SYMBOL KALICHA

SYMBOL KALICHA

V dobì, kdy se Husovo jméno zaèalo pomalu, ale jistì mìnit v symbol národního vzdoru, pobouøilo katolickou Evropu a církevní koncil v Kostnici ještì jedno typicky èeské kacíøství. Rozšíøila se zvìst, že v této zemi (už tak dost infikované Husovými kacíøskými bludy) zaèínají køesané pøijímat pod obojí zpùsobou. Pøi svatém pøijímání podával knìz prostým vìøím nejenom 'tìlo Kristovo' v podobì hostie, což je oplatka, obdoba biblického nekvašeného chleba, ale i 'krev Pánì,' tedy pøiložil jim k ústùm kalich s mešním vínem. Co na tom mìlo být nìco špatného? Podle katolických knìží náležel kalich pouze jim jako lidem pomazaným. Obyèejným smrtelníkùm nikoli, nebo pouze knìží jsou prostøedníky ve styku s Bohem.
Neslýchaná èeská novota budila opravdu hrùzu, ale ve skuteènosti o nìjakou zvláštní novinku nešlo. Pravoslavná církev praktikovala pøijímání podobojí naprosto bìžnì, no a v církvi katolické se pøijímalo z kalicha ještì pøed dvìma sty lety, ve 13. století, což nìkdy v roce 1413 až 14 vyzkoumali èeští knìží. Byli to pravdìpodobnì Jakoubek ze Støíbra a Mikuláš z Drážïan, kteøí studiem objevili, že 'pøijímání podjednou je pouhý dodateèný nálezek lidský.' Zaèali proto propagovat, že by se církev mìla vrátit k pøijímání podobojí jako ke své dávné a chvályhodné praxi, která navíc odstraòuje bariéru mezi knìzem a vìøícím. 'Téhož roku, kdy Hus sedìl v tuhém vìzení, mistr Jakoubek ze Støíbra rozepsal oznámení a pozval doktory, mistry, bakaláøe a jiné uèené osoby, aby s ním disputovali o tom, co on vyloží ve své tezi o pøijímání tìla Božího a krve Pánì a o jeho podávání prostému lidu pod obojí zpùsobou. Když byl mistr Jan Hus uvìznìn, tehdy knìz Zikmund Øepanský, faráø u svatého Martina ve zdi na Starém Mìstì pražském zaèal to provádìt a vystavovat monstranci. Když se to lidem líbilo, dìlali to i jiní.'
Jan Hus vìdìl o tom, co se doma dìje a co se honí hlavami krajanù? Dokonce se to dozvìdìl z vùbec prvního dopisu, který do jeho kostnické izolace pronikl. Psal mu Jan z Chlumu øeèený Kepka. Sdìloval mu, že je nutnì zapotøebí, aby zaujal stanovisko ve vìci kalicha. A proè to bylo tak nutnì zapotøebí? Hus teï mìl pøece doèista jiné, øekl bych závažnìjší starosti. V Praze totiž hrozil rozkol mezi jeho stoupenci a pøáteli. Problémem bylo, zdali mají laici pít z kalicha nebo ne. V té dobì to zøejmì bylo akutní. Vyplývá to z toho, že ještì téhož dne Hus svému kostnickému ochránci odpovìdìl, že ano, je to pravda, podávání svátosti pod obojí zpùsobou se v prvotní církvi skuteènì zachovávalo. 'Mùže-li se tak státi, pokuste se, aby bylo bulou dovoleno podávati z kalicha aspoò tìm, kdož by o to ze zbožnosti požádali, s pøihlédnutím k okolnostem.'
Aby to bylo dovoleno bulou a s pøihlédnutím k okolnostem Takže on ten kalich nemìl být jaksi automaticky. Hus považoval kalich za dobrovolný projev zbožnosti, podmínìný pøíznivými okolnostmi. Souhlas s ním vázal mistr Jan na rozhodnutí koncilu.
'Podle toho, co je známo o duchu a smýšlení jak Matìje z Janova, tak Jana Husa,' tvrdí František Palacký, 'domýšleti se mùžeme, že oba pokládali obøad kalicha laikùm za správný sice, pravovìrný a spasitelný, ale ne v té míøe a tak nevyhnutelnì za potøebný, aby proò mìlo vstoupiti se ve zjevný odpor proti církvi; pøiznávali se zajisté i oni k uèení, že ne teprve v obou zpùsobách pospolu, ale již v každé z nich zvláštì podávám byl vìøícím pravý a celý Kristus. Možná se zpoèátku ani mistr Jakoubek ze Støíbra nenadál, že oprava jím chválená potká se s rozhodným odporem, a že teprv takový odporu utuží ho více v jeho pøedsevzetí.'
Husùv pøítel Jakoubek ze Støíbra (latinsky se mu øíkalo Jacobellus, což je zdrobnìlina od Jakuba - on byl totiž tenhleten Jakub pomenší postavy, na rozdíl od jiného mistra, jeho jmenovce) už s kalichem nechtìl èekat. Nelíbilo se mu ani, jak pøijímají svátost krve Kristovu v pravoslavné církvi - víno se tam dává na lžièce, a trval na tom, že to musí být z kalicha. Proè to Jakoubek dìlal? Sám byl pøece mistr a knìz - copak chtìl zboøit všechny pøehrady mezi duchovními a laiky? Tak daleko urèitì nešel. Šlo mu o demokratizaci jedné z hlavních svátostí, aby mohla být všem dostupná. A jestli s tím souhlasil Hus? To je právì to. On to Jakoubkovo zanícení pro kalich nìjak zvl᚝ nesdílel. 'Milý Kubo, nekvap se s tím,' mìl údajnì Jan Hus svého pøítele brzdit; tedy aspoò se o tom zmiòuje Jan Rokycana. 'Až já se, dá-li Bùh, vrátím, chci tomu vìrnì napomoci.' 'Až se vrátím' Ale do té doby s tím radìji poèkejte Jenomže jak si Jakoubek vzal nìco do hlavy, tak pøes to nejel vlak. (Což není historický nesmysl, vlak v 15. století, vlak v dobì Husovì, to nebyly žádné vagóny, že, kde by se tam vzaly, ale mohly to být tøeba vleèené klády, prostì vlak - v téhleté vìtì mùže vlak zùstat). Takže: jak si Jakoubek vzal nìco do palice, tak pøes to nepøejela ani kláda a všechno šlo stranou. Bez ohledu na vážné dùsledky, jaké ta novota mohla mít pro Husovu pøi v Kostnici, zaèal Jakoubek hlásat nezbytnost laického kalicha pro spásu.
'Generální vikáø arcibiskupství pražského nemeškal volati k soudu netoliko mistra Jakoubka, ale i všechny faráøe, kteøí následovali uèení jeho, a když ukázali se býti neposlušnými, dáti je do klatby; což ale pøi zevšednìlé již nekázni a nebázni církevní nemìlo vìtšího úèinku odstrašujícího, nežli že nìkteøí jejich osadníci rozmýšleli se napotom choditi k nim ke zpovìdi. Naproti tomu vzmáhal se všude poèet tìch, kteøí pøistupovali k uèení novému, zvláštì když je mistr Jakoubek i veøejnou disputací na universitì hájil. Ovšemže ne všichni, kdo posavad drželi stranu Husovu, hotovi byli pøiznávati se také k mistru Jakoubkovi, takže nová ta otázka stala se i pøíèinou nového rozdvojení mezi samými husity. Noví odštìpenci pak byli nového znamení i hesla i symbolu oèitého, kalicha totiž - což více než cokoli jiného pøispìlo k roztržce a k utvoøení nové církve v Èechách.'
Kronikáø Vavøinec z Bøezové uvádí ve své Husitské kronice mezi prvními svatostánky kalicha i Betlémskou kapli. Husùv nástupce Havlík vyšel nejspíš Jakoubkovi vstøíc, anebo se na jeho názor nikdo neptal. V každém pøípadì však zaèal Havlík brzy Jakoubkovi odporovat, zvl᚝ když nenašel v Husovì kostnickém listu ani slova o nezbytnosti kalicha pro spásu. Havlík totiž odmítal doslovný výklad Kristova výroku z Janova Evangelia: 'Nebudete-li jíst tìla Syna èlovìka a pít jeho krev, nebudete mít v sobì život.' Nakonec ani Hus se k tomuto citátu neodvolával - i když jej urèitì dobøe znal. Hus i jeho nástupce podcenili pøitažlivost kalicha jako viditelného znaku odlišnosti od øímskokatolické církve. Už v dubnu 1415 dal jistý doktor Náz zaprotokolovat pro koncil zprávu o 'strašlivých, hrozných a ohavných èinech, které páší Husovi stoupenci v Èechách.' Nic nebylo platné, že èeští šlechtici pøítomní v Kostnici oficiálnì proti nactiutrhaèným pomluvám protestovali. Dál se šíøily povìsti, 'kterak viklefovci neboli husité veèer po jídle podnapilí pøijímají od svých knìží svátost tìla a krve Pánì; posvìcuje se svátost pøedrahocenné krve Kristovy v hrncích a roznáší ve flaškách neboli v lahvích sem tam po domech a sklepích; a v kterékoli dobì, i noèní, si lid žádá té svátosti; knìží jsou hned hotovi jim ji podávati a konají schùzky ve sklepích a jiných tajných místech a na nich po pøijímání velebné svátosti provádìjí mnohé ohavnosti a neøády.'
Jan Hus v jednom ze svých posledních kostnických listù nakonec pøijímání z kalicha schválil. Napsal svému zástupci Havlíkovi, aby se 'svatosti kalicha Pánì neprotivil a nedotíral a mistra Jakoubka a zamezil tak roztržce mezi vìrnými, z níž se raduje ïábel. Dosavadní obyèeje ani lidská zloba koncilu se nemohou mìøit s pravdou Kristova pøíkladu.' To bylo šest dní poté, co koncil zakázal co nejpøísnìji kacíøský typ pøijímání svátosti oltáøní, 'a stanovil i rozhodl, aby všechny i každého zvl᚝, kdož tak pøijímají a od takového pøijímání nechtìjí upustiti, jako kacíøe potlaèovali a pøísnì trestali místní biskupové nebo jejich úøedníci a inkvizitoøi a aby se pøitom dovolávali svìtského ramene.' Pøitom kronikáø Vavøinec z Bøezové nezapomene podotknout, že rozhodnutí koncilu nebylo v poøádku: 'Koncil nahrazoval skuteèný dùvod a oporu èerpanou z Písma pouhou svou vlastní vùlí a poukazováním na zvyklost øímské církve, že takovým zpùsobem neprovádí pøijímání, aèkoli by pøece po právu mìla zvyklost ustoupiti a dáti místo pravdì.'
Zákaz koncilu však už nebyl moc platný. Oni si ti Èeši stejnì dìlali, co chtìli.
'Beze zøení na tento rozkaz a na rozhodnutí koncilu, odporující zákonu Božímu i prvotní církvi, postupem èasu podávali Èeši svátost nejsvìtìjší eucharistie pod obojí zpùsobou nejen osobám dospìlým, které již mají rozum, nýbrž i malièkým neboli nemluvòatùm pøi køtu pro utvrzení toho køtu. Z toho vznikl tìžký rozkol v Praze a Èeském království mezi mistry a knìžími, kteøí se pøidržovali pravdy Boží mistra Jana Husa. Nebo nìkteøí z nich prohlašovali, že pøijímání podávané nemluvòátkùm je bludné a k utvrzení køtu že není nezbytné, druzí naopak podle výrokù uèitelù prvotní církve dokazovali, že je obecnì køesanské a spasitelné. Toto svrchuøeèené podávání svátosti tìla a krve Pánì pod obojí zpùsobou, totiž chleba a vína, jak dospìlým, tak malièkým den ze dne více a více vzrùstalo, rozmnožovalo se a mohutnìlo, aè je jeho protivníci a nepøátelé usilovali rozliènými cestami a zpùsoby udusiti a zrušiti, ale nebyli s to.'
Po papežovì útìku z Kostnice se vìzeòské dveøe od Husovy cely otevøely s touto vìtou jsme opouštìli mistra Jana na konci minulých Toulek. Tato vìta zùstala ten týden viset na vzduchu a žádá si vysvìtlení. Ano - takže: na samém zaèátku jara roku 1415 Jan Hus opravdu své vìzení opustil. Bylo to tìsnì poté, co se z Kostnice vypaøil papež Jan XXIII.? Ano, hned vzápìtí, co se Husovi ochránci, pánové Jan z Chlumu neboli Kepka a Václav z Dubé obrátili na øímského krále s velice naléhavou žádostí, aby dal neprodlenì ihned otevøít dveøe Husova vìzení. Ve stejné chvíli pronikl pan z Dubé do Husovy cely a líèí mu všechen ten zmatek, který v Kostnici zavládl. Hus usedá ke stolu a píše prosebný dopis kostnickému biskupovi. Co v nìm stálo? Že pøestal být vìznìm papeže (ten pøece utekl), a že proto žádá, aby mu vymohl u Zikmunda propuštìní. Kdy jindy mùže král dokázat, že stojí za svým glejtem? Vyhovìli Husovi biskup kostnický a král øímský? Ani v nejmenším. Omilostnìní hlavy reformního hnutí by znamenalo konec církevní autority, a tím i pád nadìjí na sjednocení církve. A kvùli tomu se vlastnì koncil v Kostnici sešel! 'Papežùv útìk zpùsobil promìnu ve vazbì Husovì. Ponìvadž Jan XXIII. dal ze Šafhúz (Šafhúzy jsou mìsto na Rýnu v severním Švýcarsku, jinak Schaffhausen, asi ètyøi míle od Kostnice) dal všem svým v Kostnici zùstalým komorníkùm rozkaz, aby za ním pøijeli; strážní Husovi v kvìtnou nedìli, dne 24. bøezna, odevzdavše králi klíèe od vìzení, vyšli z mìsta.' Tu Kvìtnou nedìli ráno Hus marnì oèekával známé rachocení klíèù a zvuk žaláøníkových krokù, který mu pøinášel jídlo a pití. Tentokrát nic. Všichni strážci utekli. Hus se tím pádem ocitl v ponìkud kuriózní situaci - nikým nehlídán, ale pøesto stále pod zámkem Pùst Husovi ani tak nevadil (ostatnì si už zvykl), ale dostal strach. Strach, že se objeví papežùv dvormistr a odveze ho s sebou jako zajatce. Na samém soumraku toho zvláštního dne píše zoufalý mistr panu Kepkovi: 'Prosím, obrate se s jinými pány na krále, aby udìlal se mnou nìjaký konec. Máte-li rád ubohou Hus, postarejte se, aby mi král dal strážce ode dvora, anebo aby mne osvobodil ještì dnes veèer.' Bylo teï jenom na králi Zikmundovi - dát Husovi svobodu 'Èeleï a strážcové mistra Jana, které následovali uprchlého papeže,' píše oèitý svìdek všech tìch událostí mistr Petr z Mladoòovic, 'odevzdali klíèek od žaláøe králi (a jak se øíkalo: koncilu), sami se zøíkajíce dále støežení mistra Husa. A král s koncilem pøijav klíèe, dal je kostnickému biskupovi, aby vzal mistra do své moci. Hle, tu ho již mohl vysvoboditi ze žaláøe a zadost uèiniti svému ochrannému prùvodnímu listu, kdyby byl v tom spravedlivì jednal. Ale biskup dal téže noci žoldnéøùm odvésti mistra Jana na svùj hrad. A ti, vzavše mistra, posadili ho v noci v poutech na loï a vezli nebo plavili se s ním po Rýnì až na hrad Gottlieben øeèeného kostnického biskupa, vzdálený od Kostnice až ètvrt míle. A na tom hradì od Kvìtné nedìle ležel v jedné vìži, vìtrùm však vydané, v horní èásti, chodì v poutech a v noci železným okovem ke stìnì u lože pøipoután, a tak stále v poutech až do doby svého návratu do Kostnice.'
Muselo to být hrozných deset týdnù, které tam prožil. Okovy mìl na rukou i na nohou, a to nepøetržitì, ve dne, v noci. Stìží tìma rukama mohl pohybovat, aby se najedl a napsal vzkazy. Byl 'ubytován' v místnosti v nejvyšším patøe vìže. Ta místnost byla hotovou muèírnou, sotva ètyøi kroky dlouhá a ani ne dva kroky široká. Svìtlo k nìmu pronikalo jenom okénkem ve dveøích. Spal v ní na dvou hrubì otesaných kládách. Vícekrát se stalo, že žaláøníci na svého vìznì prostì zapomnìli, nedali mu najíst ani napít. Šat mìl rozedraný na cáry. Døívìjší neduhy se mu vrátily, dostal horeèky, zaèal zvracet krev. Trpìl nesnesitelnými bolestmi hlavy, a aby toho všeho nebylo ještì dost, zaèaly ho trápit silné záchvaty žluèníku. Zacházeli s ním jako s nejhorším zloèincem, aèkoli nebyl odsouzen. S drsnou vojenskou stráží nebyla žádná øeè, kdepak sepisování traktátkù pro milého žaláøníka Roberta! Husova samota teï byla dokonalá. 'Bùh s vámi raè býti, abyste proti zlosti, proti ïáblu, proti svìtu a tìlo stojíce trvali. Nejmilejší!' Jak se Husovi podaøilo tento list z vìzení na Gottliebenu propašovat, to nevíme, ale jeho zástupce Havlík jej pak èetl v Betlémì.
'Prosím vás já v žaláøi sedící, za nìjž se nestydím, pro Pána Boha v nadìji trpì, jenž jest navštívil mì milostivì i nemocí velikou a pak opìt uzdravil, dopustil nepøátele velmi tuhé, jimž jsem já mnoho dobrého èinil a srdeènì je miloval - prosím vás, prostež Boha za mì, a se mnou ráèí býti, v nìm samém nadìji mám a ve vaší modlitbì, že mi dá setrvati ve své milosti až do smrti. Ráèí-li mì nyní k sobì vzíti, buï jeho svatá vùle, pakli mì ráèí navrátiti, také buï jeho svatá vùle. Jistì tøeba mi jest veliké pomoci; avšak vím, že on nedopustí pro mì nižádného utrpení ani pokušení, jenom pro mé a pro vaše lepší, abychom jsouce zkoušeni a setrvajíce, velikou odplatu vzali.
Ó nejmilejší, pomnìte, že žádostivì pracoval jsem s vámi a vždy žádám vašeho spasení, i nyní, jsa v žaláøi a u velikém pokušení.'
Petr z Mladoòovic, který toto Husovo poselství domù z žaláøe na Gottliebenu zaznamenal, k nìmu pozdìji pøipsal: 'Ten list pan Havlík, jsa ještì v Betlémì, sám èetl lidu na kázání a ukazoval na roztrhaný papír, øíkaje tato slova: ´Haha! Husi se již papíru nedostává!´'
Od poèátku koncilu byla Praha s Kostnicí spojena èervenou linkou informací pøímo expresních. Komunikace tam a zpìt probìhla do pìti, šesti týdnù, bìhem téže doby se pak ozvala reakce na druhé stranì. Kdy dorazila zpráva o Husovì zatèení do hlavního mìsta království? Husa internovali v posledním listopadovém týdnu roku 1414, no a zpráva o tom dorazila do Èech nìkdy v polovinì prosince. Mezitím skonèili vyšetøovatelé svou práci, kvùli výslechùm zajeli nìkolikrát na Gottlieben a podstoupili další práci komisi pro vìci víry. Ta mìla pøipravit závìry pro soud. Komisi byl postaven do èela kardinál Pierre d'Ailly. Když èeští páni v Kostnici poznali, že je marné dovolávat se pomoci Zikmundovy, vypravili spìšné posly do Èech a na Moravu se žádostí o pomoc diplomatickou. Na podnìt moravského zemského hejtmana (byl jím pan Lacek z Kravaø) se v kvìtnu sešlo v Brnì shromáždìní moravských šlechticù. Nejenom že se sešli, ale dali dohromady i manifestaèní protest. Protestní list pøipomínal Zikmundovi glejt a pokraèoval: 'My slyšíme a tìžce pøijímáme, co se cti Tvé Milosti dotýèe jako našeho milostivého nápadného dìdice a pána. (Nápadný dìdic je následník.) 'I doufali jsme, že by Tvá Milost to ráèila obmysliti, aby glejt byl v své moci zachován. Nyní však, jak se slyší, dán byl Hus po papežovì útìku do vìzení ještì ukrutnìjšího, kde mu ruce i nohy nekøesansky okovány, takže se nemùže domoci nižádné spravedlnosti, že by toho neuèinili ani pohané.' Ke konci listu vyzývají moravští páni krále Zikmunda, 'aby èlovìk spravedlivý byl zproštìn toho ukrutného vìzené a mìl obecné vyslyšení a nebyl tupen tak pokoutnì, zcestnì a mimo øád, právo a glejty.' O ètyøi dny pozdìji se usnesl na totožném protestu i spoleèný zemský snìm z Èech i Moravy, kterého se zúèastnilo a protest podepsalo i nìkolik polských pánù. Tento protestní list èeské, moravské a polské šlechty byl opatøen dvìma sty padesáti peèetìmi. 'Aèkoli kdysi kacíøi odsouzení koncilem v Pise zde svobodnì prodlévali a potom svobodnì odešli, pøece on, mistr Jan Hus, nebyv ani usvìdèen, ani odsouzen, ba ani slyšen, byl zatèen a je dosud vìznìn velmi tìžce v poutech a velmi skromnou stravou zeslaben, že jest tøeba se obávati, aby ztrátou sil nepøišel o rozum.'
Kostnické drama se chýlilo ke svému finále. Protože komisi bylo tak nìjak zatìžko dojíždìt za vìznìm na vzdálený a nehostinný hrad Gottlieben, byl zaèátkem záøí Jan Hus pøevezen zpátky do Kostnice, do zdejšího františkánského kláštera. První Husovo veøejné slyšení bylo stanoveno na 5. èerven 1415.