VŠECHNO OSTATNÍ PROPADNE SMRTI

'VŠECHNO OSTATNÍ PROPADNE SMRTI'

Pro titul dnešního vyprávění jsme si vypůjčili druhou část z nápisu, který si na svůj sextant dal vyrýt protagonista tohoto příběhu. Celá ta myšlenka zní: 'Žijeme silou ducha, všechno ostatní propadne smrti.' Její autor: Tycho Brahe.

'Když roku 1588. zemřel dánský král Frederik II. a na trůn nastoupil jeho následovník Kristián, tehdy sotva jedenáctiletý, pro Tychona Brahe se na první pohled nic nezměnilo. Nová vláda mu zpočátku potvrdila všechna práva, vyplatila mu 6000 tolarů a souhlasila i s vybudováním nové hvězdárny v samotné Kodani. Na ostrůvek Hven, který dostal Tycho Brahe do léna a kde si vybudoval hvězdárnu Uraniborg neboli Hrad múzy Uranie, mu docházely četné pocty z ciziny, mimo jiné z Českého království. Rudolf II. mu udělil výsadní právo tisknout své knihy. V celé říši bylo zakázáno vyrábět patisky pod pokutou konfiskací.'

Abychom získali tyto informace, nalistovali jsme si příslušnou stránku ve spisu historika Františka Jáchima, pojednávajícím právě o Tychonovi Brahe. Zkrátka: náš starý dobrý známý Tycho měl prakticky neotřesitelné postavení - úctu po celé Evropě, prestiž doma. Jenže - žádná prestiž není bezedná. Stačí, když na příslušném místě přestaneme mít toho, kdo jest nám nakloněn, a naše postavení se jaksi začne viklat. Tycho se začal též viklat. Každopádně to pocítil, ale ta změna nepřišla tak docela bez jeho viny. Jeden z vládnoucí regentů, který byl Tychonovi nakloněn, zemřel, ale on si Tycho k problémům stejně pomohl sám. K jeho osobnosti se jako svízel ke kalhotám vinuly i takové nepěkné vlastnosti jako arogance, pýcha, velikášství a netaktnost. (Těchto vad na kráse se neuvaruje leckterá osobnost - to platilo, platí a platit bude.) Své určitě sehrála jistá osobní zášť (ta se nedá nikdy vyloučit). Vypráví se o tom, jak jeden z královských úředníků se musel při návštěvě na Tychonově ostrově Hvenu zachraňovat útěkem před jeho dogami. Ale byly tu ještě další zádrhele. Tím, že Tycho Brahe dostal před lety ostrov Hven jako léno, nastaly mu kromě práv také povinnosti. On je ovšem - zcela zaujat astronomií - nevnímal. (Zřejmě byly pod jeho rozlišovací schopnost.) Jako kanovníkovi mu příslušela péče o královskou kryptu a taky o činnost ostrovního majáku. Krypta zpustla a maják byl trvale temný, což vyvolávalo nespokojenost vlády. Jednoho dne se ucho utrhlo a vláda Tychonovi zrušila jeho roční penzi 500 tolarů. což - jak uznáte - se na ulici nenajde. A když poklesla královská přízeň, ozvali se okamžitě poddaní, o které se (mezi námi) Tycho nikdy moc nestaral taky církev se připojila, a ještě někdo vytáhl na světlo denní pochybnosti o zákonnosti Brahova manželského soužití, a svou úlohu sehráli i závistiví zájemci o ušlechtilé Tychonovy chrty. Tycho si nedal nic líbit, všem to pěkně slovně vracel, a celá událost se dostávala do poněkud nechutné polohy. 'Události dostaly nezvratný spád a spěly k velkému životnímu mezníku v hvězdářově životě a současně ke konci tak slavné hvězdárny. Jistě s lítostí pozoroval ničivé a zlodějské návštěvy na Uraniborgu a trpce nesl i zásahy do svého soukromí. Po nelehkém rozhodování vstoupil roku 1597 s rodinou s některými žáky na loď a Hven i Dánsko opustil.'

V té době si zapsal pár veršů, a v nich je i tento řádek: 'Co jsem ti, Dánsko, udělal, že mne zavrhuješ.' Na té lodi zamířil Tycho nejprve do Rostocku (na něj neměl nejlepší vzpomínky, protože zde v souboji ztratil kus svého nosu). Zbylo mu tady ze studentských časů pár přátel. Jenomže právě tu řádily mor a epidemie a tak se raději městu vyhnul. Na pár měsíců se usadil v Hamburku, kde napsal knihu Přístroje obnovené astronomie. V ní podrobně popsal (i s vyobrazeními) přístroje a observatoř na Hvenu. Protože nic z toho se nedochovalo do dnešních dnů, má tato publikace neocenitelnou hodnotu. V Hamburku začaly Tychonovy pražské námluvy. Pro Čechy ho získával Rudolfův vyslanec v Dánsku, císařský místokancléř Jakub Kurz. Aby ho nalákal, nabízel mu pro začátek případného pobytu u nás svůj dům na Hradčanech. Dokonce poslal Tychonovi jeho nákres a chtěl od astronoma vědět, jaké úpravy domu bude potřeba provést, aby se stal nejenom přijatelným obydlím, ale i dobrým pracovním prostředím. Hlavní zásluhu na tom, že se nejslavnější evropský astronom té doby Tycho Brahe nakonec do Prahy vydal, má však jeho český kolega Tadeáš Hájek z Hájku. I díky němu je dnes Praha uznávána za rodiště moderní astronomie. Pocházel z rodiny usedlé v Praze a dům U hájků (nebo také U zelených hájků) v sousedství Betlémské kaple byl jedním ze středisek intelektuálního života v Praze. Hájkův otec Šimon Hájek zvaný Bakalář je autorem spisu o české mluvnici a měl na tehdejší dobu rozsáhlou knihovnu s mnoha vzácnými spisy. Mladý Tadeáš projevil velkou všestrannost, studoval v Praze, Vídni, Bologni a Miláně medicínu, matematiku a astronomii. Působil na pražské universitě jako profesor geometrie, ale pro neutěšený stav této školy, a také proto, že profesoři byli nuceni žít v celibátu, universitu opustil. Stal se osobním lékařem císaře Maxmiliána a pak i jeho syna Rudolfa, působil jako lékař na tureckém tažení a nakonec se stal protomedikem Českého království. Funkce protomedika tkvěla v tom, že to byl nejvyšší zemský lékař. Nebyla to ale pouze medicína, ve které se vyznal. Jako doma byl i v matematice a v astronomii, bádal v metoposkopii (což je disciplína, kterou lze vykládat jako předchůdce psychologie), věnoval se i technologii vaření piva, prováděl triangulaci a mapování Prahy a jejího okolí a snil o tom, že jednou pořídí podrobnou mapu celého království. Působil v něčem, co snad lze nazvat jakousi výběrovou komisí, která vybírala badatele, kteří se hrnuli do Prahy k Rudolfovu dvoru. (Měla za úkol odhalovat šarlatány - procento šarlatánů bylo tehdy značné, mnohem větší než kupříkladu dnes, a to je co říct.) Jelikož Hájek ovládal několik jazyků, a jelikož jedním z jeho četných koníčků byla i botanika, není divu, že se pustil do překladu slavného herbáře Petra Ondřeje Matthioliho, který vyšel v Praze jako jeden z nejkrásnějších renesančních tisků. Herbář, jinak bylinář velmi užitečný - líbezný název. Na tehdejší poměry docela stručný, jenomže to je omyl, on byl ten titul mnohem delší: 'Herbář, jinak bylinář, velmi užitečný a figůrami pěknými a zřetedlnými podle pravého a jako živého zrostu bylin ozdobený i také mnohými a zkušenými lékařstvími rozhojněný, ježto takový nikdá v žádném jazyku prvé vydán nebyl, od doktora Petra Ondřeje Matthioliho Senenského, nejjasnějšího arciknížete Ferdinanda předního životního lékaře, nejprv v latinské řeči sepsaný a již pro obecné dobré obyvatelův Království českého na českou řeč od doktora Tadeáše Hájka z Hájku přeložený a vůbec všechněm vydaný. Vytištěno v Praze v Starém Městě pražském u Jiříka Melantricha z Aventýna Léta Páně 1562.' Pokud tedy Tychona Brahe zval do Prahy Tadeáš Hájek z Hájku, tak to sem zval opravdu pan Někdo. Proto Tycho příliš neváhal a rozhodl se. Rozhodl se, že ano. Ale jak? Jak to všecko přestěhovat - rodinu, přátele, přístroje.? Do Prahy to vzal Tycho přes starý známý Wittenberk, kde se trochu zdržel, protože v Praze zase zrovna řádil mor, na druhé straně tady našel výborného společníka, doktora Jana Jessenia, který kromě toho, že byl lékařem a provedl v Praze první pitvu, se zajímal i o astronomii, takže si ti dva měli co povídat. Nejenom povídat, leč i pozorovat. kupříkladu úplné zatmění Slunce v poslední lednový den roku 1599. V Praze už ale Tychona očekávali. Dali mu to i písemně najevo. Tycho usedl k psacímu stolu a svému českému kolegovi a příteli Tadeáši Hájkovi píše odpověď: 'I poslechl bych byl jistě velebného toho a přemilostivého vybídnutí beze všeho odkladu a hned bych byl cestu nastoupil, kdyby cesty skoro všude vysokými sněhy zaváté nebyly a kdyby příhodní koně po ruce bývali, neboť jak oznámil jsem posledním listem, koně své onehdy jsem v Lipsku rozprodal.

Avšak vynasnažím se, aby v několik dnech pro jeden nebo dva vozy jiní koně koupeni anebo najati byli, a záležitosti své tak zařídím, abych po čtrnácti dnech s pomocí Boží cestu k Vám mohl podniknouti. Vezmu s sebou několik jen průvodců a služebníků, ostatní rodinu ženskou s čeládkou zde zanechám, až se o nemilostivější vůli císařově něčeho jistějšího dozvím. Přál bych si co nejvíce, kdybys potom tam byl přítomen, abych s Tebou pohovořiti a se poraditi mohl, kdykoli by bylo potřebí, poněvadž já jakožto cizinec místa i osob jsem nepovědomý. Přál bych si také, abych byl zpraven, do které pohodlné hospody v Praze měl bych se obrátiti, která by morem nakažena nebyla. Velice bych byl rád, kdyby taková hospoda nebyla veřejná, abych pokojněji a ve zvláštním oddělení pohodlněji zůstávati mohl. Milou náhodou se stalo, že dnes naskytl se jakýsi vozka olomoucký, Valentin Müller jménem, kterýž s prázdným vozem do Prahy se navrací, odkudž těchto dnů přijel. Týž veze bednu s přihrublejšími věcmi a krabicemi, v nichž jest nástroj, jenž skobami rozevříti i sevříti se dá a k zevrubnému zkoumání vzdálenosti a výšky hvězd se hodí, a kromě toho ještě jiné kusy některé, pro takové zkoumání určené, kteréž snadno přenášeti se mohou. Smluvil jsem s ním, že mu dám 10 jáchymovských od dovozu těch věcí, polovici že zaplatím zde, ostatních pak pět tolarů slíbil jsem, že dostane od Tebe. Měj se dobře, Tadeáši můj nejmilejší, dejž Bůh, abych Tě nalezl zdravého a šťastného a mohl užíti přežádoucího s tebou obcování. Tebe nejvýše milující Tycho Brahe.' Cestování a stěhování nebylo tehdy věru snadnou záležitostí. Často skutečně záleželo na boží pomoci. Nejvýš si tak člověk pomohl pomoci tím, že se vozkovi zaplatila jenom půlka honoráře a řeklo se - zbytek ti zaplatí můj kamarád v Praze, já mu napíšu. Dobrá metoda. Do Prahy dorazil Tycho v červnu 1599. S transportem přístrojů to bylo horší. Šlo totiž o přepravu rozměrných aparátů přes půlku Evropy. Při cestě vozem hrozilo jejich mechanické poškození, proto byla dohodnuta cesta po vodě. Některé přístroje ještě pořád zůstávaly v laboratoři na ostrově Hvenu, další byly opuštěny v Magdeburku a s sebou do Prahy přivezl Tycho jenom několik malých exemplářů. Co se ubytováníé týká, dal císař Rudolf slavnému Dánovi na vybranou mezi královskými zámky. Lysou nad Labem, Brandýsem nad Labem a Novými Benátkami nad Jizerou. Tycho si prohlédl všechny tři, a zvolil si. Místo nejméně rušné. Benátky. 'Tycho Brahe byl postavy dosti vysoké.' Z doby, kdy se u nás poprvé objevil, pochází tento popis jeho osoby, teda alespoň tak, jak ho dotyčný popisovatel stačil vzhledem ke krátkosti jeho pobytu poznat: 'Byl silný a složitý a v posledních letech náchylnost jevil k tloustnutí. Obličej jeho byl přísný, ano zamračený, vysoké jeho čelo vráskami rozoráno. Světlé, naryšavělé vlasy nosil prosto a krátce přistřižené, od hořejšího pysku visely mu mocné kníry, dosahující až k okruží okolo krku, brada pak jeho byla jen řídko porostlá. Zlatý jeho nos, jakkoli uměle byl dělán, nemálo znetvořoval jeho obličej; míval proto obyčej nositi při sobě ve zlatém pouzdru líčidlo životní barvy, jímž jej natíral. Oblek jeho byl obyčejně jednoduchý: hladký, žlutý živůtek, plundry' (plundry, to není nevěstka v množném čísle, tak se říkalo pánským kalhotám pod kolena), 'a k tomu vlněné punčochy a střevíce s pentlemi, navrch pak nosil šedivou kožešinami podšitou řízu. Hlavu přikrýval biretem z černého aksamitu, ozdobenou dvěma pštrosími péry, v dílně užíval obyčejné šedivé kukly. Bez čestného řádu krále Kristiána nikam nevycházel, slonovým však řádem řídko se ozdoboval.' Bylo mu čtyřiapadesát a působil jako muž rozhodný, cílevědomý a důstojný. Takový Tycho Brahe vstoupil do zámku, vévodícímu malému městečku Benátkám. Zajímavou zprávičku o tom vykutal historik František Jáchim, a to v díle pražského rabína a současně astronoma a matematika Davida Ganse. Tento pán (tedy David Gans) se považoval za žáka rabína Sinaie ben Bezalela a možná i jeho slavnějšího bratra Jehudy Löwa ben Bezalela. Snažil se o sblížení Židů a křesťanů a v astronomii a přírodních vědách viděl příhodné pole pro takovou vzájemnou spolupráci. Literárně byl značně plodný, i když většina jeho spisů zůstala v rukopise, no a právě díky němu se můžeme na benátecký zámek podívat jeho reportérskýma očima: 'Náš císař Rudolf, naplněn moudrostí, věděním a znamenitými znalostmi vědy astronomické a příznivec vážených a schopných učenců, poslal do země Denmarku, aby odtud povolal vyhlášeného učence, největšího badatele v oboru astronomie ze všech, kdo byli před ním, jednoho ze šlechticů té země jménem Tycho Brahe. A usadil ho na zámku zvaném Benátky nedaleko hlavního královského města. Tam žil s dvanácti muži, z nichž všichni byli vzdělaní a znalí vědy a pracovali tam s astronomickými přístroji a velkým i a dokonalými pozorovacími zařízeními, jaké oko nevidělo. Císař pro ně dal vybudovat třináct velkých místností v řadě za sebou a v každé z těchto místností byl zvláštní přístroj a těmi pozorovali postavení a pohyb všech planet a většiny stálic. Neustále po všechny dny roku pozorovali a upřesňovali a zaznamenávali do knihy pohyb a postavení Slunce na jeho sféře, podle délky a výšky na obloze a jeho vzdálenosti od Země, a totéž zkoumali u všech ostatních planet. A já, pisatel, jsem tam byl třikrát po šest za sebou následujících dní, a seděl jsem s nimi v místnostech observatoře a viděl jsem podivuhodné věci nejen co se týče planet, ale i stálic, které nazývají jmény. Jakmile hvězda prošla půlnoční čarou, byla změřena pomocí tří druhů přístrojů a u každého přístroje seděli dva učenci a všechno bylo zapisováno do knihy. A pro ten účel zde stály hodiny podivuhodného typu, takže skutečně musím říci, že něco podobného tak velkému úsilí a zkoumání jsme v našem životě neviděli, ani o tom neslyšeli, ani naši otcové o tom nevyprávěli, ani jsme to nenalezli v žádné knize.'