Vláda Habsburků a protireformace – Úvod

Vláda Habsburků a protireformace – Úvod

Nezdar českého stavovského povstání a následné upevnění moci Habsburků v středoevropském soustátí (zpečetěné vestfálským mírem) mělo katastrofální následky pro český národ a přineslo tyto nejdůležitější změny v pobělohorských českých zemích:

1. V politické oblasti došlo k dalšímu posílení habsburských centralizačních a absolutistických snah (- o důležitých politických a finančních záležitostech jednotlivých zemí se rozhodovalo ve Vídni, - základní zákonodárná práva převzal po stavovských sněmech panovník, - zaniklo svolávání zemských stavovských hotovostí, - jedinou vojenskou silou v celém habsburském soustátí zůstala stálá císařská armáda).

2. České země se staly de facto provincií, i když si formálně udržely samostatnost (- nejvyšší správní a soudní orgán celého českého státu /Česká dvorská kancelář/ sídlil trvale ve Vídni, - v Čechách této kanceláři podléhalo místodržitelství, na Moravě královský tribunál, ve Slezsku vrchní úřad, - země Koruny české se zmenšily ztrátou obojí Lužice, - pravomoci jednotlivých zemí byly značně omezeny, - došlo k zrovnoprávnění němčiny s češtinou).

3. Uvnitř stavovské obce se dále upevnila pozice panské šlechty (- šlechta ovládala asi 70 % poddaných, města jen 13 %, církev 12 %, panovník 5 %, - ubylo především rytířů zhruba o 40 %, - na vrcholu společenské pyramidy stálo dvanáct nejbohatších rodů, - do Čech přišla nová šlechta, zejména z rakouských a německých zemí, zčásti i z Itálie, Španělska, Nizozemí, Francie).

4. V důsledku rozsáhlé konfiskace tři čtvrtiny statků v Čechách změnily majitele (- postihly valnou část české šlechty, zejména rytířstvo, a města, - měly zastrašit opozici a zbavit ji majetkové základny).

5. Důslednou rekatolizací vzrostla pozice katolické církve v českých zemích (- nejdříve byli vypovězeni nekatoličtí kněží, - přišly nové církevní řády, své postavení posílily 'staré', z nichž nejvýznamnější pozici zaujali jezuité, - docházelo k hromadným přestupům do katolické církve, případně k silné emigraci, - byla obnovena činnost četných klášterů dříve zaniklých, - katolické náboženství se stalo jedinou zákonně povolenou konfesí, - církev ovládla školství a dobudovala svou organizační síť, například založením nových biskupství).

6. Vydáním tzv. Obnoveného zřízení zemského (nové ústavy) došlo k definitivnímu skoncování s dualismem panovnické a stavovské moci (- veškerá moc ve státě měla náležet panovníkovi, - dědičnost českého trůnu byla v mužské i ženské linii zajištěna habsburskému trůnu, čímž ztratily zemské sněmy právo volby panovníka, - právo udílet inkolát přešlo ze sněmu na panovníka, - do zemských sněmů byl znovu uveden stav prelátský, a to jako první stav, - ve sněmech bylo zrušeno jednání po kuriích a současně byl městům jako celku ponechán jen jeden hlas).

Třicetiletá válka (zejména ve své druhé části) nesmírně zpustošila české země; četná tažení armád měla negativní dopad na obraz krajiny (drancování, rekvizice, výpalné vytvořily obraz spálené země). Válka rozvrátila zahraniční obchod, rozrušila domácí trh a způsobila pokles hodnoty peněz. Došlo k celkové stagnaci ekonomiky. Některé významné české rody vymřely, jiné postihly exekuce a emigrace. Do země nastal příliv cizinců, jimž se dostala do držby téměř polovina svobodných statků; na Moravě a ve Slezsku nebyl přesun majetku tak markantní. Nastal výrazný pokles počtu obyvatelstva (celkové ztráty se odhadují na jednu třetinu; z původních 3 450 000 na 2 600 000) spolu s morálním úpadkem. V Čechách zůstalo obděláno 20 % poddanské půdy, na Moravě 25 %. Podobně i řada domů (ve městech) i venkovských usedlostí zůstala pustých. Do silně postižených vnitrozemských oblastí přicházeli dosídlenci (převážně Němci) z lidnatějších pohraničních území; tak se posunula národnostní hranice v Čechách a na Moravě směrem do vnitrozemí.

Po třicetileté válce se habsburská monarchie dostala do mnoha válečných konfliktů, v nichž její vojska bojovala se střídavými úspěchy; české země (i když se jim válečné operace vyhýbaly) jako jedny z nejvyspělejších musely nést značnou část válečných výloh. Habsburkům vyrostl mocný soupeř na Západě - Francie a zároveň z Východu se objevila další expanze - Osmanská říše. Válečné operace probíhaly i od prvního desetiletí 18. století; tentokráte se jednalo o tzv. války o dědictví španělské. V těchto letech se poněkud změnily postoje vídeňské vlády k zemím monarchie. Budování centralistického státu sice dále pokračovalo, ale zemím byla ponechána větší míra vlastních přístupů (státní úředníci měli přihlížet k názorům zemských stavů). Habsburkové při prosazování pragmatické sankce (uznání dědických práv dcery Karla VI. Marie Terezie) značně ztratili ze svých mocenských pozic v Evropě.

Nedostatek pracovních sil v zemědělství nutil šlechtu jednak zvyšovat robotní povinnosti a jednak silně připoutávat rolníky ke svým panstvím. V té době vrcholil i proces zakládání šlechtických velkostatků; změnila se však podstata i jejich hospodaření. Původní režijní velkostatek byl založen na čelední (námezdní) práci, kdežto nyní převládla robotní práce nevolníků, která zajišťovala prakticky bezplatnou pracovní sílu. Feudální renta přinášela šlechtě finanční prostředky pro podnikání (v rybníkářství, chovu ovcí, pivovarnictví). Nejtíživějším břemenem pro nevolníky se stala robota; zatímco před Bílou horou robotovali poddaní na většině panství jen několik dnů v roce, po třicetileté válce činila robota v průměru 3 dny v týdnu z každé rolnické usedlosti (během sezonních prací byla tato kvóta překračována). Robotní povinnosti však často poddaní vykonávali liknavě, a pokud to šlo, odbývali je. Současně s vysokými robotami se prosazovaly nejrůznější formy osobní nesvobody poddaných (někdy hovoříme o tzv. druhém nevolnictví). Rolník byl připoután k půdě, nesměl se bez souhlasu své vrchnosti stěhovat, ženit (dcera vdávat), bez povolení nemohl jeho syn odejít na řemeslo nebo na studia. Feudálové zesílili nad poddanými i soudní pravomoci, mohli udělovat pokuty, zabavovat jim majetek, nařizovat fyzické tresty. Postavení rolníků se zhoršovalo i systémem vrchnostenských monopolů (například nuceným odběrem piva) a zvyšováním kontribuce (daní z půdy).

Přes veškeré výhody, které mohl šlechtický velkostatek využívat, nebyl výtěžek z jeho hospodaření nijak oslnivý. Nejinak tomu bylo s hospodařením na rustikální půdě (zejména na selských gruntech). Produktivita zemědělské práce byla velmi nízká. Poměry na venkově proto vyvolávaly všeobecnou nespokojenost, která často přerůstala v otevřená povstání nebo alespoň ve zbíhání poddaných. Jejich nárůst vedl císařskou vládu, aby začala v celozemském měřítku zasahovat do poměru mezi poddanými a feudálními vrchnostmi (vydávání robotních patentů).

Třicetiletá válka a její důsledky vážně oslabily postavení měst (úpadek postihl zejména města královská). Řemeslná výroba stagnovala (odkázaná na slabé místní trhy vzhledem k malé kupní síle obyvatelstva). Nejvážnější brzdou výroby se však stávaly cechy, a to jak svými omezeními, tak i konzervativní technikou. Habsburská monarchie hospodářsky zaostávala za nejvyspělejšími zeměmi západní Evropy (za Anglií, Francií, Holandskem). Teoretičtí ekonomové v monarchii si uvědomovali, že je třeba nastoupit cestu, která se uplatňovala v těchto zemích, jinak monarchie přestane patřit k evropským velmocím. Ze Západu se tehdy šířily moderní ekonomické teorie, souhrnně označované jako merkantilismus (základní zdroj bohatství spočívá v obchodní činnosti, stát má podporovat výrobu zboží a chránit domácí výrobce, omezovat vývoz surovin a naopak podporovat vývoz zboží). Aby mohla země vyvážet, bylo povinností státu podporovat výrobu, mj. i zakládáním státních manufaktur. V habsburské monarchii se uplatňoval tzv. státní kameralismus (snaha o zdokonalení daňového systému ve prospěch státní pokladny, podpora výroby byla až druhořadá). V českých zemích se manufakturní výroba nejdříve prosadila v plátenictví (byl uplatňován tzv. faktorský systém - rozptýlené manufaktury). Vyšším typem byly centralizované manufaktury (textil, hutnictví, sklářství).

Dopadu bělohorské porážky se neubránila ani kulturní oblast. Úpadek měst, odklon šlechty a měšťanstva od české kultury, násilná rekatolizace a s ní spojená emigrace elity české kultury a vzdělanosti (J. A. Komenský, Pavel Stránský, Pavel Skála ze Zhoře) - to vše způsobilo doslova katastrofu v duchovním životě tehdejší společnosti. Hlavní proud kulturního života působil sice dál v českých zemích, ovšem bedlivě střežený katolickou cenzurou. I školské vzdělávání bylo převážně v rukou duchovenstva, přičemž 'monopol' na nejvyšší vzdělání měli pouze jezuité (a také piaristé). Církev vůbec hrála významnou roli v životě pobělohorské společnosti, provázela člověka od narození (křest, biřmování, sňatek, smrt). Důležitým místem byl kostel, který byl nejen místem náboženského kultu, ale i centrem umění, osvěty a poučení; významné místo v životě barokního člověka hrála procesí a poutě. České země se opět připojily k římskokatolické církvi, a byly tak integrovány do katolické Evropy.

Ruku v ruce s rekatolizací pronikal do českých zemí barokní životní sloh a s ním i barokní kultura (barokní umělecký styl se v českém prostředí transformoval do zvláštní podoby českého baroka). Zpočátku využívala barokního umění především katolická církev hlavně pro zvýraznění svého učení, krátce nato vznikala barokní díla i na objednávku šlechty a barokní styl se začal šířit i v městském prostředí. V první pobělohorské fázi přicházeli barokní umělci ze zahraničí (z Itálie, Bavorska, Francie); většinou se u nás usadili a jejich potomci se už počítali mezi české umělce.

VII. Vláda Habsburků a protireformace

– Podrobná data

9. listopadu

Fridrich Falcký opustil Prahu a uprchl do Vratislavi ve Slezsku; o českou otázku ztratil zájem, nikdy se již do Čech nevrátil. Po necelých 13 měsících skončila vláda 'zimního krále' (titulu 'český král' však užíval až do své smrti roku 1632 podobně jako jeho manželka - 'česká královna' do roku 1662). Praha byla vystavena loupení a drancování vojskem Maxmiliána Bavorského.

10. listopadu

Bezpodmínečná kapitulace Prahy.

13. listopadu

201 šlechticů podalo poníženou prosbu (revers) císaři o milost (mezi nimi i Václav z Budova); podobně i moravští stavové shromáždění v Rosicích u Karla st. ze Žerotína a na sjezdu v Brně slíbili podřídit se Ferdinandu II., potvrdí-li jejich svobody a privilegia. To císař odmítl a jeho vojsko obsadilo Moravu.

17. listopadu

'Správcem' Čech (místodržícím) byl jmenován Karel z Lichtenštejna (do té doby vládl v Čechách Maxmilián Bavorský).

23. listopadu

Ferdinand II. zrušil platnost Majestátu (1609) jeho přestřižením.

13. prosince

Sněm Moravanů v Brně kapituloval před císařským vojskem Buquoyovým (generál Buquoy nahradil ve velení císařských vojsk generála Dampierra, který 9. října t. r. padl u Prešpurku).

23. prosince

Král Fridrich po neúspěšných výzvách k novému protihabsburskému boji musel opustit se svým dvorem Slezsko a odebral se do Haagu (v doprovodu nejvyššího kancléře a prezidenta direktoria Václava Viléma z Roupova), kam dorazil v polovině dubna.

17. ledna

Kardinál Dietrichštejn jmenován císařským komisařem na Moravě. Zabavené statky restituoval původním majitelům; nejvyšším zemským hejtmanem se stal Ladislav Popel z Lobkovic, nejvyšším sudím Burian Berka.

polovina ledna, únor

Evangeličtí Valaši ze Vsetínska, Brumovska a Vizovicka nepřijali bělohorskou porážku a postavili se Habsburkům na odpor; několik tisíc Valachů pod vedením svých fojtů přepadlo městečka na východní Moravě (Zlín, Valašské Meziříčí a Vizovice) a svádělo drobné boje s císařskými oddíly. V létě se Valaši připojili k vojsku Jana Jiřího Krnovského a obsadili průsmyky mezi Těšínskem, Moravou a Slovenskem; na podzim plenili biskupské statky Hranice a Kelč.

23. ledna

Na Fridricha Falckého uvalena říšská klatba.

počátek února

Slezský sněm se zřekl krále Fridricha Falckého a vyjádřil ochotu přijmout podmínky tzv. akordu drážďanského; poměrně mírné kapitulační podmínky usnadnily pacifikaci Lužic a Slezska a posílily vliv saského kurfiřta.

Uherské jednotky podnikly několik vpádů na Moravu (až k Hustopečím); císařské vojsko je porazilo u Strážnice, vtrhlo do Uher a přinutilo Bethlena k ústupu do Košic.

20. února

Do Prahy přišel seznam (odeslán již 7. února z Vídně) exponovaných povstalců (uvedeno devadesát osob); ještě téhož dne začalo zatýkání. Páni a rytíři se shromáždili na Pražském hradě, měšťané na radnici. V Bílé věži na Hradčanech a v šatlavě Staroměstské radnice bylo uvězněno na 61 účastníků povstání, dalších 29 bylo internováno v domácím vězení.

28. února

Jménem císaře uzavřel saský kurfiřt Jan Jiří v Drážďanech tzv. akord, podle něhož za náhradu 300 tisíc zlatých vyplacených císaři zaručoval Jan Jiří slezským evangelickým stavům zachování všech předbělohorských výsad (s akordem vyslovil 17. července t. r. souhlas císař). Slezsko se vzdalo císaři.

březen

Zahájeno vypovídání kalvínských a bratrských duchovních.

Začal ústup posledních vojenských stavovských jednotek: Mansfeldovo vojsko vyklidilo západočeská města Plzeň (26. března), Falknov - Sokolov (9. dubna), Loket (7. května). Ke konečné kapitulaci došlo v roce 1622 - Třeboň (16. března), Zvíkov (28. května), Kladsko (28. října).

3. března

Saský kurfiřt Jan Jiří slíbil hornolužickým stavům (po kapitulaci jejich země) úplné odpuštění za jejich spoluúčast v povstání spolu se zachováním dosavadních náboženských a politických svobod; ke schválení císařem Ferdinandem II. došlo 30. června t. r. Saská vojska zůstala v zemi.

15. března

Mimořádný soudní tribunál v Praze zahájil za předsednictví Karla z Lichtenštejna svou činnost na Pražském hradě. Každý z obžalovaných musel odpovědět na 236 otázek. Vlastní soudní proces byl zahájen 29. března.

5. dubna

Na jednání soudního tribunálu byly vyneseny první rozsudky; další ortely následovaly 26. dubna. Císaři bylo nakonec předloženo ke schválení 43 návrhů na trest smrti, potvrzeno bylo 27 rozsudků. Veřejným žalobcem byl Přibík Jeníšek z Újezda.

červen

Po vypršení dvanáctiletého příměří vstoupilo do války s habsburským Španělskem Spojené Nizozemí; těžiště války se přeneslo do Horní a Porýnské Falce a vlastního Nizozemí - začala válka o Falc (1621-1623).

13. června

Saský kurfiřt Jan Jiří přiměl lužické stavy v Kamjenci k přísaze poslušnosti císaři Ferdinandovi II.; kurfiřt za to žádal 6 milionů zlatých. Protože tuto sumu nemohl císař zaplatit, dal mu roku 1624 obě Lužice v zástavu jako léno.

20. června

V síni říšské dvorské rady byl přečten odsouzeným soudní výrok; v Praze zavládlo zděšení nad přísnými tresty.

21. června

Na Staroměstském náměstí v Praze se konala od časného rána poprava 27 vybraných účastníků českého stavovského povstání; z popravených byli 3 ze stavu panského (Šlik, Budovec a Harant z Polžic), 7 rytířů a 17 měšťanů. Co se týče náboženského vyznání byli mezi nimi luteráni, kalvíni, členové jednoty bratrské a z propagandistických důvodů rovněž jeden katolík (Diviš Černín z Chudenic). Mezi popravenými byl i rektor univerzity Jan Jesenský. V nepřítomnosti postihly ortely smrti generalitu stavovské armády (v čele s Thurnem) a členy direktoria. Průvodním trestem ztráty hrdla a cti bylo i propadnutí majetku; konfiskační komise zabavily 115 panství a statků v hodnotě 8 milionů kop grošů. Následujícího dne bylo několik osob potrestáno nižšími tělesnými tresty a vyhnanstvím, další osoby byly odsouzeny k doživotnímu vězení.

začátek července

Vojsko Albrechta z Valdštejna začalo obléhat Kladsko, odmítající se podřídit císaři.

13. července

Vojenské oddíly (čítající 12 tisíc mužů) markraběte Jana Jiřího Krnovského a Ladislava Velena ze Žerotína zamířily přes Krnov a Opavu na východní Moravu; 25. července dobyly Nový Jičín, koncem září a počátkem října obsadily Skalici, Strážnici, Veselí, Uherský Brod a Holešov. Cílem markraběte Jana Jiřího bylo ve spojení s Bethlenem zaútočit na Vídeň. Marně však dobýval Prešpurk (1. září) a Uherské Hradiště (11. října). Podobně ztroskotal jeho pokus (společně s Thurnem a Ladislavem Velenem ze Žerotína) dobýt Olomouc (12. listopadu), císařské vojsko v čele s Albrechtem z Valdštejna a podplukovníkem Contim město ubránilo. Morava byla do ledna 1622 vyklizena, jedinými odbojníky zůstali Valaši.

počátek září

Vojsko Gábora Bethlena vstoupilo na Moravu a spojilo se zde s Valachy; ti pod vedením Adama z Víckova napadli Hranice a Lipník (obsazen 18. října). Postupně se jim podařilo na čas ovládnout východomoravská městečka. Bethlen však začal koncem listopadu ustupovat do Uher (zahájil tajná jednání s Vídní) a krnovské vojsko se stahovalo do Slezska.

13. prosince

Vydán první protireformační dekret, který vypověděl nekatolické duchovní (zatím) z královských měst v Čechách (kněží české konfese - evangelické); němečtí luterští kněží byli v Praze dosud trpěni (do 25. října 1622).

6. ledna

V Mikulově (na Dietrichštejnově zámku) uzavřena mezi Gáborem Bethlenem a Ferdinandem II. mírová smlouva, která měla ukončit uherské stavovské povstání; Bethlen se měl vzdát dobytých území a titulu uherského krále. Za to obdržel titul říšského knížete a doživotně Sedmihradsko a 7 východouherských stolic. Účastníci odboje byli amnestováni a šlechtě byla potvrzena její privilegia (z roku 1606).

18. ledna

Ve Vídni byla podepsána smlouva o mincovním konsorciu (na návrh Karla z Lichtenštejna, vypracovaná bankéřem Hansem de Wittem) mezi císařskou dvorskou komorou a soukromým konsorciem (Karel z Lichtenštejna, František z Dietrichštejna, Albrecht z Valdštejna, Pavel Michna z Vacínova, Hans de Witte a Jakub Bassewi); to převzalo do své správy mincovnictví a zavázalo se, že odvede z mincoven v Čechách, na Moravě a v Dolních Rakousích během jednoho roku 6 milionů zlatých. Konsorcium postupně stahovalo z oběhu hodnotnou stříbrnou minci a nahrazovalo ji znehodnocenou mincí s nižším obsahem stříbra (tzv. dlouhou mincí). Smlouva vešla v platnost 1. února t. r. a skončit měla 16. února 1623. Došlo k rozvrácení hospodářství, členové konsorcia se vydatně obohatili.

V tentýž den vstoupil v život (na Lichtenštejnův návrh) konfiskační soud v čele s Lichtenštejnem a Adamem z Valdštejna.

3. února

Tzv. generální pardon (vydaný Ferdinandem II. v Innsbrucku) omilostnil účastníky českého stavovského povstání; zveřejněn 7. května. Statky povstalců však byly zkonfiskovány a rozprodány příslušníkům dvorské strany. Rozhodování o hmotných trestech se ujaly konfiskační komitéty, jejichž předsedou byl v Čechách Karel z Lichtenštejna. Během půldruhého roku bylo odsouzeno 680 šlechtických rodin, přičemž 166 bylo zabráno veškeré jmění, ostatní přišly o dvě třetiny (45), polovinu (128) nebo třetinu (215) či jiný podíl (126) vlastnictví (v té době bylo v zemi asi 1600 panských a rytířských rodů). Generální pardon znamenal úplnou pohromu pro královská města; až na výjimky (Budějovice, Plzeň) přišla o veškerý obecní majetek (odhad činí 2,5 milionu míšeňských grošů).

7. března

Za předsednictví kardinála Dietrichštejna byl ustaven soudní dvůr na Moravě (z devíti soudců, z nichž většina působila před rokem v Praze) a došlo k sestavení listiny obviněných (247 osob).

březen

Ferdinand II. zabavil Karlově univerzitě privilegia a nekatoličtí mistři ji museli opustit; 14. listopadu t. r. byla univerzita odevzdána jezuitům.

srpen

Moravský soudní dvůr začal vynášet rozsudky; nejdříve nad dvanácti zemřelými rebely, kterým byl zabaven majetek. 2. září bylo vyneseno 16 rozsudků smrti nad obžalovanými, kteří se nedostavili k soudu (šlo například o Ladislava Velena ze Žerotína, Václava Bítovského z Bítova, Jana Adama z Víckova).

29. září

Dekret kardinála Dietrichštejna vypovídal do dvou měsíců novokřtěnce (habány) z Moravy. Většina se jich uchýlila do Uher, zvláště na Slovensko (Sobotiště, Velké Leváry). Z původních 30 tisíc členů jich zůstalo v zemi na 5 tisíc (v roce 1628 byly vypovězeny i tyto zbytky). Opakovaně byl dekret vydán i v září následujícího roku.

3. listopadu

Na brněnské radnici bylo vyneseno dalších 20 rozsudků smrti; na přímluvu kardinála Dietrichštejna a Karla st. ze Žerotína jim byly tresty smrti změněny na tresty vězení na Špilberku.

19. listopadu

Kardinál Dietrichštejn vydal generální pardon na Moravě; účast v povstání se neměla trestat 'na hrdle', uvěznění byli postupně propouštěni na svobodu. Generální pardon se netýkal konfiskace majetku (tu prováděla komise v letech 1622-1624). Konfiskace se týkaly 234 šlechtických osob a propadlo jim téměř 150 panství a statků; ušetřeny nezůstaly ani majetky 129 chudších šlechticů (odhad hovoří o 6 milionech zlatých).

V Praze na Novém Městě pražském (na Zderaze) byl založen první konvent bosých augustiniánů (řehole sv. Augustina).

Došlo k ustavení samostatné české provincie Tovaryšstva Ježíšova a po celé zemi se začaly zřizovat nové jezuitské ústavy; do roku 1653 bylo již 23 kolejí.

23. února

Po vojenských neúspěších Fridricha v bojích o Falc (v roce 1622 císařské vojsko Tillyho porazilo markraběte bádenského u Wimpfen, Kristiána Halberstadtského u Höchstu a 16 září t. r. okupovalo Heidelberk) říšský sněm v Řezně zbavil Fridricha Falckého kurfiřtské hodnosti a přenesl ji na Maxmiliána Bavorského (i s vlastnickým právem na obě Falce - Horní a Dolní).

27. února

V Olomouci se konala masová poprava, při níž bylo obětováno 18 vůdců valašského odboje; v dubnu následovalo dalších třináct poprav.

1. dubna

Císař převzal zpět správu mincovnictví od konsorcia do správy komory, ale jeho patenty a nařízení nic nezměnily. Nakonec bylo nutné 'dlouhou minci' stáhnout a nahradit ji mincí hodnotnější.

říjen

Zrušena konfiskační komise.

konec října

Sedmihradský vévoda Gábor Bethlen vypověděl tzv. mikulovský mír, v srpnu t. r. vytáhl ze Sedmihradska a s podporou Turků pronikl až na Moravu; koncem října obklíčily jeho oddíly Hodonín s císařským sborem. Turci a Uhři pronikali až po Znojmo, Brno a Olomouc.

28. prosince

Vydán patent o mincovní kaládě (státním bankrotu); cesta k finančnímu zhroucení nastala po uzavření smlouvy o mincovním konsorciu (18. ledna 1622), kdy se členové konsorcia (zejména Valdštejn) obohacovali tím, že za 'dlouhou minci' nakupovali konfiskované statky a platili jí dluhy. A protože kvalitní měna skončila v kapsách spekulantů, musel stát vyhlásit bankrot (hodnota mince snížena na 12,5 % nominální hodnoty).

Do Vídně přemístěna Česká dvorská kancelář.

Zřízeny královské protireformační komise (z osob duchovních i světských), které prováděly rekatolizaci země.

U kostela P. Marie Vítězné na Malé Straně v Praze byl založen první klášter bosých karmelitánů.

12. března

Císař Ferdinand II. Habsburský povýšil Valdštejnovo Frýdlantsko na knížectví; už 7. září 1623 byl Valdštejn 'knížetem z Frýdlantu'. Dne 4. ledna 1627 bylo pak knížectví ještě povýšeno na vévodství.

29. března

Zvláštním císařským patentem (na naléhání nuncia Caraffy) se nařizovalo, aby za měšťany byli přijímáni jenom katolíci, a naopak aby královští rychtáři vyloučili ze stavu měšťanského všechny osoby, které byly do něho přijaty buď v době povstání, nebo bez královského svolení, pokud by se nestaly katolíky. V Čechách byl patent vyhlášen 9. dubna, o něco později i na Moravě.

9. dubna

Katolické náboženství bylo v Čechách prohlášeno za jedině povolené (ostatní vyznání byla považována za kacířská).

8. května

Uzavřena vídeňská mírová smlouva mezi Gáborem Bethlenem a Habsburky, která potvrzovala závěry mikulovského míru (z 6. ledna 1622).

18. května

Nekatoličtí duchovní vypovězeni císařským patentem z Čech; 12. října t. r. i z Moravy. Provedením tohoto dekretu byli pověřeni kníže Lichtenštejn a arcibiskup Arnošt Albrecht Harrach.

březen

Jednota bratří konala poradu v Doubravici (nedaleko labských pramenů). Bylo rozhodnuto emigrovat do zahraničí po skupinách (ne jednotlivě).

Ve Vídni se ustavila z císařova rozkazu komise (v čele s Lichtenštejnem a Valdštejnem), která měla navrhnout revizi zemského zřízení v Čechách.

22. března

Kardinál Dietrichštejn vydal dekret, který nařizoval nekatolíkům 'obrátit se do svatodušních svátků na víru katolickou anebo se úplně netoliko z města, nýbrž z celé země moravské vystěhovati'.

7. dubna

Schválen návrh Valdštejna na vybudování početné císařské armády z jeho vlastních prostředků; Valdštejn vytvořil silnou žoldnéřskou armádu (postupně dosáhla až 100 tisíc mužů).

16. května

Ferdinand II. zrušil úřad karlštejnského purkrabího a nechal převézt korunovační klenoty z Karlštejna do Prahy, kde je měl pod svou kontrolou.

25. července

Valdštejn byl jmenován generálem (generalissimem), tedy vrchním velitelem císařského vojska v Německu a Nizozemí.

léto-podzim

Vzbouření poddaných na Frýdlantsku, Jičínsku a Litoměřicku.

9. prosince

Tzv. haagskou dohodou byla vytvořena velká protihabsburská koalice, v níž spojili své síly Nizozemí, Anglie, Dánsko, Gábor Bethlen, Dolní Sasko a Fridrich Falcký (do budoucna se počítalo i s dalšími spojenci - Francií, Švédskem, Benátkami a Savojskem); dohodě předcházela spojenecká smlouva Anglie, Francie a Nizozemí (z 20. června 1624). S velkým zpožděním se vytvořil silný protihabsburský blok evropských mocností, o němž před lety snili odbojní čeští stavové. Velení nad koaliční armádou, rozdělenou do dvou sborů, bylo svěřeno hraběti Mansfeldovi a Janu Filipu Fuchsovi z Binbachu; vrchní velení převzal král dánský a norský Kristián IV. Nastalo období tzv. dánské války (1625-1629).

Pavel Skála ze Zhoře začal psát v emigraci v Lübecku (a později ve Freiburgu) desetisvazkovou Historii církevní, sahající od dob apoštolských do roku 1639.

leden

Vydán patent zakazující oddávat nekatolíky.

Další vystoupení Valachů; pod velením Čejkovského z Víckova se povstalci zmocnili Holešova. Po příchodu dánského vojska na Moravu mu poskytovali službu jako průzkumníci.

duben

Měšťanům a ostatnímu lidu bylo nařízeno zvláštním patentem do dvou měsíců přestoupit ke katolickému náboženství; těm, kdo do té doby nepřestoupí, bylo dovoleno statek prodat, přičemž však čtvrtina trhové ceny musela být odevzdána královské komoře.

25. dubna

Valdštejnovo vojsko porazilo Mansfeldovu armádu v bitvě u Desavy (Dessau) na Labi severně od Lipska; ztráty Mansfeldovy se odhadovaly na 6 tisíc padlých, zatímco císařští měli jen 100 mrtvých vojáků.

srpen

Mansfeldovo vojsko (s mnoha exulanty) proniklo na Krnovsko, Opavsko a Těšínsko, dále postupovalo přes Lipník, Nový Jičín a Uherský Brod na Slovensko (k Trenčínu), kde se mělo spojit s Bethlenovou armádou. Gábor Bethlen chtěl ve spojení s Turky a Mansfeldem ohrozit Vídeň (šlo již o třetí vojenské vystoupení Gábora Bethlena). Toho využili Valaši k druhému povstání, které trvalo 15 měsíců (1626-1627). Mansfeld se odebral na jih, v Bosně náhle onemocněl a 30. listopadu 1626 v Sarajevě zemřel.

27. srpna

Vojska dánského krále Kristiána IV. utrpěla krutou porážku u dolnosaského Lutteru armádou maršála Tillyho. Valdštejnovo vojsko se vypravilo v dalším roce do severního Německa, kde spojenými silami (s armádou Tillyho) vytlačilo do listopadu 1627 krále Kristiána IV. z Holštýnska, Šlesvicka, Jutska a Meklenburska.

2. září

Valdštejnovo vojsko dorazilo do Olomouce a dále táhlo přes Kroměříž k Uherskému Brodu a pak na Slovensko. Ke srážce s Bethlenem však nedošlo, poněvadž ten se svým vojskem ustupoval dál na východ, 10. října zahájil jednání ve Vídni o příměří a 20. prosince t. r. sjednal s císařem mír.

říjen

Valaši (v počtu asi 4 tisíc) pomohli dánskému vojsku plukovníka Jáchyma Mitzlaffa dobýt město Hranice. Do konce roku ovládl Mitzlaff spolu s Valachy celou severovýchodní Moravu a část Horního Slezska (Opavsko, Krnovsko, Těšínsko, Jičínsko a Valašsko k Holešovu).

5. února

V Praze začala pracovat zvláštní protireformační komise.

10. května

Císař Ferdinand II. podepsal (koncem měsíce byly k dispozici první vytištěné exempláře) novou zemskou ústavu, tzv. Obnovené zřízení zemské (pro Čechy); byla vydána německy pod názvem Verneuerte Landesordnung des Erbkönigreichs Böhaimb, úřední překlad do češtiny nebyl ani celý vytištěn. Hlavní zásady: 1. místo dosavadního stavovství byl uzákoněn absolutismus; 2. Česká koruna byla vyhlášena za dědičnou (tedy nepřestala existovat) v habsburském rodě až do vymření mužského potomstva (posílena moc České královské - dvorské - kanceláře ve Vídni); 3. duchovenstvo zaujalo první místo v zemském sněmu (za ním teprve stav panský, rytířský a královská města - ta měla na sněmu jen jeden hlas); 4. katolické náboženství bylo prohlášeno za jediné povolené vyznání v českých zemích (ti, kteří se nechtěli 'srovnat' s panovníkem ve víře, museli se vystěhovat ze země, ovšem s výjimkou poddaného lidu, který musel přestoupit ke katolictví buď po dobrém, nebo po zlém); 5. jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým; 6. stavům bylo ponecháno povolování, rozvrhování a vybírání daní; 7. zemské úředníky směl jmenovat pouze panovník (jemu byli také zodpovědni). Ustanovení Obnoveného zřízení zemského se prakticky udrželo až do roku 1848.

léto

Na Čáslavsku, Kouřimsku a v Posázaví vypuklo nevolnické povstání.

Císařská armáda pod vedením Valdštejna a jeho generála Marradase nastoupila k mohutné ofenzivě směrem do Slezska; Valdštejnovy jednotky ovládly Moravu a pronásledovaly sbory dánského krále Kristiána IV. až k Baltskému moři.

31. července

Vydán mandát Ferdinanda II. nekatolickým stavům v Čechách, jenž jim nařizoval do šesti měsíců buď přestoupit ke katolické víře, nebo odejít do konce května 1628 ze země; na Moravě byl vydán podobný mandát 9. března 1628. Celkový počet pobělohorských exulantů nelze přesně uvést, odhaduje se, že odešlo až na 150 tisíc lidí. Středisky emigrace se staly v Sasku Pirna, Drážďany, Lipsko, v Polsku Lešno a Toruň, na Slovensku Skalica, Holič, Trenčín a Púchov. Mandát naléhal na ty, kteří se chtěli usadit ve Slezsku a v Lužicích, aby se stěhovali za hranice království.

srpen

Velké protifeudální povstání v okolí Kácova, Čestína, Uhlířských Janovic; rozšířilo se na Kouřimsko, Čáslavsko a do okolí Kutné Hory.

28. října

Po tvrdých represáliích císařského vojska proti povstalým Valachům (jen v Hranicích bylo popraveno 12 osob) složili jejich představitelé císaři Ferdinandu II. slib poslušnosti; zůstali však ozbrojeni.

21. listopadu

Korunovace Ferdinandovy manželky Eleonory Gonzagové českou královnou; o tři dny později se konala korunovace císařova syna Ferdinanda III. českým králem.

4. února

J. A. Komenský se svou rodinou nuceně odešel do polského Lešna.

únor a březen

Probíhala poddanská povstání na Opočensku, Náchodsku a Hradecku.

březen

Vypuklo nevolnické povstání na Hradecku; tři proudy povstalců rozdrtily oddíly Albrechta z Valdštejna.

27. března

V Brně se konala poprava Václava Bítovského z Bítova, odsouzeného k smrti již 2. září 1622 za účast v protihabsburském povstání na Moravě.

duben

Císař Ferdinand II. jmenoval Valdštejna 'císařským nejvyšším polním hejtmanem a generálem Oceánského a Baltického moře'; už koncem ledna mu postoupil císař vévodství meklenburské a v polovině února získal Valdštejn jako léno Zaháňsko. Začal tak upevňovat své postavení v Pobaltí a přikročil zde k budování císařského loďstva.

konec dubna-5. srpna

Valdštejnovo vojsko neúspěšně obléhalo hanzovní město Stralsund.

20. června

Na moravském sněmu ve Znojmě složily moravské stavy přísahu poslušenství nově korunovanému českému králi, Ferdinandu III., synovi císaře Ferdinanda II.

1. července

Na moravském zemském sněmu ve Znojmě bylo vyhlášeno Obnovené zřízení zemské (pro Moravu); Ferdinand II. současně potvrdil 140 listin a privilegií Moravy (26. června).

Císař Ferdinand II. vydal dekret, kterým rušil dosavadní praxi přijímání do 'šlechtického stavu' na stavovském shromáždění, jež bylo dosud podmínkou inkolátu. Nadále se získávalo 'zemské obyvatelství' pouze panovnickým dekretem.

6. března

Císař Ferdinand II. vydal tzv. restituční edikt, podle něhož měly být katolické církvi vráceny všechny statky, jež jí patřily k roku 1555 (či k roku 1552); edikt současně zakazoval na území říše kalvínskou víru. Odpor proti němu vedl k sjednocení kalvinistů, luteránů i části katolíků (bavorských), nakonec byl odsouzen k tiché likvidaci (na sněmu v Řezně v červenci 1630).

11. června

Vstoupil v platnost tzv. mír lübecký (jednáno v Lübecku od ledna 1628 do května 1629, podepsán 22. května t. r.), kterým se definitivně rozpadla haagská protihabsburská koalice (zvlášť po vystoupení Anglie) a byla jím fakticky ukončena tzv. válka dánská. V mírové smlouvě se Kristián IV. zavázal, že se nebude vměšovat do říšských záležitostí, a naproti tomu císař od Dánska nepožadoval žádné územní ústupky a netrval ani na náhradě škod a výdajů.

6. července

Švédská armáda (asi patnáctitisícová) se vylodila v Pomořanech. Její vstup na evropské bojiště znamenal počátek tzv. švédské války (1630-1635). Švédsko si chtělo zajistit nadvládu nad Baltem, na jeho stranu přešla Francie, Sasko i Braniborsko. S velkými nadějemi vzhlížela na novou situaci česká emigrace.

13. srpna

Císař vydal rozhodnutí o sesazení Valdštejna z velení císařské armády.

podzim

Po katastrofě císařského sboru (pod velením Contiho v Pomořanech) se dostala do švédských rukou většina tohoto území. K odporu proti vládě císaře Ferdinanda a katolické Ligy se zvedla německá protestantská knížata; nový velitel císařského vojska a Ligy generál Tilly nemohl zabránit vytvoření nové protestantské fronty v Německu.

Kardinál Dietrichštejn povolal na Moravu nový církevní školský řád piaristů a první jejich kolej zřídil na svém panství v Mikulově.

23. ledna

Uzavřena spojenecká smlouva mezi Švédskem a Francií; Francie přislíbila stálý finanční příspěvek na vedení války proti Habsburkům.

polovina června

Švédský král Gustav Adolf II. přijal ve Špandavě (u Berlína) v audienci české emigranty Jindřicha Matyáše Thurna a Jaroslava Sezimu Rašína; byly navázány první kontakty Švédů s Valdštejnem (zprostředkoval Rašín). Valdštejn požadoval za 'přestup' ke Švédům armádní sbor o 10-12 tisíci mužů.

17. září

Bitva u Breitenfeldu (nedaleko Lipska), v níž utrpěla Tillyho císařská armáda těžkou porážku (její ztráty se odhadovaly na 12 tisíc padlých a raněných); vítězství umožnilo Švédům postoupit dále do nitra Německa. Král Gustav Adolf odmítl splnit Valdštejnovi svůj původní slib. K švédské armádě se připojil saský kurfiřt Jan Jiří se svou armádou; Sasové měli podle dohody proniknout Lužicí do Slezska.

počátek listopadu

Saská armáda pod velením generála Jana Jiřího Arnima změnila směr postupu a pronikla do severních Čech.

15. listopadu

Saské vojenské oddíly obsadily bez boje Prahu. Se saskými vojsky se vraceli do Čech mnozí emigranti a znovu se ujímali svých panství (Václav Vilém z Roupova, Ladislav Velen ze Žerotína); dne 20. listopadu dorazil do Prahy samotný kurfiřt Jan Jiří.

30. listopadu

Na podnět Václava Viléma z Roupova byly za velké účasti lidu sňaty ze Staroměstské mostecké věže hlavy popravených pánů z roku 1621 a pietně uloženy do Týnského chrámu.

prosinec

Saské panství se rozšířilo do východních Čech (až po Hradec Králové); česká šlechtická emigrace zvolila na sjezdu stavů direktory a zřídila rovněž konzistoř. Saská okupace však byla dočasná a nechtěla podpořit restauraci církevních a politických poměrů v Čechách.

15. prosince

Po předchozí tajné schůzce (30. listopadu) na trčkovském zámku v Kounicích se saským generálem Arnimem a zástupci české emigrace se Valdštejnův dvůr ve Znojmě stal hlavním štábem císařské armády. Dvojaká politika Valdštejna ho vynesla podruhé do čela císařských armád. Po celou zimu se zde intenzivně organizovalo nové císařské vojsko. Přitom Valdštejn (raněný ve své ješitnosti jak císařem Ferdinandem, tak i švédským králem) udržoval styky se Sasy.

14. a 15. dubna

Bitva u řeky Lechu (poblíž městečka Rainu); poraženo ligistické vojsko, posílené císařským vojskem Aldringenovým (těžce raněn generál Tilly, 30. dubna zemřel).

15. dubna

Císařským patentem byl Valdštejn pověřen rozsáhlými pravomocemi; v té době měl připravené vojsko o 27 pěších a 27 jízdních regimentech (okolo 40 tisíc mužů): Valdštejn opět generalissimem.

23. dubna

Valdštejn odjel s celým dvorem ze Znojma do Čech s cílem vyhnat Sasy ze země; desetitisícová Arnimova armáda byla proti Valdštejnovým regimentům bezmocná. Valdštejn však s rozhodujícím útokem váhal a nabízel Sasům separátní mír; ti ho však odmítli.

konec května

Nastala postupná likvidace saských posádek v Čechách.

25. května

Saské pluky opustily Prahu; to znamenalo zmar všech nadějí stavovské opozice.

červen

Císařské oddíly vedené generálem Gallasem vytlačily saské vojsko z Čech a hlavní voj císařské armády pod Valdštejnovým velením postoupil do Bavor, obsazených z velké části Švédy; v polovině června obsadil Valdštejn Norimberk.

1.-4. září

Krvavá bitva Valdštejnova vojska u Fürthu (poblíž Norimberku) s oddíly Gustava Adolfa; švédské vojsko poraženo, první velký neúspěch Švédů.

16. listopadu

V ranních hodinách zahájena bitva u Lützenu (nedaleko Lipska). Císařská armáda v čele s Valdštejnem zastavila (díky nenadálému úspěšnému útoku sboru polního maršálka Pappenheima) švédské vojsko Gustava Adolfa; ten v bitvě zahynul, podobně byl smrtelně zraněn i Pappenheim. Habsburkům se vrátila vojenská iniciativa, bitva však skončila 'nerozhodně'.

leden

Valdštejn vedl tajná jednání s nástupcem švédského krále, vůdcem říšské rady, kancléřem Axelem Oxenstiernou; současně vyjednával s Francouzi, jejichž zahraniční politiku vedl kardinál Richelieu.

11. února

Valdštejnův válečný soud v Praze odsoudil 16 obviněných důstojníků jeho vojska za dezerci v bitvě u Lützenu k trestu smrti; Staroměstské náměstí před radnicí se stalo svědkem jejich popravy.

15. května

Na zámku v Jičíně došlo k tajné schůzce Valdštejna s českými emigranty - Janem Warlichem z Bubna a Jaroslavem Rašínem; jako prostředníci Švédska a současně mluvčí českého exilu nabídli Valdštejnovi korunu Českého království, když zbaví zemi Habsburků. Projekt zrady byl projednán i se švédským říšským kancléřem Axelem Oxenstiernou. Do spiknutí se zapojily i Sasko a Francie; rozhodující role byla přisouzena Valdštejnovi.

17. května

Valdštejnovo (asi čtyřicetitisícové) vojsko vytáhlo přes Náchod do Slezska, které mělo být vysvobozeno od Sasů, Braniborů a Švédů.

6. června

Těsně před očekávanou bitvou u Dlouhé Olešnice bylo uzavřeno příměří mezi Valdštejnem a saským velitelem Arnimem.

12. června

Ve vojenském táboře u Dlouhé Olešnice tajně navštívil Valdštejna český emigrant Jindřich Matyáš Thurn (toho času švédský generál). Valdštejn se nedokázal odhodlat k rozhodné akci, váhal - 'až přijde vhodný čas'. Jeho vojsko zatím zůstávalo v nečinnosti v polním táboře u Svídnice.

18. srpna

Do Valdštejnova vojenského tábora dorazil polní maršálek Jindřich Šlik, kterého zde vyslal dvůr na inspekci; ve Vídni vládla nespokojenost s Valdštejnovým slezským tažením.

11. října

Bitva u Stínavy ve Slezsku, v níž bylo zhruba pětitisícové švédské vojsko vedené Thurnem a plukovníkem Duvalem poraženo Valdštejnovou císařskou armádou. Valdštejn dal propustit zajaté důstojníky (včetně Thurna) za cenu vydání všech švédských pevností ve Slezsku císařským.

14. listopadu

Po dobytí Řezna Švédy táhl Valdštejn přes Čechy do Bavor, aby odtud vyhnal vojsko Bernarda Výmarského; 26. listopadu dorazil do Plzně. Ve Vídni narůstala nespokojenost s Valdštejnem.

30. listopadu

Část Valdštejnova vojska (nedokonale zásobovaná a vyzbrojená) pod velením Ottavia Piccolominiho překročila česko-bavorskou hranici s cílem provést rychlou operaci proti Švédům; zastavila se ve Fürthu. Už 3. prosince však nastal ústup tohoto jízdního sboru zpět do Čech. Ve Vídni nastalo zděšení.

prosinec

Valdštejn se znovu pokusil o navázání tajných jednání, ale narazil na nedůvěru u saského vojevůdce Arnima a také u švédského generála Bernarda Výmarského.

V proslulém holandském nakladatelství bratří Elsevírů v Leidenu vyšlo (jako 31. svazek) latinsky psané dílo českého exulanta Pavla Stránského O státě českém (Respublica Bojema), podávající ucelený a všestranný pohled na český stát a jeho předbělohorský vývoj. Shromáždil v něm údaje historické, zeměpisné, místopisné, státoprávní, fakta o obyvatelstvu, jazyku, stavech, panovnících, úřadech, náboženství apod. V Čechách vyšlo poprvé v německém překladu na přelomu 18. a 19. století, česky pak o sto let později.

13. ledna

Důstojníci Valdštejnovy armády složili svému veliteli přísahu věrnosti, tzv. revers. Současně však byli někteří z nich (Gallas, Aldringen a Piccolomini) získáni Vídní a prozradili konspirační plány svého velitele.

24. ledna

Císař Ferdinand II. zbavil Valdštejna hodnosti vrchního velitele císařských armád; jeho nástupcem byl jmenován hrabě Jan Matyáš Gallas.

18. února

Císař vydal proskripční dekret, kterým byl Valdštejn prohlášen za zrádce a rebela.

22. února

Valdštejn se zbytkem věrného vojska se dal na ústup do Chebu.

25. února

Albrecht z Valdštejna byl mezi desátou a jedenáctou hodinou večer zavražděn v purkrabském domě v Chebu; povražděni byli i jeho přátelé - Trčka, Ilov, Kinský, Niemann. Valdštejnův majetek (jeho hodnota se odhadovala na 15 milionů zlatých) byl zkonfiskován a přešel do rukou těch, kteří se podíleli na tragickém pádu tohoto nejbohatšího muže v Českém království (generálové Gallas, Aldringen, Piccolomini, Tiefenbach, Šlik a další).

2. března

V Opavě složena u pěšího pluku přísaha věrnosti Valdštejnovi. Ve městě a okolí vypuklo povstání proti císaři.

18. března

Před Opavou se objevily pluky velitele císařských vojsk ve Slezsku generála Götze; 20. března město kapitulovalo, 'rebelie' byla potlačena.

květen

V bitvě u Lehnice dosáhla švédská vojska vítězství nad habsbursko-katolickým táborem.

léto

Sasko-švédský vpád do severních Čech; přes Litoměřice se spojená vojska dostala až před Prahu a do středního Polabí (vyplenila Nymburk). V polovině září se stáhla, naděje české emigrace na možný návrat opět pohasly. Švédské oddíly (velitele Banéra) podnikaly loupežné výpravy i na Moravu (na Jihlavsko).

5.-6. září

Porážka švédské armády u Nördlingenu (předtím se vzdala švédská posádka v Řezně). Švédové byli zatlačeni do dolního Pomohaní, císařské vojsko opanovalo jižní Německo; bylo to poslední vítězství, jehož společně dosáhla vojska španělská a vojska rakouských Habsburků. Bezprostředním důsledkem bitvy bylo vytvoření tajné ligy v Ebersdorfu (31. října 1634); ta měla navázat úzkou spolupráci mezi Španělskem, Rakouskem a katolickými říšskými knížaty (tedy v podstatě šlo o program staré Ligy, která se rozpadla počátkem 30. let).

30. května

Podepsán tzv. pražský mír mezi císařem Ferdinandem II. a saským kurfiřtem Janem Jiřím; brzy k němu přistoupila i další říšská knížata (mj. i Braniborsko) a města. České emigraci však nepřinášel nic. Nejvýznamnější změnou bylo odstoupení Horní a Dolní Lužice Sasku (jako dědičné léno je měl saský kurfiřt již v zástavě od roku 1624), za něž slíbil kurfiřt přispět k vypuzení Švédů z Říše. Z náboženských otázek byly potvrzeny výsledky augšpurského míru (1555) a vykonání restitučního ediktu bylo odloženo o 40 let; Slezsku přinesl mír zhoršení, poněvadž se augšpurské vyznání povolovalo jen Vratislavi a knížectvím břežskému, lehnickému a opolskému, která nebyla pod přímou kontrolou České koruny. Francie, která zaznamenala výrazné oslabení protihabsburské koalice, vstoupila již 19. května t. r. do války proti Španělsku, když koncem dubna uzavřela se Švédskem spojeneckou smlouvu. Francouzská vláda kardinála Richelieua uzavřela již 25. února 1635 novou alianční smlouvu s Nizozemím a v létě t. r. dohodu se Savojskem, Mantovou a Parmou. Nastala poslední fáze třicetileté války - švédsko--francouzská (1635-1648), plná loupeživých tažení za kořistí, jež pustošila celou střední Evropu.

24. dubna

Jan Jiří převzal ve Zhořelci obě Lužice pod svou správu; tímto aktem byla Lužice definitivně oddělena od České koruny.

9. října

V Přerově zemřel Karel st. ze Žerotína, krátce předtím (19. září v Brně) i kardinál Dietrichštejn.

16. října

V bitvě u Wittstocku (severozápadně od Berlína) porazil švédský generál Johann Banér císařskou a saskou armádu; Švédové opanovali severní Německo a pootevřeli si cestu do Čech. Obyvatelstvo pohraničních oblastí Čech muselo zásobovat habsburskou armádu v Sasku (v Ústí nad Labem, Litoměřicích a Děčíně vznikla velká proviantní skladiště).

10. prosince

V Brně byl zřízen královský tribunál Moravského markrabství v čele s hejtmanem; tribunál měl značnou politickou i soudní pravomoc na úkor zemských úřadů a zemského soudu. Zpočátku zasedal v Brně, v roce 1637 (za zemského hejtmana hraběte Salma) byl přeložen do Olomouce.

22. prosince

Ferdinand III. byl zvolen římskoněmeckým králem.

15. února

Ve Vídni zemřel ve věku devětapadesáti let císař Ferdinand II.; vládu převzal jeho druhorozený syn FERDINAND III. [1637-1657]. V jeho osobě dosedl na trůn muž nepochybně schopnější, než byl jeho předchůdce, a také méně protičesky zaujatý. Na rozdíl od většiny Habsburků uměl dobře česky, často pobýval v Praze a zasloužil se o obnovu Pražského hradu.

jaro

Stavové Moravského markrabství podali novému císaři stížnost proti Obnovenému zřízení zemskému; žádali, aby zemské úřady byly obsazovány 'osobami starousedlými' a aby zemská samospráva získala určitou autonomii. Císař jim jen připomenul povinnost držet se zřízení z roku 1628.

Císař Ferdinand III. vyňal z pravomoci jezuitů Karolinum a obě světské fakulty (právnickou a lékařskou) postavil pod vlastní pravomoc.

24. března

Trestná výprava plukovníka Halbicha, vypravená proti odbojným vsetínským Valachům, byla v údolí Rokytnice obklíčena a zajata povstalci.

duben

Švédský generál Johann Banér vnikl se svými vojsky přes Sasko do severních Čech; značně demoralizované švédské vojsko se uchylovalo k rabování a loupežím (přes generálovo provolání k českému lidu, jež slibovalo osvobození země a vybízelo k povstání - vydáno v Litoměřicích). Na Čechy dolehlo asi nejtěžší osmiměsíční období třicetileté války.

konec května

Švédové stanuli před Prahou, avšak město nedobyli (vyznamenala se studentská legie).

červen

Severovýchodní Čechy byly zaplaveny švédským vojskem; oddíly Zdeňka z Hodic pronikly až k Náchodu a hranicím Slezska. Švédové se také pokusili proniknout na Moravu (u Jihlavy), moravská zemská hotovost a studentská legie z Olomouce je však zastavila. Švédská vojska plenila i západní a jižní Čechy (Plzeňsko, Slánsko, Rakovnicko, Berounsko, Táborsko a Prácheňsko). Na severu Čech loupily jednotky generála Torstenssona, který předtím operoval v Lužici a ve Slezsku (přesunul se na Liberecko a Frýdlantsko).

září

Správa Čech svěřena císařovu bratru arciknížeti Leopoldu Vilémovi, pasovskému biskupovi. Po bok mu byl postaven generál Piccolomini; oba vystřídali generála Gallase.

Z příkazu Ferdinanda III. byl vydán svod zákonů a dodatků k Obnovenému zřízení zemskému, který přinášel jistá práva českým stavům (pokud nešlo o záležitosti, jež se týkaly osoby a práv královských).

jaro

Švédové byli vytlačeni z Čech.

listopad-prosinec

Banérovo švédské vojsko táhlo do jižního Německa s cílem dobýt Řezno, kde zasedal říšský sněm, a zmocnit se císaře Ferdinanda III. Tento smělý plán však ztroskotal; krátce nato (v květnu 1641) Banér zemřel. Na jeho místo nastoupil 20. května 1641 maršál Leonard Torstensson, dosavadní generál - zbrojmistr.

9. ledna

Vydán patent, jenž se snažil bránit narůstajícímu zbojnictví (zejména na Valašsku - Ondruška, Adamčík). Patent sliboval odpuštění a navíc ještě bohatou odměnu každému zbojníkovi, který zabije svého kamaráda - zbojníka; nepřinesl však žádný efekt.

konec roku

Královský tribunál (včetně zemských desek) byl z Olomouce přeložen do Brna, které se od t. r. stalo jediným hlavním městem Moravy. Bylo zřízeno pět krajů, při nich ustaveni krajští hejtmani a sekretáři; jednalo se o kraj Brněnský, Jihlavský, Znojemský, Hradišťský a Olomoucký. V čele správy zemských desek byl postaven nejvyšší zemský písař. Ze zemského soudu byl vyňat manský soud olomouckého biskupa, rovněž olomoucká univerzita měla svůj zvláštní soud.

jaro

S reorganizovanou a doplněnou švédskou armádou pronikl Torstensson ze zimního ležení na Dolním Labi do tehdejšího Dolního Slezska.

květen

Švédská armáda dobývala slezská města - Velký Hlohov, Lehnici, Javor.

1. června

Bitva u Svídnice, v níž zvítězilo švédské vojsko nad císařskými oddíly sasko-lauenburského vévody Františka Alberta. Tímto vítězstvím si Torstensson otevřel cestu na Moravu (obsadil nejprve Opavu).

6. června

Švédové pronikli Moravskou branou k Holešovu, kde porazili císařské jednotky, které ve zmatku prchaly k Uherskému Hradišti.

15. června

Po čtyřdenní obraně se vzdala opevněná Olomouc; zemské úřady i s úředníky prchaly na jih země a do Vídně. Okupovaná Olomouc se stala vojenskou základnou Švédů až do roku 1650. V příštích dnech a týdnech byla obsazena další města střední a severní Moravy; z nich se Uničov stal druhým trvalým sídlem švédské posádky.

srpen

Postupný ústup Torstenssona s hlavní armádou do Slezska; císařské vojsko v čele s arcivévodou Leopoldem Vilémem vypudilo Švédy z moravských měst (Opavy, Litovle, Tovačova, Fulneku). Ze Slezska postupoval Torstensson přes Lužici do Saska.

2. listopadu

U Breitenfeldu (poblíž Lipska) došlo k jedné z rozhodujících bitev třicetileté války, v níž bylo císařské vojsko rozdrceno Torstenssonovou armádou. Poražený Leopold Vilém ohlásil 9. ledna 1643 svou abdikaci na vrchního velitele; jeho nástupcem se stal Matyáš Gallas.

leden

Valaši prostřednictvím svých hejtmanů a nekatolických kněží navázali přímé jednání se Švédy (mj. pomáhali zásobovat švédská vojska potravinami i zbraněmi).

duben

Z Budyšína přes Zhořelec do Čech vyrazilo Torstenssonovo vojsko na pomoc (od jara obléhané) Olomouci; prošlo Mladou Boleslaví, Mělníkem, okolím Prahy a zamířilo do východních Čech (sledováno císařskou armádou generála Gallase).

16. června

Torstensson dosáhl Svitav a táhl dál k Moravské Třebové a Olomouci (města dosáhl 22. června t. r.). Švédové rychle dobyli Prostějov, Plumlov, Kroměříž, Holešov a Lukov (mnohá z nich za pomoci Valachů, například Kroměříž). Na Valašsku se rozhořelo třetí povstání (1643-1644).

začátek září

Švédové dorazili k Mikulovu, obsadili Vyškov a učinili první pokus o dobytí Brna; dobývání města započalo 3. září, ale už 8. září bylo ukončeno. Torstensson dostal rozkaz od švédské vlády vrátit se do severního Německa, kde dánský král Kristián IV. vpadl do zad Švédům; Dánové (a také Poláci) přešli nečekaně na císařovu stranu (z obavy z rostoucí nadvlády Švédů v Baltském moři). Tím však byla zmařena naděje na spojení Švédů se sedmihradským knížetem Jiřím Rákóczim (vypověděl válku císaři) a jejich společný postup na Vídeň. Švédové vyklidili část obsazené Moravy (města Plumlov, Nový Jičín, Tovačov, Lipník, Přerov, Lukov, Holešov), své posádky ponechali v Olomouci, Šternberku, Uničově, Fulneku a Sovinci. Torstensson odtáhl do Holštýnska. Na Moravě utichl válečný ruch.

listopad

K okupované Olomouci přitáhl císařský generál Buchheim s úmyslem vyhnat z města Švédy.

26.-27. ledna

Útok společného vojska (hraběte Rottala a generála Buchheima o síle asi 4 tisíc mužů) proti středisku povstalých Valachů - Vsetínu. Císařská trestná výprava rozpoutala na Valašsku krutý teror - vesnice byly vypalovány, povstalci mučeni a popravováni (odhaduje se na 150-200 popravených Valachů). Odpor Valašska byl definitivně zlomen do jara 1644.

únor

Zahájena blokáda a po ní několik pokusů císařských oddílů o osvobození Olomouce od Švédů (vojsku postupně veleli generál Buchheim, plukovník Richard, generál Ladislav z Valdštejna); akce skončily v březnu 1645 ústupem císařských jednotek.

prosinec

Zahájena mírová jednání ve vestfálských městech: katolickém Münsteru (Habsburci s Francií) a protestantském Osnabrücku (katolíci se Švédskem) o ukončení války; zprostředkovateli celé akce byli Benátčané a papežský nuncius Chigi. Zároveň se jednalo i v jiných evropských hlavních městech (mj. i ve Vídni). 'Česká otázka' přes aktivity emigrantských skupin (nizozemské, lešenské, saské) zůstala mimo zájem jednajících stran.

leden

Generál Torstensson vpadl se svým vojskem do západních Čech s cílem dobýt Vídeň (s pomocí vojsk Rákócziho).

6. března

Bitva u Jankova (na Benešovsku), snad nejkrvavější střetnutí za třicetileté války na našem území mezi švédským vojskem generála Torstenssona a císařskou armádou generálů Hatzfeldta a Götze (ten v bitvě padl). Vítězství Švédů bylo přesvědčivé; císařských vojáků padlo na 4 tisíce (ze 17 tisíc), Švédů asi 3 tisíce (celkem šestkrát více než v bitvě na Bílé hoře). Bitva u Jankova sice otřásla císařskou koalicí, avšak naděje na návrat české emigraci nijak neposílila. Zpráva o prohrané bitvě se jako lavina rozšířila po zemi a všude zavládl strach, co bude následovat. Cesta na Moravu byla pro Švédy volná.

březen-duben

Švédové dobývali města na jihozápadní a jižní Moravě (například Jihlavu 11. března, Znojmo 12. března, Lomnici 13. března), dostali se i do Dolních Rakous (Vídeň však jejich náporu odolala). 17. dubna dobyli Mikulov a odvezli odtud v 50 sudech bohatou knihovnu kardinála Dietrichštejna do Švédska. Na jihovýchodní Moravě odolalo Švédům opět jen Uherské Hradiště.

3. května-23. srpna

Obléhání Brna švédským vojskem generála Torstenssona; Brno se Švédům za 112 denního obléhání ubránilo. Zásluha přičítána veliteli obránců Raduitu de Souches a pomoci oddílů sedmihradského vévody Rákócziho. Torstensson odtáhl na jih do Židlochovic a odtud přes Mikulov do Rakous.

5. srpna

V Praze byl korunován českým králem nejstarší císařův syn Ferdinand IV.; stal se českým místodržícím. Vládu však nenastoupil, protože 9. července 1654 nečekaně zemřel. Jeho korunovace mu však zabezpečila místo na seznamu panovníků českého státu.

24. srpna

Jiří Rákóczi podepsal v Linci mírovou smlouvu s císařem Ferdinandem III., v níž bylo uherským protestantům přiznáno rovnoprávné postavení s katolíky a Rákóczimu byla zaručena držba sedmi východouherských stolic a vlastního panství Tokaj.

podzim

Návrat Torstenssonova vojska na Moravu, kde poplenilo Znojemsko a Jihlavsko a po zabezpečení švédských posádek v Mikulově, Znojmě, Jihlavě, Telči a Olomouci zamířilo do severních Čech a odtud do Slezska (ještě předtím se vzdal z důvodu nemoci Torstensson koncem roku 1645 v Lipsku vrchního velení nad švédskou armádou). Jeho nástupcem se stal polní zbrojmistr Wrangel (spolu s generály Königsmarckem a Wittenbergem).

Císař Ferdinand III. dal odvézt z chrámu sv. Víta do Vídně české korunovační klenoty; do Prahy se vrátily až roku 1791, ale jen na korunovaci.

počátek dubna

Na mírovém jednání byl předložen spis české emigrace o dvanácti bodech; císařským zástupcem Trauttmannsdorfem byl však odsunut mezi požadavky 'nesmiřitelné', a tudíž nepřijatelné.

léto

Telč, Znojmo, Plumlov a Mikulov byly zbaveny švédských posádek.

léto

Vojska švédského generála Wrangela pronikla do západních Čech (přes Cheb).

25. srpna

Postup Švédů byl zastaven v bitvě u Třebele, kde jejich oddíly utrpěly značné ztráty; Wrangel poté opustil již v září Čechy a ponechal jen švédskou posádku v Chebu. Vojenským neúspěchem se podstatně zhoršily vyhlídky na prosazení (švédského a exulantského) požadavku do prvního návrhu smlouvy - obnovení předválečných politických a náboženských poměrů ve střední Evropě.

7. prosince

Po dvouměsíčním obléhání císařských vojsk generála de Souchese a hraběte Buchheima (padl velitel posádky Oesterling) byla Jihlava zbavena Švédů.

30. ledna

Uzavřen separátní mír Nizozemců se Španěly; po osmdesátiletém boji získali Nizozemci uznání nezávislosti.

8. března

Na mírových jednáních došlo k zásadní dohodě o náboženských poměrech, které měly být uvedeny zpět k datu 1. ledna 1624 (§ 2, čl. 5); tzn. k letopočtu, kdy Habsburkové vládli v českém státě již zcela neotřesitelně. Habsburská nadvláda a povinné katolictví dostaly mezinárodní uznání. Česká emigrace byla odsouzena k trvalé diaspoře, k postupné asimilaci.

jaro

Wrangelovy oddíly se spojily s francouzskou armádou maršála Turenna a 17. května porazily vojsko císaře a bavorského vévody v bitvě u Zusmansdorfu.

červen

Švédský generál Königsmarck vpadl se svým vojskem přes Chebsko, Plzeň a Rakovník do středních Čech.

17. července

Na mírových jednáních došlo k dohodě o hospodářské restituci a amnestii, kterou císař poskytoval jen katolíkům.

25. července

Oddíly generála Königsmarcka pronikly do Prahy (na Malou Stranu a na Hradčany); statečná obrana Pražanů jim zabránila proniknout přes Vltavu do Starého a Nového Města (a to i přes značné posily v dalších měsících). Švédové však přikročili k bezohlednému rozkrádání kulturních pokladů Prahy: byla zabavena strahovská a rožmberská knihovna, podstatná část rudolfínských sbírek obrazů, soch, porcelánu, koberců, zbraní atd. Tyto cennosti se přepravovaly na speciálních vorech po Vltavě a Labi do Hamburku a poté do Stockholmu. Dodnes nebyly vráceny. Praha vydržela obléhání až do 31. října 1648, kdy přišla zpráva o uzavření míru.

srpen

Švédská vojska pustošila jižní Čechy.

24. října

V münsterské císařské rezidenci byla oficiálně podepsána mírová smlouva - vestfálský mír; ratifikační listiny si strany vyměnily 18. února 1649 a 21. února t. r. byl kongres slavnostně rozpuštěn. Provedení mírových podmínek kontroloval až do roku 1651 norimberský exekuční sněm. Vestfálský mír zůstal formálně v platnosti až do zrušení Svaté říše římské císařem Františkem II. roku 1806. Velmocenské postavení ztratila papežská kurie a Španělsko, naopak velmocemi se staly Francie, Švédsko a Rakousko. Objevily se dva nové státy - Švýcarsko a Nizozemí. Česká koruna vedle územní ztráty (obě Lužice) zaznamenala hluboký pokles obyvatelstva (odhady ztrát se pohybují od 25 % do 80 % obyvatelstva, do exilu bylo vyhnáno 120-150 tisíc osob) a značné materiální ztráty (v Čechách a na Moravě mělo být vypáleno a zničeno na 280 zámků, přes 100 měst, více jak 1100 vesnic). Krutě byla zklamána česká emigrace - kdo chtěl, mohl se sice vrátit zpět do země, avšak musel přestoupit na katolickou víru a podrobit se novým zákonům. Ve Slezsku byla zachována svoboda augšpurského vyznání jenom v několika knížectvích a městech.

leden

Po měsíčním vyjednávání došlo v Praze k podpisu smlouvy o podmínkách dalšího setrvání švédských vojsk na českém území; Švédové měli dostávat měsíčně 42 tisíc zlatých, přičemž se měli vzdát kontribuce a výpalného. Ve skutečnosti se však dohoda nedodržovala pro naprostý nedostatek peněz. Všeobecnou bídu v zemi sužovala i císařská armáda a řádící mor.

21. září

Došlo k podpisu tzv. zatímního recesu (dohody o lhůtách výplaty smluvené válečné náhrady Švédům a o postupném odchodu švédského vojska z českých zemí); reces byl ještě v říjnu t. r. doplněn zvláštní smlouvou s podrobnými instrukcemi.

25. a 28. září

Z iniciativy pražského arcibiskupa kardinála Arnošta hraběte Harracha (1623-1667), a zejména opata pražského emauzského kláštera Juana Caramuela Lobkovic vyšly první dva protireformační dekrety pražských místodržících (třetí vyšel 1. února 1650), jimiž byli vypovídáni nekatoličtí kazatelé ze země a nekatolickým poddaným bylo vyhrožováno přísnými tresty (vězením, vojenskými dragonádami, konfiskací majetku a ztrátou hrdla), nepřihlásí-li se do tří neděl ke katolické víře. Heslem, s nímž se protireformační tlak obnovoval, byl mariánský kult (který výrazně podporoval Ferdinand III. s jezuity); na počátku byl v červnu 1650 zdvižen mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze (na památku vítězství nad Švédy) a 7. září 1650 s okázalostí navrácen mariánský obraz staroboleslavský na své původní místo.

30. září

Evakuace švédských jednotek z Prahy; císařští generálové se rozloučili s velícím švédským generálem Wittenbergem hostinou v Královské oboře.

říjen-listopad

Švédské posádky opustily Čechy.

1. února

Vydán třetí protireformační dekret; následkem jeho opatření docházelo k útěkům poddaných z gruntů za hranice a k bouřím proti násilí při vojenských exekucích. Proto si vrchnosti vymohly ve Vídni, aby provádění těchto dekretů bylo zastaveno (27. března 1650) a místodržícím se nařizovalo, aby předkládali nejprve své rozhodnutí v náboženských věcech vídeňské vládě ke schválení; po tomto rozhodnutí Ferdinanda III. (uplatnil se vliv jezuitů) byl lid obracen ke katolictví spíše duchovními prostředky.

duben

V Čechách byly vydány tzv. vypovídací dekrety proti posledním nekatolickým šlechticům a vrchnostenským úředníkům (další vydány v březnu 1651).

7.-8. července

Švédské vojsko odtáhlo z moravských měst (Sovince, Šternberka, Olomouce, Uničova a Fulneku) a v průběhu měsíce července také ze Slezska.

24. července

Císař Ferdinand III. nařídil konat ve všech kostelích v Čechách a na Moravě slavnostní Te Deum na oslavu míru.

23. září

Na důvěrné konferenci kněžstva v Praze bylo usneseno, aby byl proveden soupis zádušního (též kostelního) jmění (tj. veškerého movitého i nemovitého majetku kostelů, farních beneficií, klášterů, kapitol a biskupství) a na podnět jezuitů byl přijat návrh na zřizování jen menších farních obvodů; tato usnesení se však složitě prosazovala.

říjen

Český sněm zřídil zvláštní hlavní komisi pro zřizování far, které byly podřízeny obdobné krajské komisi s úkolem zjistit hmotný stav far.

Během roku bylo vydáno několik dekretů, jimiž se měla řídit rekatolizace mezi poddanými a byla obnovena reformační komise; ta začala působit pod vedením generálního sekretáře Mikuláše ze Schönfeldu nejdříve v hradeckém kraji (zvláště na Opočensku a Novoměstsku). Komise působila čtyři roky (1651-1654) ve všech krajích Čech a většina obyvatel přijala pod nátlakem katolictví. Čechy se staly katolickou zemí s výjimkou Ašska (mělo postavení říšského léna) a hornických měst v Krušných horách (z hospodářských důvodů). Postup protireformace byl mírnější na Moravě (započata až roku 1654), a zejména ve Slezsku (pro slezská knížectví Olešnice, Břeh, Lehnice, Volov a město Vratislav byla zaručena svoboda augšpurského vyznání, a dokonce došlo ke zřízení tří luterských tzv. milostivých kostelů ve Svídnici, Javoru a Hlohovu).

16. listopadu

Vydán místodržitelský patent, kterým bylo rozhodnuto pořídit soupis obyvatel podle víry; v soupisech bylo uvedeno jméno, zaměstnání, stáří, náboženské vyznání a předpoklad pro rekatolizaci. Soupis byl prováděn do června 1652, je v něm podchyceno obyvatelstvo ve věku od 10 let; zachovaly se záznamy ze všech krajů mimo Prácheňska a Litoměřicka.

Moravská židovská zemská synoda schválila redakci zákoníku Šaj Takanot, jímž se řídil život náboženských obcí.

Pražský měšťan G. Leux vytvořil projekt k oživení pražského a českého obchodu; předpokládal využití splavných řek a vedení obchodu z Itálie přes Prahu do Hamburku a Slezska. Projekt se nerealizoval. Styk s protestantskými zeměmi a celní zákon z roku 1658 s vysokými dovozními cly kladl rozvoji obchodu nepřekonatelné překážky.

Vypuklo povstání nevolníků na panství litoměřického děkana v Týnci; vesničané se vzbouřili proti zavádění neúnosných robot a zaútočili na vrchnostenské úředníky a dráby.

září

Do Prahy se dostavili říšští kurfiřti, aby projednali s Ferdinandem III. volbu jeho syna na budoucího císaře (samotný Ferdinand se dostavil do české metropole už v červenci t. r., jeho dvůr v počtu tří tisíc osob pobýval v Praze až do prosince 1652).

květen

Ferdinand IV. byl zvolen římskoněmeckým králem; 18. června t. r. se konala ve Frankfurtu jeho korunovace.

Byl vyhotoven první soupis pozemků, poddanských (rustikálních) usedlostí a poddaných (z nichž se platila berně nebo kontribuce) na našem území, první katastr v Čechách - tzv. berní rula; vycházelo se z vrchnostenských přiznání z roku 1654. Evidovaly se podle krajů, panství a lokalit všechny poddanské usedlosti a měšťanské domy, jejich vybavení polnostmi, dobytkem, zaměstnání držitelů, údaje o svobodnících a Židech. Pro výměru kontribuce byla zvolena základní jednotka - tzv. osedlý. Vrchnostenská (dominikální) půda nebyla do soupisu zahrnuta.

Brněnský měšťan Pavel Hynek Morgenthaler podal na sněmu v Řezně císaři Ferdinandu III. návrhy na ekonomické povznesení monarchie v duchu merkantilismu; ten hlásal hromadění obchodního kapitálu (zejména zlata) uvnitř státu, podporoval vývoz, budování manufaktur, stavbu silnic a dalších dopravních cest. Morgenthalerův návrh požadoval specializaci každé země monarchie; vláda však tento plán odmítla.

Pro Moravu byl vydán císařský dekret, kterým se nařizovalo nekatolickým vrchnostem, že musí do 14 dnů své statky prodat, jinak budou dány do veřejné dražby; tak byl zbytek nekatolické šlechty na Moravě vypovězen.

23. února

Císař Ferdinand III. vytvořil v Praze tzv. Karlo-Ferdinandovu univerzitu tím, že spojil Karolinum s jezuitskou kolejí; práva a medicína zůstaly v Karolinu, sídlem fakult filozofické a teologické se stalo jezuitské Klementinum. Karlo-Ferdinandova univerzita pak existovala až do roku 1918 (respektive do roku 1920).

9. července

Teprve jedenadvacetiletý římskoněmecký a český král Ferdinand IV. se nakazil černými neštovicemi a nečekaně zemřel. Následníkem trůnu se stal jeho čtrnáctiletý bratr Leopold.

22. října

Vydán další patent prohlubující rekatolizaci obyvatelstva; stanovil povinnost poddaným zúčastňovat se bohoslužeb (mše i kázání), jejichž počet byl stanoven na 90 dní v roce, přičemž hospodáři se ukládalo, aby dohlížel na účast svých dětí i čeledi.

Z bývalé staré kapituly vzniklo litoměřické biskupství; jeho prvním biskupem byl jmenován probošt Maxmilián Rudolf, svobodný pán ze Schleinitz. Diecéze zahrnovala litoměřický kraj spolu se šluknovským a frýdlantským výběžkem, ale o toto území byl roku 1664 veden spor s děkanem v lužickém Budyšíně. Roku 1784 bylo litoměřické biskupství rozšířeno o boleslavský a žatecký kraj.

U kostela sv. Josefa v Praze na Malé Straně byl založen řád karmelitek v Čechách.

Vydáno nařízení, podle něhož museli faráři vést seznamy osob, které přišly ke zpovědi.

konec dubna

Polské Lešno bylo dobyto Poláky (v rámci švédsko-polské války v letech 1655-1660), zpustošeno a vypáleno; při požáru přišel J. A. Komenský nejen o dům a majetek, ale i o část rukopisů. Uprchl s rodinou do Slezska, pak do Německa a nakonec se na podzim 1656 usadil definitivně v Amsterodamu. O rok později (1657) byla v Amsterodamu vydána jeho Opera didaktika omnia (Veškeré spisy didaktické); vyšla ve čtyřech dílech s věnováním Amsterodamu.

srpen

Český král Ferdinand III. navštívil naposledy Prahu při příležitosti korunovace své třetí manželky Eleonory Gonzagové (sňatek uzavřel v roce 1651) a také svého syna Leopolda.

11. září

Druhorozený syn císaře Ferdinanda III. Leopold I. byl v Praze korunován českým králem.

prosinec

Mezi Rakouskem a polským králem Janem Kazimírem uzavřena smlouva, podle níž měl Ferdinand III. přispět Polsku pomocným vojenským sborem o síle 4 tisíce mužů.

Na základě přiznávacího listu vrchnosti byla vytvořena na Moravě tzv. lánová vizitace, berní soupis poddanské půdy (obdoba berní ruly v Čechách). Byly provedeny dvě lánové vizitace (1656-1658 a 1669-1679); z druhé vizitace se dochovaly materiály téměř pro všechna moravská dominia i pro moravské enklávy ve Slezsku. Základem pro vyměřování kontribuce byl 'lán'. Kromě daně z lánu platila se na Moravě ještě (od roku 1671) i domovní daň, tzv. daň z komínů.

březen

Po připojení sedmihradského knížete Jiřího II. Rákócziho ke Švédsku vstoupilo Rakousko do války jako spojenec Polska. Císařská armáda pod velením generála Hatzfelda a Raimunda Montecuccoliho byla rozložena hlavně v českých zemích. Ambicióznímu Švédsku vyhlásily válku i Dánsko, Holandsko, Braniborsko a Rusko.

2. dubna

Ve Vídni zemřel český král a císař Ferdinand III.; vlády se ujal jeho syn LEOPOLD I. [1657-1705].

18. července

Leopold I. byl zvolen římskoněmeckým císařem.

Nevolníci na Cvikovsku odmítli robotovat a podnikli útok na panské sídlo v Zákupech, útok byl odražen, 26 mužů uvězněno.

1. února

Leopold I. se vydal do Frankfurtu, kde se konala 1. srpna t. r. jeho císařská korunovace.

Český sněm byl nucen schválit nebývale vysokou berní částku na vedení války s Turky (1952 tisíc zlatých); následujícího roku to bylo dokonce 2527 tisíc zlatých. Čechy nesly zpočátku největší berní tíži (celou polovinu, pak čtyři devítiny), na Moravu připadly dvě devítiny a na Slezsko tři devítiny.

3. září

Po předchozím dobytí pevnosti Nové Zámky překročilo zhruba desetitisícové vojsko osmanských Turků a jejich spojenců, tatarských a kozáckých jezdců, řeku Váh a přes Uherský Brod vpadlo na východní a jižní Moravu. Moravští stavové postavili na obranu pěší pluk a svolali veřejnou hotovost jízdy a pěších, která se však před Tatary rozprchla. Vypleněna byla řada míst v Podyjí a ve středním Pomoraví (Veselí, Strážnice, Podivín, Hustopeče, Lanžhot, Rajhrad), Turci pronikli až k Třebíči a Velkému Meziříčí. Císař vyslal na obranu Moravy 3 tisíce jezdců, kteří se spojili s moravským vojskem, jemuž velel Raduit de Souches.

20. září

Nový vpád Tatarů, kteří poplenili hradišťský kraj.

počátek října

Třetí nájezd Tatarů na Moravu zpustošil Valašsko (Klobouky, Vizovice, Vsetín a Valašské Meziříčí). Celkové škody na majetku se odhadují na několik milionů zlatých a na 40 tisíc odvlečených mužů a žen.

Založeno biskupství v Hradci Králové; návrh podán již ve 30. letech 17. století, avšak otázky hmotného vybavení odsunuly jeho realizaci. Do působnosti nového biskupa patřil kraj Hradecký, po roce 1784 rozšířena diecéze o kraje Čáslavský, Chrudimský a Bydžovský. Prvním hradeckým biskupem se stal benediktinský pražský opat Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka.

Moravský zemský advokát F. Š. Malivský z Maliv navrhl moravským stavům zavést v zemi výrobu nových dokonalých druhů zboží z vlny, lnu a hedvábí jak pro domácí potřebu, tak i pro export; navrhl do země přestěhovat 100-150 tisíc řemeslníků. Jeho utopický návrh byl odmítnut. Sám založil první textilní manufakturu v Brně, brzy ji přestěhoval do Ivančic a poté do Tišnova (zaměstnávala 80 lidí).

jaro, léto

Generál de Souches v čele moravských a českých pluků a pomocných sasko-durynských vojsk vtrhl z Moravy do Uher, dobyl Nitru a Levici a porazil silný turecký oddíl u Nových Zámků (18. července), přičemž osvobodil několik set zajatých Moravanů. Posléze dobyl ještě Parkaň (Štúrovo) a rozložil se s vojskem mezi Komárnem a Novými Zámky, aby chránil Horní Uhry a Moravu.

léto

Došlo k odbojné akci nevolníků na panství Police u České Lípy; vzbouřili se proti robotě, která jim neumožňovala sklidit vlastní úrodu.

1. srpna

Císařské vojsko generála Montecuccoliho svedlo vítěznou bitvu s dvojnásobnou přesilou Turků u sv. Gottharda při řece Rábu; Turci byli nuceni podepsat 10. srpna t. r. mír ve Vašváru, kterým se ukončila válka mezi habsburskou monarchií a osmanskou říší (1663-1664). Mír s dvacetiletou platností nepřinesl habsburské straně podstatnějších zisků, Turci zůstali pány všech uherských pevností, jichž se za války zmocnili (zejména Nových Zámků). Tehdy dosáhlo turecké panství na Slovenku největšího rozsahu.

Vídeňská vláda zřídila komerční kolegium, jež mělo dbát o povznesení obchodu a napomáhat realizaci merkantilistických návrhů na zlepšení bilance zahraničního obchodu. Pod vedením vídeňského ekonoma J. J. Bechera byla založena první Orientální společnost pro obchod s jihovýchodní Evropou, která však brzy zanikla.

jaro

Na panstvích v horním Pojizeří (kolem Turnova) vypuklo poddanské povstání.

V Praze došlo (s přičiněním jezuity M. V. Šteyera a jeho matky) k založení literární matice (družstva), tzv. Svatováclavského dědictví; toto vydavatelství mělo nahradit 'kacířskou' předbělohorskou literaturu novými českými knihami katolicky a protireformačně zaměřenými. V letech 1670-1751 rozdalo Dědictví více než 80 tisíc knih.

Založena čtyřčlenná tzv. tajná konference, ústřední orgán rakouské monarchie pro zahraniční politiku. Postupně počet jejích členů rostl, takže pro její těžkopádnost ji Leopold I. přestal svolávat a Josef I. ji zrušil a nahradil sedmi specializovanými komisemi.

15. listopadu

V Amsterodamu zemřel Jan Amos Komenský (Comenius Moravus), poslední biskup jednoty bratrské; pochován byl 22. listopadu t. r. v Naardenu (východně od Amsterodamu) u bývalého kostelíku valonské církve. Jeho spisy (například Svět v obrazech, Brána jazyků otevřená, Labyrint světa a ráj srdce, Velká didaktika, Kšaft umírající matky jednoty bratrské, Obecná porada o nápravě věcí lidských) zná celý kulturní svět.

konec roku

Začátek 'klatovského vyhnanství' Bohuslava Balbína, největšího českého barokního historika, jezuity a vlastence; v této venkovské jezuitské koleji napsal své nejproslulejší a nejznámější dílo, které vyšlo tiskem poprvé až v roce 1775 (latinsky) a česky v roce 1869 pod názvem Obrana jazyka slovanského, zvláště českého. Klatovskou kolej opustil v roce 1674. Úctu k minulosti národa vtělil do stručného vylíčení českých dějin (Epitome rerum Bohemicarum) a do prvních deseti svazků rozsáhlé vlastivědné práce Miscellanca historica regni Bohemiae.

Povstání poddaných na panství novozámeckém na Litoměřicku.

V Uhrách vypuklo povstání vedené kežmarským velmožem Emmerichem Tökölym proti císaři Leopoldovi I., které ohrozilo Moravu; břeh Moravy (mezi Lanžhotem a Strážnicí) byl opevněn a moravská hotovost hájila zdejší průsmyky.

V Praze vydal 'otec' moravského dějepisectví Tomáš Pešina z Čechorodu Mars Moravicus, dějiny středověké Moravy (do roku 1526) v duchu katolického humanisticko-barokního učeného dějepisu, který ještě nerozlišoval historii a mytologii.

Na Šumpersku (ve Velkých Losinách) začaly čarodějnické procesy; za sedmnáct let přivedla inkvizice (tribunál pod vedením olomouckého právníka Jindřicha Bobliga z Edelstadtu) k smrti 21 mužů a 27 žen v Šumperku a kolem 50 osob v Losinách. Procesy skončily rokem 1696. Byly to nejrozsáhlejší čarodějnické procesy v našich zemích.

Moravští stavové se snažili v plném rozsahu obnovit univerzitu v Olomouci (za třicetileté války byla dvakrát uzavřena: v letech 1619-1621 moravskými stavy a 1642-1651 v důsledku obsazení města Švédy); vedle stávající teologické a filozofické fakulty vzniklo i právnické studium (učil pouze jeden profesor).

V českých zemích propukla morová epidemie, která se rozšířila z Uher a Dolních Rakous nejprve na Moravu, kde bylo nejvíce postiženo Znojmo, Mikulov a Hustopeče, a poté do středních Čech (zejména do Prahy). Mezi obětmi epidemie byli například i Bedřich Bridel, nejvýznamnější český barokní básník, a Tomáš Pešina z Čechorodu, včetně celé pražské univerzitní elity (23 pedagogů a učenců). Mor byl doprovázen velkou bídou.

Začaly nepokoje poddaných na panovnických statcích (od podzimu 1679) - Zbiroh, Poděbrady, Kolín, Pardubice; byly vyvolány příjezdem císaře Leopolda I. do Čech (23. září 1679 opustil Vídeň, kde propukl mor). Poddaní protestovali formou peticí zasílaných císaři Leopoldu I. proti novým břemenům (zásobování dvora, účast na honech apod.) a odepíráním robot. Takovou petiční akci provedli poddaní frýdlantského panství v boleslavském kraji (listopad 1679), po nich poddaným v severních a západních Čechách.

leden-duben

Proti povstalcům bylo vysláno vojsko; vrchním velitelem byl jmenován generál Kryštof Vilém Harant z Polžic a Bezdružic. Ze Slezska byl povolán do Čech pěší pluk Granův a jezdecký pluk Mercy de Billets. Harantův kyrysnický pluk byl rozdělen na dvě části - jedna měla pod velením Eneáše Sylvia Piccolominiho potlačovat povstání na severu Čech, druhá působila na Čáslavsku a Chrudimsku (velel jí hrabě Kueffstein).

22. března

Vydán patent Leopolda I. proti vzbouřeným poddaným; zakazoval jim podávat stížnosti (petice) proti vrchnosti přímo panovníkovi a odkazoval je na krajské hejtmany. Současně patent rušil všechna poddanská privilegia z období před rokem 1618, pokud nebyla nově potvrzena vrchnostmi. Císař přísně zakázal jakékoliv srocování lidu.

konec března, duben

Povstání se rozšířilo do krajů Litoměřického, Žateckého, Slánského a Plzeňského a postupně zasáhlo též do Loketska a na Moravu.

jaro

Povstalci Emmericha Tökölyho vtrhli třemi proudy na východní Moravu (ke Kloboukům a Světlovu, do okolí Frenštátu, Hukvald a Frýdku a k slezským hranicím). Obrana Moravy byla svěřena podmaršálkovi Arnoštu Rüdigerovi ze Stahremberka (za pomoci 400 Valachů).

30. dubna

Na Plzeňsku zasáhlo vojsko (i s pomocí děl) proti sedlákům, kteří se opevnili na Ovčím vrchu u vsi Čeliva; padlo zde 50 nevolníků.

polovina května

Vojsko potlačilo jednotlivá povstání. Císařská vyšetřovací komise (vytvořená 10. dubna 1680) vedená generálem Harantem a komorním prezidentem Ferdinandem Arnoštem Hýzrlem z Chodů organizovala procesy proti vůdcům povstalců; do konce července vynesla několik desítek hrdelních trestů, další stovky vzbouřenců odsoudila na nucené práce a do vězení.

28. června

Císařem Leopoldem I. byl vydán v Pardubicích (kam uprchl císař z Prahy před morem) první robotní patent s cílem zmírnit robotu poddaných (dosud byly povinnosti poddaných určovány vrchností a zanášeny do urbářů); stát tak stanovil povinnosti poddaných. Patent stanovil maximálně třídenní robotu v týdnu (vyšší roboty jen při sklizni), zakázal šlechtě vybírat od poddaných protiprávně daně, zvyšovat dávky a nutit sedláky ke koupi předražených výrobků; současně žádal vrchnosti, aby se k poddaným chovaly s křesťanskou laskavostí. Patent rovněž omezoval povinnosti při tzv. dalekých fůrách (při přikázaných cestách s potahem mimo panství) a zakazoval robotu v neděli a ve svátek (poddaný měl chodit do kostela). Na Moravě platil od roku 1713.

podzim

Na Frýdlantsku se rozhořelo nové povstání, kterého se účastnilo 29 obcí; v čele vzbouřených nevolníků stál řasnický kovář Ondřej Stelzig.

14. července-12. září

Stotisícová armáda sultána Mustafy (za pomoci Tökölyho) obléhala Vídeň; turecko-tatarské hordy pronikaly až na Moravu (po Brno, Přerov), kde loupily a drancovaly. Moravští stavové postavili počátkem srpna t. r. obranné oddíly mušketýrů a dragounů, které bránily četná moravská města (Strážnici, Vsetín, Frenštát). Obležené Vídni přišel na pomoc polský král Jan Sobieski; jeho armáda procházela od poloviny srpna Moravou (25. srpna dorazila do Mikulova). Porážka Turků u Vídně (12. září) spojenou polsko-rakouskou armádou (vedenou vévodou Karlem Lotrinským) znamenala počátek konce jejich panství v Uhrách.

Jezuity v Soběchlebech u Teplic byla založena první koncentrovaná textilní (vlnařská) manufaktura v Čechách; nebyla však dlouho v provozu.

Vydána kniha vídeňského kameralisty P. W. Hornigka Öesterreich über alles, wann es nur will (česky Rakousko nade všechno, pokud jen chce). Hornigk navrhoval podpořit co největší soběstačnost státu ve výrobě a snížit tak závislost na cizině (aktivní bilanci zahraničního obchodu). Doporučoval zpracovávat suroviny v domácích podnicích, v českých zemích se věnovat především textilní produkci a zapojit do výroby i nezaměstnanou chudinu; tyto názory narážely na odpor cechů.

Císař Leopold I. vydal souhlas, podle něhož si moravský zemský sněm mohl ustavit moravský zemský výbor.

Morava trpěla novými nájezdy z Uher vedenými Pangrácem, přívržencem Tökölyho.

Zvláštním císařským dekretem byla na Moravě zavedena daň z hlavy; dekret tím porušoval Obnovené zřízení zemské, které umožňovalo vypisování daní výhradně moravskému zemskému sněmu.

srpen

Do Vídně se vypravila deputace Chodů (z jedenácti pohraničních vesnic) k císaři Leopoldovi I., aby se pokusila o prosazení svých práv a podala stížnost na útisk vrchnosti (W. M. Lammingena). Chodská 'causa' přerostla v otevřené povstání, které bylo 17. července 1693 potlačeno vojskem. Lammingen požadoval exemplární potrestání všech předáků odboje, nakonec byl popraven pouze nejrozhodnější mluvčí Chodů Jan Sladký-Kozina.

26. června

Na panství Hukvaldy (severní Morava) vypuklo nevolnické povstání; sedláci z třiceti vesnic vystoupili se zbraní v ruce proti olomouckému biskupovi Karlu z Lichtenštejna a žádali zmírnění svých robotních povinností. Povstání bylo do 18. července t. r. tvrdě potlačeno.

28. listopadu

Konala se poprava Jana Sladkého-Koziny v Plzni; tím vyvrcholila odplata vrchnosti za chodskou rebelii.

Opat kláštera v Oseku u Duchcova zde vybudoval za pomoci saského specialisty punčochářskou manufakturu; roku 1725 již zaměstnávala na 300 osob. Ještě významnější byla zdejší klášterní cajkářská manufaktura z roku 1707, která o 80 let později zaměstnávala 766 osob a měla v provozu 27 tkalcovských stavů.

11. září

V bitvě u Zenty (pod vedením prince Evžena Savojského) došlo k porážce tureckého vojska rakouským; Turci ztratili na 30 tisíc mužů. Habsburské vojsko se dalo na pochod na turecké území. Turci byli nuceni zahájit mírová jednání.

České místodržitelství vypracovalo návrh na zdokonalení obchodu a výroby podle zásad merkantilismu; návrh podával nejen podrobnou analýzu neutěšených hospodářských poměrů, ale doporučoval řadu konkrétních opatření ke zlepšení bilance zahraničního obchodu a k podpoře manufakturní výroby.

26. ledna

Podepsán mír ve městě Karlovice - Sremski Karlovci (jednání probíhala v letech 1698-1699), jímž byla ukončena válka mezi Svatou ligou (v čele s Rakouskem) a osmanskou říší; Habsburkové získali zpět východní Uhry, Sedmihradsko, Chorvatsko a značnou část Slavonska. Územního zisku dosáhlo i Polsko (pravobřežní Ukrajinu a Podolí), Benátsko (Peloponés a pevnosti v Dalmácii) a Rusko (Azov s okolím). Turecko ustoupilo ze střední Evropy.

Vyšel první díl kroniky J. F. Beckovského (katolického kněze, historika a spisovatele) Poselkyně starých příběhů Českých, vlastenecky laděné prózy (sice v přísně katolickém a protireformačním duchu), dovedené do roku 1526; vycházela z Hájkovy kroniky, v mnohém však byla doplněna a opravena.

Vedena válka o dědictví španělské; 1. listopadu 1700 zemřel španělský král Karel II., s nároky na španělský trůn vystoupili oba švagři zemřelého - francouzský král Ludvík XIV. pro svého vnuka Filipa V. z Anjou a císař Leopold I. pro svého syna Karla. Francie se obávala habsburského 'obklíčení', koalice v čele s Rakouskem byla však úspěšnější. Náklady na válku nesly především české země.

Stavba zámeckého areálu v Jaroměřicích nad Rokytnou podle projektu J. L. Hildebrandta; stal se významným střediskem barokní kultury (zejména hudební).

Dominik Ondřej z Kounic založil ve Slavkově u Brna rozptýlenou manufakturu na výrobu jemných vlněných tkanin; v roce 1704 v ní pracovalo asi 190 osob. Do Slavkova byla později přenesena manufaktura na výrobu mlynářských pláten z Křižanova, která zaměstnávala okolo 90 osob.

V paláci hraběte F. A. Šporka v Praze Na poříčí začalo působit nejstarší divadlo v našich zemích.

Vydán zákaz dovozu suken, pláten, kůže z těch výrobků, za které plynulo z Čech mnoho peněz do ciziny a které by mohly být vyráběny v Čechách.

Na straně Francie proti Leopoldovi I. vystoupil sedmihradský vévoda František Leopold Rákóczi II. (přidali se přívrženci Tökölyho - kuruci). Oddíl povstalců vedený Mikulášem Berczényim vtrhl na Moravu do okolí Strážnice. Berczényi se obrátil 12. května k moravským stavům s manifestem, v němž je vyzval k připojení se k boji za 'společnou věc'. Podobnou výzvu vydal obyvatelům východní Moravy i Rákócziův vůdce Pangrác. Zemská hotovost odrazila útok kuruců.

Provedeno první sčítání lidu (bez dětí) s cílem zjistit populační data pro spotřebu soli.

Započata stavba nejvýznamnější české barokní architektury - chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze; nejprve začal stavět Kryštof Dienzenhofer, stavbu dokončili jeho syn Kilián Ignác Dienzenhofer, náš největší barokní stavitel, a Anselmo Lurago (postavil věž).

jaro-léto

Nový útok kuruců na Strážnici a Uherskobrodsko; Moravané opláceli nájezdy do Uher (Pováží, okolí Skalice).

13. srpna

Posílená císařská armáda porazila francouzsko-bavorské vojsko u Hochstädtu.

září-říjen

Nájezd uherských povstalců na Hradišťsko a Hodonínsko; moravské stavy obsadily průsmyky zemskou hotovostí a vyhlásily brannou povinnost pro každého pátého muže.

Další nájezdy kuruců zpustošily Břeclavsko a kraj mezi Bzencem, Veselím a Ostrohem. Rovněž oddíly Berczényiho o síle 12 tisíc mužů vtrhly na Moravu a poplenily zemi až ke Kyjovu a Hustopečím.

Zřízena stavovská komise pro zlepšení českého obchodu a průmyslu.

5. května

Zemřel císař Leopold I., jehož téměř půlstoletí trvající vláda byla z velké části vyplněna válkami s Turky, uherskými povstalci a i Francií (o tzv. dědictví španělské); do historie se zapsal jako nerozhodný a kolísavý, ale střízlivý a pracovitý, zbožný a prostý mocnář. Vládu po něm nastoupil jeho nejstarší syn JOSEF I. [1705-1711], reformně smýšlející. Ihned po nástupu na trůn ustanovil komisi pro revizi Obnoveného zřízení zemského, omezil moc jezuitů na svém dvoře, začal provádět reformu státní správy (snížil počet úředníků i členů tajné rady - místo 150 jich měla jen 33). Zřídil reformní týmy, které se zabývaly úpravami ústavy, daňového systému, soudnictví a hospodářským zákoníkem (merkantilistické zásahy).

V Horním Slezsku proběhla vlna rolnických bouří; souvisely s Rákócziho povstáním v Uhrách a s pobytem švédských vojsk ve Slezsku za tzv. slezské války.

Sochařská výzdoba Karlova mostu v Praze; pracovali na ní J. Brokof, F. M. Brokof, M. V. Jäckel, J. O. Mayer, I. F. Platzer, J. Kohl a M. B. Braun. Barokní sochy Karlova mostu tvoří významnou evropskou plenérní galerii barokního umění.

jaro

Kuruci vyplenili Lanžhot, Blatnici, Hluk, Kunovice a Nivnici na Moravě; teprve uzavření příměří v Trnavě zajistilo Moravě klid na dva měsíce.

4. května

Pro práci krajských hejtmanů byla vydána instrukce, v níž se jim ukládalo, aby pečovali o zachování katolického náboženství a o panovnické regály a práva, aby dohlíželi na zachování zákonů, starali se o bezpečnost a záležitosti soudní.

Nové vpády kuruců na Moravu.

Vydán Hrdelní řád Josefa I., platný jen pro Čechy, Moravu a Slezsko, který sjednotil postup řízení u všech soudů a označil čarodějnictví jako 'ohavnost spáchanou s výslovnou aneb tajně podmíněnou pomocí ďáblovou', přičemž stanovil pro něj jako zločin proti státu jediný trest: smrt na hranici.

24. března

Císař Josef I. vydal nařízení, že všichni obyvatelé monarchie jsou povinni plnit příkazy krajských úřadů ve věcech berních a v případě neplnění berních povinností lze použít vůči neplničům obvyklých donucovacích prostředků, a to bez ohledu na to, zda se jedná o úředníky, nebo o stavy.

1. září

Mezi Josefem I. a švédským králem Karlem XII. došlo k uzavření smlouvy v Altranstädtu, jež přinesla svobodu vyznání protestantům augšpurského vyznání ve Slezsku. Bylo jim vráceno 129 kostelů a navíc (od roku 1709) zřízeno 6 nových kostelů (například i v Těšíně, v Hirschbergu - Jelenia Góra). Karlovi XII. byla také adresována žádost českých nekatolíků z Litomyšlska (se sedmi tisíci podpisy), která prosila švédského krále o pomoc v otázce náboženské svobody; žádost se mu nedostala do rukou, byla zadržena vrchností. Bylo to poslední spojení nadějí českých nekatolíků se švédským jménem.

Stavba kostela v Kuksu (dílo stavitele G. B. Alliprandiho), tvořící významnou součást lázeňského areálu vyzdobeného četnými sochami Matyáše Brauna. Majitel Kuksu F. A. Špork tak vybudoval významné kulturní a společenské středisko barokní doby.

Obnoveny nájezdy kuruců z Uher na Moravu; vůdce Oczkay se svými hordami zamířil přes Brumov a Klobouky na Vsetín; město bylo vypleněno a vydrancováno. Strážnice se ubránila.

V Žitavě zřídil Václav Kleych (původně sedlář z Litomyšlska) nakladatelství, kde vydával špalíčky, české knihy, slabikáře, modlitby a katechismy, které dopravoval do Čech; své nakladatelství vedl do roku 1737, kdy zemřel. Podnik byl obnoven Martinem Horákem.

6. září

Opětné uvedení českých králů do kolegia kurfiřtů (readmise); toto právo nevykonávali od husitských válek. Po třicetileté válce zůstalo Habsburkům jen volební právo, na říšském sněmu měla převahu protestantská knížata; Josef I. proto prosadil účast zástupce českého krále na kurfiřtských poradách. Readmise byla spojena se závazkem, že český král bude přispívat k říšským břemenům aspoň kurfiřtským podílem a 300 zlatými k vydržování přísedícího říšského soudu ve Wetzlaru; stalo se tak bez účasti českých stavů, kteří nebyli žádáni ani o předběžné svolení, ačkoliv museli převzít (stejně jako stavové moravští a slezští) finanční krytí.

Poslední vpád kuruců na Moravu; bylo popleněno okolí Ostrohu a Uherského Brodu.

Duchovním a církevním institucím byla odňata cenzura a svěřena královskému tribunálu.

Stálá tajná konference (jeden z vrcholných státních orgánů) byla rozdělena na tzv. užší a širší; první se skládala ze 3-5 členů a zůstalo jí nadále řízení převážné většiny zahraniční agendy, zatímco širší (8-9 členů) převzala správu vnitřních záležitostí.

V Čechách a na Moravě byly zřízeny komise pro revizi Obnovených zřízení zemských, která platila od roku 1627/1628 a byla ve 40. letech novelizována. Tato revize měla také konečně odstranit zdůvodnění Obnoveného zřízení jako trestu za rebelii. Komise sice pracovaly samostatně, ale spolupracovaly; jejich práce byla značně zdlouhavá, k revizi nakonec nedošlo. Čeští a moravští stavové se tak nedočkali upevnění státoprávního postavení českých zemí.

Soukeník Jan B. Fremmrich zřídil v Plánici u Klatov manufakturu na výrobu vlněných látek pro vlastníka panství Adolfa hraběte z Martinic. Fremmrich v roce 1717 zřídil další manufakturu na výrobu jemného sukna v České Lípě; pro finanční potíže však brzy obě manufaktury zanikly.

Jan Jiří Středovský vydal své dílo Sacra Moraviae historia (Posvátná historie Moravy) a pořídil sbírku listin, opisů a historických děl (Apographia Moraviae).

Vyšlo nařízení, aby poddanské obce dostaly tzv. berniční knížky, v nichž by bylo uvedeno, jaká daň připadá na poddané a kolik už zaplatili. Toto nařízení nebylo však plně prováděno, proto bylo berním řádem z roku 1714 stanoveno, že od následujícího roku mají být berniční knížky obecně zaváděny (měly se zapisovat berní povinnosti celé obce včetně jednotlivých splátek).

Na základě doporučení komise (zřízena roku 1705) k zlepšení podmínek pro výrobu a obchod v Rakousku byla vytvořena zvláštní komerční skupina (tzv. komerční deputace), která se měla starat o zřízení nových manufaktur a o povznesení těch, které již fungovaly.

17. dubna

Náhlá předčasná smrt Josefa I. na černé neštovice ve věku 33 let; Josef zemřel bez mužských dědiců. Nástupcem se stal jeho mladší bratr KAREL VI. [1711-1740], jako český král Karel II., šestadvacetiletý Habsburk, v jehož osobě se mísila dynastická pýcha s katolickou bigotností; předtím neúspěšně usiloval o španělský trůn.

1. května

V Satu Mare (dnes Rumunsko) uzavřena mírová dohoda o ukončení protihabsburského povstání Františka II. Rákocziho, které zpustošilo zejména Slovensko.

12. října

Volba Karla VI. římskoněmeckým císařem; českého krále zastupoval na říšském sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem F. F. Kinský.

12. července

Vydán císařský reskript pro Moravu, jímž se vrchnostem zakazovalo, aby vnucovaly poddaným ke koupi své výrobky, často špatné jakosti a značně předražené (zákaz tzv. předkupu).

5. prosince

Jmenována komise pro reformu studia na pražské univerzitě; její práce znemožňována zásahy jezuitů, jediným výsledkem byla barokní přestavba chátrajícího Karolina (provedl F. M. Kaňka).

Angličan Robert Allason založil v Rumburku firmu pro nákup a zpracování českého plátna; současně zde zřídil bělidlo, barvírnu a úpravnu. Jeho podnik byl největší rozptýlenou manufakturou v Čechách. Pro Allasona pracovali tkalci z Rumburka, Šluknova, Chřibského, Jablonného i Jiřetína. Firma měla spojení i s venkovskou domáckou výrobou - faktorským způsobem odebírala výrobky přadláků a tkalců z okolí.

11. dubna

Uzavřen mír v Utrechtu mezi Francií, Anglií a Holandskem; Anglie uznala nástupnictví Filipa z Anjou ve Španělsku s podmínkou, že Francie a Španělsko se nikdy nespojí v jeden stát. Anglie získala Gibraltar, Menorcu, území Hudsonovy zátoky, Nový Foundland, Nové Skotsko a řadu hospodářských výhod v koloniálním obchodu (mj. i obchod s černochy). Mírová smlouva uzavřena bez účasti Rakouska, to ji zatím neuznalo.

19. dubna

V tajné dvorské radě byla vyhlášena pragmatická sankce, v níž se Karel VI. pokusil zajistit nástupnictví v habsburských državách i v ženské linii (po přeslici). Tento nový nástupnický řád stanovil nedílnost monarchie i v případě vymření mužské linie Habsburků; mělo se tak stát v jakémsi obráceném gardu: nejprve by se dědění vztahovalo na jeho (tedy Karlovy dcery), teprve potom na dcery staršího bratra Josefa I. a až v třetí řadě na dcery otce Leopolda I. Postupně byla přijata většinou evropských panovníků, přesto však nezabránila po smrti Karla VI. válce o rakouské dědictví.

26. května

Vydán první robotní patent pro Moravu; v zásadě převzal ustanovení českého robotního patentu z 28. června 1680.

říjen

Vypuklo povstání nevolníků na panství Červené Pečky na Kolínsku proti tíživým povinnostem, které uložil nový majitel statku hrabě Breda; povstalci si zřídili opevněné ležení v lese u Solopysk. Jejich pevný postoj přiměl vrchnost k ústupnosti. Ale už v květnu 1714 si vesničané znovu stěžovali na nové požadavky. Roku 1732 propuklo na pečeckém panství nové povstání.

V Čechách a na Moravě propukla poslední morová epidemie, která předtím prošla Ruskem, Malou Asií, Uhrami a Štýrskem; zemřelo na ni na 100 tisíc osob a téměř 2 miliony kusů dobytka.

V českých zemích se rozšířilo pěstování brambor.

Na výzvu císaře Karla VI. upravil moravský zemský sněm počet moravských krajů na šest: Brněnský, Jihlavský, Znojemský, Olomoucký, Přerovský a Hradišťský. Pravomoci krajských hejtmanů byly rozšířeny v soudní a finanční oblasti. Zvýšila se rovněž působnost rozhodování moravského zemského sněmu.

Vydán nový exekuční řád a současně bylo rozhodnuto, aby v krajích byly zřízeny krajské kasy s výběrčími a kontrolory, takže vrchnosti nemusely odvádět berni přímo do Prahy.

V Čechách provedeno nové rozdělení krajů - místo dosavadních 16 jich bylo vytvořeno jen 12; tato úprava platila do roku 1751.

7. března

Mírová ujednání v bádenském Rastattu ukončila války mezi císařem a Francií o španělské dědictví; Karel VI. se vzdal španělské koruny ve prospěch Bourbonů (králem se stal vnuk Ludvíka XIV. jako Filip V.). K habsburské monarchii bylo připojeno Neapolsko, Sardinie, Milánsko, Mantova, bývalé Španělské Nizozemí (dnešní Belgie) a od roku 1720 i Sicílie. Rakousko uznalo mír z Utrechtu.

1. listopadu

Zřízení zemského výboru v Čechách; byl to výkonný orgán stavovského sněmu a byl tvořen osmi členy. Z každého stavu v něm byli dva zástupci, jeho práci řídil nejvyšší purkrabí, který byl direktorem této komise, právě tak jako byl i předsedou sněmu. Na Moravě existoval již od roku 1686.

Hrabě Jan Josef z Valdštejna založil v Horním Litvínově manufakturu na jemné sukno; brzy už zaměstnával tento nejvýznamnější centralizovaný podnik v Čechách na 400 osob. Velkým nákladem dal hrabě postavit několik budov a valchu a celou výrobu přizpůsobil anglickým a nizozemským vzorům. Výrobní proces se skládal ze 45 velmi úzce vymezených jednoduchých úkonů, což umožňovalo zaměstnávat také ženy a děti. Pro manufakturu pracovalo též množství domácích přadláků. Výrobky pronikaly i na zahraniční trhy a od poloviny 18. století prostřednictvím Orientální kompanie i na Blízký východ. Roku 1815 došlo k jejímu spojení s podnikem libereckého továrníka Röhmhelda.

Na řadě panství v Čáslavském kraji vypuklo rozsáhlé hnutí poddaných (Malešov, Habry, Křivsoudov, Dolní Kralovice, Martinice, Želiv) namířené především proti neúměrně vysokým robotním povinnostem.

léto

Turecko vyhlásilo novou válku habsburské monarchii, když se vláda Karla VI. zastala svého benátského spojence. Rakouské armády pod velením Evžena Savojského dosáhly v letech 1716-1717 vynikajících vítězství nad Turky - u Petrovaradína, Temešváru, dobyly Bělehrad, vypudily Turky z Banátu a Srbska. Vojenské úspěchy potvrdil mír požarevacký (1718), kdy Turci ztratili Temešský Banát, severní Bosnu a Srbsko (s Bělehradem) a západní Valašsko.

V Praze zřízena (a o rok později otevřena) 'inženýrská profesura' (první stavovská inženýrská škola); tvořila zárodek budoucího českého technického školství. Vznikla z podnětu K. J. Willenberga, který už od roku 1707 vyučoval inženýrství soukromě. Měla zpočátku 9, později 12 posluchačů. Nejdříve výuka sloužila převážně vojenským účelům, teprve od 2. poloviny 18. století vycházela vstříc průmyslovým potřebám země a občanskému stavitelství (roku 1787 připojena k filozofické fakultě).

22. února

Vydán druhý robotní patent pro Čechy (na Moravě vyhlášen 2. září 1717), který potvrzoval třídenní robotu a podrobně upravoval způsob podávání poddanských stížností (nejprve u vrchnosti, v případě nesouhlasu se mohli odvolat ke krajským hejtmanům, pak k místodržitelství a nakonec ke dvoru). Toto nařízení bylo zostřeno novým patentem z 3. března 1721.

10. prosince

Karel VI. vydal patent o novém pronásledování evangelíků; byl namířen zejména proti dovozu evangelických knih a proti jejich vlastníkům. Reskriptem z 29. srpna 1721 bylo pronásledování nekatolíků soustředěno do rukou necírkevních orgánů.

Česká dvorská kancelář (nejvyšší správní úřad, jakési ministerstvo pro záležitosti českých zemí) měla od tohoto roku dva senáty: politický a soudní. Svou pravomoc vykonávala v Čechách prostřednictvím královského místodržitelství.

Do českých zemí byl uveden řád sv. Alžběty (alžbětinky) z iniciativy hraběnky Schönkirchové, kdy byly z Vídně povolány první řeholnice (nejstarší konvent u P. Marie Sedmibolestné na Slupi).

4. února

V Praze vyšly první české periodické noviny s názvem Pražské poštovské noviny, z rozličných zemí a krajin přicházející (Český postilion). Vycházely dvakrát týdně a začal je vydávat K. F. Rosenmüller, majitel knihtiskárny na Uhelném trhu; tiskly se do roku 1772, pak pro nedostatek odběratelů (jen čtyři) zanikly, obnoveny byly po deseti letech.

12. října

Český sněm schválil za nízké účasti stavů (18 prelátů, 22 pánů, 18 rytířů) pragmatickou sankci; císař přijel kvůli tomu již v červenci do Prahy. O pět dnů později (17. října) byla pragmatická sankce přijata na Moravě a 21. října byla schválena slezským sněmem. Do konce roku 1722 byla uznána všemi zeměmi rakouské monarchie.

kolem 1720

Zrodila se budoucí světová sláva českých křišťálových lustrů; vynález bývá přiřknut R. Palmemu z Kamenického Šenova. První takový lustr byl zavěšen na Pražském hradě při korunovaci Karla VI. (1723).

V Praze došlo k zatčení více jak 1000 osob, které byly obžalovány z kacířství; byli mezi nimi hlavně rybáři a loďaři z Podolí a vinaři z pražského okolí.

31. května

Jan Nepomucký byl v Římě prohlášen za blahoslaveného; jeho ostatky byly od této chvíle veřejně vystaveny ve Svatovítské katedrále v Praze. Zde byl již v roce 1719 otevřen jeho hrob a nalezen (údajně) neporušený jazyk. Po celé zemi se sloužily doslova statisíce mší (během 5 let se jich uskutečnilo přes 350 tisíc).

červenec

Pragmatická sankce přijata v Chebsku; šlo o poslední politický akt, který Chebsko učinilo samostatně a odděleně pro své zvláštní státoprávní postavení v rámci České koruny (od roku 1639 bylo pojato do berní soustavy Čech).

září

Samostatně přistoupil k pragmatické sankci i sněm kladský.

Zpracován první slezský katastr, zvaný karolínský.

Založení osady Ochranov (Herrnhut) hrabětem M. R. Zinzendorfem, horlivým stoupencem pietismu, v Horní Lužici, jejímiž prvními obyvateli se stali emigranti ze severomoravského Kravařska. Zde vznikla (1727) obnovená jednota bratrská, jejímž biskupem se stal sám Zinzendorf. Významnou osobností v dějinách české emigrace této doby byl také kazatel Jan Liberda (působil v české emigrantské osadě Velkém Hennersdorfu v Horní Lužici), kde sepsal oba své nejvýznamnější spisy - Klíč Davidův a Harfa nová na hoře Sion, určené jak emigrantům, tak i tajným nekatolíkům v českých zemích.

Poštovnictví bylo převzato státní správou; za dodání půlarchového psaní byl stanoven poplatek 4 krejcary v rámci vnitrozemí, 6 krejcarů mimo země české a rakouské. Tento poplatek stoupal váhou zásilky.

4. září

Konala se velkolepá korunovace Karla VI. (II.) za českého krále; o tři dny později proběhla v méně pompézním provedení korunovace císařovny Alžběty Christiny Brunšvické.

V Čechách došlo k ustavení zvláštní odborné komise k realizaci merkantilistické politiky, tzv. komerčního kolegia; za její spolupráce došlo k revizi starých celních tarifů, přičemž zvítězila zásada ochrany domácí výroby nad dřívějším výlučně fiskálním zájmem, jenž oslaboval vývoz vysokými vývozovými cly. Státní podpora směřovala k velkým podnikům.

F. A. hrabě Špork, inspirovaný úspěchem Fuxovy opery Constanza e Fortezza (hraná při korunovaci Karla VI. v Praze roku 1723), angažoval italskou operní společnost. Ta za svého desetiletého působení v Praze a Kuksu založila u nás tradici stálé operní scény.

Moravští stavové zřídili při univerzitě v Olomouci stavovskou akademii 'pro rozličná cvičení rytířská'; zde se mělo také vyučovat několika cizím jazykům a 'umění inženýrskému'.

Ve vesnici Vrbovce u Znojma vypuklo otevřené povstání proti uplatňování vrchnostenských práv louckého kláštera; Vrbovečtí měli určitá privilegia a svobody se soudním právem, která však vrchnost odmítala respektovat. Poddaní žádali v letech 1677, 1713 a 1714 o navrácení a uznání těchto práv, ale bezvýsledně. Protože odmítali poslušnost vrchnosti, povstání bylo vojensky potlačeno, velká část mužů uvězněna.

květen

Rakouská vláda nařídila konání generálních vizitací, při nichž byli chytáni tuláci a žebráci; byli pak umístěni ve zvláštních sběrných táborech, kde byli podle místa narození tříděni a odesíláni do svých bydlišť. Při první vizitaci v Čechách bylo v deseti krajích chyceno na 2 tisíce tuláků a žebráků. O tři roky později byly vydány další příkazy, jak do budoucna postupovat.

30. května

Vydán patent k podpoře průmyslové výroby a obchodu v Čechách; byl namířen proti celé řadě cechovních ustanovení, jež zabraňovala rozmachu řemeslné výroby. Vláda slibovala privilegia prostřednictvím komerčního kolegia.

Vydaný exekuční řád znovu trval na vydávání berničních knížek, ve kterých mělo být uvedeno stanovení berního podílu pro každou obec i obnos, který obec odváděla. Na základě tohoto řádu byla zavedena každoroční revize berničních knížek přímo krajskými úřady.

25. prosince

Pro Moravu vydán císařský reskript o trestání kacířství; za tajné nekatolictví byli poddaní odsuzováni na 1 rok nucených prací, při opakovaném provinění na 3 roky a pak do vyhnanství do Uher nebo Sedmihradska. Nekatoličtí učitelé a kněží, kteří byli chyceni a usvědčeni, že přešli tajně hranice, měli být souzeni podle hrdelního řádu. Současně byla vypsána odměna 100 tolarů pro udavače. Kdo přinášel z ciziny zakázané knihy a rozšiřoval je mezi lidem, měl být uvězněn a pak popraven. Rodičům, o kterých bylo známo, že nejsou upřímnými katolíky, měly být odňaty jejich děti a dány na výchovu do pravověrných katolických rodin. V Čechách byl vyhlášen tento reskript 28. prosince 1725. Zákonná opatření vídeňské vlády proti nekatolíkům vyvrcholila patentem z 29. ledna 1726.

25. září

Reskriptem byl stanoven numerus clausus (úředně stanovený počet) sňatků mezi Židy: vyvrcholilo tím úsilí úřadů o redukci židovského obyvatelstva. Od počátku 20. let vyšlo také několik nařízení směřujících k omezení židovského obchodu ve všech zemích České koruny. Avšak už v 30. letech dosáhli Židé několika úlev; zvítězilo stanovisko, že Židé jsou sice 'pestis rei publicae' (mor státu), ale zároveň 'malum necessarium' (nutné zlo).

Započata stavba první císařské silnice z Brna do Vídně a Olomouce.

11. června

Císař Karel VI. vydal edikt K podpoře továren a manufaktur, který je klasickým projevem tzv. protekčního systému merkantilistické ochranářské politiky, jež vysokými dovozními cly pomáhala zvýšit konkurenční schopnost domácích výrobků na vnitřním trhu. U některých druhů zboží, například u hrubých suken, dosahovala dovozní cla výše až 100 %. Při vývozu do ciziny byly naopak domácí výrobky zatíženy vývozním clem pouze ve výši 1/4 %.

Jezuitský páter Antonín Koniáš vydal seznam Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající, k vykořenění zamykající, obsahující závadné knihy české, německé, latinské a francouzské. Českých knih, jež měly být zničeny, uvádí 1233; jsou to ponejvíce nekatolické postily, modlitby a kancionály, bratrské bible apod. Spisy Veleslavínovy, Harantovy ale i Komenského a dalších spisovatelů měly být podrobeny opravě. Značné procento tvořily v Klíči knihy tištěné v německých, slezských a slovenských tiskárnách a podloudně dopravované do českých zemí. Často šlo o bezcenné 'škváry' s nemravným obsahem, bez jakékoliv literární hodnoty. I od zničených (pálených) knih se zachovaly exempláře v jezuitských knihovnách, kde bylo zvláštní oddělení zvané karcer a tam byly uzavřeny knihy závadné, libri prohibiti.

19. března

Papež Benedikt XIII. prohlásil v lateránské bazilice Jana Nepomuckého za svatého.

9.-16. října

V Praze se konaly mohutné oslavy svatořečení Jana Nepomuckého. Ve Svatovítském chrámu se sloužilo na čtyři sta mší a podáno bylo přes 200 tisíc svatých přijímání. Do Prahy přišly statisíce lidí.

Na zámku hraběte J. A. Questenberka v Jaroměřicích nad Rokytnou byla hrána opera O původu Jaroměřic F. V. Míči; byla oslavou vrchnosti a jaroměřičtí ochotníci ji hráli v italštině a také v německém a českém překladu. Šlo o první původní operní dílo v dějinách české hudby.

16. listopadu

Rakouská vláda vydala generální cechovní patent, čímž zasáhla do organizace cechovního zřízení. Patent omezil dosavadní pravomoc cechů a jejich privilegia (počet mistrů jednotlivého řemesla i počet tovaryšů stanovily úřady, bylo umožněno, aby se z cechovního mistra, který zaměstnával větší počet tovaryšů, stal majitel manufaktury). Patent rovněž zakazoval tovaryšům, aby si vytvářeli bratrstva. Současně byl zřízen úřad cechovního inspektora k dozoru nad činností cechů.

polovina září

Vypuklo protikatolické lidové hnutí na opočenském panství hraběte Colloreda; nekatolíci žádali svobodu vyznání. S pomocí vojska bylo hnutí potlačeno, třicet dva účastníků bylo odsouzeno k nuceným pracím a tělesným trestům.

Na sv. Kopečku u Olomouce se konaly velkolepé slavnosti symbolické korunovace Panny Marie za 'královnu Moravy'; v roce 1736 proběhly podobné slavnosti v kostele sv. Tomáše v Brně.

V Jáchymově byla zřízena hornická škola.

Císař Karel VI. nepřistoupil na snahy moravských stavů o větší rozšíření olomoucké univerzity; roku 1732 byly zřízeny jen dvě profesorské stolice právnického studia.

Válka o tzv. dědictví polské; došlo ke střetnutí Rakouska s Francií pod záminkou souboje o polskou korunu (císař Karel VI. podporoval spolu s ruským carem kandidaturu saského kurfiřta Augusta, Francie spolu se Španělskem a Sardinií naproti tomu Stanislava Lesczynského). Císařská vojska utrpěla porážku v Itálii, vídeňským mírem (1735) ztratila habsburská monarchie Neapolské království a Sicílii (náhradou za Parmu a Piacenzu). Budoucí císařův zeť František Štěpán odevzdal Lotrinsko Stanislavu Lesczynskému a přijal za to náhradou Toskánsko.

9. září

Ediktem byla odstraněna spotřební dávka na domácí výrobky, takže jí podléhaly jen cizí výrobky.

Císařské vojsko zahájilo spolu s armádou ruského cara novou válku s Tureckem; bylo však poraženo a bělehradským mírem (1739) ztratila habsburská monarchie zisky z předchozího úspěšného tažení, takže Habsburkům zůstalo jen území Temešského banátu (Turci dobyli zpět Srbsko a Malé Valašsko - Rumunsko).

12. února

Svatba osmadvacetiletého Františka Štěpána a devatenáctileté Marie Terezie.

Z iniciativy pražského magistrátu vznikla první stálá scéna v Čechách, a to v Kotcích na Starém Městě; v tzv. Operním domě se hrály italské opery, německé frašky, pantomima, později francouzské činohry, ovšem až do roku 1771 nikoliv česky.

27. ledna

Vydán robotní patent, jenž potvrzoval dosavadní praxi při vymáhání robot; stanovil délku robotního dne na 10 hodin, ale připouštěl, aby byla prodloužena v době senoseče a žní. Patent rovněž uváděl povinnost robotovat i na jiném panství, přičemž dvůr neměl být vzdálen více než půl druhé míle, tj. 11 km. Opakoval přísné zákazy srocování a bouření nevolníků, navíc vrchnostem doporučoval zavádět úkolové roboty místo časových, aby se zvýšila produktivita práce.

červenec-říjen

V Čechách se rozvinulo poddanské hnutí za snížení robotních povinností; nejvíce bylo zasaženo Bechyňsko, Prácheňsko, Berounsko a Chrudimsko, dostalo se i na Moravu. Celkem zachvátilo na sto panství, postupně bylo potlačeno vojskem.

5. ledna

Vyhlášeny generální cechovní artikule (navazovaly na zásady cechovního patentu z roku 1731), které sjednotily cechovní předpisy v českých zemích. Pravomoc cechů byla v souladu s merkantilistickou teorií omezena a jejich činnost podřízena státnímu dozoru. Artikule také zakazovaly mistrům usnášet se o cenách výrobků, zejména o jejich zdražování.