SMRT JANA ŽELIVSKÉHO - Fiktivní podoba Jana Želivského

SMRT JANA ŽELIVSKÉHO

Ještě je pořád zima roku 1422, do Prahy se vracejí husitští vítězové od Kutné Hory, Habrů a Německého Brodu, ale v zemi české, najmě v jejím hlavním místě klid pořád není. V Praze se totiž chystá spiknutí, které má odstranit jednoho z nejvlivnějších, ne-li vůbec nejmocnějších mužů ve státě, kněze Jana Želivského.

'Události a způsoby, kterými před Hromnicemi Léta 1422. hejtmanství městské odňato jest Janu Hvězdovi z Vícemilic, řečenému Bzdinka, nejsou zcela známy; že však nebyly pokojné, dosvědčuje sám zápis od dne 5. února, hovořící o ;různicích, rozstrcích, nechuti a zášti, kteréžto měli prý mezi sebou purkmistr, konšelé i všecka obec staroměstská s jednotkami novoměstskými. Nejbližší příčina vypuknutí jejich byla tajemná ztráta pečeti městské, jednalo se však vlastně o to, měla-li v Praze panovati strana kališnická i šlechtická, čili strana demokratická kněze Jana.' (To o té demokratické straně Jana Želivského napsal František Palacký; ve skutečnosti se zdá, že stoupenci tohoto kněze měli o demokracii stejně ponětí jako kupříkladu král Zikmund o čestnosti daného slova.)

Když táboři vtáhli do Prahy, tak to mohlo znamenat podporu vládnoucí straně Jana Želivského. Leč neznamenalo, protože ona se zároveň vrátila i spojenecká husitská šlechta. Závan nového větru pocítili hlavně konšelé a úředníci, kteří už nemohli počítat se záštitou vojenské diktatury. Jan Hvězda z Vícemilic ustoupil do pozadí (takto ohleduplně je řečeno, že byl ze svého místa sundán), zůstala mu jenom dočasně funkce vrchního hejtmana pražských vojsk. O to, že se pan Bzdinka nějakou zanedbatelnou dobu ještě udržel na zbytku výsluní, se nejspíš zasloužili táborští hejtmané Jan Roháč a Zbyněk z Buchova. Pro pražské měšťany a šlechtu však stejně znamenal daleko těžšího protivníka Jan Želivský. A právě proti němu vznikl komplot. Byla ustavena devatenáctičlenná komise, do které byli jmenováni po devíti členech konzervativci a radikálové. (Devatenácté místo bylo určeno pro nestrannou, a proto rozhodující osobnost. Můžeme za ni pokládat Jana Žižku.) Žižka pravděpodobně nebyl stoupencem Janovým. Výsledek této rozhodčí o tom svědčí. Byl to zřejmě právě jeho hlas, který rozhodl o výroku, z něhož Želivský neměl vůbec žádnou radost. 'Nově zvolení konšelé hned po nastoupení v úřad odňali hejtmanství čili správu vojenského lidu Janu Bzdinkovi a obce obojího města zvolily na místo jeho na nejvyššího hejtmana pana Haška Ostrovského z Valdštejna,' vysvětluje příčiny konfliktní situace historik Václav Vladivoj Tomek. 'Z toho byla nová nespokojnost kněze Jana Želivského a je-ho stoupenců, kteří láli na zrádné pány. Přišlo proto k nějakým výtržnostem, pro které konšelé dali některé sousedy zajmouti. Krom toho byly různice mezi čtyřmi správci duchovenstva, z nichž Jan Želivský druhým třem odporoval a nadržoval proti nim rušitelům předepsaného řádu v náboženství.'

Čeho se tak velice bál Jan Želivský? Že přichází o svoje pozice. A přicházel. Tedy - on o ně prakticky už přišel. Podle rozhodčího výroku měli obecní starší okamžitě zbavit purkmistra, konšely a současné úředníky jejich pravomocí a převzít od nich současně městské pečetě. Oni byli zbaveni nejen svých úřadů, ale byl jim dokonce zakázán až do voleb členů nové rady přístup do obce. Tak jim byla znemožněna příležitost jakýmkoli způsobem ovlivňovat průběh a výsledky voleb. Další část se výroku se týkala samotných voleb: měly být uskutečněny po čtvrtích na Starém i Novém Městě s vyloučením kandidatury mužů, kteří byli členy některé z posledních tří městských rad. Co s tím vším měl společného Želivský? Měšťané už dobře znali Želivského politické praktiky. Což znamená puče na radnicích, a dále využívání konšelů jako prodloužené ruky při ovládání městských záležitostí. O tom svědčilo znění dalších dvou článků: V prvním se mluví o tom, že po dobu jednoho roku nesmí v městské radě dojít k žádné změně, ve druhém se zakazuje přístup na radnici všem mistrům i kněžím s výjimkou případů, kdy budou požádáni o radu týkající se zákona Božího. 'Tehdy kněz radu svou tu učiní aneb k otázce ze zákona Božího odpovídá a ihned aby pryč šel.' A to ještě nebyla nejtvrdší formulace. Byly tam i tvrdší. 'Potřebí jest kněžím opatřiti se, kteří jsou byli na vojně - snad najdou, z čeho by pokání činili, jinak zatraceni budou.' To jsou slova mistra Jakoubka ze Stříbra. 'Aby žádný kněz v zlém domnění a kněz krvavý neměl svobody v sloužení ani v kázání, leč by se před obcí vyčistil a zjevné pokání činil.'

Kněz krvavý Koho pak asi mohl mít Jakoubek & spol. na mysli? Kohopak asi? Jakýchkoli pochybností nás zbavuje obžaloba, kterou Jakoubek vmetl Želivskému přímo do tváře: 'Ty jsi vinen všemi těmi bouřemi a tím vším krveprolitím; a zavedl jsi českou a moravskou zemi!' Měl ji zavést do zkázy, samozřejmě. Jakoubek a ostatní bouřili proti Želivskému z kazatelen, což určitě vyvolalo podobnou odezvu z protivné strany. Události se začaly nezadržitelně řítit ke svému tragického vyústění. 7. března se Jakoubek (pravděpodobně jménem svého úřadu správce duchovenstva) odvolal na radnici před konšely na ten článek rozhodčího výroku, podle něhož i ten , kdo by 'bouřil kterou obec, má od dřívepsaných hejtmanů, purkmistrů, konšelů a obcí trestán býti, a z obcí vyhnán, a trpěn nemá býti. Pakli by od těch mistrů a dalších k tomu usazených v bludech shledán byl neústupně, tehdy buď nad jeho životem popraveno, jakožto nad bludným neústupným sluší.' Míře obvinění měla odpovídat i míra trestu, která je určena slovy: 'Tehdy buď na jeho životem popraveno!' Snad úplně poslední kapka odkápla do přetékajícího poháru Želivského života, když zaútočil Jakoubek před konšely přímo na novoměstské kněze, 'že činí rozdíl v lidu a k bouřím káží.' Věci následující pak podnítil hned nato těmito kárajícími slovy na adresu konšelů: 'Ó, jste příliš vlažní a nedbanliví! Přičiňte pilnost, abyste to stavili!' A oni tu pilnost přičinili? Igor Přičinili.

'Konšelé pojali nešťastnou myšlenku, aby se všech vzdorů a odbojů zbavili usmrcením kněze Jana a hlavních jeho přívrženců. Dne 9. března pozvali jej na radnici Staroměstskou pod záminkou porady o pilné věci. Za předmět vzata jest tehdejší otázka vojenská, kam by se mělo vytáhnouti do pole, zdali na Moravu nebo ke Krasíkovu či k táborům samým do jich krajiny, poněvadž prý sami toho velmi žádají.' Na první pohled celkem nevinná porada. Želivský netušil, že za ním zaklapne na radnici past. Pozvání vypadalo nevinně. Dochovalo se nám velice podrobné svědectví. Byl to určitě některý z radikálních kněží, každopádně člověk o všem podrobně informovaný. Vypovídá přesně nejenom o událostech na radnici, ale líčí do detailů, jak se konšelé pokoušeli najít kněze v mateřské kostele Panny Marie Sněžné jednak sami, jednak prostřednictvím vyslaných poslů už od nedělního kázání den předtím, tedy 8. března. 'Několik poslů přišlo, a kněz Jan vždy doma nebyl nalezen. Potom po dvou hodinách opět posel přišel, a tu jest nalezl ho doma a řekl jemu: Kněže Jene, páni jsou vzkázali, abys již dnes na rathúz nechodil, neb již jsou páni dolů sešli - než v jitře po samém kázání rač přijíti!' Docela uctivé pozvání. Jak se patřilo osobnosti Želivského významu.