ZÁPAS JANA ROHÁČE - Z hradu Sionu toho moc nezbylo

ZÁPAS JANA ROHÁČE

'Když opustil koncem svého života Žižka táborské bratrstvo, přidružil se Roháč s ním k rozšířenému a nově zřízenému bratrstvu orebskému a účastnil se v něm všech bojů. Když před bitvou u Ústí roku 1426 husité bojovali v severních Čechách, vzal Roháč útokem Bělou pod Bezdězem a dal pobíti většinu tamního mužského obyvatelstva.'

Byl to vskutku Žižkův dobrý žák, ten Jan Roháč z Dubé. Na likvidaci nepřátel totiž kladl slepý hejtman vždycky velký důraz. Dobyl Mimoň, zmocňuje se České Lípy (vypálil ji celou, i s hradem), a pak už spěchal k Ústí nad Labem. Zdali bojoval bitvě na Běhání, to nevíme, jeho jméno se v té době nikde nevyskytuje, ani v obšírném seznamu husitských hejtmanů v zápisu o příměří po bitvě u Tachova. Možná, že byl u Ústí raněn, možná taky roztrpčen spory. Určitě byl velitelem při obležení Jihlavy, ale jinak - nic. Důvod: Roháčova absence při dalších taženích a bojích husitských vojsk mohla souviset s tím, že se v této době (tedy od roku 1427) stal hejtmanem v Čáslavi a snad začal zrovna tehdy stavět svůj hrad. Sion.

'Před Zikmundovým příchodem do Čech vystavěl Jan Roháč, muž urozeného původu, ale špatné povahy a nejhoršího smýšlení, v lesích nedaleko Kutné Hory na strmém pahorku hrad a nazval jej Hora Sion. Tvrdil, že z toho místa vzejde jednou pravda, která přinese českému národu svobodu.'

Takže ještě jednou - Sion. Jméno, která má původ v hebrejském slovu sijjón, což znamená tvrz. Sion byl jeden z vrchů, na kterém byl vybudován Jeruzalém. Stála na něm původně pevnost Jebus, kterou David přejmenoval na 'Město Davidovo.' Sem přenesl archu neboli truhlu úmluvy, takže se Sion stal posvátnou horou. Kromě tohoto pahorku na jihovýchodní straně starověkého Jeruzaléma je však jeden Sion u nás. 'Hrad Sion byl postaven na skalnatém ostrohu, jehož stěny spadají velmi příkře k Vrchlici,' dozvídáme se ze zprávy, kterou vypracovala vedoucí archeologického výzkumu na Sioně doktorka Eva Janská. 'Přístup k hradu byl pouze ze široké planiny jihovýchodně od hradu. Na tomto směru byl přístup k hradu ztížen hlubokým příkopem a valem, jímž byl ostroh oddělen od této planiny. Rozloha hradu byla asi jeden hektar. Většinu z této plochy pak zabíralo předhradí - prostor, kde sídlily pracující vrstvy hradu, kde byla hospodářská stavení. Od této části hradu byla příkopem oddělena menší část hradu, výše položená - vnitřní hrad, kde sídlil Jan Roháč z Dubé a jeho nejbližší.' Což není všechno, protože dr. Janská dodává důležitou větu: 'Tak se nám aspoň hrad jevil při návštěvě místa, kde kdysi stával; tak jej také popisují všechny dosavadní práce.'

Takhle to platilo celá desetiletí. Dnes je všechno jinak. (A nejenom se Sionem.)

Sion je daleko spíš hrádek než hrad. Postavili ho na ostrožně, obtékané ze tří stran říčkou Vrchlicí. Od Kutné Hory je sem asi 8 kilometrů, docela nedaleko je obec Malešov, u které si to v posledním roce svého života vyřídil slepý Žižka s vojskem pražanů. V nejvyšším místě (tedy tam, kde měl stát takzvaný vnitřní hrad Roháče z Dubé) měří na délku nejvíce šedesát metrů a maximální šířku 40 metrů. A 'předhradí?' To tu nebylo. V archeologické zprávě se sice říkalo něco jiného, ale k tomu se dodává, že tak se hrad jevil při návštěvě. Když došlo k průzkumu, bylo nutno názor změnit. Mezi hradem a takzvaným předhradím byl totiž objeven hluboký příkop. Celé devatenácté i dvacáté století se badatelé domnívali, že ho dal Roháč vyhloubit, aby chránil centrum Sionu, tedy vlastní hrad, ale onen průzkum ukázal, že příkop pocházel ze staroslovanského hradištního období. byl tedy o několik set let starší než samotný hrad. Roháč ho jenom využil.

Průzkum zjistil ještě jednu pozoruhodnou věc: hradební zeď byla nejmohutnější právě v těchto místech. Dělat nejsilnější hradbu tam, kde se rozkládá předhradí, je ovšem nesmysl. Ale hrad Sion byl bez předhradí. Ten proslulý a známý Sion se rozkládal pouze a jenom na onom na úzkém, skalnatém vrcholu. Kde byly stáje, kde byla hospodářská stavení a kůlny, kde ležely zásoby, které dovolovaly obráncům vzdorovat. Jak dlouho se vlastně bránili? Čtyři měsíce. Čtyři měsíce v obležení. A ještě jeden malý detail: Sion vůbec neměl studnu. Na jeden hrádek je těch záhad podezřele mnoho.

'Jednou z prvních starostí Zikmundových po jeho příjezdu do Čech bylo nakloniti si zbytky táborů. Ačkoli jejich hlavní moc u Lipan byla zničena, bál se stále ještě vojenského výcviku zbylých táborských rot. Jeho nabídky způsobily v bratrstvu rozdvojení. Většina, vedená knězem Bedřichem ze Strážnice, předním polním vůdcem po smrti Prokopa Holého, si přála vyjednávat se Zikmundem, menšina mu nesmiřitelně odporovala. Tito poslední počali k Janu Roháči z Dubé pohlížeti jako ke svému vůdci a uchylovali se na hrad, který si vystavěl za Malešovem u Kutné Hory nedaleko vsi Chlístovic. Dal mu biblické jméno Sion.'

To, co napsal historik Jaroslav Kosina, si nemyslel jenom on. 'Sion byl baštou husitského hnutí. Poslední baštou!' Pravda je však trošku jiná. Sion - to byla Roháčova soukromá stavba. Roháč ho začal stavět možná už někdy po roce 1426. (Ale to byly ještě Lipany v nedohlednu, a před husity se třásla poloviny Evropy.) Pro začátek stavby mluví dva argumenty. Předně - Jan Roháč měl tehdy na organizování stavby čas. Zrovna tehdy hejtmanoval v Čáslavi, do vsi Chlístovic, v jejíž blízkosti se staveniště nacházelo, to nebylo daleko. Za druhé: dřív než v tomto období se stavba soukromého hradu, který měl být panským sídlem v centru poddanských vsí, nemohla uskutečnit. za revoluce to nebylo myslitelné - tedy v době, když byl bývalý poddaný 'bratrem' svého pána a jako takový směl i on nosit zbraň? Ba ne, soukromý hrad se mohl začít stavět až tehdy, když to s rovnostářstvím mezi husity nebylo už tak žhavé. Kromě Sionu tehdy vznikly ještě dva hrady: Kalich a Kunětická hora. Kalich u Litoměřic ovládal cestu do Míšně a Slezska, Kunětická hora měla dohlížet na Pardubicko a Hradecko. Sion na rozdíl od nich nebyl postaven na žádném místě strategické důležitosti, spíš naopak. V okolí by se našly daleko příhodnější kopečky. Staveniště Sionu však leželo skoro uprostřed všech Roháčových poddaných vsí, a další skutečností, která odlišuje Sion od jiných husitských hradů, je jeho rozloha. Už jsme si říkali, že to byl spíš hrádek.Nemohl oplývat žádným luxusem, možnosti k ubytování hradního pána a jeho čeledi byl víc než skrovné. Ještě připomínáme - na hradě nebyla studna. Jan Roháč ji nestavěl, snad proto, že nepředpokládal její naléhavou nutnost. Dole pod hradem tekl potok, tam jistě tenkrát nějaká studánka byla, hradní pán soudil, že mu těch pár puten vody denně nahoru čeleď vynese. Když však potom došlo k obléhání (už tu padlo, že trvalo čtyři měsíce) - tak co potom? Kde získávali obležení vodu? Copak jim Zikmundovi vojáci dovolovali, aby si ji každodenně nosili od potoka na hrad? Ale moment, na to ještě dojde. Tak daleko ještě nejsme. Vždyť před hradem Sionem ještě žádní vojáci nejsou.

'Osudný obrat, který se stal v letech třicátých ve smýšlení české šlechty, nedotkl se pevné povahy Roháčovy; nedal se zvábiti, aby zájem svého stavu stavěl nad své náboženské přesvědčení. Byl jedním z oněch, té doby už velice vzácných mužů v české šlechtě, kteří nepřistoupili k jednotě panské, nýbrž věrně setrvali při bratrstvech jako dříve v dobách jejich štěstí, tak i v okamžiku hlubokého jejich pádu.'

Jan Roháč bojoval v bitvě u Lipan a ocitl se mezi sedmi sty zajatci. Jak se stalo, že přežil? To není známo. Snad byl raněn, snad padl do zajetí hned na počátku bitvy, když se jízda dala oklamat, pustila se do pronásledování naoko utíkajících panských rot a přitom byla zaskočena přesilou ze zálohy. Jisté je, že ho jako příslušníka panského stavu vítězové ušetřili a po bitvě ho odvezli do Prahy, kde měl domácí vězení. Podle usnesení Svatojanského sněmu z června byl propuštěn na svobodu.Namířil si to asi na svůj hrad, ale nezůstal na něm a odešel do Tábora. Tady je dokonce uváděn jako táborský hejtman, doslova 'hejtman obce Hradiště.' V prosinci 1434 svolal právě on sněm věrných. Vzhledem k tomu, že to bylo sotva pár měsíců po Lipanech, byla účast na něm imponující. Dochoval se zápis, který diktoval Jan Roháč.

'Ve jménu Páně. Ke cti a chvále, k rozšíření pravdy Boží: my, Jan Roháč z Dubé (ani zde se ještě nejmenuje 'ze Sionu,' i když hrad Sion tehdy určitě stál), hejtman obce Hradiště zvané Tábor, konšelé a starší oné obce a pospolitost obcí Písek, Prachatice, Vodňany, Hradec Králové nad Labem, Dvůr a Jaroměř, Čáslav, Nymburk, Mladá Boleslav, Třebíč, Evančice (to jsou dnešní Ivančice u Brna), a s obcemi nám nakloněnými, bedlivě znamenajíce a pozorujíce i činně uvažujíce z častých a hojných ohrazení přátel a příznivců pravdy Boží, ba i od těch, kteří jsou ze strany protivné, jak císař, úhlavní nepřítel Boží, se svými pomahači zjevnými i tajnými lstně, podvodně a potměšile se snaží a usiluje a s největší bedlivostí o to se zasazuje, jak by pod krásnými a úlisnými slovy od dovolené nám pravdy Boží nás i všechny věrné odtrhnouti, podvésti, dokonce zničiti mohl. Předně a především obnovujeme sliby dřívější a ujednání všech věrných obcí, ke čtyřem artikulům na počátku připuštěných, a my jsme slíbili a rukou dáním se zavázali, že věrně sobě zároveň spojeni budeme podporovati proti císaři a proti kterémukoli člověku, jenž by nás od onoho dobrého chtěl zatlačiti anebo zatlačoval svou vlastní vůlí, a k tomu že věnujeme jmění, prostředky, vůbec majetek a životy.'

On si zkrátka Roháč nedal pokoj.