ZELENOHORSKÁ JEDNOTA - Jiří z Poděbrad

ZELENOHORSKÁ JEDNOTA

Když roku 1434 utrpěla husitská vojska v bitvě u Lipan rozhodující porážku od katolických královských vojsk, mělo to za následek uzavření revoluční kapitoly husitské revoluce, neznamenalo to však zdaleka porážku husitských Čech. Následnou pokračující rozpolcenost obou stran ukončil (alespoň na chvíli) až po nečekané smrti krále Albrechta II. husitský hejtman čtyř sjednocených východočeských krajů - Jiří z Poděbrad. R. 1448 obsadila poděbradská strana pod vedením Jiřího Prahu. Od tohoto okamžiku byl pak Jiří prakticky vládcem Čech, zvolen za krále byl však až roku 1458.

Jednota zelenohorská - to byl politicky a nábožensky motivovaný spolek části české katolické šlechty, kriticky zaměřené vůči Jiřímu z Poděbrad. Založena byla 28.11.1465 v Černém sálu na zámku Zelená Hora. Šestnáct příslušníků katolických panských rodů se zavázalo, že si budou po dobu pěti let pomáhat proti králi Jiřímu z Poděbrad, který pocházel z husitsky orientovaného panského rodu a u kterého oni upadli v nemilost a jenž chtěl být spravedlivým vládcem kališníků i katolíků. Proti králi se brzy otevřeně postavily i Vratislav či Plzeň. Akce katolíků podporoval i papež, který již 2. 8. pohnal Jiřího před svůj tribunál, kam se český král ve stanovené lhůtě 180 dnů nedostavil.

Papež Pavel II. prohlásil Jiřího Poděbradského za sesazeného z českého trůnu a zbaveného všeho majetku. Zároveň vyhlásil proti husitským Čechám křižáckou válku, a i když mnozí zdejší obyvatelé ještě měli v živé paměti nemilosrdné vypálení cisterciáckého kláštera a městečka Nepomuku, již museli čelit nájezdům dalších vojsk, především 'zásluhou' Zelenohorské jednoty, ustanovené na zdejším stejnojmenném hradu. V té době zaniká velké množství vesnic, především v držení drobné šlechty. Její příslušníci stáli ve službách velkých feudálů, tvořili vojenskou hotovost a proto nepřátelé ničili jejich vesnice, neboť je tak připravovali o zdroj příjmu a výživy. Jiří z Poděbrad vyhlásil nepřátelství Zdeňkovi ze Šternberka, kterého papež Pavel II. potvrdil vůdcem českých katolíků. Otevřený vojenský konflikt vzplál fakticky až 23. 4., kdy Zelenohorská jednota vstoupila do války proti Poděbradovi. Domácí odboj i vpády křižáckých hord z německých oblastí však 'husitský král' dokázal, až na výjimky, potlačit, přičemž zelenohorská jednota utrpěla několik porážek. Zachráněna byla však 31. 3. 1468, kdy uherský král Matyáš vyhlásil nepřátelství Viktorinovi z Poděbrad, a tím fakticky i jeho otci Jiřímu. Matyáš brzy získal pod kontrolu značnou část Moravy a podporovaly ho též vedlejší země Koruny české. V únoru 1469 při přechodu Železných hor se Korvínovo uherské vojsko, směřující ke Kutné Hoře, octlo v obklíčení českou zemskou hotovostí. Matyáš proto přistoupil na jednání s Jiřím z Poděbrad mezi čtyřma očima. Obsah rozhovorů, konaných v polospálené chalupě ve vsi Uhrově u Vilémova, není znám. Nejspíše však Matyáše Korvína zachránilo před drtivou porážkou jen uzavření smíru. Navíc mu český král Jiří z Poděbrad slíbil za zprostředkování dohody s papežskou stolicí podporu při kandidatuře na římský trůn. Po příměří uzavřeném na čestné slovo v Uhelné Příbrami Matyášovy oddíly opustily Čechy. Matyáš Korvín však své čestné slovo nedodržel a 3. 5. 1469 se dal zvolit katolickou opozicí českým králem. Jeho vládu uznávala nejen většina českých katolíků, ale též mnozí Moravané a celé Slezsko i obojí Lužice. V důsledku toho hrozilo zemím Koruny české roztržení.