VÁCLAV IV. 26. 2. 1361 - 16. 8. 1419

Václav IV. 16. 8. 1419

Český král od 1378 a římský od 1376 (samostatné vlády se ujal 1378); syn Karla IV. a Anny Svidnické, bratr Zikmunda Lucemburského a Jana Zhořeleckého. Českým králem korunován 15. 6. 1363, římským panovníkem zvolen 10. 6. 1376 a v Cáchách korunován 6. 7. 1376. Od 1378 nucen zaujmout stanovisko k velkému západnímu rozkolu, 1383 pod tlakem francouzské diplomacie upustil od římské korunovační cesty. Neutrálním postojem k papežům v Římě a Avignonu vyvolal konflikt s arcibiskupem Janem z Jenštejna , který podporoval papeže v Římě a usiloval o větší politický vliv církve v českých zemích. Střet vyvrcholil 1393 umučením Jana z Pomuku a Jenštejnovou rezignací. Nekoncepčně a nedůsledně řešil konflikt s vyšší šlechtou, která se zformovala v panskou jednotu a chtěla získat rozhodující podíl na řízení českého státu. 1394 v Králově Dvoře zajat panskou jednotou, spolupracující s markrabětem Joštem Lucemburským; osvobozen až po zásahu Jana Zhořeleckého. 1440 zbaven porýnskými kurfiřty důstojenství římského krále, ač titul dále užíval. 1402 opět zajat nespokojenou šlechtou a bratrem Zikmundem, internován ve Vídni, po útěku donucen uznat 1403 – 05 požadavky vyšší šlechty. Od konce 14. století podporoval (spolu se svým dvorem a rádci) reformní hnutí, které požadovalo nápravu církve a křesťanství v mezinárodním měřítku. Otevřenou podporu poskytl Husově skupině, jíž 1409 Dekretem kutnohorským předal kontrolu nad univerzitou pražskou. 1412 zaštítil prodej odpustků a ocitl se ve sporu s Janem Husem. Proti sílícímu husitství nezasáhl a pasivním postojem dal volný průchod událostem, které vyústily v husitskou revoluci. 1419 ještě dodatečně legalizoval defenestraci na Nové Městě.