TCHÁN JIØÍ VERSUS ZE MATYÁŠ - Král Matyáš a královna Beatrice

TCHÁN JIØÍ VERSUS ZE MATYÁŠ

'A tak se stalo koneènì, co pøedvídali mnozí a èemu král Jiøí, aè mìl výstrah dosti, nikdy vìøiti nechtìl: král Matyáš Uherský táhl proti nìmu se vší svou mocí váleènou pod heslem císaøe, papež a katolictva vùbec. Tak z Rakous oznamoval otci svému králi Jiøímu kníže Viktorin, volaje o pomoc, nebo co vítìz nájezdný octnul se znenadání v nebezpeèí zajetí. Obratem tím dovršila se míra protivenství a utrpení èeského, když Øím, sebrav koneènì v jeden celek všecky síly své, postavil je do pole k neomylnému vyhlazení kacíøského národa.'

Obèanská válka v Èeském království skonèila kompromisem a obì strany využily pøímìøí po svém. Jednota pánù (øíkalo se jí podle místa vzniku Zelenohorská) hledala kandidáta na trùn a souèasnì vojenskou pomoc pro další kolo zápasu, zatímco Jiøík se rozhodl 'pokárat' císaøe Friedricha za zrádnou obojakost. Ten císaøský lenoch, ten muž pramálo charakterní mu sliboval zasáhnout pøímluvami v Øímì i jinde v jeho prospìch, zatímco ve skuteènosti se paktoval s nepøáteli èeského krále. Nebyl ovšem nìjakou zvláštní výjimkou. A tak v lednu 1648 napadl syn èeského krále Viktorin Rakousy. Jako akt msty. Ale šastný tah to zrovna nebyl. Dosáhl sice zprvu urèitých úspìchù, pak ale uvízl u Štokeravy a zaèal volat domù SOS. Musel rychle pøispìchat bratr Jindøich, aby ho vysekal. Dlužno dodat, že tak udìlal za cenu tìžkých ztrát, vlastnì prohrané bitvy. To už ale zaèala nová, vrcholná fáze války o èeskou korunu. S uherským králem Matyášem. Napadením Rakous mu vlastnì Jiøí poskytl vítanou záminku.

Ale uherský král mìl té dobì sám doma pomìrnì znaèné potíže. Z jihu se valily nové turecké armády a královské uherské vojsko muselo posilovat pohranièní pevnosti. Také na východní hranici Uher se rozhoøela válka. Multánský vojvoda Štìpán porazil uherská vojska a hrozil vpádem do nitra Uher. Matyáši se ale nakonec útoèníky podaøilo uklidnit, a mìl najednou dost èasu a prostoru, aby se vìnoval nabídkám z Prahy. Panské poselstvo pøišlo za uherským králem do Trnavy. 'Pozorujíce, že lid pravovìrný v Království èeském pøetìžké od domácích kacíøù zádavy trpí a blud nešlechetný proti bohu a církvi jeho den co den více se vzmáhá, a voláni jsouce od tìchže katolíkù co nejsnažnìji, dohánìni také od otce nejsvìtìjšího, jehož ve všem poslušni býti knížatùm køesanským sluší (po tom obšírném úvodu snad koneènì pøijde, k èemu se král Matyáš rozhodl): rozhodli jsme se koneènì, bez ohledu na pøemnohé a veliké té vìci nesnáze, když nikdo posavad neodvážil se na bøímì díla takového, tìžké sice, ale slibující nejvyšší na nebi zásluhu a slávu na zemi (ne, podcenil i jsme stylistickou zdatnost králova písaøe; rozhodnutí teprve pøijde:), pokládajíce tuto válku za neménì pobožnou, nežli ta, kterou již tak dlouho s nejkrutìjším všech vìøících nepøítelem Turkem vedeme, dùvìøujíce také vším právem, že Svrchovaný pán pomocen nám bude ve ctné pøi této, ana více jeho nežli naše, jelikož nevábí nás k tomu ani bažení po jakékoli cti, ani svìtský prospìch nižádný, ale slitování nad bezprávnì utiskovanými (prosíme o laskavé strpení, jednou se pøece k hlavní vìtì Matyášovy nóty musíme dostat:), vzývajíce jméno to, kterému kvùli nejvíce vìci té se chápeme, ohlašujeme, že pøijímáme na sebe obranu dotèeného lidu katolického proti kacíøùm (koneènì, už je to venku - ale že to trvalo), a slibujeme slovem naším královským, že všech tìch, kteréhokoli jsou stavu, kteøí s církví øímskou jak obøady nábožnými, tak i skutkem poslušenství se snášejí, neopustíme dle možnosti své, ale je hájiti budeme všemi zpùsoby a prostøedky nám možnými, a to tím více, èím ménì nám v tom v království našem uherském pøekážky vaditi a èím ochotnìji i hojnìji jiní pomáhati budou.' Tak, a prohlášení, že se Uhry hodlají vmìšovat do vnitøních záležitostí suverénního Království èeského, je na svìtì.

V prvních jarních mìsících 1468 poslal Matyáš øímskému císaøi do Rakous na pomoc sbor dvanácti tisíc mužù, a s další, ještì silnìjší armádou se sám vydal na pochod k moravským hranicím. 'Aj, nepøátelé naši položeni budou na podnože nohou našich.,' pochvaloval si kardinál Piccolomini. 'A aj, ono království høíšné vyhlazeno bude z tváøe zemì. Prositi budeme boha zástupù a pomáhati hlasem církve králi zbožnému, aby, když on bojuje, dštìny byly na høíšníky èeské oheò a síra!'

Král Jiøí pøijal vyhlášení války s klidem a vyrovnanì. Okamžitì poslal vojsko na èesko-rakouskou hranici, odkud se èekal vpád køižákù. Sám také už 17. dubna dorazil ke Znojmu a tady pøipravoval obranu zemì. Ani v tomto okamžiku se však nevzdával nadìje, že tu válku bude možné odvrátit. Obrátil se na Matyáše Korvína listem, ve kterém projevil nedùvìru v motivy útoèné války: 'Odedávna jsme vám oznamovali žaloby své proti císaøi, i to, co proti nìmu chystali jsme - vy pak neèinili jste se ani prostøedníkem, ani jednatelem mezi námi a jím, poèali jste hned skutky nepøátelskými. Kdo jest tu rušitelem smluv? Haníte nás køivì a nespravedlivì, zdá se, jako byste chtìli mezi námi vzbuditi vìènou nenávist a záští. Však když by se vám chtìlo válèiti s námi, mìli jste aspoò zdržeti se utrhání, které k vítìzství nic vám nepomáhá a smíøení naše èiní nesnadnìjším.'

Jsme poøád ještì u Znojma. Jsme, a nìjakou dobu se odtud nehneme. Nacházíme se docela nedaleko u moravsko-rakouské hranice. Èelem k sobì tady proti sobì stanula dvì vojska. Matyáš Korvín velel své armádì, jejíž jádro tvoøili stálí, dobøe cvièení a výbornì organizovaní žoldnéøi. Král Jiøí tak poèetné vojsko jako jeho bývalý ze nemìl; spolehl se pøedevším na zemskou hotovost, kterou mu poskytli šlechtici a mìsta. Matyášovi se podaøilo získat i nìkolik èeských velitelù, kteøí se osvìdèili v uherském vojsku už v døívìjších dobách - za všecky mùžeme pøipomenout hejtmana Jana Jiskru z Brandýsa. Pøevahu mìl jednoznaènì Matyáš.

'Uherský král se utáboøil u mìsta Lávy (neboli u Laa nad Dyjí), a ohradil svùj tábor pøíkopy. Když se to dozvìdìl král Jiøí, rozbil tábor poblíž uherského vojska a setrval tam tøi nedìle; po celou tu dobu si navzájem pùsobili škody. Pak táhl král na Moravu a tam shromažïoval vojsko, a tak s ním pak táhli také moravští páni. Král sešikoval vozy, obsadil je lidmi a táhl zase k Lávì. Jeho vojsku velel pan Zdenìk Kostka z Postupic, pan Jan Pardus z Vratkova, pan Šárovec a ještì další. Král uherský mìl ve svém vojenském táboøe množství vojákù papežových, císaøových a byl tam s ním i pan Zdenìk ze Šternberka, nepøítel krále Jiøího. Ten vyslal naproti Jiøímu vìtší vo-jenský oddíl, aby vylákal lidi z vozù, roztrhl královo vojsko na dvì èásti a pak je nìkde porazil. Oni se však bránili následujícím zpùsobem: nejprve proti nim vyslali èást jízdy a pak vzali dva øády vozù a táhli na nepøítele spolu s pìšáky. Donu-til je tím k útoku a zahnali je. Když se to král uherský dovìdìl, vytáhl proti Jiøímu s celým svým vojskem. Král Jiøí také táhl vpøed za svým vozovým vojskem a pak vypravil proti nìmu i svou jízdu a pìší. Svým vozovým vojskem manévrovali proti Matyášovi tak, že se vozy pomíchaly, proto je museli znovu sešikovat. Pan Zdenìk ze Šternberka dobøe poznal, co se stalo, a pobízel uherského krále, aby zaútoèil a pustil se do boje, že teï je k tomu vhodná doba, protože øády vozù jsou roztrhané a vojsko je rozdìleno na dvì èásti. Ale uherští a rakouští páni neznali tento zpùsob válèení tak dobøe jako pan Zdenìk a vidìli jen, že jsou Èechové stále pøipraveni k bitvì, a tak pøemlouvali uherského krále jak jen umìli, aby ho od bitvy odradili.'

Tøi týdny ležely obì armády u mìsta Lávy, aniž kdo zaútoèil. Došlo dokonce k pokusu o vyjednávání. Matyáš si kladl podmínky. Král Jiøí mìl vrátit panstvu dobyté hrady, a uherskému králi mìl vydat nejdùležitìjší pevnost na jižní Moravì, brnìnský Špilberk. Císaø mìl být ponechán na pokoji, a králové se mìli sejít a dojednat spolu pokusy o smíøení Prahy s Øímem.

Docela chytøe vymyšleno. Ale ponìkud jednostrannì. Vydìlala by jenom jedna strana. Král Jiøí nemohl takové návrhy pøijmout. Vydal by se tím totiž panstvu a Matyášovi na pospas. Ony to ani nebyly ani tak podmínky smíru, jako spíš podmínky kapitulace. Vyjednávaèùm se pøímìøí uzavøít nepodaøilo, a válka pokraèovala.