SBÌRATEL VÌCÍ

SBÌRATEL VÌCÍ

O Karlovi IV. mùžeme mluvit jako o státníkovi a politikovi, jako o diplomatovi (souèástí jeho diplomacie byly i vlastní sòatky). Císaø byl také spisovatelem, zákonodárcem, stavitelem a kdoví èím ještì. V tom 'kdovíèímještì' je obsažena jedna pozoruhodná aktivita. Karel byl jedním z nejvìtších sbìratelù od zániku antiky. Ve støedu jeho sbìratelského zájmu bylo všechno - ostatky svatých, drahé kovy, drahé kameny, vzácné rukopisy, a taky zemì. Ty sbíral obzvláštì rád.
'Když císaø dlel v Itálii, ve mìstì Milánì, poslal slavnostní posly do mìsta Pavie a dosáhl toho, že mu bylo dáno tìlo svatého Víta muèedníka, patrona Èeského království, jež tam po mnoho let odpoèívalo v klášteøe svatého Augustina. I pøinesl s sebou ono tìlo svatého Víta a èetná tìla a ostatky jiných svatých do Pražského kostela a ozdobil je zlatem, støíbrem a drahými kameny.
Pan císaø, maje zvláštní nábožnou úctu k svatému Václavovi, svému hlavnímu ochránci a pomocníku, obložil hlavu tohoto svìtce ryzím zlatem, zhotovil mu náhrobek z ryzího zlata, vyzdobil ho nejdražšími drahokamy a vybranými kameny a tak ho okrášlil, že se takový náhrobek nenajde na celém svìtì. Nadto vyzdobil zlatem, støíbrem a nejkrásnìjšími drahokamy i náhrobky jiných svìtcù a hlavy, paže a ostatky rùzných svìtcù a daroval je Pražskému kostelu.
Léta Pánì 1368. shlédl Bùh na èeskou zemi, a protože je rozsáhlá, a zùstal jí jediný dìdic, dal nám i druhého. Patnáctého dne mìsíce února se totiž narodil našemu panu císaøi z paní císaøovny Elišky, jeho manželky, tøetí syn v poøadí, jemuž bylo u køtu dáno jméno Zikmund. I byl po právu nazván tímto jménem, protože oba jeho rodièe, kteøí zvláštní úctou ctili svatého Zikmunda odpoèívajícího v Pražském kostele, bez veškerých pochyb dostali tohoto syna od Boha pro zásluhy a na pøímluvu již øeèeného svatého muèedníka. Jeho hrob dal císaø podivuhodnì ozdobit zlatem a støíbrem a v den køtu øeèeného chlapce vìnoval tisíc zlatých na zakoupení dùchodù pro jeho oltáø a pražské kapitule deset høiven.'
Ze zpráv kronikáøe Beneše Krabice Weitmile se dovídáme jednak, jak horlivì a systematicky císaø sbíral ostatky svatých a jaké úctì jeho i celého království se tìšily, a za druhé si do Karlova rodokmenu mùžeme pøipsat dalšího potomka, který sehrál v dìjinách èeských i evropských stejnì dùležitou roli jako starší králùv syn Václav. Èas obou králových synù však v našem seriálu ještì nenastal, a tak se radìji pozastavíme u jeho velice nároèného koníèku. Karlùv sbìratelský zájem se soustøedil na dva okruhy. Mùžeme je s urèitou nadsázkou pojmenovat jako 'archeologický' a 'pøírodovìdný.' Oba okruhy se pak prolínají s kultem relikvií neboli hmotných památek na pozemský život a umuèení Krista a svatých.
Karel sbíral ostatky, které mu pøipadaly jako hodnovìrné díky osobám pùvodních majitelù. Tak napøíklad byzantský císaø Jan mu na jeho žádost poslal kosti patriarchù Abrahama, Izáka a Jákoba, uherský král Ludvík vìnoval Karlovi ubrus ze stolu Poslední veèeøe, francouzský dauphin (pozdìjší král Karel V.) mu pøedal dva trny z Kristovy koruny. Èást bederní roušky dostal císaø od samotného papeže Urbana V. Souèástí svatovítského pokladu je i zlatý ostatkový køíž øeckého tvaru (køížù je celkem asi tøicet druhù - øecký neboli obecný se vyznaèuje všemi rameny stejnì dlouhými). Karel ho dal zhotovit jako korunovaèní køíž øímských králù. Na jeho pøední stranì je pod køišálovou èoèkou uložena èást lnìné látky, údajnì Kristovy roušky. Èásteèku z trnové koruny Ježíše Krista obsahuje svatováclavská koruna, kterou nechal èeský král vytvoøit. Karel èasto projíždìl starobylými kultovními sídly, kde byly chovány relikvie, proti jejichž pravosti nikdo nic nenamítal, protože se tam uctívaly odedávna. Na jeho nátlak musely být otvírány hroby svìtcù i posvátné schrány. Pravidelnì si z nich aspoò èást obsahu odnesl. Hlavnì Karlova cesta po Nìmecku a Francii v roce 1354 byla právem, nazvána skuteènou razií na svaté ostatky. 'Toho roku pan Karel, král øímský a èeský, roznícen nesmírnì zbožnými city, získal v rùzných kostelích katedrálních i øádových, v klášterech a na jiných posvátných místech v krajích francouzských a nìmeckých rùzné ostatky mnoha svìtcù a sedm tìl svatých a velmi mnoho hlav a paží svìtcù. Ozdobil je zlatem, støíbrem a drahými kameny více než lze vylíèit, a daroval je Pražskému kostelu. Poèet a názvy ostatkù a jiných skvostù, jež pan Karel svìøil Pražskému kostelu, jsou sepsány v rejstøíku neboli inventáøi téhož kostela jasnì a jmenovitì.'
Poøádek musí být. Inventáøe se kupodivu dochovaly do dneška. O pokladech se to už v úplnosti øíct nedá. Tak napøíklad vzácných dovezených textilií bylo víc než 300. Poèet zlatnických a klenotnických výtvorù na 150, z toho 13 støíbrných ostatkových soch a 27 zlatých a støíbrných poprsí svìtcù. Poèet antických a byzantských kamejí v Karlovì sbírce šel do šesti stovek, ale mnohonásobnì jej pøevyšovalo bohatství perel a drahokamù. Jenom z ozdobì náhrobku svatého Václava bylo použito 935 drahokamù, 448 perel a 37 kamejí. Dvì nejvìtší z tìch kamejí zpodobovaly císaøe a císaøovnu s korunami: každá koruna byla ozdobena ètyøiceti drahokamy a právì tolika perlami. Škoda, že s touto nádheru se už v katedrále setkat nemùžeme. Postaral se o to Karlùv synek Zikmund. Když shánìl zaèátkem husitských válek žold pro svou armádu, veškerou výzdobu Václavova hrobu a ještì èetná jiná díla v areálu Pražského hradu si prostì 'vypùjèil.' Rozumí se na vìènou oplátku.
Nejmocnìjším kultovním centrem západních køesanù byl Øím, mimo jiné proto, že mìl nejvíc ostatkù. Po celá staletí tam k nim proudily zástupy zbožných nebo prostì jenom zvìdavých poutníkù. Tento speciální druh støedovìkého turistického ruchu se zvláštì o milostivém létì stal vydatným zdrojem pøíjmù papežské kurie. Dá se pøedpokládat, že Øím neunikl žádostivé pozornosti našeho pana císaøe a krále. Pøed svou císaøskou korunovací ve svatopetrské basilice si všechna øímská mirabilia (mirabilia jsou doslova podivuhodné vìci; patøily mezi nì samozøejmì i ostatky svatých) - všechna zdejší mirabilia si prohlédl, pøestrojen za prostého poutníka. V jednom z kostelù (patøil svatému Marcelovi) se pod ním zaèala viklat kamenná deska, o které se na místì doslechl, že prý na ní kdysi roztínali køesany. Aby ji importoval domù, to asi nešlo. Aspoò ji tedy dal vyzvednout ze zemì a opatøit ochrannou møíží. Úplnì novým rysem Karlovy zbožnosti byla snaha využít památky tím, že na ni upoutá vhodným zpùsobem pozornost veøejnosti. K èemuž mu byly dobré nejenom køesanské, ale i pohanské relikvie. A to i ty, o jejichž pravosti nemohl být pøesvìdèen ani on sám. Potvrdil napøíklad starší ustanovení, aby se pøi korunovaci èeských králù obøadnì používalo lýèených støevícù a mošny bájného Pøemysla Oráèe.
'Léta Pánì 1365. ctihodný otec pan Jan, arcibiskup pražský, jenž již pøijal arcibiskupské palium (jednalo se o druhého pražského arcibiskupa Jana Oèka z Vlašimi), vysvìtil v Pražském kostele dva oltáøe, totiž svatého Víta a svaté Marie v novém chóru pražském. Poté vysvìtil vìtší kapli ve vìži hradu Karlštejna. Císaø totiž vystavìl tento hrad obdivuhodného díla s velmi pevnými hradbami, jak je dosud vidìt, a zøídil v horní vìži velkou kapli, její stìny obložil ryzím zlatem a vzácnými kameny a vybavil ji ostatky svatých a vyzdobil velice drahocennými malbami. Na celém širém svìtì není hradu ani kaple tak drahocenného provedení, a právem, nebo v nìm císaø chová císaøské odznaky a poklady celého svého království.' Císaøské, tedy svoje odznaky nechával Karel vystavovat každoroènì na Dobytèím trhu v Praze neboli na dnešním Karlovì námìstí. Zároveò s nimi se tam ukazovaly relikviáøe, které dal vytvoøit. Byly v podobì køížù, bust, paží a vìžièek. Aktivita, kterou Karel v této oblasti vyvinul, nemá v dìjinách støedovìkého umìní obdoby. Mohl si to dovolit - kutnohorské støíbrné doly byly nejbohatší v Evropì. A pražští zlatníci, ti taky patøili k elitì umìleckého øemesla; však jich bylo v hlavním mìstì na padesát. Dodnes se vedou spory o to, jestli tepanou støíbrnou a èásteènì pozlacenou busty svého jmenovce a kolegy na øímském trùnì Karla Velikého dal Karel vyrobit pro dóm v Cáchách u cášských mistrù nebo jestli tuto zakázku svìøil pražské huti Petra Parléøe.
Busta je to opravdu pozoruhodná. Zaujme na ní dokonalá anatomie oblièeje i nabìhlých krèních svalù, ornamentální vlasy i vousy, dokonalá stavba lebky. Velice pøipomíná hlavu Krista v sousoší Piety v kostele svatého Tomáše v Brnì. Jako by ji umìlec tvoøil podle jednoho modelu. Dómský poklad v Cáchách rozmnožil Karel støíbrnými relikviáøi, ve kterých jsou ve schránkách z horského køišálu uloženy provazy z bièování Krista, jeho pás a pás jeho matky Marie.
Ale abychom nezapomnìli na starovìké kameje a mince. Karel je sbíral proto, jelikož tìmto památkám na øímské císaøství pøièítal magický význam. Jeden z dopisù Francesca Petrarcy obsahuje reportáž o básníkovì pobytu v Mantovì, kam jej Karel osobnì pozval. 'Daroval jsem mu (tedy Petrarca Karlovi) nìkolik zlatých a støíbrných mincí s podobami našich panovníkù, popsaných drobouèkými a starodávnými písmeny. Velice se z tìch tváøí radoval a zdá se, že nikdy nepøijal žádný dárek s vìtším potìšením.' Ale Karel nezùstal za žádný dar nikdy nikomu nic dlužen. Vìnoval básníkovi Caesarovu podobiznu a èíši z ryzího zlata. Kouzlo antických a byzantských kamejí objevil Karel už bìhem svého pobytu ve Francii, tam je asi taky zaèal sbírat. Èasem se dostalo do jeho majetku i dìdictví po pøedcích - je známo, že dìdeèek Jindøich VII. i otec Jan nosili prsteny s kamejemi. Karel je po nich podìdil. K nám se první kameje dostaly už za Velké Moravy a potom spolu s byzantskými poklady, které pøivezl do Èech na vozech král Vladislav II. Dochoval se dopis agenta (prosím vás na mysli máme obchodního agenta), který shánìl po celé Evropì pro èeského panovníka kameje. Nejvìtší možnost, jak obohatit sbírku, se Karlovi nabízela v Itálii. Ano, císaøùv kancléø Jan ze Støedy psal z první øímské jízdy do Prahy, aby za nimi 'ihned poslali velbloudy a valachy pro odvoz zlata, drahokamù, perel, kamejí a jiných vìcí ušlechtilých.' Ale když jsme už nakousli Karlovo dìdictví. tak tedy on Karel zdìdil i pøemyslovskou pokladnici. Z ní daroval svému bratrovi, moravskému markrabìti Janu Jindøichovi velice cenný obraz pro klášter augustiánù - poustevníkù u svatého Tomáše v Brnì: caøihradskou ikonu Ogiditrie z 12.století. Je to náramnì zvláštní obraz. Dnes ho známe pod názvem Brnìnská madona. Marie se z nìj dívá velice pøísnì, nebo snad smutnì, výraz jejích oèí nelze rozšifrovat. V Karlovì dobì byla považována za dílo samého svatého Lukáše. Navzdory tomu, že má 800 let, hodil by se tento obraz do kterékoli galerie moderního umìní.
Na první místo pomyslného žebøíèku svìtcù stavìl Karel IV. pøedstavitele pøemyslovské a karlovské tradice, tedy svatého Václava a svatého Karla Velikého. Prostì ve všem mìl rád poøádek. Z této své zásahy nevyjímal ani svaté. Kromì zmínìných dvou svìtcù však nezapomínal prakticky ani na jednoho ze zástupu svatých, tedy na celý 'nebeský Jeruzalém:' to názornì dokazuje obrazová výzdoba kaple svatého Køíže na Karlštejnì i Karlova doslova fanatická honba za ostatky svatých a jejich shromažïování v Praze, na Karlštejnì a vùbec v blízkosti císaøova okolí, v prostøedí, kde bylo centrum øíše. Pøesto však v kurii svìtcù mìli nìkteøí postavení pøece jenom èestnìjší. To byli ti, které považoval Karel za èeské patrony, kromì svatého Václava to byla svatá Ludmila, svatý Vojtìch, Prokop, Vít, Zikmund, Anežka, Cyril, Metodìj a také Jeroným. Kult svatého Jeronýma se pìstoval v emauzském klášteøe. Byl výrazem úcty ke vzdìlání. Jeroným jako pøekladatel biblických textù do latiny (latinské Bibli se øíkalo Vulgata) byl tradiènì považován i za pøekladatele Bible do slovanského jazyka.
'V den Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie (15. srpna) zaèínal v Pražském kostele rok milosti neboli odpustkù. Náš pan císaø totiž pøi zvelebování služeb božích a slávy svého Pražského kostela, když jednou pøijel do mìsta Trevíru, dostal v klášteøe svaté královny Heleny tøetinu závoje blahoslavené Panny, jejž tam pøivezla sama svatá Helena z krajù jeruzalémských, a dosáhla u pana papeže svolení, aby tato èást závoje byla každoroènì ukazována lidu, a aby ti, kdož by v den vystavení tohoto závoje pøišli ve zbožném úmyslu do kostela, obdrželi od apoštolské stolice odpustky tøi roky a tøikrát ètyøicet dnù. A tyto odpustky budou trvat na vìèné èasy vždy od sedmého roku k sedmému roku, jak je úplnìji obsaženo v papežské bule. Proto nastal velký sbìh lidu k Pražskému kostelu, a to i z cizích zemí.'
Necháme zatím stranou causu 'odpustky' - však on na nì dojde èas; radìji si doplòme pøedstavu, èeho všeho se ještì dotýkala sbìratelská vášeò nejmocnìjšího muže tehdejšího svìta. Karel pøímo zbožòoval památky na starou Byzanc. Byl jediným západoevropských panovníkem støedovìku, který se dal na peèeti své university zpodobnit v byzantském šupinovém krunýøi. Límec ze zlatých šupin má i na majestátní soše na Staromìstské mostecké vìži. Z èeských panovníkù ale nebyl první, kdo se v tom byzantském odìní ukazoval. To je pravda - v plášti ze zlatých šupin se objevil pøi své korunovaci Karlùv dìdeèek Václav II. Na ostatkové scénì na Karlštejnì je císaø zase vyportrétován v drahocenném šupinovém plášti s desénem stromù a dvojic papouškù. Sbìratelství vzácných textilií dokazuje i nález z královské hrobky ve svatovítské katedrále, kde byly mezi jinými kusy látek objeven také drahocenný brokát s vinnými listy a úponky. Císaøe upoutaly i vìci, které se zdánlivì k jeho majestátu nehodily, jako napøíklad šperkovnice ze slonoviny s vyøezávanými erotickými motivy. Tu si pøivezl z návštìvy v Benátkách. Do svých sbírek si poøizoval i umìlecké pøedmìty ponìkud netradièního provedení, jako napøíklad alabastrovou sochu Madony, kterou získal v Avignonu. Zvláštní na ní je široká hlava a pomìrnì mohutná postava. Její autor se urèitì shlédl v nìjaké konkrétní dívce, jejíž proporce rozhodnì nebyly gotické. Císaøovy sbírky odrážely i jeho pøírodovìdné zájmy. Vedle vzácných minerálù a perel v ní byly zastoupeny pøírodní rarity, Karel napøíklad vìnoval k ozdobì hrobu svatého Václava korálový stromek a na Karlštejn dal zase pøivézt kostru draka. (Ten drak byl blízký pøíbuzný krokodýla z brnìnské Staré radnice.) Peèlivì zachovával památky po svých pøedcích. Byl mezi nimi i hvìzdný glóbus jeho pradìdeèka Pøemysla Otakara II. Z Francie si zase pøivezl 'zlatý pohár veliké váhy, ozdobený drahokamy na noze i na víku, celý velmi jemnì smaltovaný, který znázoròoval sféru nebeskou se zvìrokruhem, znameními, planetkami a stálicemi.' Na balkonì norimberského chrámu dal Karel zøídit orloj s pohyblivým mechanismem - z toho mùžeme vyvodit, že sbíral i vzácné hodináøské práce. Kolik se Karlovi podaøilo po celé Evropì nashromáždit vzácných knih, to se dá asi tìžko spoèítat. Tak trochu bylo charakteristická je poznámka ve Velké kronice Francie. Francouzský král Karel V. pøedložil Karlovi IV. (císaø byl vlastnì jeho strýcem) dvì knihy takzvaných hodinek, aby si vybral tu, která se mu bude líbit. Císaø si vybral pro jistotu - obì dvì. Z Akvileje pøivezl do Prahy èást rukopisu svatého Marka, který mìl údajnì sepsat sám apoštol. Pražskému klášteru na Slovanech vìnoval císaø církevnìslovanské perikopy neboli výòatky z Písma svatého, o kterých se vìøilo, že je vlastní rukou napsal svatý Prokop. Tento rukopis byl pozdìji svázaný v takzvaném remešském evangeliáøi, na který pøísahali francouzští králové. Další knihy øíkají cosi o Karlových zálibách. Nechybí mezi nimi astrologický svazek, ve kterém jsou vypracovány horoskopy Kristovy, Mohamedovy a dalších. Z pražské kapitulní knihovny si císaø vypùjèil korán, a jaksi ho zapomnìl vrátit. Živì se zajímal o alchymii - v jeho vlastnictví byly i takzvané 'èerné knihy.' K nejcennìjším kouskùm jeho sbírky patøil hvìzdný atlas s pøipojeným židovsko-arabským pojednáním o magických úèincích drahokamù a kamejí. Autor ilustrací si zøejmì vypùjèil nìjaký dnes už ztracený antický vzor - nìkterá souhvìzdí (napøíklad Hérakles nebo Pegas) pøipomínají dokonce malby v Pompejích.
Ale císaø Karel se nevìnoval pouze shromažïování ostatkù svatých. Zdali by se tomu dalo øíkat sbìratelství, to opravdu nevíme, ale - každopádnì zaèal shromažïovat pozùstatky svých pøedchùdcù na èeském trùnì. Neèinil z nich nìjakou sbírku. Byl to jednak výraz úcty, jednak dával najevo, ke komu se hlásí.
'Na rozkaz pana císaøe byla pøenesena tìla dávných èeských knížat a králù ze starých hrobù a pochována v novém chóru Pražského kostela. Nejdøíve bylo v kapli svaté Trojice, takzvané císaøské, po pravé stranì vchodu do té kaple, pohøbeno tìlo èeského vévody Bøetislava, syna Oldøichova, a jeho manželky Jitky, kterou unesl z kláštera, jak se ète v kronice. Dále po levé stranì leží Spytihnìv, Bøetislavùv prvorozenec, který rozšíøil Pražský kostel. V kapli svatého Antonína po pravé stranì vchodu leží Bøetislav mladší, prvorozený syn zesnulého Vratislava, prvního krále, kterého zabili Vršovci, když se ve Zbeènì vracel z lovu. Na levé stranì téže kaple leží Boøivoj, syn krále Vratislava, kterýžto Boøivoj daroval Pražskému kostelu a kapitule Týnský dvùr se všemi svobodami. V kapli svaté Doroty, která se nazývá Saskou kaplí, u vchodu po pravé stranì leží Pøemysl I., tøetí král èeský, po levé pak stranì Pøemysl II., jinak Otakar, který byl zabit ve válce s øímským králem Rudolfem. A v kapli svatého Šimona a Judy nachází se hrob èeské královny Guty, manželky Václava II. V téže kapli pak leží ještì Rudolf zvolený za èeského krále. Oltáø a duši onoho Rudolfa, kterému pøezdívali Kaše, postavila jeho vdova, královna Eliška. A vìz, že v každém øeèeném hrobì jsou olovìné destièky s vyrytými jmény všech svrchuuvedených panovníkù.'
Nejvìtší sbìratelskou vášní øímského císaøe a èeského krále Karla IV. však byla kolekce zemí. Ten stárnoucí muž, po úrazu páteøe nahrbený a stižený chronickou podagrou soustøedil po narození syna Václava veškeré úsilí k tomu, aby zbožòovanému potomkovi rovnal cestu. Jeho programem, možná spíš utkvìlou pøedstavou pro pøíštích 17 let se pro nìj stalo uchovat, rozmnožit, upevnit a postupnì Václavovi pøedat všechno, co za život dobyl. A že toho nebylo málo.