Směřování k samostatnému státu – Podrobná data (1849-1918)

Směřování k samostatnému státu – Podrobná data

8. června

Podle lombardsko-benátského vzoru bylo v monarchii zavedeno četnictvo s funkcí státní bezpečnosti, dohlížející funkcí nad obecní policií a také funkcí asistenční a podpůrnou.

14. června

Císařským nařízením vstoupila v platnost od 1. července 1850 nová soudní organizace; správa soudnictví byla svěřena ministerstvu spravedlnosti a nejvyšší soudní úřad byl přeměněn v nejvyšší soudní a kasační dvůr. Stal se vrcholem organizace, kterou tvořily další tři stupně: vrchní zemské, zemské a okresní soudy (od roku 1855 byly zemské soudy reorganizovány v soudy krajské).

26. června

V českých zemích byla zřízena c.k. místodržitelství (v Praze a Brně) a v Opavě zemské prezidium (jako nejvyšší zemské úřady), neboť spojení Slezska s Moravou bylo vyjma let 1860-1861 zrušeno. Místodržitelství začala fungovat od 1. ledna 1850, kdy vstoupila v platnost nová organizace státní správy podléhající ministerstvu vnitra, jež vystřídalo dřívější dvorskou kancelář.

27. června

Vydáno ministerské prováděcí nařízení pro Čechy a Moravu (pro Slezsko 17. srpna t. r.) k zákonu o zrušení roboty: 161 paragrafů obsahovalo nezbytné, podrobné údaje a informace k vyvazování z roboty. V jednotlivých zemích byly zřizovány tzv. vyvazovací komise (1850-1853) a císařskými patenty z 25. září 1850 a 11. dubna 1851 se vytvářely tzv. zemské vyvazovací fondy (byly dlužníky bývalých vrchností a věřiteli bývalých poddaných).

28. července

V nové rekonstruované vídeňské vládě (17. května podal demisi hrabě Stadion) převzal křeslo ministra vnitra A. Bach (po pádu Pillersdorfovy vlády v létě 1848 získal místo ministra spravedlnosti).

23. prosince

V Národních novinách uveřejnil F. Palacký článek O centralizaci a národní rovnoprávnosti v Rakousích, v němž podrobně vysvětlil svou představu etnického federalismu a varoval vídeňskou vládu před centralizačními kroky. Krátce nato (14. ledna 1850) se Palacký vzdal veřejným prohlášením další politické činnosti.

leden

V Praze vypukla stávka téměř čtyř set tiskařů kartounů; dosud největší stávka v Čechách.

26. března

Na základě zákona č. 122 vzniklo v celé monarchii 57 obchodních a živnostenských komor v hlavních obchodních a průmyslových centrech (z toho v českých zemích v osmi - v Praze, Plzni, Chebu, Liberci, Českých Budějovicích, Brně, Olomouci a Opavě). Funkce komor byla reprezentativní, poradní, správní a osvětově podpůrná. Po vydání únorové ústavy (1861) získaly i funkci politickou (volily poslance do zemských sněmů a říšské rady) a jejich postavení bylo novelizováno (1868).

18. a 23. dubna

Dvěma patenty zrušil císař tzv. placetum regium, platné od doby Josefa II. Biskupové měli opět právo samostatně rozhodovat o vnitřních záležitostech církve; dosud mohla být v Rakousku papežská nařízení publikována a prováděna jen se svolením panovníka.

21. května

Reorganizována berní správa; v hlavních městech zřízena zemská finanční ředitelství, v krajských městech okresní finanční ředitelství a nejníže organizovány berní úřady.

1. června

Byly vydány první poštovní známky v habsburské monarchii (série císařský znak s korunou v hodnotě 1, 2, 3, 6 a 9 krejcarů); druhá série ozdobena hlavou císaře.

1. července

Zřízena nejnižší instance soudnictví - okresní soud; nové okresní soudy byly jednotné, všeobecné, odloučené od veřejné správy a tedy důsledně postátněné. Soudcové byli nezávislí a byla garantována veřejnost a ústnost řízení. Reforma zřizovala v českých zemích 310 okresních soudů (z toho 52 soudů první třídy) místo bývalých 868 soudů vrchnostenských.

28.-29. listopadu

V Olomouci proběhla schůzka nejvyšších vládních představitelů Rakouska a Pruska (kancléře Schwarzenberka a pruského ministra zahraničí Manteuffela), která se týkala řešení sporných otázek v Německu (Holštýnska a Hessensko-Darmstadtska) a napětí mezi oběma státy v otázce vlivu v Německém spolku. V uzavřené smlouvě Prusko ustoupilo nátlaku Rakouska. Toto tzv. olomoucké ponížení Pruska (též 'pruská Canossa') se stalo východiskem dalších diplomatických jednání v Drážďanech (prosinec 1850-květen 1851), při nichž byl bývalý Německý spolek obnoven na starých základech z roku 1815 jako jediná státně politická instituce sdružující německé státy ve střední Evropě.

Majitel cukrovaru v Židlochovicích F. Robert vynalezl stojaté odpařovací aparatury, tzv. roberty; v roce 1864 se jeho syn J. Robert proslavil vynálezem difúze, jež se ukázala být výhodnější než lisování. Cukrovar v Židlochovicích se stal největším a technicky nejdokonalejším cukrovarem v Rakousku.

13. dubna

Císařským patentem ustavena říšská rada jako poradní orgán panovníka. Rada neměla mít iniciativní právo v legislativních záležitostech, její členy i předsedu jmenoval císař (stal se jím K. von Kübeck). Jednání rady byla zásadně neveřejná.

6. července

Vydáno vládní nařízení, jež umožňovalo úřadům po dvojí předběžné výstraze zastavit bez soudního rozhodnutí jakékoliv noviny.

20. srpna

Císař podepsal tři kabinetní listy: 1. říšská rada získala statut osobního poradního orgánu císaře; 2. vláda přestala fungovat jako kolektivní poradní orgán a jednotliví ministři měli být odpovědni pouze císaři; 3. vláda byla vyzvána, aby zvážila realizaci oktrojované ústavy ze 4. března 1849.

22. srpna

Z podnětu ministra vnitra A. Bacha byly rozpuštěny a odzbrojeny národní gardy.

21. listopadu

Byl publikován s platností od 1. února 1852 nový celní tarif, který otvíral rakouskou ekonomiku světovému trhu, když od výlučného celního prohibicionalismu přecházel k mírnému ochranářství; nový celní tarif snížil počet položek z 654 na 338 a v průměru snižoval veškerá cla zhruba o tři čtvrtiny. Již 1. června 1851 byly zrušeny celní hranice mezi Rakouskem a Uhry a celá monarchie se vyvíjela jako jednotné hospodářské území. Další celní tarif byl vydán roku 1853; nižšími dovozními cly nutil podnikatele ke zvyšování technické úrovně výroby (bylo umožněno novou obchodní smlouvou s Pruskem a německým Celním spolkem).

31. prosince

Došlo ke zveřejnění dvou císařských patentů a jednoho císařského kabinetního přípisu (tzv. silvestrovských patentů): 1. odvolával březnovou oktrojovanou ústavu z roku 1849; 2. ze základních občanských práv potvrzoval jen občanskou rovnost před zákonem, zrušení poddanství a přislíbil ochranu státem uznaných konfesí; 3. zveřejňoval tzv. Zásady pro organické zákonodárství (v 36 článcích byly obsaženy základy příští politicko-správní struktury monarchie). Tyto tři dokumenty položily formální základ Bachova neoabsolutismu (1851-1859).

Ustavena Kladenská železářská společnost, později rozšířená na Pražskou.

V Praze-Smíchově postavena nová továrna firmy Ringhoffer, která se specializovala na výrobu železničních vagónů (nejprve pro nákladní, od roku 1863 i pro osobní dopravu a od 70. let i pro městskou kolejovou dopravu).

4. dubna

Zemřel kancléř Felix Schwarzenberk; po jeho smrti nebyl jmenován předseda vlády a případným zasedáním (konferencím) vlády měl předsedat císař František Josef I.

11. dubna

Vyšlo rozhodnutí o vytvoření Nejvyššího policejního úřadu; policejní agenda byla opět vyčleněna z rezortu ministerstva vnitra (dostala se tam v březnu 1848). Do čela úřadu postaven generál J. Kempen, který byl současně vrchním inspektorem četnictva; úřad byl podřízen přímo císaři.

27. května

Publikován nový tiskový zákon, který umožňoval zabavovat úřední cestou jakékoli periodické i neperiodické tuzemské i cizí tiskoviny; většinu těchto omezení odstranil až nový tiskový zákon ze 17. prosince 1862.

Zveřejněn text trestního zákona, znamenající návrat do předbřeznových dob, kdy se mj. připouštěly tělesné tresty (odstraněny až roku 1867).

26. listopadu

Vstoupil v platnost spolkový zákon, který znemožňoval jakékoliv sdružování, jež by se chtělo zabývat věcmi, 'patřícími do oblasti zákonodárství či veřejné správy', a obnovoval koncesní systém (spolek mohl být založen jen po předchozím úředním schválení).

19. ledna

Ministerstva vnitra, financí a spravedlnosti vydala společně obsáhlé předpisy o kompetenci politických a soudních úřadů; jednalo se o rozpracování tzv. Zásad organického řízení (z 31. prosince 1851). V průběhu roku vznikly první prováděcí předpisy pro některé země a celá akce byla uzavřena roku 1854.

duben

V Praze založen tajný republikánský spolek Bratři červeného praporu za účasti studentů akademického gymnázia a učňů; ještě v témže roce došlo k jeho odhalení a pozatýkání vedení spolku.

29. července

Vydán nový trestní řád, který se vracel k předbřeznové praxi (zaváděl tzv. inkviziční proces a zachovával instituci státních návladních). V průběhu 60. let byl revidován a 23. května 1873 vyšel nový trestní řád.

Ing. Č. Daněk založil v Praze-Karlíně strojírenskou továrnu na výrobu cukrovarnického zařízení.

Ve smyslu Zásad organického řízení bylo vytvořeno v Čechách 13 krajů, 207 okresů a dva samostatné městské úřady; na Moravě bylo 6 krajů, 76 okresů a rovněž dvě samostatná města; Slezsko, které bylo pokládáno za jeden kraj, bylo rozděleno na 22 okresů a jedno samostatné město. Ke zrušení krajů došlo (pod záminkou finančních úspor) po vydání zákona z 23. října 1862.

Císařským nařízením byl zaveden nový organizační řád pro střední školy, ty byly tzv. reformou Exnerovou-Bonitzovou přizpůsobeny nové době. Základním typem střední školy bylo gymnázium o osmi třídách; kromě toho se zřizovaly reálky (vyšší o šesti třídách, nižší o dvou až třech třídách). Současně došlo k redukci výuky češtiny. Univerzity přestaly být pouhými vzdělávacími ústavy pro státní úřednictvo a měly se stát střediskem vědecké badatelské práce. Byl zrušen státní dozor nad univerzitami a zavedena svoboda učení, jakož i univerzitní samospráva. Filozofické fakulty se staly rovnocennými s ostatními fakultami.

23. května

Pro úpravu pracovních poměrů v hornictví byl vydán horní řád, jímž byly odstraněny staré právní řády pro hornictví z dob feudalismu.

12. prosince

Rakousko uzavřelo smlouvu s Anglií a Francií, kterou přistoupilo k protiruské koalici v krymské válce; v únoru t. r. zahájilo Rakousko mobilizaci svých vojenských sil, v dubnu uzavřelo smlouvu s Pruskem a po souhlasu s Tureckem obsadilo v srpnu t. r. podunajská knížectví Valašsko a Moldavsko. Po pařížském míru (30. března 1856) muselo Rakousko vyklidit obě knížectví a kolísavou politikou se ocitlo v mezinárodní izolaci.

Z podnětu J. V. Friče vyšel sborník (almanach) Lada-Nióla; přispěly do něj tehdejší známé osobnosti z českého kulturního života (mj. J. J. Kolár, B. Němcová).

18. srpna

Mezi Vatikánem a rakouskou vládou byl uzavřen (v den 25. narozenin Františka Josefa I.) konkordát, kterým získala církev značná privilegia v oblasti nižšího a středního školství a také v záležitostech manželského práva, kde se stát vzdal josefínských principů občanského sňatku. Duchovenstvo bylo osvobozeno od placení daní. Konkordát se stal 'trnem v oku' části veřejnosti (zejména liberálního měšťanstva), v květnu 1874 byl zrušen.

Založena pražská filiálka vídeňského Úvěrního ústavu (Creditanstalt für Handel und Gewerbe, tj. Úvěrního ústavu pro obchod a živnosti), jehož pobočka byla brzy nato založena v Liberci s dotací 1 milion zlatých. Dalšími úvěrovými institucemi se staly (1863) Česká eskomptní banka, ovšem jako ryze německý finanční ústav, a o rok později (1864) jako zemská instituce Hypoteční banka Království českého, která poskytovala úvěry zejména velkostatkářům.

V Ústí nad Labem byl založen Rakouský spolek pro chemickou a metalurgickou výrobu.

24. ledna

Mezi habsburskou monarchií, Lichtenštejnskem a státy v Německém spolku byla uzavřena měnová dohoda; bylo rozhodnuto o směnitelnosti stříbrné měny, o společném měnovém základu, jímž byla stanovena celní libra stříbra o 500 g; zavedením spolkové měny byla ukončena platnost konvenční měny (z 21. září 1753). V Rakousku bylo z celní libry raženo 45 zlatníků. Spolková měna skončila 13. června 1867, rakouská (zlatková) měna pokračovala až do zavedení korunové měny roku 1892.

28. srpna

Založena Pražská železářská společnost; vznikla spojením Kladenského železářského těžařstva, Kladenského kamenouhelného těžařstva a několika dalších podílníků.

Ekonomika českých zemí byla postižena krizí; projevila se poklesem výroby v železářství, strojírenství a cukrovarnictví (tam již finanční krize od srpna 1856). Krize vypukla ve Spojených státech a přenesla se do Anglie, Německa a Rakouska; postupně zasáhla i další evropské země.

Za redakce J. Baráka vyšel almanach Máj, v němž se k odkazu K. H. Máchy přihlásili svými verši či povídkami J. Neruda, V. Hálek, A. Heyduk, K. Světlá, K. J. Erben aj.

5. ledna

Zemřel nejvýznamnější český vojevůdce 19. století Václav Radecký z Radče. Účastnil se už napoleonských válek, poté se 'proslavil' zejména záchranou rakouského panství v Itálii za revoluce 1848-1849. Jeho pomník na Malostranském náměstí byl proto po roce 1918 odstraněn.

23. dubna

Rakousko předalo Sardinii ultimátum, ve kterém požadovalo okamžité zastavení zbrojení; Sardinie tomuto požadavku nevyhověla. Rakouská armáda počátkem května překročila společné hranice, avšak ve dvou bitvách (4. června u Magenty a 24. června u Solferina) byla poražena spojeným sardinsko-francouzským vojskem. Již 11. července bylo uzavřeno na osobní schůzce Napoleona III. s císařem Františkem Josefem I. ve městě Villafranca příměří, jehož podmínky byly stvrzeny mírem curyšským (10. listopadu 1859). Rakousko postoupilo Sardinii většinu Lombardska, ponechalo si Benátsko i obě důležité lombardské pevnosti Mantovu a Peschieru.

22. srpna

Císař propustil ministra vnitra A. Bacha a na jeho místo povolal dosavadního haličského místodržitele hraběte A. Goluchowského; propouštěcí dekrety dostal i šéf nejvyššího policejního úřadu J. Kempen a císařův osobní pobočník K. Grünne. Jejich odchod bývá spojován s pádem neoabsolutismu (Bachova).

20. prosince

Patentem č. 227 ř. z. byl uzákoněn (s působností od 1. května 1860) nový živnostenský řád (osnova zákona byla přepracována podle návrhů ministra financí K. von Brucka). Tímto zákonem byly v Rakousku odstraněny poslední zbytky cechů a byl zaveden důsledný liberalismus, což znamenalo, že každý občan měl volný přístup ke všem živnostem (kromě tzv. koncesních - knihtiskařství, knihkupectví, zastavárny, doprava osob). Zásady volné konkurence legalizoval obchodní zákoník ze 17. prosince 1862.

Nakladatelství I. L. Kobera vydalo I. svazek první české encyklopedie - Riegrova slovníku naučného; tento rozsáhlý podnik (o 11 svazcích) se začal realizovat od roku 1858, dokončen byl roku 1874. Od 3. svazku byl spolu s Riegrem redaktorem J. Malý.

zima

Korupční aféra vysokých státních úředníků (podvody s armádními dodávkami) vedla k odvolání ministra financí K. von Brucka (23. dubna spáchal sebevraždu) a k zatčení mnoha osob. Nakonec celá záležitost 'usnula'.

5. března

Patentem byla svolána do Vídně tzv. rozmnožená říšská rada; poradní sbor (říšská rada dvanácti doživotních radů) z roku 1851 měl být rozšířen o blíže neurčený počet mimořádných doživotních radů a o 38 dočasných členů ze všech částí monarchie (na dobu 6 let, výběr měly provést zemské sněmy). Na Čechy měli připadnout 3 zástupci, na Moravu 2 a na Slezsko 1; protože však zemské sněmy neexistovaly, jmenoval členy sám panovník. Úkolem rozmnožené říšské rady bylo podílet se na jednání o státním rozpočtu, přípravě osnov zákonů a na řešení otázek zemských zřízení. Statut rady byl v červenci rozšířen o ústavní rozhodovací právo. Samotné jednání probíhalo mezi 31. květnem a 28. září 1860.

17. května

Zrušena olomoucká univerzita; její filozofická fakulta byla zrušena již 19. září 1851, o zrušení právnické fakulty bylo rozhodnuto 10. srpna 1855, nadále zůstala pouze teologická fakulta.

18. června

F. L. Rieger předložil při audienci u císaře obsáhlé memorandum, které bylo jakýmsi vyhlášením českého politického programu. Vycházelo z požadavků národního sebeurčení, žádalo jazykovou rovnoprávnost v úřadech a školství, oživení národních institucí. Současně memorandum žádalo vydávání českých politických novin.

2. října

Vyšlo první číslo časopisu Čas, vydávaného advokátem A. Krásou; jednalo se (po několika letech) o první politický list českých liberálních politiků, který se však neprosadil. Jeho roli převzaly od 1. ledna 1861 Národní listy, o jejichž koncesi požádal J. Grégr (začal je vydávat s bratrem Eduardem, F. Šimáčkem, F. Jeřábkem a také V. Hálkem).

20. října

V předvečer odjezdu na schůzku s carem Alexandrem II. a pruským následníkem trůnu Vilémem do Varšavy vydal císař tzv. říjnový diplom (s podpisem ministra vnitra hraběte Goluchowského). Diplom přiznával zákonodárnou moc zemským sněmům a říšské radě a vymezoval obecně jejich kompetence; panovník se tímto slavnostně vzdával absolutismu. Diplom připouštěl jak centralistickou, tak federalistickou interpretaci, a proto byl rozličně přijímán; zatímco v českých zemích byl přivítán, v Uhrách vyvolal odpor, a to přes více dualistické (promaďarské) stanovisko. Také němečtí liberálové byli znepokojeni federalistickým postojem diplomu. Společně s diplomem byl vydán manifest k národům a několik vlastnoručních císařských listů různým státním činitelům.

13. prosince

Ministrem vnitra (s titulem státního ministra) byl jmenován (za propuštěného hraběte Goluchowského) A. rytíř von Schmerling; v úřadě setrval do 27. července 1865.

1. ledna

Vyšlo první číslo Národních listů, v němž F. L. Rieger nastínil český politický program obsahující požadavek národní rovnoprávnosti, občanských práv a rozsáhlé samosprávy.

6. ledna

V bytě historika V. V. Tomka došlo k tříhodinové osobní schůzce F. L. Riegra s J. J. Clam-Martinicem, čímž byla zahájena nová etapa politické spolupráce konzervativního křídla české politické reprezentace s historickou šlechtou.

26. února

Nově jmenovaným státním ministrem A. Schmerlingem byla oktrojována (vyhlášena) únorová ústava (též Schmerlingova); šlo fakticky o souhrn základních zákonů, které měly být realizací ústavních záměrů říjnového diplomu. Ústava byla vydána pro celé území monarchie (včetně Uher). Základní zákon o říšském zastupitelstvu doprovázel soubor 'zřízení zemských a řádů volení do sněmů zemských', který obsahoval pro všech 15 zemí jednak nová zemská zřízení, jednak volební řády do jednotlivých zemských sněmů včetně rozpisu počtu poslanců na jednotlivé kurie (šlo o tři kurie - velkostatkářská, měst a venkovských obcí). Říšská rada měla být dvoukomorová: a) širší (pro celoříšské záležitosti) a užší (pro neuherské země a bez Benátska), což signalizovalo počátky dualismu. Panskou sněmovnu jmenoval panovník, poslaneckou volily zemské sněmy; český zemský sněm měl mít 241 poslanců, do říšské rady vysílal 54 zástupců, moravský sněm byl stočlenný, do Vídně vysílal 22 poslanců a slezský sněm o 31 poslancích posílal do Vídně 6 zástupců. Celkový počet poslanců širší říšské rady byl stanoven na 343, užší rady na 203 (dosavadní říšská rada se přeměnila na státní radu s poradní funkcí). Únorová ústava vzbudila u většiny neněmeckých národů odpor, nejdůraznější v Uhrách; Čechům bylo upřeno české historické právo.

18. a 20. března

Proběhly první volby do zemských sněmů; první zasedání českého, moravského a slezského sněmu byla zahájena 6. dubna t. r. Na českém sněmu získali čeští liberálové asi třetinu mandátů a vytvořili tzv. národní blok, vedený F. Palackým, F. L. Riegrem a F. A. Braunerem; Rieger přednesl první (z dlouhé řady) české 'ohrazení'. V moravském zemském sněmu zasedalo 24 Čechů, kteří podali ústy svého vůdce A. Pražáka 9. dubna rovněž ohrazení. Ve slezském sněmu neměli Češi zastoupení.

8. dubna

Vydán protestantský patent, kterým se protestantům dostalo po stránce právní plné náboženské rovnoprávnosti.

29. dubna

Ve Vídni zahájila jednání (širší) říšská rada, do níž byli poslanci voleni ze zemských sněmů; vedle stovky členů panské sněmovny (byl do ní jmenován i F. Palacký) se prezentovalo přesně 200 členů poslanecké sněmovny, protože se nedostavili delegáti z Uher, Sedmihradska, Chorvatska a lombardsko-benátského království. To fakticky znamenalo, že se sešla jen tzv. užší říšská rada. Zasedání říšské rady bylo uzavřeno 18. prosince t. r.

2. října

Oficiálně byly potvrzeny stanovy pražského pěveckého spolku Hlahol, který byl založen již v listopadu 1860; jedním z prvních sbormistrů byl B. Smetana.

14. října

Zahájen provoz na české západní dráze mezi Prahou a Plzní.

V Praze se konal u příležitosti svatojanských oslav první sjezd pěveckých spolků za účasti zhruba 900 zpěváků z 87 spolků; o dva roky později proběhl další sjezd pod hlavním vedením B. Smetany (za účasti 113 spolků).

16. února

Z podnětu M. Tyrše byla v Praze založena tělocvičná organizace Sokol; prvním starostou se stal J. Fügner. Již v roce založení existovalo v Čechách 8 jednot. Vedle ideálů vlasteneckých se Sokol prosazoval svou úlohou vzdělávací, kulturní a osvětovou. Na Moravě vznikla první sokolská jednota 2. prosince 1862 v Brně z podnětu J. Helceleta.

5. března

Byl vydán rámcový říšský obecní zákoník, který byl kompromisem mezi centralistickými tendencemi vlády a ideou samosprávy obcí, jak ji hlásala říšská rada. Říšský zákon byl rozpracován do příslušných zemských zákonů, a to s datem 15. listopadu 1863 pro Slezsko, 16. března 1864 pro Moravu a 16. dubna 1864 pro Čechy; ty pak platily do konce monarchie, s řadou doplňků a novel až do roku 1938 a na území Protektorátu Čechy a Morava až do roku 1945.

1. června

Konalo se první veřejné sokolské cvičení v sále U Apolla v Ječné ulici v Praze; pravidelné cvičení první sokolské Tělocviční jednoty pražské bylo zahájeno již 5. března t. r. v Malypetrově tělocvičném ústavu v Panské ulici.

podzim

Schváleny stanovy Obchodnického spolku Merkur, který si vytkl za cíl rozvíjení obchodního vzdělání, vzájemnou podporu a společenské styky obchodníků. Do roku 1867 bylo vedení spolku česko-německé, na valné hromadě t. r. získali většinu čeští obchodníci a ovládli výbor.

27. října

Zákony č. 87 a č. 88/1862 na ochranu svobody osobní a svobody domovní zahájily hlavní reformu politického systému. Zatčení osoby a provádění domovní prohlídky mohlo být uskutečněno jen na základě soudního příkazu.

18. listopadu

Zahájen provoz v Prozatímním divadle v Praze, které suplovalo českou scénu (až do otevření Národního divadla); od roku 1864 uvádělo denně česká představení.

17. prosince

Vydán nový obchodní zákoník, který legalizoval naprosto volnou konkurenci v obchodním podnikání. Vstoupil v platnost v lednu 1863.

Propukla bavlnářská krize, jež byla vyvolána váznutím dodávek bavlny za občanské války v USA; hluboký pokles nastal například na Liberecku, kde v roce 1864 byla zaměstnána sotva desetina dělnictva v bavlnářských továrnách.

Vynález saturace českého chemika H. Jelínka odstraňoval staré způsoby čeření; tento nový postup se velmi rychle rozšířil do cukrovarnické výroby.

V Brně založena Moravská orlice, která hájila názory konzervativní části moravského politického spektra.

Z pražského obchodního spolku Merkur vyšel podnět k založení Živnostenské banky a později i burzy.

V. Náprstek založil v Praze Průmyslové muzeum, jehož předním úkolem bylo 'vzdělávati průmyslníky tím způsobem, aby názorně seznali, jak rozmanitě užívá se přírodních látek v průmyslu'.

19. února

Schváleny stanovy Umělecké besedy, v níž se sdružili čeští hudební, výtvarní a literární tvůrci; svou činnost zahájila 9. března t. r. Předsedou hudebního odboru byl B. Smetana, výtvarného odboru J. Mánes a literárního V. Hálek. Umělecká beseda měla v programu založení dramatické školy a uměleckého časopisu, zřízení čítárny a knihovny a udílení stipendií umělcům do zahraničí.

18. března

F. L. Rieger přednesl poslanecké sněmovně zdůvodnění další neúčasti českých poslanců na práci říšské rady. Již předtím (30. září 1861) odešel na dovolenou jediný český zástupce v panské sněmovně F. Palacký.

5. června

Mladoboleslavský list Boleslavan (vycházel od října 1860), který se od dubna 1863 prezentoval jako politický časopis, uveřejnil do této doby neslýchaný útok na F. Palackého za jeho negativní postoj k polskému povstání (leden 1863). Palacký odpověděl 8. června v Národních listech článkem Odpověď Boleslavanu o polské otázce, který vyvolal doma i v cizině značnou senzaci. 'Polská otázka' se stala předmětem sporů uvnitř českého politického tábora: zatímco staročeši v čele s Palackým a Riegrem odmítali polské povstání, protože poškozovalo slovanskou věc, mladočeši s povstáním sympatizovali.

17. června

Český poslanecký klub se rozpadl, když skupina jedenácti liberálních poslanců v čele s F. L. Riegrem se rozhodla nevstoupit do říšské rady; svůj postoj oznámila přípisem ze 17. června t. r. (čteno v říšské radě 25. června), ve kterém obsáhle zdůvodnila, proč se na činnosti říšské rady nemíní nadále podílet (ta byla omezena jen na Předlitavsko, protože uherský sněm neuznal únorovou ústavu). Dalších pět českých poslanců se mandátu vzdalo, zůstali jen čtyři. Čtyři čeští poslanci z Moravy odešli z Vídně až v listopadu 1864. Nastalo období tzv. pasivní rezistence (tj. neúčasti na jednání v říšské radě) až do roku 1879.

5. července

Na návrh olomouckého arcibiskupa Bedřicha z Fürstenberka určil papež Pius IX. tento den jako svátek sv. Cyrila a Metoděje, a to nejen na Moravě, ale i v Čechách a Chorvatsku. Na Velehradě proběhly mohutné oslavy 1000. výročí příchodu obou bratří na Velkou Moravu.

15. prosince

Vyšlo první číslo nového politického listu Národ; redakčně vedený F. Šimáčkem a zastupující názory Palackého, Riegra a Braunera volal po 'národní jednotě' proti 'rozdrobujícím, seslabujícím a ničivým snahám'.

V českých zemích zaváděna obecní samospráva.

8. ledna

Za zprostředkování redaktora Boleslavanu F. Vinklera se uskutečnila schůzka několika poslanců a žurnalistů (bratři Grégrové, Thurn-Taxis, E. Tonner, F. Schulz), na níž Thurn-Taxis vystoupil s návrhem založit samostatnou stranu, která by byla liberálnější než dosavadní politická reprezentace v čele s Palackým a Riegrem. Pro rozpory uvnitř této skupiny se záměr nezdařil.

16. ledna

Uzavřena spojenecká smlouva mezi habsburskou monarchií a Pruskem.

1. února

Spojená vojska rakouská a pruská překročila hranice Šlesvicka-Holštýnska a zahájila válku proti Dánsku; brzy se ukázala vojenská převaha spojenců.

25. května

Český sněm přijal dva zemské školské zákony: 1. o rovném právu obou zemských jazyků na středních školách, který stanovil zásadu, že na všech středních školách, tj. gymnáziích a reálkách, bude druhý zemský jazyk povinným vyučovacím jazykem; 2. o rozdělení gymnázií na česká, německá a oboujazyčná. Zákon o vyučování obou jazyků schválil císař v lednu 1866.

1. srpna

Uzavřeno předběžné příměří mezi Dánskem a rakousko-pruskou koalicí; vítězná válka s Dánskem byla ukončena vídeňským mírem z 30. října t. r.

9. listopadu

V programovém článku v listě Národ vystoupil F. L. Rieger 'proti rozpůlení říše' (proti dualismu) a snesl všechny argumenty pro federalizaci monarchie.

V časopisu brněnského přírodovědného spolku uveřejnil Johann Gregor Mendel, moravský Němec a člen řádu augustiniánů, výsledky svých epochálních pokusů z křížení hrachu a formuloval tři základní zákony dědičnosti. Jeho objev však zapadl. Teprve po necelém půl století přišli další vědci na tytéž principy. K jejich cti nutno dodat, že dodatečně zjistili Mendelovu prioritu a zveřejnili výsledky jeho díla.

9. dubna-16. května

F. Palacký uveřejnil v deníku Národ sérii osmi článků, v nichž systematicky vyložil svůj program federalizace Rakouska a varoval před dualismem. Oproti letům 1848/1849, případně 1860/1861, byl rozdíl v tom, že z Palackého vychází skepse a zklamání i 'bolestné' poznání, že rakouský stát není schopen nebo ochoten plnit roli, která by odpovídala životním potřebám všech středoevropských národů. Koncem téhož roku vyšly články v brožuře s názvem Idea státu rakouského.

11. července

Český místodržící hrabě Belcredi přijal Pamětní spis císaři podepsaný poslanci českého sněmu (stylizovaný F. L. Riegrem), který požadoval jménem 'národa českoslovanského' řešení české otázky stejným způsobem jako uherské otázky.

27. července

Císař František Josef I. přijal demisi státního ministra A. von Schmerlinga (stal se předsedou Nejvyššího soudního dvora) a na jeho místo jmenoval dosavadního českého místodržícího hraběte R. Belcrediho, který svým smýšlením směřoval ke skupině federalisticky orientovaných konzervativních aristokratů. Již 24. června odstoupil z funkce předsedy vlády arcivévoda Rainer a jeho místo prozatímně zaujal ministr zahraničí Mensdorff-Pouilly. Nová Belcrediho vláda úřadovala do února 1867.

14. srpna

Uzavřena gasteinská konvence (smlouva) mezi Rakouskem a Pruskem, která upravovala společnou správu obou polabských vévodství (Šlesvicko - spravované Pruskem a Holštýnsko s výjimkou Kielu - Rakouskem); Prusko získalo rovněž za menší finanční úhradu Lauenbursko. Obě vévodství byla od války Rakouska a Pruska s Dánskem (1864) pod společnou rakousko-pruskou svrchovaností.

25. srpna

Zahájena pravidelná paroplavba na Vltavě z Prahy do Štěchovic, kterou provozovala Česká akciová společnost pro paroplavbu na Vltavě (lodě Praha, Vyšehrad, Rudolf, Štěpánka).

20. září

Vydán císařský manifest prozatím pozastavující (do odvolání) platnost únorové ústavy a říšské rady; monarchie měla vstoupit na 'novou volnou dráhu'. Únorová ústava měla být předložena k projednávání uherskému a chorvatskému sněmu a tyto výsledky (pokud by znamenaly revizi uvedených zákonů) by pak byly dány ke schválení zastupitelským orgánům ostatních zemí. Manifest vzbudil naděje federalistů a byl přivítán českou veřejností i poslanci českého sněmu; ti na zahájeném sněmu (23. listopadu) schválili odeslání děkovné adresy císaři.

1. listopadu

V Plzni zahájilo činnost městské 'právovárečné' divadlo jako druhá stálá česká divadelní scéna.

1. ledna

Po mnohaletých rekonstrukcích byl uveden do provozu staroměstský orloj v Praze; původní orloj byl doplněn soškami dvanácti apoštolů s Kristem (autorem E. Veselý, 1864) a kalendářní deskou J. Mánese (1865), která byla v roce 1882 nahrazena kopií.

8. ledna

Maršálek českého zemského sněmu hrabě Rothkirch oznámil poslancům úmysl císaře Františka Josefa I. nechat se korunovat v Praze za českého krále.

20. března

Český zemský sněm (čeští liberálové zde měli s 'historickou' šlechtou malou převahu nad německou reprezentací) přijal zvláštní adresu císaři (23. března předána do Vídně), v níž se vypočítávaly všechny nedostatky dosavadního volebního řádu a vyslovoval se požadavek oktroje revidovaných řádů a zřízení. Zemský sněm tak kapituloval a přímo vybízel panovníka k iniciativě; zejména postup českých poslanců lze označit za nedůstojné doprošování. V průběhu sněmovních zápasů sklízeli čeští liberálové některé dílčí úspěchy (v březnu t. r. upraveno české vyučování na pražské univerzitě). Moravský zemský sněm, zasedající ve stejném období jako sněm český, nepřijal děkovnou adresu a ani zvláštní adresu císaři a zaujal rezervované vyčkávací stanovisko k českým státoprávním snahám.

21. dubna

Rakousko vyhlásilo mobilizaci jižní armády (operující v Benátsku, které chtěla odkoupit Itálie) a o šest dnů později byl vydán rozkaz k mobilizaci severní armády; ta měla bojovat s Pruskem (v listopadu 1865 nabídl Berlín Vídni odkoupení Holštýnska).

24. května

Při audienci u panovníka tlumočila zvláštní deputace z Prahy projevy věrnosti; současně přivezla do Vídně i české korunovační klenoty. Ve stejnou dobu opustil Prahu bývalý císař Ferdinand I. a odjel do Innsbrucku.

12. června

Uzavřena francouzsko-rakouská dohoda, v níž se Rakousko zavázalo předat po vítězné válce Francii Benátsko; ta naopak slíbila zachovat v německých záležitostech neutralitu. Smlouvou s Itálií si Prusko zajistilo již 8. dubna 1866 její tříměsíční spojenectví při současné neutralitě Francie.

14. června

Rakousko obvinilo Prusko z vměšování a předložilo Spolkovému sněmu ve Frankfurtu návrh na rozmístění spolkového vojska ve Šlesvicku a Holštýnsku; v uvedený den byl při posledním hlasování ve Spolkovém sněmu rakouský návrh přijat. Prusko reagovalo vystoupením z Německého spolku.

17. června

Císař František Josef I. se obrátil válečným manifestem ke svým národům; o den později učinil totéž pruský král. Pruská armáda vstoupila již 16. června do Saska, které bylo spojencem Rakouska; Rakousko odpovědělo vypovězením války. Po bok Rakouska a proti Prusku se postavila většina německých států. Začala rakousko-pruská válka.

23. června

Vojska pruské labské a první armády (asi stopadesátitisícová) překročila české hranice v prostoru mezi Rumburkem a Libercem, bez většího odporu se zmocnila obou měst a postupovala směrem na Jičín. O čtyři dny později pronikla z Kladska na území Čech také druhá pruská armáda o síle 100 tisíc mužů a po bitvách u Náchoda a Trutnova vstoupila do vnitrozemí (i v dalších dílčích bitvách - u Jičína, České Skalice aj. byly ztráty rakouské severní armády až pětkrát vyšší než na protivníkově straně).

24. června

Armáda italského krále Viktora Emanuela (o dvojnásobné převaze) se utkala s menším rakouským vojskem arcivévody Albrechta v bitvě u Custozzy; Italové byli poraženi. Vítězství na jižní frontě však nemělo rozhodující vliv na celkový výsledek války.

29. června

Velitel severní rakouské armády generál L. von Benedek žádal telegraficky panovníka, aby neprodleně zahájil mírová jednání a upustil od dalšího vedení války. Rakouské velení zaujalo vysloveně defenzivní vedení válečných akcí (obsadilo pozice na západ od Hradce Králové s velitelským stanovištěm v Dubenci) a přenechalo strategickou iniciativu Prusům.

3. července

V okolí Sadové u Hradce Králové byla svedena rozhodující bitva mezi rakouskou armádou a pruskou armádou v čele s náčelníkem generálního štábu H. von Moltkem; Benedekova rakouská armáda byla poražena. V bitvě se osvědčila taktická (boj v malých šicích, využívání terénu a úkrytů) a technická (vyzbrojení novými puškami jehlovkami - zadovkami) převaha pruského vojska nad rakouským (vedení bodákového útoku v hustě sevřených řadách, používání zastaralých pušek - předovek s pětkrát pomalejší střelbou). Proti sobě stálo 220 tisíc pruských a 215 tisíc rakouských vojáků, přičemž pruská armáda měla 1935 mrtvých a rakouská 5658 mrtvých vojáků. Co do počtu zúčastněných to byla druhá největší bitva v evropských dějinách 19. století (po bitvě u Lipska, 1813).

8. července

V 9 hodin dopoledne vjelo do Prahy pruské vojsko; okupace trvala až do 18. září t. r. Hlavní síly pruské armády postupovaly přes střední Moravu směrem na Vídeň (12. července obsazeno Brno, k menším střetům došlo u Tovačova a Dubu).

11. července

Pruské vojenské velení vydalo Manifest obyvatelstvu slavného království Českého, v němž Prusové nabízeli 'šetrnost a přátelství' a slibovali 'uskutečnění národních tužeb Čechů a Moravanů'.

26. července

Na zámku hraběte Mensdorffa v Mikulově bylo uzavřeno rakousko-pruské příměří.

počátek srpna

V několikatisícovém nákladu byla rozšiřována anonymní brožura Pláč Koruny České bývalého redaktora Národních listů A. Kotíka, vydaná z podnětu J. V. Friče (vytištěna v Berlíně). V ní ožívala myšlenka samostatného českého státu v rámci federovaných 'osvobozených národů'.

23. srpna

V salonku pražského hotelu U modré hvězdy byla podepsána mírová smlouva mezi Pruskem a Rakouskem; 30. srpna t. r. byla smlouva ratifikována. Rakousko vyslovilo souhlas s rozpuštěním Německého spolku a zavázalo se nevměšovat do dalšího uspořádání Německa, tj. do vytvoření tzv. Severoněmeckého spolku se státy na sever od řeky Mohanu (Prusku se tak otevřela cesta ke sjednocení Německa). Do konce září 1866 opustila pruská vojska habsburskou monarchii.

3. října

Ve Vídni podepsána mírová smlouva mezi Itálií a Rakouskem, která potvrdila odstoupení Benátska a znamenala i formální uznání Italského království (12. října t. r. byla ratifikována).

30. října

Přes odpor ministerské rady jmenoval císař ministrem zahraničí dosavadního saského ministra barona F. F. Beusta.

20. prosince

Na českém sněmu vystoupil jménem 38 poslanců E. Grégr s interpelací ve věci pobytu jezuitů v Čechách; ti se začali usazovat v Praze od května 1866, zejména pak po odstoupení Benátska Itálii.

7. února

Po odstoupení Belcrediho vlády se stal předsedou vlády (a státním ministrem) F. F. Beust a současně bylo ustaveno tzv. vládní provizorium.

18. února

V uherském sněmu byl slavnostně přečten královský reskript, který plně akceptoval uherské pojetí právní kontinuity; ve stejný den byl hrabě Andrássy jmenován předsedou nově se utvářející uherské vlády. Celý proces vyrovnání (dualismu) byl završen korunovací císaře Františka Josefa I. na uherského krále (8. června 1867).

25. února

Státoprávně federalistická většina českého sněmu přijala adresu, v níž odmítla účast v 'nezákonném shromáždění nějaké západní polovice říše'. Beust vládním příkazem rozpustil český sněm a vypsal nové volby; podobně byl 4. března t. r. rozpuštěn i moravský sněm. Ostrý postup vůči oběma sněmům svědčil o tom, že vláda byla rozhodnuta prosadit dualistické řešení za každou cenu.

6. dubna

Sešel se nový český sněm (po volbách 20. a 22. března), v němž však ztratili federalisté většinu (obdobně jako na moravském sněmu). 13. dubna přednesl F. L. Rieger (jménem 88 českých poslanců) obsáhlý protest jako ohrazení proti nové říšské radě; poté čeští poslanci odešli ze sněmovny, aniž se však vzdali mandátů. Obdobně i čeští poslanci v moravském sněmu odešli 10. dubna před volbou do říšské rady.

20. května

K prvnímu sezení se sešla 'ústavní' říšská rada, která měla přijmout ujednání o rakousko-uherském vyrovnání a revidovat základní zákon o říšském zastupitelstvu. Německá liberální levice (měla většinu) vázala toto projednání na řešení revize únorové ústavy a přijetí řady nových zákonů; tím se říšská rada přeměnila de facto v 'ústavodárnou radu'.

20. května-15. června

Čeští politikové v čele se staročeským trojhvězdím (F. Palacký, F. L. Rieger, F. Brauner), ale také se zástupci 'mladých' (J. Grégr), podnikli při příležitosti národopisné výstavy v Moskvě pouť na Rus jako demonstrativní akci proti dualismu. Palackého a Riegra přijal ruský car Alexandr II. (oslovil je při audienci jako 'rodné slovanské bratry na rodné slovanské půdě'), poté odjeli do Moskvy (8. června) a pouť ukončili v Petrohradě (9.-15. června). Politicky skončila akce bez úspěchu, nesplnila naděje jejich účastníků (pouze vyvolala v českých zemích vlnu rusofilství).

25. července

Vydán zákon č. 100/1867 o odpovědnosti ministrů, jenž omezoval suverénní pravomoci císaře, který nemohl uskutečnit žádný vládní akt bez spoluúčasti příslušného ministra. Současně byl ministr za svou činnost odpovědný parlamentu (říšské radě), a představoval tak vrcholný orgán výkonné moci.

28.-29. srpna

Z Vídně do Prahy byly (po železnici) převezeny české korunovační klenoty (do 'úschovy' odvezeny v květnu 1866 před blížící se rakousko-pruskou válkou); šlo o jednu z okázalých národních manifestací za české státní právo.

14. listopadu

Císařským rozhodnutím došlo ke změnám v označení monarchie: začalo se užívat znění Rakousko-uherská monarchie nebo Rakousko-uherská říše (zmizel pojem Rakouské císařství). Pro společné úřady se vžil název 'císařské a královské' (c. a k.), uherské úřady byly 'královské', v ostatních zemích 'císařsko-královské' (c. k.). Vedle oficiálního označení 'Království a země na říšské radě zastoupené' se běžně hovořilo o Rakousku, Předlitavsku, Cislajtanii (podle říčky Litavy jako symbolické hranici mezi oběma částmi říše), na druhé straně o Uhrách, Zalitavsku, Translajtanii. Císař František Josef I. užíval ve zkrácené titulatuře znění: císař rakouský a apoštolský král uherský.

15. listopadu

Vydány zákony č. 134 a č. 135/1867 o spolkovém právu a spolčovacím právu; za povolený spolek byl pokládán ten, jenž nebyl ve čtyřtýdenní zákonné lhůtě od ohlášení úředně zakázán. Spolčovací právo umožňovalo pořádat veřejná shromáždění občanů v uzavřených místnostech i pod širým nebem a veřejné průvody a vymezovalo podmínky jejich konání. Oba zákony sice obsahovaly řadu omezení, avšak podstatně přispěly k uvolnění a rozšíření spolkového života.

1. prosince

Nový patent o tzv. svobodné dispozici půdou rušil jakékoliv omezení volně disponovat půdou; umožňoval jak sdružování, tak i drobení půdy.

V Praze vyšlo 1. číslo dělnického čtrnáctideníku s názvem Dělník; na jeho stránkách propagoval F. L. Chleborad svépomocné hnutí a zakládání svépomocných družstev.

21. prosince

Přijato šest ústavních zákonů, jež tvořily vlastní komplex tzv. prosincové ústavy; byly to zákony č. 141-146 Říšského zákoníku: 1. zákon o říšském zastupitelstvu (ponechával v platnosti kuriový systém včetně způsobu volby říšské rady prostřednictvím zemských sněmů, říšská rada se měnila ve skutečný parlament); 2. zákon o všeobecných občanských právech (zaručoval svobodu vyznání, osobní, stěhování, zaměstnání, rovnost všech občanů před zákonem apod.); 3. zákon o zřízení říšského soudu (byl nově zřízen ve Vídni); 4. zákon o soudcovské moci (zaručovala se nezávislost soudců, veřejnost procesního řízení apod.); 5. zákon o výkonné a vládní moci (vymezoval postavení císaře, který zůstával 'posvátným, nedotknutelným a nikomu neodpovědným', v době, kdy nezasedala říšská rada, ji mohl nahrazovat); 6. zákon o společných záležitostech všech zemí monarchie (vlastní vyrovnávací zákon, který pojednával o tzv. delegacích). Ústava platila jen pro země Předlitavska a snížila počet jejích poslanců v říšské radě na 203. Obě části soustátí byly spojeny osobou panovníka, zahraniční politikou, vojenstvím a finančními záležitostmi (vedle rakouské a uherské vlády byli tedy tři 'společní' ministři). Společné záležitosti každoročně projednávaly odděleně tzv. delegace z rakouské nebo uherské části, měly po šedesáti členech (třetinu volila panská sněmovna, dvě třetiny poslanecká sněmovna); na úhradu společných nákladů přispívalo Uhersko 30 %, neuherské země 70 %. Prosincová ústava platila fakticky do roku 1918, k úpravě došlo v dubnu 1873.

30. prosince

Skončilo několikaměsíční vládní provizorium a panovník jmenoval první rakouskou vládu v čele s knížetem K. Auerspergem, kterého od 8. září 1868 vystřídal hrabě E. Taaffe.

Profesor kreslení na táborském gymnáziu Jakub Husník (1837-1916) vynalezl světlotisk (techniku tisku z plochy).

Vyšel almanach Ruch 'k upomínce na založení Národního divadla'; na dvacet mladých básníků (mezi nimi J. V. Sládek, S. Čech, E. Krásnohorská, ale i historik J. Goll a filozof J. Durdík) demonstrovali zde svými pracemi podporu národnímu hnutí (nadšení demokratickým 'ruchem' roku 1848). Almanach vyvolal velký ohlas zejména u studentstva (už v následujícím roce vydal Akademický čtenářský spolek Almanach českého studentstva).

Do provozu byla uvedena dráha císaře Františka Josefa z Českých Budějovic do Plzně.

Na Moravě odstraněny předpisy o dědické posloupnosti na gruntech, které omezovaly jejich svobodné dělení a přílišné zadlužování.

1. března

V Praze na Žofíně byl založen F. L. Chleboradem Oul, český dělnický potravinový svépomocný spolek; jeho členy se stávali dělníci, řemeslníci i příslušníci středních vrstev. Po vzoru pražského Oulu (měl na 3 tisíce členů) vznikaly podobné spolky i v mimopražském prostředí: Svatopluk, Včela, Blahobyt, Kruh apod. V roce 1871 bylo takových spolků v Čechách 279 a na Moravě 46.

10. května

Na úpatí hory Řípu se konal za účasti 20 tisíc lidí první tábor lidu, který zahajoval tzv. táborové hnutí (tehdy mladý historik J. Goll navrhl, aby se tato shromáždění nazývala tábory lidu a nikoli podle irského vzoru meetingy); tábory pokračovaly na dalších místech Čech, Moravy a Slezska (Střelecký ostrov v Praze, Bezděz, Žižkov, Blaník, Oreb, Karlštejn, Kravsko u Znojma apod.). Vedle podpory státoprávní politiky zde zaznívaly požadavky na přijetí všeobecného volebního práva, kulturně politické atd. Celkem bylo v letech 1868-1871 uspořádáno 143 táborů (Čechy - 102, Morava - 37, Slezsko - 4) s účastí, která se odhaduje na 1,5 milionu osob.

16. května

Položení sedmi základních kamenů k Národnímu divadlu (za účasti desetitisíců návštěvníků z Čech, Moravy a Slezska); s přivážením kamenů z památných míst (mj. z Řípu, Radhoště, Vítkova, Blaníka, Žižkova) je částečně spojeno i táborové hnutí. Obdobný charakter měly další manifestační projevy v tomto roce: pouliční demonstrace proti ministru E. Herbstovi při jeho návštěvě Prahy (leden), oslava 70. narozenin F. Palackého (14.-15. června), první pouť do Kostnice (6. července).

25. května

Přijaty tzv. májové zákony (tři zákony č. 47-49), které podstatně redukovaly platnost konkordátu (1855); jednalo se o zákon o manželském právu (obnovena platnost občanského zákoníku z roku 1811); 2. zákon o poměru školy a církve (školství se emancipovalo z jednoznačného vlivu katolické církve); 3. zákon o interkonfesionálních (mezináboženských) vztazích občanů, který odstranil formální překážky znevýhodňující nekatolíky.

21.-23. června

Do Prahy zavítal císař František Josef I., avšak setkal se s okázalým nezájmem české veřejnosti o svou osobu.

27. června

Vydán zákon o svobodné dělitelnosti a dědičnosti rolnické půdy; v jednotlivých zemích byl dále rozveden zemskými zákony (na Moravě a ve Slezsku v roce 1868, v Čechách o rok později). Zákon umožňoval volné podnikání v zemědělství.

22. srpna

V den zahájení českého zemského sněmu v Praze odevzdala tříčlenná deputace (jménem 81 českých poslanců) sněmovnímu prezidiu zvláštní státoprávní deklaraci (rozvedla zásady protestu z 13. dubna 1867, kdy čeští poslanci na protest proti rakousko-uherskému vyrovnání ze sněmu odešli). Deklarace obsahovala vedle historickoprávního a politického úvodu 10 bodů, v nichž byla zdůrazněna státoprávnost a svébytnost českých zemí. Sněm deklaraci nepřijal a vyzval české poslance k účasti na svém jednání; ti však odmítli, a proto byli na konci září 1868 zbaveni mandátů. Obdobně vystoupili 25. srpna 1868 i čeští poslanci na moravském sněmu v Brně; pragmaticky se tak přihlásili k státoprávnímu programu jednoty zemí Koruny české. Čeští poslanci přešli k politice tzv. pasivní rezistence, když se nezúčastňovali jednání zemských sněmů. Jinak však moravský sněm (rovněž i slezský, ovládaný německými liberály) deklaroval věrnost prosincové ústavě a vyjádřil se proti spojení s Čechami.

4. října

Konal se tábor lidu v Praze na Pankráci, který nakonec vyvrcholil demonstracemi a pouličními srážkami jeho účastníků s policií a vojskem. Rostoucí nespokojenost řešila vláda 11. října vyhlášením výjimečného stavu pro Prahu a nejbližší okolí (zrušen 28. dubna 1869).

5. prosince

V Rakousku zavedena novým branným zákonem všeobecná branná povinnost; délka základní vojenské služby byla stanovena na 3 roky, přičemž početní stav armády celé monarchie byl stanoven na 800 tisíc vojáků; k novelizaci branného zákona došlo v letech 1879, 1886, 1889 a 1912.

Založena tajná revoluční organizace studentů Jednatelství z Blaníka (iniciativa Č. Körbra a J. V. Friče) s protirakouským zaměřením; již během roku 1870 byli její členové pozatýkáni a odsouzeni do vězení.

polovina února

Císař František Josef I. se vyslovil v předlitavské ministerské radě pro vyrovnání s Čechy.

1. března

V Praze zahájila činnost Živnostenská banka pro Čechy a Moravu; její základy byly položeny již v roce 1865, kdy se v Praze sešel sjezd českých a moravských záložen. Vedení banky bylo v rukou staročechů, ve správní radě zasedali mj. F. L. Rieger a J. S. Skrejšovský. Banka plnila hned od svého založení funkci peněžního ústředí českých záložen. V témže roce byla také založena v Praze burza na zboží a cenné papíry, příštího roku však zanikla a se zbožím se obchodovalo dále na volném trhu a v některých pražských kavárnách.

18. dubna

Potvrzen statut České polytechniky v Praze jako České vysoké učení technické (ČVUT); v předchozím roce byla polytechnika usnesením českého sněmu rozdělena na českou a německou část. Výuka zde byla zahájena ve školním roce 1869/1870.

12. května

Vydán zákon o zrušení lenních svazků formou výkupu; šlo o jedno z posledních opatření, které uvolňovalo cestu liberalizaci v zemědělství.

14. května

Vstoupil v platnost zákon o všeobecné povinné školní docházce, modernizující zastaralé předpisy z počátku 19. století. Prodlužoval školní docházku na 8 let a zřizoval školy všude tam, kde 'v okruhu jedné hodiny po dobu nejméně 5 let žije více než 50 dětí'. Zlepšilo se i postavení učitelů jak po stránce jejich přípravy, tak i materiálního zabezpečení, přičemž náklady na provoz obecné školy se přesunuly na obec a za vzdělávání učitelů zodpovídal stát.

polovina května

Začaly vycházet noviny Český dělník, které se staly tribunou opozice proti F. L. Chleboradovi spolu s pražskými Dělnickými besedami (malostranskou, smíchovskou a karlínskou).

27. května-17. června

V Brně proběhla ve dvaceti textilních závodech stávka zhruba 4 tisíc dělníků za zvýšení mezd, která jim přinesla částečné splnění jejich požadavků.

12. června

Převodem Waldsteinských závodů do vlastnictví E. Škody vznikla firma Škoda Plzeň.

červenec

F. L. Rieger při návštěvě Paříže předal francouzskému císaři Napoleonovi III. zvláštní memorandum o významu federalizace Rakouska z hlediska evropské a české politiky; zdůraznil v něm 'strategický význam' Čech v celé Evropě a slovanského elementu v habsburské říši jako hráze proti hrozícímu pangermanismu a panmaďarismu. Akce však nepřinesla bezprostřední výsledek.

7. srpna

Rozpuštěn spolek Slovanská lípa, proti členům výboru v čele s K. Sladkovským zahájeno trestní vyšetřování.

srpen-září

V habsburské monarchii došlo k finanční krizi, která byla vyvolána krachem na burze ve Vídni a v Budapešti.

4.-6. září

V Praze (na Betlémském náměstí) a Husinci se uskutečnily velkolepé oslavy 500. výročí Husova narození; jako hlavní řečník zde vystoupil K. Sladkovský.

1. února

V Předlitavsku nastoupila vláda v čele s prof. L. Hasnerem.

31. března

Došlo ke střelbě do průvodu stávkujících dělníků ve Svárově (stávkovalo jich po deset týdnů několik tisíc); šest z nich bylo zastřeleno, mnoho dalších zraněno.

7. dubna

Vydán koaliční zákon, který umožňoval sdružování dělnictva a přiznával právo na stávku; do této doby byla každá stávka posuzována jako trestní čin a její organizování mohlo být trestáno vězením od 8 dnů až do 3 měsíců.

13. dubna

Jmenována nová (úřednická) vláda polského hraběte A. Potockého s cílem najít vhodnou podobu vyrovnání s českou státoprávní opozicí.

29. července

Byl rozpuštěn český zemský sněm (převažovala na něm ústavověrná většina). Po srpnových volbách se sešel 30. srpna t. r. nový sněm s opět federalistickou většinou. Moravský zemský sněm měl nadále ústavověrnou většinu.

26. září

Na adresu a pamětní spis českého zemského sněmu z 18. září t. r. byl vydán císařský reskript, v němž panovník slíbil prozkoumat české stížnosti a potvrdil nedílnost a neodcizitelnost Českého království. Současně s tím naléhal na české poslance, aby obeslali říšskou radu; na oplátku projevil úmysl nechat se korunovat na českého krále.

6. října

V Čechách byly vypsány přímé volby do říšské rady; ve volbách počátkem listopadu bylo zvoleno 36 poslanců české státoprávní opozice, kteří se však odmítli dostavit do vídeňského parlamentu. Odpor Čechů proti obeslání říšské rady vedl nakonec k pádu Potockého kabinetu (4. února 1871).

8. prosince

Čeští politikové v čele s F. Palackým a F. L. Riegrem podali říšskému kancléři Beustovi promemoria o zahraniční politice habsburské monarchie. Pamětní spis protestoval proti národnostnímu útisku v monarchii a žádal přeměnu monarchie na svobodnou federaci národů s právem národního sebeurčení. V zahraničně politických otázkách spis souhlasil se sjednocením Německa, protestoval však 'proti násilnickému zdeptání Francie' a projevil sympatie k jižním Slovanům. Beust pamětní spis hrubě odmítl, nepředložil ho císaři ani sněmům a 14. prosince t. r. ho vrátil předkladatelům.

Skupina českých podnikatelů založila v Libni u Prahy novou strojírnu - První českomoravskou strojírnu, jeden z kmenových podniků budoucího ČKD.

5. února

Panovník jmenoval novou, 'masopustní' vládu v čele s hrabětem K. Hohenwartem; ve vládě zasedali i dva konzervativní Češi (původem) - K. Habietinek jako ministr justice a J. Jireček jako ministr kultu a vyučování. Nový kabinet měl vypracovat oboustranně přijatelné podmínky rakousko-českého vyrovnání. Několikaměsíční jednání vedl ze strany vlády ministr A. Schäffle a ze strany českých liberálů F. L. Rieger, A. Pražák a hrabě Clam-Martinic; probíhala střídavě v Praze a ve Vídni.

14. února

Výnosem ministerstva obchodu byl schválen burzovní řád pražské burzy; na založení burzy složilo zakládací příspěvek mj. 79 záložen a spořitelen, 50 cukrovarů, 12 bank, 12 pojišťoven, 4 železniční společnosti.

23. července

V monarchii zaveden jednotný metrický systém délkových, plošných a objemových měr a decimální soustava vah. Dne 20. května 1875 podepsalo Rakousko společně s dalšími 17 státy mezinárodní konvenci o metru a od 1. ledna následujícího roku začala výhradně platit metrická soustava. V souvislosti s tím byla od roku 1871 prováděna normalizace průmyslových výrobků a stavebních hmot.

srpen

Dosaženo předběžné dohody o podstatě českého vyrovnání, jehož hlavní zásady byly formulovány v tzv. fundamentálních článcích.

12. září

Vydán císařský reskript (poprvé zveřejněn na jednání českého sněmu 14. září), v němž panovník slavnostně (opět) vyslovil své odhodlání nechat se korunovat na českého krále a současně vyzval sněm, aby započal porady o tom, jak 'mírně a smířlivě' uspořádat státoprávní poměry české v souladu se státoprávními poměry v celé říši.

10. října

Český sněm za absence německých poslanců přijal předložené fundamentální články, osnovu národnostního zákona a osnovu nového volebního zákona. Fundamentálními články se zakotvovalo státoprávní postavení Českého království v politickém systému habsburské říše; představovaly 18 bodů, jimiž byl v podstatě akceptován rakousko-uherský dualismus. Podstatou dokumentu nebylo trialistické uspořádání říše, ale realistický odhad možnosti jisté národní rovnoprávnosti se zachováním specifik. V návrhu národnostního zákona byly v souladu s ústavou stanoveny zásady rovnosti obou zemských jazyků, jež měly být uplatněny v plném rozsahu ve všech oblastech školství i státní správy. Vyrovnávací akce se týkala v podstatě pouze Čech, protože moravský zemský sněm se sice přihlásil k zásadám fundamentálek, avšak jeho čeští poslanci setrvávali na požadavku samostatného moravského markrabství. Slezský sněm, který byl v rukou centralistů, protestoval (s výjimkou čtyř poslanců) proti požadavku státoprávního spojení Slezska s Čechami.

20.-21. října

Vídeňská ministerská rada (zejména ústy kancléře Beusta a uherského ministerského předsedy G. Andrássyho) nedoporučila Hohenwartův pozitivní koncept; proti fundamentálním článkům rovněž ostře vystupovali němečtí liberálové. Panovník po určitém váhání se nakonec přiklonil na stranu odpůrců vyrovnání. Neúspěch pokusu o české vyrovnání znamenal pro českou společnost značné zklamání.

25. října

F. L. Rieger spolu s hrabětem Clam-Martinicem podali ve Vídni předlitavské vládě Pamětní list, v němž odmítli připravovaný císařský reskript s negativním textem ve věci vyrovnání (vydán 30. října t. r.).

27. října

Hohenwartova vláda po nezdaru fundamentálních článků podala demisi; do 26. listopadu t. r. úřadovala provizorní vláda barona L. Holzgenthana. Poté nastoupil kabinet knížete A. Auersperga, který zahájil perzekuční tlak proti všemu českému.

5. ledna

V Praze začaly vycházet Dělnické listy, první noviny českých socialistů; tři čtvrtiny roku (do září t. r.) je redigoval J. Barák, dosavadní redaktor mladočeských Národních listů, po něm nastoupil do redakce J. B. Pecka.

8. února

Sloučením dvou brněnských strojírenských podniků C. F. Luze a Th. Bracegirdla byla založena akciová společnost První brněnská strojírna, která vyráběla parní stroje, kotle, turbíny, čerpadla, zařízení pro cukrovary, pivovary, lihovary a železnice.

13. března

Byl rozpuštěn český zemský sněm a vypsány nové volby, které byly poznamenány předvolebním kšeftováním neboli chabrusem, tj. prováděním převodů velkostatků (uskutečněno na sedmdesát transakcí) ve prospěch tzv. ústavověrné šlechty s cílem získat hlasy ve velkostatkářské první kurii.

22. dubna

Proběhly (na mnoha místech za vojenské asistence) tzv. chabrusové volby do českého zemského sněmu, v nichž ztratila historická šlechta své postavení a čeští liberálové spojence. Na nátlak F. Palackého čeští liberální poslanci opustili v den zahájení sněmu (24. dubna) jeho jednání a nastoupili vůči němu cestu totální pasivní rezistence.

listopad

Mladočeská opozice se pokusila v otázce účasti na volbách do místních školních rad o prolomení staročeského monopolu trpného odporu; po prudkých polemikách mezi F. L. Riegrem a K. Sladkovským se prosadili mladočeši a koncem listopadu byly volby do školních rad uvolněny.

V Brně bylo založeno Moravské muzeum uměleckého řemesla (Umělecko-průmyslové muzeum).

1. ledna

Hlavní staročeské i mladočeské listy uveřejnily společné provolání českých politiků s mottem: Svorně k vítězství! Provolání odmítalo připravovanou volební reformu a vyzývalo k jednotě v boji za státoprávní požadavky.

17. ledna

Veřejnost byla seznámena s peticí české státoprávní opozice císaři, v níž se mj. odmítaly připravované přímé volby do říšské rady. Petice opatřená více jak 270 tisíci podpisy byla 20. února odevzdána knížetem J. Lobkovicem císaři Františku Josefu I. Podobná podpisová akce byla uspořádána na Moravě a petice, opatřená tisíci podpisy, byla odevzdána císaři prostřednictvím hraběte E. Belcrediho.

2. dubna

Panovník potvrdil dvě zákonné předlohy: 1. zákon č. 40/1873 měnil některé paragrafy základního zákona o říšském zastupitelstvu č. 141/1867 z 21. prosince 1867, a to zejména v počtu poslanců říšské rady, kdy se zvýšil jejich počet z 203 na 353, přičemž české země vysílaly 138 poslanců (Čechy 92, Morava 36, Slezsko 10). Zákon také rozšířil počet volebních kurií na čtyři (k dosavadním velkostatkářské, městských obcí a venkovských obcí přibyla kurie obchodních a živnostenských komor); 2. zákon č. 41/1873 zaváděl přímé volby do říšské rady (dosud prostřednictvím zemských sněmů). Zákony (nebo též tzv. dubnová ústava) byly protikladnou reakcí na fundamentální články a vlastním 'ustanovením' nového Rakouska v dualistickém pojetí (byla dokončena na několik desetiletí 'architektura' rakousko-uherské říše). Předlitavský parlament se zbavil své dosavadní závislosti na zemských sněmech.

květen

Na sjezdu německých liberálů v Teplicích se nepodařilo překonat rozkol mezi 'mladými' a 'starými'.

1. května

Ve vídeňském Prátru se slavnostně otevřely brány V. světové výstavy (první, která se konala mimo Londýn a Paříž); světová výstava dokumentovala i závažné a sociální změny v českých zemích, kdy zde byla dovršena průmyslová revoluce. Tovární strojová výroba a nové technologické postupy převládly v hlavních výrobních odvětvích. Průmyslovým převratem zanikala anebo se měnila prastará řemesla a naopak vznikala zcela nová; převratné změny lze shrnout do několika bodů: 1. širší využívání uhlí; 2. modernizace hutnictví železa; 3. vznik strojírenství jako samostatného výrobního odvětví; 4. mechanizace textilní výroby; 5. rozvoj potravinářského průmyslu novými technologickými postupy; 6. vybudování základní železniční sítě; 7. vytvoření nového úvěrového systému podnikání; 8. urbanistická změna městského osídlení. Průvodním jevem zakladatelské horečky byl i růst spekulace a podvodných machinací.

9. května

Na vídeňské burze došlo k výraznému poklesu kursu akcií, což vedlo k světové hospodářské krizi z nadvýroby; nejvíce postiženo bylo hutnictví a strojírenství, ale pokles výroby postihl například i cukrovarnictví (jen v Čechách zaniklo v letech 1873-1878 na patnáct cukrovarů). Docházelo k likvidaci kapitálově slabších podniků a k urychlení koncentrace a centralizace kapitálu (do poloviny listopadu 1873 došlo k likvidaci 78 akciových společností a ze čtrnácti pražských bank se likvidovaly čtyři banky). K oživení výroby došlo kolem roku 1879.

6. června

Ve Vídni byla podepsána smlouva mezi habsburskou monarchií a Ruskem, čímž došlo k naplnění nového sblížení mezi těmito státy; k smlouvě nepřímo přistoupilo i Německo. Tzv. dohodě tří císařů předcházelo berlínské setkání panovníků (Viléma I., Františka Josefa I. a Alexandra II.) v létě 1872.

1. října

Položen základní kámen nové části Svatovítské katedrály v Praze na Hradčanech (u příležitosti oslav 900. výročí založení pražského biskupství). Na dostavbě se podíleli například J. Štursa, B. Kafka, V. H. Brunner, O. Španiel, F. Kysela; k dokončení došlo v roce 1929 (projekčně stavbu zabezpečovali J. O. Kranner, J. Mocker, K. Hilbert).

29. října

Na schůzi českých poslanců (zvolených po říjnových prvních přímých volbách) bylo rozhodnuto dvaceti proti deseti hlasům (především mladočechů) neobeslat říšskou radu; 10. prosince byli proto zbaveni svých mandátů. Čeští poslanci z Moravy si vyhradili právo postupovat samostatně a 27. listopadu vstoupilo 26 federalistických poslanců do nově zvoleného moravského sněmu. Dne 21. ledna 1874 vstoupili čeští poslanci z Moravy (s výjimkou E. Belcrediho) i do vídeňské říšské rady (se stručným Pražákovým ohrazením).

25. listopadu

28 mladočeských poslanců (sdruženi v Národním klubu, mezi nimi K. Sladkovský, A. P. Trojan, E. a J. Grégrové, M. Tyrš) vypracovalo veřejné 'osvědčení', v němž demonstrativně vrátili své mandáty s odůvodněním, že byli zvoleni, aby šli do sněmu. Vedení národní strany v čele s F. L. Riegrem v prohlášení z 28. listopadu označilo tento čin za rozkol ve straně s tím, že již nebudou moci za tuto stranu kandidovat, a čtyři z nich dokonce vyloučilo ze svého středu.

5.-6. dubna

V Neudörfelu (poblíž Vídeňského Nového Města) se konal ustavující sjezd celorakouské dělnické strany za účasti 74 delegátů z celého Rakouska (mezi nimi 10 Čechů). Sjezd přijal program strany (vycházel z eisenašského programu německé sociální demokracie) a schválil ústřední tiskové orgány (Dělnické listy a vídeňskou Gleichheit).

květen

Po redukci konkordátu (1868) byly církevně politické poměry upraveny zákonem č. 50/1874 O zevních poměrech církve katolické (nahrazoval dřívější konkordát) a zákonem č. 51 O příspěvcích do náboženského fondu (oba tvořily druhou sérii květnových zákonů). Zákony vycházely z myšlenky nadřazenosti státních zákonů nad církevními a přiznávaly císaři právo jmenovat církevní funkcionáře a dosazovat všechny ordináře, arcibiskupy a biskupy. Církevní činitelé měli tak nadále povahu veřejných úředníků (vedli například matriky). Symbióza 'trůnu a oltáře' však pokračovala až do roku 1918.

3.-26. července

Proběhly volby do českého zemského sněmu, v nichž vystoupili poprvé staročeši a mladočeši samostatně jako dvě konkurující si politické síly s vlastními předvolebními provoláními (staročeské z 21. června, mladočeské z 24. června). Ve volbách bylo zvoleno 77 staročeských a 7 mladočeských poslanců.

15. září

Sedm mladočeských poslanců (A. P. Trojan, E. Grégr, J. Pražák, J. Hruška, A. Husák, R. Nittinger, Adolf z Mayersbachů) vstoupilo do českého sněmu. Na podzim t. r. se staročeši a mladočeši střetli znovu, a to ve volbách do říšského sněmu, kam se dostali tři mladočeští poslanci (K. Sladkovský, A. P. Trojan a E. Grégr). Samostatně podali zdůvodnění své rezistence a všichni tři byli v lednu 1875 zbaveni svých mandátů. Staročeši přirozeně pokračovali taktéž v politice pasivní rezistence.

25. prosince

V Konviktském sále v Praze se konal sjezd mladočechů za účasti 800 delegátů; došlo zde k založení Národní strany svobodomyslné, k volbě 21členného sboru zemských důvěrníků jako ústředního orgánu a k přijetí programu nové strany (koncipován J. Grégrem). Program žádal demokratická občanská práva rovnosti, zdokonalení parlamentárního zřízení, rozšíření samosprávy a přechod od dosavadního tzv. pasivního odporu k činnému odporu (tj. k účasti na jednání českého zemského sněmu, když účast na říšské radě byla ponechána na rozhodnutí 'většiny všech zemských poslanců' a podmíněna 'jistotou, že tím neutrpí nikterak životní podmínky národa'). Program se přihlásil k požadavku českého státního práva, žádal zákon na ochranu národností a zavedení všeobecného hlasovacího práva do zemského sněmu, podporu českému školství a zřízení české univerzity. Současně zavazoval své poslance, aby se přičiňovali na zemském sněmu k 'pozdvižení skleslého nyní blahobytu, k zvelebení rolnictva, k oživení průmyslu a obchodu, k obhájení potřeb dělnictva a k zmírnění nynější těžké, všeobecné tísně'. Mladočeský program představoval první skutečně ucelenou politickou směrnici české strany (staročeši podobný program neměli, opírali se jen o různá prohlášení, deklarace, osvědčení). Tento program byl doplněn na II. sjezdu strany v listopadu 1875. Tiskovým orgánem strany byly (od roku 1863) Grégrovy Národní listy, staročeši po zastavení Národa (vycházel v letech 1863-1866) měli Národní pokrok (1867-1868) a od roku 1869 Pokrok, později přeměněný v Hlas národa, a německy psaný časopis Politik. Katolicko-konzervativní směr staročeské strany reprezentoval od roku 1869 časopis Čech.

Skupina několika majitelů cukrovarů v Čechách vytvořila cenový a kondiční kartel pro nákup cukrové řepy.

22. června-počátek srpna

Textilní dělnictvo v Brně (v počtu asi 4 tisíc) vstoupilo do stávky, která jim nepřinesla žádný užitek.

29. června

V Praze na Pražském hradě (žil zde od své abdikace v prosinci 1848) zemřel ve věku 82 let poslední korunovaný český král, císař Ferdinand I. (V.); jeho manželka, královna Marie Anna, ho přežila o devět let.

26. května

Měsíc po dokončení životního díla Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě zemřel v Praze zakladatel novodobého českého dějepisectví F. Palacký; jeho pohřeb 31. května se stal národní manifestací, dostalo se mu označení 'otec národa'.

8. července

Na zámku v Zákupech (u České Lípy) došlo k setkání ruského cara Alexandra II. s císařem Františkem Josefem I.; byly zde dohodnuty základní směry společného postupu v balkánské otázce (v roce 1875 propuklo v Bosně a Hercegovině povstání proti Turkům, které vyvolalo v českých zemích vřelý ohlas). 'Zákupská jednání' otevírala habsburské monarchii cestu ke značné části Bosny a Hercegoviny a nakonec vedla k podpisu vojenské konvence s Ruskem (leden, březen 1877).

Reprezentativním literárním orgánem tzv. světového směru českého básnictví se stal časopis Lumír (založen roku 1873). Redakce se ujal básník a překladatel J. V. Sládek (do roku 1898); soustředil kolem sebe stejnojmennou básnickou skupinu v čele s J. Vrchlickým a J. Zeyerem.

Probíhal intenzivní boj uvnitř staročeské reprezentace mezi J. S. Skrejšovským a F. L. Riegrem (a to nejen o vůdcovství po Palackého smrti) o politickou orientaci staročechů. Dělo se tak na pozadí vzedmutých proslovanských a proruských sympatií v souvislosti se vstupem Ruska do války proti Turecku na Balkáně (na straně jihoslovanských národů). Skrejšovský akcentoval svou slovanskou a na Rakousku nezávislou politiku proti 'nábožné trpné opozici založené na trpělivém snášení všeho bezpráví' a požadoval hrdou a vztyčenou rezistenci. Politickou opatrnost staročechů označoval za projev bezradnosti. Spor skončil nechutným skandálem (šarvátkou) 17. ledna 1878 mezi Skrejšovským a redaktorem časopisu Pokrok.

Ve Vítkovicích byla postavena první martinská pec (od roku 1882 se vyráběla martinská ocel i na Kladně).

31. března

Jednání mezi F. L. Riegrem a K. Sladkovským vedla ke společnému prohlášení staročechů a mladočechů v otázce sladění postupu v poměru k říšské radě. 8. srpna uveřejnily České listy zprávu o vytvoření jednotného státoprávního klubu českých poslanců. Obě strany se rovněž dohodly na rozdělení mandátů v nastávajících volbách do zemského sněmu (mladočeši 14, staročeši 69 mandátů).

7. dubna

V Praze-Břevnově v hostinci U kaštanu se sešel za účasti 15 delegátů tajný ustavující sjezd Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické; sjezd přijal program a organizační řád, zvolil pětičlenné vedení a schválil stranický tisk (Dělnické listy a Budoucnost).

27. června

Uzavřena nová celní a obchodní dohoda mezi Rakouskem a Uhry, jež obsahovala nový celní tarif znamenající návrat k celnímu ochranářství jako důsledek hospodářské krize.

29. července

Vojska habsburské monarchie o síle něco přes 70 tisíc mužů překročila hraniční řeku Sávu a začala s obsazováním Bosny a Hercegoviny; stalo se tak na základě čl. 25 aktů berlínského kongresu (13. června-13. července t. r.), podle něhož byl dán souhlas s obsazením a spravováním provincie Bosna a Hercegovina Rakousko-Uherskem (spolu s malým územím sandžaku Novi-Bazar mezi Srbskem a Černou Horou). Bosna a Hercegovina se tak fakticky staly součástí habsburské monarchie, i když formálně zůstávaly nadále integrální částí turecké říše. Obsazování území se setkalo s odporem ze strany místních povstalců (dokonce se na mnoha místech spojili s tureckou armádou), takže celé tažení bylo ukončeno až 4. října 1878.

17. a 19. září

Proběhly volby do českého zemského sněmu; 23. září většina státoprávního klubu rozhodla o vstupu do sněmu a o den později to také čeští poslanci učinili včetně 'slavnostního ohrazení' (přečetl F. Brauner). Po šesti letech tak přerušili pasivní rezistenci, a to bez ohledu na poměry ve velkostatkářské kurii, kde i nadále vládli tzv. ústavověrní, takže čeští liberálové představovali na sněmu třetinovou menšinu.

31. října

V korutanském Emmersdorfu došlo k jednání mezi staročechy (F. L. Riegrem) a německými liberály (jejich žurnalistickým vůdcem M. Etiennem) o možné spolupráci (s vědomím jejich vůdce E. Herbsta). Výsledkem bylo memorandum o sedmi bodech, vytyčující zásady možného česko-německého vyrovnání. Emmersdorfská jednání nakonec nepřinesla žádný politický efekt.

Jako důsledek úpadku průmyslu (zejména potravinářského) se začala citelně projevovat krize v zemědělství; poklesl osev cukrovky a částečně i obilovin, rostla jen výsadba brambor. České zemědělství poškozoval dovoz obilí z USA a Ruska. Rostlo zadlužení rolnických usedlostí.

18. února

Císař jmenoval novou vládu, v níž prozatímně převzal funkci předsedajícího ministr kultu a vyučování K. Stremayr; klíčovou osobností se však stal ministr vnitra hrabě Taaffe. Tři dny předtím podala demisi Auerspergova vláda (důsledek kritiky za okupaci Bosny a Hercegoviny v říšské radě), když vládní krize trvala již od července 1878.

18. května

Shromáždění 63 českých poslanců odmítlo sice vstup do říšské rady (před blížícími se volbami 28. a 30. června), avšak naznačilo (za určitých okolností) možný vstup do říšského sboru. V samostatných volbách bylo zvoleno 54 českých liberálních poslanců, kteří utvořili samostatný Český klub.

13. srpna

Byl odvolán provizorní Stremayrův kabinet a jmenována vláda šestačtyřicetiletého hraběte E. Taaffeho; členem vlády se stal i A. Pražák jako ministr-krajan. V průběhu srpna a září došlo ve Vídni k jednání českých politiků s vládou; 16. září byly dohodnuty za účasti J. Clam-Martinice, J. Lobkovice, F. L. Riegra, J. Grégra a zástupců vlády zásady vstupu českých poslanců do říšské rady.

23. září

V Praze se konalo za účasti 72 poslanců zasedání českého státoprávního klubu, kde bylo 67 hlasy rozhodnuto vstoupit do říšské rady. Končily 'odbojné' časy, začalo nové období tzv. aktivní politiky.

6. října

Ve Vídni došlo ke koncentraci tří proudů české státoprávní opozice a jejich spojení s moravskými politiky v jednotném tzv. Českém klubu na říšské radě (šlo o 34 poslanců z řad mladočechů a staročechů, 10 poslanců z řad české konzervativní šlechty a 10 českých poslanců z Moravy); předsedou klubu byl zvolen F. L. Rieger, místopředsedy J. Lobkovic a brněnský advokát F. Šrom.

7. října

Všichni čeští poslanci se dostavili na zahájení říšské rady do Vídně, což znamenalo konec pasivní rezistence (po 16 letech); následujícího dne vyslechli v Hofburgu zahajovací trůnní řeč císaře Františka Josefa I. 9. října podalo 43 poslanců z Království českého tzv. státoprávní ohrazení; s obdobným prohlášením vystoupil společně s dalšími čtyřmi aristokraty K. Schwarzenberk v panské sněmovně. Prohlášení uznávalo existující politické poměry a současně zdůraznilo setrvání na programu českého historického práva. Toto 'ohrazení' potom poslanci opakovali při zahájení každého volebního období až do sklonku zániku monarchie (naposledy 30. května 1917).

Ve Vídni byla podepsána tajná smlouva mezi Rakousko--Uherskem a Německem, která představovala osu zahraniční politiky monarchie na další desetiletí. Znamenala konec politického seskupení 'tří císařů' (1873). Dvojspolek byl rozšířen 20. května 1882 o Itálii v tzv. trojspolek (oficiálně publikováno až 3. února 1888).

29.-31. října

Tzv. adresní debata v říšské radě ukázala parlamentní spojenectví Českého klubu (54 poslanců), Polského klubu (57 poslanců z Haliče) a Klubu Hohenwarthovy Strany práva (57 poslanců); tak vznikl většinový parlamentní blok 'železného kruhu pravice', o který se mohl opírat designovaný předseda vlády Taaffe. Proti nim stál Klub liberálů (91 poslanců) a Klub sjednocených pokrokářů (54 poslanců); zbývajících 40 'divokých' poslanců stálo mimo kluby.

17. listopadu

Předsednictvo Českého klubu na říšské radě (F. L. Rieger, J. Lobkovic, F. Šrom) odevzdalo císaři čtyři memoranda požadující zrovnoprávnění češtiny v úřadech, u soudů, na středních školách, živnostenských vzdělávacích ústavech a na pražské univerzitě.

20. prosince

Poslanecká sněmovna říšské rady schválila nový branný zákon, kterým se o dalších 10 let prodlužovala platnost branného zákona z roku 1868; za vládní návrh se postavili i čeští poslanci, a staročech O. Zeithammer byl dokonce referentem o jeho osnově.

3. února

Čeští biskupové vydali prohlášení k ministerstvu kultu a vyučování, v němž žádali ústupky katolické církvi v oblasti národního školství. V říšské radě se jednalo o návrzích revize školského zákona (1869) od února 1882 do dubna 1883.

19. dubna

Zvláštní vládní komise za rozhodující účasti ministra A. Pražáka připravovala od 6. ledna odpověď na čtyři memoranda českých poslanců (1879); výsledkem byla společná jazyková nařízení (vydaná tohoto dne) ministerstva vnitra a spravedlnosti, týkající se užívání zemských jazyků v oblasti působnosti obou ministerstev, tj. u politických úřadů, soudů a státní prokuratury. Tato nařízení jsou nazývána podle ministra spravedlnosti K. Stremayra, který je podepisoval s Taaffem (vedle funkce premiéra byl rovněž ministrem vnitra), Stremayrovými nařízeními. Jimi byla zrovnoprávněna čeština s němčinou u státních úřadů v tzv. vnějším úřadování (strana byla oprávněna podávat žádosti úřadům v obou zemských jazycích a příslušnou odpověď měla dostat v jazyce podání). Stejný text nařízení byl publikován pro Čechy 13. května t. r. a pro Moravu 28. dubna. Tato nařízení zůstala v platnosti až do roku 1918.

1. května

Němečtí liberální poslanci na říšské radě podali interpelaci k ministrům vnitra a justice o zákonné oprávněnosti Stremayrových nařízení a požadovali jejich odvolání současně s legalizací němčiny jako 'státního jazyka'. Proti jazykovým nařízením vystoupili 3. října t. r. také delegáti sjezdu německých nacionalistů v Karlových Varech.

5. prosince

Založena Ústřední matice školská jako společnost pro organizování a řízení českého školství v monarchii a na obranu proti tzv. Deutscher Schulvereinu, založenému krátce předtím v Karlových Varech. Úkolem matice bylo zakládání a udržování obecných, měšťanských, odborných a středních škol s češtinou jako vyučovacím jazykem v národnostně smíšených, převážně pohraničních oblastech. Prvním starostou byl (do roku 1891) F. L. Rieger. Vedle Ústřední matice vznikaly i jiné obdobné jednoty - například Národní jednota severočeská, Národní jednota pošumavská, Národní jednota pro jihozápadní Moravu.

Zavedena nová pozemková (gruntovní) daň, která vycházela ze zvýšených katastrálních výnosů i ze změn v držbě půdy.

Pod vedení J. Clama-Martinice a L. Thuna se začal formovat politický proud mezi konzervativní aristokracií - tzv. český konzervativní velkostatek; požadoval historicko-politickou svébytnost českých zemí. Po roce 1891 se stal vládní stranou, před rokem 1907 zanikl.

21. května

V Praze bylo instalováno první soukromé telefonní vedení; veřejné telefonní spojení zahájeno 11. srpna 1882 za účasti 11 stanic. Po Praze následovala další města Liberec, Brno, Plzeň.

29. června

V chuchelské výletní restauraci došlo k bitce mezi německými a českými studenty; tzv. chuchelská bitva spadala do období bojů o rozdělení pražské univerzity. Bitka skončila poraněním několika německých studentů a všeobecnou kocovinou; stala se klasickým modelem fungování nacionálního šovinismu.

12. srpna

Vypukl rozsáhlý požár v budově již dostavěného Národního divadla v Praze (architektem byl J. Zítek); v průběhu několika hodin byla budova téměř zničena. Avšak během čtyř týdnů byla uspořádána celonárodní sbírka, která vynesla přes milion zlatých.

19. listopadu

Na pozicích 'ohroženého němectví' v Rakousku došlo k vytvoření společného parlamentního klubu 'spojené levice', tj. 'starých' liberálů a 'mladých' pokrokářů.

Taaffeho vláda zavedla nový celní tarif rozšiřující celní ochranu téměř na všechna průmyslová odvětví; současně zavedla i vysoká agrární cla, čímž zabránila možnému zlevnění potravin (již předchozího roku prosadila trojnásobné zvýšení cla na petrolej).

4. února

Zahájen hromadný proces s jedenatřiceti socialisty; dvacet sedm (mezi nimi i L. Zápotocký, J. B. Pecka, N. Zoula) jich bylo odsouzeno k trestům od 6 týdnů do 18 měsíců. V témže roce proběhl také proces s 51 severočeskými socialisty.

28. února

Císařem byl oficiálně schválen univerzitní zákon o rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze na dvě samostatné části - českou a německou; byla to odpověď vlády na požadavek českého memoranda ze 17. listopadu 1879. Realizace zákona probíhala po etapách: ve studijním roce 1882/1883 bylo zahájeno vyučování na právnické a filozofické fakultě, v roce 1883/1884 na lékařské fakultě a teprve v roce 1891/1892 na teologické fakultě. Prvním rektorem byl zvolen 17. června 1882 historik V. V. Tomek.

31. května

V Březových Horách u Příbrami (na Mariánském dolu) vypukl požár, jehož obětí se stalo 319 horníků.

18. června

V Praze na Střeleckém ostrově proběhl I. všesokolský slet za účasti 1600 sokolů z Prahy a 76 venkovských jednot.

29. června

Ministerským nařízením bylo ustaveno, aby s ohledem na potřeby státní služby prokázali všichni posluchači právnické fakulty české univerzity při státních zkouškách znalost němčiny. Proti tomuto rozhodnutí se ohradil studentský spolek Všehrd. Studující práv na německé univerzitě v Praze znalost češtiny nemuseli prokazovat.

1. září

Na veřejné schůzi nově založeného Německého nacionálního spolku v Linci byl přijat program, který měl podchytit nacionálně laděné maloburžoazní vrstvy. V tomto tzv. lineckém programu 'všeněmců' byly v šestatřiceti bodech soustředěny nejrůznější požadavky, od státně politických až po komunální (mj. se žádala personální unie s Uhrami, připojení Dalmácie, Bosny a Hercegoviny k Uhrám, připojení Haliče a Bukoviny k Uhrám anebo jejich osamostatnění, a to vše proto, aby byl zachován komplex zemí bývalého Německého spolku). Hlavním představitelem německého nacionalismu v Rakousku byl G. Schönerer. V témže roce založili další tvůrci lineckého programu (A. Fishhof, H. Friedjung) tzv. Die deutsche Volkspartei.

4. října

Provedena reforma volebního řádu do říšské rady, která snížila v kurii městských a venkovských obcí volební census z 10 na 5 zlatých přímých daní; podle nového volebního řádu se konaly počátkem června 1885 volby a do nich šly obě české strany opět jednotně. Český klub se rozšířil o tři poslance obchodních a živnostenských komor na 57 členů. Pro volby do zemských sněmů novela volebního řádu neplatila; do českého zemského sněmu snížen census na 5 zlatých až 20. května 1886, do slezského sněmu 7. ledna 1887, na Moravě census nebyl snížen (byl zde značně různý, například pro Brno činil až 20 zlatých).

12. října

Ministr A. Pražák vydal (jako správce ministerstva justice) výnos, jímž nařizoval soudcům ve Slezsku - v Opavě, Klimkovicích, Bílovci, Vítkově a Těšíně - přijímat podání také v češtině (v Těšíně i v polštině).

Vydán rámcový říšský zákon o dělení společných pozemků (o obecním statku) a scelování pozemků.

15. března

Vydána první novela živnostenského řádu (1859), která podstatně revidovala některé původní značně liberální předpisy o provozování řemesel a živností. Souběžně byly učiněny první kroky v oblasti dělnického zákonodárství: 17. června t. r. zřízena instituce tovární inspekce (v určité podobě již existovala v letech 1790-1825), 15. června 1884 následoval zákon o maximální délce pracovní doby (10 hodin denně v hornictví, v podnicích nad 20 zaměstnanců 11 hodin, v malovýrobě nebyla délka pracovní doby regulována).

29. dubna

V říšské radě byla těsnou většinou (170 : 167 hlasům) schválena novela školského zákona ze 14. května 1869; jednalo se o ní od února 1882 na základě návrhů Hohenwartovy strany (podnět podali čeští biskupové 3. února 1880). Novela revidovala některé články školského zákona (zdůrazňovala náboženský princip výchovy, zkracovala dosavadní osmiletou povinnou školní docházku o dva roky, když připouštěla řadu úlev podle žádostí obcí, a nařizovala, že řídícím učitelem může být jen ten, kdo je stejného náboženství jako většina žáků). Český klub (s výjimkou prof. F. Tilšera) hlasoval pro novelu ('železný kruh pravice'), i když veřejné mínění bylo opačného názoru. Rozhodnější slovo si nadále udržovaly staročeské autority v čele s F. L. Riegrem.

28. a 30. června

Proběhly volby do českého zemského sněmu (v květnu došlo k předčasnému rozpuštění sněmu). Při vcelku obvyklém výsledku v městské a venkovské kurii v nich zvítězila konzervativní česká šlechta ve velkostatkářské kurii, a tak dostal po deseti letech český sněm opět novou tvářnost; proti 167 českým liberálům a konzervativcům zasedlo 75 německých liberálů.

5. září

Na Moravě byl založen Českomoravský spolek selský pro Moravu; od 1. dubna 1884 vydával tiskový orgán Selské listy. Rozpuštěn byl 1. února 1890, nahrazen 14. září t. r. Ústřední jednotou rolnickou pro Moravu v Olomouci a 4. září 1892 politickou organizací Selská jednota pro Moravu.

8. listopadu

Slavnostním představením Smetanovy opery Libuše bylo otevřeno Národní divadlo v Praze; po požáru (12. srpna 1881) se původní ředitel stavby architekt J. Zítek vzdal dalšího vedení, stavbu dokončil jeho žák a spolupracovník J. Schulz, který rozšířil hlediště i jeviště a k budově připojil nové místnosti (projektoval i další vrcholné dílo novorenesanční architektury - Národní muzeum v letech 1885-1890). Na výtvarné výzdobě se podíleli A. Wagner, B. Schnirch, J. V. Myslbek (sochařská), M. Aleš, F. Ženíšek, J. Tulka, V. Hynais, V. Brožík (malířská výzdoba).

Podnikatel a vynálezce F. Křižík, 'český Edison', jehož patent z roku 1879 na podstatné zdokonalení obloukových lamp byl oceněn 1. cenou na elektrotechnické výstavě v Paříži, přenesl z Plzně do Prahy svou firmu na výrobu obloukových lamp a položil tím základy elektrotechnické výroby v Praze. Již roku 1881 zazářila Křižíkova obloukovka v Praze při slavnostním osvětlení za návštěvy korunního prince Rudolfa a příštího roku bylo užito obloukových lamp k osvětlení Národního divadla.

24.-29. ledna

V říšské radě (od 4. prosince 1883 zasedali poslanci v nové budově s elektrickým osvětlením) probíhalo náročné jednání o návrhu zákona hraběte Wurmbranda, kterým měla být němčina prohlášena za státní jazyk Rakouska (reakce na Stremayrova jazyková nařízení). Návrh při hlasování (175 : 161) neprošel.

31. března

Ministerstvo obchodu vydalo nový volební řád pro volby do obchodních a živnostenských komor, který rozšiřoval volební právo na drobné obchodníky a živnostníky. Tím byla posílena pozice českých zástupců v řadě sídel komor (například v Praze, Plzni a Českých Budějovicích).

16. září

Němečtí liberálové v čele s E. Herbstem přešli k útoku na Stremayrova nařízení v českém sněmu. Vyzvali vládu, aby předložila sněmu projekt administrativní reformy, kterou by byly v Čechách vytvořeny národnostně jednotné správní a soudní okresy. Po zamítnutí tohoto návrhu v českém sněmu předložil 5. prosince 1885 E. Plener nový rozšířený návrh, v němž se již přímo hovořilo o 'uzavřeném území německém v Čechách', pro které se požadovalo mj. zrušení platnosti Stremayrových jazykových nařízení. Také tentokrát návrh neprošel.

6. prosince

Zahájilo provoz české Národní divadlo v Brně v restauraci s tančírnou U Marovských na Veveří; dávalo drama Magelóna od J. J. Kolára. Již 14. listopadu 1882 byla otevřena nová budova německého divadla Na hradbách.

8. března

Vydána druhá novela živnostenského zákona (tzv. dělnická, zákon č. 22/1885), která nově upravovala pracovní poměry dělníků v továrnách. Byl stanoven 'maximální pracovní den', a to v délce 11 hodin, a dalšími předpisy upraveny povinné pracovní přestávky. Pracovní doba dětí mezi 12-14 lety byla stanovena na 8 hodin. Používání dětí do 14 let v továrnách bylo vůbec zakázáno a do 16 let jen u prací 'lehčích', přičemž tu byla pracovní doba omezena na 11 hodin denně. Byly upraveny předpisy o učebním poměru, zaměstnání těhotných žen atd.

22. května

Staročeši i mladočeši vydali společné volební prohlášení k volbám do říšské rady; ty proběhly 1., 3. a 6. června na základě novelizovaného volebního řádu (1882). Noví 'pětizlatkoví' voliči reprezentovali většinou antiliberálně naladěné maloměšťácké vrstvy a posílili pozice existující pravice. Provládní pravice získala a disponovala nadále zhruba 190 proti 160 hlasům (jádrem zůstal Český klub - 65 poslanců, Polský klub - 56 mandátů a poslanci německé pravice - 53 poslanců). Jádrem německé liberální opozice byl nadále Německo-rakouský klub (89 poslanců) a nacionální Německý klub (46 poslanců).

15.-23. června

Proběhla živelná stávka brněnských textiláků z 62 závodů s 13 tisíci dělníky. Skončila jen dílčím úspěchem stávkujících.

20. srpna

V Brně vyšlo první číslo sociálně demokratického časopisu Rovnost; prvním redaktorem byl P. Krkoška. Dodnes vychází jako deník.

Vytvořen všeobecný výrobní a prodejní železářský kartel, jemuž předcházela dohoda železáren z českých zemí; v čele kartelu stály čtyři největší předlitavské železárny z českých zemí a Štýrska. V dalších letech byl tento kartel několikrát obnoven.

13. února

Profesor J. Gebauer uveřejnil v únorovém čísle Masarykova časopisu Atheneum dva články s názvem Potřeba dalších zkoušek Rukopisu královédvorského a zelenohorského společně s kritickým článkem T. G. Masaryka; Gebauerovy pochybnosti vyšly tiskem už v prosince 1885 v jedné německé encyklopedii. Na obranu Rukopisů se postavili V. V. Tomek, J. Kalousek, J. Emler, a zejména M. Hattala; 11. května t. r. uveřejnili ve staročeském Hlasu národa své oficiální stanovisko k pravosti Rukopisů. Spor překročil univerzitní a vědeckou půdu a stal se politickou záležitostí. Na obhajobu Rukopisů se postavili F. L. Rieger a A. P. Trojan.

červen

Byl schválen návrh zákona stanovujícího soudní pravomoc v trestních věcech 'anarchistické povahy'; zákona bylo možné použít proti sociálně demokratickému hnutí (platil do 25. dubna 1888).

prosinec

Skupina mladších žurnalistů kolem J. Herbena začala vydávat v Praze nový čtrnáctideník Čas.

22. prosince

Německý liberální poslanec J. Plener znovu vystoupil na českém zemském sněmu (předtím již 14. září 1884 E. Herbst a 5. prosince 1885 taktéž J. Plener) s požadavkem na zrušení Stremayrových nařízení (1880) a Pražákova ministerského nařízení z 23. září 1886, kterým se zaváděla čeština jako vnitřní úřední jazyk u vrchních zemských soudů v Praze a Brně. Opět byl opakován požadavek administrativního rozdělení Čech. Většina sněmovny ústy K. Schwarzenberka odmítla debatu o tomto návrhu. Jménem německých liberálů vystoupil F. Schmeykal, obvinil většinu sněmu z neochoty k dohodě a ohlásil odchod ze sněmu. Němečtí liberálové vstoupili do pasivní rezistence (do 19. května 1890).

11. dubna

V Praze se sešel IV. sjezd mladočeské strany (předchozí sjezdy se uskutečnily v letech 1874, 1875 a 1879), kterým měla být ukončena léta 'neurčitého' mladočešství a nastoupena programově nová etapa; v programovém prohlášení kromě dobové vlastenecké frazeologie zazněl například požadavek všeobecného a rovného hlasovacího práva.

12. května

Národní listy uveřejnily referát o činnosti Českého klubu na říšské radě, v němž byl citován starší výrok F. L. Riegra: 'Když se nám nepodařilo vymoci svá práva jedním rázem, pasivním odporem, musíme je nyní sbírati po drobtech a kdybychom ty drobty sbírati měli pod stolem.' Vybuchla 'drobečková aféra'. Indiskrece Národních listů vedla k prohlášení českých poslanců na říšské radě, v němž se požadovala rekonstrukce Českého klubu; tu provedl F. L. Rieger 19. května. Mimo klub se ocitli čtyři poslanci (E. Grégr, V. Kounic, E. Engel a J. Vašatý), kteří zahájili vlastní parlamentní i mimoparlamentní politiku.

léto

Nový ministr kultu a vyučování (školství) baron P. von Gautsch zveřejnil tzv. dislokační plán (nazýván též Gautschovy ordonance), podle něhož se začala uskutečňovat nová školská politika; reforma spočívala v určitém zpomalení vývoje školství, a zejména v převedení části žactva z gymnázií a reálek na střední odborné a řemeslnické školy, tj. k praktickému a technickému vzdělání. Postup ministerstva nebyl vysloveně zaměřen proti českým, respektive jiným národním školám (vycházel z finančních možností státu). Avšak z české strany byl pociťován jako diskriminace. Dílčí opatření ordonancí se uskutečňovala již od roku 1886 (například zvýšení školného na středních školách nebo omezení postátnění či zřizování nových škol na Moravě). Stav základního školství v Čechách ilustruje několik čísel: v letech 1869-1878 bylo postaveno nebo adaptováno 666 českých obecných škol (682 německých), za desetiletí 1879-1888 bylo postaveno či adaptováno 1459 českých škol a 784 německých škol. Většina nákladů šla z obecních rozpočtů, část příspěvků pocházela ze zemských prostředků. Přes uvedené změny v českém školství nebylo koncem 80. let dosaženo relace s počtem obyvatel, když celkový počet českých základních škol nedosáhl 56 % všech škol v zemi.

25.-26. prosince

V Brně-Lužánkách se konal slučovací sjezd Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, který představoval jistý obrat v překonání rozkolu v dělnickém hnutí (mezi tzv. radikály a umírněnými); sociální demokracie byla fakticky rozložena. 'Jednotu' sociální demokracie v celém Předlitavsku obnovil sjezd v Hainfeldu (30. prosince 1888-1. ledna 1889).

Zákonem č. 33/1888 bylo zavedeno všeobecné nemocenské pojištění (netýkalo se však zemědělského dělnictva). Příspěvky dělníků na pojištění byly obligatorní (povinný průměrný roční příspěvek činil na počátku 20. století 16,50 K). Podpora byla vyplácena po dobu 20 týdnů nemoci a činila 60 % obvyklé denní mzdy, a to od 1. dne nemoci. V témže roce byl také přijat zákon o úrazovém pojištění.

V nakladatelství J. Otty začala vycházet velká ilustrovaná encyklopedie - Ottův slovník naučný; vydávání bylo ukončeno do roku 1909 a vyšlo celkem 28 dílů. Po I. světové válce byla naše největší encyklopedie rozšířena o novou řadu Doplňků.

Schválena pravidelná doprava na tzv. vlárské dráze spojující Brno s Trenčianskou Teplou, jež měla řadu odboček.

29. ledna

Na počátku jarního zasedání říšské rady oznámilo sedm českých poslanců (z toho čtyři vyloučení z Českého klubu) vytvoření Klubu neodvislých českých poslanců v čele s J. Grégrem a J. Heroldem. Staročesko-mladočeské boje zatlačily do pozadí původní 'filologické a teoretické' otázky. Skupina začala být nazývána 'realisty'.

1. dubna

V Jindřichově Hradci bylo poprvé použito elektřiny k veřejnému osvětlení; už předtím (1880) byla instalována elektřina v cukrovaru v Židlochovicích a postupně v dalších továrnách (Ringhoffer aj.).

Vydán říšský rámcový zákon upravující dělitelnost středních stavů.

Říšská rada schválila nový branný zákon směřující k modernizaci celé armády.

2. ledna

Vyšlo 1. číslo III. ročníku týdeníku Čas (vydávaný J. Herbenem od konce roku 1886); redakci převzala trojice T. G. Masaryk, J. Kaizl a K. Kramář, představitelé českého politického realismu. Předběžné cíle tohoto kulturního a politického proudu zformuloval Kaizl ve čtyřech principech: 1. aktivní politika; 2. sbírání politické váhy ve společnosti; 3. získávání drobných výhod; 4. příprava sil v rámci ústavy. Realisté si uvědomovali provinciálnost a omezenost konzervativní staročeské politiky a pokoušeli se ji zmodernizovat. V časopise vycházely i literární práce, jako například v letech 1899-1900 básně Petra Bezruče, vydané v roce 1903 pod názvem Slezské písně, které se staly předlohou pro sborovou trilogii světově nejznámějšího skladatele 20. století Leoše Janáčka (Maryčka Magdonova, Kantor Halfar a Sedmdesát tisíc).

30. ledna

Jediný syn císaře Františka Josefa, Rudolf Lotrinský, spáchal sebevraždu. Následníkem trůnu se stal císařův bratr Karel Ludvík; ten navštívil roku 1896 Palestinu, onemocněl zde tyfem a zemřel. Korunním princem se stal jeho syn František Ferdinand d'Este.

16. května

Mladočeský říšský poslanec V. Janda spolu s 'padařovským filozofem a sedlákem' A. Šťastným založili v Praze Zemskou selskou jednotu pro Království české, první rolnický spolek v Čechách (na Moravě již od roku 1883), který měl v rámci mladočeské strany prosazovat politické a hospodářské zájmy selského stavu. Tiskovým orgánem byly Selské noviny, vycházející týdně od 27. září t. r. v Táboře (do roku 1912).

18. května

Založena Poldina huť jako druhý nejvýznamnější železářský podnik na Kladensku; zpočátku soukromý podnik byl v roce 1890 přeměněn na akciovou společnost.

22. května-4. června

Velká stávka horníků kladenského a slánského revíru, které se zúčastnilo na 6500 horníků; dosáhli částečného splnění svých požadavků.

2. a 5. července

Proběhly řádné sněmovní volby (zemský sněm po šestiletém působení v dubnu t. r. rozpuštěn). Předcházel jim bouřlivý předvolební souboj mladočechů a staročechů. Ve volbách si uchovali staročeši většinu (58 mandátů), mladočeši vyšli značně posíleni (39 poslanců), když jejich bilance v počtu odevzdaných hlasů byla ještě příznivější (ve venkovských okresech získali dokonce nadpoloviční většinu). Ve staročeském táboře zavládlo zděšení, podobně i císařský dvůr včetně mocnáře vyjádřil nelibost nad volebními výsledky (po volbách došlo ke změně na místě českého místodržitele - místo barona A. Krause se jím stal hrabě F. Thun). Němečtí poslanci setrvávali v rezistenci.

14. září

Významný představitel mladočeské politiky na Moravě A. Stránský začal vydávat opoziční Moravské listy (od roku 1893 se nazývaly Lidové noviny).

12. října

Dva dny po zahájení nově zvoleného českého sněmu podali mladočeši ústy svého předsedy F. Tilšera návrh adresy císaři (nesena duchem státoprávních adres a dokumentů 60. let). Mladočeši vytvořili vlastní Klub národní strany svobodomyslné, čímž se na českém sněmu formálně odloučili od 'národní strany'. Návrh státoprávní adresy byl však zamítnut (123 : 37 hlasům).

Za svého pobytu v Anglii ilustrátor a vynálezce Karel Václav Klíč vynalezl jednu z nejdůležitějších a dodnes nejdokonalejších tiskařských technik - hlubotisk.

3. ledna

Sbor důvěrníků mladočeské strany vydal prohlášení, v němž neskrýval údiv nad tím, že nebyli zástupci této strany přizváni na vídeňské porady o řešení národnostní otázky.

4.-19. ledna

Ve Vídni probíhala z iniciativy Taaffeho vlády česko-německá jednání, která měla vyřešit národnostní spory 80. let a bezprostředně ukončit německou pasivní rezistenci v zemském sněmu. Proběhlo celkem 14 porad a schůzí, kterých se účastnilo 5 ministrů (v čele s premiérem Taaffem a ministrem Pražákem), delegace staročechů (F. L. Rieger, K. Mattuš, A. O. Zeithammer), zástupci klubu konzervativních velkostatkářů (R. Clam-Martinic, hrabě B. K. Kinský, kníže J. Lobkovic), čtyři němečtí liberálové (v čele s E. Plenerem a F. Schmeykalem) a tři zástupci ústavověrných velkostatkářů; celkem šlo o osmnáct osob. Výsledkem byly tzv. punktace, tj. 11 konkrétních bodů, v nichž se naznačovalo možné řešení. I když se jimi formálně nerušila politická jednota Čech, fakticky se otevíraly cesty postupnému štěpení země. Cílem bylo dosáhnout pokud možno maximálního oddělení německých a tzv. smíšených (česko-německých) oblastí. Punktace otevíraly cestu k postupnému národnostnímu (a později i politickému) rozpadu země. Tak byly interpretovány a oslavovány na německé straně jako politické vítězství (v Teplicích 9. února 1890). Podstatou punktací byla úprava veřejné správy v Čechách (revize obvodů okresních a krajských soudů, obchodních a živnostenských komor, rozdělení zemědělské a školní rady) podle národnostních kritérií. Punktace byly zveřejněny 27. ledna t. r. a bezprostředně poté schváleny poslaneckými kluby zúčastněných stran na jednání. Od počátku se proti nim ostře postavila národní strana svobodomyslná (mladočeši).

23. ledna

Založena Česká akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění (zakládací listina je z 5. prosince 1892); prvním předsedou byl J. Hlávka (zároveň byl zakladatelem studentské Hlávkovy koleje v Praze). Akademie byla rozdělena do čtyř sekcí: 1. vědy filozoficko-historické a právní; 2. vědy matematické, přírodní a medicína; 3. vědy filologické a literární historie; 4. krásná literatura, výtvarné umění a hudba. Podle stanov bylo jejím základním úkolem pěstovat a rozšiřovat vědecká a umělecká díla v českém jazyce. V čele akademie stál prezident, v čele sekcí předsedové a sekretáři, volení na tři roky. Usnášecím sborem bylo valné shromáždění. Členové byli rozděleni na čestné, řádné, mimořádné, dopisující a zahraniční. Akademie nahradila česko-německou Královskou českou společnost nauk (1784).

3. února

Ministr justice hrabě F. Schönborn vydal výnosy o změně soudní organizace v Čechách ve smyslu ohraničení soudních okresů podle národnostních hranic; tak se realizoval 6. bod punktací. Nařízení vyvolalo bouři nevole u českých soudců.

20. února

Zveřejněno prohlášení mladočechů (sepsané J. Grégrem), v němž byly punktace zdvořile, ale rozhodně odmítnuty; mladočeši postřehli, že případné drobné zisky byly vykoupeny za naprostou ztrátu jakékoliv perspektivy. Pod heslem: Pryč s punktátory! zahájili od března mladočeši systematický boj proti staročeské straně a jejím vůdcům. Na stranu mladočechů přešli realisté v čele s Masarykem, Kaizlem a Kramářem.

15.-24. dubna

V ostravsko-karvinském revíru proběhla masová stávka (na 40 tisíc) horníků; v jejím průběhu došlo k zásahu četnictva a vojska, 17 lidí bylo zabito, mnoho dalších zraněno.

1. května

V Praze, Brně a na jiných místech se konaly oslavy u příležitosti 1. máje, který byl poprvé slaven jako Svátek práce.

19. května-3. června

Proběhlo krátké zasedání českého sněmu, které projednávalo jednotlivé punktační předlohy; podařilo se schválit jen rozdělení zemské školní rady a zemědělské rady. Proti punktacím narůstal odpor, který se přelil i na veřejnost.

11. října

K podzimnímu zasedání se sešel český zemský sněm, aby pokračoval v realizaci punktačních ujednání. Pokračoval rozklad staročeského tábora, staročeští poslanci začali přestupovat do mladočeského klubu; v lednu 1891 vzrostl počet mladočechů na 51 a ti se stali většinovou českou stranou.

Ustavila se samostatná česká bohoslovecká fakulta jako součást české univerzity; studium bylo čtyřleté a k povinným předmětům proti dřívějšku přibyly dějiny umění, křesťanská archeologie a sociologie.

Sedlák A. Šťastný z Padařova na Táborsku ovládl s hrstkou svých stoupenců Zemskou selskou jednotu pro Království české a přetvořil ji ještě v témže roce v Českomoravskou stranu hospodářskou; jejím prostřednictvím se pokusil usměrňovat mladočeskou politiku.

Pod vedením J. J. Clam-Martinice a L. Thuna se vytvořil Český konzervativní velkostatek, politický proud konzervativní aristokracie, který požadoval historicko-politickou svébytnost českých zemí; po roce 1891 se přeměnil na vládní stranu, ta zanikla před volbami 1907.

15. února

V Olomouci založena A. Stránským, vydavatelem Moravských listů (od roku 1893 Lidových novin), Neodvislá strana lidu na Moravě (lidová strana); strana byla moravskou obdobou mladočechů. Její vztah k mladočeské straně byl nevyjasněný.

2. a 4. března

Po rozpuštění říšské rady v lednu 1891 proběhly nové volby, které skončily naprostou porážkou staročechů (získali jen dva mandáty); Český klub se rozpadl, rozpadl se i sněmovní 'železný kruh pravice', opora Taaffeho vlády. Mladočeši, jichž bylo zvoleno 37, utvořili samostatný Klub neodvislých poslanců českých za předsednictví E. Engela (v opozici k vládě). Samostatný klub vytvořilo rovněž 10 moravských poslanců za vedení A. Mezníka (přidali se k němu i dva staročeši z Čech a společně podporovali vládu), naopak česká konzervativní šlechta (18 poslanců) se připojila k parlamentnímu klubu Hohenwartovy Strany práva (29 poslanců).

15. května

Poprvé se otevřely brány jubilejní zemské výstavy v Praze (na výstavišti v Královské oboře) na paměť 100. výročí zemské výstavy v září 1791 uspořádané při korunovaci Leopolda II. (původně se měla konat už v roce 1883 jako oslava 50. výročí založení Průmyslové jednoty). Čeští Němci v listopadu 1890 vyhlásili vůči výstavě absenční politiku a nezúčastnili se jí; tím se výstava proměnila v demonstraci české dovednosti a zdatnosti. Účastnilo se jí 8772 vystavovatelů a do jejího ukončení 18. října 1891 ji navštívilo asi 2,5 milionu lidí. Výstavu doplňovaly nejrůznější technické atrakce (Křižíkova světelná barevná fontána za Průmyslovým palácem, rozhledna na Petříně a vzduchoplavba v upoutaném a i volném balonu), kuriozity, výtvarné výstavy a společenské akce; představovala událost celonárodního významu i s politickým podtextem (okázalé vítání zahraničních, zejména slovanských návštěvníků, a také z Francie). K oživení česko-francouzských styků přispěly sokolské zájezdy do Paříže (1889) a Nancy (1892) a také dějepisné dílo E. Denise.

1. dubna

Při hlasování v českém zemském sněmu bylo rozhodnuto o rozpuštění zvláštní vyrovnávací komise, která měla předkládat k projednávání na sněmu punktační dohody.

24. dubna

Publikován Manifest mladočeské strany, který pokračoval v ostré mladočeské agitaci (i na půdě říšské rady, kde podali 27. dubna návrh na odvolání ministra spravedlnosti F. Schönborna pro porušování zákona). Opoziční mladočeské hnutí vrcholilo.

2. srpna

Vydán zákon zavádějící korunovou měnu v habsburské monarchii a nahrazující rakouský zlatý (zlatník). Z 1 kg zlata se razilo 3280 korun, přičemž 1 zlatý předchozí rakouské měny se rovnal 2 korunám nové měny; 1 koruna se dále dělila na 100 haléřů. Byly raženy 1, 2, 10 a 20 haléře, 1, 2 a 5 koruna (stříbro) a 10, 20 a 100 koruna (zlato). Nová měna se s obtížemi prosazovala, trvalo 8 let postupného stahování starých mincí a papírových peněz. Korunová měna byla definitivně užívána od 1. ledna 1900.

10. února

Pražští sociální demokraté (pod dojmem vrcholících bojů o hlasovací právo v Belgii) v úzké součinnosti s pokrokáři (příslušníky politického hnutí české studentské a dělnické mládeže) publikovali obsáhlou petici říšské radě, která měla být předložena veřejnosti, aby ji podpořila podpisem; naprostá většina dotázaných se vyslovila pro všeobecné hlasovací právo.

12. března

Konala se ustavující schůze Klubu lidové strany na Moravě, což dokumentovalo těsnou součinnost moravské lidové strany s mladočechy.

17. března

Ústy jindřichohradeckého poslance J. Slavíka podali mladočeši (a také šest slovinských poslanců) návrh na zásadní volební reformu: zrušení stávajícího kuriového systému a zavedení všeobecného, rovného a přímého hlasovacího práva. Návrh zákona počítal s poslaneckou sněmovnou o 400 členech (z toho 146 z českých zemí), přičemž aktivní volební právo měl mít každý muž starší 24 let (s výjimkou 'osob pod poručenstvím, v konkursu, chudinské péči či v aktivní vojenské službě') a pasivní od 30 let. Volební obvod měl mít minimálně 50 a maximálně 70 tisíc voličů. Mladočeský návrh neměl však naději na přijetí, avšak získal si značnou popularitu a ohlas u veřejnosti.

17. května

Vyvrcholilo napětí, které provázelo jarní zasedání českého zemského sněmu (vláda znovu předkládala punktační předlohy). Mladočeši zahájili 5. května formální obstrukci a protahovali jednání. 17. května došlo při jednání k násilnostem a vřavě, která znemožnila další průběh schůze. Sněm byl na příkaz vlády uzavřen. Bouřlivá atmosféra se přenesla do pražských ulic. Praha zažila jednu z nejpodivnějších svatojanských poutí v historii. Tato násilná obstrukce byla tečkou za punktacemi.

18. června

Na podnět rakouské sociální demokracie se uskutečnily téměř na třiceti místech v českých zemích masové protestní akce za všeobecné hlasovací právo (proběhly zejména v Praze a Brně, a to přes policejní zákaz). Docházelo při nich (po zákrocích policie a vojska) ke zranění a zatčení účastníků (na pláních u Olšan a 2. července ve Strašnicích).

12. září

Nad Prahou a třemi okolními okresy byl vyhlášen výjimečný stav; znamenalo to zrušení shromažďovacího a spolčovacího práva, ochromení svobody tisku a zastavení porotních soudů. Jako záminku si vláda vzala velikost nebezpečí, které prý hrozilo monarchii ze strany pokrokového hnutí; na 12. září se připravovala velká demonstrace, jež měla připomenout císařův reskript z 12. září 1871. Následovalo zatýkání předních činitelů pokrokářů. Ke zrušení výjimečného stavu došlo 11. října 1895.

25. září

Rozklad realistického směru vyvrcholil abdikací prof. T. G. Masaryka na poslanecký mandát (po předchozím konfliktu s J. Grégrem) a jeho odchodem z mladočeské strany. Další dva představitelé realismu J. Kaizl a K. Kramář zůstali mladočechy.

10. října

Na zahájení podzimního zasedání říšské rady předložil premiér E. Taaffe návrh volební reformy; měl být zachován kuriový systém, ale oproti dosavadnímu stavu se zavádělo v kurii venkovských a městských obcí takřka všeobecné hlasovací právo, tj. 247 z celkového počtu 353 poslanců mělo být voleno novým způsobem. Místo stávajících 15 % mužů (nad 24 let) jich mělo jít volit 34 %. Protitaaffovská opozice návrh odmítla.

11. listopadu

Vláda hraběte E. Taaffeho podala demisi, do čela nového kabinetu byl jmenován vnuk A. Windischgrätze, český magnát kníže A. Windischgrätz, který se opíral o novou koalici konzervativních aristokratů a liberální německé buržoazie. Nejvýraznější postavou nové vlády byl vůdce německých liberálů A. Plener (ministr financí).

21. února

Před zvláštním senátem zemského soudu v Praze byly vyhlášeny rozsudky v tzv. procesu s Omladinou; s pomocí policejního provokatéra R. Mrvy (24. prosince 1893 byl zavražděn) stanulo před soudem 76 obžalovaných za tajné spolčování v údajné organizaci Omladina, která měla mít protistátní a protispolečenské záměry. Celkem 68 pokrokářů (mezi nimi například F. Modráček, A. P. Veselý, S. K. Neumann, A. Čížek, A. Rašín, K. S. Sokol) bylo odsouzeno k trestům od několika měsíců do 8 let (v průměru ke 20 měsícům). Organizace Omladina však nikdy neexistovala. 18. října 1895 byli 'omladináři' spolu s ostatními zatčenými z doby výjimečného stavu amnestováni.

8. března

Poslanecké sněmovně říšské rady byl předložen nový vládní návrh volební reformy; existující kuriový systém měl být zachován v nezměněné podobě (způsob volby i počet mandátů v kuriích), změna spočívala ve vytvoření nové, tj. páté kurie s celkovým počtem 43 poslanců (z toho 15 připadalo na české země). K volbě směly být připuštěny osoby: a) podle tzv. vzdělanostního cenzu (absolventi středních a odborných škol); b) podle majetkového cenzu (pokud platily jakoukoliv přímou daň); c) dělnických profesí, pokud byly nemocensky pojištěny. Návrh Windischgrätzovy vlády byl postoupen zvláštní komisi.

9. září

V Litomyšli byla založena Křesťanská sociální strana pro Čechy a Moravu; programově vycházela z encykliky papeže Lva XIII. Rerum novarum (15. května 1891), v níž papež projevil zájem o sociální problémy a naznačil jejich řešení. Od září 1899, kdy se osamostatnila Křesťansko-sociální strana (na Moravě) zásluhou J. Šrámka na Velehradě, nesla poté nový název Česká strana křesťansko-sociální. V přijatém programu nabízela především 'řešit sociální otázku na základě katolickém'.

23. září

Na zemském sjezdu důvěrníků mladočeské strany v Nymburku bylo schváleno programové usnesení, o kterém jednalo shromáždění mladočeských poslanců 14. července t. r. Nymburská rezoluce (hlavní autorství přiřčeno J. Kaizlovi) měla tři ucelené části: 1. potvrzovala platnost dosavadního programu z let 1889 a 1891; 2. zdůrazňovala potřebu 'konstruktivní opozice' proti 'planému radikalismu'; 3. vyjádřila svůj poměr k jiným stranám - moravskou lidovou stranu označila za 'část svobodomyslné strany, která je vlastní organizací zemskou'. To bylo odrazem reality, kdy existovaly úzké styky mezi oběma stranami. Vstřícně se rovněž vyjádřila ke vzniku české konzervativní strany, naopak odmítavě se postavila k vytvoření české klerikální strany. Rovněž negativní stanovisko zaujala rezoluce k možné pokrokové straně, ačkoliv vítala 'každé pokrokové hnutí v našem dorostu'. Velice opatrně byl zde vymezen vztah k sociální demokracii, když pozornost je věnována jen 'dělnické otázce'.

T. G. Masaryk po rozchodu s mladočeskou stranou přestal být vázán případnými stranickými ohledy a vydal (vedle série článků) tři významné práce - Česká otázka, Naše nynější krize a Jan Hus. V nich vysvětlil své filozoficko-historické pojetí české otázky. Jádro novosti jeho přístupu spočívalo v jeho světonázorovém systému a z něj úzce vyplývající metody. Smysl českých dějin a smysl české národní společnosti spočíval podle něj v uskutečnění ideálu humanitního, ve kterém mu splývalo 'člověčenství' a 'zbožnost'. Teoretický rozbor české otázky posloužil Masarykovi k tomu, aby prokázal současný kritický stav české politiky a odsoudil jak staročešství, tak mladočešství. Proti líbivým frázím stavěl neustálou, drobnou práci, usilující o zvyšování vzdělanosti a celkové úrovně národa.

15. května

V Praze byla zahájena (podnícena úspěchem jubielní výstavy z roku 1891) Národopisná výstava českoslovanská, která se těšila velkému zájmu veřejnosti; do ukončení 23. října t. r. ji navštívilo více než 2 miliony lidí.

3. června

Subkomise volebního výboru říšské rady předložila veřejnosti návrh volební reformy; od původního vládního návrhu z 8. března 1894 se lišil tím, že proponovaná pátá kurie měla být rozdělena na dvě podkurie, a to na 'dělnickou' se 13 mandáty a 'ostatních voličů' se 34 mandáty. V principu ale změnu neznamenala.

19. června

A. Windischgrätz s celou vládou podal demisi. Prozatímním vedením státní správy byl pověřen úřednický kabinet dosavadního dolnorakouského místodržitele E. Kielmansegga.

říjen

Umělecky diferencovaná skupina české literární generace v 90. letech vystoupila s tzv. Manifestem moderny, v němž odmítla umělecký a politický diletantismus a prázdné vlastenčení v umění i v politice (mj. ostře namířen proti mladočechům), jejich ideálem byla svoboda, která by platila stejně pro umělce jako pro občana. Manifest podepsali F. X. Šalda, A. Sova, O. Březina, J. S. Machar, V. Mrštík a další.

2. října

Jmenována úřednická vláda hraběte K. Badeniho, dosavadního haličského místodržitele.

20.-26. listopadu

Volby do českého zemského sněmu, které potvrdily vůdčí postavení mladočechů (získali drtivou většinu 82 mandátů). Staročeši vůbec nekandidovali, a mladočeši tak dovršili své vítězné tažení. Vedení mladočeské strany mohlo přejít ke konstruktivní vládní politice (G. Eimem nazvána tzv. etapovou politikou) získáváním určitých reálných pozic a výsledků v oblasti výkonné moci (obsazováním úřadů až po ministerská křesla).

19. března

Byl zahájen provoz na první elektrifikované tramvajové lince v Praze z Karlína do Vysočan (již od roku 1875 fungovala jako koňská dráha, která se zde udržela až do roku 1905). Starší elektrickou dráhu měly jen Teplice (1895), následovaly Most a Liberec (1897), Olomouc (1898), Ústí nad Labem a Plzeň (1899), Jablonec nad Nisou, Brno (1900); tam fungovala pouliční koňská dráha již od roku 1869, po 15 letech ji nahradila parní tramvaj.

7. května

Rok po úspěšné národopisné výstavě, kde byla bohatá slovenská expozice, byla založena v Praze Českoslovanská jednota; původně měla rozvíjet národně kulturní práci v oblastech ohrožených odnárodňováním (ve Slezsku, moravském pohraničí, Dolním Rakousku, Slovensku). S výlučnou orientací na Slovensko započato až po roce 1908 (luhačovické porady).

9. června

V Praze-Vysočanech byla založena ing. E. Kolbenem elektrotechnická továrna Kolben a spol.; již v listopadu t. r. začala vyrábět první elektrické přístroje a stroje, o dva roky později ji odkoupila Živnostenská banka a přeměnila ji na akciový podnik. 'Kolbenka' dodala roku 1899 zařízení pro pražskou ústřední elektrárnu v Praze-Holešovicích.

14. června

Císař František Josef I. potvrdil novou volební (Badeniho) reformu; již 15. února t. r. ji předložil premiér Badeni poslanecké sněmovně a 7. května byla předloha schválena 234 : 19 hlasům (proti hlasovalo 15 mladočechů v čele s E. Grégrem a moravským vůdcem 'mladočechů' Stránským). Ještě v květnu byla reforma přijata panskou sněmovnou říšské rady. Volební reforma zachovávala dosavadní čtyři volební kurie v nezměněném počtu a k nim připojila pátou volební kurii s počtem 72 mandátů (tím vzrostl počet členů sněmovny na 425 členů). V páté kurii byli poslanci voleni na základě všeobecného hlasovacího práva (muži nad 24 let); na české země připadlo 27 křesel (18 z Čech, 7 z Moravy a 2 ze Slezska). Počet oprávněných voličů vzrostl z 1,7 milionu na 5,3 milionu. Reforma ponechávala nerovné zastoupení v jednotlivých kuriích (například v kurii velkostatkářské volilo asi 5 tisíc voličů 85 poslanců, kdežto 5,3 milionu voličů v páté kurii volilo jen 72 poslanců).

24. června

Po politickém spojení moravských 'staročechů' s 'mladočechy' v jednu koalici na jaře 1896 se odštěpilo katolické křídlo moravské Národní strany a založilo v Přerově Katolickou stranu národní na Moravě v čele s M. Hrubanem; představovala konzervativní křídlo politického katolicismu a v programu měla prosazování rovnoprávnosti českého a německého národa na Moravě, založení univerzity v Brně ad. Již na podzim 1896 se účastnila voleb do moravského zemského sněmu a získala 4 mandáty, v parlamentních volbách na jaře 1897 pak jedno zastoupení.

6.-7. září

V Hodoníně došlo k vytvoření volného opozičního seskupení mladé moravské inteligence pod názvem Mladá Morava; na druhém sjezdu v Brně (27. prosince t. r.) se oficiálně prohlásilo za 'samostatný směr mimo veškeré politické strany' a separovalo se od lidové strany. Další vývoj Mladé Moravy vedl k jejímu rozpadu na olomouckou (radikálnější) a brněnskou část (vrátila se do lidové strany).

29. září

Po předběžných poradách se sešlo v Praze shromáždění všech mladočeských poslanců; přijalo tzv. pražskou rezoluci, která potvrzovala nymburskou rezoluci (1894) a ve čtyřech bodech vycházela vstříc oživenému radikalismu ve straně: 1. zdůraznila 'rozhodně opoziční' stanovisko vůči Badeniho vládě; 2. brala na vědomí novou volební reformu a současně zavazovala své poslance k bezvýjimečné opozici vůči vládě; 3. vyzývala poslance, aby naléhali na vládu 'k vyjádření se k státoprávním, národním, osvětovým a hospodářským požadavkům zemí Koruny české'; 4. formulovala požadavek prosazovat v páté kurii poslance 'stojící na půdě státoprávní a ryze národní'.

podzim

Z iniciativy a za vedení hraběte V. Schönborna vzniklo v Praze samostatné Katolické sdružení v Čechách, které do volebního boje na jaře 1897 již vstoupilo oficiálně jako Národní strana katolická v Království českém. Programově se nelišila od moravské sesterské katolické strany, avšak nezískala si výraznější podporu u veřejnosti.

prosinec

Statkář z Kněževsi u Prahy S. Kubr založil Sdružení českých zemědělců, které bylo politicky závislé na mladočeších, avšak v hospodářských otázkách projevovalo samostatnost. Sdružení bylo předchůdkyní agrární strany (1899), tiskovým orgánem se stal časopis Obrana zemědělců.

5. prosince

Zvláštní zákon (doplňoval Badeniho volební reformu), snížil volební cenzus v městské a venkovské kurii z dosavadních 5 zlatých (= 10 K) na 4 zlaté (= 8 K) přímých daní.

Založen Svaz německých tovaryšských a dělnických sdružení v Rakousku se sídlem v Moravské Třebové; vydával noviny Der deutsche Gehilfe. Od roku 1901 sdružoval 85 členských spolků.

V Kopřivnici byl vyroben první automobil v našich zemích se spalovacím motorem značky Präsident; v květnu 1898 byl vystavován na 'autosalonu' ve Vídni, kam vykonal první dálkovou jízdu (328 km za 14,5 hodiny).

31. ledna

V Praze se sešel sjezd českých odborových a vzdělávacích spolků, na němž byla založena samostatná česká odborová ústředna, Odborové sdružení českoslovanské, jako odborová komise sociální demokracie (většina odborářů byla i nadále organizována v celorakouské odborové ústředně).

20. února

Vydáno mladočeské předvolební provolání, které věnovalo zvýšenou pozornost 'dělnické otázce' a odmítalo zásady sociální demokracie. Krátce předtím odmítli mladočeši v Čechách nabídku F. L. Riegra na společný postup ve volbách do říšské rady. Na Moravě se účastnili staročeši voleb společně s moravskou odnoží mladočeské strany, tzv. stranou lidovou.

12. března

Proběhly první volby do říšské rady v páté volební kurii na základě Badeniho volební reformy (1896); v průběhu března se konaly volby i v ostatních čtyřech kuriích. Na Moravě a ve Slezsku proběhly volby již 9. března. Volby potvrdily předpokládaný rozpad německého liberálního tábora. Mladočeši získali 60 mandátů, křesťanští sociálové 1 mandát, 5 mandátů obdržela sociální demokracie (mj. J. Steiner, J. Hybeš, P. Cingr); mimo to byli ještě v českých zemích zvoleni 3 tzv. nezávislí kandidáti. Vytvořilo se více než dvacet politických skupin a klubů.

30. března

Při prvním vstupu sociální demokracie na říšskou radu bylo předneseno J. Steinerem protistátoprávní prohlášení pěti jejích poslanců. V něm reagovali na tradiční státoprávní ohrazení českých poslanců (přednesli 30. března t. r.) a ostře se distancovali od tradiční státoprávní politiky liberálních stran, zejména od jejich nacionálního tónu (v duchu internacionalismu). Navíc nebylo toto prohlášení konstruktivní, nenavrhovalo žádné řešení. V české veřejnosti se setkalo s odmítnutím.

4. dubna

Skupina 'středu' v pokrokovém hnutí (A. Hajn, A. Čížek, A. Kalina) založila Radikálně pokrokovou stranu. Tiskovým orgánem byl časopis Samostatnost. 'Levice', která zdůrazňovala sociální zájmy (A. P. Veselý, F. Soukup, F. Modráček), splynula v témže roce s Českoslovanskou sociálně demokratickou stranou.

5. dubna

Vydána nová Badeniho jazyková nařízení (jako třetí varianta) pro Čechy (pro Moravu 22. dubna, pro Slezsko nebyla vydána), jimiž se potvrzovala platnost dosavadních Stremayrových nařízení (1880) a navíc se zaváděla čeština v určitých případech i jako tzv. vnitřní úřední jazyk (povoleno ji užívat u nižších instancí civilní a soudní správy i při jednání bez účasti stran). Při styku s vyššími úřady zůstávala povinnost použít němčinu (podobně i při jednáních vojenských úřadů). Od 1. července 1901 měla být vyžadována znalost obou zemských jazyků u všech úředníků. Badeniho jazyková nařízení znamenala konec mladočeské opozice (1891-1897), ale na druhé straně vyvolala prudký odpor německých politiků, způsobila pád Badeniho vlády a nakonec nahrazení Gautschovými jazykovými nařízeními.

28. listopadu

Masové protivládní demonstrace ve Vídni vedly K. Badeniho k podání demise své vlády. Tlak destruktivní opozice spojených německých stran slavil úspěch. Dne 30. listopadu jmenoval císař novou úřednickou vládu barona P. Gautsche (v úřadě do 7. března 1898).

2. prosince

Nad Prahou a v sousedních okresech bylo vyhlášeno stanné právo; předcházely mu vášnivé nacionální bouře a krvavé srážky s drancováním, kdy došlo k vypálení a zničení mnoha objektů, ke ztrátám na životech (3 mrtví) a k desítkám vážných zranění.

Přední český malíř A. Slavíček namaloval obraz Červnový den, což bývá označováno za zrod českého impresionismu.

21. ledna

Na Moravě byl vytvořen 21členný česko-německý vyrovnávací výbor; tím začala jednání vedoucí k moravskému paktu (1905).

26. února

Němečtí poslanci na českém zemském sněmu vyjádřili svůj nesouhlas s připravovanou holdovací adresou k 50. výročí panování císaře (obsahovala státoprávní požadavky Čechů) odchodem ze sněmovny.

5. března

Předseda vlády P. von Gautsch (pod nátlakem německé veřejnosti) dal publikovat revidovaná Badeniho jazyková nařízení (1897) pro Čechy a Moravu (s platností od 15 března t. r.); nová Gautschova jazyková nařízení upravovala užití češtiny jako vnitřního úředního jazyka. Čeština měla být zavedena jen v tzv. smíšených okresech, jestliže byly více než z poloviny české. Tento kompromis neuspokojoval ani českou, ani německou stranu, baron Gautsch podal tentýž den demisi a jazyková nařízení byla zrušena 14. října 1899. Do čela nového vládního kabinetu byl 7. března jmenován hrabě F. Thun, dřívější český místodržitel (ministrem financí se stal J. Kaizl). Nejvýznamnější oporou Thunovy vlády se stali mladočeši.

9.-11. dubna

Proběhl ustavující sjezd 'strany českoslovanských národních dělníků' - České strany národně sociální v čele s V. Klofáčem; podnětem jejího vzniku se stalo tzv. protistátoprávní prohlášení Českoslovanské sociální demokracie (1897). Cílem této strany byly sociální reformy a sbližování všech vrstev obyvatelstva. Členskou základnu tvořili zejména dělníci a také živnostníci, státní zaměstnanci a učitelé. V její politice se projevoval antimilitarismus a český nacionální radikalismus.

1. července

Ministerská rada schválila návrh Thunova jazykového zákona; předpokládal zachování Stremayrových jazykových nařízení (1880) v otázkách vnitřního úřadování a vytvářel modifikovaná jazyková pásma (v Čechách mělo být z 219 soudních okresů 76 jednojazyčně německých, 6 převážně německých, 15 smíšených, 8 převážně českých a 114 jednojazyčně českých). Po neúspěšných jednáních se zástupci obou národů a po obstrukci německých liberálních poslanců na říšské radě bylo od realizace jazykového zákona v létě 1899 upuštěno.

10. září

Ve švýcarské Ženevě byla zavražděna císařovna Alžběta italským anarchistou L. Lucchenim.

Na trhu se objevily první motocykly české konstrukce značky Slavia, vyrobené mladoboleslavskou továrnou na velocipédy Laurin a Klement (založena roku 1895).

6. ledna

Na valném shromáždění Sdružení českých zemědělců (1896) byla založena S. Kubrem a K. Práškem Česká strana agrární; brzy k ní přistoupila Českomoravská strana hospodářská (založena 1891 A. Šťastným, autorem Programu rolnictva Rakouska, 1890) a roku 1903 i skupina východočeských zemědělců pod vedením F. Udržala. Strana stála na principu jednotného zájmu a organizace všeho zemědělského obyvatelstva a vyvinula se ve středostavovskou stranu českých rolníků. Tiskovým orgánem strany byl list Sdružení - Obrana zemědělců, vycházející 2 x týdně.

11. února

Mladočeši vydali Provolání k národu českému, v němž nabádali k zdrženlivosti, volajíce po 'jednotě'. 'Strachem před německou levicí', která v případě nástupu k moci by mohla nastolit mnohem 'horší' poměry, zdůvodňovali mladočeši svůj provládní postoj, trvajíce na dosavadní parlamentní konstelaci. Za to získali Češi řadu drobných subvencí - na střední školy v Prostějově, Mladé Boleslavi, Poličce, na českou techniku v Brně, na regulaci Vltavy, restauraci Vlašského dvora v Kutné Hoře apod.

19. února

Jako dědictví pravicového proudu pokrokového hnutí založili A. Rašín a K. S. Sokol Stranu státoprávně radikální; strana sebevědomého nacionalismu revidovala pronikavým způsobem celé pojetí českého státního práva, když požadavek 'státní samostatnosti zemí českých' nijak výslovně nevázala na existenci monarchie. Tiskovým orgánem byly Radikální listy (vycházely do ledna 1901, kdy byly zastaveny). Poté se strana postupně rozložila.

26. dubna

V Brně vypukla masová stávka textiláků; na 15 tisíc dělníků požadovalo zkrácení pracovní doby. Stávka skončila 1. července dílčím úspěchem stávkujících.

18. května

V Praze založen J. Guthem-Jarkovským Český výbor pro hry olympijské. První čeští olympionici závodili na II. olympiádě v Paříží (1900, F. Janda-Suk tu získal výkonem 35,25 m druhé místo v hodu diskem). Do I. světové války pak postupně vznikaly jednotlivé samostatné sportovní svazy velocipedistů (1884), veslařů (1884), turistů (1888), jachtingu (1895), atletů (1897), fotbalistů (1901), tenistů (1906), lyžařů (1907), hokejistů (1908), těžké atletiky (1911), šermířů (1914).

19. května

Ve Vídni byl publikován jednotný národní program pěti německých stran (s vyloučením všeněmců) jako návrh na řešení vnitropolitické krize v Předlitavsku; v tomto tzv. svatodušním programu byl vysloven požadavek jednotného Rakouska, byly odmítnuty české státoprávní aspirace i způsob řešení jazykových otázek cestou vládních nařízení, přičemž němčina byla pokládána za 'zpravidla úřední jazyk'. Čeští liberálové tento program jednoznačně odmítli cestou zvláštního prohlášení mladočeských poslanců (16. září t. r.).

17. července

Vláda vydala nařízení, jimiž se od 1. srpna zvyšovala cukerní, pivní a petrolejová daň; podle nouzového zákona § 14 prosincové ústavy (1867) vydala Thunova vláda od června 1898 do září 1899 27 různých nařízení, z nichž daňová nařízení se dotýkala životní úrovně obyvatel. Na mnoha místech došlo k živelným nepokojům.

září

V Brně byla zřízena samostatná Česká vysoká škola technická; císař podepsal zřizovací dekret 19. září t. r.

3.-4. září

Pod vedením mladého kaplana J. Šrámka byla formálně ustavena na Velehradě Moravská křesťansko-sociální strana; již 4. dubna t. r. byl zvolen ve Vyškově její první výkonný výbor. Strana přijala program I. sjezdu českých křesťanských sociálů z roku 1894 v Litomyšli a roku 1902 si založila Všeodborové sdružení křesťanského dělnictva.

12. září

V Kutné Hoře byl zahájen proces s židovským mladíkem L. Hilsnerem obviněným z rituální vraždy dívky A. Hrůzové v Polné na Českomoravské vrchovině. V katolickém i nacionálně zaměřeném tisku probíhala před procesem zuřivá kampaň nejen proti Hilsnerovi a Židům, ale i proti jeho obhájcům. Proti nechutné antisemitské štvanici se postavilo několik intelektuálů v čele s prof. T. G. Masarykem; ten vydal v listopadu t. r. brožuru Nutnost revidovat proces polenský. Masarykovo vystoupení změnilo celý proces v politickou aféru (tzv. hilsneriádu); vlna domácího antisemitismu byla vyvolána tzv. Dreyfusovou aférou ve Francii.

24.-29. září

V Brně se konal VII. sjezd celorakouské Sociálně demokratické strany dělnické, který přijal národnostní program strany; ten byl sice jistým pokrokem proti předchozímu stavu, ale přesto neřešil zásadním způsobem některé klíčové otázky (zejména právo národů na sebeurčení). Přijatá rezoluce se později stala východiskem různých teorií a interpretací, mj. austromarxismu.

2. října

Vnitropolitický neúspěch Thunovy vlády (česko-německé vyrovnání, trvalé ochromení parlamentu) vedl již 13. září k podání demise; teprve 2. října demisi císař přijal a jmenoval přechodnou vládu hraběte M. Clary-Aldringena, která měla 'normalizovat' politické poměry. Mladočeši ohlásili přechod do opozice.

14. října

Pro Čechy a Moravu byla publikována nařízení ministerstva vnitra, spravedlnosti, financí, obchodu a zemědělství, jimiž se s okamžitou platností rušila Gautschova jazyková nařízení a obnovoval se stav, jaký byl před 5. dubnem 1897, tj. před vydáním Badeniho jazykových nařízení. Čeští nacionalisté vyvolali na mnoha místech protiněmecké a protižidovské kravály (Holešov, Vsetín). Německé strany slavily vítězství (29. prosince se navrátili jejich poslanci na český sněm), naopak mladočeši ohlásili přechod k obstrukci. Role se vyměnily.

kolem 1900

Mezi českými vzdělanými katolíky (zejména mladými duchovními) se rozvíjelo hnutí s názvem Katolická moderna; v jeho čele stáli X. Dvořák, S. Bouška, J. Š. Baar. Hlásali reformní požadavky praktického rázu: zmodernizování církevních ústavů, českou liturgickou řeč, dobrovolnost celibátu, zlepšení sociálních podmínek kněžstva i jeho vzdělání. Hnutí narazilo na odpor církevního vedení a po roce 1907 se 'rozplynulo'.

Konstruktér ing. Mařík postavil v První českomoravské strojírně v Praze první českou parní lokomotivu (Na Zdar), poté následovala sériová výroba.

leden

Po stávce horníků ve Štýrsku (2. ledna) nastalo masové stávkové hnutí horníků v českých zemích - na Ostravsku (13. ledna), Kladensku (15. ledna), v severních Čechách (19. ledna), v rosicko-oslavanském revíru (21. února). Celkový počet stávkujících činil 80 tisíc, stávka trvala do konce března.

1. ledna

Začala platit (jako výhradní platidlo) korunová měna (poměr staré zlatky k nové koruně byl stanoven 1 : 2).

19. ledna

Nastoupila nová úřednická vláda E. von Koerbera, vůči níž byla mladočeská strana v relativně zdrženlivé (takticky proměnlivé) opozici a částečně pokračovala v etapové politice. Ve vládě se dostalo Čechům zastoupení A. Rezkem, který byl jmenován ministrem - krajanem (26. října 1904 jej vystřídal A. Randa). Nová vláda zaměřila svou pozornost na oblast hospodářských problémů (asanace měst, regulace vodních toků, výstavba železnic a veřejných budov), řešení jazykových a kulturních otázek odsunula do pozadí.

5. února- 22. března

Ve Vídni proběhly česko-německé vyrovnávací konference, svolané předsedou vlády Koerberem za účasti 13 stran (ale bez přítomnosti nacionálně radikálních stran). Bylo to první setkání českých a německých zástupců od punktačních jednání (1890); jednání skončila neúspěšně.

31. března-1. dubna

V Praze se konal ustavující sjezd České strany lidové (realistické); již 17. března t. r. byl zřízen zatímní výbor strany ze stoupenců týdeníku Čas. Přijatý program z pera T. G. Masaryka (a částečně i J. Grubera, C. Horáčka, F. Drtiny) tvořila brožura o 100 stránkách; program se dovolával Palackého Ideje státu rakouského a hodlal opravovat nedostatky rakouské ústavy a veřejné správy (zavedení všeobecného volebního práva, rovnoprávnost všech národů monarchie na základě přirozeného práva, zeslabení centralismu a posílení národnostně teritoriální autonomie). Byla to strana české inteligence s menším počtem voličů, ale s poměrně značným vlivem. Do října 1903 byl jejím tiskovým orgánem časopis Čas.

8. května

Premiér Koerber předložil v říšské radě dva vládní návrhy zákonů: 1. o užívání jazyků při státních úřadech v Čechách a na Moravě; 2. o vytvoření krajských úřadů v Čechách (návrh na 10 krajů). Obě předlohy spolu úzce souvisely a měly vytvořit vládou slibovaný národnostní zákon. Mladočeši vládní návrhy odmítli a přešli k důsledné obstrukci (formálně stále tvořili část koalice parlamentní většiny utvořené za Badeniho vlády). Situace v říšské radě vyvrcholila 9. června v násilnosti a demolování interiéru.

17. června

V Praze byla ustavena Národní rada česká jako nadstranická instituce pro koordinování akcí v národnostních záležitostech; šlo o analogickou reakci z české strany na svatodušní program německých stran (1899).

7. září

Oznámeno rozpuštění parlamentu a vypsání nových voleb; ještě předtím ministerský předseda Koerber vypracoval pro panovníka tzv. pamětní spis, v němž navrhoval řadu závažných změn (v souhrnu se někdy označují jako pokus o 'státní převrat'). Nejzajímavější byl však návrh nové volební reformy: zřízení tří kurií (1. nejvýše zdaněných; 2. kurie inteligence; 3. všeobecná). Své 'velkorysé' návrhy však neprosadil.

12. prosince-18. ledna 1901

Za nízké účasti voličů proběhly volby do říšské rady, které však nepřinesly podstatnější změny ve složení poslanecké sněmovny. V českých zemích bylo zvoleno 19 velkostatkářů - konzervativců, 53 mladočechů, 5 agrárníků, 3 národní socialisté, 2 křesťanští sociálové a 2 sociální demokraté; mladočechům se nepodařilo vytvořit společný český poslanecký klub.

Zahájena stavba secesní budovy Hlavního nádraží v Praze (architekt J. Fanta); ve stylu secese byly dále postaveny: Peterkův dům v Praze (J. Kotěra, 1899), Obecní dům v Praze (A. Balšánek, O. Polívka, 1902-1911), Národní dům v Prostějově (J. Kotěra, 1905-1907), Městské muzeum v Hradci Králové (J. Kotěra). Secese se prosadila i ve veřejné plastice - Husův pomník v Praze (L. Šaloun, 1903-1915), Palackého pomník v Praze (S. Sucharda, 1905-1907) a také v malířství (A. Mucha).

únor

Vznikl (po předchozí stávce a nečinnosti orchestru Národního divadla, který již od roku 1896 plnil příležitostně i úlohu filharmonického orchestru) stálý a samostatný orchestr Česká filharmonie; první samostatný koncert uspořádán 15. října t. r.

17. února

Mladočeši předložili Koerberově vládě své požadavky v oblasti kulturní a školské (jako podmínku ke konstruktivní opoziční politice); jednalo se například o zřízení druhé české univerzity v Brně, zřízení galerie moderních umění v Praze, regulaci Labe a Vltavy, realizaci projektu kanálu Labe-Odra-Dunaj. V rámci 'smiřovací' politiky došlo také 14. dubna t. r. k jmenování A. Dvořáka a J. Vrchlického členy panské sněmovny říšské rady.

8.-15. října

Za účasti devíti českých politických stran proběhly volby do českého zemského sněmu; nejvíce mandátů (66) získali mladočeši, staročeši 6 mandátů, agrárníci 21 míst, 2 mandáty získali radikální pokrokáři a 1 státoprávní radikálové. Konzervativní velkostatek získal 49 mandátů, ústavověrný velkostatek 21 mandátů. Z německých stran vyšla z voleb jako nejsilnější pokroková strana (liberálové) s 26 mandáty, všeněmci a němečtí radikálové získali 25 mandátů, německá strana lidová 14 mandátů. Mladočechům se nepodařilo vytvořit jednotný český klub.

říjen

Proběhly volby do moravského zemského sněmu (podle starého volebního řádu); výrazně posílili němečtí nacionalisté.

14. října

Premiér Koerber předložil nové prozatímní návrhy na úpravu jazykových otázek v českých zemích; týkaly se jenom státních (říšských) úřadů a čeština se jako vnitřní služební jazyk připouštěla v omezeném rozsahu. Koerberův návrh česká reprezentace nepřijala.

Uvedena do provozu první česká elektrická místní dráha Tábor-Bechyně (projekt i zařízení dodala Křižíkova firma).

3. ledna

Na pozvání předsedy vlády Koerbera byly zahájeny ve Vídni nové česko-německé konference o jazykových otázkách za účasti čtyřiceti jednajících; konference se již 20. ledna rozpadly, aniž dosáhly jakéhokoliv pozitivního výsledku.

Na brněnskou techniku (zprvu jako asistent profesora Musila) nastoupil rakouský inženýr a světově známý vynálezce jednoho ze základních druhů turbin - Viktor Kaplan, který tu pak působil od roku 1913 jako profesor.

Došlo k založení dvou ústředních anarchistických organizací - České federace anarchistické v Praze a České federace všech odborů. Nejhlouběji zakořenil anarchismus v severních Čechách mezi textilním dělnictvem a hornictvem, cihlářským dělnictvem ve východních Čechách a dělnictvem na Českobudějovicku.

21. února

Mladočeši uspořádali v Praze v pravoslavném chrámu bohoslužby za vítězství ruských vojsk nad Japonskem. Odpovědí byly demonstrace německých studentů (buršáků) v Praze, které přerostly (i v Brně) v nacionalistické bouře.

13. srpna

V Trutnově se ustavila Deutsche Arbeiterpartei in Österreich; o tomto kroku se jednalo již na konferenci v Ústí nad Labem 15. listopadu 1903.

27. prosince

V Olomouci byla založena Moravskoslezská agrární strana; 16. května 1905 se sloučila s Českou stranou agrární (založena 6. ledna 1899) a byl zvolen ústřední výbor se sídlem v Praze. Ústředním tiskovým orgánem byl od roku 1906 Venkov.

31. prosince

Byl uveřejněn císařův vlastnoruční list, kterým se propouštěl 'ze zdravotních důvodů' z úřadu ministerského předsedy E. von Koerber; již 9. prosince padla jeho vláda při hlasování o mimořádných vojenských úvěrech.

1. ledna

Funkci ministerského předsedy převzal již podruhé P. Gautsch (poprvé 1897-1898); svým charakterem byla jeho vláda pokračováním předchozí 'úřednické vlády'. Hned po svém nástupu se vláda snažila provést parlamentní obnovu rakousko-uherského vyrovnání, postavila se za další existenci dualismu a odmítla návrh všeněmců na vytvoření personální unie a vytvoření dvou samostatných armád - předlitavské a zalitavské.

15. května

Zájem moravské lidové strany o rolnictvo (i po založení agrární strany, 1904) vedl ke vzniku Selské jednoty lidové strany v Brně; výrazněji se prezentovala s příchodem tajemníka V. Šlesingra (od jara 1908).

6. června

Gautschova vláda oznámila, že na podzim předloží sněmu konkrétní návrh volební reformy (podala ho 20. října). Pod tlakem narůstajících masových demonstrací (například v Praze 24. září 50 tisíc lidí na Havlíčkově náměstí) a petičního hnutí (na 800 obcí v českých zemích zaslalo zemským sněmům petice s žádostí o volební reformu) potvrdil předseda vlády na zasedání říšské rady 28. listopadu t. r. platnost principu všeobecného hlasovacího práva a zrušení systému kuriového parlamentarismu.

září-listopad

Na mnoha místech v českých zemích docházelo k demonstracím za volební reformu (k nejvýznamnější patřila akce z 10. října v Praze, kdy Sněmovní i Malostranské náměstí a přilehlé prostory zaplavily desetitisíce lidí).

1. října

V Brně vyvrcholil zápas o zřízení druhé české univerzity (veden od roku 1901) národnostními srážkami mezi Čechy a Němci ve středu města (u Besedního domu). Brněnské nepokoje se přenesly i do jiných měst na Moravě (Vyškov, Uherské Hradiště, Prostějov aj.).

16.-22. listopadu

Moravský zemský sněm přijal čtyři zákonné osnovy, jež představovaly kompromisní dohodu česko-německou (národnostní smír) na Moravě. Tzv. moravský pakt, jak se dohodě začalo říkat, znamenal v podstatě národnostní rozdělení země (volebních katastrů, rozdělení školství, přičemž se zakazovala žákům návštěva těch škol, jejichž jazyk byl pro ně nesrozumitelný). Došlo k reformě volebního řádu do zemského sněmu: zůstal zachován kuriový systém, ale byla zavedena 4. všeobecná volební kurie (podle vzoru volebního zákona do říšské rady). Celkový počet poslanců zemského sněmu byl zvýšen na 151 (dosud 100), z toho byli dva virilisté. Došlo rovněž k dohodě o národnostním rozdělení mandátů (čeští poslanci získali většinu na sněmu). Císař reformní návrhy potvrdil 27. listopadu t. r.

28. listopadu

V Praze na Staroměstském náměstí demonstrovalo na 100 tisíc lidí za volební reformu. Připravovaná několikadenní generální stávka byla sociální demokracií odvolána.

3. prosince

Na jednání sboru důvěrníků agrární strany byl přijat požadavek všeobecného, tajného, přímého a rovného hlasovacího práva; hlavním iniciátorem této 'realistické' agrární politiky byl hostivařský statkář A. Švehla (prosadil se proti K. Práškovi), čímž se začala uplatňovat ideologie 'venkova jako jedné rodiny'.

21. ledna

Na ustavujícím sjezdu v Pardubicích se prezentovala Česká strana pokroková; vznikla sloučením České strany lidové - realistické (1900) s frakcí A. Hajna nazvané Pokrokový občanský klub pro Pardubicko a Chrudimsko (založen roku 1904 kolem časopisu Osvěta z původní Radikálně pokrokové strany). Zakladatelem a ideologem strany byl T. G. Masaryk.

23. února

Premiér Gautsch předložil v parlamentě vládní návrh volební reformy; návrh rušil kuriový parlament, zaváděl všeobecné volební právo pro muže starší 24 let (pasivní od 30 let) a celkový počet poslanců zvyšoval na 455. Vládní předloha byla 27. března předána k dalšímu zpracování zvláštnímu devětačtyřicetičlennému výboru. V dalších týdnech se vedl boj o některé části předlohy (otázky počtu mandátů jednotlivých zemí a národností). To nakonec vedlo k demisi Gautschova kabinetu (1. května 1906). Gautschovým nástupcem byl jmenován dosavadní terstský místodržitel princ K. Hohenlohe, který však vydržel v úřadě jen do 28. května t. r. Vystřídal ho 2. června M. W. Beck.

2.-3. března

Na sjezdu mladočeské strany byla formálně dokončena vnitřní reorganizace strany, která proběhla v prvních dvou měsících roku 1906. K mladočechům přistoupilo přes 100 příslušníků mladší české inteligence (A. Rašín, Z. Tobolka aj.), převážně stoupenců Kramářovy pozitivní politiky, která byla prosazena na sjezdu strany jako nová programová koncepce. Její součástí se stal vstup mladočechů do vlády (B. Pacák, dosavadní předseda mladočeského poslaneckého klubu, se stal ministrem-krajanem a J. Fořt ministrem obchodu); na uvolněné místo po Pacákovi byl zvolen 3. července t. r. K. Kramář. Nabídku ke vstupu do vlády dostali mladočeši již od Gautsche v lednu t. r.

11. března

Na sjezdu důvěrníků revidovala staročeská strana svůj program převážně v hospodářských a sociálních pasážích. Zvláštní místo zaujímal velkorysý hospodářský program národohospodáře A. Bráfa, v němž prosazoval své pojetí 'dovršení národního obrození' - od 'rovnocennosti k rovnomocnosti'.

17. června

Na ustavujícím sjezdu se zformovala ze dvou katolických stran a několika dalších skupin Strana katolického lidu v Čechách; v přijatém prohlášení se vyslovila pro všeobecné, nikoli však rovné hlasovací právo.

listopad-prosinec

Na Moravě proběhly první volby do zemského sněmu podle nového volebního řádu (přijat v rámci tzv. moravského paktu, 1905). České strany získaly podle předpokladu 73 mandátů (33 mandátů klerikálové, 13 agrárníci, 10 mladočeši, 9 staročeši, 3 nezávislí kandidáti a 5 sociální demokraté), německé strany obdržely 46 mandátů (nejvíce lidovci - 11). Ve velkostatkářské kurii získali konzervativci 13 mandátů, ústavověrní 14 mandátů a 3 poslanecké posty připadly moravské straně středu.

Český lékař Jan Janský objevil čtyři základní krevní skupiny (dnes je označujeme 0, A, B, AB), a umožnil tím provádění transfuzí krve. Jeho zásluhy byly nakonec připsány rakouskému lékaři K. Landsteinerovi, který za stejný objev (a navíc za odhalení Rh-faktoru) získal v roce 1930 Nobelovu cenu.

26. ledna

Císař František Josef I. schválil soubor volebních zákonů, které zaváděly všeobecné a rovné hlasovací právo; návrh volební reformy schválilo nejdříve 1. prosince 1906 plénum poslanecké sněmovny (194 : 63 hlasům) a poté i panská sněmovna (21. prosince 1906). Změny byly obsaženy ve čtyřech zákonech: 1. v zákonu č. 15/1907, který stanovil počet členů poslanecké sněmovny na 516 (z toho v Čechách 130, na Moravě 49 a ve Slezsku 15), přiznával rovné aktivní volební právo všem mužům starším 24 let (pasivní od 30 let); 2. v zákonu č. 16, jímž byl stanoven tzv. numerus clausus v panské sněmovně (maximální počet 170, minimální 150); 3. v zákonu č. 17, který obsahoval vlastní volební řád (z volební účasti byli vyloučeni vojáci z povolání, nesvéprávné osoby, osoby v chudinské péči a odsouzení za trestní činnost); 4. v zákonu č. 18, který stanovil trestní postih za maření svobodného průběhu voleb. Poslední 'kuriový' parlament byl 31. ledna t. r. rozpuštěn.

14. a 23. května

Za neobvykle vysoké volební účasti (84 % zapsaných voličů) proběhly první volby do říšské rady podle nového volebního zákona; o 516 křesel se ucházelo v Rakousku téměř 40 politických stran a bloků. Z celkového počtu 108 českých mandátů získali agrárníci 28, mladočesko-staročeské seskupení 26, sociální demokracie 24, klerikální strana 17, uskupení 'české státoprávní demokracie' (národní socialisté, radikální pokrokáři a státoprávníci) 9, pokroková strana 2 a zbývající 2 mandáty získali tzv. neodvislí poslanci. Nejsilnější německou stranou se stala v českých zemích sociální demokracie (21 mandátů), pak následovali agrárníci (19), pokrokoví (14), lidová německá strana (13), nacionální radikálové (12).

22. srpna

84 poslanců Českého klubu (mimo klub stáli sociální demokraté) podalo na říšské radě státoprávní ohrazení.

září

Vyvrcholením antimilitaristické agitace národně sociální mládeže (antiválečné akce zahájeny od dubna 1901) byl tzv. antimilitaristický sjezd v Praze za účasti 200 delegátů z českých zemí a Dolních Rakous; sjezd byl sice rozehnán, avšak docházelo k růstu antiválečné agitace (i v armádě). Proti militarismu vystupovaly i skupiny českých anarchistů (S. K. Neumann, B. Vrbenský, L. Landová, J. Štych).

9. listopadu

Po rekonstrukci Beckovy vlády odstoupili i oba ministři za mladočeskou stranu (J. Fořt a B. Pacák) a nahradili je mladočech F. Fiedler (ministr obchodu) a agrárník K. Prášek (ministr-krajan). Změny ve vládě znamenaly i rozklad Českého klubu; 22. listopadu vytvořili agrárníci, mladočeši a klerikálové Národní klub s 65 členy v čele s K. Kramářem, který hlasoval 17. prosince pro rakousko-uherské vyrovnání.

Došlo k vytvoření nového typu střední školy, reálného gymnázia, v němž byla výuka řečtiny nahrazena francouzštinou a učební osnovy posíleny o přírodovědné předměty.

Z podnětu F. Modráčka byl založen Ústřední svaz českoslovanských konzumních, výrobních a hospodářských družstev (byl součástí sociálně demokratické strany).

20. února-5. března

Proběhly volby do českého zemského sněmu (podle starého kuriového systému), které přinesly staronové výsledky: nejsilnější sněmovní stranou se stala strana konzervativního velkostatku (49 mandátů), ústavověrní získali 21 mandátů. Z českých politických stran (celkem 98 mandátů) nejvíce míst obdrželi agrárníci (43) a mladočeši (38). Německé strany získaly celkem 68 míst. Premiér Beck se pokoušel o vyvolání nového kola česko-německého jednání na půdě nově zvoleného českého sněmu a dosažení podobného národnostního smíru jako na Moravě (1905).

22. března

Z iniciativy lidové strany na Moravě došlo k založení Řemeslnicko-živnostenské jednoty pro Moravu se sídlem v Brně.

20. dubna

Vznikla Česká strana státoprávně pokroková (sloučením Radikálně pokrokové strany a části Státoprávně radikální strany); svůj hlavní cíl viděla v 'úplném provedení státní samostatnosti zemí českých na základě českého státního práva'. Představovala nepočetnou a málo vlivnou stranu středních vrstev, značně zatíženou radikálním českým nacionalismem. Byla v opozici jak vůči Vídni, tak i proti domácí české politice. Její představitelé byli odpůrci Kramářovy pozitivní politiky i Masarykova realismu. Vedoucími představiteli strany byli K. Baxa, L. Borský, V. Dyk, A. Hajn, K. S. Sokol, tiskovým orgánem Samostatnost.

12.-17. července

K 60. výročí Slovanského sjezdu (1848) se konal v Praze II. slovanský sjezd za účasti zástupců všech rakouských Slovanů, dále pak Rusů, Poláků, Bulharů a Srbů. Shromáždění mělo aktivizovat Slovany k vytvoření široké slovanské fronty proti rostoucím velkoněmeckým snahám na základě neoslavistických koncepcí (u nás byl představitelem K. Kramář). Novoslovanské hnutí však jen živořilo (potvrdil to další slovanský sjezd v Sofii v červenci 1910 - rozpory polsko-ruské, bulharsko-srbské).

srpen

Z iniciativy Českoslovanské jednoty byly uspořádány tzv. luhačovické porady, které se staly významným fórem česko-slovenské spolupráce zejména v kulturních oblastech (iniciátory byli C. Holuby a P. Blaho). V tzv. Slovácké búdě (postavené slovenským architektem D. Jurkovičem) se konaly večírky, výstavy malířů apod. Luhačovické porady se konaly každoročně až do vypuknutí I. světové války.

15. září

Sešel se český sněm; vláda připravila pro jednání návrhy na změnu zemského zřízení a volebního řádu (své návrhy předložili jak zástupci českých, tak i německých stran). Beckova vláda umožnila silné pronikání českých úředníků a českého jazyka do některých oblastí státní služby.

25. září

Napětí česko-německé (trvalo od jara t. r. a projevovalo se nacionalistickými bouřemi a pogromy) vyvrcholilo německou obstrukcí v českém sněmu, znásobenou bojovou písní Wacht am Rhein, která zněla sněmovní síní. 15. října vyvrcholilo sněmovní zasedání rvačkou a nechutnými scénami. Vláda český zemský sněm uzavřela. Pokus o česko-německé smiřovací jednání ztroskotal.

5. října

Proti původnímu ujednání berlínského kongresu (1878) a bez diplomatických jednání s evropskými mocnostmi anektovalo Rakousko-Uhersko území Bosny a Hercegoviny. Toto území bylo již fakticky 30 let pod správou habsburské monarchie, teritoriálně zůstalo nadále mimo Uhry i rakouské země jako samostatný administrativní celek, spravovaný společným rakousko-uherským ministrem financí. Anexe vedla k zhoršení vztahu mezi státy Trojdohody a Trojspolku. Turecko se na počátku roku 1909 spokojilo s 54 miliony korun odškodného.

15. listopadu

Císař přijal demisi Beckovy vlády (podána již 7. listopadu). Novým ministerským předsedou byl jmenován dosavadní ministr vnitra Beckovy vlády hrabě R. Bienerth; jeho kabinet byl veskrze úřednickou vládou s cílem vyloučit národnostní třenice a být 'koncentrací národních sil'. Češi obsadili tři ministerstva: kultu a vyučování (J. Kaněra), zemědělství (A. Bráf) a ministr-krajan (moravský staročech-mladočech J. Žáček).

2. prosince

V Praze a blízkém okolí došlo k vyhlášení stanného práva jako reakce vlády na nacionalistické bouře, vyvolané podzimními událostmi na českém zemském sněmu; zrušeno 14. prosince t. r.

18. prosince

Čeští klerikálové, jihoslovanský svaz a tzv. starorusíni se na říšské radě spojili v jeden parlamentní klub, nazvaný Slovanské centrum (58 členů); v jeho čele stál jihoslovanský politik J. Šusterčič. Slovanské centrum navrhlo vytvoření Slovanské jednoty (1909).

8. ledna

V Prostějově byla definitivně ustavena Politická strana českoslovanského živnostenstva s působností pro Moravu (založena již 20. dubna 1908 tamtéž); politické ústředí měla v Olomouci, kde působil dlouholetý předseda R. Mlčoch kolem časopisu Zpravodaj. Mimo tuto stranu stála Řemeslnicko-živnostenská jednota (1908).

30. ledna

Spojením moravské strany pokrokové a Moravské strany lidové (dříve Neodvislé strany lidu na Moravě) vznikla Pokroková strana lidu na Moravě; do jejího čela byl zvolen A. Stránský. Strana se snažila o určitý kompromis mezi státoprávním programem a spoluprací s vídeňskou vládou.

3. února

Bienerthova vláda předložila říšské vládě dvě předlohy týkající se Čech: 1. úpravu jazykových poměrů u soudů a státních úřadů; 2. návrh na vytvoření krajského zřízení s dvaceti krajskými úřady jako mezičlánkem mezi okresy a místodržitelstvím. Čeští radikálové nejrůznější stranické příslušnosti (včetně agrárníků) odpověděli obstrukcí. Bienerth nechal 4. února říšskou radu odročit ('vyřadit').

17. února

Zástupci všech českých a jihoslovanských liberálních stran se dohodli s konzervativními Ukrajinci na vytvoření Slovanské jednoty jako volného sdružení 123 poslanců říšské rady; mimo toto parlamentní uskupení zůstali zástupci Poláků a tzv. Mladoukrajinci. Už v létě 1910 se však jednota fakticky rozpadla.

14.-15. května

T. G. Masaryk vystoupil v říšské radě (v květnu 1907 znovu zvolen poslancem) s kritikou praktik rakouské justice v tzv. záhřebském procesu, který byl veden od 3. března t. r. s 53 účastníky údajného velkosrbského spiknutí (obchodníky, učiteli, duchovními). Státní zástupce žádal pro všechny trest smrti. Podobně vystoupil Masaryk i v tzv. Friedjungově procesu; rakouský historik H. Friedjung uveřejnil v Neue Freie Presse úvahu o srbské diverzi a opíral se o dokumentaci získanou vyslancem Forgáchem. Prof. Masaryk usvědčil záhřebský tribunál i Friedjunga, že stavějí svou argumentací na falzifikátech. Nakonec bylo řízení 2. dubna 1910 zastaveno. Na základě těchto případů podrobil Masaryk kritice celý systém rakouské diplomacie a zahraniční politiky ministra Aehrenthala.

4.-8. září

Na IX. sjezdu Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické v Praze na Smíchově vystoupil s obsáhlým čtyřhodinovým projevem B. Šmeral, v němž provedl podrobnou analýzu národnostní otázky (poukázal zejména na škodlivost a nebezpečí nacionalismu).

V newyorské Metropolitní opeře (po boku Enrica Carusa) vystupovala nejslavnější česká pěvkyně Ema Destinová (zpívala zde například Mařenku z Prodané nevěsty a Miladu z Dalibora). Trvalé angažmá v pražském Národním divadle se pro ni nenašlo.

19. června

Ing. J. Kašpar absolvoval v Pardubicích s letadlem vlastní konstrukce (společně s ing. E. Čihákem) první veřejný let v českých zemích; 13. května 1911 uskutečnil 'dálkový let' z Pardubic do Prahy.

30. září-15. listopadu

V den svolání českého zemského sněmu započala ve dvou sekcích vyrovnávací jednání české a německé politické reprezentace týkající se zemského zřízení, volebních řádů, jazykových otázek, krajského zřízení apod. Výsledek jednání byl však nulový, krátce nato byl odročen i český sněm.

25. listopadu

Obnovilo se fungování jednotného Českého klubu, předsedou byl zvolen bývalý ministr obchodu Beckovy vlády (1907-1908) F. Fiedler, jemuž dali poslanci přednost před K. Kramářem. Na počátku roku 1911 došlo také k obnovení součinnosti parlamentních klubů bývalé Slovanské jednoty. České politické strany pokračovaly v parlamentní opozici vůči vládě.

9. ledna

Předseda vlády se pokusil o nové česko-německé rozhovory, ale neuspěl; provedl novou reorganizaci vlády a 17. ledna jmenoval novým místodržitelem v Čechách na místo Coudenhoveho stoupence dohody hraběte F. Thuna.

13.-14. května

Na sjezdu v Brně byla založena samostatná centralistická Česká sociálně demokratická dělnická strana v Rakousku; tím vyvrcholil rozkol mezi autonomisty a centralisty, započatý roku 1905 (organizační rozpory v odborech). Nová strana kandidovala samostatně ve volbách (získala jeden mandát - P. Cingr).

13.-21. června

Volby do říšské rady (30. března 1911 byl rozpuštěn stávající rakouský parlament); volby však nepřinesly žádné převratné změny v jejím složení, i když oproti volbám v roce 1907 zčásti pozměnily konstelaci politických sil v radě. Přírůstkem 10 mandátů získali agrárníci 38 míst, podobně národní socialisté ziskem 7 nových mandátů obsadili 16 křesel, sociální demokraté mírně posílili (o 2 mandáty na 26 míst). Naproti tomu klerikálové ztratili v Čechách všechny mandáty a museli se spokojit jen se ziskem 7 míst na Moravě. Podobnou tendenci měly volební výsledky německých stran v českých zemích - o 10 míst posílili radikálové (na 22 mandátů), agrárníci získali 21 mandátů, liberálové 12 míst a sociální demokraté 10 míst. Po volbách se ustavil Jednotný český klub v čele s Kramářem a Sdružení neodvislých pokrokových poslanců z Čech a Moravy v čele s Masarykem (složené z moravských lidovců, státoprávníků, pokrokářů a realistů). Sdružení jako celek mělo zastoupení v Jednotném českém klubu.

28. června

Citelná porážka křesťanských sociálů podnítila vládní krizi, která vedla k demisi Bienerthovy vlády. Již potřetí převzal řízení kabinetu P. Gautsch, avšak jen do 3. listopadu t. r.; po něm nastoupil dosavadní ministr kultu a vyučování, štýrský hrabě K. Stürgkh. V novém kabinetě zasedli i dva Češi - do křesla ministra veřejných prací usedl O. Trnka, ministrem zemědělství se stal A. Bráf a po jeho smrti v létě 1912 F. Zenker.

6. prosince

Obnoveno jednání o česko-německém vyrovnání; navazovalo na návrhy z porad na podzim 1910. Šlo o poslední vážnější pokus o řešení česko-německé otázky, který skončil 26. července 1912 nezdarem. Nepodařilo se ani obnovit práci na českém zemském sněmu.

Architekt J. Gočár postavil v Praze v Celetné ulici Dům u Černé Matky Boží, což představovalo spolu s Hlávkovým mostem (1909-1912) P. Janáka a mnohými projekty J. Kotěry nástup kubismu v české architektuře. Nový styl se uplatnil i v obytných domech v Praze pod Vyšehradem (Chochol) a pronikl v jednotlivých dílech i do míst mimo Prahu, jak o tom svědčí Gočárova lázeňská budova v Bohdanči (1911-1913) nebo Janákovy domy v Pelhřimově (1913-1915). Kubismus se rovněž prosadil v monumentální plastice - P. Janák, O. Gutfreund, Úzkost (1911). O propagaci nového směru se zasloužila mnohá umělecká sdružení - Skupina výtvarných umělců (1911-1914) a Kotěrou založený Svaz českého díla (1913).

Začal spor o smysl českých dějin; v průběhu roku byly uveřejněny v časopise Čas kritické články proti Gollově historické škole (později vydané jako brožura pod názvem Masarykova sekta a Gollova škola). Na tuto polemiku odpověděl J. Pekař kritikou Masarykova nábožensky humanitního pojetí českých dějin sérií článků v Českém časopise historickém (ještě v roce 1912 vyšly separátně pod názvem Masarykova česká filosofie). Spor se dále prohloubil novými podněty v době diskuse o Pekařův výklad husitství a Jana Žižky po I. světové válce v osobitém podání Smyslu českých dějin (1929) a vyvrcholil v gnozeologickém výkladu dějinných činitelů a period jako závěru Pekařova teoretického zájmu o dějiny (O periodizaci českých dějin, 1932). Sporu a diskusi o smyslu českých dějin se vedle historiků a filozofů starší generace (K. Krofty, Z. Nejedlého, E. Rádla aj.) účastnila ve 20. a 30. letech i mladší historická generace (J. Slavík, J. Werstadt, F. M. Bartoš aj.).

26. července

Vydány tzv. anenské patenty, jimiž vyvrcholila krize vnitřních politických poměrů v Čechách: neúspěch vyrovnávacích jednání v roce 1912, potíže zemských financí, německá obstrukce. Vláda těmito výnosy rozpustila český zemský sněm a na jeho místo jmenovala zemskou správní komisi. Tím došlo k suspendování ústavnosti v Čechách a k nastolení poloabsolutismu. Byl to nezdar české politiky, český zemský sněm se již nikdy nesešel.

4. března

Tiskový orgán mladočechů Národní listy obvinil poslance a předsedu národně socialistické strany K. Švihu, že je placeným konfidentem policie. Rozpoutala se tzv. Švihova aféra, jež přerostla ve vyřizování politických a osobních účtů. Samotný aktér odmítl obvinění z konfidentství, vzdal se poslaneckého mandátu a opustil český politický život. Teprve po letech se prokázaly jeho kontakty s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d'Este, pro kterého vypracovával zprávy a politické analýzy, konfidentem policie však nebyl.

16. března

Vláda odročila jednání říšské rady, když se zde pokoušely české opoziční strany pod heslem: Bez ústavnosti v Čechách nebude ústavnosti v Rakousku! o obstrukci.

květen

Česká strana státoprávně pokroková se v tzv. Manifestu k Evropě vyslovila pro mezinárodní řešení české otázky za podpory Dohody a jako první z českých stran vytyčila ideu samostatného státu i mimo rámec Rakousko-Uherska.

K. Kramář vypracoval Ústavu slovanské říše, která předpokládala vznik tzv. slovanské říše, jež by zahrnovala jednotlivé slovanské národy v čele s Ruskem. Říše měla tvořit jednotné obchodní území s jednotnou měnou a clem. V čele měl stát ruský car, který by byl zároveň králem českým a polským, v jednotlivých zemích by jmenoval místodržitele. Projekt vycházel z předpokladu, že Rusko vyhraje válku. Po porážce ruských vojsk u Gorlice (květen 1915) ztratil Kramářův projekt význam.

28. června

V neděli padly v Sarajevu výstřely G. Principa, člena srbské teroristické organizace Černá ruka, které usmrtily rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželku hraběnku Žofii Chotkovou. O den později bylo vyhlášeno stanné právo v Bosně a Hercegovině.

7. července

Ve Vídni zasedala ministerská komise, v níž převládl tvrdý kurs vůči Srbsku (představoval ho ministerský předseda hrabě K. Stürgkh). Začaly přípravy k válce.

23. července

Rakousko-uherský vyslanec v Bělehradě předal Srbsku ultimátum, v němž byly stanoveny tvrdé a nesplnitelné požadavky zpochybňující srbskou suverenitu (s 48hodinovou odpovědní lhůtou). Odpovědní nóta srbské vlády vycházela téměř ve všech bodech rakousko-uherskému 'diktátu' vstříc, přesto byla vídeňskou vládou označena za neuspokojivou.

25. července

Uzavřena říšská rada i zemské sněmy a vydána nařízení o státním vojenském dozoru na železnici a v některých průmyslových odvětvích. Vzápětí byla vládními nařízeními suspendována některá občanská práva, zaručená prosincovou ústavou z roku 1867 (svoboda projevu, shromažďování, tisku, spolčování apod.). Večer vyhlášena mobilizace poloviny armádních sborů (osmi ze šestnácti).

Oba spolky české kolonie ve Francii - pařížský Sokol a Rovnost - se usnesly, že se (v případě války) všestranně zapojí do boje proti centrálním mocnostem; následujícího dne uspořádaly pochod k rakousko-uherskému vyslanectví, kde spálily vlajku habsburského mocnářství.

28. července

Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku (známou vyhláškou Mým národům); o den později začalo jeho podunajské loďstvo bombardovat Bělehrad.

31. července

Vyhlášena všeobecná mobilizace v Rakousko-Uhersku (zbývajících osm armádních sborů - muži do 37 let). V těchto dnech mobilizovaly a vstupovaly do války další evropské státy: Rusko, Německo, Francie, Velká Británie. Rakousko-Uhersko vypovědělo válku Rusku (6. srpna), 7. srpna ohlásila válku s Rakousko-Uherskem Černá Hora, 11. srpna vypověděla válku Rakousko-Uhersku Francie, příštího dne Anglie a 28. srpna ohlásilo Rakousko-Uhersko válku Belgii.

1. srpna

V Katolických listech vyšlo výrazné loajální a prorakouské provolání katolických stran Moravy podepsané J. Šrámkem a M. Hrubanem.

5. srpna

K místodržiteli hraběti Thunovi se dostavila deputace 166 českých okresních zastupitelstev a obcí, aby mu odevzdala adresu císaři o naprosté oddanosti dynastii a ochotě všemožně podporovat válečné úsilí Rakousko-Uherska. Z popudu německých nacionálů a českých klerikálů se konala ve dnech 7. a 8. srpna v Praze česko-německá manifestace na podporu rakousko-uherských zbraní. Moravští klerikálové vydali již 1. srpna provolání Českému katolickému lidu na Moravě!, v němž se bezvýhradně postavili za monarchii.

9. srpna

V Paříži byl založen Výbor osady a dobrovolníků českých, který sehrál významnou roli v rámci sjednocování Čechů a Slováků ve Francii (kolonie asi 2 tisíc krajanů, vedl V. Dostál). Od 15. ledna 1915 vydával Výbor česky a francouzsky L'Indépendence Tch`eque (založil S. Koníček-Horský).

12. srpna

Na ruském ministerstvu války byl schválen návrh moskevských Čechů na vytvoření české dobrovolnické jednotky složené z krajanů - České družiny. Formováním byl pověřen štáb Kyjevského vojenského okruhu; jádro tvořilo 720 dobrovolníků (starodružiníci), kteří už 22. října t. r. odjeli na haličskou frontu. Předtím (11. října) přísahali věrnost svému praporu před chrámem sv. Sofie v Kyjevě. Vojáci byli rozděleni do menších jednotek a ty byly přiděleny jako výzvědné oddíly k ruským divizím. Postupně byly doplňovány dalšími dobrovolníky z řad zajatců (novodružiníky). V lednu 1916 vznikl z České družiny Československý střelecký pluk.

23. srpna

Ve Francii vznikla první česká dobrovolnická vojenská jednotka - rota Nazdar; tvořilo ji 300 dobrovolníků z řad našich krajanů žijících ve Francii. Rota byla součástí cizinecké legie (1. setnina 3. praporu 1. pochodového pluku). Velitelem roty byl kpt. Sallé, dvouměsíční výcvik prodělala rota v jihofrancouzském Bayonnu. 23. října byla rota Nazdar převelena na champagnské bojiště (k městu Remeš) a stala se součástí Marocké divize (zúčastnila se 9. května 1915 bitvy u Arrasu).

září

Prostřednictvím E. Vosky (českého krajana žijícího v USA) vešel T. G. Masaryk ve styk se svými přáteli v Anglii - redaktorem W. Steedem a prof. Seton-Watsonem (s jeho pomocí navázán kontakt s britskou zahraniční službou). Masaryk vypracoval první projekt československého státu: zahrnoval české země a 'slovenské kraje uherské', měl být královstvím - konstituční monarchií.

2. září

V Chicagu došlo k založení Českého národního sdružení z řad amerických Čechů; sdružení spolu s katolickou Slovenskou ligou v Pittsburghu vypsalo v prosinci 1914 tzv. národní daň na financování zahraničního odboje.

4. září

Zatčen vůdce národních socialistů V. J. Klofáč; tím začala perzekuce vládní moci vůči podezřelým osobám a institucím. Po počáteční suspensi občanských práv a zavedení tvrdé cenzurní praxe byly postupně policejně zastavovány mnohé listy a časopisy (Hlas lidu, Tělocvičný ruch, Plameny, České Slovo a další), docházelo k dalšímu zatýkání: v září t. r. funkcionářů antimilitaristického hnutí mezi národně socialistickou mládeží a anarchisty. Mnozí z nich byli odsouzeni na dlouhá léta do žalářů, a pro 'velezradu a rušení veřejného pořádku' se dokonce i popravovalo.

11. září

Na společné schůzi českých krajanských spolků v Petrohradě vznikla Rada Čechů na Rusi (její delegace byla 17. září přijata carem Mikulášem II.). Od února 1915 nesla název Svaz českých spolků na Rusi se sídlem v Moskvě. Po přistoupení slovenských krajanů byl Svaz v červnu 1915 přejmenován na Svaz česko-slovenských spolků na Rusi. Představoval vrcholný orgán krajanského odboje na Rusi za I. světové války; předsedou byl B. Čermák, jednatelem J. Klecanda a tiskovým orgánem od června 1915 týdeník Čechoslovák, vycházející v Petrohradě (redaktorem byl B. Pavlů). Již koncem roku 1914 vydával v Kyjevě V. Švihovský časopis Čechoslovan, v jehož redakci také krátce pracoval prozaik a satirický žurnalista Jaroslav Hašek, autor světově proslulého protimilitaristického románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.

16. září

Vrchní velitelství ruské armády vydalo po ofenzivě svých vojsk na rakouské frontě (obsazen Lvov, obklíčen Przemyśl) provolání k národům Rakousko-Uherska (mj. i v češtině), v němž se slibovala spravedlnost a právo potlačovaným národům.

21. září

L. Sychrava, člen státoprávně pokrokové strany, odešel jako první český politik do emigrace (odjel do Švýcarska, kde se usadil v Ženevě) s posláním informovat dohodový a neutrální tisk o české otázce a navázat kontakty s emigrací. V listopadu jej následoval P. Baráček a v prosinci V. Štěpánek, oba státoprávní pokrokáři. V září 1915 odešel do emigrace i E. Beneš.

28. září

V Praze se konalo tzv. svatováclavské procesí za účasti čelných představitelů církevní hierarchie; procesí mělo vyprosit vítězství pro rakouské zbraně.

říjen

V bojích u Jaroslawi přešlo na stranu Rusů šest rot 36. pěšího pluku a 30. zeměbraneckého pluku.

29. října

Vrchní velitel rakousko-uherské armády arcivévoda Bedřich si v přípisu stěžoval císaři na chování českého národa a žádal nastolení tuhé vojenské diktatury v českých zemích; 5. prosince t. r. svou žádost opakoval.

23. listopadu

Úředně bylo oznámeno, že téhož dne byl podle rozsudku vojenského velitelství v Moravské Ostravě popraven úředník S. Kratochvíl z Přerova, protože rozšiřoval protirakouské letáky. Rozhodnutím stejného soudu z podobných důvodů byl zastřelen 9. prosince t. r. krejčí E. Matějka a 23. prosince t. r. J. Kotek z Prostějova. Tyto exemplární popravy byly výstrahou narůstajícím rusofilským náladám na veřejnosti po úspěchu vojsk v Haliči (vyjádřeno mezi lidem úslovím: Pečte hus - přijde Rus).

28. listopadu

Rakouská vláda zavedla maximální ceny obilí, mouky a brambor. V dalších měsících narůstaly zásobovací potíže, což se řešilo zavedením přídělového systému (duben 1915) na většinu životních potřeb (mouka, chléb, cukr, sádlo, maso, brambory, mléko, šatstvo, uhlí atd.). Od podzimu 1914 vláda vypisovala válečné půjčky, rostla drahota a keťasení, vydávaly se tzv. nouzové peníze.

18. prosince

T. G. Masaryk odjel na léčení do Itálie a po varování, že bude po návratu zatčen, zůstal v cizině. Usadil se nejdříve v Ženevě, kde začal rozvíjet československou emigrační akci s cílem přesvědčit dohodové vlády a státníky, že je v jejich zájmu zničení habsburské monarchie a vytvoření samostatného československého státu.

28. ledna-5. února

V Paříži se z iniciativy moskevského Čecha S. Koníčka-Horského konal sjezd delegátů českých a slovenských kolonií z Anglie, Francie a Ruska (bez Švýcarska a USA), kde se ustavila Národní rada obcí československých. Když vyšly najevo její procarské tendence a Koníček začal útočit proti Masarykovi i proti socialistům a demokratickým silám zahraničního odboje, začaly se od této rady distancovat krajanské kolonie a v létě 1915 se rada rozpadla. Vedení zahraničního odboje se ujal T. G. Masaryk.

březen

Na schůzkách představitelů některých českých politických stran bylo organizačně završeno (výbor se zformoval již v prosinci 1914 po odjezdu T. G. Masaryka) vytvoření ústředního orgánu domácího odboje pro řízení zpravodajské a konspirační práce v českých zemích; koncem války se začal označovat Tajný výbor Maffie. V jeho vedení se sešli realisté E. Beneš (vůdčí organizátor, po jeho odchodu do zahraničí ho nahradil P. Šámal), mladočeši K. Kramář, A. Rašín a J. Scheiner, státoprávní pokrokáři A. Hajn, V. Dyk, L. Borský aj.

T. G. Masaryk vypracoval ve Švýcarsku směrnici (tzv. okružní list) pro organizování zahraničního odboje, v níž se československým koloniím vyhrazovala nikoliv hlavní (tu měl plnit 'domov'), ale pomocná, podpůrná role. Šlo o první veřejné Masarykovo vystoupení, které se setkalo s plným zdarem. Československé kolonie uznaly Masarykovu autoritu.

3. dubna

U Dukelského průsmyku přešlo do zajetí 1800 mužů 28. pěšího (pražského) pluku. Podobně 27. května t. r. přešlo do zajetí přes 1500 mužů 36. pěšího (mladoboleslavského) pluku. Tyto pluky byly rozpuštěny a vymazány ze seznamu rakousko-uherské armády. K přebíhání docházelo i na jiných místech východní fronty (v době největších ruských úspěchů v Haliči). 6. května pražský primátor Groš odsoudil zradu 28. pluku a vyslovil loajalitu k monarchii.

květen

T. G. Masaryk předložil britskému ministru zahraničí Greyovi memorandum Independent Bohemia (Samostatné Čechy), v němž načrtl program 'znovuzřízení Čech jako samostatného státu' (coby monarchie). Navrhl rovněž personální unii mezi Srbskem a československým státem, ve které by se srbský král stal i králem českým. Rovněž se zde objevil požadavek přivtělení Lužice k československému státu. Vyslovil také myšlenku, že cílem války musí být 'obrození Evropy' na základě 'moderní zásady národnostní'. Česká otázka se díky Masarykovým aktivitám postupně stávala i otázkou mezinárodní.

1. května

Díky Masarykově inspiraci a jeho vedení začala vycházet v Paříži revue La Nation Tch`eque, redigovaná francouzským slavofilem prof. E. Denisem (od 1. června 1917 se stala oficiálním orgánem Národní rady československé v Paříži). 28. srpna t. r. zahájil L. Sychrava v Annemasse (na francouzsko-švýcarských hranicích) vydávání českého odbojového listu Československá samostatnost (čtrnáctideník, později týdeník).

1.-3. května

Proběhla bitva u Gorlice v Haliči, která přinesla německo-rakouský průlom na východní frontě. V červnu a červenci postoupila spojená vojska na Volyň a do Polesí a do konce roku 1915 zatlačila ruská vojska až o 500 km na východ.

21. května

Novou vlnu zatýkání části české politické reprezentace zahájilo zatčení K. Kramáře a starosty Sokola J. Scheinera; 12. července byl pak zatčen A. Rašín, 5. září poslanec národně socialistické strany F. Buříval. Zatýkání pokračovalo i v roce 1916: poslanec V. Choc, spisovatel V. Dyk a mnoho dalších. Od 6. prosince 1915 do 3. července 1916 probíhal rozsáhlý monstrproces, ve kterém byli Kramář, Rašín, redaktor Národních listů V. Červinka a úředník J. Zamazal odsouzeni k trestu smrti. Trest nebyl vykonán, 2. července 1917 v rámci širší amnestie (týkala se 719 Čechů) byli amnestováni. Rovněž proti Živnostenské bance proběhl soudní proces (zatčeni J. Preiss a R. Pilát).

23. května

Itálie vypověděla válku Rakousko-Uhersku (již 3. května zrušila trojspolkovou smlouvu).

červenec

Vznikl koncept přestavby Rakouska, který se stal oficiálním programem německých nacionalistických stran (známý pod názvem Velikonoční program). Požadoval zrušení dosavadních historických korunních zemí a ustavení jednolitého Císařství rakouského. V tomto 'císařství' měly mít zvláštní postavení jen Halič, Bukovina a Dalmácie. České země by se rozdělily na oblasti německé a smíšené, české by nebyly vůbec; všude by byla úřední řečí němčina. Velikonoční program odrážel vliv knihy německého žurnalisty F. Naumanna Mitteleuropa (1915), která představovala plán německé ekonomické, politické i vojenské hegemonie v Evropě (v návaznosti na těsný spolek Německa a Rakousko-Uherska).

4. a 6. července

U příležitosti 500. výročí Husova upálení zveřejnil T. G. Masaryk v Curychu a Ženevě svou koncepci zahraniční akce; vyslovil se v ní pro československou samostatnost a rozbití habsburské monarchie. Hlavním řečníkem Husových oslav byl E. Denis. V Čechách byly dlouho připravované oslavy zakázány, bylo jen povoleno postavení pomníku Mistra Jana Husa (od L. Šalouna) v Praze na Staroměstském náměstí.

18. července

Z podnětu místodržitele Coudenhoveho se sešel v Praze sjezd českých měst, který se jednoznačně vyslovil pro zachování habsburské monarchie a vítězství centrálních mocností.

konec září-říjen

Konaly se porady představitelů mladočeské strany a agrárníků k vytvoření jednotné 'národní strany' (jakéhosi Národního souručenství); dohodnutý společný program předpokládal podporu monarchie a jejích spojeneckých svazků ve válce, odmítal pouze celní unii s Německem.

10.-11. října

Vydána císařská nařízení, jimiž se měnil státní znak; návrh spojoval rakouský a uherský znak v jeden celek, čímž byl heraldicky stvrzen dualismus a popřena jednota zemí Koruny české. Císařský list (doprovázející tuto změnu) užil názvu 'rakouské země' a 'Rakousko' pro celé Předlitavsko (dosud se užívalo 'Království a země v říšské radě zastoupené'). Jednota českých zemí tím byla porušena jejich heraldickým 'roztržením' a umístěním na odlišných místech.

22.-23. října

V Clevelandu (USA, stát Ohio) došlo k uzavření první oficiální dohody mezi zástupci Českého národního sdružení a Slovenské ligy, v níž byl přijat program samostatnosti historických zemí na základě spojení obou národů ve federativním svazku států podunajské monarchie se zaručenou autonomií Slovenska (vlastním sněmem, státní správou a kulturní svobodou).

14. listopadu

Český komitét zahraniční (vznikl koncem října t. r. jako první politický orgán zahraničního odboje) vydal z Masarykova podnětu (v září se přestěhoval do Londýna, když předal vedení odboje ve Francii E. Benešovi a M. R. Štefánikovi a ve Švýcarsku L. Sychravovi) v Paříži provolání, podepsané 11 představiteli krajanských spolků v USA, Rusku, Velké Británii a Francii a také T. G. Masarykem a J. Dürichem, kterým byl de facto vyhlášen Rakousko-Uhersku boj. Jádrem provolání byla teze o neschopnosti vnitřní transformace monarchie a z toho vyplývající závěr na rozchod s ní.

15. listopadu

Moravský místodržitel Bleyleben vystoupil proti českému odbojovému hnutí.

23. listopadu

Rozpuštěna Česká obec sokolská a Svaz slovanského sokolstva.

30. prosince

Český místodržitel Coudenhove zakázal používání češtiny jako úřední řeči u zemské a okresní správy; tímto činem vrcholilo perzekuční tažení proti českému kulturnímu a duchovnímu životu, kdy byly zakazovány knihy o české minulosti, české časopisy, cenzura 'čistila' učebnice i repertoár divadel, došlo k uzavření školních knihoven.

únor

Z Českého zahraničního komitétu v Paříži vznikla Československá národní rada jako ústřední orgán odboje za I. světové války. Členy se stali T. G. Masaryk (předseda), J. Dürich (místopředseda), E. Beneš (generální sekretář) a od podzimu t. r. i M. R. Štefánik (po odstranění carofila Düricha v únoru 1917 zaujal jeho funkci). Rada zahájila svou činnost 14. května 1916 a postupně převzala vedení krajanského a zajateckého hnutí ve Francii, USA, Rusku a Itálii (ve všech těchto zemích byly vytvořeny pobočky). Tiskovým orgánem Rady byly La Nation Tch`eque a Československá samostatnost.

S přispěním Štefánika došlo k setkání T. G. Masaryka s francouzským ministerským předsedou A. Briandem.

13. března

Došlo ke spojení moravských katolických stran, které stály stranou jednání o Národní stranu.

21. března

Po zdlouhavých jednáních (od konce září 1915) došlo k ustavení výkonného výboru nové Národní strany, spojující bývalé strany staročeskou, mladočeskou, realistickou a národně sociální (vůdčími osobnostmi byli K. Mattuš, A. Švehla, F. Fiedler, Z. Tobolka). Jednalo se o volný konglomerát, který neměl dlouhého trvání.

28. srpna

Rumunsko vyhlásilo válku Rakousko-Uhersku.

29. srpna

V Kyjevě přijat tzv. Zápis o zásadách česko-slovenské akce, který podepsali za Československou národní radu J. Dürich a M. R. Štefánik a za Svaz českých spolků na Rusi V. Vondrák a J. Wolf, za Slovenskou ligu v USA G. Kašík. Rada byla uznána za vedoucí orgán celého zahraničního odboje.

21. října

Na rakouského ministerského předsedu K. Stürgkha byl spáchán ve Vídni atentát; pachatelem byl levicový sociální demokrat F. Adler, syn vůdce německo-rakouské strany V. Adlera. 31. října nastoupila nová vláda E. von Koerbera, kterého brzy (20. prosince t. r.) vystřídal kabinet hraběte H. Clam-Martinice.

11. listopadu

Jednání agrárníka A. Švehly, sociálního demokrata B. Šmerala a mladočecha Z. Tobolky o vytvoření společné nadstranické politické organizace. Historik Tobolka sestavil rozsáhlý sborník Das böhmische Volk (Praha 1916), který byl určen pro informaci ciziny o životě českého národa; šlo o reprezentativní dílo českého aktivismu.

19. listopadu

Vznikl Český svaz (sdružoval české poslance v říšské radě s výjimkou těch, kdo byli v emigraci, a centralistů ze sociální demokracie) a Národní výbor jako sjednocující orgán všech českých politických stran v zemích České koruny. Předsedou Českého svazu byl agrárník F. Staněk, místopředsedy sociální demokrat B. Šmeral a mladočech J. Maštálka, jednatelem sociální demokrat V. Tusar. Zpočátku stál na pozicích loajality k monarchii. Předsedou Národního výboru se stal staročech K. Mattuš, jednatelem agrárník A. Švehla.

21. listopadu

Ve vídeňském Schönbrunnu zemřel ve svých 86 letech František Josef I. Novým císařem se stal devětadvacetiletý KAREL I. [1916-1918], synovec Františka Ferdinanda d'Este. Nový panovník převzal obtížné dědictví, které se snažil přizpůsobovat vlastním představám.

20. prosince

Americký prezident W. Wilson se obrátil ke všem válčícím státům s dotazem na jejich válečné cíle; jeho iniciativa reagovala na nabídku ústředních mocností (Německa, Rakousko-Uherska, Bulharska a Turecka) z 12. prosince t. r. k mírovým jednáním.

10. ledna

Mocnosti Dohody zaslaly prezidentu W. Wilsonovi společnou nótu jako odpověď na jeho iniciativu z prosince 1916; spojenci odmítli návrhy centrálních mocností, vyjádřili odhodlání dovést konflikt k 'vítěznému konci' a požadovali 'osvobození Italů, Slovanů, Rumunů a Čechoslováků z cizí nadvlády'. Ukazovalo se, že česká otázka se stává mezinárodním problémem.

17. ledna

V táboře Santa Maria Capua Vetere v Itálii byl ustaven Československý dobrovolnický sbor, který měl zhruba 30 členů; za tři měsíce se rozrostl na 1500 dobrovolníků.

24. ledna

Předsednictvo Českého svazu adresovalo ministru zahraničí Czerninovi dopis, v němž odmítlo stanovisko Dohody z 10. ledna t. r. a potvrdilo svůj prorakouský postoj. I v dalším prohlášení z 31. ledna rozhodně toto své stanovisko svaz potvrdil. Těmito prohlášeními kulminoval prorakouský aktivismus Českého svazu v I. světové válce.

29. ledna

Ruská vláda schválila utvoření Československé národní rady na Rusi v čele s J. Dürichem. Vznikl tak separatistický orgán nezávislý na pařížské Československé národní radě. M. R. Štefánik, který v té době pobýval v Rusku, Düricha vyloučil z pařížské rady. Rada fakticky nezahájila vlastní činnost, neboť mezitím vypukla únorová revoluce v Rusku; v dubnu 1917 nová ruská vláda Dürichovu radu zrušila.

26. dubna

V Prostějově proběhla hladová demonstrace zhruba 8 tisíc konfekčních dělníků a dělnic, při níž přivolané vojsko zabilo střelbou 23 lidí a dalších téměř 40 bylo zraněno.

květen-srpen

Na mnoha místech v českých zemích propukaly hladové a protidrahotní demonstrace i stávky v důsledku trvalého hospodářského rozvratu Rakousko-Uherska: České Budějovice (22.-23. května), Brno, Nymburk, Náchod, Hlinsko, Ostrava (květen), Praha (30. května), Plzeň (27. června), Ostravsko (2.-8. července), Brno (1. srpna), Plzeň (7.-14. srpna).

6.-13. května

V Kyjevě se sešel III. sjezd Svazu česko-slovenských spolků na Rusi (dvě třetiny delegátů tvořili zajatci), který v rezoluci uznal pařížskou radu za nejvyšší autoritu zahraničního odboje. Současně byla na sjezdu vytvořena Odbočka Československé národní rady na Rusi, vrcholný orgán československého odboje v Rusku v letech 1917-1918. Předsedou odbočky byl T. G. Masaryk (od 16. května 1917 do 7. března 1918) a B. Pavlů (od srpna 1918), místopředsedou B. Čermák. Odbočka zanikla 14. prosince 1918.

16. května

T. G. Masaryk přijel do Petrohradu, aby zformoval v Rusku armádní sbor, skládající se z českých a slovenských zajatců, jako československou armádu, politicky řízenou Československou národní radou.

17. května

Publikován Manifest spisovatelů, první oficiální projev nesouhlasu s nadvládou Rakousko-Uherska na domácí půdě během války. Text navrhl člen Maffie a šéf činohry Národního divadla, básník J. Kvapil. Manifest byl naléhavou výzvou českým poslancům v říšské radě, aby důstojně obhajovali národní zájmy, nebo raději aby se vzdali svých mandátů. Dokument podepsalo 222 českých spisovatelů a kulturních činitelů, mj. O. Březina, bratři Čapkové, V. Dyk, A. Jirásek, M. Majerová, Z. Nejedlý, A. Novák, F. X. Šalda, A. Sova aj. Z Manifestu vycházelo státoprávní prohlášení Českého svazu.

30. května

Na zahájení říšské rady (svolána císařovým listem z 26. dubna) přednesl předseda Českého svazu F. Staněk státoprávní prohlášení, v němž vyjádřil nespokojenost s dualistickým uspořádáním říše a vytyčil požadavek její přeměny ve spolkový stát jednotlivých národů. Propagoval právo českého národa na sebeurčení ve spojení s historickým právem Českého království a jeho spojení se Slovenskem. K prohlášení se nepřipojili čeští klerikové a několik agrárních a národně sociálních poslanců. S vlastním státoprávním prohlášením zjevně protirakouského obsahu vystoupil rovněž státoprávně pokrokový poslanec A. Kalina; požadoval zřízení samostatného československého státu.

17. června

Za svého pobytu v Rusku uzavřel T. G. Masaryk s francouzským ministrem A. Thomasem (dlel rovněž v Rusku) smlouvu na přepravu 30 tisíc československých zajatců do Francie; byla to první smlouva Československé národní rady s jiným státem. Pro zmatky v Rusku se však nerealizovala.

23. června

V Předlitavsku jmenována nová vláda E. von Seidlera.

26.-27. června

Delegace Českoslovanské sociálně demokratické strany (B. Šmeral, G. Habrman, A. Němec) se účastnila tzv. mírového kongresu Druhé internacionály ve Stockholmu. Ve zvláštním memorandu se sociální demokracie výslovně zřekla staršího pojetí tzv. personálně chápané kulturní autonomie, a tím revidovala svůj vlastní předválečný program, inspirovaný původně německým prostředím.

2. července

Vyhlášena generální amnestie (původně plánovaná až k datu panovníkových narozenin 17. srpna); krátce nato opustilo vězení a internační tábory také 719 Čechů v čele s Kramářem, Rašínem a Klofáčem.

V oblasti městečka Zborova (severozápadně od ukrajinské Tarnopole) svedla brigáda (skládala se ze tří pluků) československých legií v rámci tzv. Kerenského ofenzivy bitvu s rakouskými jednotkami. Pouhých 3530 legionářů útočilo na 6,5 kilometru širokém úseku fronty; legie pronikly do hloubky 3-5,5 km a zajaly na 3100 vojáků převážně 35. plzeňského pěšího pluku a 75. jindřichohradeckého pěšího pluku. Bylo to první samostatné bojové vystoupení československého vojska, čímž se tato bitva stala základním kamenem bojových tradic československé armády.

21. července

Ve Vídni proběhla porada českých politiků (F. Staněk, F. Udržal) se skupinou slovenského politika M. Hodži, na níž se mj. jednalo o otázce začlenění Slovenska do budoucího společného státu; podobné porady pokračovaly například 12. září a 26. října t. r.

19. srpna

Z iniciativy V. Klofáče se sešli v Luhačovicích zástupci národně sociální, státoprávně pokrokové a pokrokové strany a vytvořili jednotnou 'stranu české demokracie'; ke sloučení tří (a o něco později dalších dvou) stran došlo 9. února 1918.

28. září

Na zasedání zastupitelstva výkonného výboru sociální demokracie se vzdal funkce předsedy výkonného výboru B. Šmeral (zastával ji od 30. srpna 1916); 11. října t. r. se vzdal i funkce předsedy poslaneckého klubu sociální demokracie na říšské radě a také funkce odpovědného redaktora Práva lidu. Do čela sociální demokracie se dostali představitelé nacionálně zabarveného reformismu (G. Habrman, R. Bechyně, F. Modráček), k nimž se přidali dosavadní přívrženci B. Šmerala (F. Soukup, J. Stivín, V. Tusar). Šmeralovo místo v předsednictví poslaneckého klubu i v Českém svazu zaujal G. Habrman. Tato změna znamenala obrat kursu oficiální politiky sociální demokracie.

říjen

Pět vysokoškolských odborníků z oboru ústavního práva (mj. prof. K. Kadlec, prof. F. Weyr, dr. Fořt) vypracovalo na výzvu Národního výboru návrhy na ústavu českého státu. Ty vycházely z představy o zachování českého státu (spolu se Slovenskem) v habsburské monarchii; pro svou politickou nereálnost (v době vzniku) neměly žádný praktický význam.

Z dosavadní Tiskové kanceláře Československé národní rady v Římě vznikla Odbočka Československé národní rady v Římě, vrcholný orgán odboje v Itálii v letech 1917-1918 (předsedou se stal F. Hlaváček, od května 1918 A. Papírník).

9. října

V Rusku byl zřízen Československý armádní sbor.

25. října

Z podnětu spisovatelky R. Svobodové byla vytvořena svépomocná dobročinná organizace nazvaná České srdce na pomoc hladovějícím dětem v Praze; postupně vzniklo 25 středisek v Praze a okolí.

19. prosince

Francouzský prezident R. Poincaré podepsal dekret, v němž uznával, že 'Čechoslováci, organizovaní v autonomní armádu budou pod vlastním praporem bojovat proti centrálním mocnostem', přičemž 'po stránce politické připadá řízení této národní armády Národní radě zemí českých a slovenských se sídlem v Paříži'. Dekret byl 7. února 1918 doplněn statutem, který upřesňoval zásady výstavby vojenské jednotky, velení, odvodů apod. Statut podepsal vedle předsedy francouzské vlády G. Clemenceaua i E. Beneš.

6. ledna

Shromáždění tzv. generálního sněmu v Obecním domě v Praze (poslanců říšské rady a zemských sněmů Království českého) přijalo tzv. tříkrálovou deklaraci, zdůrazňující požadavek sebeurčení národů a spojení českých zemí se Slovenskem. Autorem byl A. Rašín. Vláda dokument jako 'velezrádný' konfiskovala, přesto se deklarace rychle rozšířila mezi lidmi.

8. ledna

Americký prezident W. Wilson přednesl ve svém poselství Kongresu 'čtrnáct bodů', v nichž byly obsaženy základní zásady k ukončení války a uzavření míru; pro československý odboj byl důležitý 10. bod, v němž se hovořilo o autonomii pro národy habsburské monarchie (tedy ne ještě samostatnost!). Zahraniční odboj byl poselstvím zklamán.

18.-25. ledna

Celou monarchií, i českými zeměmi, otřásla generální stávka, žádající mír, chléb a demokracii; k největším demonstracím došlo v Plzni (18. a 19. ledna, 20 tisíc lidí), v Praze (22. ledna, 60 tisíc), Brně, na Kladně a Ostravsku.

21. ledna

Ve Vídni se sešli němečtí poslanci z českých zemí a schválili rezoluci, v níž žádali odtržení pohraničních území od vnitrozemí a utvoření samosprávné provincie Deutschböhmen (částečně reakce na tzv. tříkrálovou deklaraci). Rakouská vláda jim vyhověla a na svatodušní svátky vydala nařízení, v němž oficiálně bylo proklamováno zřízení provincie Deutschböhmen; podle tohoto návrhu se mělo zavést v Čechách krajské zřízení s 11 kraji (organizovány podle národnostního principu).

1. února

Na lodích 5. divize kotvících v jadranském Kotoru vypukla vzpoura námořníků; ti se zmocnili na 40 lodí a internovali důstojníky. Žádali uzavření míru a zlepšení svých podmínek. Vzpoura měla živelný průběh a již 3. února byla potlačena; z 6 tisíc zapojených námořníků bylo 700 souzeno, čtyři vůdci byli popraveni (mezi nimi i přerovský rodák F. Raš).

7. února

T. G. Masaryk prohlásil Československý armádní sbor v Rusku (o více jak 40 tisících mužích) za součást československé autonomní armády ve Francii a oznámil jeho přesun do Francie. Tyto naděje se ovšem v důsledku konfliktu mezi československými legiemi a sověty neuskutečnily.

9. února

Na sjezdu zástupců České strany státoprávně pokrokové, Národní strany svobodomyslné (mladočeši) a značné části České strany pokrokové byla založena Česká státoprávní demokracie; během května t. r. se připojila i Pokroková strana lidu na Moravě a v říjnu i zbytek Národní (staročeské) strany. Do čela strany byl postaven K. Kramář, tiskovým orgánem byly Národní listy.

24. února

Na společné schůzi zástupců sociálně demokratických a socialistických skupin československých legionářů na Rusi vznikla Československá revoluční rada dělníků a vojáků, samozvaný orgán pod vedením A. Muny. Cíle rady: změna vedení Odbočky Československé národní rady (případně zrušení) a její nahrazení orgánem radikálního typu. Rozcházela se s cíli legionářů, do sporu zasáhl T. G. Masaryk. Po čtyřech dnech od svého ustanovení se rada samovolně rozpadla.

8.-13. března

Československé legie v Rusku (5., 7. a 4. pluk) svedly boj s německými jednotkami 91. divize v blízkosti Kyjeva u Bachmače. Přes komplikace způsobené zmateným chováním bolševických jednotek si dokázaly legie vybojovat průjezd vlaků přes Bachmač na východ.

10. března

V Chicagu byla založena Odbočka Československé národní rady v USA, vrcholný orgán československého odboje v USA a Kanadě v roce 1918; Odbočka měla 16 členů, předsedou se stal K. Pergler, hlavní kancelář byla ve Washingtonu.

26. března

V Penze byla podepsána smlouva Odbočky Československé národní rady na Rusi s bolševickou vládou (komisařem národností J. V. Stalinem) o průjezdu legií přes Sibiř do Vladivostoku; smlouva však zavazovala legie, že každý vlak smí s sebou vzít jen 168 pušek a 1 kulomet. Rozvrat v Rusku však způsobil, že pohyb legionářských vlaků se na přelomu dubna a května (v rozporu se smlouvou) úplně zastavil.

1. dubna

Z České strany národně sociální spojením s federací severočeských anarchistů (vedeni B. Vrbenským a skupinou České demokracie) vznikla Česká strana socialistická; v čele nové strany zůstal V. Klofáč. V programu se počítalo se samostatným českým státem a se sociálními reformami.

8.-10. dubna

V Římě proběhl za účasti Poláků, Rumunů, Čechoslováků (E. Beneš, M. R. Štefánik), Jihoslovanů a Italů Kongres utlačovaných národností Rakousko-Uherska; proklamoval právo porobených národů na vlastní státy, případně na jejich rozšíření tak, aby dosáhly politické a hospodářské nezávislosti.

12. dubna

Francouzský ministerský předseda G. Clemenceau uveřejnil oficiální komuniké s dopisem císaře Karla I. z března 1917 švagrovi Sixtu Bourbounskému, v němž mu sděloval, že 'bude podporovat spravedlivé nároky Francie na navrácení Alsaska-Lotrinska'. Vrcholila tzv. Sixtova aféra, které předcházely útoky rakousko-uherského ministra zahraničních věcí hraběte Czernina na Clemenceaua ('odhalení' údajné francouzské iniciativy v nabídce na mírová jednání Rakousko-Uherska). Aféra skončila Czerninovou demisí (14. dubna) a omluvou Karla I. německému císaři Vilému II. (zpečetěno Karlovou 'cestou do Canossy' 12. května do Spa).

13. dubna

Ve Smetanově síni Obecního domu v Praze proběhla tzv. Národní přísaha, v níž se slavnostně prohlašovalo, že národ vytrvá, dokud nezvítězí a nezíská samostatnost. Dokument sestavil F. Soukup a celá tato manifestační akce byla odpovědí na provokační projev ministra zahraničí hraběte Czernina (z 2. dubna t. r.). Czernin byl nucen 14. dubna odstoupit v důsledku diplomatického skandálu (separátní jednání o míru s Francií).

21. dubna

V Římě byla uzavřena smlouva mezi italskou vládou a Československou národní radou (M. R. Štefánik) o formování pravidelných vojenských jednotek v Itálii (dosud jen výzvědné oddíly). Na základě této smlouvy vznikla Československá divize v Itálii přeměněná v prosinci 1918 na Československý armádní sbor v Itálii. Smlouva bývá označována jako první faktické uznání budoucího Československa ze strany některé z dohodových mocností.

květen

Ministerský předseda E. von Seidler ohlásil zřízení tzv. krajských vlád; Čechy měly být rozděleny na 12 krajů (7 českých, 4 německé a Budějovice měly být rozděleny na dvě správní části). Tyto kraje měly přímo podléhat Vídni a kompetence pražských orgánů by byly redukovány na minimum. V září t. r. učinil premiér Hussarek další kroky k dělení Čech - bylo rozhodnuto o zřízení krajského soudu v Trutnově a rozdělení zemské správní komise.

1. května

Na mnoha místech v českých zemích probíhaly tradiční oslavy Prvního máje (poprvé slaveno za války). V Praze se konala společná oslava sociálních demokratů a národních socialistů za účasti zhruba 100 tisíc občanů. Nesená hesla i přijatá rezoluce odrážely sociálně a národnostně se radikalizující českou politiku, hlásily se k tříkrálové deklaraci a Národní přísaze.

14. května

Při železničním přesunu legií z Ruska do Vladivostoku došlo k incidentu v Čeljabinsku; z vlaku s maďarskými zajatci vyhodil kdosi kus železa, který těžce zranil legionáře. Českoslovenští vojáci zastavili vlak a na místě zabili pachatele. Místní sovět při vyšetřování incidentu zatkl stráž legionářů. Legionáři se zmocnili zbraní, osvobodili své zatčené druhy a dočasně obsadili město. Narůstalo napětí mezi bolševickými úřady a legiemi.

21. května

Vypukla vzpoura vojáků náhradního praporu 7. střeleckého pluku v Rumburku; vojáci pod vedením S. Vodičky a F. Nohy obsadili kasárna a město a nakonec se rozhodli táhnout na Českou Lípu a Nový Bor. Před Českou Lípou však byli zastaveni asistenčními jednotkami a rozprášeni. Hlavních deset vůdců bylo 29. května popraveno.

22. května

Moravští křesťanští sociálové se postavili za federalizované Rakousko-Uhersko.

23. května

Sjezd delegátů československých legií v Rusku rozhodl pokračovat v cestě do Vladivostoku (nehledě na odpor sovětské moci) i se zbraní v ruce. Jako odvetu za čeljabinský incident dal komisař Trockij uvěznit členy odbočky Československé národní rady, dlící v Moskvě, a důvěrnými telegramy nařídil 25. května všem místním sovětům podél sibiřské magistrály, aby byli legionáři zcela odzbrojeni. Ohrožení legionáři sáhli ke zbraním. Došlo k bojům u Marianovky, Zlatoustu, Kazaně, Penzy a během několika týdnů československý armádní sbor ovládl transibiřskou magistrálu. Vystoupení legií na Sibiři výrazně přispělo k mezinárodnímu uznání práva Čechů a Slováků na vlastní stát.

25.-29. května

Část zástupců československých legií založila v Moskvě Československou komunistickou stranu v Rusku.

30. května

V Pittsburghu byla uzavřena mezi českými a slovenskými krajanskými organizacemi v USA dohoda, která propagovala vznik československého státu s republikánskou vládní formou a s ústavou. Slovensku se v ní přisuzovalo autonomní postavení s vlastní administrativou a sněmem. Konkretizace podoby státu byla ponechána pozdějším rozhodnutím právoplatných zástupců obou národů.

29. června

Při příležitosti odevzdávání praporu 1. československému pluku ve Francii v Darney (za účasti prezidenta R. Poincarého) byla Československá národní rada uznána francouzskou vládou 'jako nejvyšší orgán spravující veškeré zájmy národa a jako první základ příští vlády československé'.

13. července

Na základě dohody českých politických stran byl reorganizován nefungující Národní výbor (1916) v nový vrcholný orgán domácího odboje - Národní výbor československý. Jeho úkolem byla příprava na převzetí moci, vypracování nových zákonů a organizování budoucí státní správy (jakási 'stínová vláda' budoucího státu). Výbor měl 38 členů, při zastoupení jednotlivých stran se vycházelo z výsledků posledních voleb do říšské rady (1911); mandáty byly přiděleny takto: sociální demokracie (10), agrárníci (9), státoprávní demokracie (9), národní socialisté (4), katolické strany (4), národní strana (1), pokrokáři (1). Předsedou výboru se stal K. Kramář, místopředsedy A. Švehla a V. Klofáč, jednatelem F. Soukup.

23. července

S podporou místních úřadů byla v USA založena tzv. Americká národní rada Uhro-Rusínů; předsedou rady se stal dr. G. Žatkovič.

25. července

Jmenována nová předlitavská vláda M. von Hussareka.

9. srpna

Britská vláda vydala deklaraci (někdy je označována podle ministra zahraničí Balfourovou), v níž uznala Národní radu československou za 'představitele národních zájmů' a 'budoucí československou vládu'. Šlo do té doby o politicky a mezinárodně právně nejdůležitější uznání práva Čechů a Slováků na vytvoření samostatného státu; 3. září byla podepsána příslušná úmluva.

září

V Praze založena Národní rada židovská, jejímž cílem bylo prosazovat a hájit zájmy Židů v českých zemích; rada vyjádřila podporu vzniku samostatného československého státu (již 28. října vydali její představitelé L. Singer, M. Brod, R. Fischl prohlášení o podpoře Národního výboru). V létě 1928 se rada přetransformovala v Židovskou stranu.

3. září

Vláda USA uznala Národní radu československou za československou vládu. Následovala další oficiální mezinárodní uznání: Japonskem (9. září), Itálií (3. října).

6. září

Vznikl společný orgán českých socialistických stran (sociální demokracie a strany socialistické) v rámci Národního výboru - Socialistická rada; tvořili ji zástupci výkonných výborů obou stran. Za sociální demokracii G. Habrman, A. Němec, F. Soukup, J. Stivín, B. Šmeral, F. Tomášek, za socialistickou stranu E. Franke, V. Klofáč, F. Krejčí, J. Stříbrný, J. Svozil, A. Šolc a E. Špatný. Nejvýznamnější akcí rady se stala generální stávka (14. října t. r.).

14. října

E. Beneš jako tajemník Národní rady československé (po dohodě s T. G. Masarykem) oznámil dohodovým státům ustavení prozatímní československé vlády (26. září t. r.); prezidentem, předsedou ministerské rady a ministrem financí se stal T. G. Masaryk, ministrem zahraničních věcí E. Beneš a ministrem vojenství M. R. Štefánik. Současně byli určeni hlavní českoslovenští diplomatičtí zástupci (Š. Osuský v Londýně, L. Sychrava v Paříži, L. Borský v Římě, K. Pergler ve Washingtonu a B. Pavlů v Petrohradě). Rovněž přestala existovat Československá národní rada. Prozatímní vládu uznala 15. října Francie, 23. října Velká Británie a Srbsko, 24. října Itálie, 4. listopadu Kuba, 12. listopadu USA, 24. listopadu Belgie.

Na protest proti vývozu potravin a zboží do zaalpských zemí zorganizovala Socialistická rada generální stávku; k jejímu řízení byl vytvořen akční výbor (B. Šmeral, J. Stivín, R. Bechyně, J. Stříbrný, E. Franke, L. Landová-Štychová). Tento výbor dal stávce politický význam vyhlášením československé samostatnosti; jeho levicovější část se pokusila o vyhlášení socialistické republiky. Nasazením vojska se podařilo úřadům situaci zvládnout.

16. října

Císař Karel I. vydal manifest Mým věrným národům rakouským, proklamující federalizaci Rakouska; návrh předkládal spolkové přebudování s vyloučením uherské poloviny říše, přičemž historické území Čech mělo být rozděleno mezi český a německý národní stát. Manifest byl odmítnut uherským parlamentem (17. října) a rovněž Národním výborem (19. října).

18. října

V Paříži byla publikována tzv. Washingtonská deklarace, základní dokument československého zahraničního odboje; vytvořil ji ve dnech 13.-16. října ve Washingtonu T. G. Masaryk při očekávání nóty prezidenta W. Wilsona, aby čelil případným snahám o zachování Rakousko-Uherska. Text předal Masaryk 17. října americké vládě. Deklarace se hlásila k americkým demokratickým tradicím, vyhlašovala základní zásady občanských svobod nového státu, budoucí státní systém a zásady vnitřní i zahraniční politiky. Proklamovala československý stát jako republiku, která zaručí 'úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, tisku a práva shromažďovacího a petičního'. Církev měla být odloučena od státu, stálé vojsko nahrazeno milicí. Dále měly být provedeny dalekosáhlé hospodářské a sociální reformy - velkostatky vyvlastněny, šlechtické výsady zrušeny. Na deklaraci podepsal T. G. Masaryk i Beneše a Štefánika (to u něj vyvolalo značnou nelibost).

21. října

Němečtí poslanci (rakouští) se sešli ve Vídni a vyhlásili zde utvoření německo-rakouského státu (ustavili zatímní Národní shromáždění); do něj hodlali připojit i pohraniční oblasti Čech a Moravy.

23.-26. října

Na sjezdu Demokratické unie střední Evropy (sdružující 11 národů) ve Filadelfii bylo zahájeno jednání amerických Rusínů v čele s dr. G. Žatkovičem s T. G. Masarykem o připojení Podkarpatské Rusi k novému československému státu.

24. října

Československá divize v Itálii (posílená o nový pluk č. 35) se účastnila rozhodné italské ofenzivy na piavské frontě (střední tok řeky Piavy a v okolí Monte Grappa) proti rozkládající se rakousko-uherské armádě; ofenziva byla ukončena 4. listopadu (den předtím uzavřeno příměří ve Villa Giusti).

25. října

Jmenována poslední vláda Předlitavska v čele s H. Lammaschem.

Česká delegace složená ze zástupců Národního výboru a Českého svazu (K. Kramář, V. Klofáč, F. Staněk, G. Habrman, A. Kalina, P. Šámal, J. Preiss, K. Svoboda) odjela do Ženevy na jednání s E. Benešem.

Na stanici Aksakovo spáchal velitel 1. divize československých legií plukovník J. J. Švec sebevraždu; tragedie dokládala složité a bezvýchodné postavení legií v revolučním Rusku, které bylo způsobeno především politickým rozvratem vyvolaným bolševickou agitací mezi legionáři.

27. října

Rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě G. Andrássy (jmenován 24. října t. r.) zaslal prezidentu USA W. Wilsonovi nótu, v níž byl vysloven souhlas s nabízenými podmínkami americké vlády (z 18. října, Wilsonova nóta) a rovněž ochota zahájit okamžité jednání o příměří.

28. října

V Praze byl před 10. hodinou ranní zveřejněn na tabuli redakce Národní politika na Václavském náměstí text nóty G. Andrássyho (z 27. října), což bylo pochopeno jako faktická kapitulace habsburské monarchie. Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím a vyhlášení československé samostatnosti. Těsně předtím převzali zástupci předsednictva Národního výboru A. Švehla a F. Soukup Vojenský obilní ústav. Zatímco pražské ulice jásaly, dostavili se zástupci Národního výboru na místodržitelství k převzetí moci (místodržitel Coudenhove dlel právě ve Vídni). Do předsednictva Národního výboru byl kooptován první Slovák dr. V. Šrobár, který tak doplnil pět 'mužů 28. října', jimiž byli A. Rašín, F. Soukup, J. Stříbrný a A. Švehla.