsta. (To se bratøím rozdávalo, když to nebylo z vlastního.) 'Všechny opatøili hojnými potravinami, jichž pøeveliký nadbytek se našel v domech uprchlíkù, a zvláštì rozmanitými a rozliènými nápoji.' Pro táborské ženy a dìti bylo pøipraveno ubytování v uprázdnìném klášteøe svatého Ambrože, pìší bojovníci i jezdci si vybudovali ležení na ostrovì pøed Poøíèskou branou (to znamená na ostrovì Štvanici). No, a už byl pomalu èas dát se po tom slavnostním uvítání do díla. Za spoluúèasti Pražanù vypálili táboøi klášter v Bøevnovì a Žižka se svými lidmi poboøil èást opevnìní na severní stranì Hradu. A právì v tomto okamžiku, uprostøed všeho toho vypalování a boøení se Žižka doslechl, že se na Hrad vezou velké zásoby zbraní a potravin. (To byl v Praze teprve druhým dnem, takže toho staèil stihnout dost) 'Posádce Hradu pražského pøicházela nová posila z krajù boleslavského a litomìøického, vedená panem Janem z Michalovic, s nímž táhlo nìkolik dalších pánù pod jednou. Zdá se, že se pøepravili nìkde u Mìlníka pøes Labe a teï táhli po levém bøehu Vltavy ku Praze, aby pøes Ovenec vjeli do hradu. Žižka, zvìdìv o nich, pøepravil tábory z ležení jejich na ostrovì pøes Vltavu u vsi Bubny, a když se blížili, udeøil na nì nenadále ze strany a hned pøipravil je ve zmatek veliký. Nìco lidí padlo v boj, pan z Michalovic jen s malým poètem svých dostal se do hradu pražského; ostatní rozutíkali se na rozlièné strany. Táboøi pak vzali jim 19 vozù se spíží, s odìním, dílem s rouchy skvostnými, zvláštì pak sekerami, které vezli posádce hradní, aby jimi, až by se podaøilo vtrhnouti do mìsta, mohli pøetínati øetìzy, kterými byly ulice pražské pøepaženy na místech mnohých.'

Nelenily však ani ženy. S plnou vervou se pustily do díly táborské ženské brigády. Pražští šviháci pøišli o vousky pod nosem, mìštky zase o šlojíøe a vrkoèe, což ovšem vyvolalo dost zlou krev a tak zakroèili hejtmani. Zanedlouho se ženy ohánìly kopáèem a lopatou pøi hloubení pøíkopù od Emauz ke klášteru svaté Kateøiny, který pøi té pøíležitosti neopomenuly rozboøit.

Mezitím probíhala mobilisace. Poèetné posily husitù pøišly ze Žatecka, Lounska a Slánska (cestou vzali útokem postoloprtský klášter, ve kterém spálili vzácné knihy, drahocenná roucha a mešní knihy, zatímco v dobyté tvrzi Makotøasy upalovali nikoli vìci, ale dva knìze). Orebité (neboli husité z východních Èech), ti byli v Praze vùbec ze všech bratøí jako první. Cestou si poradili s klášterem v Mnichovì Hradišti. A zbývalo ještì udìlat poøádek v Praze. V obou pražských mìstech došlo na radnicích k èistkám. 'V tìch dnech sešli se Táborští, Žateètí, Lounští a Orebští s pražskou obcí, sesadili tehdejší konšely jak Starého, tak Nového Mìsta, a ustanovili nové.' Noví konšelé se uvedli revoluèním pøíkazem. Z jejich povìøení mìli knìží jednotlivých farností 'pilnì vyhledávati protivníky zákona Božího, vyšetøovat je a nedovolit jim zùstat ve mìstì.' (Pozoruhodná metoda. Èastokráte u nás rùznými stranami používaná.) 'Z pøikázání konšelù navštìvovali knìží postupem èasu jednotlivé domy protivníkù, vyzývajíce je, aby chodili na mše, zpovídali se z høíchù a pøipravovali se k pøijímání pod obojí zpùsobou pod pokutou vyhnání z mìsta.' Ti, kterým šlo víc o víru než o majetek, skuteènì z Prahy odešli, jiní však rádi pøiznali, že byli navedeni od špatných knìží, 'a aby neztratili své zboží, pøistupovali k pøijímání z kalicha.' (Ano, tak tuhletu historii jsme si v rùzných variantách zopakovali víckrát.) Dále bylo usneseno, 'aby byly potírány všechny smrtelné høíchy, zvláštì zjevné, jako dlouhá vysedávání v krèmách ve dnech sváteèních a zvláštì nedìlních, pýcha a pøílišnost drahocenných rouch, jejich výstøihy a tøásnì.' Nešlo však jenom o morálku. Šlo i o chléb vezdejší. Nápoje, obilí, klenoty i jiný majetek ze sedmdesáti opuštìných domù byly zabrány k užitku obce a na obranu mìsta. Patricijské domy na Starém Mìstì dostaly nové obyvatele. Táboøi, kteøí už pøedtím pøesídlili na Nové Mìsto, pøešli do lepšího, 'a den ode dne dìlali velké škody na staveních.' S tím se Pražané jaksi museli smíøit, stejnì jako s vykácenými stromy v arcibiskupské zahradì a s èásteèným vypálením Malé Strany (která byla 'èásteènì' vypálena nìkolikrát pøedtím, takže z ní toho už moc nezbylo).

Praha se chystala na Zikmundovy køižáky.