Český stát za Přemyslovců – Úvod

Český stát za Přemyslovců – Úvod

V první fázi budování přemyslovského ('pražského') knížectví byla vytvořena vlastní středočeská doména, z níž se postupně prosazovala formální nadvláda nad ostatními kmeny usedlými na území Čech. Spolu s likvidací vládnoucí kmenové aristokracie (dokončeno vyvražděním Slavníkovců v roce 995) byly jednotlivé oblasti Čech přímo začleněny do přemyslovského státu. Tento proces skončil v 11. století, kdy také došlo k trvalému ovládnutí Moravy Přemyslovci. Tím byly na další století položeny územní základy českého státu v přibližně již neměnné podobě (nenáleželo k němu ještě Chebsko, ale jeho součástí bylo Kladsko a na přechodnou dobu bylo připojeno Budyšínsko a Zhořelecko). Další možná expanze českého státu byla uzavřena vznikem polského a uherského státu. Ačkoliv byl český stát nejmenším státem střední Evropy, stal se brzy respektovanou státní realitou s hodnotnou vojenskou silou a samostatným postavením (byť ve smluvním lenním vztahu k Říši).

Římskoněmečtí panovníci se neustále pokoušeli uvést české země do vazalské závislosti, v čemž jim často samotní Přemyslovci svými vzájemnými spory nepřímo napomáhali. V takových případech pak vyhledávali v Říši pomoc při řešení svých nesvárů, zejména při obsazování knížecího stolce; to pak byla pro římskoněmecké panovníky záminka k zásahu do českých záležitostí. České země však nebyly nikdy bezprostřední součástí Říše, její panovníci (s výjimkou investitury biskupů) nevykonávali zde žádnou správní ani soudní moc. I v době největšího úpadku knížecí moci (ve druhé polovině 12. století) se podařilo Přemyslovcům nejen uhájit samostatnost, ale nakonec (díky obratnému využití nesnází v Říši) získat pro sebe i jistý prospěch (v roce 1212 definitivně dědičný královský titul, nedělitelnost území českého státu, kurfiřtskou hodnost). Přemyslovští králové viděli ve svazku s Říší více prospěchu než problémů; lenní vztah jim umožňoval zasahovat do říšských záležitostí a záleželo na schopnostech českého krále a síle státu, zda dokázala využít dané možnosti. Tak tomu bylo v polovině 13. století, kdy Svatá říše římská se tříštila na řadu knížectví, hrabství, vévodství, říšských měst a dalších regionálních útvarů, které se bránily ústřední moci. Vleklé spory v Říši umožňovaly českému králi využít situace, kterou mu poskytoval jeho prosperující stát. Šance však nebyla využita. Cesta vedla k Moravskému poli a k následnému podlomení královské moci a k rozvrácení hospodářství země.

Při počátečním růstu teritoria českého státu docházelo k přenosu knížecí pravomoci na příslušníky přemyslovského rodu; v seniorátním pořadí získávali mladší (nevládnoucí) Přemyslovci tzv. úděly (provincia, pars). Nejdříve vznikly úděly v Čechách, od poloviny 11. století i na Moravě, kde však měly především vojenskou funkci jakýchsi pohraničních obranných marek a v rámci moravské přemyslovské sekundogenitury byly dědičné. Státní správa byla poměrně jednoduchá, administrativu vyřizoval na knížecím dvoře kancléř. K rozhodnutí důležitých otázek (přijímání zákonů, vyhlášení války, volba biskupů apod.) svolával kníže tzv. kolokvia.

O počátcích českého státu vypovídají archeologické nálezy raně středověkého osídlení některých hradišť a nejstarších hradů (Stará Kouřim, Libice, Pražský hrad aj.) a církevních staveb, úřední dokumenty, zejména listiny, kroniky (Kosmova kronika - Chronica Boemorum), svatováclavské a ludmilské legendy a také arabské cestopisy (například Ibrahima ibn Jakuba). V 10. století žili ještě lidé převážně v nížinách větších řek - na středním a dolním Labi, dolní Ohři a dolní Vltavě, v úvalech Moravy a v Podyjí. Hranice státu tvořily zejména hory s pomezními hvozdy. Od 11. století, a především ve 12. století začalo obyvatelstvo českých zemí pronikat do odlehlejších výše položených a méně úrodných i zalesněných území a kolonizovat je. Mýtilo lesy, obdělávalo nově získanou půdu, čímž se měnil vzhled krajiny. Novým osídlováním rostla majetkově zejména šlechta a také panovník zvyšoval své příjmy se současným posilováním vojenské síly státu. Tak byla za tzv. vnitřní kolonizace ve 12. století obydlena značná část českého a moravského území s výjimkou výše položených oblastí pohraničních hor. Vnitřní kolonizace vedla ke zvýšení zemědělské výroby a i k rozšíření trhu.

Novým podnětem se stala vnější (německá) kolonizace v průběhu 13. století, která přinesla výrazný přírůstek obyvatelstva českých zemí; do Čech a na Moravu přicházeli Frankové, Sasové, Bavoři, kolonisté ze Švábska, z Porýní, Vlámska i Holandska. Byla osídlena a zkultivována velká část českomoravského pohraničí, jižní, jihozápadní i západní Čechy, Jeseníky a severní Morava i další území. Noví osadníci přinášeli s sebou znalosti nových postupů v zemědělství a nové, tzv. emfyteutické (dědické, zákupní nebo německé) právo, které zaručovalo kolonizátorům dědičnou držbu nově získané půdy. Příchod cizinců znamenal i změnu dosavadních etnických poměrů v zemi, kde převládalo slovanské (české) obyvatelstvo; masový příliv německých osadníků položil základ pozdějšímu národnostnímu rozdvojení obyvatelstva.

Do Čech i na Moravu se vstupovalo zemskými stezkami v pohraničních lesích, které měly jak strategický, tak i obchodní význam. Spojovaly české země s Bavorskem, Horní Falcí, Míšeňskem, Budyšínskem, Kladskem, Rakousy i Uhrami.

Vnitřně konsolidovaný český stát nastoupil ve 13. století (zejména v letech vlády nástupců Přemysla Otakara I.) cestu expanzivní zahraniční politiky. Jeho prvním cílem se staly Rakousy (boj o tzv. dědictví babenberské) a posléze i území ve Slezsku a v Polsku (v souvislosti s křížovou výpravou do Pomořanska a Pruska). Přímé ovlivňování věcí v Říši vyneslo Přemyslu Otakaru II. připojení Chebska k Českému království. Moc českého krále se následně dotkla přes Korutany a Kraňsko až italského 'světa' a 'český lev shlížel do vln Jaderského moře'. Po krátkém období anarchie (po smrti Přemysla Otakara II.) budoval Václav II. český stát jako mocnou monarchii, jeden z nejvýznamnějších státních útvarů tehdejší Evropy. Česko-polská unie představovala mocné soustátí sahající až k Baltskému moři a k tatranským hřebenům. Za pomoci českých grošů se rýsovalo připojení Uher, čímž by vznikla rozsáhlá středoevropská říše pod vládou českého krále. Soudobí kronikáři uváděli, že jen král francouzský se mohl v Evropě postavit Václavu II. na roveň.

Stát a společnost v rané knížecí době byly pod značným velkomoravským vlivem. Charakteristickým rysem státní organizace velkomoravského typu bylo zvláštní postavení knížete, který postupně soustředil ve svých rukou politické, správní, vojenské i náboženské funkce, a získal tím privilegované postavení. Kníže měl přitom plné vlastnické právo jen na svou dědičnou půdu a na dosud neosídlená území, případně na zabranou půdu po výbojích vůči okolním kmenům; tyto pozemky pak pronajímal bezzemkům (vznikla tak kategorie tzv. hostů). Příslušníci kmene zůstávali i nadále svobodnými vlastníky půdy, byli však nuceni část svého výtěžku odvádět knížeti jako 'daň z míru' (ve formě poplatků, naturálií nebo určitých služeb) za knížecí ochranu. Tak docházelo k jejich postupnému znevolňování (někdy též násilím, z trestu). Mimo to byli nuceni vykonávat i tzv. zemské roboty (při stavbě hradů, cest apod.) a odevzdávat církevní desátek. Proces znevolňování byl dokončen v 11. století, přičemž výrazně poklesl počet svobodníků. Kromě nich existovalo i nesvobodné obyvatelstvo - čeleď a otroci.

Nejvýznamnější oporou knížete byla vojenská družina, z níž byli v průběhu 11. století vybíráni dvorští úředníci a správci jednotlivých území v rámci hradské soustavy. Za své služby byli členové družin (palatin, kancléř, komoří, podkomoří, maršálek, číšník, stolník, lovčí, mečník) nejprve odměňováni knížetem naturáliemi, později i pozemky. Přidělení půdy (léna) nebylo zpočátku dědičné; dědičnost lén se prosadila až ve 12. století. Kromě toho získávali družiníci statky kolonizací nebo přímým zabíráním knížecí půdy. Tak se z nich vytvářel nový stav - středověká šlechta. Od 12. století se můžeme setkat s řadou šlechtických rodů, které v následujících stoletích stále více zasahovaly do osudů českého státu (Markvartici, Ronovci, Vítkovci, Hroznatovci, Hrabišici - v Čechách, na Moravě například pánové z Pernštejna, z Boskovic, ze Žerotína, z Lomnice).

Hospodářský vzestup v dalším období způsobil, že feudální velmož přestával mít zájem na těsném sepětí s panovníkem a s dynastií a měnil se v dědičného šlechtice, opřeného o vlastní pozemkovou držbu. Hradská soustava ztrácela svou funkčnost. Země se začala štěpit na množství větších a menších pozemkových držav světských a duchovních feudálů. Narůstala hospodářská moc šlechty, upevnilo se její sebevědomí a souběžně s tím rostly i její politické ambice. Začalo se vytvářet kolektivní stavovské povědomí, z něhož vycházela touha podílet se na státní moci. Šlechta opanovala zemský soud a posílila význam zemského sněmu, jemuž vtiskla novou náplň. Panovníkovi zůstala role sjednocujícího činitele, který měl především tlumit vnitřní rozbroje a čelit možnému rozpadu státu. Uvnitř šlechty docházelo od konce 13. století k sociální diferenciaci na vyšší (páni) a nižší (rytíři, zemané, vladykové apod.) feudalitu.

Podstatně odlišným způsobem se vyvíjela církevní organizace. Rané období středověku je v českých zemích ještě charakterizováno bojem mezi křesťanstvím a staršími pohanskými zvyky a obyčeji. Postupně však ve společnosti zakotvilo křesťanství (nejdříve ve 'vyšších vrstvách'), přičemž latinská liturgie zcela ovládla koncem 11. století duchovní život Čech a Moravy; staroslověnská liturgie byla potlačena.

Kněží zpočátku podléhali knížeti, jemuž také připadala většina z výnosů církevních obřadů a majetku. Kníže po dlouhou dobu neomezeně jmenoval pražského biskupa a zřizoval církevní instituce (například olomoucké biskupství založil bez potvrzení Říma). Jen zřídka docházelo ke střetu mezi církví a státní mocí (jako za působení biskupů Vojtěcha či Jaromíra). Až do konce 12. století byla u nás církev v područí feudálů, svých dobrodinců. Zápas za osamostatnění z područí knížete a světských feudálů skončil vítězstvím církve až ve 13. století, na Moravě již za Zdíkova episkopátu před polovinou 12. století; již předtím získala církev tzv. imunitu, což znamenalo osvobození jejich poddaných od všech povinností vůči panovníkovi. Církev se tak přiřadila k privilegovaným složkám tehdejší společnosti (teorie o 'trojím lidu'). Vzrostla autorita biskupa, laický 'vlastník' kostela se změnil v pouhého patronátního pána. Kláštery, kapituly i biskupství získaly práva pozemkové vrchnosti a začaly systematicky budovat svá dominia (zvětšovaná dary a odkazy).

Velkou oporu měla církev v klášterech; od konce 10. století se jednalo výlučně o konventy benediktinské, od poloviny 12. století následovaly další - cisterciácké a premonstrátské a po nich přicházeli dominikáni, rytířské řády, minorité i některé žebravé řády. Kosmopolitní ráz nových církevních řádů a jejich mezinárodní konexe zprostředkovaly pronikání zahraničních kulturních vlivů do českých zemí. Kláštery spolu s oběma biskupstvími a postupně vznikajícími kapitulami představovaly také střediska kultury a vzdělanosti; působily zde skriptoria (písařské dílny) i školy. Literatura byla psána převážně latinsky, češtinu zde zpočátku známe jen z ojedinělých slov a vět vpisovaných do latinských a (vzácněji) i do hebrejských textů (tzv. glosy). Teprve s vnější kolonizací se spolu s rytířskou kulturou ujímá na přemyslovském dvoře vedle latiny i němčina (německá rytířská poezie - minnesang). 'Módní' rytířství (čerpající zejména z atmosféry křížových výprav do Palestiny) posilovalo sice tradiční principy lenní věrnosti, ale současně preferovalo ctnost, hrdost a individuální ctižádostivost. V kruzích vyšší šlechty se rozšířil zvyk přijímat německá rodová jména a dávat německé názvy svým sídlům. Přitom vzdělanost přestávala být výlučně výsadou kněží a pronikala i do laického světa; jejími středisky se stávaly (po dosavadních klášterech) univerzity. Česká šlechta si sice zvykla přijímat západní životní styl, avšak současně s nelibostí sledovala bohatnoucí německý patriciát ve městech. A tak vedle německé rytířské poezie se objevují i první literární díla v češtině.

K nejvýznamnějším architektonickým památkám sledovaného období patřily církevní stavby, které vznikaly zpočátku pod velkomoravským vlivem, později s recepcí prvků a forem karolínského a otonského stavitelství. Z počátečního období budování českého státu se dochovaly kostelíky, baziliky a rotundy. Od 11. století se ve výtvarném umění začal prosazovat románský sloh; zprvu se takto budovaly knížecí paláce na hradech a kostely, posléze i kamenné kupecké domy a šlechtické dvorce. K nejdokonalejším architektonickým dílům náleží kláštery a klášterní kostely. Postupně nabývalo na významu i nástěnné malířství (zvlášť pozoruhodná je freska v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě z konce první třetiny 12. věku) a knižní malířství. S cizinci, přicházejícími do českých zemí v období vnější kolonizace, pronikl ze střední Francie přes Německo gotický sloh (od konce první poloviny 13. století); zavedly jej cisterciácké stavební hutě. Krajině začaly vévodit monumentální hrady. Gotika začala pronikat i do nově budovaných měst.

Hlavním výrobním odvětvím zůstávalo zemědělství. Postupně se začalo šířit trojpolní hospodaření; úhorová soustava si vyžádala nové uspořádání plužiny, charakteristické tím, že se pozemky v obci soustřeďovaly do větších honů podle osevního cyklu, závazného pro celou vesnici (tzv. přímus obdělávání). Od 12. století se pokročilo ve specializaci řemesel, a to i přes jejich nízkou technickou úroveň. Luxusní zboží bylo převážně dováženo z ciziny. Z Čech se v raném středověku vyvážely hlavně suroviny a také otroci. Postupné zvyšování zemědělské produkce i rozvoj řemesel přispěly ke vzniku místního trhu; trhy se konaly u větších hradů, později v tržních vsích. Zpočátku šlo o výměnný obchod, později se uplatňovaly peníze; k rozšíření mezinárodního obchodu přispěly české denáry.

Nejzávažnějším důsledkem vnější kolonizace byl vznik měst. Zakládání a vznik plně institucionálních měst vrcholného středověku (vybavených privilegii) pronikalo do českých zemí zejména ze Slezska a rakouského Podunají, a to nejprve na severní a také na jižní Moravu. Kromě nově 'na zeleném' lokovaných (vysazených) měst získaly téměř současně či s nevelkým zpožděním městská práva i starší trhové osady nebo větší sídliště při knížecích hradech (Praha, Olomouc, Brno, Znojmo atd.). Zvláštní postavení měla tzv. města horní (Jihlava, Kutná Hora) spojená s těžbou stříbra. Z hlediska postavení měst a jejich vztahu ke státu se zformovala skupina měst královských a poddanských (zakládala je šlechta a církev). Vznikající města se stávala zprostředkujícími středisky řemeslné výroby a směny a současně znamenala nejvýznamnější modernizační zásah do středověké společnosti.

Monarchie posledních Přemyslovců představovala složitý systém rozličných sociálních sil, mezi nimiž se utvářely určité vazby. Zemské právo a soudnictví zůstaly v rukou šlechty a rovněž města si udržela svobodné postavení. Přes krutý pád (porážka na Moravském poli) neztratilo České království své silné postavení a autoritu ve střední Evropě. Největší pravomoc si udržoval panovník, který se obklopoval předními šlechtickými rody. Uprostřed rozvíjející se české společnosti došlo k 'olomoucké vraždě', kterou vymřeli v mužské linii Přemyslovci (jediná domácí dynastie), pod jejichž vládou byl vytvořen český stát jako centralizovaná monarchie s velmocenským postavením ve střední Evropě.

III. Český stát za Přemyslovců – Podrobná data

(poč. 10. stol.- poč. 14. stol.)

Umírá prvorozený syn knížete Bořivoje I. a Ludmily Spytihněv I., druhý historický kníže přemyslovského rodu; za jeho vlády byly patrně i Čechy (nejen Velká Morava) zasaženy maďarskými vpády. O moc v zemi se musel dělit s jakýmsi Vitislavem. Spytihněvovi je připisováno zakládání kostelů - na Pražském hradě přebudoval kostel Panny Marie a na Budči dal postavit rotundu sv. Petra a Pavla; na hradišti Budči snad existovala první (církevní) škola v Čechách. Vládu převzal jeho mladší bratr VRATISLAV I. [915-921], otec knížete Václava.

13. února

Úmrtí knížete Vratislava I., v legendách označovaného za mocného a schopného panovníka, úspěšného ochránce Čech před Uhry. S jeho jménem je spojeno založení kostela sv. Jiří na Pražském hradě (kolem roku 916); zde byl také pochován. Za jeho dva nezletilé syny Václava a Boleslava vládly dvě kněžny: Drahomíra (vdova po Vratislavu I.) a Ludmila (kdysi manželka Bořivojova), přičemž Drahomíra postupně převzala poručnickou vládu na sebe.

15. září

Na hradě Tetíně byla zavražděna (uškrcena) jedenašedesátiletá Ludmila vikinskými bojovníky (Tunnou a Gommonem), najatými Drahomírou. Tělesné ostatky kněžny Ludmily nechal kníže Václav převést do kostela sv. Jiří na Pražském hradě (19. října 925); kostel sloužil jako místo posledního odpočinku prvních Přemyslovců. Již v průběhu 11. století byla Ludmila považována za svatou.

Bavorský vévoda Arnulf táhl do Čech.

Vlády se ujímá nejstarší Vratislavův syn VÁCLAV [922/925 až 929 nebo 935]; byl hluboce oddán křesťanství (na Pražském hradě nechal zbudovat rotundu zasvěcenou saskému patronu sv. Vítu). Václav opustil dosavadní přemyslovskou politiku, orientující se na Bavory, a přiklonil se k Sasku (králi Jindřichu I. Ptáčníkovi se podařilo postupně spojit jednotlivé země rozpadlé východofranské říše a položit základy Římskoněmecké říše). Václavu je připisováno podrobení se římskoněmeckému tlaku slibem poplatku (tzv. daň míru - tribut pacis): 500 hřiven stříbra a 120 volů.

Spor mezi knížetem Václavem a kouřimským velmožem Radslavem; ten se nakonec dobrovolně podrobil Václavovi a uznal jeho svrchovanost.

Vojenská výprava Jindřicha I. Ptáčníka (spolu s jeho rivalem, bavorským Arnulfem) do Čech, aby si vynutil poplatky.

929 (nebo spíše 935)

28. září

Zavraždění knížete Václava ve Staré Boleslavi z popudu jeho bratra Boleslava, jenž neskrýval výhrady vůči Václavově vládě (rozdílné názory na politiku země vůči Říši, náboženské spory a jistě i Boleslavova touha po moci). Šlo o první známý atentát na českého panovníka, který byl brzy ověnčen mučednickou svatozáří (někdy mezi léty 972-975, kdy bylo v Praze založeno biskupství); církev potřebovala domácího světce konajícího zázraky. Svatováclavská tradice sehrála v českých dějinách neobyčejně významnou pozitivní roli, někdy však byla zneužívána k prosazování méně ušlechtilých postojů (ve své symbolice nabádala k pokoře až poraženectví pod pláštíkem křesťanské dobroty - to bylo zejména zneužíváno za protektorátu, kdy se svatováclavská tradice proměnila v ideologický nástroj fašistických okupantů a kolaborantů).

Po knížeti Václavovi nastoupil na knížecí stolec BOLESLAV I. zvaný Ukrutný [929 nebo 935-972].

935 (dříve uváděn rok 929)

Počátek čtrnáctiletého Boleslavova boje s Římskoněmeckou říší (s nástupcem Jindřicha, novým saským vládcem Otou I., 936-973); Otova vojska vtrhla dvěma proudy do Čech, byla však Boleslavem poražena. Následoval vpád Čechů do Saska a plenění Otovy země.

červenec

Nový vpád vojsk Oty I. (od roku 962 císařem) do Čech až k Praze; i když nebylo Boleslavovo vojsko poraženo (velel mu jeho syn Boleslav II.), český kníže 'došel k moudrosti' (jak uvádí soudobý saský kronikář Widukind) a chtěl raději 'nepokořen se poddati, než poražen milosti se doprošovati'. Neznáme bližší podmínky míru, pravděpodobně byl obnoven dřívější poplatek Sasům; samostatnost českého knížectví zůstala zachována, bylo však obnoveno placení tributu.

10. srpna

Vojsko knížete Boleslava I. (v počtu zhruba 1000 bojovníků) se na straně Oty I. zúčastnilo bitvy s Maďary na řece Lechu (bavorském přítoku Dunaje); útočné kmeny kočovných Maďarů zde byly definitivně rozdrceny, usadily se v karpatské kotlině a přešly k pokojnému, zemědělskému způsobu života.

Přibližně v téže době jedna část Boleslavova vojska vybojovala kdesi rovněž vítěznou bitvu s Maďary; potvrzení varianty o příslušnosti Moravy (po odchodu Maďarů) k přemyslovskému panství je zcela nejasné. Přemyslovci se rovněž zmocnili Slezska, území Vislanů a západního Slovenska. Tato expanze byla spojena s šířením křesťanství.

kolem 955

Boleslav zavedl ražbu nejstarších českých mincí - denárů; měly v průměru 20 mm a z libry stříbra (tj. z 408 g kovu) se jich razilo 240. Platilo se jimi do 13. století.

Sblížení Piastovce Měška (nejstaršího historicky doloženého polského panovníka) s Boleslavem I. vedlo k uzavření spojenecké dohody; Měšek byl ohrožován výboji markraběte Gera a saského hraběte Wichmana. Vzájemné kontakty zpečetěny sňatkem Boleslavovy dcery Doubravky (správněji Dobravy) s Měškem (965).

Prahu navštívil židovský obchodník a cestovatel Ibrahim ibn Jakub, který zanechal zprávu o svých dojmech: 'Město Frága je zbudováno z kamene a vápna a je obchodem město ze všech nejbohatší Jejich země je nejlepší ze zemí severu a potravinami nejbohatší Památné je, že obyvatelé země Buima (Bohemia - Čechy) jsou snědí a ryšavost je u nich vzácná'

60. léta

Při kostele sv. Jiří na Pražském hradě byl založen nejstarší klášter v Čechách. Konvent benediktinek spravovala dcera Boleslava I. Mlada (Marie), když opatskou berli přijala osobně od papeže Jana XIII.

972 (podle Kosmy 967)

15. července

Úmrtí Boleslava I.; za jeho vlády došlo k vnitřnímu upevnění českého státu (podrobil si většinu území v Čechách, byla vytvořena tzv. hradská soustava, budovaly se menší, ale silně opevněné hrady místo starých hradišť, byla zavedena 'daň z míru' - tribut pacis, první státní daň, prosazovaly se zemské roboty) a k posílení církevní organizace (pokus o zřízení biskupství v Praze, rozvíjení kultu sv. Václava). Novým knížetem se stal jeho syn BOLESLAV II. zvaný Pobožný [972-999], opěvovaný Kosmou jako 'muž nejkřesťanštější, otec sirotků, ochránce vdov, utěšitel zarmoucených'

březen

Na dvorském sněmu v Quedlinburgu přenechal řezenský biskup sv. Wolfgang Čechám (přes odpor své kapituly) církevní samostatnost; to znamenalo zřízení pražského biskupství (zahrnovalo Čechy, Slezsko, Krakovsko a území k řekám Bugu a Styru). Tomuto aktu předcházela (patrně) dohoda mezi Boleslavem II. a císařem Otou I. Pražská diecéze byla podřízena mohučskému arcibiskupství (do roku 1344), prvním biskupem se stal (975) saský mnich Dětmar (Thietmar), který ovládal slovanský jazyk a těšil se přízni Boleslava II. Dětmar byl slavnostně intronizován mohučským arcibiskupem Willigisem v chrámu sv. Víta. Brzy po založení biskupství byla u něj zřízena církevní škola (v letech 1008-1018 zde působil mistr Hubald).

Boleslav II. podpořil bavorského vévodu Jindřicha (zvaného Svárlivý) proti novému císaři Otovi II. ('odbojník' Jindřich byl 974 zatčen a uvězněn v Ingelheimu).

podzim

Vpád Oty II. do Čech (odveta za Boleslavovo spojenectví s vévodou Jindřichem); došlo k poplenění části země. Boleslav II. ještě téhož roku podnikl ničivý vpád do Bavor, zpustošil zejména statky Altaišského kláštera.

Nový odboj vévody Jindřicha (po útěku z vězení) proti císaři Otovi II.; po obklíčení v Řezně zamířil do Čech k Boleslavovi. Ota vpadl do Čech, avšak jedna část jeho vojska byla (v červenci) poražena u Plzně (dnešního Plzence). Zbytek Otovy výpravy odtáhl zpět, Boleslav II. odpověděl novým vpádem do Říše.

28. dubna

Na jednání církevních hodnostářů v sídle mohučského arcibiskupa Willigise se objevuje vedle pražského biskupa Dětmara, biskupa špýrského a wormského, i biskup moravský. Jeho jméno neznáme, jde však o doklad vlastní moravské diecéze, nezávislé na české (pražské).

červenec

Další vpád císaře Oty II. do Čech (ze severu od Saska) koordinovaný s útokem pomocných oddílů z Bavorska a Švábska (ty byly oslabené úplavicí). Boleslav II. nabídl smír, císař přijal (Boleslav slíbil obnovit 'staré' svazky s Říší a dostavil se o Velikonocích 978 na dvorský sjezd v Quedlinburgu).

13. března

Zemřel kníže Slavník (jeho panství zabíralo většinu východních a jihovýchodních Čech - snad 'Charvatské knížectví'); sídlem Slavníkovců byl hrad Libice nad Cidlinou. Od 30. let 10. století došlo k vytvoření pomyslné 'přemyslovsko-charvatské' aliance (kníže Slavník se oženil s Přemyslovnou Střezislavou, snad sestrou Boleslava I.). Knížecímu páru se narodilo šest dětí (mj. i Vojtěch a Soběslav, který se pokusil o vlastní politiku a dostal se do konfliktu s Přemyslovci).

kolem 981

Boleslav II. ztratil území v povodí Dněstru s městem Przemyślem (obsadil Vladimír Kyjevský), podařilo se mu však udržet Krakovsko, Slezsko a snad i většinu Moravy.

19. ledna

Na starobylém hradisku Levý Hradec byl zvolen (přes své zdráhání) pražským biskupem (po úmrtí biskupa Dětmara roku 981) Slavníkovec Vojtěch (Adalbert); při návštěvě Uher pokřtil syna vévody Gejzy, pozdějšího uherského krále sv. Štěpána. Měl stálé neshody s domácím polopohanským prostředím a Přemyslovci (odmítl vystupovat v roli 'kaplana' pražského knížete a snažil se dodat biskupskému úřadu plné vážnosti a politické důstojnosti), opustil Čechy a odešel do Itálie (vstoupil do benediktinského kláštera v Monte Cassinu). Pražskou diecézi dočasně spravoval mohučský biskup Volkold (zemřel v srpnu 992).

polovina roku

Boleslavovo české vojsko podpořilo snahy vévody Jindřicha Bavorského stát se císařem (po smrti Oty II. roku 983) a táhlo do Saska; při zpáteční cestě se Češi zmocnili Míšně (drželi ji až do roku 986).

Biskup Vojtěch opustil s nevlastním bratrem Radimem (Gaudenciem, pozdějším prvním polským arcibiskupem v Hnězdně) Čechy a uchýlil se do montecassinského kláštera v Itálii (později do řeckého reformního ve Valle Luce a nakonec do nejvýznamnějšího kláštera na Aventinu v Římě).

Boleslav II. se spojil s Lutici a vytáhl proti polskému knížeti Měškovi; ten krátce předtím zřejmě zabral a připojil k Polsku dolní a střední Slezsko. Měškovi přispěchalo na pomoc římskoněmecké vojsko (údajně 4 tisíce jezdců). Diplomatickým jednáním došlo nakonec ke smíru; Boleslav nechtěl riskovat nový konflikt s Říší.

Vojenské tažení Boleslava II. s výpravou Oty III. proti Polabským Slovanům.

Biskup Vojtěch přijal od Boleslava II. edikt, jímž mu bylo dovoleno podle 'statutu kanonů' rozlučovat manželství, která byla uzavřena mezi příbuznými, stavět kostely a vybírat desátky; edikt je prvním (a nejstarším) dokladem 'křesťanského právního zákonodárství' v Čechách, jež čelilo zemským pohanským zvyklostem.

konec léta

Z Čech vypraveno knížecí poselstvo do Itálie, jež mělo získat biskupa Vojtěcha k návratu do vlasti (v čele stál libický Vojtěchův učitel Radla a mnich Kristián).

14. ledna

Založen první mužský klášter (a kostel sv. Benedikta, Bonifáce a Alexia) v Čechách v Břevnově u Prahy (u pramenů potoka Brusnice v lese zvaném Šárka) biskupem Vojtěchem; dvanáct mnichů benediktinské řehole bylo přivedeno Vojtěchem z Itálie. Nové rozpory mezi Přemyslovci a Slavníkovci přiměly Vojtěcha (994) k opětovnému odchodu do Říma (dospěl tam v létě 995).

28. září

Po dvoudenním obléhání dobyli Přemyslovci (snad za pomoci Vršovců) Libici nad Cidlinou a vyvraždili všechny přítomné Slavníkovce (včetně čtyř bratrů knížete Soběslava, který v té době v čele ozbrojených houfů pobýval za hranicemi a pomáhal císaři Otovi III. v boji s pohanskými Bodrci). Po zničení Libice následovalo zpustošení ostatních slavníkovských hradů a sídlišť (Libici dostali Vršovci). Čechy byly politicky sjednoceny a podřízeny vládě jediného panovníka.

23. dubna

Ve východních Prusích (v místě Cholin, východně od dnešního Gdaňska), kam odešel hlásat evangelium, zemřel mučednickou smrtí biskup Vojtěch; jeho tělo vykoupil Boleslav Chrabrý stejnou vahou zlata a dal je slavnostně pohřbít v mariánském chrámě v Hnězdně (1000).

7. února

Úmrtí knížete Boleslava II.; bývá označován za zakladatele jednotného českého státu a podporovatele křesťanství (uvedl do země benediktinský řád, došlo k založení prvních klášterů - ještě krátce před svou smrtí dal podnět k založení kláštera sv. Jana na Ostrově u Davle). Novým knížetem se stal nejstarší z trojice jeho synů BOLESLAV III. (zvaný Ryšavý) [999-1002]. Čechy se staly nadlouho jablkem sváru a procházely hlubokou krizí.

léto 997 nebo únor 999

Vojsko polského knížete Boleslava Chrabrého přemohlo českou posádku Krakova a hrad s okolní krajinou byl připojen k polskému státu; již předtím ztratili Přemyslovci Míšeň (obsadil ji markrabě Ekkehard za pomoci polského vládce Měška I.) a Slezsko (dostalo se do polského držení).

Neúspěšné obléhání Hradce u Opavy vojskem polského krále Boleslava II. Smělého.

1060-1061 (nebo snad 1071)

Zahájena velkorysá přestavba kostelíka sv. Víta na Pražském hradě.

28. ledna

Ve věku třiceti let zemřel kníže Spytihněv II. (zanechal po sobě jediného syna Fridricha - Svatobora); novým knížetem se stal jeho mladší bratr VRATISLAV II. [1061-1092].

únor

Po nástupu na knížecí trůn obnovil Vratislav II. moravské úděly - Konrádovi vrátil Brněnsko (západní část, kterou později Konrád rozdělil mezi své syny na úděl brněnský a znojemský) a Otovi přenechal své někdejší působiště - Olomoucko (východní část). Údělná knížata začala razit vlastní mince.

11. března

Vratislav nechal vysvětit na jáhna svého nejmladšího bratra Jaromíra (ten odmítal stát se duchovním, a dokonce uprchl na nějaký čas do Polska). Mezi oběma bratry - českým knížetem a budoucím pražským biskupem - se vytvářel nenávistný vztah (šlo o dva nejvyšší představitele přemyslovského státu).

léto

Z Uher byli povoláni zpět mniši slovanského obřadu a uvedeni do Sázavského kláštera (1079 nebo 1080 požádal Vratislav papeže o povolení slovanské liturgie, papež odmítl).

Ve snaze omezit vliv pražského biskupa se rozhodl Vratislav II. rozdělit pražskou diecézi na dvě části; v Olomouci (u kostela sv. Petra) došlo k založení (obnovení z velkomoravského období) biskupství pro Moravu (prvním biskupem se stal břevnovský mnich Jan). Církevně podléhala Olomouc mohučskému arcibiskupství.

červen

Spor Vratislava s jeho bratry o uvolněný biskupský stolec po smrti Šebíře (9. prosince 1067); Vratislav odmítal kandidaturu Jaromíra (ten byl podporován bratry Konrádem a Otou), a tak k otevřenému konfliktu došlo při polním ležení Vratislavova vojska v zemské bráně u Dobenína za Náchodem. Vratislav nezískal očekávanou podporu svého vojska a ve velmi vyhrocené situaci musel nakonec ustoupit; 15. června byl jeho mladší bratr Jaromír prohlášen biskupem (záhy získal investituru i od Jindřicha IV.). Vratislav se pak snažil co nejvíce omezit pravomoci pražského biskupství.

Se souhlasem papeže položil Vratislav základy vyšehradské kapituly (chrámu sv. Petra a Pavla), která přímo podléhala Římu a nikoli pražskému biskupství; souběžně s tím začal vyrůstat nad známou skálou kamenný knížecí palác s kaplí sv. Jana. Vratislav si zvolil Vyšehrad za sídlo (sídlili tu i někteří jeho následníci, posledním byl Soběslav I.).

Spory mezi knížetem Vratislavem II. a jeho bratrem, pražským biskupem Jaromírem, museli řešit legáti římského papeže (k vyvrcholení došlo po 'inzultaci' olomouckého biskupa Jana od Jaromíra v létě 1072); příčina tkvěla ve snaze Jaromíra zrušit olomoucké biskupství a připojit Moravu k pražské diecézi. Jaromír musel na čas opustit diecézi (pobýval v Mohuči) a nakonec po mnoha spletitých jednáních byl spor urovnán kompromisem.

Vpád Poláků do Čech; dokladem dlouholetého spojenectví mezi Vratislavem II. a Jindřichem IV. byla chystaná výprava říšského vojska do Polska, k níž však nedošlo vzhledem k povstání v Sasku.

Moravskému biskupství byla papežem Řehořem VII. potvrzena apoštolská privilegia.

červen

Účast Vratislavova vojska při potlačení saského povstání; k vyvrcholení došlo 9. června v bitvě na řece Unstrutě.

podzim

Za pomoc Vratislava II. Jindřichu IV. při jeho vpádu do Míšně získal český kníže v léno Východní saskou marku (pozdější Horní Lužici); roku 1084 ji dal své dceři Jitce, provdané za Wiprechta Grojčského.

léto

Účast českého vojska při opakovaném nájezdu Jindřicha IV. na Míšeňsko; Vratislav obdržel Míšeňsko do své správy (měl zde již obsazeno několik hradů) a obsadil i Zhořelecko a Budyšínsko, která dostal též v léno (jen do roku 1084, kdy postoupil vládu svému zeti Wiprechtu Grojčskému).

květen a srpen

České oddíly v Jindřichově vojsku zpustošily Švábsko (tvrdá odplata Jindřicha IV. za zvolení Rudolfa Švábského římskoněmeckým králem v době, kdy na něj papež Řehoř VII. uvalil klatbu - boj o investituru).

červen

Konal se dvorský sjezd v Norimberku i za účasti knížete Vratislava II.; Jindřich IV. pověřil pražského biskupa Jaromíra vedením své kanceláře a jmenoval ho kancléřem. Toto rozhodnutí dočasně utlumilo spory českého knížete a pražského biskupa.

listopad

Nový ničivý vpád Jindřichova vojska do Švábska; i tentokrát Češi tvořili důležitou část císařského vojska.

Moravský údělný kníže Ota Olomoucký založil v Hradisku u Olomouce druhý moravský benediktinský klášter jako rodinnou knížecí fundaci; při této příležitosti byla na Moravě sepsána první dochovaná listina.

Jednání Vratislava II. s papežskou kurií o situaci v olomouckém biskupství.

Neúspěšný pokus Vratislava o dobytí Míšně.

Došlo ke zlepšení česko-polských vztahů; nový polský panovník Vladislav Heřman si vzal za ženu Vratislavovu dceru Juditu.

27. ledna

Bitva u Flarchheimu v Durynsku mezi Jindřichem IV. a Rudolfem Švábským; na Jindřichově straně bojovaly české oddíly, které utrpěly těžké ztráty. Bitva skončila Jindřichovou porážkou, Čechové ukořistili posvátné kopí.

Vojska správce Východní (bavorské) marky Leopolda po celý rok napadala jižní Moravu; Konrád Brněnský se obrátil na Vratislava s žádostí o pomoc.

Na dvorském shromáždění v Řezně propůjčil Jindřich IV. Vratislavovi Východní bavorskou (rakouskou) marku jako náhradu za ztracená území v Míšni a saské marce.

Účast českého oddílu na tzv. Římské jízdě Jindřicha IV. (zvlášť se těchto 300 bojovníků v čele s druhorozeným synem knížete Vratislava II. Bořivojem II. vyznamenalo při přechodu Alp a při dobývání hradeb Říma). Vratislav také poskytl Jindřichovi 4 tisíce hřiven stříbra.

12. května

Bitva u Mailberku v Rakousích, v níž Vratislav II. porazil vojsko markraběte Východní bavorské marky Leopolda II. (odveta za jeho napadání jižní Moravy). České vojsko zpustošilo území až po Dunaj.

duben

Na dvorském sjezdu v Mohuči obdržel Vratislav II. za své dlouholeté služby Jindřichovi IV. královský titul (platil jen pro jeho osobu). Zbavil ho i povinností poplatků; místo toho museli čeští panovníci obesílat korunovační jízdy do Říma čestným ozbrojeným doprovodem (případně poskytnout finanční náhradu). Současně Jindřich IV. (v zájmu Jaromíra) rozhodl, aby biskupství pražské zahrnovalo i Moravu (29. dubna 1086 spojení obou biskupství potvrdil i protipapež Kliment III.).

Východní (rakouská) marka byla Jindřichem IV. odňata Vratislavovi a navrácena Babenberkům.

Vznikl velkolepý evangeliář, tzv. Kodex vyšehradský (patrně za hranicemi českého státu, asi ve skriptoriu v bavorském Podunají).

15. června

První královská korunovace na Pražském hradě v kostele sv. Víta, při níž arcibiskup trevírský Egilbert nasadil zlaté čelenky na hlavu Vratislava II. a jeho manželky (třetí), polské princezny Svatavy.

Nové spory mezi Vratislavem a Jaromírem vyvrcholily rozhodnutím českého krále obnovit biskupství v Olomouci (biskupem se stal Vratislavův kaplan Wezel). Jaromír hledal zastánce a vydal se do Říma k protipapeži Klimentu III.; na cestě však 26. června 1090 zemřel v Ostřihomi. Novým pražským biskupem byl jmenován Kosmas.

Po smrti údělného knížete Oty Olomouckého odebral král Vratislav správu Olomoucka jeho synům a svěřil ji svému synu Boleslavovi (asi se obával sjednocení Moravy). Na obranu Otových synů rázně vystoupil jeho bratr Konrád Brněnský.

Král Vratislav II. obsadil znovu Míšeň, ale císař Jindřich IV. propůjčil Míšeňsko Jindřichu Vitinskému; pod Českou korunou zůstalo jen území Nižanů a Milčanů (do roku 1122).

červenec

Vpád Vratislavova vojska na Moravu a obléhání brněnského hradu; zde došlo k rozkolu v králově vojsku (vzbouřil se králův syn Břetislav a odešel na Hradecko se svými přívrženci). Král Vratislav se obával nových zmatků a podle stařešinského řádu označil za svého nástupce bratra Konráda. Břetislav mezitím shromáždil na 3 tisíce bojovníků a táhl ku Praze. Konrádovi se podařilo odvrátit nebezpečí občanské války a uzavřít mír. Břetislav v obavách o svůj život uprchl do Uher (se svolením krále Ladislava se usadil v okolí Trenčína).

14. ledna

Umírá král Vratislav II. (těžce se poranil při lovu); byl pohřben na Vyšehradě. Z evropské scény odešel významný panovník, za jehož vlády došlo k výraznému růstu autority českého státu.

20. ledna

Novým českým panovníkem zvolen údělný moravský kníže KONRÁD I. (Brněnský) [1092]; vládl však jen necelých 8 měsíců (6. září zemřel). Konrádovou smrtí se definitivně uzavřela éra vlády Břetislavových synů.

14. září

Vratislavův nejstarší syn BŘETISLAV II. [1092-1100] se stal novým českým knížetem.

28. září

Vydána Břetislavova statuta, jež se týkala zbytků pohanství v zemi (vypovězení všech čarodějů, kouzelníků a hadačů, vykácení a spálení posvátných stromů a hájů, zákaz pohřbívání mimo hřbitovy aj.).

Kníže Břetislav II. odmítl tolerovat neplnění závazku polského vévody Vladislava Heřmana (odvádění poplatku za odstoupení Slezska jeho dědem Břetislavem I.) a několika vpády zpustošil levobřežní Slezsko (od hradu Recen - Ryczyn až po Hlohov). Následoval odvetný polský vpád na severní Moravu; nakonec sjednán mír a obnoveno placení tributu (stanoveno již roku 1054 mírem v Quedlinburgu). Kladsko se dostalo do držení polského Boleslava (pozdějšího Boleslava III.) jako české léno (udělováno v léno Přemyslovcům nebo polským Piastovcům).

květen

Nový vpád Břetislava II. do Slezska (opanoval Kladsko a po rozboření hradu Bardo nad Nisou vystavěl východněji hrad Kamenec).

Houfy účastníků I. křížové výpravy (z Porýní, Frank a Saska) prošly Čechami (v Praze vyprovokovaly protižidovské bouře) i Moravou. Židé se necítili bezpečni a opouštěli zemi (současně tajně vyváželi své majetky za hranice - do Uher a Polska).

Břetislav II. zajal dědice brněnského údělu Oldřicha (syna Konrádova) a vsadil ho do vězení; Oldřich byl (snad) mezi žijícími Přemyslovci nejstarší a uplatňoval nárok na vládu v Praze (podle stařešinského řádu).

začátek roku

Slovanští mniši byli definitivně vypuzeni ze Sázavského kláštera, klášter předán benediktinům latinského obřadu.

Břetislav nařídil konfiskaci židovských majetků v Čechách.

Velikonoce

Břetislav II. přijal pozvání na dvorský sjezd v Řezně od císaře Jindřicha IV.; zde český kníže požádal císaře, aby udělil český stát v léno jeho přítomnému mladšímu bratru Bořivojovi, kterého označil za svého dědice a následníka. Císař této nezvyklé žádosti vyhověl. Tento čin porušoval dosavadní praxi: nejenže odporoval stařešinskému řádu, ale rovněž narušoval pravidlo, kdy císař uděloval zemi v léno teprve tomu, kdo byl zvolen na tzv. kolokviích (císař do volby nezasahoval). Tím byl vytvořen precedens do budoucna. Bořivojovi jako prvnímu Přemyslovci se dostalo léna, ačkoliv předtím nebyl v Čechách přijat.

květen

Břetislav II. vytáhl s vojskem na Moravu, obsadil hrad Podivín a předal jej novému pražskému biskupu Heřmanovi (od února 1099). Koncem května se sešel na 'Luckém poli' s uherským králem Kolomanem a na zpáteční cestě oblehl brněnský hrad (dědici brněnského údělu Oldřich a Litold se uchýlili do ciziny). Břetislav svěřil správu Moravy do rukou bratra Bořivoje; synové údělníka Oty Olomouckého Svatopluk a Ota zachovali věrnost českému knížeti.

podzim

Vojenský zásah Břetislava II. na hranicích jižní Moravy s Rakousy, kam se uchýlil vyhnaný Litold (Češi oblehli hrad Raabs v Rakousích).

20. prosince

V lesích u Zbečna byl smrtelně zraněn 'jakýmsi Lorkem' (údajně vrahem najatým Vršovci) kníže Břetislav II.; o dva dny později zemřel. Kosmas o něm napsal, že požíval velké lásky u svého národa a při jeho pohřbu plakali 'kněží i lid, bohatí i chudí'.

25. prosince

Z Moravy byl na knížecí stolec povolán Břetislavův mladší bratr BOŘIVOJ II. [1100-1107].

počátek ledna

Rychlý odjezd Bořivoje II. z Moravy umožnil návrat vypuzených moravských údělných knížat - bratrů Oldřicha a Litolda, kteří vytlačili Bořivojovy posádky z Brněnska a zmocnili se opět dědictví po svém otci Konrádovi.

srpen

Údělný kníže Oldřich (nejstarší žijící Přemyslovec) vytáhl s vojskem do Čech; předtím se objevil u císaře Jindřicha IV. v Řezně, kde za nabízený vysoký peněžitý obnos žádal propůjčení Čech v léno (podle stařešinského řádu měl nárok na pražský stolec). Císař vyhověl Oldřichově žádosti, avšak vyžadoval jeho uznání v Praze; vypukla první válka o český knížecí stolec. Oldřich nezískal podporu, jeho pokus o tažení na Prahu ztroskotal u Malína (pozdější Kutné Hory). Bořivoj II. umožnil Oldřichovi (i Litoldovi) návrat na Moravu - Oldřichovi na Brněnsko, Litoldovi na Znojemsko (v Třebíči roku 1101 založili benediktinský klášter Nanebevzetí P. Marie).

Kníže Bořivoj II. zasáhl do bojů o polský trůn mezi Boleslavem III. a Zbygněvem v prospěch Zbygněva; české vojsko vtrhlo na Vratislavsko, podél Odry postoupilo až na Opavsko (tam se spojilo s oddíly údělníka Svatopluka Olomouckého). Bořivoj se po získání výkupného vrátil do Čech, Svatopluk válčil dále (podnikl útoky do Slezska).

duben

Na Moravu vpadlo polské vojsko; po počátečním plenění Olomoucka Moravané vytlačili Poláky (na neznámém místě) ze země.

srpen

Bořivoj II. podpořil tažení císaře Jindřicha do Bavor proti jeho synům, které skončilo dlouhým vyjednáváním u řeky Řezné.

konec září

Nepřítomnosti knížete Bořivoje II. v zemi využil moravský údělník Svatopluk Olomoucký (jeho bratranec) a vpadl do Čech s cílem obsadit Prahu; nepodařilo se mu dobýt Pražský hrad, a proto ustoupil na Moravu.

počátek května

Druhý pokus (úspěšný) Svatopluka o dobytí Prahy; moravské vojsko bylo podpořeno uherským králem Kolomanem, polským knížetem Boleslavem III. a také Vršovci. Bořivoj II. uprchl z Čech do Polska (spolu s mladším bratrem Soběslavem).

14. května

Českým knížetem se stal SVATOPLUK [1107-1109]; současně byl určen jeho nástupcem mladší bratr Bořivoje - Vladislav (podporoval Svatopluka). Bořivoj II. uprchl do Říše.

léto

Bořivoj II. si stěžoval na Svatopluka u nového císaře Jindřicha V.; za pomoc mu slíbil sumu 5 tisíc hřiven stříbra a zlata. Jindřich obeslal Svatopluka a pozval ho na svůj dvůr. Správu v Čechách svěřil Svatopluk svému bratru Otovi. Svatopluk byl zatčen a uvězněn v Goslaru, Bořivoj II. byl Jindřichem znovu prohlášen českým knížetem; přitáhl k hranicím, avšak po zprávě o přítomnosti Otova vojska (u Donína) ustoupil a uprchl do Polska. Mezitím Svatopluk nabídl Jindřichovi vysoké výkupné (10 tisíc hřiven); ten propustil Svatopluka a udělil mu Čechy v léno. Svatopluk vyždímal ze zubožené země 7 tisíc hřiven, za zbytek musel ručit jeho bratr jako císařův vězeň.

podzim

Napadení Polska (Slezska) Svatoplukem.

září

Svatopluk podpořil tažení Jindřicha V. do Uher (zpustošil část Pováží). V té době vtrhli do země Poláci; Vršovci měli nápor odrazit, avšak neuspěli.

27. října

Svatopluk nařídil vyvraždění Vršovců (na hradě Vraclav - Vratislav nedaleko Litomyšle byl zavražděn jejich předák Mutina s družinou); příčinou byla údajná kolaborace s Poláky. Zbylí Vršovci uprchli do Polska a Uher.

listopad

Uherský král Koloman vtrhl na Moravu. Svatopluk znovu spěchal na Moravu, aby zabránil plenění Uhrů.

Do držení českého knížete se dostala Ratiboř.

únor

Kníže Svatopluk zpustošil západní Uhry (Pováží až k Nitře).

srpen

Svatoplukovo tažení do Polska (spolu s vojskem Jindřicha V.) - neúspěšné obléhání města Hlohova, poplenění části Slezska; zde byl Svatopluk 21. září zákeřně zavražděn (vraha snad najali Vršovci). O knížecí stolec se pak ucházel Svatoplukův bratr, olomoucký kníže Ota (vypuzený Bořivojem II.), syn krále Vratislava II. Vladislav a také Bořivoj II.

počátek října

V Praze vyhlášen knížetem VLADISLAV I. [1109-1117]. Ota dobrovolně ustoupil (zůstalo mu Olomoucko). Bořivoj se pokusil získat vládu násilím. Využil bratrovy nepřítomnosti a zmocnil se Prahy i Vyšehradu. Vladislav požádal o pomoc císaře.

počátek ledna

Jindřich V. vtrhl s vojskem do Čech, pozval znepřátelené strany na jednání do biskupské vsi Rokycan. Za českého knížete uznal Vladislava I. Bořivoje nechal spoutat železy a jako zločince ho uvěznil až v Porýní (v Hammersteinu).

polovina roku

Vladislav I. se brutálně vypořádal se svými odpůrci (konfiskace majetku, mučení, oslepování, vyklešťování); Ota II. byl uvržen do žaláře (na právě dostavěném hradě Křivoklátě), syn krále Vratislava Soběslav musel najít azyl v Polsku. Vladislav se nejdříve smířil s Otou (byl mu vrácen olomoucký úděl).

září

Vpád polského krále Boleslava III. Křivoústého do Čech (za podpory Přemyslovce Soběslava) přes hřebeny Krkonoš; Poláci pronikli až k Libici (k soutoku Cidliny a Labe), ale byli odraženi.

leden

Vladislav I. dosáhl významného diplomatického úspěchu; jako český kníže poprvé zastával úřad nejvyššího číšníka na císařském dvoře Jindřicha V. (při svatbě Jindřicha V. s Matyldou Anglickou). Z této funkce se v polovině 13. století zrodilo právo českého krále náležet mezi kurfiřty a volit císaře.

léto

Soběslav napadl a vypálil Kladsko; to se dostalo do přímého českého držení.

březen

Po lednovém vzájemném jednání povolal český kníže Vladislav I. zpět z Polska Soběslava a vykázal mu labský úděl (Hradecko) a zanedlouho uprázdněné moravské úděly - Brněnsko a Znojemsko.

červenec

Schůzka na řece Nise mezi Boleslavem III. Křivoústým a Vladislavem I., Otou a Soběslavem; uzavřena přátelská smlouva. Na paměť této události založil Vladislav nový klášter v Kladrubech.

květen

Na 'Luckém poli' při moravsko-uherské hranici se sešel Vladislav a uherský král Štěpán; schůzka skončila neúspěšně a přerostla v bitvu, v níž bylo uherské vojsko poraženo a zahnáno za Váh.

prosinec

Sbližování Přemyslovců vyvrcholilo předáním vlády knížete Vladislava I. do rukou bratra BOŘIVOJE II. [1117-1120], kterého povolal do Čech. Vladislav si ponechal úděl ve východních Čechách (až po Krkonoše).

Bořivoj II. bojoval po boku rakouského vojska v Uhrách.

Děkan pražské kapituly Kosmas napsal svou trojdílnou Chronicu Boemorum; na něj navázaly kroniky tzv. Kanovníka vyšehradského, Mnicha sázavského a nepřímo také letopisy Vincenciův a Jarlochův.

16. srpna

Došlo k výměně na knížecím stolci: Bořivoje II. vystřídal VLADISLAV I. [1120-1125] (příčiny těchto změn nejsou známy). Bořivoj odešel do vyhnanství (do Uher, kde 2. února 1124 zemřel).

Opět propukly rozpory mezi Přemyslovci.

březen

Kníže Vladislav I. se vypravil na Moravu a zbavil svého bratra Soběslava vlády v západomoravských údělech. Znojemsko předal Litoldovu synu Konrádovi a správou Brněnska pověřil Otu II. Olomouckého. Soběslav musel uprchnout a pobýval v Polsku a v Říši (zde se marně snažil přesvědčit císaře k tažení proti Vladislavovi).

únor

Do Čech se vrátil Soběslav. Zásluhou matky obou bratrů (královny Svatavy) došlo v březnu t. r. k jejich smíření - těžce nemocný kníže Vladislav povolal k sobě na Vyšehrad Soběslava a uznal ho za svého nástupce.

12. dubna

Zemřel kníže Vladislav I.; o čtyři dny později dosedl na knížecí stolec poslední (ze čtyř) a jediný dosud žijící nejmladší syn krále Vratislava - SOBĚSLAV I. [1125-1140], označovaný za nejschopnějšího.

konec října

Soběslav I. vytáhl na Moravu, aby uspořádal zdejší poměry: odňal Otovi Olomouckému (činil si nárok na knížecí stolec jako starší Přemyslovec než Soběslav) Brněnsko a svěřil ho Vratislavovi, synovi brněnského údělníka Oldřicha (obnovil tak vládu potomků zakladatelů údělných moravských knížat).

listopad

Ota II. Olomoucký (Černý) se odebral za nově ustaveným římskoněmeckým králem Lotharem III. Saským na dvorský sjezd do Řezna a získal ho (za obrovskou sumu) k vojenskému zásahu proti Soběslavovi.

Zemřel Kosmas, autor nejstarší české kroniky; kronika je psána latinsky a členěna na tři díly (od tradičního stvoření světa a zmatení jazyků pod babylónskou věží) až do kronikářových dnů.

18. února

Předvoj trestné říšské výpravy utrpěl v bitvě u Chlumce (nedaleko Ústí nad Labem) krutou porážku; Ota Olomoucký padl a Soběslav propustil krále Lothara a všechny zajatce. Soběslav se smířil s Lotharem a ten mu udělil české knížectví v léno a také titul nejvyššího říšského číšníka s právem hlasu při volbě římskoněmeckého panovníka. Mezi panovníky vzniklo doživotní přátelství. Na tomto spojenectví začal Soběslav budovat novou českou zahraniční politiku.

září

Kníže Soběslav I. se sešel na moravsko-uherské hranici s uherským králem Štěpánem; jednali spolu o urovnání vztahů mezi oběma státy. Současně Soběslav zbavil na Moravě údělu syny Oty II. a dosadil v Olomouci za vládce Václava, pražského Přemyslovce; po jeho smrti (1130) propustil z vězení Konráda Znojemského (zatčen 1128) a Vratislava Brněnského a vrátil jim úděly (na Olomoucku vládl sám s pomocí biskupa Jindřicha Zdíka, nastoupil 1126).

květen

Na dvorském sjezdu v Merseburku navštívil Soběslav římskoněmeckého krále Lothara; Soběslavovo vojsko se účastnilo obléhání Norimberku (ovládán odbojnými Štaufy).

Proti Soběslavovi I. se začala formovat silná opozice v čele s pražským biskupem Menhartem. Soběslav dal také uvěznit znojemského knížete Konráda I. a brněnského knížete Vratislava poslal do vyhnanství (vrátil se do Brna už příštího roku).

polovina roku

České vojsko bojovalo po boku uherského krále Štěpána II. proti byzantskému císaři Janu II. Komnénosovi v karpatské kotlině.

červen

Odhalen atentát na knížete Soběslava I.; nad pozatýkanými účastníky spiknutí byly vyneseny veřejným soudem na Vyšehradě tvrdé tresty (mj. syn knížete Břetislava II., Břetislav, jenž se sám spiknutí nezúčastnil, byl oslepen, další byli 'čtvrceni a lámáni kolem', což byla v Čechách novinka).

červenec

Soběslav I. bojoval po boku Lothara proti Štaufům.

Oddíl 300 českých jezdců (pod vedením syna Bořivoje II. Jaromíra) se zúčastnil tzv. Římské jízdy krále Lothara do Itálie.

Soběslav I. se svým vojskem vpadl do Slezska, aby podpořil proti polským intrikám kandidaturu Bély II. na uherský trůn (protikandidát Boris). Slezsko poplenili Moravané - levý břeh horní Odry (1134), Soběslav se dostal až na Pováží. Česko-polský konflikt ukončen příměřím na sněmu v Merseburku (srpen 1135).

Soběslav I. dal nově opevnit Pražský hrad a začal budovat nový palác.

K českému státu přešel budyšínský kraj jako římskoněmecké léno (do roku 1254, ale ne bez přerušení). Poslední Přemyslovci považovali Lužicko za oblast periferní, kterou dávali věnem a všelijak je dělili.

Soběslav I. navštívil svého švagra Bélu II., zastavil se i v Olomouci a uvedl syna Vladislava do uprázdněného olomouckého údělu.

květen

Došlo k důležité schůzce Soběslava I. s polským králem Boleslavem Křivoústým na hradě v Kladsku; ukončeno česko-polské nepřátelství (započaté roku 1132). K Moravě patřilo ještě Hlubčicko a Prudnicko.

květen

Nový římskoněmecký král Konrád III. Štaufský svolal do Bamberka svůj první dvorský sjezd; přítomný kníže Soběslav I. si zde vymohl udělení Čech v léno pro svého syna Vladislava.

červen

Soběslav svolal do Sadské 'bojovníky prvního a druhého řádu' (své stoupence); zavázal je přísahou věrnosti a přiměl je potvrdit nástupnictví synu Vladislavovi.

červen

České vojsko se zúčastnilo tažení na straně krále Konráda proti Jindřichu Pyšnému, bavorskému a saskému vévodovi, k boji však nedošlo, Čechové se vrátili s bohatou kořistí.

14. února

Na hradě 'Hostin' ve východních Čechách zemřel český kníže Soběslav I.; byl pochován po boku rodičů a sourozenců na svém oblíbeném sídle - Vyšehradě.

17. února

Novým českým knížetem byl po dlouhých jednáních zvolen VLADISLAV II. [1140-1172]; nebyl to však Soběslavův prvorozený syn (jak bylo původně stanoveno), ale stejnojmenný syn Soběslavova bratra Vladislava I., tedy jeho synovec.

léto

Inaugurační cesta knížete Vladislava na Moravu; potvrdil úděly Konrádu Znojemskému a Vratislavu Brněnskému, avšak (na přímluvu biskupa Zdíka) zbavil Soběslavova syna Vladislava Olomouckého údělu (vrácen Otovi III. po jeho patnáctiletém exilu v Rusku). Na Moravě byl znovu restituován systém tří údělů a obnovena vláda původních údělných dynastií Břetislavových potomků. Přesto se stala Morava oporou koalice proti Vladislavovi II. (za vůdce zvolen Konrád Znojemský).

V Praze na Strahově založen první premonstrátský klášter (z iniciativy olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka s podporou Vladislava II.). Osazen byl řeholníky z porýnské kanonie ve Steinfeldu.

Došlo k založení mnoha mužských klášterů premonstrátských (Doksany, Želiv, Louňovice, Litomyšl, Hradisko u Olomouce - původně benediktinského řádu), cisterciáků (Plasy, Sedlec, Mnichovo Hradiště, Svaté Pole) a také ženských klášterů.

únor a březen

Vladislav II. musel drasticky zakročit proti opozici na Moravě - nechal oběsit několik svých předních odpůrců.

jaro

Silné vojsko Konráda Znojemského vtrhlo do Čech, s vojskem Vladislava II. se střetlo nedaleko Čáslavi; po počátečním vyjednávání bylo Vladislavovo vojsko poraženo. Konrád oblehl Pražský hrad, ten se však ubránil (i přes požár kostela sv. Víta a kláštera sv. Jiří).

červen

Kníže Vladislav II. získal podporu římskoněmeckého krále Konráda (stali se příbuznými, Vladislav se oženil s Konrádovou nevlastní sestrou), takže říšské vojsko vstoupilo do Čech. Konrád Znojemský přerušil obléhání a vrátil se na Moravu.

jaro

Trestná výprava Vladislava II. na Moravu; Znojemsko, Brněnsko a Olomoucko zpustošeno. Moravští Přemyslovci byli ponecháni ve svých údělech, usmíření zprostředkoval papežský legát kardinál Guido (konec roku). Příčiny rozporů nebyly odstraněny.

3. června

Papež Eugenius III. vyhlásil proti odbojným moravským knížatům slavnostní klatbu (podvolil se Ota III. Olomoucký, klatbu odepřel Konrád Znojemský).

léto

Kníže Vladislav II. vojensky zasahoval do mocenských sporů v Bavorsku.

České vojsko Vladislava II. podporovalo tažení římskoněmeckého krále Konráda III. do Slezska.

podzim

Vladislav II. zakročil proti Konrádu Znojemskému, poplenil celý úděl, oblehl hrad Znojmo; Konrád uprchl k římskoněmeckému králi Konrádovi. Teprve na jeho přímluvu byl mu úděl vrácen (v 'klidu' pak ve Znojmě dožil, zemřel před rokem 1161).

kolem 1146

V klášteře Hradisko u Olomouce vznikly Letopisy hradisko-opatovické na základě Ekkehardovy světové kroniky a domácích letopiseckých děl (například análů pražských). Letopisy zaznamenávají kompilačně obecné dějiny od počátku letopočtu do roku 893, léta 894-1145 se vztahují k českým dějinám.

Olomoucký biskup Jindřich Zdík získal jako odměnu za své služby knížeti Vladislavovi II. nejstarší tzv. imunitu, listinu s řadou výsad pro všechny statky olomouckého biskupství (jeho lidé byli vyňati ze správní a soudní pravomoci údělných knížat, osvobozeni od mnoha povinností, včetně robot). Olomoucké knížectví nastoupilo cestu k samostatnému nejen církevnímu, ale i politickému útvaru, který podléhal přímo českému knížeti. Jednalo se o jednu z prvních tzv. exempčních listin na našem území.

květen

Český kníže Vladislav II. (po boku francouzského krále Ludvíka VII., římskoněmeckého Konráda III. a ještě dalších králů a vévodů) se zúčastnil se svými oddíly druhé křížové výpravy, která však do Palestiny vůbec nedorazila (zásobovací potíže, boje s Turky, nemoci). Při zpáteční cestě se zastavil v Cařihradě (setkal se zde s byzantským císařem Manuelem) a v Kyjevské Rusi, kde navázal přátelské styky s knížetem Izjaslavem Mstislavičem (jaro 1148).

léto, podzim

Po dobu Vladislavovy nepřítomnosti spravoval český stát jeho bratr Děpolt; toho využil druhorozený syn Soběslava I. Soběslav (žil ve vyhnanství v Říši) a se svým vojenským oddílem pronikl do Čech. Byl však obklíčen, zajat u Zdic a později uvězněn na Přimdě.

květen

Na říšském sněmu v Merseburku (svolal jej nový římskoněmecký král z dynastie štaufské Fridrich I. Barbarossa - Rudovous) se přihlásil o nárok na český trůn třetí syn knížete Soběslava I. Oldřich (za vysoký finanční obnos). Zásluhou nového pražského biskupa Daniela I. (synovce Jindřicha Zdíka) se nakonec spokojil s údělem ve východních Čechách; Daniel se stal předním Vladislavovým rádcem.

září

První setkání Fridricha I. Barbarossy s českým knížetem Vladislavem.

červen

Dvorský sněm ve Würzburku spojený se svatbou císaře Fridricha I. (Vladislav II. se před třemi roky rovněž oženil, již podruhé, s durynskou šlechtičnou Juditou - Jitkou) přinesl sblížení s Vladislavem II.; ten přislíbil Barbarossovi pomoc k plánovanému tažení proti Milánu za příslib udělit Vladislavovi královský titul a vrátit mu Budyšínsko. Touto tajnou dohodou nastal obrat ve Vladislavově zahraniční politice, nastalo období blízkých kontaktů obou panovníků. Vladislav rovněž souhlasil s návratem knížete Spytihněva (syna Bořivoje II.) do vlasti.

září

Vladislav II. vyhlašuje zřízení rakouského vévodství; to je doklad růstu autority českého knížete (za vydatného přispění diplomatických schopností biskupa Daniela).

Vladislavova vojenská pomoc Fridrichovi při jeho tažení do Polska; Vladislav II. se osvědčil i jako zprostředkovatel při jednání s polským panovníkem Boleslavem IV.

počátek ledna

Konal se říšský sněm v Řezně, při němž císař Fridrich I. znovu vyzval českého knížete k účasti na italském vojenském tažení; Vladislav svou účast potvrdil. I císař splnil svůj slib: 11. ledna 1158 obdržel Vladislav II. za své služby dědičný titul královský. Česká šlechta přijala zpočátku tyto zprávy s rozpaky (hájila své právo na spolurozhodování ve státních záležitostech a při vysílání zahraničních výprav); z toho je patrný postupný politický růst šlechty. Fridrich Barbarossa udělil rovněž Vladislavovi Horní Lužici (omezené na Budyšínsko) lénem.

květen-říjen

Pod Vladislavovým vedením se účastnily české oddíly vojenské výpravy proti Milánu (vyznamenaly se i v bojích u Brescie - první přešly řeku Addu); 8. září byl uzavřen mír (Milán nepadl) a císař opět vlastnoručně korunoval krále Vladislava. Vládce české země tak v rámci Svaté říše římské zaujal společenské postavení hned za císařem.

Kaplan biskupa Daniela I. Vincentius na příkaz biskupa opatřil (a asi následujícího roku přivezl do Čech) opis Dekretu Gratianova, sbírky norem kanonického práva (sestavil ho okolo roku 1140 boloňský právník, mnich Gratian).

Syn zemřelého knížete Soběslava I. Soběslav II. (vězněný již před léty na Přimdě za odboj proti Vladislavovi) se neočekávaně zmocnil Olomouce; po obležení hradu se však s Vladislavem smířil a odebral se do Prahy, aby se ujal slíbeného údělu. Byl zde však věrolomně zatčen a opět uvězněn na Přimdě.

duben-září

Druhá výprava císaře Fridricha I. do severní Itálie; nepřinesla však očekávaný výsledek (i přes pomoc českých oddílů, které vedl kníže Bedřich se strýcem Děpoltem).

počátek roku

Třetí tažení Fridricha proti Milánu; město bylo konečně dobyto, obyvatelstvo vystěhováno a Milán srovnán se zemí. Český král Vladislav II. se vrátil s velkou slávou (i s podílem 1000 hřiven stříbra a zlata) domů. Získal i nový erb - stříbrného lva v červeném poli; dosud užívali Přemyslovci černou orlici na stříbrném štítu.

Vladislav II. zasáhl do sporů o uherský trůn ve prospěch Štěpána III.; vpád českého vojska zastavily byzantské oddíly císaře Manuela (podporoval Štěpánova odpůrce - Štěpána IV.) někde na Tise.

leden

Vladislav II. (jako český král I.) intervenoval v Bavorsku a Švábsku.

konec roku

České oddíly podpořily nové tažení Fridricha Barbarossy do Itálie (skončilo neúspěšně).

Stavba kamenného mostu v Praze přes Vltavu (tzv. Juditina podle druhé manželky krále Vladislava Judity Durynské, roku 1153 si vzala jako dvacetiletá skoro o 20 let staršího českého panovníka); 1. února 1342 se zřítil po tuhé zimě.

Spory mezi císařem Fridrichem I. Barbarossou a nejmladším synem krále Vladislava II. Vojtěchem (v listopadu 1168 intronizován v Salcburku na biskupský stolec) o salcburský metropolitní stolec. 'Salcburské události' odhalily slabost české politiky (chyběla koncepčnost); tato bezradnost se datuje úmrtím pražského biskupa Daniela (1167). Český král ztrácel 'svou tvář' přílišnou podbízivostí císaři.

Poprvé je zmíněn úřad královského úředníka dvorského sudího (pod titulem summus index či index curie).

srpen

Vladislav se zúčastnil po boku císaře Fridricha výpravy do Polska (k urovnání sporů o polský trůn mezi Měškem Starým a polskými šlechtici); ke smíru došlo bez boje.

konec roku

Rezignace krále Vladislava II. ve prospěch prvorozeného syna BEDŘICHA [1172-1173], kterou chtěl král obejít stařešinský řád. Bedřich si už předtím odbýval vladařský křest na Moravě. Vladislav si vymínil k užívání Budyni s některými statky v Čechách a rezidenci ve Strahovském klášteře. Vladislav se tímto krokem postavil za princip primogenitury (nástupnictví nejstaršího syna) a pominul obvyklou 'volbu' panovníka shromážděním feudálů. O trůn se však proti Bedřichovi přihlásili potomci Soběslava I. - nejstarší Soběslav (vězněný na Přimdě), Oldřich (trávil léta ve vyhnanství) a Václav. O pomoc požádali císaře Fridricha I. Barbarossu, ten hodnotil Bedřichův nástup na český trůn jako protiprávní (byl učiněn bez porady s ním). Navíc Fridrich nehodlal dodržet slib, že královská česká koruna bude patřit Vladislavovým nástupcům dědičně.

polovina roku

Na 'příkaz' císaře Fridricha I. Barbarossy byl Soběslav propuštěn z vězení a přivezen do Prahy; zde se mu dostalo slavného uvítání.

září

Císař Fridrich pozval Vladislava s Bedřichem na jednání do Hermsdorfu u Gery, kde zbavil Bedřicha vlády (panoval jen 9 měsíců) a českým panovníkem ustanovil syna Soběslava I. Oldřicha. Ten se však vládnutí dobrovolně vzdal a postoupil je (jen s knížecím titulem) svému staršímu bratru SOBĚSLAVOVI II. [1173-1178] spolu s podáním pěti korouhví jako symbolu císařova udělení Čech v léno. Čechy znovu přestaly být královstvím, vůle císaře o nich rozhodovala více než kdy předtím. Česká státnost se ocitla v hluboké krizi, kterou překonal až definitivní nástup Přemysla Otakara I.

říjen

Král Vladislav odcestoval na statek své druhé manželky do Meerane v Durynsku (tam již 18. ledna 1174 zemřel).

Bývá uváděno konání zemského sněmu v Brně (asi coby první moravský sněm); jde však o Bočkovo falsum.

jaro

Císař Fridrich Barbarossa sesadil na sněmu v Řezně biskupa Vojtěcha z vedení salcburské diecéze.

září

Nová (již pátá) 'italská jízda' Fridricha I. Barbarossy proti severoitalským městům; české oddíly vedl Soběslavův bratr Oldřich. Výprava narazila na značné problémy: v Ulmu se měšťané postavili proti drancujícím českým vojákům, při obléhání Alessandrie dezertovalo mnoho nespokojených vojáků.

Kníže Soběslav II. udělil tzv. práva pražským Němcům (první náznak zvláštního městského práva); měla platit pro Němce bydlící v pražském podhradí ('qui manent in suburbio Pragensi') a také pro všechny, kteří se mezi nimi usadili a chtěli žít 'podle jejich práva'. Najdeme zde například zásadu osobní svobody a dvojí systém trestů (peněžní, fyzické).

Soběslav II. požadoval od rakouského vévody Jindřicha II. předání kolonizované části Vitorazska (celý les náležel Čechám); Soběslava podporoval štýrský markrabě Ota a uherský král Béla III. Spor přerostl v otevřený boj; zahájil ho Ota, který vypálil několik usedlostí a kostelů, v srpnu 1176 vpadlo českomoravské vojsko přes Eggenburg do Rakous. Vévoda Jindřich ustoupil za Dunaj a Soběslavovo vojsko se spojenci mohlo bez překážek vypálit řadu vesnic na levém břehu Dunaje. Po návratu Soběslava do Čech vpadli Rakušané na Znojemsko. Následoval nový vpád Soběslava se znojemským Konrádem Otou do Rakous (10.-19. prosince 1176 vypálili i klášter v Zwettlu). Papež Alexandr III. potrestal klatbou Soběslava II. (za devastaci kostelů).

Kníže Soběslav II. vydatně podporoval církevní instituce: cisterciácký klášter v Plasích získal dva újezdy (1175), johanitům bylo uděleno privilegium, kladrubskému klášteru v únoru 1177 darován rozsáhlý újezd. Jeho přízni se rovněž těšil i obchod.

červen

Při rakouském vpádu na Moravu (vévoda Leopold) byl kníže Soběslav II. zahnán na útěk do Čech. Narůstaly rozpory mezi českým knížetem a moravskými údělnými knížaty (Soběslav nechal na počátku roku 1177 uvěznit bratra Oldřicha, do olomouckého údělu dosadil nejmladšího bratra Václava). Zvlášť hrozivých rozměrů nabývaly rozpory se znojemským a brněnským údělníkem Konrádem Otou (očekával, že po zatčení Oldřicha získá Olomoucko). Část českých velmožů zradila Soběslava; ten se uchýlil na hrad Skálu (snad ve středních Čechách).

konec června

Rozchod Soběslava ('knížete sedláků') s Barbarossou dosáhl vrcholu. Sesazený kníže BEDŘICH (pobývající na Barbarossově dvoře) získal v Turíně (od císaře Fridricha) Čechy v léno [1178-1189] za tučnou peněžní sumu. Jeho vláda byla naplněna bojem o trůn.

podzim

Nový český kníže Bedřich dospěl do Prahy, kde byl slavnostně uvítán. O Vánocích 1178 se vypravil na císařovo pozvání do Würzburku na dvorský sněm.

23. ledna

Bitva u Loděnic (poblíž Berouna) mezi vojsky Soběslava a Bedřicha (ten se zastavil až u obce Prčice). O čtyři dny později se bitva opakovala nedaleko Pražského hradu (dodnes se tu říká Na bojišti); průběh vyhlížel stejně do okamžiku, kdy do boje na straně Bedřicha zasáhly oddíly moravského Konráda II. Oty (bývalého Soběslavova spojence). Soběslav byl poražen, ale ještě rok se bránil z hradní skály; koncem roku 1179 hrad padl, kníže utekl do ciziny a 29. ledna 1180 zemřel.

květen

Hraniční spor o Vitorazsko ukončen v Chebu na jednání svolaném císařem Barbarossou za účasti knížete Bedřicha, jeho nevlastního bratra 'Primezla marggravia de Moravia' - Přemysla, markraběte z Moravy - a Konráda Oty. Současně byla pevně stanovena jižní hranice českého státu (ztratil jižní část Vitorazska).

léto

Vypukla vzpoura české šlechty, kníže Bedřich (podle Františka Palackého 'dělal se hrdým a tvrdým, moci v sobě nemaje') byl vypuzen z Čech. Povstalci zvolili pražským vládcem moravského údělného knížete Konráda II. Otu; ten přitáhl s vojskem a po delším obléhání dobyl Prahu.

září

Vypuzený kníže Bedřich se uchýlil na císařský dvůr Fridricha Barbarossy; nalezl u něj podporu. Císař obeslal původce odboje do Řezna a (podle kronikáře Jarlocha) 'chtěje je zastrašit, dal přinésti mnoho seker, jako by je chtěl dát popravit. Tu se mu vrhli k nohám, prosili o milost a změnivše nutnost za vůli, přijali Fridricha (Bedřicha) za pána a vévodu, tak moudrý císař moudře potlačil spiknutí odbojníků a Fridrichovi vrátil Čechy, Konrádovi pak poručil, aby se spokojil s Moravou'. 'Šalomounský' císařův výrok je interpretován jako počátek nových státoprávních vztahů Čech a Moravy: zřízení Markrabství moravského, Konrád II. Ota dostal Moravu v léno (v listině z roku 1190 nazýván 'Boemorum dux, quondam marchio Moraviae'). Bedřich se stal českým knížetem. Vznikla - rovnoprávná diarchie Čech a Moravy, jedno společné dynastické soustátí.

květen

Další odboj proti Bedřichovi (pobýval u císaře Barbarossy v Mohuči) vedl nejmladší syn Soběslava I. Václav (bývalý olomoucký údělník). Za pomoci Bedřichova bratra Vojtěcha (roku 1183 byl Barbarossou omilostněn a ujal se arcibiskupského úřadu v Salcburku) a vojska Leopolda V. Rakouského (Babenberského) byl Václav vytlačen z Čech; za tuto pomoc udělil Bedřich Leopoldovi část Vitorazska jako léno.

Založen premonstrátský klášter v Milevsku; opatem Jarloch.

léto

Bedřich využil zaneprázdnění Barbarossy v Itálii a vyslal svého bratra Přemysla (Otakara I.) se silným vojskem na Moravu 'rozhněván na Konráda Moravského jednak pro starou křivdu, že se pokusil před třemi roky vyhnati ho z království, jednak pro odcizení Moravy' (Jarloch). České oddíly bez překážek zpustošily Bítovsko a Znojemsko a bez odporu odtáhly do Čech.

konec listopadu

Nový vpád českého vojska v čele s knížetem Bedřichem na Moravu; u Loděnic (mezi Moravským Krumlovem a Pohořelicemi) došlo 10. prosince k bitvě s vojskem Konráda Oty. Zvítězili Čechové, na bojišti zůstalo na 4 tisíce padlých, přičemž šlo o jedinou bitvu Čechů a Moravanů v našich dějinách. I české vojsko utrpělo značné ztráty a ustoupilo do Čech.

během roku

Vitorazsko dáno lénem Hadmarovi z Kuenringu.

léto

'Konrád trápením zmoudřel a vida, že nemůže klást odpor vévodovi Fridrichovi (Bedřichovi) a Čechům, prostřednictvím dobrých lidí přišel k němu do Knína a stali se od té doby přáteli.' Takto popisoval kronikář Jarloch schůzku knížete Bedřicha s Konrádem Otou ve Starém Kníně u Dobříše. Na dohodu, v níž Konrád uznal Bedřichovu svrchovanost, působilo i to, že Konrádovi bylo slíbeno nástupnictví v Praze; současně došlo ke zrušení lenní závislosti Moravy na Říši a byla obnovena integrita přemyslovského státu.

5. března

Rozpory mezi knížetem Bedřichem a jeho bratrancem, pražským biskupem Jindřichem Břetislavem, byly řešeny na sněmu v Řezně za přítomnosti sporných stran a císaře Fridricha Barbarossy; císař jmenoval pražského biskupa říšským knížetem (vystavil mu slavnostní privilegium zpečetěné zlatou bulou), čímž ho vyňal z pravomoci českého panovníka. Jako říšský kníže byl pražský biskup přímo podřízen císaři. Tento akt v podstatě znamenal, že se český stát rozpadl na tři celky: České knížectví, Moravské markrabství a pražské biskupství.

25. března

Uprostřed příprav na novou křížovou výpravu zemřel kníže Bedřich (pochován ve Svatovítské katedrále). Jeho smrtí byla uzavřena neradostná kapitola vývoje českého státu. Nástupcem Bedřicha se stal moravský markrabě KONRÁD II. OTA [1189-1191], čímž byly Čechy a Morava opět spojeny osobou jednoho panovníka (Markrabství moravské však nepřestalo existovat).

květen

Na dvorském sjezdu v Řezně převzal Konrád II. Ota z rukou císaře Barbarossy Čechy v léno.

červenec

Konrád Ota na přání Barbarossova syna krále Jindřicha VI. vojensky zakročil v Míšni, kde zuřila válka mezi markrabětem Otou a jeho synem Albrechtem (české vojsko kraj značně poplenilo, ke smíření došlo v srpnu 1189 ve Würzburku).

léto

Na sjezdu šlechty a prelátů v Sadské (u Nymburka) vyhlášen nejstarší zákoník v českých zemích, tzv. Statuta Konráda Oty (text známe z pozdějších potvrzení - 1212, 1229, 1237); šlo o zákoník zvykového práva, které přiznávalo mimo jiné dědičné vlastnictví půdy feudálům.

druhá polovina roku

Konrád Ota uspořádal vztahy mezi oběma částmi českého státu podle stavu před rokem 1182: na Olomoucko opět uvedl syny Oty III. Vladimíra a Břetislava, Brněnsko se (údajně) dostalo do rukou Spytihněva a Svatopluka (uváděni až ve falsu ze 14. století) a Znojemsko si Konrád Ota podržel ve vlastní správě (z titulu knížete českého - dux Boemorum).

25. října

Konrád Ota založil s matkou Marií premonstrátský klášter v Louce u Znojma.

zima-léto 1191

Účast českých oddílů (vedených knížetem Děpoltem) na třetí křížové výpravě do Palestiny; skončila neúspěšně (zahynul při ní i císař Barbarossa a Konrádův bratr Děpolt).

duben

Kníže Konrád Ota se zúčastnil tzv. Římské jízdy (korunovace Jindřicha VI. v Římě); poté se jeho výprava vydala na tažení do jižní Itálie. Při obléhání Neapole bylo vojsko postiženo morovou epidemií; 9. září jí podlehl i Konrád Ota. Do čela státu se dostal bratr Soběslava II. VÁCLAV II. [1191-1192], tehdy nejstarší Přemyslovec. Jeho vláda trvala jen tři měsíce; první proti němu vystoupil Přemysl.

leden

Pražský biskup Jindřich Břetislav se odebral k císaři Jindřichovi VI. se stížností na knížete Václava II. (nepřihlásil se o propůjčení léna). Za lákavé sliby (6 tisíc hřiven stříbra) si naklonil císaře a ten opět zasáhl do mocenských bojů o knížecí stolec: Václav byl odstraněn (uprchl ze země a zanedlouho zemřel v Míšni) a na trůn usedl PŘEMYSL OTAKAR I. [1192-1193]. Morava byla dána jeho bratru Vladislavu Jindřichovi.

srpen

Vpád českého vojska do Bavorska; Přemysl vypomáhal svému švagrovi Albrechtovi. Narůstalo napětí mezi císařem Jindřichem VI. a Přemyslem (samostatnější politika českého knížete, nesplácení úplatku, Přemyslovo vyjednávání s císařovým odpůrcem Jindřichem Lvem).

červen

Na sněmu ve Wormsu odebral císař Jindřich VI. vládu v Čechách Přemyslovi a propůjčil je v léno biskupu JINDŘICHU BŘETISLAVOVI [1193-1197].

srpen

Jindřich Břetislav vpadl s vojskem do Čech, s Přemyslovými oddíly se setkal u Zdic (nedaleko Berouna); k boji však nedošlo pro zradu českých velmožů. Přemysl se stáhl do Pražského hradu, kde se více než čtyři měsíce statečně bránil.

prosinec

Jindřich Břetislav dobyl Pražský hrad, Přemysl uprchl za hranice.

květen

Jindřich Břetislav vtrhl na Moravu a podrobil si ji (Vladislava Jindřicha, Přemyslova bratra, odvedl do Prahy); od roku 1195 se na Moravě opět připomínají bratři Vladimír a Břetislav (v Olomouci), Spytihněv a Svatopluk (v Brně). Jindřichovi se podařilo soustředit do svých rukou moc nad celým přemyslovským státem.

léto

Vpád knížete Jindřicha Břetislava do Míšeňska.

Tažení císaře Jindřicha VI. do Itálie (dobýval sicilské dědictví) se zúčastnily i české oddíly.

Založen premonstrátský klášter v Teplé.

jaro

Návštěva papežského legáta Petra z Kapue odhalila prohřešky v řadách českého kléru (nedodržování slibu čistoty, tj. zdrženlivosti ve styku se ženami).

květen

Přemysl Otakar I. za pomoci Albrechta z Bogenu vtrhl do Čech a dostal se až k Praze; šlechta se postavila za Jindřicha, Přemysl byl vytlačen ze země. Jeho pokus o zpětné dobytí trůnu nevyšel.

15. června

V Chebu zemřel kníže Jindřich Břetislav (pohřben v premonstrátských Doksanech).

22. června

Na pražský stolec byl povolán nejmladší syn krále Vladislava, VLADISLAV JINDŘICH [1197]; převzal vládu i nad Moravou.

1. listopadu

Kníže Vladislav ustanovil svého kaplana Daniela Milíka novým pražským biskupem a přijal od něj (manskou) přísahu věrnosti.

6. prosince

Došlo k neozbrojenému střetu vojska Přemyslova (v listopadu překročilo hranice a směřovalo ku Praze) s oddíly knížete Vladislava (jeho mladšího bratra). Místo očekávaného bratrovražedného boje 'vévoda Vladislav přece ustoupil, jednak pro dobro míru, jednak z bratrské lásky, a smířil se se svým bratrem tak, že budou panovat zároveň oba, onen na Moravě, tento v Čechách, a že oba jako jednoho ducha budou mít a jedno knížectví' (Jarloch). PŘEMYSL OTAKAR I. [1197-1230] převzal žezlo českého knížete, Vladislav Jindřich se stal prvním skutečným moravským markrabětem (jeho potomci měli vládnout na Moravě dědičně). Vladislav uznal dědičnou vládu potomků Přemysla I. Otakara. Rozbroje a štvanice mezi Přemyslovci ustaly.

8. září

Souboje o dědictví v římskoněmecké říši (po smrti Jindřicha VI.) mezi Štaufy (Filip Švábský) a Welfy (Ota IV. Brunšvický) využil Přemysl (byl spojenec Štaufů) k upevnění své moci: při korunovaci v Mohuči vydal Filip Přemyslovi listinu, v níž mu potvrdil udělení dědičné hodnosti královské; současně uznal právo české feudality volit si vládce bez vnějších zásahů, uznal i staré hranice českého státu a právo krále na investituru pražských biskupů.

říjen

Nový český král (v pořadí třetí, ale první dědičný) podpořil Filipa Švábského ve válce v Porýní mezi Filipem a Otou IV. (zasloužil se o Filipovo vítězství při přechodu řeky Moselu).

kolem 1200

Do Čech přišel řád německých rytířů.

počátek roku

Na naléhání papeže (vytýkal Přemyslovi jeho náklonnost k Filipovi) přešel český panovník do tábora Oty IV. Brunšvického.

květen

Přemysl na straně Oty Brunšvického vybojoval první vítěznou bitvu se svým nedávným spojencem Filipem Švábským - vyhnal ho z Erfurtu; brzy nato pomohl Otovi i při obléhání Merseburku.

24. srpna

Přemysl Otakar I. získal v Merseburku od Oty Brunšvického stvrzení svého královského titulu; potvrzení ze strany papeže znamenalo novou korunovaci českého panovníka papežským legátem Guidem (29. dubna 1204) 'na věčné časy'.

jaro

Papež Innocenc III. potvrdil Přemyslu Otakarovi I. privilegium investovat biskupy v českých zemích a uznal jeho královský titul (19. dubna) 'na časy budoucí i věčné'; Přemyslův pokus o zřízení arcibiskupství v Praze skončil však neúspěšně.

červenec

Původně pražský kanovník, poté poustevník a první opat sázavského kláštera Prokop byl prohlášen za českého světce.

září

Jednání Přemysla s Filipem Švábským (ten předtím prohlásil Přemysla za sesazeného a udělil Čechy v léno Děpoltovi III.), které přineslo vzájemné usmíření; Přemysl slíbil zaplatit 7 tisíc hřiven odškodného a Filip se zřekl Děpolta. Po zavraždění Filipa Švábského (červen 1208) začal Přemysl podporovat papežského kandidáta na říšský trůn - mladičkého Fridricha, krále sicilského (syna Jindřicha VI.).

Přemysl provdal dceru Markétu za dánského krále Valdemara; třebaže zemřela už osm let po svatbě, pro svou dobrotu a laskavost se stala královna Markéta-Dagmar populární v dánských dějinách.

Moravský markrabě Vladislav Jindřich spolu s olomouckým biskupem Robertem (1201-1240) založil v letech 1204-1205 cisterciácký klášter na Velehradě.

kolem 1210

Provedena peněžní reforma; dosavadní nekvalitní denáry (dvoustranné) nahrazeny tzv. brakteáty (s ražbou po jedné straně) podle míšeňského vzoru. Zavedení brakteátů signalizovalo prudce se rozvíjející domácí i mezinárodní obchodní směnu. Opět se na nich objevuje výtvarná podoba českého znaku - českého lva.

20. března

Císař Ota Brunšvický 'za zradu' Přemysla udělil ve Frankfurtu nad Mohanem Čechy v léno jeho prvorozenému synu Vratislavovi.

26. září

V Basileji vydána Přemyslu Otakaru I. novým římskoněmeckým panovníkem Fridrichem II. (z dynastie Štaufů) tzv. Zlatá bula sicilská (sicilská proto, že Fridrich nedisponoval pečetí říšskou a užil pečeť sicilského krále); Přemysl podpořil kandidaturu Fridricha II. na říšský trůn. Význam listiny: 1. potvrzovala, že český stát není říšským lénem; 2. Říše bude uznávat jen toho panovníka českého státu, který byl zvolen v Čechách (císař měl odevzdávat jen odznaky královského důstojenství); 3. zaručovala českému státu suverenitu (pojala jeho území, tedy včetně Moravy a pražského biskupství, jako nedělitelný celek); 4. přiznávala českému panovníkovi právo dědičnosti královského titulu; 5. český král měl povinnost zúčastňovat se jen říšských sněmů v Bamberku, Merseburku a Norimberku (tedy v blízkosti hranic), budou-li řádně 6 neděl předem ohlášeny; 6. český panovník měl dále povinnost účasti na korunovačních jízdách do Říma vysláním 300 jezdců nebo zaplacením náhrady 300 hřiven stříbra; 7. českému králi přiznán titul říšského arcičíšníka a kurfiřtská hodnost, jež ho opravňovala volit římskoněmeckého krále.

Ve stejný den (26. září) obdržel moravský markrabě Vladislav Jindřich listinu, kterou mu Fridrich II. udělil za jeho služby do dědičného užívání 'Mocran et Mocran' (zkomolené označení Markrabství moravského). Mezi svědky byl také hrabě Rudolf Habsburský, děd pozdějšího římskoněmeckého krále (první setkání Habsburků s Čechy).

Severomoravskému Uničovu bylo uděleno první městské privilegium v českých zemích.

6. ledna

Setkání Fridricha II. a Přemysla Otakara I. ve Frankfurtu nad Mohanem; výsledkem byla 'přátelská smlouva', která určovala vztah obou panovníků. Přemysl dokázal mistrně využívat bojů v Říši (za 15 let pětkrát změnil své 'stranické příslušenství').

říjen

Za pomoci Přemysla byl 'protikrál' Ota Brunšvický poražen vojskem Fridrichovým; definitivně byl Ota odstraněn z možnosti působit na českou politiku po porážce u Bouvinnes (27. července 1214).

V Římě se konal IV. lateránský koncil, kterého se zúčastnil i pražský biskup Ondřej (byl prvním českým biskupem na církevním koncilu). Koncil proklamoval nejvyšší moc církve, silně zapůsobil na biskupa Ondřeje (přijal asi 70 zásadních rozhodnutí, například povinný celibát kněží).

8. června

Na shromáždění šlechty a ostatních hodnostářů v Praze nechal Přemysl Otakar I. zvolit svého jedenáctiletého syna Václava (pocházel z druhého manželství s Konstancií Uherskou) českým králem; Fridrich II. volbu potvrdil ještě v témže roce listinou z Ulmu. Tím byl zrušen tzv. stařešinský řád z doby Břetislava I. (1054) a zavedena zásada primogenitury (prvorozenectví); nároky vedlejší větve rodu - Děpolticů - byly pominuty.

léto

Pražským biskupem Ondřejem (zvolen 1214, 22. listopadu 1215 vysvěcen Inocencem III. v Římě) zahájen boj proti Přemyslovi. Ondřej vyhlásil svůj nárok na celý desátek, který měli věřící odevzdávat církvi (král se dosud podílel se svými úředníky na příjmech z desátku - biskup dostával jen čtvrtinu). Přemysl zpustošil biskupské statky a Ondřej raději 26. října 1216 uprchl ze země do Říma. Na celou pražskou diecézi uvalil v dubnu 1217 tzv. interdikt (zákaz bohoslužeb, pohřbů, křtů, udílení svátostí).

29. května

Na Přemyslovu žádost zrušil arcibiskup mohučský klatbu nad Čechami.

červen

Papež Honorius III. žádal krále Přemysla o uznání biskupova práva na desátky, dále o jeho právo ustavovat kněží a o jejich příslušnosti výhradně před církevní soudy.

Připomíná se zemská pečeť Království českého.

leden

Diplomatická schůzka krále Přemysla s představiteli pražského biskupství v benediktinském klášteře v Kladrubech; král vyšel mnohým požadavkům církve vstříc.

Osobní schůzka krále Přemysla s biskupem Ondřejem v Seefeldě v Rakousích; skončila neúspěšně.

30. června

Slavnostní shromáždění v Schatzberku ('na Šacké hoře') při moravsko-rakouské hranici, kde za účasti Přemysla, biskupa Ondřeje a papežského legáta Řehoře de Crescentia český král ustoupil. Došlo k obnovení privilegií pražského biskupství; listina z 2. července 1221, nazývána konkordátem (legát Řehoř rozhřešil krále i šlechtu z klatby a zbavil diecézi Ondřejova interdiktu), zaváděla pořádek do placení desátků.

10. března

V Praze ukončen spor mezi králem Přemyslem a biskupem Ondřejem vydáním tzv. velkého privilegia církvi v Čechách, jež bylo významným úspěchem církve (netýkalo se Moravy, tam již byl vztah církve a světské moci vyřešen v době Jindřicha Zdíka - 1147). Král uznal zásadní pravomoc biskupovu nad kněžími ve věcech duchovních, kláštery i kostely získaly stejné svobody jako biskupství. Soudnictví nad klášterními poddanými si však vyhradil král. Byl zakázán zlozvyk vyžadovat od klášterů pohostinství a klášterní poddaní byli zbaveni povinností zemských robot. Církev byla uznána plnoprávným partnerem feudálů.

12. srpna

Zemřel (bez potomků) moravský markrabě Vladislav Jindřich (1197-1222). Vládu na Moravě převzal král Přemysl Otakar I., místodržícím jmenoval olomouckého biskupa Roberta.

Tažení krále Přemysla do východních Čech (na Kouřimsko) proti Děpolticům (vedlejší větev přemyslovské dynastie); činili si nárok na uvolněný markraběcí stolec osobou Děpolta III. Přemyslem byli vypuzeni ze země, odešli do Slezska, kde brzy vymřeli.

Na markraběcí moravský stolec byl Přemyslem dosazen jeho druhorozený syn Vladislav; nejstarší syn Václav získal Plzeňsko a Budyšínsko. Po brzké smrti Vladislava (1227) se stal markrabětem Přemysl, nejmladší syn Přemysla Otakara I. (1228-1239); jen Břeclavsko a Hodonínsko bylo dáno pod správu (jako vdovské věno) královně Konstancii Uherské (druhé manželce Přemysla Otakara I.).

Ambiciózní politika Přemysla Otakara I. vyvolala konflikt s rakouským vévodou Leopoldem VI. (bezprostřední podnět zavdal Přemyslův pokus o sňatek jeho dcery Anežky s designovaným nástupcem Fridricha II. Jindřichem). Leopold provdal za Jindřicha svou vlastní dceru a spor o tuto prestižní dynastickou otázku přerostl ve válku - Přemyslovo vojsko vpadlo do Rakous a předurčilo tím na několik desetiletí směr mocenské expanze českého státu.

Do Čech byli z iniciativy Přemysla Otakara I. uvedeni dominikáni (patrně bratry slezského původu Česlavem a sv. Hyacintem). Prvním konventem byl pražský klášter u sv. Klimenta na Starém Městě pražském.

První doložená zpráva o emfyteutické smlouvě v českých zemích (v dnes již zaniklé osadě Mury na Roudnicku). Původně bylo emfyteutické právo jako forma poddanského pozemkového (uživatelského) práva označováno jako tzv. německé právo, od poloviny 13. století též jako dědičné právo (později jako zákupné právo). Znakem emfyteuse byly dědičnost půdy, možnost volného prodeje (se souhlasem vrchnosti) a pevné dávky odváděné vrchnosti.

6. února

Na Pražském hradě se konala korunovace nejstaršího Přemyslova syna Václava I. za českého krále (jako tzv. mladší král); slavný obřad (poprvé opuštěn starodávný slovanský rituál) prováděl mohučský arcibiskup Siegfried z Eppenštejna.

Královna Konstancie založila ženský cisterciácký klášter Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova; uváděny i roky 1232 a 1233.

červenec

Vojenské tažení Václava I. do Rakous.

15. prosince

Smrt krále Přemysla Otakara I. (vládl 33 let), dožil se ze všech historicky známých Přemyslovců nejvyššího věku - 75 let. V úspěšné politice svého otce pokračoval VÁCLAV I. [1230-1253]. I když se nevyznačoval jeho vynikajícími vladařskými schopnostmi, je označován jako 'nadaný a energický panovník, ctitel zábav až rozmařilého života, libující si v krásoumě, a zvláště básnictví' (František Palacký).

Václav I. opakuje válečné tažení do Rakous; byla popleněna krajina od Kremže až po uherské hranice. Konflikt s Rakousy převzal Václav po svém otci. V Rakousích vládl poslední mužský příslušník babenberského rodu Fridrich II. Bojovný. V mnohých válkách Fridricha vystupoval po jeho boku i proti němu jeho příbuzný (švagr) markrabě moravský Přemysl. Mezi ním a bratrem Václavem přetrvávalo napětí.

kolem 1232

Templáři založili první komendu (řehole sv. Augustina) v Praze u kostela sv. Vavřince.

Anežka Přemyslovna založila poblíž kostela sv. Haštala na Starém Městě pražském špitál sv. Františka. Následujícího roku v blízkosti špitálu přibyla dvojice klášterů: mužský klášter menších bratří - minoritů sv. Františka a ženský klášter řádu sv. Kláry (uvedeno pět sester z Itálie, od jara 1234 stála v čele kláštera, zvaného později Anežský klášter, jako abatyše 23letá Anežka Přemyslovna).

červenec

Rakouský vévoda Fridrich II. Bojovný (s pomocí markraběte Přemysla) vtrhl na Moravu s 40tisícovým vojskem; zmocnil se hradu Bítova (na Znojemsku), avšak po příchodu oddílů krále Václava se dal na ústup. Václav ztrestal zradu Přemyslovu vpádem do střední Moravy (dobyl a poplenil i Brno). Na přímluvu své matky Konstancie se posléze král Václav s bratrem Přemyslem smířil.

V Jihlavě započaly přípravy k těžbě stříbra.

duben

Mezi králem Václavem a rakouským vévodou Fridrichem uzavřena přátelská (mírová) dohoda; měla však krátké trvání.

kolem 1235

Kanovník a pozdější děkan pražské kapituly Vít provedl reformu liturgického zpěvu.

Král Václav I. se rozhodl zvětšit Prahu založením nového sídliště na jihovýchodní straně (dominujícím bodem se stal nový kostel sv. Havla - odtud tzv. Havelské Město); nové město bylo založeno s použitím jihoněmeckých právních zvyklostí. V následujícím desetiletí bylo obehnáno hradbami - bylo to první opevnění pražského města a znamenalo počátek rozvoje vrcholně středověké Prahy.

červenec

Vypukla nová válka mezi Václavem a Fridrichem II. Bojovným; české vojsko s podporou uherského krále Ondřeje II. vtrhlo do Rakous.

červen

Císař Fridrich II. Sicilský uvalil na rakouského vévodu Fridricha II. Bojovného říšský acht (světskou klatbu) a zbavil ho všech hodností i území. Provedením achtu byl pověřen český král Václav.

podzim

S dalšími spojenci (bavorským vévodou a braniborským markrabětem) vpadlo české vojsko do Rakous (snadno se zmocnilo i Vídně). Ty měly být připojeny k Českému království, ale císař je připojil k Říši, čímž si Přemyslovce popudil proti sobě.

Markrabě moravský Přemysl (sídlící v Olomouci) povstal proti českému králi (příčinou snad bylo Václavovo předání Břeclavska synovi své nejstarší vdané sestry Jitky, Oldřichu Korutanskému). Václav I. se silným vojskem přitáhl na Moravu, Přemysl uprchl do Uher ke králi Bélovi IV.; ten oba bratry (na sklonku roku) smířil. Vláda Přemyslova na Moravě byla omezena jen na Olomoucko a Opavsko (hodnost markrabě moravský mu však zůstala).

Papež Řehoř IX. povýšil laické špitální bratrstvo (založené roku 1233 sv. Anežkou Přemyslovnou v Praze) na řád s řeholními pravidly - řeholi sv. Augustina neboli křižovníky s červenou hvězdou (od roku 1238 měli vlastní samosprávu a usídlili se nakonec na Starém Městě pražském poblíž Juditina mostu); šlo o jediný ryze domácí řád.

Boj o tzv. dědictví babenberské se stalo základní otázkou české (Václavovy) mocenské expanze. Babenberkové vládli v Rakousích a Štýrsku. Král Václav I. se nedočkal ze strany císaře Fridricha II. ocenění svých služeb (dobytá území českým vojskem prohlásil císař za svá - říšská), a tak Václav I. Fridricha II. opustil. V boji mezi císařstvím a papežstvím (papežem Řehořem IX.) se Václav I. ocitl na straně kurie. Papež přiměl Václava ke smíření s Fridrichem II. Babenberským (došlo k němu na osobní schůzce obou panovníků v klášteře 'na Luhu', dnes v Brně-Komárově) na sklonku roku 1238. Český král slíbil rakouskému vévodovi, že mu pomůže znovu dobýt ztracená území (o nějž jej sám před časem ve prospěch císaře připravil), a za tyto služby mu Fridrich postoupil část Rakous severně od Dunaje; současně byl dohodnut sňatek mezi Vladislavem (nejstarším Václavovým synem) a vévodovou dcerou Gertrudou Babenberskou.

16. října

Umírá markrabě moravský Přemysl (1228-1239), syn krále Přemysla I. a mladší bratr krále Václava I. (pochován v klášteře cisterciaček v Tišnově-Předklášteří, založeném královnou Konstancií Uherskou před 6. březnem 1233). Král Václav převzal správu Moravy.

9. dubna

Na tzv. Dobrém poli u Lehnice (ve Slezsku) došlo k velké bitvě mezi Mongoly (Tatary, odvozeno od výrazu 'tartarus' - peklo, jméno jim dali Rusové) a vojskem slezských knížat v čele s Jindřichem II. (Pobožným, švagrem krále Václava, jehož vojsko nedorazilo včas na pomoc). Slezské vojsko bylo poraženo, kníže Jindřich II. spolu s Boleslavem Děpoltem (synem Děpolta III., posledním knížetem této vedlejší přemyslovské větve) padli. Tatarské hordy se obrátily na nechráněnou Moravu a spojily se se svými hlavními silami v Uhrách; při tom zpustošily několik klášterů (Hradisko u Olomouce, Rajhrad, Zábrdovice, Doubravník) a poplenily (za zhruba čtrnáctidenního řádění) mnoho vesnic a osad. Ubránila se jen dobře opevněná města (například Olomouc, Brno, Uničov).

říjen

Smír mezi Fridrichem II. Babenberským a Václavem I. (z března 1241, zprostředkovaný Otou Bavorským) porušil Fridrich vpádem na Moravu (na Znojemsko). Václavovo vojsko zahnalo Fridricha zpět.

listopad

Papež Innocenc IV. poskytl králi Václavu I. výsadu, která ho chránila před papežskými legáty; ti ho nesměli uvrhnout do klatby a na jeho zemi uvalit interdikt.

20. září

Papež Inocenc IV. jmenoval olomouckým biskupem Bruna ze Schauenburka (1245-1281) z hraběcího rodu Holštýnsko-Schauenburského; ten podle německého vzoru zavedl tzv. manské zřízení (lenní systém, zavazující poddané na biskupských statcích k vojenské službě). Tímto rozhodnutím byl ukončen spor o obsazení biskupství mezi Vilémem, arcijáhnem přerovským, a Konrádem z Freiberku, kanovníkem hildesheimským.

Knížecí stolec v Horním Slezsku byl nabídnut moravskému markraběti Vladislavovi (synu Václava I.).

leden

Nové nepřátelství mezi Václavem I. a Fridrichem II. Babenberským (způsobeno vévodovým nedodržením slibu uzavření manželství králevice Vladislava a jeho dcery Gertrudy) přineslo další vpád českého vojska do Rakous; Václav utrpěl porážku, přesto dosáhl svého cíle: Gertruda pojala v dubnu za manžela Václavova syna Vladislava (byl jmenován moravským markrabětem). Když v létě 1246 (15. června) vévoda rakouský Fridrich II. padl v bitvě nad Litavou proti Uhrům, svitla reálná naděje, že dědictví babenberské (rakouské) připadne Přemyslovcům; naděje na spojení českého a rakouského státu trvala krátce, neboť mladý markrabě 3. ledna 1247 zemřel. Spor o babenberské dědictví pokračoval. Po smrti Vladislava se král Václav I. duševně zhroutil.

Na uvolněný markraběcí stolec usedl další syn Václava I. Přemysl (Otakar II.), původně předurčený pro duchovní dráhu.

31. července

Vzpoura české šlechty proti králi Václavu I. (omezoval práva šlechticů, nespokojenost se způsobem jeho vlády, stále více se uchyloval do ústraní svých hradů a klášterů); proti Václavovi (ten dlel právě na Zvíkově) si zvolili na pražském sněmu za protikrále (mladšího krále) jeho patnáctiletého syna Přemysla. V zemi vypukla válka. Královna Kunhuta zemřela 13. září žalem. Václav I. se musel se vzniklou situací smířit a uprchl do Míšně.

Rozhořela se válka v královské rodině mezi otcem a synem (Václavem I. a Přemyslem).

listopad

Věrnost Václavovi I. zachovalo jen několik šlechticů - Havel z Lemberka, Ojíř z Friedberka, a zejména Boreš z Rýzmburka; právě za jeho přispění se podařilo králi v bitvě u Mostu porazit Přemyslovo vojsko.

leden

Král Václav I. sestavil na Moravě vojsko ze svých přívrženců (biskup Bruno ze Schauenburka, správce břeclavské provincie Oldřich Korutanský) a rakouských i uherských pomocných sborů, vytáhl ku Praze, obsadil 13. února Vyšehrad a oblehl Pražský hrad.

Počátky tzv. jihlavského horního práva (postupně rozšířeného); s 'kutáním' v Jihlavě započato před rokem 1240.

6. srpna

Přemysl se vzdal na Pražském hradě a v Anežském klášteře se před otcem pokořil. Byl zbaven všech vladařských práv, na hradě Týřově v září t. r. zajat a uvězněn na hradě Přimdě (spíše pro výstrahu).

konec roku

Přemysl byl opět Václavem I. ustanoven moravským markrabětem. Došlo ke smíření otce a syna (jediný Václavův potomek a dědic).

Obnoven boj o babenberské dědictví: zemřel císař Fridrich II. a i manžel Gertrudy Babenberské, Heřman Bádenský (oba si osobovali právo na babenberské dědictví, zahrnující rakouské země, Korutany a Štýrsko). O uprázdněné vévodské křeslo se ucházel i uherský král Béla IV. (teoretické nároky si zajistil sňatkem neteře Markéty Babenberské, Gertrudy, se svým příbuzným Romanem Haličským). V babenberských zemích nastala anarchie.

Václav I. poslal syna Přemysla na Moravu a sám začal jednat o připojení babenberského dědictví k Čechám.

21. listopadu

Rakouská šlechta (zejména rody Kuenringů, Liechtensteinů) si zvolila za svého vévodu markraběte moravského Přemysla (dux Austrie a Stirie). Přemysl se vypravil s vojskem do Rakous (v prosinci 1251 vstoupil do Vídně).

8. dubna

Po předchozím zasnoubení (11. února) se konal sňatek Přemysla (tehdy devatenáctiletého) s mnohem starší (snad již padesátiletou) Markétou Babenberskou (sestrou vévody Fridricha Babenberského a vdovou po římskoněmeckém králi Jindřichovi VII.) v rakouském Hainburgu; nerovným sňatkem posílil Přemysl své nároky na babenberské dědictví (typický středověký 'sňatek z rozumu a vypočítavosti').

léto

Přemyslův soupeř v boji o babenberské dědictví, uherský král Béla IV., vpadl do Rakous a na Moravu, kde vydrancoval mnoho vesnic a klášterů.

léto

Bélova kumánská vojska za pomoci vojenských oddílů bavorského vévody Oty a polských oddílů knížete Daniela Haličského, Boleslava Krakovského a Vladislava Opolského vtrhla na Moravu (na Opavsko, oblehla Olomouc, ta se však na konci června přes těžké ztráty ubránila). Teprve na zásah papeže Innocence IV. byl sjednán kompromisní mír mezi Přemyslem (Otakarem II.) a Bélou IV.

22. září

V Počaplích (v Králově Dvoře u Berouna) zemřel náhle král Václav I. ('jednooký' král, jenž jako vášnivý lovec přišel o oko v křivoklátských lesích), velký vyznavač rytířských zábav, obdivovatel gotiky a iniciátor tzv. vnější kolonizace (německého přistěhovalectví).

Novým českým králem se teď i formálně stal jediný žijící muž v hlavní větvi Přemyslovců - PŘEMYSL OTAKAR II. [1253-1278]. Přemysl si ponechal i vládu na Moravě; po tři čtvrti století nebyl obsazován markrabský stolec, titul markrabě si držel český král, vládu vykonával jeho místodržící (za Přemysla to byl biskup Bruno ze Schauenburka).

3. dubna-1. května

Mír v Budíně a Prešpurku (Bratislavě) mezi Přemyslem II. a Bélou IV.; dědictví babenberské bylo rozděleno: Rakousy a ze Štýrska Travensko a Püttensko získal Přemysl II., ostatní Štýrsko pak Béla IV. (resp. jeho syn Štěpán).

podzim

Přemysl vážně usiloval o získání císařské koruny; ve snaze o podporu ze strany papežské stolice připravoval křížovou výpravu.

listopad, prosinec

Křížová výprava Přemysla Otakara II. proti pohanským Prusům (do Pomořanska a Pruska). Prusové byli poraženi v bitvě u Rudavy, pokořili se a od biskupa Bruna ze Schauenburka přijali křest. Na památku této výpravy (v únoru 1255 byla již zpět) došlo k založení hradu nad řekou Pregolou (později město Královec - Königsberg, Kaliningrad). Navíc si Přemysl smlouvami s polskými knížaty zajistil silný vliv ve Slezsku a v Polsku. Současně se stal vážným kandidátem štaufské strany na císařský trůn. Jeho kandidaturu nepodpořila papežská kurie. Přemysl se přestal (od roku 1256) ucházet o říšský trůn (nakonec se přiklonil k Alfonsu Kastilskému).

Přemysl Otakar II. vydal nařízení, které udílelo právo židovským obcím na vlastní samosprávu.

Horní Lužice přešla do rukou Oty Braniborského jako zástava za věno sestry Přemysla Otakara II., Boženy.

Papež Alexandr IV. poslal do Čech inkvizici; prvními inkvizitory byli minorité (přišli do Čech po roce 1228 a nejstarším jejich sídlem byl konvent u sv. Jakuba na Starém Městě pražském - založen přispěním krále Přemysla Otakara I. roku 1232).

Založeno Menší (Nové) Město pražské, dnešní Malá Strana.

srpen

Přemysl Otakar II. zaútočil se svým vojskem (přes Pasov) na Bavorsko (řešil starší spor s knížetem Jindřichem Dolnobavorským); české vojsko naprosto selhalo (snad přílišná sebedůvěra) a bylo poraženo (u Mühldorfu se část zdecimované armády vzdala). Přemysl se musel vzdát Sušicka (Jindřich si na něj činil nárok jako na dědictví po hrabatech z Bogenu).

zima

Vypuklo povstání ve Štýrsku proti uherské nadvládě; syn Bély IV. Štěpán byl vypuzen ze země, vévodství bylo nabídnuto Přemyslu Otakaru II. (za vojenskou pomoc).

leden

České vojsko vpochodovalo do Štýrska; Přemysl podpořil nespokojenou místní šlechtu s uherskou vládou a společně vyhnali Uhry ze země. Babenberské dědictví se opět spojilo v rukách českého krále.

12. července

Bitva u Kressenbrunnu - dnes Groißenbrunn (na Moravském poli, podél řeky Moravy) mezi Přemyslem Otakarem II. a uherským králem Bélou IV.; proti sobě stála vojska na svou dobu nevídaná (kroniky uvádí nadnesené počty: na 100 tisíc bojovníků na české straně a 140 tisíc na uherské straně). Pověstná Přemyslova obrněná jízda těžkooděnců ('král železný') porazila uherskou jízdu. Vzápětí vtrhl Přemysl do Uher, kde obsadil Prešpurk a jiné hrady.

21. října

Papež vydal listinu, v níž odmítl práva nemanželských dětí Přemysla Otakara II. na český trůn (zejména tří jeho dětí s půvabnou Anežkou-Palceříkem z rodu rakouských Kuenringů).

kolem 1260

Mincovní reforma Přemysla Otakara II., která upravila váhu brakteátů a zlepšila jejich hodnotu.

konec března

Uzavřen mír v Prešpurku (Bratislavě) mezi Přemyslem Otakarem II. a Bélou IV.; uherský král se zřekl Štýrska (místodržícím jmenován olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka). Mírové podmínky potvrzeny 31. března ve Vídni biskupy pasovským, olomouckým a pražským. Definitivní rezignace Uher na země rakouské mělo být dosaženo sňatkem Přemysla s Bélovou (snad sedmnáctiletou) vnučkou Kunhutou (konal se 25. října 1261 na bratislavském hradě); krátce před tím došlo k rozvodu Přemysla s Markétou Babenberskou (18. října opustila Pražský hrad a zbytek života strávila ve svém věnném městě Kremži v Rakousích a na hradě Krumau am Kamp). Z nového Přemyslova manželství vzešel legitimní následník trůnu Václav II.

25. prosince

Slavnostní korunovace královského manželského páru (Přemysla Otakara II. a Kunhuty) na Pražském hradě v kostele sv. Víta. Teprve od tohoto data se Přemysl nazýval a psal 'král český' (dosud se uváděl jako 'pán Království českého').

20. dubna

Nový papež Urban IV. schválil bulou rozvod Přemysla s Markétou Babenberskou a současně i jeho nový sňatek s Kunhutou.

9. srpna

Přemysl podpořil jednoho ze 'vzdorokrálů' římskoněmecké říše Richarda Cornwallského proti Štaufům; Angličan Přemyslovu službu ocenil vydáním majestátu v Cáchách, v němž mu propůjčil 'odumřelá knížectví, Rakousy a Štýrsko, se všemi k nimi příslušnými lény na časy budoucí a věčné'.

Přemysl Otakar II. založil v blízkosti Krumlova v jižních Čechách cisterciácký klášter Zlatou Korunu (o dva roky později založeno královské město České Budějovice); šlo dozajista o králův zásah do panství Vítkovců (snažili se o vytvoření jakéhosi říšského státečku, nezávislého na Přemyslovcích, jenž přesahoval i do sousedních Horních Rakous).

Postaven nejstarší dosud stojící kamenný most v raně gotickém období přes řeku Otavu v Písku. Příkaz k založení města (nedaleko staré zlatokopecké osady) dal král Přemysl (zvaný též 'zlatý', lépe snad 'stříbrný', díky velkému bohatství, které plynulo do královské pokladny ze stříbrných dolů na Jihlavsku a v Posázaví).

jaro

Přemysl si vyžádal na římskoněmeckém králi Richardovi privilegium, jež zaručovalo přemyslovskému rodu veškeré dědické nároky i v ženské linii; k tomuto nezvyklému kroku se odhodlal český král po narození prvního dítěte (dcery Kunhuty v lednu 1265) v novém manželství.

podzim

Římskoněmecký král Richard jmenoval krále Přemysla Otakara II. tzv. ochráncem říšských práv a statků na území sahajícím až k pravému břehu Rýna.

počátek roku

Přemysl využil svého nového úřadu 'správce jmění korunního na východ od Rýna' a s mlčenlivým souhlasem Richardovým obsadil Chebsko (pod záminkou, že jde o dědictví po matce Kunhutě z rodu Hohenštaufů).

únor, srpen a listopad

Tři vojenské výpravy krále Přemysla do Bavor (nepřinesly očekávaný výsledek, v roce 1267 uzavřen kompromisní mír).

30. listopadu

Sněm v Praze vyhlásil některé reformy v království: pokus o sjednocení měr a vah, trestnost padělání mincí, přísný zákaz plenění v zemi vlastním vojskem.

Na popud papežského legáta Guidona se konala v Kroměříži diecézní synoda, jež přijala přísná opatření proti duchovním, kteří nedodržovali církevní předpisy.

červenec

Tyrolsko-gorický hrabě Albrecht přepadl sídlo aquilejského patriarchy Řehoře a odvedl ho do zajetí. Přemysl docílil patriarchova propuštění, čímž si vysloužil papežových díků. Autorita českého krále na severním Jadranu stoupla.

zima

Vlastní expanzivní zájem o Polsko (zmítalo se bratrovražednými boji Piastovců) spojil český král Přemysl Otakar II. se snahou papežské kurie proniknout do Pruska (a dále do Litvy, Jatvěžska, Galindie) hlásáním křesťanství. Křížovou výpravou do Prus sledoval Přemysl vedle územních zisků (zejména v Litvě) i cíl získat od papeže Urbana IV. slib zřízení arcibiskupství v Olomouci (návrh biskupa Bruna ze Schauenburka, odkaz na cyrilometodějskou tradici); o rok později papež Kliment IV. žádost zamítl. Křížová výprava skončila neúspěšně; vrátila se z půlky cesty pro nesouhlas papeže (snad obava z narůstajících ambicí českého panovníka).

4. prosince

Mezi Přemyslem a Oldřichem Korutanským uzavřena tzv. poděbradská smlouva; vyhlašovala princip nástupnictví v Korutanech a dalších sponnheimských državách: v případě úmrtí přenechával bezdětný Oldřich vévodství Přemyslovi (byly však pominuty nároky Oldřichových sourozenců).

První zmínka o existenci hofmistra (magister curie) jako královského úředníka v čele královského dvora.

listopad

Úmrtím Oldřicha Korutanského (27. října) vstoupila v platnost poděbradská smlouva. Přemysl získal jako dědictví vévodství korutanské a Kraňsko; krátce nato (v létě 1272) se stal český král i generálním kapitánem patriarchátu aquilejského (předtím uznalo Přemyslovo panství i Pordenone, o královu ochranu se ucházela i Verona a Treviso). Hranice českého státu se posunula až k Jaderskému moři (s výjimkou Chebska mířily výboje 'krále železného a zlatého či stříbrného' na jih) a co do rozlohy se stát více než zdvojnásobil. Na královských pečetích stálo: 'Přemysl, král český, vévoda rakouský, štýrský, korutanský, markrabě moravský, pán Kraňska, Marky, Chebu a Pordenone (tj. jižní části Furlanska, pozn. F. Č.).' Přemysl podporoval i kolonizaci pohraničních území, zval hlavně německé kupce a řemeslníky do nově zakládaných královských měst (Kolín, Klatovy, České Budějovice, Domažlice, Louny, Kadaň). Přemysl udělil opavské vévodství svému nemanželskému synovi Mikuláši I. (Opavskému).

podzim

Nový uherský král Štěpán se nehodlal smířit se ztrátou Štýrska a vpadl s vojskem do Rakous a Štýrska (došlo k pokusu o zajetí krále Přemysla u průsmyku Semmering).

listopad

Přemysl Otakar II. uskutečnil rychlou výpravu do rakouských zemí a bez větších obtíží dobyl celé Kraňsko. Odtud zamířil do Korutan; v obou zemích jmenoval své hejtmany.

13. dubna

Přemysl Otakar II. podnikl vpád do Uher, opanoval Slovensko (mj. Pezinok, Červený Kámen, Trnavu, 2. května také Prešpurk - Bratislavu); k bitvě došlo u řeky Ráby (21. května). Krátce poté (24. května) došlo k rozpuštění Přemyslova vojska (zásobovací problémy), tažení nepřineslo očekávaný výsledek.

červen

Vpád uherského vojska na Moravu (a do Rakous); v červenci uzavřen mír v Prešpurku - Bratislavě. Král Štěpán se vzdal nároků na Štýrsko, Korutansko a Kraňsko. Přemysl se zřekl Slovenska.

únor

Vpád uherských Kumánů na Moravu, do Rakous, Štýrska a Korutan (předcházelo Přemyslovo obsazení Prešpurku - Bratislavy v souvislosti s vnitrouherskými mocenskými boji po smrti krále Štěpána a se zmatky kolem poručnické vlády za nezletilého Ladislava).

červenec

Přemysl II. shromáždil velké vojsko (na 60 tisíc bojovníků), vtrhl na Slovensko (opanoval hrady v Pováží, Nitransko, překročil Dunaj a zamířil k Šoproni a Neziderskému jezeru); tažení skončilo v říjnu přijetím míru, když proti Přemyslovi vyvstal nový sok - Rudolf Habsburský.

27. září

Slavnostní volbou ve Frankfurtu nad Mohanem se stal římskoněmeckým králem (po smrti Richarda Cornwallského v dubnu 1272) hrabě Rudolf Habsburský; na říšský trůn vážně pomýšlel i český král Přemysl Otakar II. (spoléhal na podporu papeže), avšak kurfiřti se přiklonili k méně známé osobnosti. Volba se uskutečnila bez pozvání českého krále, který již od poloviny 13. století náležel ke sboru sedmi kurfiřtů. Růst moci českého krále se zastavil. Přemysl odmítal uznat právoplatnost volby (poslal Rudolfovi žebráckou mošnu); papež ji naopak v září 1274 potvrdil.

Schválena manská organizace olomouckého biskupství.

11. listopadu

Na říšském sněmu v Norimberku obžaloval římskoněmecký král Rudolf I. Habsburský českého krále Přemysla z protiprávního držení Korutan, Štýrska, Rakous a Chebska (vycházel přitom z uděleného práva vymáhat říšská léna protiprávně zcizená po roce 1245, kdy byla uvalena papežská klatba na Fridricha II. Sicilského). Rudolf rovněž nařkl Přemysla z okázalé neposlušnosti, že mu dosud nesložil hold a ani české země nepřevzal v léno. Přemysl odmítl dostavit se před Rudolfa.

květen

Říšský sněm v Augšpurku uvalil na Přemysla Otakara II. říšský acht (klatbu).

během roku

Ve Slezsku došlo k založení landfrýdu Jindřicha IV. Vratislavského.

24. června

Nad Přemyslem Otakarem II. byl vyhlášen tzv. aberacht (klatba spojená s přímou výzvou podřízeným feudálům k povstání). Poslušnost vypovědělo nejprve Korutansko a Štýrsko, postupně se přidala většina rakouské šlechty (Přemyslovi zůstala věrná jen Vídeň).

podzim

Rudolfovo žoldnéřské vojsko vytáhlo proti Čechám. Přemysl soustředil svá vojska při západních hranicích (na Teplicku a Chebsku). Rudolf obešel Čechy a pustil se k Vídni. Přemysl ho začal stíhat. Když se schylovalo k rozhodné bitvě, vypuklo povstání českého panstva (vedené Borešem z Rýzmburka a předákem jihočeských Vítkovců - Závišem z Falkenštejna). Vzpoura donutila Přemysla k míru (česká šlechta přešla k Rudolfovi).

26. listopadu

Pokoření Přemysla Otakara II. před Vídní; v Rudolfově vojenském táboře se podrobil římskoněmeckému králi, složil mu přísahu věrnosti a přijal české země v léno. Současně ztratil Korutany, Kraňsko, Štýrsko, Rakousy i Chebsko (zůstaly mu jen dědičné země České koruny). Smír měl být zpečetěn zasnoubením Přemyslova syna Václava s Rudolfovou dcerou Gutou (jako věno dostala rakouské území severně od Dunaje).

Rudolf Habsburský podporoval odbojnou českou šlechtu a postupně si budoval v českém království 'pátou kolonu'; zasahoval také do pravomocí českého panovníka.

12. září

Uzavřena tzv. dodatková smlouva (ke smlouvě z 26. listopadu 1276 mezi Přemyslem a Rudolfem); smlouva revidovala některé články Zlaté buly sicilské (1212): zavazovala českého panovníka k účasti na říšských výpravách i na říšských sněmech a rovněž na tzv. Římské (korunovační) jízdě, aniž se mohl vyplatit.

konec června

Praha se rozloučila s Přemyslem Otakarem II.; král zamířil do Brna, kde se shromažďovalo jeho vojsko.

26. srpna

Bitva na Moravském poli (u Suchých Krut - Dürnkrut, na den sv. Rufa) mezi vojsky Přemysla Otakara II. a římskoněmeckého krále Rudolfa I. Habsburského; spojená říšsko-uherská vojska zvítězila a Přemysl byl v bitvě zabit. Jeho tělo bylo uloženo provizorně ve Vídni, roku 1279 převezeno do Znojma (k minoritům) a teprve roku 1297 do Prahy (pochováno v chrámu sv. Víta).

září

Vítězné Rudolfovo vojsko (zejména uherští Kumáni) pustošilo jižní Moravu (až ke Znojmu a k Pohořelicím). Moravské poselstvo v čele s biskupem Brunem ze Schauenburka vzdalo hold Rudolfovi. Rudolf Habsburský poměrně rychle ovládl Moravu, kde nenarazil na odpor; rozdělil Moravu na západní (Brněnsko a Znojemsko - spravoval basilejský biskup Jindřich) a východní (Olomoucko a Přerovsko - spravoval biskup Bruno).

konec října, listopad

Anarchie v zemi vedla k rozkladu Českého království; toho využili Přemyslovi synovci Ota Braniborský a Piastovec Jindřich Vratislavský, kteří usilovali o poručnictví nad teprve sedmiletým Přemyslovým synem, princem Václavem. Hrozilo nebezpečí vnitřních bojů. Vojensky zasáhl Rudolf Habsburský. Se svým vojskem se přesunul z Moravy do Čech. Nakonec se střetl s oddíly Oty Braniborského u Čáslavi (nebo u Kolína), kde došlo k uzavření dohody: Ota byl jmenován poručníkem Václava na dobu pěti let, České království bylo na stejnou dobu rozděleno mezi obě smluvní strany (Čechy spravoval Ota prostřednictvím braniborského biskupa Gebharda, Moravu pak Rudolf); královně vdově Kunhutě bylo uděleno Opavsko a Jindřich Vratislavský získal Kladsko.

kolem 1278

Vznikly (snad) zemské desky (potvrzovaly držbu a změny ve vlastnictví šlechtických statků, vedly zápisy o jednání českého zemského soudu); uvádí se i léta po roce 1260.

počátek ledna

V Jihlavě se konala svatba prince Václava s dcerou krále Rudolfa Habsburského Gutou (Jitkou) a jeho syna Rudolfa s desetiletou Anežkou Přemyslovnou; šlo čistě o formální obřad, po němž se dětské manželské páry opět rozešly.

25. ledna (nebo v únoru)

Princ Václav spolu se svou matkou (královnou Kunhutou) byl na rozkaz Oty Braniborského převezen na hrad Bezděz a zde internován. Během léta byl Václav převezen do Žitavy a ke konci roku (28. prosince) uvězněn nejprve v Berlíně a poté v blízké Špandavě; královna Kunhuta s Otovým svolením odjela do Znojma a odtud prchla do Hradce u Opavy.

listopad

Královna Kunhuta se dožadovala intervence Rudolfa Habsburského proti počínání 'Braniborů' v Čechách (plenění a loupení, kdy kronikáři uváděli, že Čechy zalil 'příboj domácí války, v jehož propasti země téměř již tone'). Rudolf vyrazil s vojskem do Čech proti Otovi Braniborskému a u Německého Brodu došlo k jednání o uzavření příměří mezi braniborským markrabětem a českou šlechtou.

20.-21. května

Sešel se první skutečný sněm české šlechty v dominikánském klášteře sv. Klimenta v Praze, na němž se čeští předáci zavázali odevzdat zcizená 'zboží' do rukou zemského správce Oty Braniborského; v čele české (zemské) reprezentace stál pražský biskup Tobiáš z Bechyně a Purkart z Janovic. Zároveň byl vyvíjen tlak na Otu Braniborského, aby umožnil Václavův návrat do Čech. Sněm od této doby zasedal již trvale a stal se protiváhou královské moci.

Na Moravě vládl zeť krále Rudolfa Habsburského, Albrecht Saský. Po zaplacení sumy 40 tisíc hřiven stříbra převzal Moravu mladý král Václav; jeho nevlastnímu bratru Mikuláši Opavskému potvrzeno držení údělu opavského.

jaro

Čechy postiženy neúrodnými léty (1281-1282), následoval hladomor a rozšířily se i epidemie.

23. května

Václav II. byl propuštěn Otou Braniborským (nejdříve žádal vysoké výkupné - až 20 tisíc hřiven stříbra, nakonec získal značnou část severních Čech jako zástavu; brzy o ni však přišel).

léto, podzim

Čechy opustili Braniboři, po nich odešly i posádky Rudolfa Habsburského z Moravy. Po pětiletém období drancování a zmatků bylo České království obnoveno v původním rozsahu.

září

VÁCLAV II. [1283-1305] začal vystupovat jako český král a pečetil i listiny (rovněž se ujal vlády na Moravě). Do Prahy se vrátila z Opavska (tuto zemi dostal opět Mikuláš Opavský, levoboček Přemysla Otakara II. s Anežkou z Kuenringu) královna Kunhuta (snad už) s novým manželem, Závišem z Falkenštejna (z rodu Vítkovců).

prosinec

Rozhodující vliv na Václavově královském dvoře získal záhy Záviš z Falkenštejna, který odsunul do pozadí stranu pražského biskupa Tobiáše z Bechyně; ve státních úřadech (nejvyšší komorník, nejvyšší purkrabí apod.) byli nahrazeni vesměs Vítkovci a jim spřízněnými pány. Na Moravě se Václav II. opíral o nového biskupa Dětřicha z Hradce.

Začátek 'regentské vlády' Záviše z Falkenštejna.

Sňatkem své dcery Guty (po formálním oddání roku 1279) s králem Václavem v Chebu si římskoněmecký král Rudolf I. Habsburský stále udržoval vliv v Čechách.

únor

V Brně se konal králem Václavem svolaný 'rok', při němž přijal mladý panovník sliby poslušnosti Moravanů.

Nejstarší zápis zemských desek (písemné zachycení průběhu soudu od jeho začátku 'půhonem' až po jeho ukončení).

jaro

Záviš z Falkenštejna se pokusil zachránit své postavení sňatkem se sestrou uherského krále Ladislava IV. Alžbětou; předtím (v květnu 1285) zemřela jeho manželka, královna Kunhuta.

konec roku

Záviš z Falkenštejna táhl se svým vojskem do Opavy a přinutil Mikuláše Opavského, aby společně dobývali loupeživé hrady na Moravě (například Boršov, Obřany, Helfštejn).

V Praze podepsána smlouva, jež rozšiřovala přemyslovské ambice na oblast Míšně, Dolní Lužice a přilehlých krajů; transakcí měli Přemyslovci odkoupit dědická práva na toto 'zboží' a protihodnotou měl Fridrich Drážďanský dostat léno na Českomoravské vysočině (hrad Svojanov, Poličku, Vysoké Mýto aj.).

leden

U dvora krále Václava se objevil v doprovodu Mikuláše Opavského polský šlechtic Kazimír Bytomský s nabídkou polské koruny; počátek velmocenské politiky Václava vůči Polsku. V letech 1289-1292 získal Václav II. Kladsko, Bytomsko, Opolí, Těšínsko a Krakovsko.

Zatčení Záviše z Falkenštejna (Václav se obával zrady) a jeho uvěznění do Bílé věže Pražského hradu; brzy nato byl odsouzen pro velezradu k trestu smrti, jeho statky byly konfiskovány.

4. března

Rudolf Habsburský potvrdil králi Václavu II. hodnost kurfiřta a titul říšského arcičíšníka.

'Občanská válka' Přemyslovců s Vítkovci; sebevědomí Vítkovci nabídli českou korunu knížeti Jindřichu IV. Vratislavskému. Král Václav tvrdě zasáhl: jeho vojsko (s pomocí Rudolfa) postupovalo od jednoho hradu Vítkovců k druhému a vodilo s sebou spoutaného Záviše s hrozbou jeho popravy. Posádka hradu Hluboká kapitulaci odmítla, a proto došlo 24. srpna 1290 k Závišově popravě.

22. července

Král Václav II. si dal udělit lénem knížectví vratislavské.

kolem 1290

Doložen nejstarší urbář v Čechách (na panství pražského biskupství).

Za podporu Adolfa Nassavského v bojích o uvolněný trůn římskoněmeckého krále (po smrti Rudolfa I. Habsburského 15. července 1291) proti svému švagrovi Albrechtu I. Rakouskému získal Václav II. příslib znovupřipojení Chebska k Českému království; Václav usiloval i o vrácení Rakous, Štýrska a Korutanska, ale neúspěšně.

Král Václav II. založil zbraslavský klášter (blízko Prahy); prvním opatem se stal Konrád Zbraslavský. Ve zdejším skriptoriu cisterciáckých mnichů vznikla z pera mnicha Oty a jeho pokračovatele opata Petra Žitavského známá Zbraslavská kronika. Václav zde zřídil novou královskou hrobku (byl zde později pochován stejně jako Václav III. a Eliška Přemyslovna).

Václav získal jako říšskou zástavu na Slezsku Plisensko, poté i knížectví ratibořské.

květen

Volba nového římskoněmeckého krále na sněmu ve Frankfurtu; Václav II. odevzdal svůj kurfiřtský hlas (prostřednictvím vyšehradského probošta Jana) Adolfu Nassavskému (k velkému rozčarování Albrechta I. Rakouského).

srpen

První válečná výprava Václava II. do Sandoměřska a Kujavska (v Polsku) proti vévodovi Vladislavu Lokýtkovi (ohrožoval Václavovo panství krakovské); tažení vedlo k úspěšnému a rychlému konci, v září Lokýtek kapituloval a odevzdal Sandoměřsko českému králi. Václav začal usilovat o polskou korunu.

Václav II. zakoupil Pirnu.

2. června

Velkolepá korunovace Václava II. v Praze za českého krále mohučským arcibiskupem Gerhardem; souhlas papežské kurie v Římě získal nový Václavův rádce a kancléř, basilejský biskup (později mohučský arcibiskup) Petr z Aspeltu (během roku 1296 zemřeli tři Václavovi skvělí diplomaté - biskup Tobiáš, vyšehradský probošt Jan a Bernard z Kamenice). Do čtrnácti dnů po korunovaci zemřela náhle královna Guta. Na korunovaci přítomní čtyři kurfiřtové (mohučský, saský, braniborský a český) vyzvali vévodu Albrechta, aby svrhl římskoněmeckého krále Adolfa Nassavského (narůstala nespokojenost s jeho vládou). Albrecht slíbil Václavovi za vojenskou pomoc dát v zástavu Chebsko a některá území v Míšeňsku.

podzim

Král Václav II. se stal říšským vikářem v Míšeňsku.

2. července

Bitva u Göllheimu mezi římskoněmeckým králem Adolfem Nassavským a Albrechtem I. Rakouským (skončila porážkou Adolfa a jeho smrtí). České oddíly tentokrát již bojovaly na straně Albrechta (Habsburského); ten byl vyzdvižen na trůn římskoněmecký.

Vydán horní zákoník - Ius regale montanorum, dílo o čtyřech knihách italského právníka Gozzia z Orvietu; pokus o kodifikaci zemského práva (byl však zmařen pro odpor šlechty).

jaro

Příprava výpravy Václava II. do Polska; po zavraždění polského krále Přemysla Velkopolského (8. února 1296) byla po složitých jednáních s polským panstvem a duchovenstvem nabídnuta polská koruna českému panovníkovi. Nástup Václava II. na polský trůn měl být spojen s jeho manželstvím se čtrnáctiletou dcerou zavražděného polského krále Ryksou (česky Rejčkou, Eliškou Rejčkou).

červenec

Sňatek devětadvacetiletého Václava II. s piastovskou dědičkou Eliškou Rejčkou v Praze.

Měnová reforma Václava II.; její provedení svěřil král Václav florentským finančníkům Rinierimu, Appardovi a Cinonovi Lombardskému. Místo dosavadních sedmnácti mincoven (mj. v Praze, Brně, Plzni, Písku, Jihlavě, Olomouci) zřídili jedinou (ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře), veškeré stříbrné bohatství Čech soustředili do rukou krále a začali razit stabilní a kvalitní pražské groše - 'grossi Pragenses', vážil 3,975 g a z jedné české hřivny o váze 253,14 g se razilo 60-64 grošů nebo 768 drobných parvů (haléřů). Staré peníze byly staženy z oběhu a v krátké době nahrazeny tzv. 'věčnou měnou'; bylo to umožněno bohatými nálezy stříbra v Kutné Hoře.

srpen, září

Tažení Václava II. do Polska (slabý odpor Vladislava Lokýtka); korunovace Václava polským králem (1300-1305) v Hnězdně. Místodržitelem velkopolským (capitanus regni Poloniae) byl jmenován jeho starší nevlastní bratr, levoboček Přemysla II., vévoda Mikuláš, správu v Krakovsku a Sandoměřsku vedl Oldřich z Boskovic. Václav tak sloučil pod svým žezlem (až na některá slezská vévodství) veškeré Polsko; jeho říše sahala od Šumavy až po viselský Bug a po Baltské moře, k hranicím uherským a ruským.

červen

Schůzka české a uherské delegace v Brně, na níž došlo k definitivnímu ujednání o nástupnictví na uherský trůn po zemřelém králi Ondřeji III. (14. ledna 1301 vymřel rod Arpádovců). Část uherské šlechty nabídla svatoštěpánskou korunu králi Václavu II.

srpen

V Hodoníně došlo k setkání českého poselstva v čele s králem Václavem a jeho dvanáctiletým synem Václavem s deputací uherských magnátů; král Václav nabídl uherským stavům za krále prince Václava (po matce byl pravnukem Bély IV.), který byl od února 1298 zasnouben s jedinou dcerou Ondřeje III. Alžbětou. Návrh byl přijat.

27. srpna

Ve Stoličném Bělehradě přijal Václav III. z rukou koločského metropolity Jana zlatou čelenku sv. Štěpána; jako nový uherský král přijal jméno Ladislav V.

září

Do Budína (rezidence nového uherského krále Václava III.) se dostavil papežský legát Mikuláš Boccasini (pozdější papež Benedikt XI.), aby prosazoval nároky Karla Roberta z Anjou na uherský trůn; současně tlumočil nesouhlas římské kurie s Václavovým obsazením uherského stolce.

říjen

List papeže Bonifáce VIII. českému králi Václavu II. plný kritických připomínek k formě obsazení uherského trůnu (zpochybnění českých nároků).

červen

Tlak ze strany papeže Bonifáce VIII. proti Václavu II. se stupňoval; protičeské tažení směřovalo i proti vlastnictví polské koruny. Na stranu papeže přešel i Albrecht I. Habsburský: vytvořila se protiváclavská koalice Říše a římské církve.

podzim

Do protičeského tábora vstoupil 'horký favorit' na uherskou korunu (a odmítnutý) Karel Robert z Anjou; jeho vojsko napadlo Budín, Stoličný Bělehrad a okolí, avšak bez většího úspěchu.

květen

Vypršela lhůta, kterou udělil papež Bonifác VIII. českému králi Václavu II., aby právně obhájil své nároky na Uhry; Václav vyslal do Říma svého zplnomocněnce, který sdělil papežské stolici české zamítavé stanovisko.

31. května

Papež Bonifác VIII. (označovaný současníky jako 'nejsrdnatější hříšník na stolci Petrově') přiřkl svatoštěpánskou korunu Karlu Robertovi a zprostil všechny poddané Václava III. přísah věrnosti. Současně vyzval Albrechta I. Habsburského (Rakouského), aby vojensky zabezpečil jeho rozhodnutí.

jaro

Vojenská výprava Václava II. do Uher na pomoc synovi (uherskému králi Václavu III.); značná část uherské šlechty zradila Václava III. a přeběhla k Robertovi z Anjou. Vojsko českého krále dobylo Ostřihom i Budín a Václav II. si odvedl svého syna do vlasti; ukořistil přitom i uherské korunovační insignie (korunu, meč a šat sv. Štěpána), což vyvolalo velké rozhořčení v Uhrách. Do protičeského tábora přešli další uherští magnáti (a také část polské šlechty). Václav II. hledal spojence - navázal kontakt se známým odpůrcem papeže, francouzským králem Filipem Sličným (nedočkal se však reálných činů).

1. července

Římskoněmecký král Albrecht I. Rakouský uvalil na Václava II. říšský acht (klatbu); záminkou se mu stalo neuposlechnutí výzvy k postoupení Chebska, Míšně a k předání českého horního regálu Říši.

srpen

Vpád uherských Kumánů na jižní Moravu; byla popleněna značná část Břeclavska, Třebíčska, Znojemska a i okolí Brna.

září, říjen

Ve směru od Lince vtrhlo do Čech (směrem ke Kutné Hoře) vojsko Albrechta I. Habsburského (spoléhalo na pomoc jihočeských pánů z Růže, ti však tentokráte zachovali věrnost českému králi). Po neúspěšném obléhání 'české pokladnice' Kutné Hory (hájené Jindřichem z Lipé) propukla v Albrechtově vojsku epidemie (prý z otrávené vody). Proti Albrechtovi vytáhlo Václavovo vojsko. Habsburkovy jednotky ve zmatku ustoupily (z tažení se nevrátilo na 30 tisíc vojáků).

21. června

Nenadálé úmrtí čtyřiatřicetiletého českého krále Václava II.; pohřben byl v cisterciáckém klášteře ve Zbraslavi. Nástupcem se stal jeho jediný šestnáctiletý syn VÁCLAV III. [1305-1306].

18. srpna

Smír Václava III. s Albrechtem I. Habsburským. Český král se vzdal ve prospěch Říše Chebska, Plisenska a Míšeňska. Albrecht se zavázal respektovat Václava III. jako krále českého a polského a upustil od předchozího požadavku na povinný desátek kutnohorských dolů.

9. října

Král Václav III. se sešel v Brně s vévodou bavorským Otou a zřekl se všech nároků na uherskou korunu ve prospěch Wittelsbachů a předal východní Pomořany braniborským Askáncům. Současně upustil od sňatku s dcerou posledního Arpádovce Ondřeje III. Alžbětou a pojal za manželku Violu (dceru Měška, málo významného vévody těšínského z dynastie Piastovců).

jaro

Vladislav Lokýtek přepadl Krakov a zmocnil se hradu Wawel; přemyslovské panství se začalo otřásat.

Václav III. vyhlásil v Čechách i na Moravě zemskou hotovost.

červenec

Příprava Václavova tažení do Polska; správa Čech a Moravy svěřena Jindřichu Korutanskému, manželu Václavovy sestry Anny (jejich svatba se konala v Praze v únoru 1306).

4. srpna

V horkém popoledni došlo za nikdy nevyjasněných okolností k vraždě krále Václava III. v děkanském paláci v Olomouci; odešel poslední mužský představitel (po meči) Přemyslovců, sedmý český král. Václavem III. vyhynul jediný dynastický domácí rod, který u nás vládl déle než 421 let. Na panovnickém trůnu spočinulo třicet Přemyslovců (někteří vládli dvakrát, kníže Jaromír dokonce třikrát). V přemyslovské éře došlo celkem devětatřicetkrát k výměnám na knížecím a královském trůnu. Česká koruna se stala 'ženským' lénem.