PŘEMYSL I. OTAKAR po 1155 – 15.12. 1230

PŘEMYSL I. OTAKAR po 1155 – 15.12. 1230

Český kníže 1192 až 1193 a 1197 – 98. Král 1198 – 1230 (korunován 1203); syn krále Vladislava I. Mládí prožil v době politického úpadku českého státu, kdy časté střídání členů přemyslovského rodu na trůně poskytovalo německým panovníkům příležitost k zásahům do poměrů v Čechách. Knížecí hodnost poprvé získal 1192 za podpory pražského biskupa Jindřicha Břetislava. 1193 se však zradou šlechty biskup zmocnil vlády sám, 1197 po smrti Jindřicha Břetislava čeští předáci zvolili knížetem mladšího Přemyslova bratra Vladislava Jindřicha. Přemysl I. Otakar se však svého nároku na trůn nevzdal. 6. 12. 1197 zabránila rozhodující bitvě dohoda; Přemysl I. Otakar se stal českým knížetem a Vladislav Jindřich získal Moravu. Dohoda ukončila spory mezi Přemyslovci a položila základ upevňování českého státu. 1197 – 1218 vstoupil Přemysl I. Otakar do sporů o nástupnictví v říši mezi Štaufy a Velfy. Podporou jednotlivých kandidátů na trůn (postupně podporoval všechny uchazeče: Filipa Švábského, Otu Brunšvického a Friedricha II.) posílil suverenitu českého státu a zvýšil jeho mezinárodní prestiž. 1198 získal od Filipa Švábského privilegium, jež zaručovalo dědičný královský titul pro české panovníky a upravovalo poměr českého státu k říši. Tytéž zásady potvrzovali listiny Oty Brunšvického z 1202 a Zlatá bula sicilská Friedricha II. z 1212. Spor mezi Přemyslem I. Otakarem a pražským biskupem Ondřejem 1216 – 21 ukončen 1222 uznáním práv české církve. První manželku Adlétu Míšeňskou zapudil 1198 po dvacetiletém manželství a syna Vratislava zbavil nástupnických práv. S druhou chotí, Konstancií Uherskou uzavřel sňatek 1199. Z tohoto svazku vzešel jeho nástupce Václav I. a Anežka Přemyslovna.