Vláda Habsburkù a protireformace – Úvod

Vláda Habsburkù a protireformace – Úvod

Nezdar èeského stavovského povstání a následné upevnìní moci Habsburkù v støedoevropském soustátí (zpeèetìné vestfálským mírem) mìlo katastrofální následky pro èeský národ a pøineslo tyto nejdùležitìjší zmìny v pobìlohorských èeských zemích:

1. V politické oblasti došlo k dalšímu posílení habsburských centralizaèních a absolutistických snah (- o dùležitých politických a finanèních záležitostech jednotlivých zemí se rozhodovalo ve Vídni, - základní zákonodárná práva pøevzal po stavovských snìmech panovník, - zaniklo svolávání zemských stavovských hotovostí, - jedinou vojenskou silou v celém habsburském soustátí zùstala stálá císaøská armáda).

2. Èeské zemì se staly de facto provincií, i když si formálnì udržely samostatnost (- nejvyšší správní a soudní orgán celého èeského státu /Èeská dvorská kanceláø/ sídlil trvale ve Vídni, - v Èechách této kanceláøi podléhalo místodržitelství, na Moravì královský tribunál, ve Slezsku vrchní úøad, - zemì Koruny èeské se zmenšily ztrátou obojí Lužice, - pravomoci jednotlivých zemí byly znaènì omezeny, - došlo k zrovnoprávnìní nìmèiny s èeštinou).

3. Uvnitø stavovské obce se dále upevnila pozice panské šlechty (- šlechta ovládala asi 70 % poddaných, mìsta jen 13 %, církev 12 %, panovník 5 %, - ubylo pøedevším rytíøù zhruba o 40 %, - na vrcholu spoleèenské pyramidy stálo dvanáct nejbohatších rodù, - do Èech pøišla nová šlechta, zejména z rakouských a nìmeckých zemí, zèásti i z Itálie, Španìlska, Nizozemí, Francie).

4. V dùsledku rozsáhlé konfiskace tøi ètvrtiny statkù v Èechách zmìnily majitele (- postihly valnou èást èeské šlechty, zejména rytíøstvo, a mìsta, - mìly zastrašit opozici a zbavit ji majetkové základny).

5. Dùslednou rekatolizací vzrostla pozice katolické církve v èeských zemích (- nejdøíve byli vypovìzeni nekatoliètí knìží, - pøišly nové církevní øády, své postavení posílily 'staré', z nichž nejvýznamnìjší pozici zaujali jezuité, - docházelo k hromadným pøestupùm do katolické církve, pøípadnì k silné emigraci, - byla obnovena èinnost èetných klášterù døíve zaniklých, - katolické náboženství se stalo jedinou zákonnì povolenou konfesí, - církev ovládla školství a dobudovala svou organizaèní sí, napøíklad založením nových biskupství).

6. Vydáním tzv. Obnoveného zøízení zemského (nové ústavy) došlo k definitivnímu skoncování s dualismem panovnické a stavovské moci (- veškerá moc ve státì mìla náležet panovníkovi, - dìdiènost èeského trùnu byla v mužské i ženské linii zajištìna habsburskému trùnu, èímž ztratily zemské snìmy právo volby panovníka, - právo udílet inkolát pøešlo ze snìmu na panovníka, - do zemských snìmù byl znovu uveden stav prelátský, a to jako první stav, - ve snìmech bylo zrušeno jednání po kuriích a souèasnì byl mìstùm jako celku ponechán jen jeden hlas).

Tøicetiletá válka (zejména ve své druhé èásti) nesmírnì zpustošila èeské zemì; èetná tažení armád mìla negativní dopad na obraz krajiny (drancování, rekvizice, výpalné vytvoøily obraz spálené zemì). Válka rozvrátila zahranièní obchod, rozrušila domácí trh a zpùsobila pokles hodnoty penìz. Došlo k celkové stagnaci ekonomiky. Nìkteré významné èeské rody vymøely, jiné postihly exekuce a emigrace. Do zemì nastal pøíliv cizincù, jimž se dostala do držby témìø polovina svobodných statkù; na Moravì a ve Slezsku nebyl pøesun majetku tak markantní. Nastal výrazný pokles poètu obyvatelstva (celkové ztráty se odhadují na jednu tøetinu; z pùvodních 3 450 000 na 2 600 000) spolu s morálním úpadkem. V Èechách zùstalo obdìláno 20 % poddanské pùdy, na Moravì 25 %. Podobnì i øada domù (ve mìstech) i venkovských usedlostí zùstala pustých. Do silnì postižených vnitrozemských oblastí pøicházeli dosídlenci (pøevážnì Nìmci) z lidnatìjších pohranièních území; tak se posunula národnostní hranice v Èechách a na Moravì smìrem do vnitrozemí.

Po tøicetileté válce se habsburská monarchie dostala do mnoha váleèných konfliktù, v nichž její vojska bojovala se støídavými úspìchy; èeské zemì (i když se jim váleèné operace vyhýbaly) jako jedny z nejvyspìlejších musely nést znaènou èást váleèných výloh. Habsburkùm vyrostl mocný soupeø na Západì - Francie a zároveò z Východu se objevila další expanze - Osmanská øíše. Váleèné operace probíhaly i od prvního desetiletí 18. století; tentokráte se jednalo o tzv. války o dìdictví španìlské. V tìchto letech se ponìkud zmìnily postoje vídeòské vlády k zemím monarchie. Budování centralistického státu sice dále pokraèovalo, ale zemím byla ponechána vìtší míra vlastních pøístupù (státní úøedníci mìli pøihlížet k názorùm zemských stavù). Habsburkové pøi prosazování pragmatické sankce (uznání dìdických práv dcery Karla VI. Marie Terezie) znaènì ztratili ze svých mocenských pozic v Evropì.

Nedostatek pracovních sil v zemìdìlství nutil šlechtu jednak zvyšovat robotní povinnosti a jednak silnì pøipoutávat rolníky ke svým panstvím. V té dobì vrcholil i proces zakládání šlechtických velkostatkù; zmìnila se však podstata i jejich hospodaøení. Pùvodní režijní velkostatek byl založen na èelední (námezdní) práci, kdežto nyní pøevládla robotní práce nevolníkù, která zajišovala prakticky bezplatnou pracovní sílu. Feudální renta pøinášela šlechtì finanèní prostøedky pro podnikání (v rybníkáøství, chovu ovcí, pivovarnictví). Nejtíživìjším bøemenem pro nevolníky se stala robota; zatímco pøed Bílou horou robotovali poddaní na vìtšinì panství jen nìkolik dnù v roce, po tøicetileté válce èinila robota v prùmìru 3 dny v týdnu z každé rolnické usedlosti (bìhem sezonních prací byla tato kvóta pøekraèována). Robotní povinnosti však èasto poddaní vykonávali liknavì, a pokud to šlo, odbývali je. Souèasnì s vysokými robotami se prosazovaly nejrùznìjší formy osobní nesvobody poddaných (nìkdy hovoøíme o tzv. druhém nevolnictví). Rolník byl pøipoután k pùdì, nesmìl se bez souhlasu své vrchnosti stìhovat, ženit (dcera vdávat), bez povolení nemohl jeho syn odejít na øemeslo nebo na studia. Feudálové zesílili nad poddanými i soudní pravomoci, mohli udìlovat pokuty, zabavovat jim majetek, naøizovat fyzické tresty. Postavení rolníkù se zhoršovalo i systémem vrchnostenských monopolù (napøíklad nuceným odbìrem piva) a zvyšováním kontribuce (daní z pùdy).

Pøes veškeré výhody, které mohl šlechtický velkostatek využívat, nebyl výtìžek z jeho hospodaøení nijak oslnivý. Nejinak tomu bylo s hospodaøením na rustikální pùdì (zejména na selských gruntech). Produktivita zemìdìlské práce byla velmi nízká. Pomìry na venkovì proto vyvolávaly všeobecnou nespokojenost, která èasto pøerùstala v otevøená povstání nebo alespoò ve zbíhání poddaných. Jejich nárùst vedl císaøskou vládu, aby zaèala v celozemském mìøítku zasahovat do pomìru mezi poddanými a feudálními vrchnostmi (vydávání robotních patentù).

Tøicetiletá válka a její dùsledky vážnì oslabily postavení mìst (úpadek postihl zejména mìsta královská). Øemeslná výroba stagnovala (odkázaná na slabé místní trhy vzhledem k malé kupní síle obyvatelstva). Nejvážnìjší brzdou výroby se však stávaly cechy, a to jak svými omezeními, tak i konzervativní technikou. Habsburská monarchie hospodáøsky zaostávala za nejvyspìlejšími zemìmi západní Evropy (za Anglií, Francií, Holandskem). Teoretiètí ekonomové v monarchii si uvìdomovali, že je tøeba nastoupit cestu, která se uplatòovala v tìchto zemích, jinak monarchie pøestane patøit k evropským velmocím. Ze Západu se tehdy šíøily moderní ekonomické teorie, souhrnnì oznaèované jako merkantilismus (základní zdroj bohatství spoèívá v obchodní èinnosti, stát má podporovat výrobu zboží a chránit domácí výrobce, omezovat vývoz surovin a naopak podporovat vývoz zboží). Aby mohla zemì vyvážet, bylo povinností státu podporovat výrobu, mj. i zakládáním státních manufaktur. V habsburské monarchii se uplatòoval tzv. státní kameralismus (snaha o zdokonalení daòového systému ve prospìch státní pokladny, podpora výroby byla až druhoøadá). V èeských zemích se manufakturní výroba nejdøíve prosadila v plátenictví (byl uplatòován tzv. faktorský systém - rozptýlené manufaktury). Vyšším typem byly centralizované manufaktury (textil, hutnictví, skláøství).

Dopadu bìlohorské porážky se neubránila ani kulturní oblast. Úpadek mìst, odklon šlechty a m욝anstva od èeské kultury, násilná rekatolizace a s ní spojená emigrace elity èeské kultury a vzdìlanosti (J. A. Komenský, Pavel Stránský, Pavel Skála ze Zhoøe) - to vše zpùsobilo doslova katastrofu v duchovním životì tehdejší spoleènosti. Hlavní proud kulturního života pùsobil sice dál v èeských zemích, ovšem bedlivì støežený katolickou cenzurou. I školské vzdìlávání bylo pøevážnì v rukou duchovenstva, pøièemž 'monopol' na nejvyšší vzdìlání mìli pouze jezuité (a také piaristé). Církev vùbec hrála významnou roli v životì pobìlohorské spoleènosti, provázela èlovìka od narození (køest, biømování, sòatek, smrt). Dùležitým místem byl kostel, který byl nejen místem náboženského kultu, ale i centrem umìní, osvìty a pouèení; významné místo v životì barokního èlovìka hrála procesí a poutì. Èeské zemì se opìt pøipojily k øímskokatolické církvi, a byly tak integrovány do katolické Evropy.

Ruku v ruce s rekatolizací pronikal do èeských zemí barokní životní sloh a s ním i barokní kultura (barokní umìlecký styl se v èeském prostøedí transformoval do zvláštní podoby èeského baroka). Zpoèátku využívala barokního umìní pøedevším katolická církev hlavnì pro zvýraznìní svého uèení, krátce nato vznikala barokní díla i na objednávku šlechty a barokní styl se zaèal šíøit i v mìstském prostøedí. V první pobìlohorské fázi pøicházeli barokní umìlci ze zahranièí (z Itálie, Bavorska, Francie); vìtšinou se u nás usadili a jejich potomci se už poèítali mezi èeské umìlce.

VII. Vláda Habsburkù a protireformace

– Podrobná data

9. listopadu

Fridrich Falcký opustil Prahu a uprchl do Vratislavi ve Slezsku; o èeskou otázku ztratil zájem, nikdy se již do Èech nevrátil. Po necelých 13 mìsících skonèila vláda 'zimního krále' (titulu 'èeský král' však užíval až do své smrti roku 1632 podobnì jako jeho manželka - 'èeská královna' do roku 1662). Praha byla vystavena loupení a drancování vojskem Maxmiliána Bavorského.

10. listopadu

Bezpodmíneèná kapitulace Prahy.

13. listopadu

201 šlechticù podalo poníženou prosbu (revers) císaøi o milost (mezi nimi i Václav z Budova); podobnì i moravští stavové shromáždìní v Rosicích u Karla st. ze Žerotína a na sjezdu v Brnì slíbili podøídit se Ferdinandu II., potvrdí-li jejich svobody a privilegia. To císaø odmítl a jeho vojsko obsadilo Moravu.

17. listopadu

'Správcem' Èech (místodržícím) byl jmenován Karel z Lichtenštejna (do té doby vládl v Èechách Maxmilián Bavorský).

23. listopadu

Ferdinand II. zrušil platnost Majestátu (1609) jeho pøestøižením.

13. prosince

Snìm Moravanù v Brnì kapituloval pøed císaøským vojskem Buquoyovým (generál Buquoy nahradil ve velení císaøských vojsk generála Dampierra, který 9. øíjna t. r. padl u Prešpurku).

23. prosince

Král Fridrich po neúspìšných výzvách k novému protihabsburskému boji musel opustit se svým dvorem Slezsko a odebral se do Haagu (v doprovodu nejvyššího kancléøe a prezidenta direktoria Václava Viléma z Roupova), kam dorazil v polovinì dubna.

17. ledna

Kardinál Dietrichštejn jmenován císaøským komisaøem na Moravì. Zabavené statky restituoval pùvodním majitelùm; nejvyšším zemským hejtmanem se stal Ladislav Popel z Lobkovic, nejvyšším sudím Burian Berka.

polovina ledna, únor

Evangeliètí Valaši ze Vsetínska, Brumovska a Vizovicka nepøijali bìlohorskou porážku a postavili se Habsburkùm na odpor; nìkolik tisíc Valachù pod vedením svých fojtù pøepadlo mìsteèka na východní Moravì (Zlín, Valašské Meziøíèí a Vizovice) a svádìlo drobné boje s císaøskými oddíly. V létì se Valaši pøipojili k vojsku Jana Jiøího Krnovského a obsadili prùsmyky mezi Tìšínskem, Moravou a Slovenskem; na podzim plenili biskupské statky Hranice a Kelè.

23. ledna

Na Fridricha Falckého uvalena øíšská klatba.

poèátek února

Slezský snìm se zøekl krále Fridricha Falckého a vyjádøil ochotu pøijmout podmínky tzv. akordu drážïanského; pomìrnì mírné kapitulaèní podmínky usnadnily pacifikaci Lužic a Slezska a posílily vliv saského kurfiøta.

Uherské jednotky podnikly nìkolik vpádù na Moravu (až k Hustopeèím); císaøské vojsko je porazilo u Strážnice, vtrhlo do Uher a pøinutilo Bethlena k ústupu do Košic.

20. února

Do Prahy pøišel seznam (odeslán již 7. února z Vídnì) exponovaných povstalcù (uvedeno devadesát osob); ještì téhož dne zaèalo zatýkání. Páni a rytíøi se shromáždili na Pražském hradì, m욝ané na radnici. V Bílé vìži na Hradèanech a v šatlavì Staromìstské radnice bylo uvìznìno na 61 úèastníkù povstání, dalších 29 bylo internováno v domácím vìzení.

28. února

Jménem císaøe uzavøel saský kurfiøt Jan Jiøí v Drážïanech tzv. akord, podle nìhož za náhradu 300 tisíc zlatých vyplacených císaøi zaruèoval Jan Jiøí slezským evangelickým stavùm zachování všech pøedbìlohorských výsad (s akordem vyslovil 17. èervence t. r. souhlas císaø). Slezsko se vzdalo císaøi.

bøezen

Zahájeno vypovídání kalvínských a bratrských duchovních.

Zaèal ústup posledních vojenských stavovských jednotek: Mansfeldovo vojsko vyklidilo západoèeská mìsta Plzeò (26. bøezna), Falknov - Sokolov (9. dubna), Loket (7. kvìtna). Ke koneèné kapitulaci došlo v roce 1622 - Tøeboò (16. bøezna), Zvíkov (28. kvìtna), Kladsko (28. øíjna).

3. bøezna

Saský kurfiøt Jan Jiøí slíbil hornolužickým stavùm (po kapitulaci jejich zemì) úplné odpuštìní za jejich spoluúèast v povstání spolu se zachováním dosavadních náboženských a politických svobod; ke schválení císaøem Ferdinandem II. došlo 30. èervna t. r. Saská vojska zùstala v zemi.

15. bøezna

Mimoøádný soudní tribunál v Praze zahájil za pøedsednictví Karla z Lichtenštejna svou èinnost na Pražském hradì. Každý z obžalovaných musel odpovìdìt na 236 otázek. Vlastní soudní proces byl zahájen 29. bøezna.

5. dubna

Na jednání soudního tribunálu byly vyneseny první rozsudky; další ortely následovaly 26. dubna. Císaøi bylo nakonec pøedloženo ke schválení 43 návrhù na trest smrti, potvrzeno bylo 27 rozsudkù. Veøejným žalobcem byl Pøibík Jeníšek z Újezda.

èerven

Po vypršení dvanáctiletého pøímìøí vstoupilo do války s habsburským Španìlskem Spojené Nizozemí; tìžištì války se pøeneslo do Horní a Porýnské Falce a vlastního Nizozemí - zaèala válka o Falc (1621-1623).

13. èervna

Saský kurfiøt Jan Jiøí pøimìl lužické stavy v Kamjenci k pøísaze poslušnosti císaøi Ferdinandovi II.; kurfiøt za to žádal 6 milionù zlatých. Protože tuto sumu nemohl císaø zaplatit, dal mu roku 1624 obì Lužice v zástavu jako léno.

20. èervna

V síni øíšské dvorské rady byl pøeèten odsouzeným soudní výrok; v Praze zavládlo zdìšení nad pøísnými tresty.

21. èervna

Na Staromìstském námìstí v Praze se konala od èasného rána poprava 27 vybraných úèastníkù èeského stavovského povstání; z popravených byli 3 ze stavu panského (Šlik, Budovec a Harant z Polžic), 7 rytíøù a 17 m욝anù. Co se týèe náboženského vyznání byli mezi nimi luteráni, kalvíni, èlenové jednoty bratrské a z propagandistických dùvodù rovnìž jeden katolík (Diviš Èernín z Chudenic). Mezi popravenými byl i rektor univerzity Jan Jesenský. V nepøítomnosti postihly ortely smrti generalitu stavovské armády (v èele s Thurnem) a èleny direktoria. Prùvodním trestem ztráty hrdla a cti bylo i propadnutí majetku; konfiskaèní komise zabavily 115 panství a statkù v hodnotì 8 milionù kop grošù. Následujícího dne bylo nìkolik osob potrestáno nižšími tìlesnými tresty a vyhnanstvím, další osoby byly odsouzeny k doživotnímu vìzení.

zaèátek èervence

Vojsko Albrechta z Valdštejna zaèalo obléhat Kladsko, odmítající se podøídit císaøi.

13. èervence

Vojenské oddíly (èítající 12 tisíc mužù) markrabìte Jana Jiøího Krnovského a Ladislava Velena ze Žerotína zamíøily pøes Krnov a Opavu na východní Moravu; 25. èervence dobyly Nový Jièín, koncem záøí a poèátkem øíjna obsadily Skalici, Strážnici, Veselí, Uherský Brod a Holešov. Cílem markrabìte Jana Jiøího bylo ve spojení s Bethlenem zaútoèit na Vídeò. Marnì však dobýval Prešpurk (1. záøí) a Uherské Hradištì (11. øíjna). Podobnì ztroskotal jeho pokus (spoleènì s Thurnem a Ladislavem Velenem ze Žerotína) dobýt Olomouc (12. listopadu), císaøské vojsko v èele s Albrechtem z Valdštejna a podplukovníkem Contim mìsto ubránilo. Morava byla do ledna 1622 vyklizena, jedinými odbojníky zùstali Valaši.

poèátek záøí

Vojsko Gábora Bethlena vstoupilo na Moravu a spojilo se zde s Valachy; ti pod vedením Adama z Víckova napadli Hranice a Lipník (obsazen 18. øíjna). Postupnì se jim podaøilo na èas ovládnout východomoravská mìsteèka. Bethlen však zaèal koncem listopadu ustupovat do Uher (zahájil tajná jednání s Vídní) a krnovské vojsko se stahovalo do Slezska.

13. prosince

Vydán první protireformaèní dekret, který vypovìdìl nekatolické duchovní (zatím) z královských mìst v Èechách (knìží èeské konfese - evangelické); nìmeètí luterští knìží byli v Praze dosud trpìni (do 25. øíjna 1622).

6. ledna

V Mikulovì (na Dietrichštejnovì zámku) uzavøena mezi Gáborem Bethlenem a Ferdinandem II. mírová smlouva, která mìla ukonèit uherské stavovské povstání; Bethlen se mìl vzdát dobytých území a titulu uherského krále. Za to obdržel titul øíšského knížete a doživotnì Sedmihradsko a 7 východouherských stolic. Úèastníci odboje byli amnestováni a šlechtì byla potvrzena její privilegia (z roku 1606).

18. ledna

Ve Vídni byla podepsána smlouva o mincovním konsorciu (na návrh Karla z Lichtenštejna, vypracovaná bankéøem Hansem de Wittem) mezi císaøskou dvorskou komorou a soukromým konsorciem (Karel z Lichtenštejna, František z Dietrichštejna, Albrecht z Valdštejna, Pavel Michna z Vacínova, Hans de Witte a Jakub Bassewi); to pøevzalo do své správy mincovnictví a zavázalo se, že odvede z mincoven v Èechách, na Moravì a v Dolních Rakousích bìhem jednoho roku 6 milionù zlatých. Konsorcium postupnì stahovalo z obìhu hodnotnou støíbrnou minci a nahrazovalo ji znehodnocenou mincí s nižším obsahem støíbra (tzv. dlouhou mincí). Smlouva vešla v platnost 1. února t. r. a skonèit mìla 16. února 1623. Došlo k rozvrácení hospodáøství, èlenové konsorcia se vydatnì obohatili.

V tentýž den vstoupil v život (na Lichtenštejnùv návrh) konfiskaèní soud v èele s Lichtenštejnem a Adamem z Valdštejna.

3. února

Tzv. generální pardon (vydaný Ferdinandem II. v Innsbrucku) omilostnil úèastníky èeského stavovského povstání; zveøejnìn 7. kvìtna. Statky povstalcù však byly zkonfiskovány a rozprodány pøíslušníkùm dvorské strany. Rozhodování o hmotných trestech se ujaly konfiskaèní komitéty, jejichž pøedsedou byl v Èechách Karel z Lichtenštejna. Bìhem pùldruhého roku bylo odsouzeno 680 šlechtických rodin, pøièemž 166 bylo zabráno veškeré jmìní, ostatní pøišly o dvì tøetiny (45), polovinu (128) nebo tøetinu (215) èi jiný podíl (126) vlastnictví (v té dobì bylo v zemi asi 1600 panských a rytíøských rodù). Generální pardon znamenal úplnou pohromu pro královská mìsta; až na výjimky (Budìjovice, Plzeò) pøišla o veškerý obecní majetek (odhad èiní 2,5 milionu míšeòských grošù).

7. bøezna

Za pøedsednictví kardinála Dietrichštejna byl ustaven soudní dvùr na Moravì (z devíti soudcù, z nichž vìtšina pùsobila pøed rokem v Praze) a došlo k sestavení listiny obvinìných (247 osob).

bøezen

Ferdinand II. zabavil Karlovì univerzitì privilegia a nekatoliètí mistøi ji museli opustit; 14. listopadu t. r. byla univerzita odevzdána jezuitùm.

srpen

Moravský soudní dvùr zaèal vynášet rozsudky; nejdøíve nad dvanácti zemøelými rebely, kterým byl zabaven majetek. 2. záøí bylo vyneseno 16 rozsudkù smrti nad obžalovanými, kteøí se nedostavili k soudu (šlo napøíklad o Ladislava Velena ze Žerotína, Václava Bítovského z Bítova, Jana Adama z Víckova).

29. záøí

Dekret kardinála Dietrichštejna vypovídal do dvou mìsícù novokøtìnce (habány) z Moravy. Vìtšina se jich uchýlila do Uher, zvláštì na Slovensko (Sobotištì, Velké Leváry). Z pùvodních 30 tisíc èlenù jich zùstalo v zemi na 5 tisíc (v roce 1628 byly vypovìzeny i tyto zbytky). Opakovanì byl dekret vydán i v záøí následujícího roku.

3. listopadu

Na brnìnské radnici bylo vyneseno dalších 20 rozsudkù smrti; na pøímluvu kardinála Dietrichštejna a Karla st. ze Žerotína jim byly tresty smrti zmìnìny na tresty vìzení na Špilberku.

19. listopadu

Kardinál Dietrichštejn vydal generální pardon na Moravì; úèast v povstání se nemìla trestat 'na hrdle', uvìznìní byli postupnì propouštìni na svobodu. Generální pardon se netýkal konfiskace majetku (tu provádìla komise v letech 1622-1624). Konfiskace se týkaly 234 šlechtických osob a propadlo jim témìø 150 panství a statkù; ušetøeny nezùstaly ani majetky 129 chudších šlechticù (odhad hovoøí o 6 milionech zlatých).

V Praze na Novém Mìstì pražském (na Zderaze) byl založen první konvent bosých augustiniánù (øehole sv. Augustina).

Došlo k ustavení samostatné èeské provincie Tovaryšstva Ježíšova a po celé zemi se zaèaly zøizovat nové jezuitské ústavy; do roku 1653 bylo již 23 kolejí.

23. února

Po vojenských neúspìších Fridricha v bojích o Falc (v roce 1622 císaøské vojsko Tillyho porazilo markrabìte bádenského u Wimpfen, Kristiána Halberstadtského u Höchstu a 16 záøí t. r. okupovalo Heidelberk) øíšský snìm v Øeznì zbavil Fridricha Falckého kurfiøtské hodnosti a pøenesl ji na Maxmiliána Bavorského (i s vlastnickým právem na obì Falce - Horní a Dolní).

27. února

V Olomouci se konala masová poprava, pøi níž bylo obìtováno 18 vùdcù valašského odboje; v dubnu následovalo dalších tøináct poprav.

1. dubna

Císaø pøevzal zpìt správu mincovnictví od konsorcia do správy komory, ale jeho patenty a naøízení nic nezmìnily. Nakonec bylo nutné 'dlouhou minci' stáhnout a nahradit ji mincí hodnotnìjší.

øíjen

Zrušena konfiskaèní komise.

konec øíjna

Sedmihradský vévoda Gábor Bethlen vypovìdìl tzv. mikulovský mír, v srpnu t. r. vytáhl ze Sedmihradska a s podporou Turkù pronikl až na Moravu; koncem øíjna obklíèily jeho oddíly Hodonín s císaøským sborem. Turci a Uhøi pronikali až po Znojmo, Brno a Olomouc.

28. prosince

Vydán patent o mincovní kaládì (státním bankrotu); cesta k finanènímu zhroucení nastala po uzavøení smlouvy o mincovním konsorciu (18. ledna 1622), kdy se èlenové konsorcia (zejména Valdštejn) obohacovali tím, že za 'dlouhou minci' nakupovali konfiskované statky a platili jí dluhy. A protože kvalitní mìna skonèila v kapsách spekulantù, musel stát vyhlásit bankrot (hodnota mince snížena na 12,5 % nominální hodnoty).

Do Vídnì pøemístìna Èeská dvorská kanceláø.

Zøízeny královské protireformaèní komise (z osob duchovních i svìtských), které provádìly rekatolizaci zemì.

U kostela P. Marie Vítìzné na Malé Stranì v Praze byl založen první klášter bosých karmelitánù.

12. bøezna

Císaø Ferdinand II. Habsburský povýšil Valdštejnovo Frýdlantsko na knížectví; už 7. záøí 1623 byl Valdštejn 'knížetem z Frýdlantu'. Dne 4. ledna 1627 bylo pak knížectví ještì povýšeno na vévodství.

29. bøezna

Zvláštním císaøským patentem (na naléhání nuncia Caraffy) se naøizovalo, aby za m욝any byli pøijímáni jenom katolíci, a naopak aby královští rychtáøi vylouèili ze stavu m욝anského všechny osoby, které byly do nìho pøijaty buï v dobì povstání, nebo bez královského svolení, pokud by se nestaly katolíky. V Èechách byl patent vyhlášen 9. dubna, o nìco pozdìji i na Moravì.

9. dubna

Katolické náboženství bylo v Èechách prohlášeno za jedinì povolené (ostatní vyznání byla považována za kacíøská).

8. kvìtna

Uzavøena vídeòská mírová smlouva mezi Gáborem Bethlenem a Habsburky, která potvrzovala závìry mikulovského míru (z 6. ledna 1622).

18. kvìtna

Nekatoliètí duchovní vypovìzeni císaøským patentem z Èech; 12. øíjna t. r. i z Moravy. Provedením tohoto dekretu byli povìøeni kníže Lichtenštejn a arcibiskup Arnošt Albrecht Harrach.

bøezen

Jednota bratøí konala poradu v Doubravici (nedaleko labských pramenù). Bylo rozhodnuto emigrovat do zahranièí po skupinách (ne jednotlivì).

Ve Vídni se ustavila z císaøova rozkazu komise (v èele s Lichtenštejnem a Valdštejnem), která mìla navrhnout revizi zemského zøízení v Èechách.

22. bøezna

Kardinál Dietrichštejn vydal dekret, který naøizoval nekatolíkùm 'obrátit se do svatodušních svátkù na víru katolickou anebo se úplnì netoliko z mìsta, nýbrž z celé zemì moravské vystìhovati'.

7. dubna

Schválen návrh Valdštejna na vybudování poèetné císaøské armády z jeho vlastních prostøedkù; Valdštejn vytvoøil silnou žoldnéøskou armádu (postupnì dosáhla až 100 tisíc mužù).

16. kvìtna

Ferdinand II. zrušil úøad karlštejnského purkrabího a nechal pøevézt korunovaèní klenoty z Karlštejna do Prahy, kde je mìl pod svou kontrolou.

25. èervence

Valdštejn byl jmenován generálem (generalissimem), tedy vrchním velitelem císaøského vojska v Nìmecku a Nizozemí.

léto-podzim

Vzbouøení poddaných na Frýdlantsku, Jièínsku a Litomìøicku.

9. prosince

Tzv. haagskou dohodou byla vytvoøena velká protihabsburská koalice, v níž spojili své síly Nizozemí, Anglie, Dánsko, Gábor Bethlen, Dolní Sasko a Fridrich Falcký (do budoucna se poèítalo i s dalšími spojenci - Francií, Švédskem, Benátkami a Savojskem); dohodì pøedcházela spojenecká smlouva Anglie, Francie a Nizozemí (z 20. èervna 1624). S velkým zpoždìním se vytvoøil silný protihabsburský blok evropských mocností, o nìmž pøed lety snili odbojní èeští stavové. Velení nad koalièní armádou, rozdìlenou do dvou sborù, bylo svìøeno hrabìti Mansfeldovi a Janu Filipu Fuchsovi z Binbachu; vrchní velení pøevzal král dánský a norský Kristián IV. Nastalo období tzv. dánské války (1625-1629).

Pavel Skála ze Zhoøe zaèal psát v emigraci v Lübecku (a pozdìji ve Freiburgu) desetisvazkovou Historii církevní, sahající od dob apoštolských do roku 1639.

leden

Vydán patent zakazující oddávat nekatolíky.

Další vystoupení Valachù; pod velením Èejkovského z Víckova se povstalci zmocnili Holešova. Po pøíchodu dánského vojska na Moravu mu poskytovali službu jako prùzkumníci.

duben

M욝anùm a ostatnímu lidu bylo naøízeno zvláštním patentem do dvou mìsícù pøestoupit ke katolickému náboženství; tìm, kdo do té doby nepøestoupí, bylo dovoleno statek prodat, pøièemž však ètvrtina trhové ceny musela být odevzdána královské komoøe.

25. dubna

Valdštejnovo vojsko porazilo Mansfeldovu armádu v bitvì u Desavy (Dessau) na Labi severnì od Lipska; ztráty Mansfeldovy se odhadovaly na 6 tisíc padlých, zatímco císaøští mìli jen 100 mrtvých vojákù.

srpen

Mansfeldovo vojsko (s mnoha exulanty) proniklo na Krnovsko, Opavsko a Tìšínsko, dále postupovalo pøes Lipník, Nový Jièín a Uherský Brod na Slovensko (k Trenèínu), kde se mìlo spojit s Bethlenovou armádou. Gábor Bethlen chtìl ve spojení s Turky a Mansfeldem ohrozit Vídeò (šlo již o tøetí vojenské vystoupení Gábora Bethlena). Toho využili Valaši k druhému povstání, které trvalo 15 mìsícù (1626-1627). Mansfeld se odebral na jih, v Bosnì náhle onemocnìl a 30. listopadu 1626 v Sarajevì zemøel.

27. srpna

Vojska dánského krále Kristiána IV. utrpìla krutou porážku u dolnosaského Lutteru armádou maršála Tillyho. Valdštejnovo vojsko se vypravilo v dalším roce do severního Nìmecka, kde spojenými silami (s armádou Tillyho) vytlaèilo do listopadu 1627 krále Kristiána IV. z Holštýnska, Šlesvicka, Jutska a Meklenburska.

2. záøí

Valdštejnovo vojsko dorazilo do Olomouce a dále táhlo pøes Kromìøíž k Uherskému Brodu a pak na Slovensko. Ke srážce s Bethlenem však nedošlo, ponìvadž ten se svým vojskem ustupoval dál na východ, 10. øíjna zahájil jednání ve Vídni o pøímìøí a 20. prosince t. r. sjednal s císaøem mír.

øíjen

Valaši (v poètu asi 4 tisíc) pomohli dánskému vojsku plukovníka Jáchyma Mitzlaffa dobýt mìsto Hranice. Do konce roku ovládl Mitzlaff spolu s Valachy celou severovýchodní Moravu a èást Horního Slezska (Opavsko, Krnovsko, Tìšínsko, Jièínsko a Valašsko k Holešovu).

5. února

V Praze zaèala pracovat zvláštní protireformaèní komise.

10. kvìtna

Císaø Ferdinand II. podepsal (koncem mìsíce byly k dispozici první vytištìné exempláøe) novou zemskou ústavu, tzv. Obnovené zøízení zemské (pro Èechy); byla vydána nìmecky pod názvem Verneuerte Landesordnung des Erbkönigreichs Böhaimb, úøední pøeklad do èeštiny nebyl ani celý vytištìn. Hlavní zásady: 1. místo dosavadního stavovství byl uzákonìn absolutismus; 2. Èeská koruna byla vyhlášena za dìdiènou (tedy nepøestala existovat) v habsburském rodì až do vymøení mužského potomstva (posílena moc Èeské královské - dvorské - kanceláøe ve Vídni); 3. duchovenstvo zaujalo první místo v zemském snìmu (za ním teprve stav panský, rytíøský a královská mìsta - ta mìla na snìmu jen jeden hlas); 4. katolické náboženství bylo prohlášeno za jediné povolené vyznání v èeských zemích (ti, kteøí se nechtìli 'srovnat' s panovníkem ve víøe, museli se vystìhovat ze zemì, ovšem s výjimkou poddaného lidu, který musel pøestoupit ke katolictví buï po dobrém, nebo po zlém); 5. jazyk nìmecký byl zrovnoprávnìn s èeským; 6. stavùm bylo ponecháno povolování, rozvrhování a vybírání daní; 7. zemské úøedníky smìl jmenovat pouze panovník (jemu byli také zodpovìdni). Ustanovení Obnoveného zøízení zemského se prakticky udrželo až do roku 1848.

léto

Na Èáslavsku, Kouøimsku a v Posázaví vypuklo nevolnické povstání.

Císaøská armáda pod vedením Valdštejna a jeho generála Marradase nastoupila k mohutné ofenzivì smìrem do Slezska; Valdštejnovy jednotky ovládly Moravu a pronásledovaly sbory dánského krále Kristiána IV. až k Baltskému moøi.

31. èervence

Vydán mandát Ferdinanda II. nekatolickým stavùm v Èechách, jenž jim naøizoval do šesti mìsícù buï pøestoupit ke katolické víøe, nebo odejít do konce kvìtna 1628 ze zemì; na Moravì byl vydán podobný mandát 9. bøezna 1628. Celkový poèet pobìlohorských exulantù nelze pøesnì uvést, odhaduje se, že odešlo až na 150 tisíc lidí. Støedisky emigrace se staly v Sasku Pirna, Drážïany, Lipsko, v Polsku Lešno a Toruò, na Slovensku Skalica, Holiè, Trenèín a Púchov. Mandát naléhal na ty, kteøí se chtìli usadit ve Slezsku a v Lužicích, aby se stìhovali za hranice království.

srpen

Velké protifeudální povstání v okolí Kácova, Èestína, Uhlíøských Janovic; rozšíøilo se na Kouøimsko, Èáslavsko a do okolí Kutné Hory.

28. øíjna

Po tvrdých represáliích císaøského vojska proti povstalým Valachùm (jen v Hranicích bylo popraveno 12 osob) složili jejich pøedstavitelé císaøi Ferdinandu II. slib poslušnosti; zùstali však ozbrojeni.

21. listopadu

Korunovace Ferdinandovy manželky Eleonory Gonzagové èeskou královnou; o tøi dny pozdìji se konala korunovace císaøova syna Ferdinanda III. èeským králem.

4. února

J. A. Komenský se svou rodinou nucenì odešel do polského Lešna.

únor a bøezen

Probíhala poddanská povstání na Opoèensku, Náchodsku a Hradecku.

bøezen

Vypuklo nevolnické povstání na Hradecku; tøi proudy povstalcù rozdrtily oddíly Albrechta z Valdštejna.

27. bøezna

V Brnì se konala poprava Václava Bítovského z Bítova, odsouzeného k smrti již 2. záøí 1622 za úèast v protihabsburském povstání na Moravì.

duben

Císaø Ferdinand II. jmenoval Valdštejna 'císaøským nejvyšším polním hejtmanem a generálem Oceánského a Baltického moøe'; už koncem ledna mu postoupil císaø vévodství meklenburské a v polovinì února získal Valdštejn jako léno Zaháòsko. Zaèal tak upevòovat své postavení v Pobaltí a pøikroèil zde k budování císaøského loïstva.

konec dubna-5. srpna

Valdštejnovo vojsko neúspìšnì obléhalo hanzovní mìsto Stralsund.

20. èervna

Na moravském snìmu ve Znojmì složily moravské stavy pøísahu poslušenství novì korunovanému èeskému králi, Ferdinandu III., synovi císaøe Ferdinanda II.

1. èervence

Na moravském zemském snìmu ve Znojmì bylo vyhlášeno Obnovené zøízení zemské (pro Moravu); Ferdinand II. souèasnì potvrdil 140 listin a privilegií Moravy (26. èervna).

Císaø Ferdinand II. vydal dekret, kterým rušil dosavadní praxi pøijímání do 'šlechtického stavu' na stavovském shromáždìní, jež bylo dosud podmínkou inkolátu. Nadále se získávalo 'zemské obyvatelství' pouze panovnickým dekretem.

6. bøezna

Císaø Ferdinand II. vydal tzv. restituèní edikt, podle nìhož mìly být katolické církvi vráceny všechny statky, jež jí patøily k roku 1555 (èi k roku 1552); edikt souèasnì zakazoval na území øíše kalvínskou víru. Odpor proti nìmu vedl k sjednocení kalvinistù, luteránù i èásti katolíkù (bavorských), nakonec byl odsouzen k tiché likvidaci (na snìmu v Øeznì v èervenci 1630).

11. èervna

Vstoupil v platnost tzv. mír lübecký (jednáno v Lübecku od ledna 1628 do kvìtna 1629, podepsán 22. kvìtna t. r.), kterým se definitivnì rozpadla haagská protihabsburská koalice (zvl᚝ po vystoupení Anglie) a byla jím fakticky ukonèena tzv. válka dánská. V mírové smlouvì se Kristián IV. zavázal, že se nebude vmìšovat do øíšských záležitostí, a naproti tomu císaø od Dánska nepožadoval žádné územní ústupky a netrval ani na náhradì škod a výdajù.

6. èervence

Švédská armáda (asi patnáctitisícová) se vylodila v Pomoøanech. Její vstup na evropské bojištì znamenal poèátek tzv. švédské války (1630-1635). Švédsko si chtìlo zajistit nadvládu nad Baltem, na jeho stranu pøešla Francie, Sasko i Braniborsko. S velkými nadìjemi vzhlížela na novou situaci èeská emigrace.

13. srpna

Císaø vydal rozhodnutí o sesazení Valdštejna z velení císaøské armády.

podzim

Po katastrofì císaøského sboru (pod velením Contiho v Pomoøanech) se dostala do švédských rukou vìtšina tohoto území. K odporu proti vládì císaøe Ferdinanda a katolické Ligy se zvedla nìmecká protestantská knížata; nový velitel císaøského vojska a Ligy generál Tilly nemohl zabránit vytvoøení nové protestantské fronty v Nìmecku.

Kardinál Dietrichštejn povolal na Moravu nový církevní školský øád piaristù a první jejich kolej zøídil na svém panství v Mikulovì.

23. ledna

Uzavøena spojenecká smlouva mezi Švédskem a Francií; Francie pøislíbila stálý finanèní pøíspìvek na vedení války proti Habsburkùm.

polovina èervna

Švédský král Gustav Adolf II. pøijal ve Špandavì (u Berlína) v audienci èeské emigranty Jindøicha Matyáše Thurna a Jaroslava Sezimu Rašína; byly navázány první kontakty Švédù s Valdštejnem (zprostøedkoval Rašín). Valdštejn požadoval za 'pøestup' ke Švédùm armádní sbor o 10-12 tisíci mužù.

17. záøí

Bitva u Breitenfeldu (nedaleko Lipska), v níž utrpìla Tillyho císaøská armáda tìžkou porážku (její ztráty se odhadovaly na 12 tisíc padlých a ranìných); vítìzství umožnilo Švédùm postoupit dále do nitra Nìmecka. Král Gustav Adolf odmítl splnit Valdštejnovi svùj pùvodní slib. K švédské armádì se pøipojil saský kurfiøt Jan Jiøí se svou armádou; Sasové mìli podle dohody proniknout Lužicí do Slezska.

poèátek listopadu

Saská armáda pod velením generála Jana Jiøího Arnima zmìnila smìr postupu a pronikla do severních Èech.

15. listopadu

Saské vojenské oddíly obsadily bez boje Prahu. Se saskými vojsky se vraceli do Èech mnozí emigranti a znovu se ujímali svých panství (Václav Vilém z Roupova, Ladislav Velen ze Žerotína); dne 20. listopadu dorazil do Prahy samotný kurfiøt Jan Jiøí.

30. listopadu

Na podnìt Václava Viléma z Roupova byly za velké úèasti lidu sòaty ze Staromìstské mostecké vìže hlavy popravených pánù z roku 1621 a pietnì uloženy do Týnského chrámu.

prosinec

Saské panství se rozšíøilo do východních Èech (až po Hradec Králové); èeská šlechtická emigrace zvolila na sjezdu stavù direktory a zøídila rovnìž konzistoø. Saská okupace však byla doèasná a nechtìla podpoøit restauraci církevních a politických pomìrù v Èechách.

15. prosince

Po pøedchozí tajné schùzce (30. listopadu) na trèkovském zámku v Kounicích se saským generálem Arnimem a zástupci èeské emigrace se Valdštejnùv dvùr ve Znojmì stal hlavním štábem císaøské armády. Dvojaká politika Valdštejna ho vynesla podruhé do èela císaøských armád. Po celou zimu se zde intenzivnì organizovalo nové císaøské vojsko. Pøitom Valdštejn (ranìný ve své ješitnosti jak císaøem Ferdinandem, tak i švédským králem) udržoval styky se Sasy.

14. a 15. dubna

Bitva u øeky Lechu (poblíž mìsteèka Rainu); poraženo ligistické vojsko, posílené císaøským vojskem Aldringenovým (tìžce ranìn generál Tilly, 30. dubna zemøel).

15. dubna

Císaøským patentem byl Valdštejn povìøen rozsáhlými pravomocemi; v té dobì mìl pøipravené vojsko o 27 pìších a 27 jízdních regimentech (okolo 40 tisíc mužù): Valdštejn opìt generalissimem.

23. dubna

Valdštejn odjel s celým dvorem ze Znojma do Èech s cílem vyhnat Sasy ze zemì; desetitisícová Arnimova armáda byla proti Valdštejnovým regimentùm bezmocná. Valdštejn však s rozhodujícím útokem váhal a nabízel Sasùm separátní mír; ti ho však odmítli.

konec kvìtna

Nastala postupná likvidace saských posádek v Èechách.

25. kvìtna

Saské pluky opustily Prahu; to znamenalo zmar všech nadìjí stavovské opozice.

èerven

Císaøské oddíly vedené generálem Gallasem vytlaèily saské vojsko z Èech a hlavní voj císaøské armády pod Valdštejnovým velením postoupil do Bavor, obsazených z velké èásti Švédy; v polovinì èervna obsadil Valdštejn Norimberk.

1.-4. záøí

Krvavá bitva Valdštejnova vojska u Fürthu (poblíž Norimberku) s oddíly Gustava Adolfa; švédské vojsko poraženo, první velký neúspìch Švédù.

16. listopadu

V ranních hodinách zahájena bitva u Lützenu (nedaleko Lipska). Císaøská armáda v èele s Valdštejnem zastavila (díky nenadálému úspìšnému útoku sboru polního maršálka Pappenheima) švédské vojsko Gustava Adolfa; ten v bitvì zahynul, podobnì byl smrtelnì zranìn i Pappenheim. Habsburkùm se vrátila vojenská iniciativa, bitva však skonèila 'nerozhodnì'.

leden

Valdštejn vedl tajná jednání s nástupcem švédského krále, vùdcem øíšské rady, kancléøem Axelem Oxenstiernou; souèasnì vyjednával s Francouzi, jejichž zahranièní politiku vedl kardinál Richelieu.

11. února

Valdštejnùv váleèný soud v Praze odsoudil 16 obvinìných dùstojníkù jeho vojska za dezerci v bitvì u Lützenu k trestu smrti; Staromìstské námìstí pøed radnicí se stalo svìdkem jejich popravy.

15. kvìtna

Na zámku v Jièínì došlo k tajné schùzce Valdštejna s èeskými emigranty - Janem Warlichem z Bubna a Jaroslavem Rašínem; jako prostøedníci Švédska a souèasnì mluvèí èeského exilu nabídli Valdštejnovi korunu Èeského království, když zbaví zemi Habsburkù. Projekt zrady byl projednán i se švédským øíšským kancléøem Axelem Oxenstiernou. Do spiknutí se zapojily i Sasko a Francie; rozhodující role byla pøisouzena Valdštejnovi.

17. kvìtna

Valdštejnovo (asi ètyøicetitisícové) vojsko vytáhlo pøes Náchod do Slezska, které mìlo být vysvobozeno od Sasù, Braniborù a Švédù.

6. èervna

Tìsnì pøed oèekávanou bitvou u Dlouhé Olešnice bylo uzavøeno pøímìøí mezi Valdštejnem a saským velitelem Arnimem.

12. èervna

Ve vojenském táboøe u Dlouhé Olešnice tajnì navštívil Valdštejna èeský emigrant Jindøich Matyáš Thurn (toho èasu švédský generál). Valdštejn se nedokázal odhodlat k rozhodné akci, váhal - 'až pøijde vhodný èas'. Jeho vojsko zatím zùstávalo v neèinnosti v polním táboøe u Svídnice.

18. srpna

Do Valdštejnova vojenského tábora dorazil polní maršálek Jindøich Šlik, kterého zde vyslal dvùr na inspekci; ve Vídni vládla nespokojenost s Valdštejnovým slezským tažením.

11. øíjna

Bitva u Stínavy ve Slezsku, v níž bylo zhruba pìtitisícové švédské vojsko vedené Thurnem a plukovníkem Duvalem poraženo Valdštejnovou císaøskou armádou. Valdštejn dal propustit zajaté dùstojníky (vèetnì Thurna) za cenu vydání všech švédských pevností ve Slezsku císaøským.

14. listopadu

Po dobytí Øezna Švédy táhl Valdštejn pøes Èechy do Bavor, aby odtud vyhnal vojsko Bernarda Výmarského; 26. listopadu dorazil do Plznì. Ve Vídni narùstala nespokojenost s Valdštejnem.

30. listopadu

Èást Valdštejnova vojska (nedokonale zásobovaná a vyzbrojená) pod velením Ottavia Piccolominiho pøekroèila èesko-bavorskou hranici s cílem provést rychlou operaci proti Švédùm; zastavila se ve Fürthu. Už 3. prosince však nastal ústup tohoto jízdního sboru zpìt do Èech. Ve Vídni nastalo zdìšení.

prosinec

Valdštejn se znovu pokusil o navázání tajných jednání, ale narazil na nedùvìru u saského vojevùdce Arnima a také u švédského generála Bernarda Výmarského.

V proslulém holandském nakladatelství bratøí Elsevírù v Leidenu vyšlo (jako 31. svazek) latinsky psané dílo èeského exulanta Pavla Stránského O státì èeském (Respublica Bojema), podávající ucelený a všestranný pohled na èeský stát a jeho pøedbìlohorský vývoj. Shromáždil v nìm údaje historické, zemìpisné, místopisné, státoprávní, fakta o obyvatelstvu, jazyku, stavech, panovnících, úøadech, náboženství apod. V Èechách vyšlo poprvé v nìmeckém pøekladu na pøelomu 18. a 19. století, èesky pak o sto let pozdìji.

13. ledna

Dùstojníci Valdštejnovy armády složili svému veliteli pøísahu vìrnosti, tzv. revers. Souèasnì však byli nìkteøí z nich (Gallas, Aldringen a Piccolomini) získáni Vídní a prozradili konspiraèní plány svého velitele.

24. ledna

Císaø Ferdinand II. zbavil Valdštejna hodnosti vrchního velitele císaøských armád; jeho nástupcem byl jmenován hrabì Jan Matyáš Gallas.

18. února

Císaø vydal proskripèní dekret, kterým byl Valdštejn prohlášen za zrádce a rebela.

22. února

Valdštejn se zbytkem vìrného vojska se dal na ústup do Chebu.

25. února

Albrecht z Valdštejna byl mezi desátou a jedenáctou hodinou veèer zavraždìn v purkrabském domì v Chebu; povraždìni byli i jeho pøátelé - Trèka, Ilov, Kinský, Niemann. Valdštejnùv majetek (jeho hodnota se odhadovala na 15 milionù zlatých) byl zkonfiskován a pøešel do rukou tìch, kteøí se podíleli na tragickém pádu tohoto nejbohatšího muže v Èeském království (generálové Gallas, Aldringen, Piccolomini, Tiefenbach, Šlik a další).

2. bøezna

V Opavì složena u pìšího pluku pøísaha vìrnosti Valdštejnovi. Ve mìstì a okolí vypuklo povstání proti císaøi.

18. bøezna

Pøed Opavou se objevily pluky velitele císaøských vojsk ve Slezsku generála Götze; 20. bøezna mìsto kapitulovalo, 'rebelie' byla potlaèena.

kvìten

V bitvì u Lehnice dosáhla švédská vojska vítìzství nad habsbursko-katolickým táborem.

léto

Sasko-švédský vpád do severních Èech; pøes Litomìøice se spojená vojska dostala až pøed Prahu a do støedního Polabí (vyplenila Nymburk). V polovinì záøí se stáhla, nadìje èeské emigrace na možný návrat opìt pohasly. Švédské oddíly (velitele Banéra) podnikaly loupežné výpravy i na Moravu (na Jihlavsko).

5.-6. záøí

Porážka švédské armády u Nördlingenu (pøedtím se vzdala švédská posádka v Øeznì). Švédové byli zatlaèeni do dolního Pomohaní, císaøské vojsko opanovalo jižní Nìmecko; bylo to poslední vítìzství, jehož spoleènì dosáhla vojska španìlská a vojska rakouských Habsburkù. Bezprostøedním dùsledkem bitvy bylo vytvoøení tajné ligy v Ebersdorfu (31. øíjna 1634); ta mìla navázat úzkou spolupráci mezi Španìlskem, Rakouskem a katolickými øíšskými knížaty (tedy v podstatì šlo o program staré Ligy, která se rozpadla poèátkem 30. let).

30. kvìtna

Podepsán tzv. pražský mír mezi císaøem Ferdinandem II. a saským kurfiøtem Janem Jiøím; brzy k nìmu pøistoupila i další øíšská knížata (mj. i Braniborsko) a mìsta. Èeské emigraci však nepøinášel nic. Nejvýznamnìjší zmìnou bylo odstoupení Horní a Dolní Lužice Sasku (jako dìdièné léno je mìl saský kurfiøt již v zástavì od roku 1624), za nìž slíbil kurfiøt pøispìt k vypuzení Švédù z Øíše. Z náboženských otázek byly potvrzeny výsledky augšpurského míru (1555) a vykonání restituèního ediktu bylo odloženo o 40 let; Slezsku pøinesl mír zhoršení, ponìvadž se augšpurské vyznání povolovalo jen Vratislavi a knížectvím bøežskému, lehnickému a opolskému, která nebyla pod pøímou kontrolou Èeské koruny. Francie, která zaznamenala výrazné oslabení protihabsburské koalice, vstoupila již 19. kvìtna t. r. do války proti Španìlsku, když koncem dubna uzavøela se Švédskem spojeneckou smlouvu. Francouzská vláda kardinála Richelieua uzavøela již 25. února 1635 novou alianèní smlouvu s Nizozemím a v létì t. r. dohodu se Savojskem, Mantovou a Parmou. Nastala poslední fáze tøicetileté války - švédsko--francouzská (1635-1648), plná loupeživých tažení za koøistí, jež pustošila celou støední Evropu.

24. dubna

Jan Jiøí pøevzal ve Zhoøelci obì Lužice pod svou správu; tímto aktem byla Lužice definitivnì oddìlena od Èeské koruny.

9. øíjna

V Pøerovì zemøel Karel st. ze Žerotína, krátce pøedtím (19. záøí v Brnì) i kardinál Dietrichštejn.

16. øíjna

V bitvì u Wittstocku (severozápadnì od Berlína) porazil švédský generál Johann Banér císaøskou a saskou armádu; Švédové opanovali severní Nìmecko a pootevøeli si cestu do Èech. Obyvatelstvo pohranièních oblastí Èech muselo zásobovat habsburskou armádu v Sasku (v Ústí nad Labem, Litomìøicích a Dìèínì vznikla velká proviantní skladištì).

10. prosince

V Brnì byl zøízen královský tribunál Moravského markrabství v èele s hejtmanem; tribunál mìl znaènou politickou i soudní pravomoc na úkor zemských úøadù a zemského soudu. Zpoèátku zasedal v Brnì, v roce 1637 (za zemského hejtmana hrabìte Salma) byl pøeložen do Olomouce.

22. prosince

Ferdinand III. byl zvolen øímskonìmeckým králem.

15. února

Ve Vídni zemøel ve vìku devìtapadesáti let císaø Ferdinand II.; vládu pøevzal jeho druhorozený syn FERDINAND III. [1637-1657]. V jeho osobì dosedl na trùn muž nepochybnì schopnìjší, než byl jeho pøedchùdce, a také ménì protièesky zaujatý. Na rozdíl od vìtšiny Habsburkù umìl dobøe èesky, èasto pobýval v Praze a zasloužil se o obnovu Pražského hradu.

jaro

Stavové Moravského markrabství podali novému císaøi stížnost proti Obnovenému zøízení zemskému; žádali, aby zemské úøady byly obsazovány 'osobami starousedlými' a aby zemská samospráva získala urèitou autonomii. Císaø jim jen pøipomenul povinnost držet se zøízení z roku 1628.

Císaø Ferdinand III. vyòal z pravomoci jezuitù Karolinum a obì svìtské fakulty (právnickou a lékaøskou) postavil pod vlastní pravomoc.

24. bøezna

Trestná výprava plukovníka Halbicha, vypravená proti odbojným vsetínským Valachùm, byla v údolí Rokytnice obklíèena a zajata povstalci.

duben

Švédský generál Johann Banér vnikl se svými vojsky pøes Sasko do severních Èech; znaènì demoralizované švédské vojsko se uchylovalo k rabování a loupežím (pøes generálovo provolání k èeskému lidu, jež slibovalo osvobození zemì a vybízelo k povstání - vydáno v Litomìøicích). Na Èechy dolehlo asi nejtìžší osmimìsíèní období tøicetileté války.

konec kvìtna

Švédové stanuli pøed Prahou, avšak mìsto nedobyli (vyznamenala se studentská legie).

èerven

Severovýchodní Èechy byly zaplaveny švédským vojskem; oddíly Zdeòka z Hodic pronikly až k Náchodu a hranicím Slezska. Švédové se také pokusili proniknout na Moravu (u Jihlavy), moravská zemská hotovost a studentská legie z Olomouce je však zastavila. Švédská vojska plenila i západní a jižní Èechy (Plzeòsko, Slánsko, Rakovnicko, Berounsko, Táborsko a Prácheòsko). Na severu Èech loupily jednotky generála Torstenssona, který pøedtím operoval v Lužici a ve Slezsku (pøesunul se na Liberecko a Frýdlantsko).

záøí

Správa Èech svìøena císaøovu bratru arciknížeti Leopoldu Vilémovi, pasovskému biskupovi. Po bok mu byl postaven generál Piccolomini; oba vystøídali generála Gallase.

Z pøíkazu Ferdinanda III. byl vydán svod zákonù a dodatkù k Obnovenému zøízení zemskému, který pøinášel jistá práva èeským stavùm (pokud nešlo o záležitosti, jež se týkaly osoby a práv královských).

jaro

Švédové byli vytlaèeni z Èech.

listopad-prosinec

Banérovo švédské vojsko táhlo do jižního Nìmecka s cílem dobýt Øezno, kde zasedal øíšský snìm, a zmocnit se císaøe Ferdinanda III. Tento smìlý plán však ztroskotal; krátce nato (v kvìtnu 1641) Banér zemøel. Na jeho místo nastoupil 20. kvìtna 1641 maršál Leonard Torstensson, dosavadní generál - zbrojmistr.

9. ledna

Vydán patent, jenž se snažil bránit narùstajícímu zbojnictví (zejména na Valašsku - Ondruška, Adamèík). Patent sliboval odpuštìní a navíc ještì bohatou odmìnu každému zbojníkovi, který zabije svého kamaráda - zbojníka; nepøinesl však žádný efekt.

konec roku

Královský tribunál (vèetnì zemských desek) byl z Olomouce pøeložen do Brna, které se od t. r. stalo jediným hlavním mìstem Moravy. Bylo zøízeno pìt krajù, pøi nich ustaveni krajští hejtmani a sekretáøi; jednalo se o kraj Brnìnský, Jihlavský, Znojemský, Hradišský a Olomoucký. V èele správy zemských desek byl postaven nejvyšší zemský písaø. Ze zemského soudu byl vyòat manský soud olomouckého biskupa, rovnìž olomoucká univerzita mìla svùj zvláštní soud.

jaro

S reorganizovanou a doplnìnou švédskou armádou pronikl Torstensson ze zimního ležení na Dolním Labi do tehdejšího Dolního Slezska.

kvìten

Švédská armáda dobývala slezská mìsta - Velký Hlohov, Lehnici, Javor.

1. èervna

Bitva u Svídnice, v níž zvítìzilo švédské vojsko nad císaøskými oddíly sasko-lauenburského vévody Františka Alberta. Tímto vítìzstvím si Torstensson otevøel cestu na Moravu (obsadil nejprve Opavu).

6. èervna

Švédové pronikli Moravskou branou k Holešovu, kde porazili císaøské jednotky, které ve zmatku prchaly k Uherskému Hradišti.

15. èervna

Po ètyødenní obranì se vzdala opevnìná Olomouc; zemské úøady i s úøedníky prchaly na jih zemì a do Vídnì. Okupovaná Olomouc se stala vojenskou základnou Švédù až do roku 1650. V pøíštích dnech a týdnech byla obsazena další mìsta støední a severní Moravy; z nich se Unièov stal druhým trvalým sídlem švédské posádky.

srpen

Postupný ústup Torstenssona s hlavní armádou do Slezska; císaøské vojsko v èele s arcivévodou Leopoldem Vilémem vypudilo Švédy z moravských mìst (Opavy, Litovle, Tovaèova, Fulneku). Ze Slezska postupoval Torstensson pøes Lužici do Saska.

2. listopadu

U Breitenfeldu (poblíž Lipska) došlo k jedné z rozhodujících bitev tøicetileté války, v níž bylo císaøské vojsko rozdrceno Torstenssonovou armádou. Poražený Leopold Vilém ohlásil 9. ledna 1643 svou abdikaci na vrchního velitele; jeho nástupcem se stal Matyáš Gallas.

leden

Valaši prostøednictvím svých hejtmanù a nekatolických knìží navázali pøímé jednání se Švédy (mj. pomáhali zásobovat švédská vojska potravinami i zbranìmi).

duben

Z Budyšína pøes Zhoøelec do Èech vyrazilo Torstenssonovo vojsko na pomoc (od jara obléhané) Olomouci; prošlo Mladou Boleslaví, Mìlníkem, okolím Prahy a zamíøilo do východních Èech (sledováno císaøskou armádou generála Gallase).

16. èervna

Torstensson dosáhl Svitav a táhl dál k Moravské Tøebové a Olomouci (mìsta dosáhl 22. èervna t. r.). Švédové rychle dobyli Prostìjov, Plumlov, Kromìøíž, Holešov a Lukov (mnohá z nich za pomoci Valachù, napøíklad Kromìøíž). Na Valašsku se rozhoøelo tøetí povstání (1643-1644).

zaèátek záøí

Švédové dorazili k Mikulovu, obsadili Vyškov a uèinili první pokus o dobytí Brna; dobývání mìsta zapoèalo 3. záøí, ale už 8. záøí bylo ukonèeno. Torstensson dostal rozkaz od švédské vlády vrátit se do severního Nìmecka, kde dánský král Kristián IV. vpadl do zad Švédùm; Dánové (a také Poláci) pøešli neèekanì na císaøovu stranu (z obavy z rostoucí nadvlády Švédù v Baltském moøi). Tím však byla zmaøena nadìje na spojení Švédù se sedmihradským knížetem Jiøím Rákóczim (vypovìdìl válku císaøi) a jejich spoleèný postup na Vídeò. Švédové vyklidili èást obsazené Moravy (mìsta Plumlov, Nový Jièín, Tovaèov, Lipník, Pøerov, Lukov, Holešov), své posádky ponechali v Olomouci, Šternberku, Unièovì, Fulneku a Sovinci. Torstensson odtáhl do Holštýnska. Na Moravì utichl váleèný ruch.

listopad

K okupované Olomouci pøitáhl císaøský generál Buchheim s úmyslem vyhnat z mìsta Švédy.

26.-27. ledna

Útok spoleèného vojska (hrabìte Rottala a generála Buchheima o síle asi 4 tisíc mužù) proti støedisku povstalých Valachù - Vsetínu. Císaøská trestná výprava rozpoutala na Valašsku krutý teror - vesnice byly vypalovány, povstalci muèeni a popravováni (odhaduje se na 150-200 popravených Valachù). Odpor Valašska byl definitivnì zlomen do jara 1644.

únor

Zahájena blokáda a po ní nìkolik pokusù císaøských oddílù o osvobození Olomouce od Švédù (vojsku postupnì veleli generál Buchheim, plukovník Richard, generál Ladislav z Valdštejna); akce skonèily v bøeznu 1645 ústupem císaøských jednotek.

prosinec

Zahájena mírová jednání ve vestfálských mìstech: katolickém Münsteru (Habsburci s Francií) a protestantském Osnabrücku (katolíci se Švédskem) o ukonèení války; zprostøedkovateli celé akce byli Benátèané a papežský nuncius Chigi. Zároveò se jednalo i v jiných evropských hlavních mìstech (mj. i ve Vídni). 'Èeská otázka' pøes aktivity emigrantských skupin (nizozemské, lešenské, saské) zùstala mimo zájem jednajících stran.

leden

Generál Torstensson vpadl se svým vojskem do západních Èech s cílem dobýt Vídeò (s pomocí vojsk Rákócziho).

6. bøezna

Bitva u Jankova (na Benešovsku), snad nejkrvavìjší støetnutí za tøicetileté války na našem území mezi švédským vojskem generála Torstenssona a císaøskou armádou generálù Hatzfeldta a Götze (ten v bitvì padl). Vítìzství Švédù bylo pøesvìdèivé; císaøských vojákù padlo na 4 tisíce (ze 17 tisíc), Švédù asi 3 tisíce (celkem šestkrát více než v bitvì na Bílé hoøe). Bitva u Jankova sice otøásla císaøskou koalicí, avšak nadìje na návrat èeské emigraci nijak neposílila. Zpráva o prohrané bitvì se jako lavina rozšíøila po zemi a všude zavládl strach, co bude následovat. Cesta na Moravu byla pro Švédy volná.

bøezen-duben

Švédové dobývali mìsta na jihozápadní a jižní Moravì (napøíklad Jihlavu 11. bøezna, Znojmo 12. bøezna, Lomnici 13. bøezna), dostali se i do Dolních Rakous (Vídeò však jejich náporu odolala). 17. dubna dobyli Mikulov a odvezli odtud v 50 sudech bohatou knihovnu kardinála Dietrichštejna do Švédska. Na jihovýchodní Moravì odolalo Švédùm opìt jen Uherské Hradištì.

3. kvìtna-23. srpna

Obléhání Brna švédským vojskem generála Torstenssona; Brno se Švédùm za 112 denního obléhání ubránilo. Zásluha pøièítána veliteli obráncù Raduitu de Souches a pomoci oddílù sedmihradského vévody Rákócziho. Torstensson odtáhl na jih do Židlochovic a odtud pøes Mikulov do Rakous.

5. srpna

V Praze byl korunován èeským králem nejstarší císaøùv syn Ferdinand IV.; stal se èeským místodržícím. Vládu však nenastoupil, protože 9. èervence 1654 neèekanì zemøel. Jeho korunovace mu však zabezpeèila místo na seznamu panovníkù èeského státu.

24. srpna

Jiøí Rákóczi podepsal v Linci mírovou smlouvu s císaøem Ferdinandem III., v níž bylo uherským protestantùm pøiznáno rovnoprávné postavení s katolíky a Rákóczimu byla zaruèena držba sedmi východouherských stolic a vlastního panství Tokaj.

podzim

Návrat Torstenssonova vojska na Moravu, kde poplenilo Znojemsko a Jihlavsko a po zabezpeèení švédských posádek v Mikulovì, Znojmì, Jihlavì, Telèi a Olomouci zamíøilo do severních Èech a odtud do Slezska (ještì pøedtím se vzdal z dùvodu nemoci Torstensson koncem roku 1645 v Lipsku vrchního velení nad švédskou armádou). Jeho nástupcem se stal polní zbrojmistr Wrangel (spolu s generály Königsmarckem a Wittenbergem).

Císaø Ferdinand III. dal odvézt z chrámu sv. Víta do Vídnì èeské korunovaèní klenoty; do Prahy se vrátily až roku 1791, ale jen na korunovaci.

poèátek dubna

Na mírovém jednání byl pøedložen spis èeské emigrace o dvanácti bodech; císaøským zástupcem Trauttmannsdorfem byl však odsunut mezi požadavky 'nesmiøitelné', a tudíž nepøijatelné.

léto

Telè, Znojmo, Plumlov a Mikulov byly zbaveny švédských posádek.

léto

Vojska švédského generála Wrangela pronikla do západních Èech (pøes Cheb).

25. srpna

Postup Švédù byl zastaven v bitvì u Tøebele, kde jejich oddíly utrpìly znaèné ztráty; Wrangel poté opustil již v záøí Èechy a ponechal jen švédskou posádku v Chebu. Vojenským neúspìchem se podstatnì zhoršily vyhlídky na prosazení (švédského a exulantského) požadavku do prvního návrhu smlouvy - obnovení pøedváleèných politických a náboženských pomìrù ve støední Evropì.

7. prosince

Po dvoumìsíèním obléhání císaøských vojsk generála de Souchese a hrabìte Buchheima (padl velitel posádky Oesterling) byla Jihlava zbavena Švédù.

30. ledna

Uzavøen separátní mír Nizozemcù se Španìly; po osmdesátiletém boji získali Nizozemci uznání nezávislosti.

8. bøezna

Na mírových jednáních došlo k zásadní dohodì o náboženských pomìrech, které mìly být uvedeny zpìt k datu 1. ledna 1624 (§ 2, èl. 5); tzn. k letopoètu, kdy Habsburkové vládli v èeském státì již zcela neotøesitelnì. Habsburská nadvláda a povinné katolictví dostaly mezinárodní uznání. Èeská emigrace byla odsouzena k trvalé diaspoøe, k postupné asimilaci.

jaro

Wrangelovy oddíly se spojily s francouzskou armádou maršála Turenna a 17. kvìtna porazily vojsko císaøe a bavorského vévody v bitvì u Zusmansdorfu.

èerven

Švédský generál Königsmarck vpadl se svým vojskem pøes Chebsko, Plzeò a Rakovník do støedních Èech.

17. èervence

Na mírových jednáních došlo k dohodì o hospodáøské restituci a amnestii, kterou císaø poskytoval jen katolíkùm.

25. èervence

Oddíly generála Königsmarcka pronikly do Prahy (na Malou Stranu a na Hradèany); stateèná obrana Pražanù jim zabránila proniknout pøes Vltavu do Starého a Nového Mìsta (a to i pøes znaèné posily v dalších mìsících). Švédové však pøikroèili k bezohlednému rozkrádání kulturních pokladù Prahy: byla zabavena strahovská a rožmberská knihovna, podstatná èást rudolfínských sbírek obrazù, soch, porcelánu, kobercù, zbraní atd. Tyto cennosti se pøepravovaly na speciálních vorech po Vltavì a Labi do Hamburku a poté do Stockholmu. Dodnes nebyly vráceny. Praha vydržela obléhání až do 31. øíjna 1648, kdy pøišla zpráva o uzavøení míru.

srpen

Švédská vojska pustošila jižní Èechy.

24. øíjna

V münsterské císaøské rezidenci byla oficiálnì podepsána mírová smlouva - vestfálský mír; ratifikaèní listiny si strany vymìnily 18. února 1649 a 21. února t. r. byl kongres slavnostnì rozpuštìn. Provedení mírových podmínek kontroloval až do roku 1651 norimberský exekuèní snìm. Vestfálský mír zùstal formálnì v platnosti až do zrušení Svaté øíše øímské císaøem Františkem II. roku 1806. Velmocenské postavení ztratila papežská kurie a Španìlsko, naopak velmocemi se staly Francie, Švédsko a Rakousko. Objevily se dva nové státy - Švýcarsko a Nizozemí. Èeská koruna vedle územní ztráty (obì Lužice) zaznamenala hluboký pokles obyvatelstva (odhady ztrát se pohybují od 25 % do 80 % obyvatelstva, do exilu bylo vyhnáno 120-150 tisíc osob) a znaèné materiální ztráty (v Èechách a na Moravì mìlo být vypáleno a znièeno na 280 zámkù, pøes 100 mìst, více jak 1100 vesnic). Krutì byla zklamána èeská emigrace - kdo chtìl, mohl se sice vrátit zpìt do zemì, avšak musel pøestoupit na katolickou víru a podrobit se novým zákonùm. Ve Slezsku byla zachována svoboda augšpurského vyznání jenom v nìkolika knížectvích a mìstech.

leden

Po mìsíèním vyjednávání došlo v Praze k podpisu smlouvy o podmínkách dalšího setrvání švédských vojsk na èeském území; Švédové mìli dostávat mìsíènì 42 tisíc zlatých, pøièemž se mìli vzdát kontribuce a výpalného. Ve skuteènosti se však dohoda nedodržovala pro naprostý nedostatek penìz. Všeobecnou bídu v zemi sužovala i císaøská armáda a øádící mor.

21. záøí

Došlo k podpisu tzv. zatímního recesu (dohody o lhùtách výplaty smluvené váleèné náhrady Švédùm a o postupném odchodu švédského vojska z èeských zemí); reces byl ještì v øíjnu t. r. doplnìn zvláštní smlouvou s podrobnými instrukcemi.

25. a 28. záøí

Z iniciativy pražského arcibiskupa kardinála Arnošta hrabìte Harracha (1623-1667), a zejména opata pražského emauzského kláštera Juana Caramuela Lobkovic vyšly první dva protireformaèní dekrety pražských místodržících (tøetí vyšel 1. února 1650), jimiž byli vypovídáni nekatoliètí kazatelé ze zemì a nekatolickým poddaným bylo vyhrožováno pøísnými tresty (vìzením, vojenskými dragonádami, konfiskací majetku a ztrátou hrdla), nepøihlásí-li se do tøí nedìl ke katolické víøe. Heslem, s nímž se protireformaèní tlak obnovoval, byl mariánský kult (který výraznì podporoval Ferdinand III. s jezuity); na poèátku byl v èervnu 1650 zdvižen mariánský sloup na Staromìstském námìstí v Praze (na památku vítìzství nad Švédy) a 7. záøí 1650 s okázalostí navrácen mariánský obraz staroboleslavský na své pùvodní místo.

30. záøí

Evakuace švédských jednotek z Prahy; císaøští generálové se rozlouèili s velícím švédským generálem Wittenbergem hostinou v Královské oboøe.

øíjen-listopad

Švédské posádky opustily Èechy.

1. února

Vydán tøetí protireformaèní dekret; následkem jeho opatøení docházelo k útìkùm poddaných z gruntù za hranice a k bouøím proti násilí pøi vojenských exekucích. Proto si vrchnosti vymohly ve Vídni, aby provádìní tìchto dekretù bylo zastaveno (27. bøezna 1650) a místodržícím se naøizovalo, aby pøedkládali nejprve své rozhodnutí v náboženských vìcech vídeòské vládì ke schválení; po tomto rozhodnutí Ferdinanda III. (uplatnil se vliv jezuitù) byl lid obracen ke katolictví spíše duchovními prostøedky.

duben

V Èechách byly vydány tzv. vypovídací dekrety proti posledním nekatolickým šlechticùm a vrchnostenským úøedníkùm (další vydány v bøeznu 1651).

7.-8. èervence

Švédské vojsko odtáhlo z moravských mìst (Sovince, Šternberka, Olomouce, Unièova a Fulneku) a v prùbìhu mìsíce èervence také ze Slezska.

24. èervence

Císaø Ferdinand III. naøídil konat ve všech kostelích v Èechách a na Moravì slavnostní Te Deum na oslavu míru.

23. záøí

Na dùvìrné konferenci knìžstva v Praze bylo usneseno, aby byl proveden soupis zádušního (též kostelního) jmìní (tj. veškerého movitého i nemovitého majetku kostelù, farních beneficií, klášterù, kapitol a biskupství) a na podnìt jezuitù byl pøijat návrh na zøizování jen menších farních obvodù; tato usnesení se však složitì prosazovala.

øíjen

Èeský snìm zøídil zvláštní hlavní komisi pro zøizování far, které byly podøízeny obdobné krajské komisi s úkolem zjistit hmotný stav far.

Bìhem roku bylo vydáno nìkolik dekretù, jimiž se mìla øídit rekatolizace mezi poddanými a byla obnovena reformaèní komise; ta zaèala pùsobit pod vedením generálního sekretáøe Mikuláše ze Schönfeldu nejdøíve v hradeckém kraji (zvláštì na Opoèensku a Novomìstsku). Komise pùsobila ètyøi roky (1651-1654) ve všech krajích Èech a vìtšina obyvatel pøijala pod nátlakem katolictví. Èechy se staly katolickou zemí s výjimkou Ašska (mìlo postavení øíšského léna) a hornických mìst v Krušných horách (z hospodáøských dùvodù). Postup protireformace byl mírnìjší na Moravì (zapoèata až roku 1654), a zejména ve Slezsku (pro slezská knížectví Olešnice, Bøeh, Lehnice, Volov a mìsto Vratislav byla zaruèena svoboda augšpurského vyznání, a dokonce došlo ke zøízení tøí luterských tzv. milostivých kostelù ve Svídnici, Javoru a Hlohovu).

16. listopadu

Vydán místodržitelský patent, kterým bylo rozhodnuto poøídit soupis obyvatel podle víry; v soupisech bylo uvedeno jméno, zamìstnání, stáøí, náboženské vyznání a pøedpoklad pro rekatolizaci. Soupis byl provádìn do èervna 1652, je v nìm podchyceno obyvatelstvo ve vìku od 10 let; zachovaly se záznamy ze všech krajù mimo Prácheòska a Litomìøicka.

Moravská židovská zemská synoda schválila redakci zákoníku Šaj Takanot, jímž se øídil život náboženských obcí.

Pražský m욝an G. Leux vytvoøil projekt k oživení pražského a èeského obchodu; pøedpokládal využití splavných øek a vedení obchodu z Itálie pøes Prahu do Hamburku a Slezska. Projekt se nerealizoval. Styk s protestantskými zemìmi a celní zákon z roku 1658 s vysokými dovozními cly kladl rozvoji obchodu nepøekonatelné pøekážky.

Vypuklo povstání nevolníkù na panství litomìøického dìkana v Týnci; vesnièané se vzbouøili proti zavádìní neúnosných robot a zaútoèili na vrchnostenské úøedníky a dráby.

záøí

Do Prahy se dostavili øíšští kurfiøti, aby projednali s Ferdinandem III. volbu jeho syna na budoucího císaøe (samotný Ferdinand se dostavil do èeské metropole už v èervenci t. r., jeho dvùr v poètu tøí tisíc osob pobýval v Praze až do prosince 1652).

kvìten

Ferdinand IV. byl zvolen øímskonìmeckým králem; 18. èervna t. r. se konala ve Frankfurtu jeho korunovace.

Byl vyhotoven první soupis pozemkù, poddanských (rustikálních) usedlostí a poddaných (z nichž se platila bernì nebo kontribuce) na našem území, první katastr v Èechách - tzv. berní rula; vycházelo se z vrchnostenských pøiznání z roku 1654. Evidovaly se podle krajù, panství a lokalit všechny poddanské usedlosti a m욝anské domy, jejich vybavení polnostmi, dobytkem, zamìstnání držitelù, údaje o svobodnících a Židech. Pro výmìru kontribuce byla zvolena základní jednotka - tzv. osedlý. Vrchnostenská (dominikální) pùda nebyla do soupisu zahrnuta.

Brnìnský m욝an Pavel Hynek Morgenthaler podal na snìmu v Øeznì císaøi Ferdinandu III. návrhy na ekonomické povznesení monarchie v duchu merkantilismu; ten hlásal hromadìní obchodního kapitálu (zejména zlata) uvnitø státu, podporoval vývoz, budování manufaktur, stavbu silnic a dalších dopravních cest. Morgenthalerùv návrh požadoval specializaci každé zemì monarchie; vláda však tento plán odmítla.

Pro Moravu byl vydán císaøský dekret, kterým se naøizovalo nekatolickým vrchnostem, že musí do 14 dnù své statky prodat, jinak budou dány do veøejné dražby; tak byl zbytek nekatolické šlechty na Moravì vypovìzen.

23. února

Císaø Ferdinand III. vytvoøil v Praze tzv. Karlo-Ferdinandovu univerzitu tím, že spojil Karolinum s jezuitskou kolejí; práva a medicína zùstaly v Karolinu, sídlem fakult filozofické a teologické se stalo jezuitské Klementinum. Karlo-Ferdinandova univerzita pak existovala až do roku 1918 (respektive do roku 1920).

9. èervence

Teprve jedenadvacetiletý øímskonìmecký a èeský král Ferdinand IV. se nakazil èernými neštovicemi a neèekanì zemøel. Následníkem trùnu se stal jeho ètrnáctiletý bratr Leopold.

22. øíjna

Vydán další patent prohlubující rekatolizaci obyvatelstva; stanovil povinnost poddaným zúèastòovat se bohoslužeb (mše i kázání), jejichž poèet byl stanoven na 90 dní v roce, pøièemž hospodáøi se ukládalo, aby dohlížel na úèast svých dìtí i èeledi.

Z bývalé staré kapituly vzniklo litomìøické biskupství; jeho prvním biskupem byl jmenován probošt Maxmilián Rudolf, svobodný pán ze Schleinitz. Diecéze zahrnovala litomìøický kraj spolu se šluknovským a frýdlantským výbìžkem, ale o toto území byl roku 1664 veden spor s dìkanem v lužickém Budyšínì. Roku 1784 bylo litomìøické biskupství rozšíøeno o boleslavský a žatecký kraj.

U kostela sv. Josefa v Praze na Malé Stranì byl založen øád karmelitek v Èechách.

Vydáno naøízení, podle nìhož museli faráøi vést seznamy osob, které pøišly ke zpovìdi.

konec dubna

Polské Lešno bylo dobyto Poláky (v rámci švédsko-polské války v letech 1655-1660), zpustošeno a vypáleno; pøi požáru pøišel J. A. Komenský nejen o dùm a majetek, ale i o èást rukopisù. Uprchl s rodinou do Slezska, pak do Nìmecka a nakonec se na podzim 1656 usadil definitivnì v Amsterodamu. O rok pozdìji (1657) byla v Amsterodamu vydána jeho Opera didaktika omnia (Veškeré spisy didaktické); vyšla ve ètyøech dílech s vìnováním Amsterodamu.

srpen

Èeský král Ferdinand III. navštívil naposledy Prahu pøi pøíležitosti korunovace své tøetí manželky Eleonory Gonzagové (sòatek uzavøel v roce 1651) a také svého syna Leopolda.

11. záøí

Druhorozený syn císaøe Ferdinanda III. Leopold I. byl v Praze korunován èeským králem.

prosinec

Mezi Rakouskem a polským králem Janem Kazimírem uzavøena smlouva, podle níž mìl Ferdinand III. pøispìt Polsku pomocným vojenským sborem o síle 4 tisíce mužù.

Na základì pøiznávacího listu vrchnosti byla vytvoøena na Moravì tzv. lánová vizitace, berní soupis poddanské pùdy (obdoba berní ruly v Èechách). Byly provedeny dvì lánové vizitace (1656-1658 a 1669-1679); z druhé vizitace se dochovaly materiály témìø pro všechna moravská dominia i pro moravské enklávy ve Slezsku. Základem pro vymìøování kontribuce byl 'lán'. Kromì danì z lánu platila se na Moravì ještì (od roku 1671) i domovní daò, tzv. daò z komínù.

bøezen

Po pøipojení sedmihradského knížete Jiøího II. Rákócziho ke Švédsku vstoupilo Rakousko do války jako spojenec Polska. Císaøská armáda pod velením generála Hatzfelda a Raimunda Montecuccoliho byla rozložena hlavnì v èeských zemích. Ambicióznímu Švédsku vyhlásily válku i Dánsko, Holandsko, Braniborsko a Rusko.

2. dubna

Ve Vídni zemøel èeský král a císaø Ferdinand III.; vlády se ujal jeho syn LEOPOLD I. [1657-1705].

18. èervence

Leopold I. byl zvolen øímskonìmeckým císaøem.

Nevolníci na Cvikovsku odmítli robotovat a podnikli útok na panské sídlo v Zákupech, útok byl odražen, 26 mužù uvìznìno.

1. února

Leopold I. se vydal do Frankfurtu, kde se konala 1. srpna t. r. jeho císaøská korunovace.

Èeský snìm byl nucen schválit nebývale vysokou berní èástku na vedení války s Turky (1952 tisíc zlatých); následujícího roku to bylo dokonce 2527 tisíc zlatých. Èechy nesly zpoèátku nejvìtší berní tíži (celou polovinu, pak ètyøi devítiny), na Moravu pøipadly dvì devítiny a na Slezsko tøi devítiny.

3. záøí

Po pøedchozím dobytí pevnosti Nové Zámky pøekroèilo zhruba desetitisícové vojsko osmanských Turkù a jejich spojencù, tatarských a kozáckých jezdcù, øeku Váh a pøes Uherský Brod vpadlo na východní a jižní Moravu. Moravští stavové postavili na obranu pìší pluk a svolali veøejnou hotovost jízdy a pìších, která se však pøed Tatary rozprchla. Vyplenìna byla øada míst v Podyjí a ve støedním Pomoraví (Veselí, Strážnice, Podivín, Hustopeèe, Lanžhot, Rajhrad), Turci pronikli až k Tøebíèi a Velkému Meziøíèí. Císaø vyslal na obranu Moravy 3 tisíce jezdcù, kteøí se spojili s moravským vojskem, jemuž velel Raduit de Souches.

20. záøí

Nový vpád Tatarù, kteøí poplenili hradišský kraj.

poèátek øíjna

Tøetí nájezd Tatarù na Moravu zpustošil Valašsko (Klobouky, Vizovice, Vsetín a Valašské Meziøíèí). Celkové škody na majetku se odhadují na nìkolik milionù zlatých a na 40 tisíc odvleèených mužù a žen.

Založeno biskupství v Hradci Králové; návrh podán již ve 30. letech 17. století, avšak otázky hmotného vybavení odsunuly jeho realizaci. Do pùsobnosti nového biskupa patøil kraj Hradecký, po roce 1784 rozšíøena diecéze o kraje Èáslavský, Chrudimský a Bydžovský. Prvním hradeckým biskupem se stal benediktinský pražský opat Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka.

Moravský zemský advokát F. Š. Malivský z Maliv navrhl moravským stavùm zavést v zemi výrobu nových dokonalých druhù zboží z vlny, lnu a hedvábí jak pro domácí potøebu, tak i pro export; navrhl do zemì pøestìhovat 100-150 tisíc øemeslníkù. Jeho utopický návrh byl odmítnut. Sám založil první textilní manufakturu v Brnì, brzy ji pøestìhoval do Ivanèic a poté do Tišnova (zamìstnávala 80 lidí).

jaro, léto

Generál de Souches v èele moravských a èeských plukù a pomocných sasko-durynských vojsk vtrhl z Moravy do Uher, dobyl Nitru a Levici a porazil silný turecký oddíl u Nových Zámkù (18. èervence), pøièemž osvobodil nìkolik set zajatých Moravanù. Posléze dobyl ještì Parkaò (Štúrovo) a rozložil se s vojskem mezi Komárnem a Novými Zámky, aby chránil Horní Uhry a Moravu.

léto

Došlo k odbojné akci nevolníkù na panství Police u Èeské Lípy; vzbouøili se proti robotì, která jim neumožòovala sklidit vlastní úrodu.

1. srpna

Císaøské vojsko generála Montecuccoliho svedlo vítìznou bitvu s dvojnásobnou pøesilou Turkù u sv. Gottharda pøi øece Rábu; Turci byli nuceni podepsat 10. srpna t. r. mír ve Vašváru, kterým se ukonèila válka mezi habsburskou monarchií a osmanskou øíší (1663-1664). Mír s dvacetiletou platností nepøinesl habsburské stranì podstatnìjších ziskù, Turci zùstali pány všech uherských pevností, jichž se za války zmocnili (zejména Nových Zámkù). Tehdy dosáhlo turecké panství na Slovenku nejvìtšího rozsahu.

Vídeòská vláda zøídila komerèní kolegium, jež mìlo dbát o povznesení obchodu a napomáhat realizaci merkantilistických návrhù na zlepšení bilance zahranièního obchodu. Pod vedením vídeòského ekonoma J. J. Bechera byla založena první Orientální spoleènost pro obchod s jihovýchodní Evropou, která však brzy zanikla.

jaro

Na panstvích v horním Pojizeøí (kolem Turnova) vypuklo poddanské povstání.

V Praze došlo (s pøièinìním jezuity M. V. Šteyera a jeho matky) k založení literární matice (družstva), tzv. Svatováclavského dìdictví; toto vydavatelství mìlo nahradit 'kacíøskou' pøedbìlohorskou literaturu novými èeskými knihami katolicky a protireformaènì zamìøenými. V letech 1670-1751 rozdalo Dìdictví více než 80 tisíc knih.

Založena ètyøèlenná tzv. tajná konference, ústøední orgán rakouské monarchie pro zahranièní politiku. Postupnì poèet jejích èlenù rostl, takže pro její tìžkopádnost ji Leopold I. pøestal svolávat a Josef I. ji zrušil a nahradil sedmi specializovanými komisemi.

15. listopadu

V Amsterodamu zemøel Jan Amos Komenský (Comenius Moravus), poslední biskup jednoty bratrské; pochován byl 22. listopadu t. r. v Naardenu (východnì od Amsterodamu) u bývalého kostelíku valonské církve. Jeho spisy (napøíklad Svìt v obrazech, Brána jazykù otevøená, Labyrint svìta a ráj srdce, Velká didaktika, Kšaft umírající matky jednoty bratrské, Obecná porada o nápravì vìcí lidských) zná celý kulturní svìt.

konec roku

Zaèátek 'klatovského vyhnanství' Bohuslava Balbína, nejvìtšího èeského barokního historika, jezuity a vlastence; v této venkovské jezuitské koleji napsal své nejproslulejší a nejznámìjší dílo, které vyšlo tiskem poprvé až v roce 1775 (latinsky) a èesky v roce 1869 pod názvem Obrana jazyka slovanského, zvláštì èeského. Klatovskou kolej opustil v roce 1674. Úctu k minulosti národa vtìlil do struèného vylíèení èeských dìjin (Epitome rerum Bohemicarum) a do prvních deseti svazkù rozsáhlé vlastivìdné práce Miscellanca historica regni Bohemiae.

Povstání poddaných na panství novozámeckém na Litomìøicku.

V Uhrách vypuklo povstání vedené kežmarským velmožem Emmerichem Tökölym proti císaøi Leopoldovi I., které ohrozilo Moravu; bøeh Moravy (mezi Lanžhotem a Strážnicí) byl opevnìn a moravská hotovost hájila zdejší prùsmyky.

V Praze vydal 'otec' moravského dìjepisectví Tomáš Pešina z Èechorodu Mars Moravicus, dìjiny støedovìké Moravy (do roku 1526) v duchu katolického humanisticko-barokního uèeného dìjepisu, který ještì nerozlišoval historii a mytologii.

Na Šumpersku (ve Velkých Losinách) zaèaly èarodìjnické procesy; za sedmnáct let pøivedla inkvizice (tribunál pod vedením olomouckého právníka Jindøicha Bobliga z Edelstadtu) k smrti 21 mužù a 27 žen v Šumperku a kolem 50 osob v Losinách. Procesy skonèily rokem 1696. Byly to nejrozsáhlejší èarodìjnické procesy v našich zemích.

Moravští stavové se snažili v plném rozsahu obnovit univerzitu v Olomouci (za tøicetileté války byla dvakrát uzavøena: v letech 1619-1621 moravskými stavy a 1642-1651 v dùsledku obsazení mìsta Švédy); vedle stávající teologické a filozofické fakulty vzniklo i právnické studium (uèil pouze jeden profesor).

V èeských zemích propukla morová epidemie, která se rozšíøila z Uher a Dolních Rakous nejprve na Moravu, kde bylo nejvíce postiženo Znojmo, Mikulov a Hustopeèe, a poté do støedních Èech (zejména do Prahy). Mezi obìtmi epidemie byli napøíklad i Bedøich Bridel, nejvýznamnìjší èeský barokní básník, a Tomáš Pešina z Èechorodu, vèetnì celé pražské univerzitní elity (23 pedagogù a uèencù). Mor byl doprovázen velkou bídou.

Zaèaly nepokoje poddaných na panovnických statcích (od podzimu 1679) - Zbiroh, Podìbrady, Kolín, Pardubice; byly vyvolány pøíjezdem císaøe Leopolda I. do Èech (23. záøí 1679 opustil Vídeò, kde propukl mor). Poddaní protestovali formou peticí zasílaných císaøi Leopoldu I. proti novým bøemenùm (zásobování dvora, úèast na honech apod.) a odepíráním robot. Takovou petièní akci provedli poddaní frýdlantského panství v boleslavském kraji (listopad 1679), po nich poddaným v severních a západních Èechách.

leden-duben

Proti povstalcùm bylo vysláno vojsko; vrchním velitelem byl jmenován generál Kryštof Vilém Harant z Polžic a Bezdružic. Ze Slezska byl povolán do Èech pìší pluk Granùv a jezdecký pluk Mercy de Billets. Harantùv kyrysnický pluk byl rozdìlen na dvì èásti - jedna mìla pod velením Eneáše Sylvia Piccolominiho potlaèovat povstání na severu Èech, druhá pùsobila na Èáslavsku a Chrudimsku (velel jí hrabì Kueffstein).

22. bøezna

Vydán patent Leopolda I. proti vzbouøeným poddaným; zakazoval jim podávat stížnosti (petice) proti vrchnosti pøímo panovníkovi a odkazoval je na krajské hejtmany. Souèasnì patent rušil všechna poddanská privilegia z období pøed rokem 1618, pokud nebyla novì potvrzena vrchnostmi. Císaø pøísnì zakázal jakékoliv srocování lidu.

konec bøezna, duben

Povstání se rozšíøilo do krajù Litomìøického, Žateckého, Slánského a Plzeòského a postupnì zasáhlo též do Loketska a na Moravu.

jaro

Povstalci Emmericha Tökölyho vtrhli tøemi proudy na východní Moravu (ke Kloboukùm a Svìtlovu, do okolí Frenštátu, Hukvald a Frýdku a k slezským hranicím). Obrana Moravy byla svìøena podmaršálkovi Arnoštu Rüdigerovi ze Stahremberka (za pomoci 400 Valachù).

30. dubna

Na Plzeòsku zasáhlo vojsko (i s pomocí dìl) proti sedlákùm, kteøí se opevnili na Ovèím vrchu u vsi Èeliva; padlo zde 50 nevolníkù.

polovina kvìtna

Vojsko potlaèilo jednotlivá povstání. Císaøská vyšetøovací komise (vytvoøená 10. dubna 1680) vedená generálem Harantem a komorním prezidentem Ferdinandem Arnoštem Hýzrlem z Chodù organizovala procesy proti vùdcùm povstalcù; do konce èervence vynesla nìkolik desítek hrdelních trestù, další stovky vzbouøencù odsoudila na nucené práce a do vìzení.

28. èervna

Císaøem Leopoldem I. byl vydán v Pardubicích (kam uprchl císaø z Prahy pøed morem) první robotní patent s cílem zmírnit robotu poddaných (dosud byly povinnosti poddaných urèovány vrchností a zanášeny do urbáøù); stát tak stanovil povinnosti poddaných. Patent stanovil maximálnì tøídenní robotu v týdnu (vyšší roboty jen pøi sklizni), zakázal šlechtì vybírat od poddaných protiprávnì danì, zvyšovat dávky a nutit sedláky ke koupi pøedražených výrobkù; souèasnì žádal vrchnosti, aby se k poddaným chovaly s køesanskou laskavostí. Patent rovnìž omezoval povinnosti pøi tzv. dalekých fùrách (pøi pøikázaných cestách s potahem mimo panství) a zakazoval robotu v nedìli a ve svátek (poddaný mìl chodit do kostela). Na Moravì platil od roku 1713.

podzim

Na Frýdlantsku se rozhoøelo nové povstání, kterého se úèastnilo 29 obcí; v èele vzbouøených nevolníkù stál øasnický kováø Ondøej Stelzig.

14. èervence-12. záøí

Stotisícová armáda sultána Mustafy (za pomoci Tökölyho) obléhala Vídeò; turecko-tatarské hordy pronikaly až na Moravu (po Brno, Pøerov), kde loupily a drancovaly. Moravští stavové postavili poèátkem srpna t. r. obranné oddíly mušketýrù a dragounù, které bránily èetná moravská mìsta (Strážnici, Vsetín, Frenštát). Obležené Vídni pøišel na pomoc polský král Jan Sobieski; jeho armáda procházela od poloviny srpna Moravou (25. srpna dorazila do Mikulova). Porážka Turkù u Vídnì (12. záøí) spojenou polsko-rakouskou armádou (vedenou vévodou Karlem Lotrinským) znamenala poèátek konce jejich panství v Uhrách.

Jezuity v Sobìchlebech u Teplic byla založena první koncentrovaná textilní (vlnaøská) manufaktura v Èechách; nebyla však dlouho v provozu.

Vydána kniha vídeòského kameralisty P. W. Hornigka Öesterreich über alles, wann es nur will (èesky Rakousko nade všechno, pokud jen chce). Hornigk navrhoval podpoøit co nejvìtší sobìstaènost státu ve výrobì a snížit tak závislost na cizinì (aktivní bilanci zahranièního obchodu). Doporuèoval zpracovávat suroviny v domácích podnicích, v èeských zemích se vìnovat pøedevším textilní produkci a zapojit do výroby i nezamìstnanou chudinu; tyto názory narážely na odpor cechù.

Císaø Leopold I. vydal souhlas, podle nìhož si moravský zemský snìm mohl ustavit moravský zemský výbor.

Morava trpìla novými nájezdy z Uher vedenými Pangrácem, pøívržencem Tökölyho.

Zvláštním císaøským dekretem byla na Moravì zavedena daò z hlavy; dekret tím porušoval Obnovené zøízení zemské, které umožòovalo vypisování daní výhradnì moravskému zemskému snìmu.

srpen

Do Vídnì se vypravila deputace Chodù (z jedenácti pohranièních vesnic) k císaøi Leopoldovi I., aby se pokusila o prosazení svých práv a podala stížnost na útisk vrchnosti (W. M. Lammingena). Chodská 'causa' pøerostla v otevøené povstání, které bylo 17. èervence 1693 potlaèeno vojskem. Lammingen požadoval exemplární potrestání všech pøedákù odboje, nakonec byl popraven pouze nejrozhodnìjší mluvèí Chodù Jan Sladký-Kozina.

26. èervna

Na panství Hukvaldy (severní Morava) vypuklo nevolnické povstání; sedláci z tøiceti vesnic vystoupili se zbraní v ruce proti olomouckému biskupovi Karlu z Lichtenštejna a žádali zmírnìní svých robotních povinností. Povstání bylo do 18. èervence t. r. tvrdì potlaèeno.

28. listopadu

Konala se poprava Jana Sladkého-Koziny v Plzni; tím vyvrcholila odplata vrchnosti za chodskou rebelii.

Opat kláštera v Oseku u Duchcova zde vybudoval za pomoci saského specialisty punèocháøskou manufakturu; roku 1725 již zamìstnávala na 300 osob. Ještì významnìjší byla zdejší klášterní cajkáøská manufaktura z roku 1707, která o 80 let pozdìji zamìstnávala 766 osob a mìla v provozu 27 tkalcovských stavù.

11. záøí

V bitvì u Zenty (pod vedením prince Evžena Savojského) došlo k porážce tureckého vojska rakouským; Turci ztratili na 30 tisíc mužù. Habsburské vojsko se dalo na pochod na turecké území. Turci byli nuceni zahájit mírová jednání.

Èeské místodržitelství vypracovalo návrh na zdokonalení obchodu a výroby podle zásad merkantilismu; návrh podával nejen podrobnou analýzu neutìšených hospodáøských pomìrù, ale doporuèoval øadu konkrétních opatøení ke zlepšení bilance zahranièního obchodu a k podpoøe manufakturní výroby.

26. ledna

Podepsán mír ve mìstì Karlovice - Sremski Karlovci (jednání probíhala v letech 1698-1699), jímž byla ukonèena válka mezi Svatou ligou (v èele s Rakouskem) a osmanskou øíší; Habsburkové získali zpìt východní Uhry, Sedmihradsko, Chorvatsko a znaènou èást Slavonska. Územního zisku dosáhlo i Polsko (pravobøežní Ukrajinu a Podolí), Benátsko (Peloponés a pevnosti v Dalmácii) a Rusko (Azov s okolím). Turecko ustoupilo ze støední Evropy.

Vyšel první díl kroniky J. F. Beckovského (katolického knìze, historika a spisovatele) Poselkynì starých pøíbìhù Èeských, vlastenecky ladìné prózy (sice v pøísnì katolickém a protireformaèním duchu), dovedené do roku 1526; vycházela z Hájkovy kroniky, v mnohém však byla doplnìna a opravena.

Vedena válka o dìdictví španìlské; 1. listopadu 1700 zemøel španìlský král Karel II., s nároky na španìlský trùn vystoupili oba švagøi zemøelého - francouzský král Ludvík XIV. pro svého vnuka Filipa V. z Anjou a císaø Leopold I. pro svého syna Karla. Francie se obávala habsburského 'obklíèení', koalice v èele s Rakouskem byla však úspìšnìjší. Náklady na válku nesly pøedevším èeské zemì.

Stavba zámeckého areálu v Jaromìøicích nad Rokytnou podle projektu J. L. Hildebrandta; stal se významným støediskem barokní kultury (zejména hudební).

Dominik Ondøej z Kounic založil ve Slavkovì u Brna rozptýlenou manufakturu na výrobu jemných vlnìných tkanin; v roce 1704 v ní pracovalo asi 190 osob. Do Slavkova byla pozdìji pøenesena manufaktura na výrobu mlynáøských pláten z Køižanova, která zamìstnávala okolo 90 osob.

V paláci hrabìte F. A. Šporka v Praze Na poøíèí zaèalo pùsobit nejstarší divadlo v našich zemích.

Vydán zákaz dovozu suken, pláten, kùže z tìch výrobkù, za které plynulo z Èech mnoho penìz do ciziny a které by mohly být vyrábìny v Èechách.

Na stranì Francie proti Leopoldovi I. vystoupil sedmihradský vévoda František Leopold Rákóczi II. (pøidali se pøívrženci Tökölyho - kuruci). Oddíl povstalcù vedený Mikulášem Berczényim vtrhl na Moravu do okolí Strážnice. Berczényi se obrátil 12. kvìtna k moravským stavùm s manifestem, v nìmž je vyzval k pøipojení se k boji za 'spoleènou vìc'. Podobnou výzvu vydal obyvatelùm východní Moravy i Rákócziùv vùdce Pangrác. Zemská hotovost odrazila útok kurucù.

Provedeno první sèítání lidu (bez dìtí) s cílem zjistit populaèní data pro spotøebu soli.

Zapoèata stavba nejvýznamnìjší èeské barokní architektury - chrámu sv. Mikuláše na Malé Stranì v Praze; nejprve zaèal stavìt Kryštof Dienzenhofer, stavbu dokonèili jeho syn Kilián Ignác Dienzenhofer, náš nejvìtší barokní stavitel, a Anselmo Lurago (postavil vìž).

jaro-léto

Nový útok kurucù na Strážnici a Uherskobrodsko; Moravané opláceli nájezdy do Uher (Pováží, okolí Skalice).

13. srpna

Posílená císaøská armáda porazila francouzsko-bavorské vojsko u Hochstädtu.

záøí-øíjen

Nájezd uherských povstalcù na Hradišsko a Hodonínsko; moravské stavy obsadily prùsmyky zemskou hotovostí a vyhlásily brannou povinnost pro každého pátého muže.

Další nájezdy kurucù zpustošily Bøeclavsko a kraj mezi Bzencem, Veselím a Ostrohem. Rovnìž oddíly Berczényiho o síle 12 tisíc mužù vtrhly na Moravu a poplenily zemi až ke Kyjovu a Hustopeèím.

Zøízena stavovská komise pro zlepšení èeského obchodu a prùmyslu.

5. kvìtna

Zemøel císaø Leopold I., jehož témìø pùlstoletí trvající vláda byla z velké èásti vyplnìna válkami s Turky, uherskými povstalci a i Francií (o tzv. dìdictví španìlské); do historie se zapsal jako nerozhodný a kolísavý, ale støízlivý a pracovitý, zbožný a prostý mocnáø. Vládu po nìm nastoupil jeho nejstarší syn JOSEF I. [1705-1711], reformnì smýšlející. Ihned po nástupu na trùn ustanovil komisi pro revizi Obnoveného zøízení zemského, omezil moc jezuitù na svém dvoøe, zaèal provádìt reformu státní správy (snížil poèet úøedníkù i èlenù tajné rady - místo 150 jich mìla jen 33). Zøídil reformní týmy, které se zabývaly úpravami ústavy, daòového systému, soudnictví a hospodáøským zákoníkem (merkantilistické zásahy).

V Horním Slezsku probìhla vlna rolnických bouøí; souvisely s Rákócziho povstáním v Uhrách a s pobytem švédských vojsk ve Slezsku za tzv. slezské války.

Sochaøská výzdoba Karlova mostu v Praze; pracovali na ní J. Brokof, F. M. Brokof, M. V. Jäckel, J. O. Mayer, I. F. Platzer, J. Kohl a M. B. Braun. Barokní sochy Karlova mostu tvoøí významnou evropskou plenérní galerii barokního umìní.

jaro

Kuruci vyplenili Lanžhot, Blatnici, Hluk, Kunovice a Nivnici na Moravì; teprve uzavøení pøímìøí v Trnavì zajistilo Moravì klid na dva mìsíce.

4. kvìtna

Pro práci krajských hejtmanù byla vydána instrukce, v níž se jim ukládalo, aby peèovali o zachování katolického náboženství a o panovnické regály a práva, aby dohlíželi na zachování zákonù, starali se o bezpeènost a záležitosti soudní.

Nové vpády kurucù na Moravu.

Vydán Hrdelní øád Josefa I., platný jen pro Èechy, Moravu a Slezsko, který sjednotil postup øízení u všech soudù a oznaèil èarodìjnictví jako 'ohavnost spáchanou s výslovnou aneb tajnì podmínìnou pomocí ïáblovou', pøièemž stanovil pro nìj jako zloèin proti státu jediný trest: smrt na hranici.

24. bøezna

Císaø Josef I. vydal naøízení, že všichni obyvatelé monarchie jsou povinni plnit pøíkazy krajských úøadù ve vìcech berních a v pøípadì neplnìní berních povinností lze použít vùèi neplnièùm obvyklých donucovacích prostøedkù, a to bez ohledu na to, zda se jedná o úøedníky, nebo o stavy.

1. záøí

Mezi Josefem I. a švédským králem Karlem XII. došlo k uzavøení smlouvy v Altranstädtu, jež pøinesla svobodu vyznání protestantùm augšpurského vyznání ve Slezsku. Bylo jim vráceno 129 kostelù a navíc (od roku 1709) zøízeno 6 nových kostelù (napøíklad i v Tìšínì, v Hirschbergu - Jelenia Góra). Karlovi XII. byla také adresována žádost èeských nekatolíkù z Litomyšlska (se sedmi tisíci podpisy), která prosila švédského krále o pomoc v otázce náboženské svobody; žádost se mu nedostala do rukou, byla zadržena vrchností. Bylo to poslední spojení nadìjí èeských nekatolíkù se švédským jménem.

Stavba kostela v Kuksu (dílo stavitele G. B. Alliprandiho), tvoøící významnou souèást lázeòského areálu vyzdobeného èetnými sochami Matyáše Brauna. Majitel Kuksu F. A. Špork tak vybudoval významné kulturní a spoleèenské støedisko barokní doby.

Obnoveny nájezdy kurucù z Uher na Moravu; vùdce Oczkay se svými hordami zamíøil pøes Brumov a Klobouky na Vsetín; mìsto bylo vyplenìno a vydrancováno. Strážnice se ubránila.

V Žitavì zøídil Václav Kleych (pùvodnì sedláø z Litomyšlska) nakladatelství, kde vydával špalíèky, èeské knihy, slabikáøe, modlitby a katechismy, které dopravoval do Èech; své nakladatelství vedl do roku 1737, kdy zemøel. Podnik byl obnoven Martinem Horákem.

6. záøí

Opìtné uvedení èeských králù do kolegia kurfiøtù (readmise); toto právo nevykonávali od husitských válek. Po tøicetileté válce zùstalo Habsburkùm jen volební právo, na øíšském snìmu mìla pøevahu protestantská knížata; Josef I. proto prosadil úèast zástupce èeského krále na kurfiøtských poradách. Readmise byla spojena se závazkem, že èeský král bude pøispívat k øíšským bøemenùm aspoò kurfiøtským podílem a 300 zlatými k vydržování pøísedícího øíšského soudu ve Wetzlaru; stalo se tak bez úèasti èeských stavù, kteøí nebyli žádáni ani o pøedbìžné svolení, aèkoliv museli pøevzít (stejnì jako stavové moravští a slezští) finanèní krytí.

Poslední vpád kurucù na Moravu; bylo poplenìno okolí Ostrohu a Uherského Brodu.

Duchovním a církevním institucím byla odòata cenzura a svìøena královskému tribunálu.

Stálá tajná konference (jeden z vrcholných státních orgánù) byla rozdìlena na tzv. užší a širší; první se skládala ze 3-5 èlenù a zùstalo jí nadále øízení pøevážné vìtšiny zahranièní agendy, zatímco širší (8-9 èlenù) pøevzala správu vnitøních záležitostí.

V Èechách a na Moravì byly zøízeny komise pro revizi Obnovených zøízení zemských, která platila od roku 1627/1628 a byla ve 40. letech novelizována. Tato revize mìla také koneènì odstranit zdùvodnìní Obnoveného zøízení jako trestu za rebelii. Komise sice pracovaly samostatnì, ale spolupracovaly; jejich práce byla znaènì zdlouhavá, k revizi nakonec nedošlo. Èeští a moravští stavové se tak nedoèkali upevnìní státoprávního postavení èeských zemí.

Soukeník Jan B. Fremmrich zøídil v Plánici u Klatov manufakturu na výrobu vlnìných látek pro vlastníka panství Adolfa hrabìte z Martinic. Fremmrich v roce 1717 zøídil další manufakturu na výrobu jemného sukna v Èeské Lípì; pro finanèní potíže však brzy obì manufaktury zanikly.

Jan Jiøí Støedovský vydal své dílo Sacra Moraviae historia (Posvátná historie Moravy) a poøídil sbírku listin, opisù a historických dìl (Apographia Moraviae).

Vyšlo naøízení, aby poddanské obce dostaly tzv. bernièní knížky, v nichž by bylo uvedeno, jaká daò pøipadá na poddané a kolik už zaplatili. Toto naøízení nebylo však plnì provádìno, proto bylo berním øádem z roku 1714 stanoveno, že od následujícího roku mají být bernièní knížky obecnì zavádìny (mìly se zapisovat berní povinnosti celé obce vèetnì jednotlivých splátek).

Na základì doporuèení komise (zøízena roku 1705) k zlepšení podmínek pro výrobu a obchod v Rakousku byla vytvoøena zvláštní komerèní skupina (tzv. komerèní deputace), která se mìla starat o zøízení nových manufaktur a o povznesení tìch, které již fungovaly.

17. dubna

Náhlá pøedèasná smrt Josefa I. na èerné neštovice ve vìku 33 let; Josef zemøel bez mužských dìdicù. Nástupcem se stal jeho mladší bratr KAREL VI. [1711-1740], jako èeský král Karel II., šestadvacetiletý Habsburk, v jehož osobì se mísila dynastická pýcha s katolickou bigotností; pøedtím neúspìšnì usiloval o španìlský trùn.

1. kvìtna

V Satu Mare (dnes Rumunsko) uzavøena mírová dohoda o ukonèení protihabsburského povstání Františka II. Rákocziho, které zpustošilo zejména Slovensko.

12. øíjna

Volba Karla VI. øímskonìmeckým císaøem; èeského krále zastupoval na øíšském snìmu ve Frankfurtu nad Mohanem F. F. Kinský.

12. èervence

Vydán císaøský reskript pro Moravu, jímž se vrchnostem zakazovalo, aby vnucovaly poddaným ke koupi své výrobky, èasto špatné jakosti a znaènì pøedražené (zákaz tzv. pøedkupu).

5. prosince

Jmenována komise pro reformu studia na pražské univerzitì; její práce znemožòována zásahy jezuitù, jediným výsledkem byla barokní pøestavba chátrajícího Karolina (provedl F. M. Kaòka).

Anglièan Robert Allason založil v Rumburku firmu pro nákup a zpracování èeského plátna; souèasnì zde zøídil bìlidlo, barvírnu a úpravnu. Jeho podnik byl nejvìtší rozptýlenou manufakturou v Èechách. Pro Allasona pracovali tkalci z Rumburka, Šluknova, Chøibského, Jablonného i Jiøetína. Firma mìla spojení i s venkovskou domáckou výrobou - faktorským zpùsobem odebírala výrobky pøadlákù a tkalcù z okolí.

11. dubna

Uzavøen mír v Utrechtu mezi Francií, Anglií a Holandskem; Anglie uznala nástupnictví Filipa z Anjou ve Španìlsku s podmínkou, že Francie a Španìlsko se nikdy nespojí v jeden stát. Anglie získala Gibraltar, Menorcu, území Hudsonovy zátoky, Nový Foundland, Nové Skotsko a øadu hospodáøských výhod v koloniálním obchodu (mj. i obchod s èernochy). Mírová smlouva uzavøena bez úèasti Rakouska, to ji zatím neuznalo.

19. dubna

V tajné dvorské radì byla vyhlášena pragmatická sankce, v níž se Karel VI. pokusil zajistit nástupnictví v habsburských državách i v ženské linii (po pøeslici). Tento nový nástupnický øád stanovil nedílnost monarchie i v pøípadì vymøení mužské linie Habsburkù; mìlo se tak stát v jakémsi obráceném gardu: nejprve by se dìdìní vztahovalo na jeho (tedy Karlovy dcery), teprve potom na dcery staršího bratra Josefa I. a až v tøetí øadì na dcery otce Leopolda I. Postupnì byla pøijata vìtšinou evropských panovníkù, pøesto však nezabránila po smrti Karla VI. válce o rakouské dìdictví.

26. kvìtna

Vydán první robotní patent pro Moravu; v zásadì pøevzal ustanovení èeského robotního patentu z 28. èervna 1680.

øíjen

Vypuklo povstání nevolníkù na panství Èervené Peèky na Kolínsku proti tíživým povinnostem, které uložil nový majitel statku hrabì Breda; povstalci si zøídili opevnìné ležení v lese u Solopysk. Jejich pevný postoj pøimìl vrchnost k ústupnosti. Ale už v kvìtnu 1714 si vesnièané znovu stìžovali na nové požadavky. Roku 1732 propuklo na peèeckém panství nové povstání.

V Èechách a na Moravì propukla poslední morová epidemie, která pøedtím prošla Ruskem, Malou Asií, Uhrami a Štýrskem; zemøelo na ni na 100 tisíc osob a témìø 2 miliony kusù dobytka.

V èeských zemích se rozšíøilo pìstování brambor.

Na výzvu císaøe Karla VI. upravil moravský zemský snìm poèet moravských krajù na šest: Brnìnský, Jihlavský, Znojemský, Olomoucký, Pøerovský a Hradišský. Pravomoci krajských hejtmanù byly rozšíøeny v soudní a finanèní oblasti. Zvýšila se rovnìž pùsobnost rozhodování moravského zemského snìmu.

Vydán nový exekuèní øád a souèasnì bylo rozhodnuto, aby v krajích byly zøízeny krajské kasy s výbìrèími a kontrolory, takže vrchnosti nemusely odvádìt berni pøímo do Prahy.

V Èechách provedeno nové rozdìlení krajù - místo dosavadních 16 jich bylo vytvoøeno jen 12; tato úprava platila do roku 1751.

7. bøezna

Mírová ujednání v bádenském Rastattu ukonèila války mezi císaøem a Francií o španìlské dìdictví; Karel VI. se vzdal španìlské koruny ve prospìch Bourbonù (králem se stal vnuk Ludvíka XIV. jako Filip V.). K habsburské monarchii bylo pøipojeno Neapolsko, Sardinie, Milánsko, Mantova, bývalé Španìlské Nizozemí (dnešní Belgie) a od roku 1720 i Sicílie. Rakousko uznalo mír z Utrechtu.

1. listopadu

Zøízení zemského výboru v Èechách; byl to výkonný orgán stavovského snìmu a byl tvoøen osmi èleny. Z každého stavu v nìm byli dva zástupci, jeho práci øídil nejvyšší purkrabí, který byl direktorem této komise, právì tak jako byl i pøedsedou snìmu. Na Moravì existoval již od roku 1686.

Hrabì Jan Josef z Valdštejna založil v Horním Litvínovì manufakturu na jemné sukno; brzy už zamìstnával tento nejvýznamnìjší centralizovaný podnik v Èechách na 400 osob. Velkým nákladem dal hrabì postavit nìkolik budov a valchu a celou výrobu pøizpùsobil anglickým a nizozemským vzorùm. Výrobní proces se skládal ze 45 velmi úzce vymezených jednoduchých úkonù, což umožòovalo zamìstnávat také ženy a dìti. Pro manufakturu pracovalo též množství domácích pøadlákù. Výrobky pronikaly i na zahranièní trhy a od poloviny 18. století prostøednictvím Orientální kompanie i na Blízký východ. Roku 1815 došlo k jejímu spojení s podnikem libereckého továrníka Röhmhelda.

Na øadì panství v Èáslavském kraji vypuklo rozsáhlé hnutí poddaných (Malešov, Habry, Køivsoudov, Dolní Kralovice, Martinice, Želiv) namíøené pøedevším proti neúmìrnì vysokým robotním povinnostem.

léto

Turecko vyhlásilo novou válku habsburské monarchii, když se vláda Karla VI. zastala svého benátského spojence. Rakouské armády pod velením Evžena Savojského dosáhly v letech 1716-1717 vynikajících vítìzství nad Turky - u Petrovaradína, Temešváru, dobyly Bìlehrad, vypudily Turky z Banátu a Srbska. Vojenské úspìchy potvrdil mír požarevacký (1718), kdy Turci ztratili Temešský Banát, severní Bosnu a Srbsko (s Bìlehradem) a západní Valašsko.

V Praze zøízena (a o rok pozdìji otevøena) 'inženýrská profesura' (první stavovská inženýrská škola); tvoøila zárodek budoucího èeského technického školství. Vznikla z podnìtu K. J. Willenberga, který už od roku 1707 vyuèoval inženýrství soukromì. Mìla zpoèátku 9, pozdìji 12 posluchaèù. Nejdøíve výuka sloužila pøevážnì vojenským úèelùm, teprve od 2. poloviny 18. století vycházela vstøíc prùmyslovým potøebám zemì a obèanskému stavitelství (roku 1787 pøipojena k filozofické fakultì).

22. února

Vydán druhý robotní patent pro Èechy (na Moravì vyhlášen 2. záøí 1717), který potvrzoval tøídenní robotu a podrobnì upravoval zpùsob podávání poddanských stížností (nejprve u vrchnosti, v pøípadì nesouhlasu se mohli odvolat ke krajským hejtmanùm, pak k místodržitelství a nakonec ke dvoru). Toto naøízení bylo zostøeno novým patentem z 3. bøezna 1721.

10. prosince

Karel VI. vydal patent o novém pronásledování evangelíkù; byl namíøen zejména proti dovozu evangelických knih a proti jejich vlastníkùm. Reskriptem z 29. srpna 1721 bylo pronásledování nekatolíkù soustøedìno do rukou necírkevních orgánù.

Èeská dvorská kanceláø (nejvyšší správní úøad, jakési ministerstvo pro záležitosti èeských zemí) mìla od tohoto roku dva senáty: politický a soudní. Svou pravomoc vykonávala v Èechách prostøednictvím královského místodržitelství.

Do èeských zemí byl uveden øád sv. Alžbìty (alžbìtinky) z iniciativy hrabìnky Schönkirchové, kdy byly z Vídnì povolány první øeholnice (nejstarší konvent u P. Marie Sedmibolestné na Slupi).

4. února

V Praze vyšly první èeské periodické noviny s názvem Pražské poštovské noviny, z rozlièných zemí a krajin pøicházející (Èeský postilion). Vycházely dvakrát týdnì a zaèal je vydávat K. F. Rosenmüller, majitel knihtiskárny na Uhelném trhu; tiskly se do roku 1772, pak pro nedostatek odbìratelù (jen ètyøi) zanikly, obnoveny byly po deseti letech.

12. øíjna

Èeský snìm schválil za nízké úèasti stavù (18 prelátù, 22 pánù, 18 rytíøù) pragmatickou sankci; císaø pøijel kvùli tomu již v èervenci do Prahy. O pìt dnù pozdìji (17. øíjna) byla pragmatická sankce pøijata na Moravì a 21. øíjna byla schválena slezským snìmem. Do konce roku 1722 byla uznána všemi zemìmi rakouské monarchie.

kolem 1720

Zrodila se budoucí svìtová sláva èeských køišálových lustrù; vynález bývá pøiøknut R. Palmemu z Kamenického Šenova. První takový lustr byl zavìšen na Pražském hradì pøi korunovaci Karla VI. (1723).

V Praze došlo k zatèení více jak 1000 osob, které byly obžalovány z kacíøství; byli mezi nimi hlavnì rybáøi a loïaøi z Podolí a vinaøi z pražského okolí.

31. kvìtna

Jan Nepomucký byl v Øímì prohlášen za blahoslaveného; jeho ostatky byly od této chvíle veøejnì vystaveny ve Svatovítské katedrále v Praze. Zde byl již v roce 1719 otevøen jeho hrob a nalezen (údajnì) neporušený jazyk. Po celé zemi se sloužily doslova statisíce mší (bìhem 5 let se jich uskuteènilo pøes 350 tisíc).

èervenec

Pragmatická sankce pøijata v Chebsku; šlo o poslední politický akt, který Chebsko uèinilo samostatnì a oddìlenì pro své zvláštní státoprávní postavení v rámci Èeské koruny (od roku 1639 bylo pojato do berní soustavy Èech).

záøí

Samostatnì pøistoupil k pragmatické sankci i snìm kladský.

Zpracován první slezský katastr, zvaný karolínský.

Založení osady Ochranov (Herrnhut) hrabìtem M. R. Zinzendorfem, horlivým stoupencem pietismu, v Horní Lužici, jejímiž prvními obyvateli se stali emigranti ze severomoravského Kravaøska. Zde vznikla (1727) obnovená jednota bratrská, jejímž biskupem se stal sám Zinzendorf. Významnou osobností v dìjinách èeské emigrace této doby byl také kazatel Jan Liberda (pùsobil v èeské emigrantské osadì Velkém Hennersdorfu v Horní Lužici), kde sepsal oba své nejvýznamnìjší spisy - Klíè Davidùv a Harfa nová na hoøe Sion, urèené jak emigrantùm, tak i tajným nekatolíkùm v èeských zemích.

Poštovnictví bylo pøevzato státní správou; za dodání pùlarchového psaní byl stanoven poplatek 4 krejcary v rámci vnitrozemí, 6 krejcarù mimo zemì èeské a rakouské. Tento poplatek stoupal váhou zásilky.

4. záøí

Konala se velkolepá korunovace Karla VI. (II.) za èeského krále; o tøi dny pozdìji probìhla v ménì pompézním provedení korunovace císaøovny Alžbìty Christiny Brunšvické.

V Èechách došlo k ustavení zvláštní odborné komise k realizaci merkantilistické politiky, tzv. komerèního kolegia; za její spolupráce došlo k revizi starých celních tarifù, pøièemž zvítìzila zásada ochrany domácí výroby nad døívìjším výluènì fiskálním zájmem, jenž oslaboval vývoz vysokými vývozovými cly. Státní podpora smìøovala k velkým podnikùm.

F. A. hrabì Špork, inspirovaný úspìchem Fuxovy opery Constanza e Fortezza (hraná pøi korunovaci Karla VI. v Praze roku 1723), angažoval italskou operní spoleènost. Ta za svého desetiletého pùsobení v Praze a Kuksu založila u nás tradici stálé operní scény.

Moravští stavové zøídili pøi univerzitì v Olomouci stavovskou akademii 'pro rozlièná cvièení rytíøská'; zde se mìlo také vyuèovat nìkolika cizím jazykùm a 'umìní inženýrskému'.

Ve vesnici Vrbovce u Znojma vypuklo otevøené povstání proti uplatòování vrchnostenských práv louckého kláštera; Vrboveètí mìli urèitá privilegia a svobody se soudním právem, která však vrchnost odmítala respektovat. Poddaní žádali v letech 1677, 1713 a 1714 o navrácení a uznání tìchto práv, ale bezvýslednì. Protože odmítali poslušnost vrchnosti, povstání bylo vojensky potlaèeno, velká èást mužù uvìznìna.

kvìten

Rakouská vláda naøídila konání generálních vizitací, pøi nichž byli chytáni tuláci a žebráci; byli pak umístìni ve zvláštních sbìrných táborech, kde byli podle místa narození tøídìni a odesíláni do svých bydliš. Pøi první vizitaci v Èechách bylo v deseti krajích chyceno na 2 tisíce tulákù a žebrákù. O tøi roky pozdìji byly vydány další pøíkazy, jak do budoucna postupovat.

30. kvìtna

Vydán patent k podpoøe prùmyslové výroby a obchodu v Èechách; byl namíøen proti celé øadì cechovních ustanovení, jež zabraòovala rozmachu øemeslné výroby. Vláda slibovala privilegia prostøednictvím komerèního kolegia.

Vydaný exekuèní øád znovu trval na vydávání bernièních knížek, ve kterých mìlo být uvedeno stanovení berního podílu pro každou obec i obnos, který obec odvádìla. Na základì tohoto øádu byla zavedena každoroèní revize bernièních knížek pøímo krajskými úøady.

25. prosince

Pro Moravu vydán císaøský reskript o trestání kacíøství; za tajné nekatolictví byli poddaní odsuzováni na 1 rok nucených prací, pøi opakovaném provinìní na 3 roky a pak do vyhnanství do Uher nebo Sedmihradska. Nekatoliètí uèitelé a knìží, kteøí byli chyceni a usvìdèeni, že pøešli tajnì hranice, mìli být souzeni podle hrdelního øádu. Souèasnì byla vypsána odmìna 100 tolarù pro udavaèe. Kdo pøinášel z ciziny zakázané knihy a rozšiøoval je mezi lidem, mìl být uvìznìn a pak popraven. Rodièùm, o kterých bylo známo, že nejsou upøímnými katolíky, mìly být odòaty jejich dìti a dány na výchovu do pravovìrných katolických rodin. V Èechách byl vyhlášen tento reskript 28. prosince 1725. Zákonná opatøení vídeòské vlády proti nekatolíkùm vyvrcholila patentem z 29. ledna 1726.

25. záøí

Reskriptem byl stanoven numerus clausus (úøednì stanovený poèet) sòatkù mezi Židy: vyvrcholilo tím úsilí úøadù o redukci židovského obyvatelstva. Od poèátku 20. let vyšlo také nìkolik naøízení smìøujících k omezení židovského obchodu ve všech zemích Èeské koruny. Avšak už v 30. letech dosáhli Židé nìkolika úlev; zvítìzilo stanovisko, že Židé jsou sice 'pestis rei publicae' (mor státu), ale zároveò 'malum necessarium' (nutné zlo).

Zapoèata stavba první císaøské silnice z Brna do Vídnì a Olomouce.

11. èervna

Císaø Karel VI. vydal edikt K podpoøe továren a manufaktur, který je klasickým projevem tzv. protekèního systému merkantilistické ochranáøské politiky, jež vysokými dovozními cly pomáhala zvýšit konkurenèní schopnost domácích výrobkù na vnitøním trhu. U nìkterých druhù zboží, napøíklad u hrubých suken, dosahovala dovozní cla výše až 100 %. Pøi vývozu do ciziny byly naopak domácí výrobky zatíženy vývozním clem pouze ve výši 1/4 %.

Jezuitský páter Antonín Koniáš vydal seznam Klíè kacíøské bludy k rozeznání otvírající, k vykoøenìní zamykající, obsahující závadné knihy èeské, nìmecké, latinské a francouzské. Èeských knih, jež mìly být znièeny, uvádí 1233; jsou to ponejvíce nekatolické postily, modlitby a kancionály, bratrské bible apod. Spisy Veleslavínovy, Harantovy ale i Komenského a dalších spisovatelù mìly být podrobeny opravì. Znaèné procento tvoøily v Klíèi knihy tištìné v nìmeckých, slezských a slovenských tiskárnách a podloudnì dopravované do èeských zemí. Èasto šlo o bezcenné 'škváry' s nemravným obsahem, bez jakékoliv literární hodnoty. I od znièených (pálených) knih se zachovaly exempláøe v jezuitských knihovnách, kde bylo zvláštní oddìlení zvané karcer a tam byly uzavøeny knihy závadné, libri prohibiti.

19. bøezna

Papež Benedikt XIII. prohlásil v lateránské bazilice Jana Nepomuckého za svatého.

9.-16. øíjna

V Praze se konaly mohutné oslavy svatoøeèení Jana Nepomuckého. Ve Svatovítském chrámu se sloužilo na ètyøi sta mší a podáno bylo pøes 200 tisíc svatých pøijímání. Do Prahy pøišly statisíce lidí.

Na zámku hrabìte J. A. Questenberka v Jaromìøicích nad Rokytnou byla hrána opera O pùvodu Jaromìøic F. V. Míèi; byla oslavou vrchnosti a jaromìøiètí ochotníci ji hráli v italštinì a také v nìmeckém a èeském pøekladu. Šlo o první pùvodní operní dílo v dìjinách èeské hudby.

16. listopadu

Rakouská vláda vydala generální cechovní patent, èímž zasáhla do organizace cechovního zøízení. Patent omezil dosavadní pravomoc cechù a jejich privilegia (poèet mistrù jednotlivého øemesla i poèet tovaryšù stanovily úøady, bylo umožnìno, aby se z cechovního mistra, který zamìstnával vìtší poèet tovaryšù, stal majitel manufaktury). Patent rovnìž zakazoval tovaryšùm, aby si vytváøeli bratrstva. Souèasnì byl zøízen úøad cechovního inspektora k dozoru nad èinností cechù.

polovina záøí

Vypuklo protikatolické lidové hnutí na opoèenském panství hrabìte Colloreda; nekatolíci žádali svobodu vyznání. S pomocí vojska bylo hnutí potlaèeno, tøicet dva úèastníkù bylo odsouzeno k nuceným pracím a tìlesným trestùm.

Na sv. Kopeèku u Olomouce se konaly velkolepé slavnosti symbolické korunovace Panny Marie za 'královnu Moravy'; v roce 1736 probìhly podobné slavnosti v kostele sv. Tomáše v Brnì.

V Jáchymovì byla zøízena hornická škola.

Císaø Karel VI. nepøistoupil na snahy moravských stavù o vìtší rozšíøení olomoucké univerzity; roku 1732 byly zøízeny jen dvì profesorské stolice právnického studia.

Válka o tzv. dìdictví polské; došlo ke støetnutí Rakouska s Francií pod záminkou souboje o polskou korunu (císaø Karel VI. podporoval spolu s ruským carem kandidaturu saského kurfiøta Augusta, Francie spolu se Španìlskem a Sardinií naproti tomu Stanislava Lesczynského). Císaøská vojska utrpìla porážku v Itálii, vídeòským mírem (1735) ztratila habsburská monarchie Neapolské království a Sicílii (náhradou za Parmu a Piacenzu). Budoucí císaøùv ze František Štìpán odevzdal Lotrinsko Stanislavu Lesczynskému a pøijal za to náhradou Toskánsko.

9. záøí

Ediktem byla odstranìna spotøební dávka na domácí výrobky, takže jí podléhaly jen cizí výrobky.

Císaøské vojsko zahájilo spolu s armádou ruského cara novou válku s Tureckem; bylo však poraženo a bìlehradským mírem (1739) ztratila habsburská monarchie zisky z pøedchozího úspìšného tažení, takže Habsburkùm zùstalo jen území Temešského banátu (Turci dobyli zpìt Srbsko a Malé Valašsko - Rumunsko).

12. února

Svatba osmadvacetiletého Františka Štìpána a devatenáctileté Marie Terezie.

Z iniciativy pražského magistrátu vznikla první stálá scéna v Èechách, a to v Kotcích na Starém Mìstì; v tzv. Operním domì se hrály italské opery, nìmecké frašky, pantomima, pozdìji francouzské èinohry, ovšem až do roku 1771 nikoliv èesky.

27. ledna

Vydán robotní patent, jenž potvrzoval dosavadní praxi pøi vymáhání robot; stanovil délku robotního dne na 10 hodin, ale pøipouštìl, aby byla prodloužena v dobì senoseèe a žní. Patent rovnìž uvádìl povinnost robotovat i na jiném panství, pøièemž dvùr nemìl být vzdálen více než pùl druhé míle, tj. 11 km. Opakoval pøísné zákazy srocování a bouøení nevolníkù, navíc vrchnostem doporuèoval zavádìt úkolové roboty místo èasových, aby se zvýšila produktivita práce.

èervenec-øíjen

V Èechách se rozvinulo poddanské hnutí za snížení robotních povinností; nejvíce bylo zasaženo Bechyòsko, Prácheòsko, Berounsko a Chrudimsko, dostalo se i na Moravu. Celkem zachvátilo na sto panství, postupnì bylo potlaèeno vojskem.

5. ledna

Vyhlášeny generální cechovní artikule (navazovaly na zásady cechovního patentu z roku 1731), které sjednotily cechovní pøedpisy v èeských zemích. Pravomoc cechù byla v souladu s merkantilistickou teorií omezena a jejich èinnost podøízena státnímu dozoru. Artikule také zakazovaly mistrùm usnášet se o cenách výrobkù, zejména o jejich zdražování.