Èeský stát za Pøemyslovcù – Úvod

Èeský stát za Pøemyslovcù – Úvod

V první fázi budování pøemyslovského ('pražského') knížectví byla vytvoøena vlastní støedoèeská doména, z níž se postupnì prosazovala formální nadvláda nad ostatními kmeny usedlými na území Èech. Spolu s likvidací vládnoucí kmenové aristokracie (dokonèeno vyvraždìním Slavníkovcù v roce 995) byly jednotlivé oblasti Èech pøímo zaèlenìny do pøemyslovského státu. Tento proces skonèil v 11. století, kdy také došlo k trvalému ovládnutí Moravy Pøemyslovci. Tím byly na další století položeny územní základy èeského státu v pøibližnì již nemìnné podobì (nenáleželo k nìmu ještì Chebsko, ale jeho souèástí bylo Kladsko a na pøechodnou dobu bylo pøipojeno Budyšínsko a Zhoøelecko). Další možná expanze èeského státu byla uzavøena vznikem polského a uherského státu. Aèkoliv byl èeský stát nejmenším státem støední Evropy, stal se brzy respektovanou státní realitou s hodnotnou vojenskou silou a samostatným postavením (by ve smluvním lenním vztahu k Øíši).

Øímskonìmeètí panovníci se neustále pokoušeli uvést èeské zemì do vazalské závislosti, v èemž jim èasto samotní Pøemyslovci svými vzájemnými spory nepøímo napomáhali. V takových pøípadech pak vyhledávali v Øíši pomoc pøi øešení svých nesvárù, zejména pøi obsazování knížecího stolce; to pak byla pro øímskonìmecké panovníky záminka k zásahu do èeských záležitostí. Èeské zemì však nebyly nikdy bezprostøední souèástí Øíše, její panovníci (s výjimkou investitury biskupù) nevykonávali zde žádnou správní ani soudní moc. I v dobì nejvìtšího úpadku knížecí moci (ve druhé polovinì 12. století) se podaøilo Pøemyslovcùm nejen uhájit samostatnost, ale nakonec (díky obratnému využití nesnází v Øíši) získat pro sebe i jistý prospìch (v roce 1212 definitivnì dìdièný královský titul, nedìlitelnost území èeského státu, kurfiøtskou hodnost). Pøemyslovští králové vidìli ve svazku s Øíší více prospìchu než problémù; lenní vztah jim umožòoval zasahovat do øíšských záležitostí a záleželo na schopnostech èeského krále a síle státu, zda dokázala využít dané možnosti. Tak tomu bylo v polovinì 13. století, kdy Svatá øíše øímská se tøíštila na øadu knížectví, hrabství, vévodství, øíšských mìst a dalších regionálních útvarù, které se bránily ústøední moci. Vleklé spory v Øíši umožòovaly èeskému králi využít situace, kterou mu poskytoval jeho prosperující stát. Šance však nebyla využita. Cesta vedla k Moravskému poli a k následnému podlomení královské moci a k rozvrácení hospodáøství zemì.

Pøi poèáteèním rùstu teritoria èeského státu docházelo k pøenosu knížecí pravomoci na pøíslušníky pøemyslovského rodu; v seniorátním poøadí získávali mladší (nevládnoucí) Pøemyslovci tzv. údìly (provincia, pars). Nejdøíve vznikly údìly v Èechách, od poloviny 11. století i na Moravì, kde však mìly pøedevším vojenskou funkci jakýchsi pohranièních obranných marek a v rámci moravské pøemyslovské sekundogenitury byly dìdièné. Státní správa byla pomìrnì jednoduchá, administrativu vyøizoval na knížecím dvoøe kancléø. K rozhodnutí dùležitých otázek (pøijímání zákonù, vyhlášení války, volba biskupù apod.) svolával kníže tzv. kolokvia.

O poèátcích èeského státu vypovídají archeologické nálezy ranì støedovìkého osídlení nìkterých hradiš a nejstarších hradù (Stará Kouøim, Libice, Pražský hrad aj.) a církevních staveb, úøední dokumenty, zejména listiny, kroniky (Kosmova kronika - Chronica Boemorum), svatováclavské a ludmilské legendy a také arabské cestopisy (napøíklad Ibrahima ibn Jakuba). V 10. století žili ještì lidé pøevážnì v nížinách vìtších øek - na støedním a dolním Labi, dolní Ohøi a dolní Vltavì, v úvalech Moravy a v Podyjí. Hranice státu tvoøily zejména hory s pomezními hvozdy. Od 11. století, a pøedevším ve 12. století zaèalo obyvatelstvo èeských zemí pronikat do odlehlejších výše položených a ménì úrodných i zalesnìných území a kolonizovat je. Mýtilo lesy, obdìlávalo novì získanou pùdu, èímž se mìnil vzhled krajiny. Novým osídlováním rostla majetkovì zejména šlechta a také panovník zvyšoval své pøíjmy se souèasným posilováním vojenské síly státu. Tak byla za tzv. vnitøní kolonizace ve 12. století obydlena znaèná èást èeského a moravského území s výjimkou výše položených oblastí pohranièních hor. Vnitøní kolonizace vedla ke zvýšení zemìdìlské výroby a i k rozšíøení trhu.

Novým podnìtem se stala vnìjší (nìmecká) kolonizace v prùbìhu 13. století, která pøinesla výrazný pøírùstek obyvatelstva èeských zemí; do Èech a na Moravu pøicházeli Frankové, Sasové, Bavoøi, kolonisté ze Švábska, z Porýní, Vlámska i Holandska. Byla osídlena a zkultivována velká èást èeskomoravského pohranièí, jižní, jihozápadní i západní Èechy, Jeseníky a severní Morava i další území. Noví osadníci pøinášeli s sebou znalosti nových postupù v zemìdìlství a nové, tzv. emfyteutické (dìdické, zákupní nebo nìmecké) právo, které zaruèovalo kolonizátorùm dìdiènou držbu novì získané pùdy. Pøíchod cizincù znamenal i zmìnu dosavadních etnických pomìrù v zemi, kde pøevládalo slovanské (èeské) obyvatelstvo; masový pøíliv nìmeckých osadníkù položil základ pozdìjšímu národnostnímu rozdvojení obyvatelstva.

Do Èech i na Moravu se vstupovalo zemskými stezkami v pohranièních lesích, které mìly jak strategický, tak i obchodní význam. Spojovaly èeské zemì s Bavorskem, Horní Falcí, Míšeòskem, Budyšínskem, Kladskem, Rakousy i Uhrami.

Vnitønì konsolidovaný èeský stát nastoupil ve 13. století (zejména v letech vlády nástupcù Pøemysla Otakara I.) cestu expanzivní zahranièní politiky. Jeho prvním cílem se staly Rakousy (boj o tzv. dìdictví babenberské) a posléze i území ve Slezsku a v Polsku (v souvislosti s køížovou výpravou do Pomoøanska a Pruska). Pøímé ovlivòování vìcí v Øíši vyneslo Pøemyslu Otakaru II. pøipojení Chebska k Èeskému království. Moc èeského krále se následnì dotkla pøes Korutany a Kraòsko až italského 'svìta' a 'èeský lev shlížel do vln Jaderského moøe'. Po krátkém období anarchie (po smrti Pøemysla Otakara II.) budoval Václav II. èeský stát jako mocnou monarchii, jeden z nejvýznamnìjších státních útvarù tehdejší Evropy. Èesko-polská unie pøedstavovala mocné soustátí sahající až k Baltskému moøi a k tatranským høebenùm. Za pomoci èeských grošù se rýsovalo pøipojení Uher, èímž by vznikla rozsáhlá støedoevropská øíše pod vládou èeského krále. Soudobí kronikáøi uvádìli, že jen král francouzský se mohl v Evropì postavit Václavu II. na roveò.

Stát a spoleènost v rané knížecí dobì byly pod znaèným velkomoravským vlivem. Charakteristickým rysem státní organizace velkomoravského typu bylo zvláštní postavení knížete, který postupnì soustøedil ve svých rukou politické, správní, vojenské i náboženské funkce, a získal tím privilegované postavení. Kníže mìl pøitom plné vlastnické právo jen na svou dìdiènou pùdu a na dosud neosídlená území, pøípadnì na zabranou pùdu po výbojích vùèi okolním kmenùm; tyto pozemky pak pronajímal bezzemkùm (vznikla tak kategorie tzv. hostù). Pøíslušníci kmene zùstávali i nadále svobodnými vlastníky pùdy, byli však nuceni èást svého výtìžku odvádìt knížeti jako 'daò z míru' (ve formì poplatkù, naturálií nebo urèitých služeb) za knížecí ochranu. Tak docházelo k jejich postupnému znevolòování (nìkdy též násilím, z trestu). Mimo to byli nuceni vykonávat i tzv. zemské roboty (pøi stavbì hradù, cest apod.) a odevzdávat církevní desátek. Proces znevolòování byl dokonèen v 11. století, pøièemž výraznì poklesl poèet svobodníkù. Kromì nich existovalo i nesvobodné obyvatelstvo - èeleï a otroci.

Nejvýznamnìjší oporou knížete byla vojenská družina, z níž byli v prùbìhu 11. století vybíráni dvorští úøedníci a správci jednotlivých území v rámci hradské soustavy. Za své služby byli èlenové družin (palatin, kancléø, komoøí, podkomoøí, maršálek, èíšník, stolník, lovèí, meèník) nejprve odmìòováni knížetem naturáliemi, pozdìji i pozemky. Pøidìlení pùdy (léna) nebylo zpoèátku dìdièné; dìdiènost lén se prosadila až ve 12. století. Kromì toho získávali družiníci statky kolonizací nebo pøímým zabíráním knížecí pùdy. Tak se z nich vytváøel nový stav - støedovìká šlechta. Od 12. století se mùžeme setkat s øadou šlechtických rodù, které v následujících stoletích stále více zasahovaly do osudù èeského státu (Markvartici, Ronovci, Vítkovci, Hroznatovci, Hrabišici - v Èechách, na Moravì napøíklad pánové z Pernštejna, z Boskovic, ze Žerotína, z Lomnice).

Hospodáøský vzestup v dalším období zpùsobil, že feudální velmož pøestával mít zájem na tìsném sepìtí s panovníkem a s dynastií a mìnil se v dìdièného šlechtice, opøeného o vlastní pozemkovou držbu. Hradská soustava ztrácela svou funkènost. Zemì se zaèala štìpit na množství vìtších a menších pozemkových držav svìtských a duchovních feudálù. Narùstala hospodáøská moc šlechty, upevnilo se její sebevìdomí a soubìžnì s tím rostly i její politické ambice. Zaèalo se vytváøet kolektivní stavovské povìdomí, z nìhož vycházela touha podílet se na státní moci. Šlechta opanovala zemský soud a posílila význam zemského snìmu, jemuž vtiskla novou náplò. Panovníkovi zùstala role sjednocujícího èinitele, který mìl pøedevším tlumit vnitøní rozbroje a èelit možnému rozpadu státu. Uvnitø šlechty docházelo od konce 13. století k sociální diferenciaci na vyšší (páni) a nižší (rytíøi, zemané, vladykové apod.) feudalitu.

Podstatnì odlišným zpùsobem se vyvíjela církevní organizace. Rané období støedovìku je v èeských zemích ještì charakterizováno bojem mezi køesanstvím a staršími pohanskými zvyky a obyèeji. Postupnì však ve spoleènosti zakotvilo køesanství (nejdøíve ve 'vyšších vrstvách'), pøièemž latinská liturgie zcela ovládla koncem 11. století duchovní život Èech a Moravy; staroslovìnská liturgie byla potlaèena.

Knìží zpoèátku podléhali knížeti, jemuž také pøipadala vìtšina z výnosù církevních obøadù a majetku. Kníže po dlouhou dobu neomezenì jmenoval pražského biskupa a zøizoval církevní instituce (napøíklad olomoucké biskupství založil bez potvrzení Øíma). Jen zøídka docházelo ke støetu mezi církví a státní mocí (jako za pùsobení biskupù Vojtìcha èi Jaromíra). Až do konce 12. století byla u nás církev v podruèí feudálù, svých dobrodincù. Zápas za osamostatnìní z podruèí knížete a svìtských feudálù skonèil vítìzstvím církve až ve 13. století, na Moravì již za Zdíkova episkopátu pøed polovinou 12. století; již pøedtím získala církev tzv. imunitu, což znamenalo osvobození jejich poddaných od všech povinností vùèi panovníkovi. Církev se tak pøiøadila k privilegovaným složkám tehdejší spoleènosti (teorie o 'trojím lidu'). Vzrostla autorita biskupa, laický 'vlastník' kostela se zmìnil v pouhého patronátního pána. Kláštery, kapituly i biskupství získaly práva pozemkové vrchnosti a zaèaly systematicky budovat svá dominia (zvìtšovaná dary a odkazy).

Velkou oporu mìla církev v klášterech; od konce 10. století se jednalo výluènì o konventy benediktinské, od poloviny 12. století následovaly další - cisterciácké a premonstrátské a po nich pøicházeli dominikáni, rytíøské øády, minorité i nìkteré žebravé øády. Kosmopolitní ráz nových církevních øádù a jejich mezinárodní konexe zprostøedkovaly pronikání zahranièních kulturních vlivù do èeských zemí. Kláštery spolu s obìma biskupstvími a postupnì vznikajícími kapitulami pøedstavovaly také støediska kultury a vzdìlanosti; pùsobily zde skriptoria (písaøské dílny) i školy. Literatura byla psána pøevážnì latinsky, èeštinu zde zpoèátku známe jen z ojedinìlých slov a vìt vpisovaných do latinských a (vzácnìji) i do hebrejských textù (tzv. glosy). Teprve s vnìjší kolonizací se spolu s rytíøskou kulturou ujímá na pøemyslovském dvoøe vedle latiny i nìmèina (nìmecká rytíøská poezie - minnesang). 'Módní' rytíøství (èerpající zejména z atmosféry køížových výprav do Palestiny) posilovalo sice tradièní principy lenní vìrnosti, ale souèasnì preferovalo ctnost, hrdost a individuální ctižádostivost. V kruzích vyšší šlechty se rozšíøil zvyk pøijímat nìmecká rodová jména a dávat nìmecké názvy svým sídlùm. Pøitom vzdìlanost pøestávala být výluènì výsadou knìží a pronikala i do laického svìta; jejími støedisky se stávaly (po dosavadních klášterech) univerzity. Èeská šlechta si sice zvykla pøijímat západní životní styl, avšak souèasnì s nelibostí sledovala bohatnoucí nìmecký patriciát ve mìstech. A tak vedle nìmecké rytíøské poezie se objevují i první literární díla v èeštinì.

K nejvýznamnìjším architektonickým památkám sledovaného období patøily církevní stavby, které vznikaly zpoèátku pod velkomoravským vlivem, pozdìji s recepcí prvkù a forem karolínského a otonského stavitelství. Z poèáteèního období budování èeského státu se dochovaly kostelíky, baziliky a rotundy. Od 11. století se ve výtvarném umìní zaèal prosazovat románský sloh; zprvu se takto budovaly knížecí paláce na hradech a kostely, posléze i kamenné kupecké domy a šlechtické dvorce. K nejdokonalejším architektonickým dílùm náleží kláštery a klášterní kostely. Postupnì nabývalo na významu i nástìnné malíøství (zvl᚝ pozoruhodná je freska v rotundì sv. Kateøiny ve Znojmì z konce první tøetiny 12. vìku) a knižní malíøství. S cizinci, pøicházejícími do èeských zemí v období vnìjší kolonizace, pronikl ze støední Francie pøes Nìmecko gotický sloh (od konce první poloviny 13. století); zavedly jej cisterciácké stavební hutì. Krajinì zaèaly vévodit monumentální hrady. Gotika zaèala pronikat i do novì budovaných mìst.

Hlavním výrobním odvìtvím zùstávalo zemìdìlství. Postupnì se zaèalo šíøit trojpolní hospodaøení; úhorová soustava si vyžádala nové uspoøádání plužiny, charakteristické tím, že se pozemky v obci soustøeïovaly do vìtších honù podle osevního cyklu, závazného pro celou vesnici (tzv. pøímus obdìlávání). Od 12. století se pokroèilo ve specializaci øemesel, a to i pøes jejich nízkou technickou úroveò. Luxusní zboží bylo pøevážnì dováženo z ciziny. Z Èech se v raném støedovìku vyvážely hlavnì suroviny a také otroci. Postupné zvyšování zemìdìlské produkce i rozvoj øemesel pøispìly ke vzniku místního trhu; trhy se konaly u vìtších hradù, pozdìji v tržních vsích. Zpoèátku šlo o výmìnný obchod, pozdìji se uplatòovaly peníze; k rozšíøení mezinárodního obchodu pøispìly èeské denáry.

Nejzávažnìjším dùsledkem vnìjší kolonizace byl vznik mìst. Zakládání a vznik plnì institucionálních mìst vrcholného støedovìku (vybavených privilegii) pronikalo do èeských zemí zejména ze Slezska a rakouského Podunají, a to nejprve na severní a také na jižní Moravu. Kromì novì 'na zeleném' lokovaných (vysazených) mìst získaly témìø souèasnì èi s nevelkým zpoždìním mìstská práva i starší trhové osady nebo vìtší sídlištì pøi knížecích hradech (Praha, Olomouc, Brno, Znojmo atd.). Zvláštní postavení mìla tzv. mìsta horní (Jihlava, Kutná Hora) spojená s tìžbou støíbra. Z hlediska postavení mìst a jejich vztahu ke státu se zformovala skupina mìst královských a poddanských (zakládala je šlechta a církev). Vznikající mìsta se stávala zprostøedkujícími støedisky øemeslné výroby a smìny a souèasnì znamenala nejvýznamnìjší modernizaèní zásah do støedovìké spoleènosti.

Monarchie posledních Pøemyslovcù pøedstavovala složitý systém rozlièných sociálních sil, mezi nimiž se utváøely urèité vazby. Zemské právo a soudnictví zùstaly v rukou šlechty a rovnìž mìsta si udržela svobodné postavení. Pøes krutý pád (porážka na Moravském poli) neztratilo Èeské království své silné postavení a autoritu ve støední Evropì. Nejvìtší pravomoc si udržoval panovník, který se obklopoval pøedními šlechtickými rody. Uprostøed rozvíjející se èeské spoleènosti došlo k 'olomoucké vraždì', kterou vymøeli v mužské linii Pøemyslovci (jediná domácí dynastie), pod jejichž vládou byl vytvoøen èeský stát jako centralizovaná monarchie s velmocenským postavením ve støední Evropì.

III. Èeský stát za Pøemyslovcù – Podrobná data

(poè. 10. stol.- poè. 14. stol.)

Umírá prvorozený syn knížete Boøivoje I. a Ludmily Spytihnìv I., druhý historický kníže pøemyslovského rodu; za jeho vlády byly patrnì i Èechy (nejen Velká Morava) zasaženy maïarskými vpády. O moc v zemi se musel dìlit s jakýmsi Vitislavem. Spytihnìvovi je pøipisováno zakládání kostelù - na Pražském hradì pøebudoval kostel Panny Marie a na Budèi dal postavit rotundu sv. Petra a Pavla; na hradišti Budèi snad existovala první (církevní) škola v Èechách. Vládu pøevzal jeho mladší bratr VRATISLAV I. [915-921], otec knížete Václava.

13. února

Úmrtí knížete Vratislava I., v legendách oznaèovaného za mocného a schopného panovníka, úspìšného ochránce Èech pøed Uhry. S jeho jménem je spojeno založení kostela sv. Jiøí na Pražském hradì (kolem roku 916); zde byl také pochován. Za jeho dva nezletilé syny Václava a Boleslava vládly dvì knìžny: Drahomíra (vdova po Vratislavu I.) a Ludmila (kdysi manželka Boøivojova), pøièemž Drahomíra postupnì pøevzala poruènickou vládu na sebe.

15. záøí

Na hradì Tetínì byla zavraždìna (uškrcena) jedenašedesátiletá Ludmila vikinskými bojovníky (Tunnou a Gommonem), najatými Drahomírou. Tìlesné ostatky knìžny Ludmily nechal kníže Václav pøevést do kostela sv. Jiøí na Pražském hradì (19. øíjna 925); kostel sloužil jako místo posledního odpoèinku prvních Pøemyslovcù. Již v prùbìhu 11. století byla Ludmila považována za svatou.

Bavorský vévoda Arnulf táhl do Èech.

Vlády se ujímá nejstarší Vratislavùv syn VÁCLAV [922/925 až 929 nebo 935]; byl hluboce oddán køesanství (na Pražském hradì nechal zbudovat rotundu zasvìcenou saskému patronu sv. Vítu). Václav opustil dosavadní pøemyslovskou politiku, orientující se na Bavory, a pøiklonil se k Sasku (králi Jindøichu I. Ptáèníkovi se podaøilo postupnì spojit jednotlivé zemì rozpadlé východofranské øíše a položit základy Øímskonìmecké øíše). Václavu je pøipisováno podrobení se øímskonìmeckému tlaku slibem poplatku (tzv. daò míru - tribut pacis): 500 høiven støíbra a 120 volù.

Spor mezi knížetem Václavem a kouøimským velmožem Radslavem; ten se nakonec dobrovolnì podrobil Václavovi a uznal jeho svrchovanost.

Vojenská výprava Jindøicha I. Ptáèníka (spolu s jeho rivalem, bavorským Arnulfem) do Èech, aby si vynutil poplatky.

929 (nebo spíše 935)

28. záøí

Zavraždìní knížete Václava ve Staré Boleslavi z popudu jeho bratra Boleslava, jenž neskrýval výhrady vùèi Václavovì vládì (rozdílné názory na politiku zemì vùèi Øíši, náboženské spory a jistì i Boleslavova touha po moci). Šlo o první známý atentát na èeského panovníka, který byl brzy ovìnèen muèednickou svatozáøí (nìkdy mezi léty 972-975, kdy bylo v Praze založeno biskupství); církev potøebovala domácího svìtce konajícího zázraky. Svatováclavská tradice sehrála v èeských dìjinách neobyèejnì významnou pozitivní roli, nìkdy však byla zneužívána k prosazování ménì ušlechtilých postojù (ve své symbolice nabádala k pokoøe až poraženectví pod pláštíkem køesanské dobroty - to bylo zejména zneužíváno za protektorátu, kdy se svatováclavská tradice promìnila v ideologický nástroj fašistických okupantù a kolaborantù).

Po knížeti Václavovi nastoupil na knížecí stolec BOLESLAV I. zvaný Ukrutný [929 nebo 935-972].

935 (døíve uvádìn rok 929)

Poèátek ètrnáctiletého Boleslavova boje s Øímskonìmeckou øíší (s nástupcem Jindøicha, novým saským vládcem Otou I., 936-973); Otova vojska vtrhla dvìma proudy do Èech, byla však Boleslavem poražena. Následoval vpád Èechù do Saska a plenìní Otovy zemì.

èervenec

Nový vpád vojsk Oty I. (od roku 962 císaøem) do Èech až k Praze; i když nebylo Boleslavovo vojsko poraženo (velel mu jeho syn Boleslav II.), èeský kníže 'došel k moudrosti' (jak uvádí soudobý saský kronikáø Widukind) a chtìl radìji 'nepokoøen se poddati, než poražen milosti se doprošovati'. Neznáme bližší podmínky míru, pravdìpodobnì byl obnoven døívìjší poplatek Sasùm; samostatnost èeského knížectví zùstala zachována, bylo však obnoveno placení tributu.

10. srpna

Vojsko knížete Boleslava I. (v poètu zhruba 1000 bojovníkù) se na stranì Oty I. zúèastnilo bitvy s Maïary na øece Lechu (bavorském pøítoku Dunaje); útoèné kmeny koèovných Maïarù zde byly definitivnì rozdrceny, usadily se v karpatské kotlinì a pøešly k pokojnému, zemìdìlskému zpùsobu života.

Pøibližnì v téže dobì jedna èást Boleslavova vojska vybojovala kdesi rovnìž vítìznou bitvu s Maïary; potvrzení varianty o pøíslušnosti Moravy (po odchodu Maïarù) k pøemyslovskému panství je zcela nejasné. Pøemyslovci se rovnìž zmocnili Slezska, území Vislanù a západního Slovenska. Tato expanze byla spojena s šíøením køesanství.

kolem 955

Boleslav zavedl ražbu nejstarších èeských mincí - denárù; mìly v prùmìru 20 mm a z libry støíbra (tj. z 408 g kovu) se jich razilo 240. Platilo se jimi do 13. století.

Sblížení Piastovce Mìška (nejstaršího historicky doloženého polského panovníka) s Boleslavem I. vedlo k uzavøení spojenecké dohody; Mìšek byl ohrožován výboji markrabìte Gera a saského hrabìte Wichmana. Vzájemné kontakty zpeèetìny sòatkem Boleslavovy dcery Doubravky (správnìji Dobravy) s Mìškem (965).

Prahu navštívil židovský obchodník a cestovatel Ibrahim ibn Jakub, který zanechal zprávu o svých dojmech: 'Mìsto Frága je zbudováno z kamene a vápna a je obchodem mìsto ze všech nejbohatší Jejich zemì je nejlepší ze zemí severu a potravinami nejbohatší Památné je, že obyvatelé zemì Buima (Bohemia - Èechy) jsou snìdí a ryšavost je u nich vzácná'

60. léta

Pøi kostele sv. Jiøí na Pražském hradì byl založen nejstarší klášter v Èechách. Konvent benediktinek spravovala dcera Boleslava I. Mlada (Marie), když opatskou berli pøijala osobnì od papeže Jana XIII.

972 (podle Kosmy 967)

15. èervence

Úmrtí Boleslava I.; za jeho vlády došlo k vnitønímu upevnìní èeského státu (podrobil si vìtšinu území v Èechách, byla vytvoøena tzv. hradská soustava, budovaly se menší, ale silnì opevnìné hrady místo starých hradiš, byla zavedena 'daò z míru' - tribut pacis, první státní daò, prosazovaly se zemské roboty) a k posílení církevní organizace (pokus o zøízení biskupství v Praze, rozvíjení kultu sv. Václava). Novým knížetem se stal jeho syn BOLESLAV II. zvaný Pobožný [972-999], opìvovaný Kosmou jako 'muž nejkøesanštìjší, otec sirotkù, ochránce vdov, utìšitel zarmoucených'

bøezen

Na dvorském snìmu v Quedlinburgu pøenechal øezenský biskup sv. Wolfgang Èechám (pøes odpor své kapituly) církevní samostatnost; to znamenalo zøízení pražského biskupství (zahrnovalo Èechy, Slezsko, Krakovsko a území k øekám Bugu a Styru). Tomuto aktu pøedcházela (patrnì) dohoda mezi Boleslavem II. a císaøem Otou I. Pražská diecéze byla podøízena mohuèskému arcibiskupství (do roku 1344), prvním biskupem se stal (975) saský mnich Dìtmar (Thietmar), který ovládal slovanský jazyk a tìšil se pøízni Boleslava II. Dìtmar byl slavnostnì intronizován mohuèským arcibiskupem Willigisem v chrámu sv. Víta. Brzy po založení biskupství byla u nìj zøízena církevní škola (v letech 1008-1018 zde pùsobil mistr Hubald).

Boleslav II. podpoøil bavorského vévodu Jindøicha (zvaného Svárlivý) proti novému císaøi Otovi II. ('odbojník' Jindøich byl 974 zatèen a uvìznìn v Ingelheimu).

podzim

Vpád Oty II. do Èech (odveta za Boleslavovo spojenectví s vévodou Jindøichem); došlo k poplenìní èásti zemì. Boleslav II. ještì téhož roku podnikl nièivý vpád do Bavor, zpustošil zejména statky Altaišského kláštera.

Nový odboj vévody Jindøicha (po útìku z vìzení) proti císaøi Otovi II.; po obklíèení v Øeznì zamíøil do Èech k Boleslavovi. Ota vpadl do Èech, avšak jedna èást jeho vojska byla (v èervenci) poražena u Plznì (dnešního Plzence). Zbytek Otovy výpravy odtáhl zpìt, Boleslav II. odpovìdìl novým vpádem do Øíše.

28. dubna

Na jednání církevních hodnostáøù v sídle mohuèského arcibiskupa Willigise se objevuje vedle pražského biskupa Dìtmara, biskupa špýrského a wormského, i biskup moravský. Jeho jméno neznáme, jde však o doklad vlastní moravské diecéze, nezávislé na èeské (pražské).

èervenec

Další vpád císaøe Oty II. do Èech (ze severu od Saska) koordinovaný s útokem pomocných oddílù z Bavorska a Švábska (ty byly oslabené úplavicí). Boleslav II. nabídl smír, císaø pøijal (Boleslav slíbil obnovit 'staré' svazky s Øíší a dostavil se o Velikonocích 978 na dvorský sjezd v Quedlinburgu).

13. bøezna

Zemøel kníže Slavník (jeho panství zabíralo vìtšinu východních a jihovýchodních Èech - snad 'Charvatské knížectví'); sídlem Slavníkovcù byl hrad Libice nad Cidlinou. Od 30. let 10. století došlo k vytvoøení pomyslné 'pøemyslovsko-charvatské' aliance (kníže Slavník se oženil s Pøemyslovnou Støezislavou, snad sestrou Boleslava I.). Knížecímu páru se narodilo šest dìtí (mj. i Vojtìch a Sobìslav, který se pokusil o vlastní politiku a dostal se do konfliktu s Pøemyslovci).

kolem 981

Boleslav II. ztratil území v povodí Dnìstru s mìstem Przemyślem (obsadil Vladimír Kyjevský), podaøilo se mu však udržet Krakovsko, Slezsko a snad i vìtšinu Moravy.

19. ledna

Na starobylém hradisku Levý Hradec byl zvolen (pøes své zdráhání) pražským biskupem (po úmrtí biskupa Dìtmara roku 981) Slavníkovec Vojtìch (Adalbert); pøi návštìvì Uher pokøtil syna vévody Gejzy, pozdìjšího uherského krále sv. Štìpána. Mìl stálé neshody s domácím polopohanským prostøedím a Pøemyslovci (odmítl vystupovat v roli 'kaplana' pražského knížete a snažil se dodat biskupskému úøadu plné vážnosti a politické dùstojnosti), opustil Èechy a odešel do Itálie (vstoupil do benediktinského kláštera v Monte Cassinu). Pražskou diecézi doèasnì spravoval mohuèský biskup Volkold (zemøel v srpnu 992).

polovina roku

Boleslavovo èeské vojsko podpoøilo snahy vévody Jindøicha Bavorského stát se císaøem (po smrti Oty II. roku 983) a táhlo do Saska; pøi zpáteèní cestì se Èeši zmocnili Míšnì (drželi ji až do roku 986).

Biskup Vojtìch opustil s nevlastním bratrem Radimem (Gaudenciem, pozdìjším prvním polským arcibiskupem v Hnìzdnì) Èechy a uchýlil se do montecassinského kláštera v Itálii (pozdìji do øeckého reformního ve Valle Luce a nakonec do nejvýznamnìjšího kláštera na Aventinu v Øímì).

Boleslav II. se spojil s Lutici a vytáhl proti polskému knížeti Mìškovi; ten krátce pøedtím zøejmì zabral a pøipojil k Polsku dolní a støední Slezsko. Mìškovi pøispìchalo na pomoc øímskonìmecké vojsko (údajnì 4 tisíce jezdcù). Diplomatickým jednáním došlo nakonec ke smíru; Boleslav nechtìl riskovat nový konflikt s Øíší.

Vojenské tažení Boleslava II. s výpravou Oty III. proti Polabským Slovanùm.

Biskup Vojtìch pøijal od Boleslava II. edikt, jímž mu bylo dovoleno podle 'statutu kanonù' rozluèovat manželství, která byla uzavøena mezi pøíbuznými, stavìt kostely a vybírat desátky; edikt je prvním (a nejstarším) dokladem 'køesanského právního zákonodárství' v Èechách, jež èelilo zemským pohanským zvyklostem.

konec léta

Z Èech vypraveno knížecí poselstvo do Itálie, jež mìlo získat biskupa Vojtìcha k návratu do vlasti (v èele stál libický Vojtìchùv uèitel Radla a mnich Kristián).

14. ledna

Založen první mužský klášter (a kostel sv. Benedikta, Bonifáce a Alexia) v Èechách v Bøevnovì u Prahy (u pramenù potoka Brusnice v lese zvaném Šárka) biskupem Vojtìchem; dvanáct mnichù benediktinské øehole bylo pøivedeno Vojtìchem z Itálie. Nové rozpory mezi Pøemyslovci a Slavníkovci pøimìly Vojtìcha (994) k opìtovnému odchodu do Øíma (dospìl tam v létì 995).

28. záøí

Po dvoudenním obléhání dobyli Pøemyslovci (snad za pomoci Vršovcù) Libici nad Cidlinou a vyvraždili všechny pøítomné Slavníkovce (vèetnì ètyø bratrù knížete Sobìslava, který v té dobì v èele ozbrojených houfù pobýval za hranicemi a pomáhal císaøi Otovi III. v boji s pohanskými Bodrci). Po znièení Libice následovalo zpustošení ostatních slavníkovských hradù a sídliš (Libici dostali Vršovci). Èechy byly politicky sjednoceny a podøízeny vládì jediného panovníka.

23. dubna

Ve východních Prusích (v místì Cholin, východnì od dnešního Gdaòska), kam odešel hlásat evangelium, zemøel muèednickou smrtí biskup Vojtìch; jeho tìlo vykoupil Boleslav Chrabrý stejnou vahou zlata a dal je slavnostnì pohøbít v mariánském chrámì v Hnìzdnì (1000).

7. února

Úmrtí knížete Boleslava II.; bývá oznaèován za zakladatele jednotného èeského státu a podporovatele køesanství (uvedl do zemì benediktinský øád, došlo k založení prvních klášterù - ještì krátce pøed svou smrtí dal podnìt k založení kláštera sv. Jana na Ostrovì u Davle). Novým knížetem se stal nejstarší z trojice jeho synù BOLESLAV III. (zvaný Ryšavý) [999-1002]. Èechy se staly nadlouho jablkem sváru a procházely hlubokou krizí.

léto 997 nebo únor 999

Vojsko polského knížete Boleslava Chrabrého pøemohlo èeskou posádku Krakova a hrad s okolní krajinou byl pøipojen k polskému státu; již pøedtím ztratili Pøemyslovci Míšeò (obsadil ji markrabì Ekkehard za pomoci polského vládce Mìška I.) a Slezsko (dostalo se do polského držení).

Neúspìšné obléhání Hradce u Opavy vojskem polského krále Boleslava II. Smìlého.

1060-1061 (nebo snad 1071)

Zahájena velkorysá pøestavba kostelíka sv. Víta na Pražském hradì.

28. ledna

Ve vìku tøiceti let zemøel kníže Spytihnìv II. (zanechal po sobì jediného syna Fridricha - Svatobora); novým knížetem se stal jeho mladší bratr VRATISLAV II. [1061-1092].

únor

Po nástupu na knížecí trùn obnovil Vratislav II. moravské údìly - Konrádovi vrátil Brnìnsko (západní èást, kterou pozdìji Konrád rozdìlil mezi své syny na údìl brnìnský a znojemský) a Otovi pøenechal své nìkdejší pùsobištì - Olomoucko (východní èást). Údìlná knížata zaèala razit vlastní mince.

11. bøezna

Vratislav nechal vysvìtit na jáhna svého nejmladšího bratra Jaromíra (ten odmítal stát se duchovním, a dokonce uprchl na nìjaký èas do Polska). Mezi obìma bratry - èeským knížetem a budoucím pražským biskupem - se vytváøel nenávistný vztah (šlo o dva nejvyšší pøedstavitele pøemyslovského státu).

léto

Z Uher byli povoláni zpìt mniši slovanského obøadu a uvedeni do Sázavského kláštera (1079 nebo 1080 požádal Vratislav papeže o povolení slovanské liturgie, papež odmítl).

Ve snaze omezit vliv pražského biskupa se rozhodl Vratislav II. rozdìlit pražskou diecézi na dvì èásti; v Olomouci (u kostela sv. Petra) došlo k založení (obnovení z velkomoravského období) biskupství pro Moravu (prvním biskupem se stal bøevnovský mnich Jan). Církevnì podléhala Olomouc mohuèskému arcibiskupství.

èerven

Spor Vratislava s jeho bratry o uvolnìný biskupský stolec po smrti Šebíøe (9. prosince 1067); Vratislav odmítal kandidaturu Jaromíra (ten byl podporován bratry Konrádem a Otou), a tak k otevøenému konfliktu došlo pøi polním ležení Vratislavova vojska v zemské bránì u Dobenína za Náchodem. Vratislav nezískal oèekávanou podporu svého vojska a ve velmi vyhrocené situaci musel nakonec ustoupit; 15. èervna byl jeho mladší bratr Jaromír prohlášen biskupem (záhy získal investituru i od Jindøicha IV.). Vratislav se pak snažil co nejvíce omezit pravomoci pražského biskupství.

Se souhlasem papeže položil Vratislav základy vyšehradské kapituly (chrámu sv. Petra a Pavla), která pøímo podléhala Øímu a nikoli pražskému biskupství; soubìžnì s tím zaèal vyrùstat nad známou skálou kamenný knížecí palác s kaplí sv. Jana. Vratislav si zvolil Vyšehrad za sídlo (sídlili tu i nìkteøí jeho následníci, posledním byl Sobìslav I.).

Spory mezi knížetem Vratislavem II. a jeho bratrem, pražským biskupem Jaromírem, museli øešit legáti øímského papeže (k vyvrcholení došlo po 'inzultaci' olomouckého biskupa Jana od Jaromíra v létì 1072); pøíèina tkvìla ve snaze Jaromíra zrušit olomoucké biskupství a pøipojit Moravu k pražské diecézi. Jaromír musel na èas opustit diecézi (pobýval v Mohuèi) a nakonec po mnoha spletitých jednáních byl spor urovnán kompromisem.

Vpád Polákù do Èech; dokladem dlouholetého spojenectví mezi Vratislavem II. a Jindøichem IV. byla chystaná výprava øíšského vojska do Polska, k níž však nedošlo vzhledem k povstání v Sasku.

Moravskému biskupství byla papežem Øehoøem VII. potvrzena apoštolská privilegia.

èerven

Úèast Vratislavova vojska pøi potlaèení saského povstání; k vyvrcholení došlo 9. èervna v bitvì na øece Unstrutì.

podzim

Za pomoc Vratislava II. Jindøichu IV. pøi jeho vpádu do Míšnì získal èeský kníže v léno Východní saskou marku (pozdìjší Horní Lužici); roku 1084 ji dal své dceøi Jitce, provdané za Wiprechta Grojèského.

léto

Úèast èeského vojska pøi opakovaném nájezdu Jindøicha IV. na Míšeòsko; Vratislav obdržel Míšeòsko do své správy (mìl zde již obsazeno nìkolik hradù) a obsadil i Zhoøelecko a Budyšínsko, která dostal též v léno (jen do roku 1084, kdy postoupil vládu svému zeti Wiprechtu Grojèskému).

kvìten a srpen

Èeské oddíly v Jindøichovì vojsku zpustošily Švábsko (tvrdá odplata Jindøicha IV. za zvolení Rudolfa Švábského øímskonìmeckým králem v dobì, kdy na nìj papež Øehoø VII. uvalil klatbu - boj o investituru).

èerven

Konal se dvorský sjezd v Norimberku i za úèasti knížete Vratislava II.; Jindøich IV. povìøil pražského biskupa Jaromíra vedením své kanceláøe a jmenoval ho kancléøem. Toto rozhodnutí doèasnì utlumilo spory èeského knížete a pražského biskupa.

listopad

Nový nièivý vpád Jindøichova vojska do Švábska; i tentokrát Èeši tvoøili dùležitou èást císaøského vojska.

Moravský údìlný kníže Ota Olomoucký založil v Hradisku u Olomouce druhý moravský benediktinský klášter jako rodinnou knížecí fundaci; pøi této pøíležitosti byla na Moravì sepsána první dochovaná listina.

Jednání Vratislava II. s papežskou kurií o situaci v olomouckém biskupství.

Neúspìšný pokus Vratislava o dobytí Míšnì.

Došlo ke zlepšení èesko-polských vztahù; nový polský panovník Vladislav Heøman si vzal za ženu Vratislavovu dceru Juditu.

27. ledna

Bitva u Flarchheimu v Durynsku mezi Jindøichem IV. a Rudolfem Švábským; na Jindøichovì stranì bojovaly èeské oddíly, které utrpìly tìžké ztráty. Bitva skonèila Jindøichovou porážkou, Èechové ukoøistili posvátné kopí.

Vojska správce Východní (bavorské) marky Leopolda po celý rok napadala jižní Moravu; Konrád Brnìnský se obrátil na Vratislava s žádostí o pomoc.

Na dvorském shromáždìní v Øeznì propùjèil Jindøich IV. Vratislavovi Východní bavorskou (rakouskou) marku jako náhradu za ztracená území v Míšni a saské marce.

Úèast èeského oddílu na tzv. Øímské jízdì Jindøicha IV. (zvl᚝ se tìchto 300 bojovníkù v èele s druhorozeným synem knížete Vratislava II. Boøivojem II. vyznamenalo pøi pøechodu Alp a pøi dobývání hradeb Øíma). Vratislav také poskytl Jindøichovi 4 tisíce høiven støíbra.

12. kvìtna

Bitva u Mailberku v Rakousích, v níž Vratislav II. porazil vojsko markrabìte Východní bavorské marky Leopolda II. (odveta za jeho napadání jižní Moravy). Èeské vojsko zpustošilo území až po Dunaj.

duben

Na dvorském sjezdu v Mohuèi obdržel Vratislav II. za své dlouholeté služby Jindøichovi IV. královský titul (platil jen pro jeho osobu). Zbavil ho i povinností poplatkù; místo toho museli èeští panovníci obesílat korunovaèní jízdy do Øíma èestným ozbrojeným doprovodem (pøípadnì poskytnout finanèní náhradu). Souèasnì Jindøich IV. (v zájmu Jaromíra) rozhodl, aby biskupství pražské zahrnovalo i Moravu (29. dubna 1086 spojení obou biskupství potvrdil i protipapež Kliment III.).

Východní (rakouská) marka byla Jindøichem IV. odòata Vratislavovi a navrácena Babenberkùm.

Vznikl velkolepý evangeliáø, tzv. Kodex vyšehradský (patrnì za hranicemi èeského státu, asi ve skriptoriu v bavorském Podunají).

15. èervna

První královská korunovace na Pražském hradì v kostele sv. Víta, pøi níž arcibiskup trevírský Egilbert nasadil zlaté èelenky na hlavu Vratislava II. a jeho manželky (tøetí), polské princezny Svatavy.

Nové spory mezi Vratislavem a Jaromírem vyvrcholily rozhodnutím èeského krále obnovit biskupství v Olomouci (biskupem se stal Vratislavùv kaplan Wezel). Jaromír hledal zastánce a vydal se do Øíma k protipapeži Klimentu III.; na cestì však 26. èervna 1090 zemøel v Ostøihomi. Novým pražským biskupem byl jmenován Kosmas.

Po smrti údìlného knížete Oty Olomouckého odebral král Vratislav správu Olomoucka jeho synùm a svìøil ji svému synu Boleslavovi (asi se obával sjednocení Moravy). Na obranu Otových synù ráznì vystoupil jeho bratr Konrád Brnìnský.

Král Vratislav II. obsadil znovu Míšeò, ale císaø Jindøich IV. propùjèil Míšeòsko Jindøichu Vitinskému; pod Èeskou korunou zùstalo jen území Nižanù a Milèanù (do roku 1122).

èervenec

Vpád Vratislavova vojska na Moravu a obléhání brnìnského hradu; zde došlo k rozkolu v královì vojsku (vzbouøil se králùv syn Bøetislav a odešel na Hradecko se svými pøívrženci). Král Vratislav se obával nových zmatkù a podle staøešinského øádu oznaèil za svého nástupce bratra Konráda. Bøetislav mezitím shromáždil na 3 tisíce bojovníkù a táhl ku Praze. Konrádovi se podaøilo odvrátit nebezpeèí obèanské války a uzavøít mír. Bøetislav v obavách o svùj život uprchl do Uher (se svolením krále Ladislava se usadil v okolí Trenèína).

14. ledna

Umírá král Vratislav II. (tìžce se poranil pøi lovu); byl pohøben na Vyšehradì. Z evropské scény odešel významný panovník, za jehož vlády došlo k výraznému rùstu autority èeského státu.

20. ledna

Novým èeským panovníkem zvolen údìlný moravský kníže KONRÁD I. (Brnìnský) [1092]; vládl však jen necelých 8 mìsícù (6. záøí zemøel). Konrádovou smrtí se definitivnì uzavøela éra vlády Bøetislavových synù.

14. záøí

Vratislavùv nejstarší syn BØETISLAV II. [1092-1100] se stal novým èeským knížetem.

28. záøí

Vydána Bøetislavova statuta, jež se týkala zbytkù pohanství v zemi (vypovìzení všech èarodìjù, kouzelníkù a hadaèù, vykácení a spálení posvátných stromù a hájù, zákaz pohøbívání mimo høbitovy aj.).

Kníže Bøetislav II. odmítl tolerovat neplnìní závazku polského vévody Vladislava Heømana (odvádìní poplatku za odstoupení Slezska jeho dìdem Bøetislavem I.) a nìkolika vpády zpustošil levobøežní Slezsko (od hradu Recen - Ryczyn až po Hlohov). Následoval odvetný polský vpád na severní Moravu; nakonec sjednán mír a obnoveno placení tributu (stanoveno již roku 1054 mírem v Quedlinburgu). Kladsko se dostalo do držení polského Boleslava (pozdìjšího Boleslava III.) jako èeské léno (udìlováno v léno Pøemyslovcùm nebo polským Piastovcùm).

kvìten

Nový vpád Bøetislava II. do Slezska (opanoval Kladsko a po rozboøení hradu Bardo nad Nisou vystavìl východnìji hrad Kamenec).

Houfy úèastníkù I. køížové výpravy (z Porýní, Frank a Saska) prošly Èechami (v Praze vyprovokovaly protižidovské bouøe) i Moravou. Židé se necítili bezpeèni a opouštìli zemi (souèasnì tajnì vyváželi své majetky za hranice - do Uher a Polska).

Bøetislav II. zajal dìdice brnìnského údìlu Oldøicha (syna Konrádova) a vsadil ho do vìzení; Oldøich byl (snad) mezi žijícími Pøemyslovci nejstarší a uplatòoval nárok na vládu v Praze (podle staøešinského øádu).

zaèátek roku

Slovanští mniši byli definitivnì vypuzeni ze Sázavského kláštera, klášter pøedán benediktinùm latinského obøadu.

Bøetislav naøídil konfiskaci židovských majetkù v Èechách.

Velikonoce

Bøetislav II. pøijal pozvání na dvorský sjezd v Øeznì od císaøe Jindøicha IV.; zde èeský kníže požádal císaøe, aby udìlil èeský stát v léno jeho pøítomnému mladšímu bratru Boøivojovi, kterého oznaèil za svého dìdice a následníka. Císaø této nezvyklé žádosti vyhovìl. Tento èin porušoval dosavadní praxi: nejenže odporoval staøešinskému øádu, ale rovnìž narušoval pravidlo, kdy císaø udìloval zemi v léno teprve tomu, kdo byl zvolen na tzv. kolokviích (císaø do volby nezasahoval). Tím byl vytvoøen precedens do budoucna. Boøivojovi jako prvnímu Pøemyslovci se dostalo léna, aèkoliv pøedtím nebyl v Èechách pøijat.

kvìten

Bøetislav II. vytáhl s vojskem na Moravu, obsadil hrad Podivín a pøedal jej novému pražskému biskupu Heømanovi (od února 1099). Koncem kvìtna se sešel na 'Luckém poli' s uherským králem Kolomanem a na zpáteèní cestì oblehl brnìnský hrad (dìdici brnìnského údìlu Oldøich a Litold se uchýlili do ciziny). Bøetislav svìøil správu Moravy do rukou bratra Boøivoje; synové údìlníka Oty Olomouckého Svatopluk a Ota zachovali vìrnost èeskému knížeti.

podzim

Vojenský zásah Bøetislava II. na hranicích jižní Moravy s Rakousy, kam se uchýlil vyhnaný Litold (Èeši oblehli hrad Raabs v Rakousích).

20. prosince

V lesích u Zbeèna byl smrtelnì zranìn 'jakýmsi Lorkem' (údajnì vrahem najatým Vršovci) kníže Bøetislav II.; o dva dny pozdìji zemøel. Kosmas o nìm napsal, že požíval velké lásky u svého národa a pøi jeho pohøbu plakali 'knìží i lid, bohatí i chudí'.

25. prosince

Z Moravy byl na knížecí stolec povolán Bøetislavùv mladší bratr BOØIVOJ II. [1100-1107].

poèátek ledna

Rychlý odjezd Boøivoje II. z Moravy umožnil návrat vypuzených moravských údìlných knížat - bratrù Oldøicha a Litolda, kteøí vytlaèili Boøivojovy posádky z Brnìnska a zmocnili se opìt dìdictví po svém otci Konrádovi.

srpen

Údìlný kníže Oldøich (nejstarší žijící Pøemyslovec) vytáhl s vojskem do Èech; pøedtím se objevil u císaøe Jindøicha IV. v Øeznì, kde za nabízený vysoký penìžitý obnos žádal propùjèení Èech v léno (podle staøešinského øádu mìl nárok na pražský stolec). Císaø vyhovìl Oldøichovì žádosti, avšak vyžadoval jeho uznání v Praze; vypukla první válka o èeský knížecí stolec. Oldøich nezískal podporu, jeho pokus o tažení na Prahu ztroskotal u Malína (pozdìjší Kutné Hory). Boøivoj II. umožnil Oldøichovi (i Litoldovi) návrat na Moravu - Oldøichovi na Brnìnsko, Litoldovi na Znojemsko (v Tøebíèi roku 1101 založili benediktinský klášter Nanebevzetí P. Marie).

Kníže Boøivoj II. zasáhl do bojù o polský trùn mezi Boleslavem III. a Zbygnìvem v prospìch Zbygnìva; èeské vojsko vtrhlo na Vratislavsko, podél Odry postoupilo až na Opavsko (tam se spojilo s oddíly údìlníka Svatopluka Olomouckého). Boøivoj se po získání výkupného vrátil do Èech, Svatopluk válèil dále (podnikl útoky do Slezska).

duben

Na Moravu vpadlo polské vojsko; po poèáteèním plenìní Olomoucka Moravané vytlaèili Poláky (na neznámém místì) ze zemì.

srpen

Boøivoj II. podpoøil tažení císaøe Jindøicha do Bavor proti jeho synùm, které skonèilo dlouhým vyjednáváním u øeky Øezné.

konec záøí

Nepøítomnosti knížete Boøivoje II. v zemi využil moravský údìlník Svatopluk Olomoucký (jeho bratranec) a vpadl do Èech s cílem obsadit Prahu; nepodaøilo se mu dobýt Pražský hrad, a proto ustoupil na Moravu.

poèátek kvìtna

Druhý pokus (úspìšný) Svatopluka o dobytí Prahy; moravské vojsko bylo podpoøeno uherským králem Kolomanem, polským knížetem Boleslavem III. a také Vršovci. Boøivoj II. uprchl z Èech do Polska (spolu s mladším bratrem Sobìslavem).

14. kvìtna

Èeským knížetem se stal SVATOPLUK [1107-1109]; souèasnì byl urèen jeho nástupcem mladší bratr Boøivoje - Vladislav (podporoval Svatopluka). Boøivoj II. uprchl do Øíše.

léto

Boøivoj II. si stìžoval na Svatopluka u nového císaøe Jindøicha V.; za pomoc mu slíbil sumu 5 tisíc høiven støíbra a zlata. Jindøich obeslal Svatopluka a pozval ho na svùj dvùr. Správu v Èechách svìøil Svatopluk svému bratru Otovi. Svatopluk byl zatèen a uvìznìn v Goslaru, Boøivoj II. byl Jindøichem znovu prohlášen èeským knížetem; pøitáhl k hranicím, avšak po zprávì o pøítomnosti Otova vojska (u Donína) ustoupil a uprchl do Polska. Mezitím Svatopluk nabídl Jindøichovi vysoké výkupné (10 tisíc høiven); ten propustil Svatopluka a udìlil mu Èechy v léno. Svatopluk vyždímal ze zubožené zemì 7 tisíc høiven, za zbytek musel ruèit jeho bratr jako císaøùv vìzeò.

podzim

Napadení Polska (Slezska) Svatoplukem.

záøí

Svatopluk podpoøil tažení Jindøicha V. do Uher (zpustošil èást Pováží). V té dobì vtrhli do zemì Poláci; Vršovci mìli nápor odrazit, avšak neuspìli.

27. øíjna

Svatopluk naøídil vyvraždìní Vršovcù (na hradì Vraclav - Vratislav nedaleko Litomyšle byl zavraždìn jejich pøedák Mutina s družinou); pøíèinou byla údajná kolaborace s Poláky. Zbylí Vršovci uprchli do Polska a Uher.

listopad

Uherský král Koloman vtrhl na Moravu. Svatopluk znovu spìchal na Moravu, aby zabránil plenìní Uhrù.

Do držení èeského knížete se dostala Ratiboø.

únor

Kníže Svatopluk zpustošil západní Uhry (Pováží až k Nitøe).

srpen

Svatoplukovo tažení do Polska (spolu s vojskem Jindøicha V.) - neúspìšné obléhání mìsta Hlohova, poplenìní èásti Slezska; zde byl Svatopluk 21. záøí zákeønì zavraždìn (vraha snad najali Vršovci). O knížecí stolec se pak ucházel Svatoplukùv bratr, olomoucký kníže Ota (vypuzený Boøivojem II.), syn krále Vratislava II. Vladislav a také Boøivoj II.

poèátek øíjna

V Praze vyhlášen knížetem VLADISLAV I. [1109-1117]. Ota dobrovolnì ustoupil (zùstalo mu Olomoucko). Boøivoj se pokusil získat vládu násilím. Využil bratrovy nepøítomnosti a zmocnil se Prahy i Vyšehradu. Vladislav požádal o pomoc císaøe.

poèátek ledna

Jindøich V. vtrhl s vojskem do Èech, pozval znepøátelené strany na jednání do biskupské vsi Rokycan. Za èeského knížete uznal Vladislava I. Boøivoje nechal spoutat železy a jako zloèince ho uvìznil až v Porýní (v Hammersteinu).

polovina roku

Vladislav I. se brutálnì vypoøádal se svými odpùrci (konfiskace majetku, muèení, oslepování, vyklešování); Ota II. byl uvržen do žaláøe (na právì dostavìném hradì Køivoklátì), syn krále Vratislava Sobìslav musel najít azyl v Polsku. Vladislav se nejdøíve smíøil s Otou (byl mu vrácen olomoucký údìl).

záøí

Vpád polského krále Boleslava III. Køivoústého do Èech (za podpory Pøemyslovce Sobìslava) pøes høebeny Krkonoš; Poláci pronikli až k Libici (k soutoku Cidliny a Labe), ale byli odraženi.

leden

Vladislav I. dosáhl významného diplomatického úspìchu; jako èeský kníže poprvé zastával úøad nejvyššího èíšníka na císaøském dvoøe Jindøicha V. (pøi svatbì Jindøicha V. s Matyldou Anglickou). Z této funkce se v polovinì 13. století zrodilo právo èeského krále náležet mezi kurfiøty a volit císaøe.

léto

Sobìslav napadl a vypálil Kladsko; to se dostalo do pøímého èeského držení.

bøezen

Po lednovém vzájemném jednání povolal èeský kníže Vladislav I. zpìt z Polska Sobìslava a vykázal mu labský údìl (Hradecko) a zanedlouho uprázdnìné moravské údìly - Brnìnsko a Znojemsko.

èervenec

Schùzka na øece Nise mezi Boleslavem III. Køivoústým a Vladislavem I., Otou a Sobìslavem; uzavøena pøátelská smlouva. Na pamì této události založil Vladislav nový klášter v Kladrubech.

kvìten

Na 'Luckém poli' pøi moravsko-uherské hranici se sešel Vladislav a uherský král Štìpán; schùzka skonèila neúspìšnì a pøerostla v bitvu, v níž bylo uherské vojsko poraženo a zahnáno za Váh.

prosinec

Sbližování Pøemyslovcù vyvrcholilo pøedáním vlády knížete Vladislava I. do rukou bratra BOØIVOJE II. [1117-1120], kterého povolal do Èech. Vladislav si ponechal údìl ve východních Èechách (až po Krkonoše).

Boøivoj II. bojoval po boku rakouského vojska v Uhrách.

Dìkan pražské kapituly Kosmas napsal svou trojdílnou Chronicu Boemorum; na nìj navázaly kroniky tzv. Kanovníka vyšehradského, Mnicha sázavského a nepøímo také letopisy Vincenciùv a Jarlochùv.

16. srpna

Došlo k výmìnì na knížecím stolci: Boøivoje II. vystøídal VLADISLAV I. [1120-1125] (pøíèiny tìchto zmìn nejsou známy). Boøivoj odešel do vyhnanství (do Uher, kde 2. února 1124 zemøel).

Opìt propukly rozpory mezi Pøemyslovci.

bøezen

Kníže Vladislav I. se vypravil na Moravu a zbavil svého bratra Sobìslava vlády v západomoravských údìlech. Znojemsko pøedal Litoldovu synu Konrádovi a správou Brnìnska povìøil Otu II. Olomouckého. Sobìslav musel uprchnout a pobýval v Polsku a v Øíši (zde se marnì snažil pøesvìdèit císaøe k tažení proti Vladislavovi).

únor

Do Èech se vrátil Sobìslav. Zásluhou matky obou bratrù (královny Svatavy) došlo v bøeznu t. r. k jejich smíøení - tìžce nemocný kníže Vladislav povolal k sobì na Vyšehrad Sobìslava a uznal ho za svého nástupce.

12. dubna

Zemøel kníže Vladislav I.; o ètyøi dny pozdìji dosedl na knížecí stolec poslední (ze ètyø) a jediný dosud žijící nejmladší syn krále Vratislava - SOBÌSLAV I. [1125-1140], oznaèovaný za nejschopnìjšího.

konec øíjna

Sobìslav I. vytáhl na Moravu, aby uspoøádal zdejší pomìry: odòal Otovi Olomouckému (èinil si nárok na knížecí stolec jako starší Pøemyslovec než Sobìslav) Brnìnsko a svìøil ho Vratislavovi, synovi brnìnského údìlníka Oldøicha (obnovil tak vládu potomkù zakladatelù údìlných moravských knížat).

listopad

Ota II. Olomoucký (Èerný) se odebral za novì ustaveným øímskonìmeckým králem Lotharem III. Saským na dvorský sjezd do Øezna a získal ho (za obrovskou sumu) k vojenskému zásahu proti Sobìslavovi.

Zemøel Kosmas, autor nejstarší èeské kroniky; kronika je psána latinsky a èlenìna na tøi díly (od tradièního stvoøení svìta a zmatení jazykù pod babylónskou vìží) až do kronikáøových dnù.

18. února

Pøedvoj trestné øíšské výpravy utrpìl v bitvì u Chlumce (nedaleko Ústí nad Labem) krutou porážku; Ota Olomoucký padl a Sobìslav propustil krále Lothara a všechny zajatce. Sobìslav se smíøil s Lotharem a ten mu udìlil èeské knížectví v léno a také titul nejvyššího øíšského èíšníka s právem hlasu pøi volbì øímskonìmeckého panovníka. Mezi panovníky vzniklo doživotní pøátelství. Na tomto spojenectví zaèal Sobìslav budovat novou èeskou zahranièní politiku.

záøí

Kníže Sobìslav I. se sešel na moravsko-uherské hranici s uherským králem Štìpánem; jednali spolu o urovnání vztahù mezi obìma státy. Souèasnì Sobìslav zbavil na Moravì údìlu syny Oty II. a dosadil v Olomouci za vládce Václava, pražského Pøemyslovce; po jeho smrti (1130) propustil z vìzení Konráda Znojemského (zatèen 1128) a Vratislava Brnìnského a vrátil jim údìly (na Olomoucku vládl sám s pomocí biskupa Jindøicha Zdíka, nastoupil 1126).

kvìten

Na dvorském sjezdu v Merseburku navštívil Sobìslav øímskonìmeckého krále Lothara; Sobìslavovo vojsko se úèastnilo obléhání Norimberku (ovládán odbojnými Štaufy).

Proti Sobìslavovi I. se zaèala formovat silná opozice v èele s pražským biskupem Menhartem. Sobìslav dal také uvìznit znojemského knížete Konráda I. a brnìnského knížete Vratislava poslal do vyhnanství (vrátil se do Brna už pøíštího roku).

polovina roku

Èeské vojsko bojovalo po boku uherského krále Štìpána II. proti byzantskému císaøi Janu II. Komnénosovi v karpatské kotlinì.

èerven

Odhalen atentát na knížete Sobìslava I.; nad pozatýkanými úèastníky spiknutí byly vyneseny veøejným soudem na Vyšehradì tvrdé tresty (mj. syn knížete Bøetislava II., Bøetislav, jenž se sám spiknutí nezúèastnil, byl oslepen, další byli 'ètvrceni a lámáni kolem', což byla v Èechách novinka).

èervenec

Sobìslav I. bojoval po boku Lothara proti Štaufùm.

Oddíl 300 èeských jezdcù (pod vedením syna Boøivoje II. Jaromíra) se zúèastnil tzv. Øímské jízdy krále Lothara do Itálie.

Sobìslav I. se svým vojskem vpadl do Slezska, aby podpoøil proti polským intrikám kandidaturu Bély II. na uherský trùn (protikandidát Boris). Slezsko poplenili Moravané - levý bøeh horní Odry (1134), Sobìslav se dostal až na Pováží. Èesko-polský konflikt ukonèen pøímìøím na snìmu v Merseburku (srpen 1135).

Sobìslav I. dal novì opevnit Pražský hrad a zaèal budovat nový palác.

K èeskému státu pøešel budyšínský kraj jako øímskonìmecké léno (do roku 1254, ale ne bez pøerušení). Poslední Pøemyslovci považovali Lužicko za oblast periferní, kterou dávali vìnem a všelijak je dìlili.

Sobìslav I. navštívil svého švagra Bélu II., zastavil se i v Olomouci a uvedl syna Vladislava do uprázdnìného olomouckého údìlu.

kvìten

Došlo k dùležité schùzce Sobìslava I. s polským králem Boleslavem Køivoústým na hradì v Kladsku; ukonèeno èesko-polské nepøátelství (zapoèaté roku 1132). K Moravì patøilo ještì Hlubèicko a Prudnicko.

kvìten

Nový øímskonìmecký král Konrád III. Štaufský svolal do Bamberka svùj první dvorský sjezd; pøítomný kníže Sobìslav I. si zde vymohl udìlení Èech v léno pro svého syna Vladislava.

èerven

Sobìslav svolal do Sadské 'bojovníky prvního a druhého øádu' (své stoupence); zavázal je pøísahou vìrnosti a pøimìl je potvrdit nástupnictví synu Vladislavovi.

èerven

Èeské vojsko se zúèastnilo tažení na stranì krále Konráda proti Jindøichu Pyšnému, bavorskému a saskému vévodovi, k boji však nedošlo, Èechové se vrátili s bohatou koøistí.

14. února

Na hradì 'Hostin' ve východních Èechách zemøel èeský kníže Sobìslav I.; byl pochován po boku rodièù a sourozencù na svém oblíbeném sídle - Vyšehradì.

17. února

Novým èeským knížetem byl po dlouhých jednáních zvolen VLADISLAV II. [1140-1172]; nebyl to však Sobìslavùv prvorozený syn (jak bylo pùvodnì stanoveno), ale stejnojmenný syn Sobìslavova bratra Vladislava I., tedy jeho synovec.

léto

Inauguraèní cesta knížete Vladislava na Moravu; potvrdil údìly Konrádu Znojemskému a Vratislavu Brnìnskému, avšak (na pøímluvu biskupa Zdíka) zbavil Sobìslavova syna Vladislava Olomouckého údìlu (vrácen Otovi III. po jeho patnáctiletém exilu v Rusku). Na Moravì byl znovu restituován systém tøí údìlù a obnovena vláda pùvodních údìlných dynastií Bøetislavových potomkù. Pøesto se stala Morava oporou koalice proti Vladislavovi II. (za vùdce zvolen Konrád Znojemský).

V Praze na Strahovì založen první premonstrátský klášter (z iniciativy olomouckého biskupa Jindøicha Zdíka s podporou Vladislava II.). Osazen byl øeholníky z porýnské kanonie ve Steinfeldu.

Došlo k založení mnoha mužských klášterù premonstrátských (Doksany, Želiv, Louòovice, Litomyšl, Hradisko u Olomouce - pùvodnì benediktinského øádu), cisterciákù (Plasy, Sedlec, Mnichovo Hradištì, Svaté Pole) a také ženských klášterù.

únor a bøezen

Vladislav II. musel drasticky zakroèit proti opozici na Moravì - nechal obìsit nìkolik svých pøedních odpùrcù.

jaro

Silné vojsko Konráda Znojemského vtrhlo do Èech, s vojskem Vladislava II. se støetlo nedaleko Èáslavi; po poèáteèním vyjednávání bylo Vladislavovo vojsko poraženo. Konrád oblehl Pražský hrad, ten se však ubránil (i pøes požár kostela sv. Víta a kláštera sv. Jiøí).

èerven

Kníže Vladislav II. získal podporu øímskonìmeckého krále Konráda (stali se pøíbuznými, Vladislav se oženil s Konrádovou nevlastní sestrou), takže øíšské vojsko vstoupilo do Èech. Konrád Znojemský pøerušil obléhání a vrátil se na Moravu.

jaro

Trestná výprava Vladislava II. na Moravu; Znojemsko, Brnìnsko a Olomoucko zpustošeno. Moravští Pøemyslovci byli ponecháni ve svých údìlech, usmíøení zprostøedkoval papežský legát kardinál Guido (konec roku). Pøíèiny rozporù nebyly odstranìny.

3. èervna

Papež Eugenius III. vyhlásil proti odbojným moravským knížatùm slavnostní klatbu (podvolil se Ota III. Olomoucký, klatbu odepøel Konrád Znojemský).

léto

Kníže Vladislav II. vojensky zasahoval do mocenských sporù v Bavorsku.

Èeské vojsko Vladislava II. podporovalo tažení øímskonìmeckého krále Konráda III. do Slezska.

podzim

Vladislav II. zakroèil proti Konrádu Znojemskému, poplenil celý údìl, oblehl hrad Znojmo; Konrád uprchl k øímskonìmeckému králi Konrádovi. Teprve na jeho pøímluvu byl mu údìl vrácen (v 'klidu' pak ve Znojmì dožil, zemøel pøed rokem 1161).

kolem 1146

V klášteøe Hradisko u Olomouce vznikly Letopisy hradisko-opatovické na základì Ekkehardovy svìtové kroniky a domácích letopiseckých dìl (napøíklad análù pražských). Letopisy zaznamenávají kompilaènì obecné dìjiny od poèátku letopoètu do roku 893, léta 894-1145 se vztahují k èeským dìjinám.

Olomoucký biskup Jindøich Zdík získal jako odmìnu za své služby knížeti Vladislavovi II. nejstarší tzv. imunitu, listinu s øadou výsad pro všechny statky olomouckého biskupství (jeho lidé byli vyòati ze správní a soudní pravomoci údìlných knížat, osvobozeni od mnoha povinností, vèetnì robot). Olomoucké knížectví nastoupilo cestu k samostatnému nejen církevnímu, ale i politickému útvaru, který podléhal pøímo èeskému knížeti. Jednalo se o jednu z prvních tzv. exempèních listin na našem území.

kvìten

Èeský kníže Vladislav II. (po boku francouzského krále Ludvíka VII., øímskonìmeckého Konráda III. a ještì dalších králù a vévodù) se zúèastnil se svými oddíly druhé køížové výpravy, která však do Palestiny vùbec nedorazila (zásobovací potíže, boje s Turky, nemoci). Pøi zpáteèní cestì se zastavil v Caøihradì (setkal se zde s byzantským císaøem Manuelem) a v Kyjevské Rusi, kde navázal pøátelské styky s knížetem Izjaslavem Mstislavièem (jaro 1148).

léto, podzim

Po dobu Vladislavovy nepøítomnosti spravoval èeský stát jeho bratr Dìpolt; toho využil druhorozený syn Sobìslava I. Sobìslav (žil ve vyhnanství v Øíši) a se svým vojenským oddílem pronikl do Èech. Byl však obklíèen, zajat u Zdic a pozdìji uvìznìn na Pøimdì.

kvìten

Na øíšském snìmu v Merseburku (svolal jej nový øímskonìmecký král z dynastie štaufské Fridrich I. Barbarossa - Rudovous) se pøihlásil o nárok na èeský trùn tøetí syn knížete Sobìslava I. Oldøich (za vysoký finanèní obnos). Zásluhou nového pražského biskupa Daniela I. (synovce Jindøicha Zdíka) se nakonec spokojil s údìlem ve východních Èechách; Daniel se stal pøedním Vladislavovým rádcem.

záøí

První setkání Fridricha I. Barbarossy s èeským knížetem Vladislavem.

èerven

Dvorský snìm ve Würzburku spojený se svatbou císaøe Fridricha I. (Vladislav II. se pøed tøemi roky rovnìž oženil, již podruhé, s durynskou šlechtiènou Juditou - Jitkou) pøinesl sblížení s Vladislavem II.; ten pøislíbil Barbarossovi pomoc k plánovanému tažení proti Milánu za pøíslib udìlit Vladislavovi královský titul a vrátit mu Budyšínsko. Touto tajnou dohodou nastal obrat ve Vladislavovì zahranièní politice, nastalo období blízkých kontaktù obou panovníkù. Vladislav rovnìž souhlasil s návratem knížete Spytihnìva (syna Boøivoje II.) do vlasti.

záøí

Vladislav II. vyhlašuje zøízení rakouského vévodství; to je doklad rùstu autority èeského knížete (za vydatného pøispìní diplomatických schopností biskupa Daniela).

Vladislavova vojenská pomoc Fridrichovi pøi jeho tažení do Polska; Vladislav II. se osvìdèil i jako zprostøedkovatel pøi jednání s polským panovníkem Boleslavem IV.

poèátek ledna

Konal se øíšský snìm v Øeznì, pøi nìmž císaø Fridrich I. znovu vyzval èeského knížete k úèasti na italském vojenském tažení; Vladislav svou úèast potvrdil. I císaø splnil svùj slib: 11. ledna 1158 obdržel Vladislav II. za své služby dìdièný titul královský. Èeská šlechta pøijala zpoèátku tyto zprávy s rozpaky (hájila své právo na spolurozhodování ve státních záležitostech a pøi vysílání zahranièních výprav); z toho je patrný postupný politický rùst šlechty. Fridrich Barbarossa udìlil rovnìž Vladislavovi Horní Lužici (omezené na Budyšínsko) lénem.

kvìten-øíjen

Pod Vladislavovým vedením se úèastnily èeské oddíly vojenské výpravy proti Milánu (vyznamenaly se i v bojích u Brescie - první pøešly øeku Addu); 8. záøí byl uzavøen mír (Milán nepadl) a císaø opìt vlastnoruènì korunoval krále Vladislava. Vládce èeské zemì tak v rámci Svaté øíše øímské zaujal spoleèenské postavení hned za císaøem.

Kaplan biskupa Daniela I. Vincentius na pøíkaz biskupa opatøil (a asi následujícího roku pøivezl do Èech) opis Dekretu Gratianova, sbírky norem kanonického práva (sestavil ho okolo roku 1140 boloòský právník, mnich Gratian).

Syn zemøelého knížete Sobìslava I. Sobìslav II. (vìznìný již pøed léty na Pøimdì za odboj proti Vladislavovi) se neoèekávanì zmocnil Olomouce; po obležení hradu se však s Vladislavem smíøil a odebral se do Prahy, aby se ujal slíbeného údìlu. Byl zde však vìrolomnì zatèen a opìt uvìznìn na Pøimdì.

duben-záøí

Druhá výprava císaøe Fridricha I. do severní Itálie; nepøinesla však oèekávaný výsledek (i pøes pomoc èeských oddílù, které vedl kníže Bedøich se strýcem Dìpoltem).

poèátek roku

Tøetí tažení Fridricha proti Milánu; mìsto bylo koneènì dobyto, obyvatelstvo vystìhováno a Milán srovnán se zemí. Èeský král Vladislav II. se vrátil s velkou slávou (i s podílem 1000 høiven støíbra a zlata) domù. Získal i nový erb - støíbrného lva v èerveném poli; dosud užívali Pøemyslovci èernou orlici na støíbrném štítu.

Vladislav II. zasáhl do sporù o uherský trùn ve prospìch Štìpána III.; vpád èeského vojska zastavily byzantské oddíly císaøe Manuela (podporoval Štìpánova odpùrce - Štìpána IV.) nìkde na Tise.

leden

Vladislav II. (jako èeský král I.) intervenoval v Bavorsku a Švábsku.

konec roku

Èeské oddíly podpoøily nové tažení Fridricha Barbarossy do Itálie (skonèilo neúspìšnì).

Stavba kamenného mostu v Praze pøes Vltavu (tzv. Juditina podle druhé manželky krále Vladislava Judity Durynské, roku 1153 si vzala jako dvacetiletá skoro o 20 let staršího èeského panovníka); 1. února 1342 se zøítil po tuhé zimì.

Spory mezi císaøem Fridrichem I. Barbarossou a nejmladším synem krále Vladislava II. Vojtìchem (v listopadu 1168 intronizován v Salcburku na biskupský stolec) o salcburský metropolitní stolec. 'Salcburské události' odhalily slabost èeské politiky (chybìla koncepènost); tato bezradnost se datuje úmrtím pražského biskupa Daniela (1167). Èeský král ztrácel 'svou tváø' pøílišnou podbízivostí císaøi.

Poprvé je zmínìn úøad královského úøedníka dvorského sudího (pod titulem summus index èi index curie).

srpen

Vladislav se zúèastnil po boku císaøe Fridricha výpravy do Polska (k urovnání sporù o polský trùn mezi Mìškem Starým a polskými šlechtici); ke smíru došlo bez boje.

konec roku

Rezignace krále Vladislava II. ve prospìch prvorozeného syna BEDØICHA [1172-1173], kterou chtìl král obejít staøešinský øád. Bedøich si už pøedtím odbýval vladaøský køest na Moravì. Vladislav si vymínil k užívání Budyni s nìkterými statky v Èechách a rezidenci ve Strahovském klášteøe. Vladislav se tímto krokem postavil za princip primogenitury (nástupnictví nejstaršího syna) a pominul obvyklou 'volbu' panovníka shromáždìním feudálù. O trùn se však proti Bedøichovi pøihlásili potomci Sobìslava I. - nejstarší Sobìslav (vìznìný na Pøimdì), Oldøich (trávil léta ve vyhnanství) a Václav. O pomoc požádali císaøe Fridricha I. Barbarossu, ten hodnotil Bedøichùv nástup na èeský trùn jako protiprávní (byl uèinìn bez porady s ním). Navíc Fridrich nehodlal dodržet slib, že královská èeská koruna bude patøit Vladislavovým nástupcùm dìdiènì.

polovina roku

Na 'pøíkaz' císaøe Fridricha I. Barbarossy byl Sobìslav propuštìn z vìzení a pøivezen do Prahy; zde se mu dostalo slavného uvítání.

záøí

Císaø Fridrich pozval Vladislava s Bedøichem na jednání do Hermsdorfu u Gery, kde zbavil Bedøicha vlády (panoval jen 9 mìsícù) a èeským panovníkem ustanovil syna Sobìslava I. Oldøicha. Ten se však vládnutí dobrovolnì vzdal a postoupil je (jen s knížecím titulem) svému staršímu bratru SOBÌSLAVOVI II. [1173-1178] spolu s podáním pìti korouhví jako symbolu císaøova udìlení Èech v léno. Èechy znovu pøestaly být královstvím, vùle císaøe o nich rozhodovala více než kdy pøedtím. Èeská státnost se ocitla v hluboké krizi, kterou pøekonal až definitivní nástup Pøemysla Otakara I.

øíjen

Král Vladislav odcestoval na statek své druhé manželky do Meerane v Durynsku (tam již 18. ledna 1174 zemøel).

Bývá uvádìno konání zemského snìmu v Brnì (asi coby první moravský snìm); jde však o Boèkovo falsum.

jaro

Císaø Fridrich Barbarossa sesadil na snìmu v Øeznì biskupa Vojtìcha z vedení salcburské diecéze.

záøí

Nová (již pátá) 'italská jízda' Fridricha I. Barbarossy proti severoitalským mìstùm; èeské oddíly vedl Sobìslavùv bratr Oldøich. Výprava narazila na znaèné problémy: v Ulmu se m욝ané postavili proti drancujícím èeským vojákùm, pøi obléhání Alessandrie dezertovalo mnoho nespokojených vojákù.

Kníže Sobìslav II. udìlil tzv. práva pražským Nìmcùm (první náznak zvláštního mìstského práva); mìla platit pro Nìmce bydlící v pražském podhradí ('qui manent in suburbio Pragensi') a také pro všechny, kteøí se mezi nimi usadili a chtìli žít 'podle jejich práva'. Najdeme zde napøíklad zásadu osobní svobody a dvojí systém trestù (penìžní, fyzické).

Sobìslav II. požadoval od rakouského vévody Jindøicha II. pøedání kolonizované èásti Vitorazska (celý les náležel Èechám); Sobìslava podporoval štýrský markrabì Ota a uherský král Béla III. Spor pøerostl v otevøený boj; zahájil ho Ota, který vypálil nìkolik usedlostí a kostelù, v srpnu 1176 vpadlo èeskomoravské vojsko pøes Eggenburg do Rakous. Vévoda Jindøich ustoupil za Dunaj a Sobìslavovo vojsko se spojenci mohlo bez pøekážek vypálit øadu vesnic na levém bøehu Dunaje. Po návratu Sobìslava do Èech vpadli Rakušané na Znojemsko. Následoval nový vpád Sobìslava se znojemským Konrádem Otou do Rakous (10.-19. prosince 1176 vypálili i klášter v Zwettlu). Papež Alexandr III. potrestal klatbou Sobìslava II. (za devastaci kostelù).

Kníže Sobìslav II. vydatnì podporoval církevní instituce: cisterciácký klášter v Plasích získal dva újezdy (1175), johanitùm bylo udìleno privilegium, kladrubskému klášteru v únoru 1177 darován rozsáhlý újezd. Jeho pøízni se rovnìž tìšil i obchod.

èerven

Pøi rakouském vpádu na Moravu (vévoda Leopold) byl kníže Sobìslav II. zahnán na útìk do Èech. Narùstaly rozpory mezi èeským knížetem a moravskými údìlnými knížaty (Sobìslav nechal na poèátku roku 1177 uvìznit bratra Oldøicha, do olomouckého údìlu dosadil nejmladšího bratra Václava). Zvl᚝ hrozivých rozmìrù nabývaly rozpory se znojemským a brnìnským údìlníkem Konrádem Otou (oèekával, že po zatèení Oldøicha získá Olomoucko). Èást èeských velmožù zradila Sobìslava; ten se uchýlil na hrad Skálu (snad ve støedních Èechách).

konec èervna

Rozchod Sobìslava ('knížete sedlákù') s Barbarossou dosáhl vrcholu. Sesazený kníže BEDØICH (pobývající na Barbarossovì dvoøe) získal v Turínì (od císaøe Fridricha) Èechy v léno [1178-1189] za tuènou penìžní sumu. Jeho vláda byla naplnìna bojem o trùn.

podzim

Nový èeský kníže Bedøich dospìl do Prahy, kde byl slavnostnì uvítán. O Vánocích 1178 se vypravil na císaøovo pozvání do Würzburku na dvorský snìm.

23. ledna

Bitva u Lodìnic (poblíž Berouna) mezi vojsky Sobìslava a Bedøicha (ten se zastavil až u obce Prèice). O ètyøi dny pozdìji se bitva opakovala nedaleko Pražského hradu (dodnes se tu øíká Na bojišti); prùbìh vyhlížel stejnì do okamžiku, kdy do boje na stranì Bedøicha zasáhly oddíly moravského Konráda II. Oty (bývalého Sobìslavova spojence). Sobìslav byl poražen, ale ještì rok se bránil z hradní skály; koncem roku 1179 hrad padl, kníže utekl do ciziny a 29. ledna 1180 zemøel.

kvìten

Hranièní spor o Vitorazsko ukonèen v Chebu na jednání svolaném císaøem Barbarossou za úèasti knížete Bedøicha, jeho nevlastního bratra 'Primezla marggravia de Moravia' - Pøemysla, markrabìte z Moravy - a Konráda Oty. Souèasnì byla pevnì stanovena jižní hranice èeského státu (ztratil jižní èást Vitorazska).

léto

Vypukla vzpoura èeské šlechty, kníže Bedøich (podle Františka Palackého 'dìlal se hrdým a tvrdým, moci v sobì nemaje') byl vypuzen z Èech. Povstalci zvolili pražským vládcem moravského údìlného knížete Konráda II. Otu; ten pøitáhl s vojskem a po delším obléhání dobyl Prahu.

záøí

Vypuzený kníže Bedøich se uchýlil na císaøský dvùr Fridricha Barbarossy; nalezl u nìj podporu. Císaø obeslal pùvodce odboje do Øezna a (podle kronikáøe Jarlocha) 'chtìje je zastrašit, dal pøinésti mnoho seker, jako by je chtìl dát popravit. Tu se mu vrhli k nohám, prosili o milost a zmìnivše nutnost za vùli, pøijali Fridricha (Bedøicha) za pána a vévodu, tak moudrý císaø moudøe potlaèil spiknutí odbojníkù a Fridrichovi vrátil Èechy, Konrádovi pak poruèil, aby se spokojil s Moravou'. 'Šalomounský' císaøùv výrok je interpretován jako poèátek nových státoprávních vztahù Èech a Moravy: zøízení Markrabství moravského, Konrád II. Ota dostal Moravu v léno (v listinì z roku 1190 nazýván 'Boemorum dux, quondam marchio Moraviae'). Bedøich se stal èeským knížetem. Vznikla - rovnoprávná diarchie Èech a Moravy, jedno spoleèné dynastické soustátí.

kvìten

Další odboj proti Bedøichovi (pobýval u císaøe Barbarossy v Mohuèi) vedl nejmladší syn Sobìslava I. Václav (bývalý olomoucký údìlník). Za pomoci Bedøichova bratra Vojtìcha (roku 1183 byl Barbarossou omilostnìn a ujal se arcibiskupského úøadu v Salcburku) a vojska Leopolda V. Rakouského (Babenberského) byl Václav vytlaèen z Èech; za tuto pomoc udìlil Bedøich Leopoldovi èást Vitorazska jako léno.

Založen premonstrátský klášter v Milevsku; opatem Jarloch.

léto

Bedøich využil zaneprázdnìní Barbarossy v Itálii a vyslal svého bratra Pøemysla (Otakara I.) se silným vojskem na Moravu 'rozhnìván na Konráda Moravského jednak pro starou køivdu, že se pokusil pøed tøemi roky vyhnati ho z království, jednak pro odcizení Moravy' (Jarloch). Èeské oddíly bez pøekážek zpustošily Bítovsko a Znojemsko a bez odporu odtáhly do Èech.

konec listopadu

Nový vpád èeského vojska v èele s knížetem Bedøichem na Moravu; u Lodìnic (mezi Moravským Krumlovem a Pohoøelicemi) došlo 10. prosince k bitvì s vojskem Konráda Oty. Zvítìzili Èechové, na bojišti zùstalo na 4 tisíce padlých, pøièemž šlo o jedinou bitvu Èechù a Moravanù v našich dìjinách. I èeské vojsko utrpìlo znaèné ztráty a ustoupilo do Èech.

bìhem roku

Vitorazsko dáno lénem Hadmarovi z Kuenringu.

léto

'Konrád trápením zmoudøel a vida, že nemùže klást odpor vévodovi Fridrichovi (Bedøichovi) a Èechùm, prostøednictvím dobrých lidí pøišel k nìmu do Knína a stali se od té doby pøáteli.' Takto popisoval kronikáø Jarloch schùzku knížete Bedøicha s Konrádem Otou ve Starém Knínì u Dobøíše. Na dohodu, v níž Konrád uznal Bedøichovu svrchovanost, pùsobilo i to, že Konrádovi bylo slíbeno nástupnictví v Praze; souèasnì došlo ke zrušení lenní závislosti Moravy na Øíši a byla obnovena integrita pøemyslovského státu.

5. bøezna

Rozpory mezi knížetem Bedøichem a jeho bratrancem, pražským biskupem Jindøichem Bøetislavem, byly øešeny na snìmu v Øeznì za pøítomnosti sporných stran a císaøe Fridricha Barbarossy; císaø jmenoval pražského biskupa øíšským knížetem (vystavil mu slavnostní privilegium zpeèetìné zlatou bulou), èímž ho vyòal z pravomoci èeského panovníka. Jako øíšský kníže byl pražský biskup pøímo podøízen císaøi. Tento akt v podstatì znamenal, že se èeský stát rozpadl na tøi celky: Èeské knížectví, Moravské markrabství a pražské biskupství.

25. bøezna

Uprostøed pøíprav na novou køížovou výpravu zemøel kníže Bedøich (pochován ve Svatovítské katedrále). Jeho smrtí byla uzavøena neradostná kapitola vývoje èeského státu. Nástupcem Bedøicha se stal moravský markrabì KONRÁD II. OTA [1189-1191], èímž byly Èechy a Morava opìt spojeny osobou jednoho panovníka (Markrabství moravské však nepøestalo existovat).

kvìten

Na dvorském sjezdu v Øeznì pøevzal Konrád II. Ota z rukou císaøe Barbarossy Èechy v léno.

èervenec

Konrád Ota na pøání Barbarossova syna krále Jindøicha VI. vojensky zakroèil v Míšni, kde zuøila válka mezi markrabìtem Otou a jeho synem Albrechtem (èeské vojsko kraj znaènì poplenilo, ke smíøení došlo v srpnu 1189 ve Würzburku).

léto

Na sjezdu šlechty a prelátù v Sadské (u Nymburka) vyhlášen nejstarší zákoník v èeských zemích, tzv. Statuta Konráda Oty (text známe z pozdìjších potvrzení - 1212, 1229, 1237); šlo o zákoník zvykového práva, které pøiznávalo mimo jiné dìdièné vlastnictví pùdy feudálùm.

druhá polovina roku

Konrád Ota uspoøádal vztahy mezi obìma èástmi èeského státu podle stavu pøed rokem 1182: na Olomoucko opìt uvedl syny Oty III. Vladimíra a Bøetislava, Brnìnsko se (údajnì) dostalo do rukou Spytihnìva a Svatopluka (uvádìni až ve falsu ze 14. století) a Znojemsko si Konrád Ota podržel ve vlastní správì (z titulu knížete èeského - dux Boemorum).

25. øíjna

Konrád Ota založil s matkou Marií premonstrátský klášter v Louce u Znojma.

zima-léto 1191

Úèast èeských oddílù (vedených knížetem Dìpoltem) na tøetí køížové výpravì do Palestiny; skonèila neúspìšnì (zahynul pøi ní i císaø Barbarossa a Konrádùv bratr Dìpolt).

duben

Kníže Konrád Ota se zúèastnil tzv. Øímské jízdy (korunovace Jindøicha VI. v Øímì); poté se jeho výprava vydala na tažení do jižní Itálie. Pøi obléhání Neapole bylo vojsko postiženo morovou epidemií; 9. záøí jí podlehl i Konrád Ota. Do èela státu se dostal bratr Sobìslava II. VÁCLAV II. [1191-1192], tehdy nejstarší Pøemyslovec. Jeho vláda trvala jen tøi mìsíce; první proti nìmu vystoupil Pøemysl.

leden

Pražský biskup Jindøich Bøetislav se odebral k císaøi Jindøichovi VI. se stížností na knížete Václava II. (nepøihlásil se o propùjèení léna). Za lákavé sliby (6 tisíc høiven støíbra) si naklonil císaøe a ten opìt zasáhl do mocenských bojù o knížecí stolec: Václav byl odstranìn (uprchl ze zemì a zanedlouho zemøel v Míšni) a na trùn usedl PØEMYSL OTAKAR I. [1192-1193]. Morava byla dána jeho bratru Vladislavu Jindøichovi.

srpen

Vpád èeského vojska do Bavorska; Pøemysl vypomáhal svému švagrovi Albrechtovi. Narùstalo napìtí mezi císaøem Jindøichem VI. a Pøemyslem (samostatnìjší politika èeského knížete, nesplácení úplatku, Pøemyslovo vyjednávání s císaøovým odpùrcem Jindøichem Lvem).

èerven

Na snìmu ve Wormsu odebral císaø Jindøich VI. vládu v Èechách Pøemyslovi a propùjèil je v léno biskupu JINDØICHU BØETISLAVOVI [1193-1197].

srpen

Jindøich Bøetislav vpadl s vojskem do Èech, s Pøemyslovými oddíly se setkal u Zdic (nedaleko Berouna); k boji však nedošlo pro zradu èeských velmožù. Pøemysl se stáhl do Pražského hradu, kde se více než ètyøi mìsíce stateènì bránil.

prosinec

Jindøich Bøetislav dobyl Pražský hrad, Pøemysl uprchl za hranice.

kvìten

Jindøich Bøetislav vtrhl na Moravu a podrobil si ji (Vladislava Jindøicha, Pøemyslova bratra, odvedl do Prahy); od roku 1195 se na Moravì opìt pøipomínají bratøi Vladimír a Bøetislav (v Olomouci), Spytihnìv a Svatopluk (v Brnì). Jindøichovi se podaøilo soustøedit do svých rukou moc nad celým pøemyslovským státem.

léto

Vpád knížete Jindøicha Bøetislava do Míšeòska.

Tažení císaøe Jindøicha VI. do Itálie (dobýval sicilské dìdictví) se zúèastnily i èeské oddíly.

Založen premonstrátský klášter v Teplé.

jaro

Návštìva papežského legáta Petra z Kapue odhalila prohøešky v øadách èeského kléru (nedodržování slibu èistoty, tj. zdrženlivosti ve styku se ženami).

kvìten

Pøemysl Otakar I. za pomoci Albrechta z Bogenu vtrhl do Èech a dostal se až k Praze; šlechta se postavila za Jindøicha, Pøemysl byl vytlaèen ze zemì. Jeho pokus o zpìtné dobytí trùnu nevyšel.

15. èervna

V Chebu zemøel kníže Jindøich Bøetislav (pohøben v premonstrátských Doksanech).

22. èervna

Na pražský stolec byl povolán nejmladší syn krále Vladislava, VLADISLAV JINDØICH [1197]; pøevzal vládu i nad Moravou.

1. listopadu

Kníže Vladislav ustanovil svého kaplana Daniela Milíka novým pražským biskupem a pøijal od nìj (manskou) pøísahu vìrnosti.

6. prosince

Došlo k neozbrojenému støetu vojska Pøemyslova (v listopadu pøekroèilo hranice a smìøovalo ku Praze) s oddíly knížete Vladislava (jeho mladšího bratra). Místo oèekávaného bratrovražedného boje 'vévoda Vladislav pøece ustoupil, jednak pro dobro míru, jednak z bratrské lásky, a smíøil se se svým bratrem tak, že budou panovat zároveò oba, onen na Moravì, tento v Èechách, a že oba jako jednoho ducha budou mít a jedno knížectví' (Jarloch). PØEMYSL OTAKAR I. [1197-1230] pøevzal žezlo èeského knížete, Vladislav Jindøich se stal prvním skuteèným moravským markrabìtem (jeho potomci mìli vládnout na Moravì dìdiènì). Vladislav uznal dìdiènou vládu potomkù Pøemysla I. Otakara. Rozbroje a štvanice mezi Pøemyslovci ustaly.

8. záøí

Souboje o dìdictví v øímskonìmecké øíši (po smrti Jindøicha VI.) mezi Štaufy (Filip Švábský) a Welfy (Ota IV. Brunšvický) využil Pøemysl (byl spojenec Štaufù) k upevnìní své moci: pøi korunovaci v Mohuèi vydal Filip Pøemyslovi listinu, v níž mu potvrdil udìlení dìdièné hodnosti královské; souèasnì uznal právo èeské feudality volit si vládce bez vnìjších zásahù, uznal i staré hranice èeského státu a právo krále na investituru pražských biskupù.

øíjen

Nový èeský král (v poøadí tøetí, ale první dìdièný) podpoøil Filipa Švábského ve válce v Porýní mezi Filipem a Otou IV. (zasloužil se o Filipovo vítìzství pøi pøechodu øeky Moselu).

kolem 1200

Do Èech pøišel øád nìmeckých rytíøù.

poèátek roku

Na naléhání papeže (vytýkal Pøemyslovi jeho náklonnost k Filipovi) pøešel èeský panovník do tábora Oty IV. Brunšvického.

kvìten

Pøemysl na stranì Oty Brunšvického vybojoval první vítìznou bitvu se svým nedávným spojencem Filipem Švábským - vyhnal ho z Erfurtu; brzy nato pomohl Otovi i pøi obléhání Merseburku.

24. srpna

Pøemysl Otakar I. získal v Merseburku od Oty Brunšvického stvrzení svého královského titulu; potvrzení ze strany papeže znamenalo novou korunovaci èeského panovníka papežským legátem Guidem (29. dubna 1204) 'na vìèné èasy'.

jaro

Papež Innocenc III. potvrdil Pøemyslu Otakarovi I. privilegium investovat biskupy v èeských zemích a uznal jeho královský titul (19. dubna) 'na èasy budoucí i vìèné'; Pøemyslùv pokus o zøízení arcibiskupství v Praze skonèil však neúspìšnì.

èervenec

Pùvodnì pražský kanovník, poté poustevník a první opat sázavského kláštera Prokop byl prohlášen za èeského svìtce.

záøí

Jednání Pøemysla s Filipem Švábským (ten pøedtím prohlásil Pøemysla za sesazeného a udìlil Èechy v léno Dìpoltovi III.), které pøineslo vzájemné usmíøení; Pøemysl slíbil zaplatit 7 tisíc høiven odškodného a Filip se zøekl Dìpolta. Po zavraždìní Filipa Švábského (èerven 1208) zaèal Pøemysl podporovat papežského kandidáta na øíšský trùn - mladièkého Fridricha, krále sicilského (syna Jindøicha VI.).

Pøemysl provdal dceru Markétu za dánského krále Valdemara; tøebaže zemøela už osm let po svatbì, pro svou dobrotu a laskavost se stala královna Markéta-Dagmar populární v dánských dìjinách.

Moravský markrabì Vladislav Jindøich spolu s olomouckým biskupem Robertem (1201-1240) založil v letech 1204-1205 cisterciácký klášter na Velehradì.

kolem 1210

Provedena penìžní reforma; dosavadní nekvalitní denáry (dvoustranné) nahrazeny tzv. brakteáty (s ražbou po jedné stranì) podle míšeòského vzoru. Zavedení brakteátù signalizovalo prudce se rozvíjející domácí i mezinárodní obchodní smìnu. Opìt se na nich objevuje výtvarná podoba èeského znaku - èeského lva.

20. bøezna

Císaø Ota Brunšvický 'za zradu' Pøemysla udìlil ve Frankfurtu nad Mohanem Èechy v léno jeho prvorozenému synu Vratislavovi.

26. záøí

V Basileji vydána Pøemyslu Otakaru I. novým øímskonìmeckým panovníkem Fridrichem II. (z dynastie Štaufù) tzv. Zlatá bula sicilská (sicilská proto, že Fridrich nedisponoval peèetí øíšskou a užil peèe sicilského krále); Pøemysl podpoøil kandidaturu Fridricha II. na øíšský trùn. Význam listiny: 1. potvrzovala, že èeský stát není øíšským lénem; 2. Øíše bude uznávat jen toho panovníka èeského státu, který byl zvolen v Èechách (císaø mìl odevzdávat jen odznaky královského dùstojenství); 3. zaruèovala èeskému státu suverenitu (pojala jeho území, tedy vèetnì Moravy a pražského biskupství, jako nedìlitelný celek); 4. pøiznávala èeskému panovníkovi právo dìdiènosti královského titulu; 5. èeský král mìl povinnost zúèastòovat se jen øíšských snìmù v Bamberku, Merseburku a Norimberku (tedy v blízkosti hranic), budou-li øádnì 6 nedìl pøedem ohlášeny; 6. èeský panovník mìl dále povinnost úèasti na korunovaèních jízdách do Øíma vysláním 300 jezdcù nebo zaplacením náhrady 300 høiven støíbra; 7. èeskému králi pøiznán titul øíšského arcièíšníka a kurfiøtská hodnost, jež ho opravòovala volit øímskonìmeckého krále.

Ve stejný den (26. záøí) obdržel moravský markrabì Vladislav Jindøich listinu, kterou mu Fridrich II. udìlil za jeho služby do dìdièného užívání 'Mocran et Mocran' (zkomolené oznaèení Markrabství moravského). Mezi svìdky byl také hrabì Rudolf Habsburský, dìd pozdìjšího øímskonìmeckého krále (první setkání Habsburkù s Èechy).

Severomoravskému Unièovu bylo udìleno první mìstské privilegium v èeských zemích.

6. ledna

Setkání Fridricha II. a Pøemysla Otakara I. ve Frankfurtu nad Mohanem; výsledkem byla 'pøátelská smlouva', která urèovala vztah obou panovníkù. Pøemysl dokázal mistrnì využívat bojù v Øíši (za 15 let pìtkrát zmìnil své 'stranické pøíslušenství').

øíjen

Za pomoci Pøemysla byl 'protikrál' Ota Brunšvický poražen vojskem Fridrichovým; definitivnì byl Ota odstranìn z možnosti pùsobit na èeskou politiku po porážce u Bouvinnes (27. èervence 1214).

V Øímì se konal IV. lateránský koncil, kterého se zúèastnil i pražský biskup Ondøej (byl prvním èeským biskupem na církevním koncilu). Koncil proklamoval nejvyšší moc církve, silnì zapùsobil na biskupa Ondøeje (pøijal asi 70 zásadních rozhodnutí, napøíklad povinný celibát knìží).

8. èervna

Na shromáždìní šlechty a ostatních hodnostáøù v Praze nechal Pøemysl Otakar I. zvolit svého jedenáctiletého syna Václava (pocházel z druhého manželství s Konstancií Uherskou) èeským králem; Fridrich II. volbu potvrdil ještì v témže roce listinou z Ulmu. Tím byl zrušen tzv. staøešinský øád z doby Bøetislava I. (1054) a zavedena zásada primogenitury (prvorozenectví); nároky vedlejší vìtve rodu - Dìpolticù - byly pominuty.

léto

Pražským biskupem Ondøejem (zvolen 1214, 22. listopadu 1215 vysvìcen Inocencem III. v Øímì) zahájen boj proti Pøemyslovi. Ondøej vyhlásil svùj nárok na celý desátek, který mìli vìøící odevzdávat církvi (král se dosud podílel se svými úøedníky na pøíjmech z desátku - biskup dostával jen ètvrtinu). Pøemysl zpustošil biskupské statky a Ondøej radìji 26. øíjna 1216 uprchl ze zemì do Øíma. Na celou pražskou diecézi uvalil v dubnu 1217 tzv. interdikt (zákaz bohoslužeb, pohøbù, køtù, udílení svátostí).

29. kvìtna

Na Pøemyslovu žádost zrušil arcibiskup mohuèský klatbu nad Èechami.

èerven

Papež Honorius III. žádal krále Pøemysla o uznání biskupova práva na desátky, dále o jeho právo ustavovat knìží a o jejich pøíslušnosti výhradnì pøed církevní soudy.

Pøipomíná se zemská peèe Království èeského.

leden

Diplomatická schùzka krále Pøemysla s pøedstaviteli pražského biskupství v benediktinském klášteøe v Kladrubech; král vyšel mnohým požadavkùm církve vstøíc.

Osobní schùzka krále Pøemysla s biskupem Ondøejem v Seefeldì v Rakousích; skonèila neúspìšnì.

30. èervna

Slavnostní shromáždìní v Schatzberku ('na Šacké hoøe') pøi moravsko-rakouské hranici, kde za úèasti Pøemysla, biskupa Ondøeje a papežského legáta Øehoøe de Crescentia èeský král ustoupil. Došlo k obnovení privilegií pražského biskupství; listina z 2. èervence 1221, nazývána konkordátem (legát Øehoø rozhøešil krále i šlechtu z klatby a zbavil diecézi Ondøejova interdiktu), zavádìla poøádek do placení desátkù.

10. bøezna

V Praze ukonèen spor mezi králem Pøemyslem a biskupem Ondøejem vydáním tzv. velkého privilegia církvi v Èechách, jež bylo významným úspìchem církve (netýkalo se Moravy, tam již byl vztah církve a svìtské moci vyøešen v dobì Jindøicha Zdíka - 1147). Král uznal zásadní pravomoc biskupovu nad knìžími ve vìcech duchovních, kláštery i kostely získaly stejné svobody jako biskupství. Soudnictví nad klášterními poddanými si však vyhradil král. Byl zakázán zlozvyk vyžadovat od klášterù pohostinství a klášterní poddaní byli zbaveni povinností zemských robot. Církev byla uznána plnoprávným partnerem feudálù.

12. srpna

Zemøel (bez potomkù) moravský markrabì Vladislav Jindøich (1197-1222). Vládu na Moravì pøevzal král Pøemysl Otakar I., místodržícím jmenoval olomouckého biskupa Roberta.

Tažení krále Pøemysla do východních Èech (na Kouøimsko) proti Dìpolticùm (vedlejší vìtev pøemyslovské dynastie); èinili si nárok na uvolnìný markrabìcí stolec osobou Dìpolta III. Pøemyslem byli vypuzeni ze zemì, odešli do Slezska, kde brzy vymøeli.

Na markrabìcí moravský stolec byl Pøemyslem dosazen jeho druhorozený syn Vladislav; nejstarší syn Václav získal Plzeòsko a Budyšínsko. Po brzké smrti Vladislava (1227) se stal markrabìtem Pøemysl, nejmladší syn Pøemysla Otakara I. (1228-1239); jen Bøeclavsko a Hodonínsko bylo dáno pod správu (jako vdovské vìno) královnì Konstancii Uherské (druhé manželce Pøemysla Otakara I.).

Ambiciózní politika Pøemysla Otakara I. vyvolala konflikt s rakouským vévodou Leopoldem VI. (bezprostøední podnìt zavdal Pøemyslùv pokus o sòatek jeho dcery Anežky s designovaným nástupcem Fridricha II. Jindøichem). Leopold provdal za Jindøicha svou vlastní dceru a spor o tuto prestižní dynastickou otázku pøerostl ve válku - Pøemyslovo vojsko vpadlo do Rakous a pøedurèilo tím na nìkolik desetiletí smìr mocenské expanze èeského státu.

Do Èech byli z iniciativy Pøemysla Otakara I. uvedeni dominikáni (patrnì bratry slezského pùvodu Èeslavem a sv. Hyacintem). Prvním konventem byl pražský klášter u sv. Klimenta na Starém Mìstì pražském.

První doložená zpráva o emfyteutické smlouvì v èeských zemích (v dnes již zaniklé osadì Mury na Roudnicku). Pùvodnì bylo emfyteutické právo jako forma poddanského pozemkového (uživatelského) práva oznaèováno jako tzv. nìmecké právo, od poloviny 13. století též jako dìdièné právo (pozdìji jako zákupné právo). Znakem emfyteuse byly dìdiènost pùdy, možnost volného prodeje (se souhlasem vrchnosti) a pevné dávky odvádìné vrchnosti.

6. února

Na Pražském hradì se konala korunovace nejstaršího Pøemyslova syna Václava I. za èeského krále (jako tzv. mladší král); slavný obøad (poprvé opuštìn starodávný slovanský rituál) provádìl mohuèský arcibiskup Siegfried z Eppenštejna.

Královna Konstancie založila ženský cisterciácký klášter Porta Coeli v Pøedklášteøí u Tišnova; uvádìny i roky 1232 a 1233.

èervenec

Vojenské tažení Václava I. do Rakous.

15. prosince

Smrt krále Pøemysla Otakara I. (vládl 33 let), dožil se ze všech historicky známých Pøemyslovcù nejvyššího vìku - 75 let. V úspìšné politice svého otce pokraèoval VÁCLAV I. [1230-1253]. I když se nevyznaèoval jeho vynikajícími vladaøskými schopnostmi, je oznaèován jako 'nadaný a energický panovník, ctitel zábav až rozmaøilého života, libující si v krásoumì, a zvláštì básnictví' (František Palacký).

Václav I. opakuje váleèné tažení do Rakous; byla poplenìna krajina od Kremže až po uherské hranice. Konflikt s Rakousy pøevzal Václav po svém otci. V Rakousích vládl poslední mužský pøíslušník babenberského rodu Fridrich II. Bojovný. V mnohých válkách Fridricha vystupoval po jeho boku i proti nìmu jeho pøíbuzný (švagr) markrabì moravský Pøemysl. Mezi ním a bratrem Václavem pøetrvávalo napìtí.

kolem 1232

Templáøi založili první komendu (øehole sv. Augustina) v Praze u kostela sv. Vavøince.

Anežka Pøemyslovna založila poblíž kostela sv. Haštala na Starém Mìstì pražském špitál sv. Františka. Následujícího roku v blízkosti špitálu pøibyla dvojice klášterù: mužský klášter menších bratøí - minoritù sv. Františka a ženský klášter øádu sv. Kláry (uvedeno pìt sester z Itálie, od jara 1234 stála v èele kláštera, zvaného pozdìji Anežský klášter, jako abatyše 23letá Anežka Pøemyslovna).

èervenec

Rakouský vévoda Fridrich II. Bojovný (s pomocí markrabìte Pøemysla) vtrhl na Moravu s 40tisícovým vojskem; zmocnil se hradu Bítova (na Znojemsku), avšak po pøíchodu oddílù krále Václava se dal na ústup. Václav ztrestal zradu Pøemyslovu vpádem do støední Moravy (dobyl a poplenil i Brno). Na pøímluvu své matky Konstancie se posléze král Václav s bratrem Pøemyslem smíøil.

V Jihlavì zapoèaly pøípravy k tìžbì støíbra.

duben

Mezi králem Václavem a rakouským vévodou Fridrichem uzavøena pøátelská (mírová) dohoda; mìla však krátké trvání.

kolem 1235

Kanovník a pozdìjší dìkan pražské kapituly Vít provedl reformu liturgického zpìvu.

Král Václav I. se rozhodl zvìtšit Prahu založením nového sídlištì na jihovýchodní stranì (dominujícím bodem se stal nový kostel sv. Havla - odtud tzv. Havelské Mìsto); nové mìsto bylo založeno s použitím jihonìmeckých právních zvyklostí. V následujícím desetiletí bylo obehnáno hradbami - bylo to první opevnìní pražského mìsta a znamenalo poèátek rozvoje vrcholnì støedovìké Prahy.

èervenec

Vypukla nová válka mezi Václavem a Fridrichem II. Bojovným; èeské vojsko s podporou uherského krále Ondøeje II. vtrhlo do Rakous.

èerven

Císaø Fridrich II. Sicilský uvalil na rakouského vévodu Fridricha II. Bojovného øíšský acht (svìtskou klatbu) a zbavil ho všech hodností i území. Provedením achtu byl povìøen èeský král Václav.

podzim

S dalšími spojenci (bavorským vévodou a braniborským markrabìtem) vpadlo èeské vojsko do Rakous (snadno se zmocnilo i Vídnì). Ty mìly být pøipojeny k Èeskému království, ale císaø je pøipojil k Øíši, èímž si Pøemyslovce popudil proti sobì.

Markrabì moravský Pøemysl (sídlící v Olomouci) povstal proti èeskému králi (pøíèinou snad bylo Václavovo pøedání Bøeclavska synovi své nejstarší vdané sestry Jitky, Oldøichu Korutanskému). Václav I. se silným vojskem pøitáhl na Moravu, Pøemysl uprchl do Uher ke králi Bélovi IV.; ten oba bratry (na sklonku roku) smíøil. Vláda Pøemyslova na Moravì byla omezena jen na Olomoucko a Opavsko (hodnost markrabì moravský mu však zùstala).

Papež Øehoø IX. povýšil laické špitální bratrstvo (založené roku 1233 sv. Anežkou Pøemyslovnou v Praze) na øád s øeholními pravidly - øeholi sv. Augustina neboli køižovníky s èervenou hvìzdou (od roku 1238 mìli vlastní samosprávu a usídlili se nakonec na Starém Mìstì pražském poblíž Juditina mostu); šlo o jediný ryze domácí øád.

Boj o tzv. dìdictví babenberské se stalo základní otázkou èeské (Václavovy) mocenské expanze. Babenberkové vládli v Rakousích a Štýrsku. Král Václav I. se nedoèkal ze strany císaøe Fridricha II. ocenìní svých služeb (dobytá území èeským vojskem prohlásil císaø za svá - øíšská), a tak Václav I. Fridricha II. opustil. V boji mezi císaøstvím a papežstvím (papežem Øehoøem IX.) se Václav I. ocitl na stranì kurie. Papež pøimìl Václava ke smíøení s Fridrichem II. Babenberským (došlo k nìmu na osobní schùzce obou panovníkù v klášteøe 'na Luhu', dnes v Brnì-Komárovì) na sklonku roku 1238. Èeský král slíbil rakouskému vévodovi, že mu pomùže znovu dobýt ztracená území (o nìjž jej sám pøed èasem ve prospìch císaøe pøipravil), a za tyto služby mu Fridrich postoupil èást Rakous severnì od Dunaje; souèasnì byl dohodnut sòatek mezi Vladislavem (nejstarším Václavovým synem) a vévodovou dcerou Gertrudou Babenberskou.

16. øíjna

Umírá markrabì moravský Pøemysl (1228-1239), syn krále Pøemysla I. a mladší bratr krále Václava I. (pochován v klášteøe cisterciaèek v Tišnovì-Pøedklášteøí, založeném královnou Konstancií Uherskou pøed 6. bøeznem 1233). Král Václav pøevzal správu Moravy.

9. dubna

Na tzv. Dobrém poli u Lehnice (ve Slezsku) došlo k velké bitvì mezi Mongoly (Tatary, odvozeno od výrazu 'tartarus' - peklo, jméno jim dali Rusové) a vojskem slezských knížat v èele s Jindøichem II. (Pobožným, švagrem krále Václava, jehož vojsko nedorazilo vèas na pomoc). Slezské vojsko bylo poraženo, kníže Jindøich II. spolu s Boleslavem Dìpoltem (synem Dìpolta III., posledním knížetem této vedlejší pøemyslovské vìtve) padli. Tatarské hordy se obrátily na nechránìnou Moravu a spojily se se svými hlavními silami v Uhrách; pøi tom zpustošily nìkolik klášterù (Hradisko u Olomouce, Rajhrad, Zábrdovice, Doubravník) a poplenily (za zhruba ètrnáctidenního øádìní) mnoho vesnic a osad. Ubránila se jen dobøe opevnìná mìsta (napøíklad Olomouc, Brno, Unièov).

øíjen

Smír mezi Fridrichem II. Babenberským a Václavem I. (z bøezna 1241, zprostøedkovaný Otou Bavorským) porušil Fridrich vpádem na Moravu (na Znojemsko). Václavovo vojsko zahnalo Fridricha zpìt.

listopad

Papež Innocenc IV. poskytl králi Václavu I. výsadu, která ho chránila pøed papežskými legáty; ti ho nesmìli uvrhnout do klatby a na jeho zemi uvalit interdikt.

20. záøí

Papež Inocenc IV. jmenoval olomouckým biskupem Bruna ze Schauenburka (1245-1281) z hrabìcího rodu Holštýnsko-Schauenburského; ten podle nìmeckého vzoru zavedl tzv. manské zøízení (lenní systém, zavazující poddané na biskupských statcích k vojenské službì). Tímto rozhodnutím byl ukonèen spor o obsazení biskupství mezi Vilémem, arcijáhnem pøerovským, a Konrádem z Freiberku, kanovníkem hildesheimským.

Knížecí stolec v Horním Slezsku byl nabídnut moravskému markrabìti Vladislavovi (synu Václava I.).

leden

Nové nepøátelství mezi Václavem I. a Fridrichem II. Babenberským (zpùsobeno vévodovým nedodržením slibu uzavøení manželství králevice Vladislava a jeho dcery Gertrudy) pøineslo další vpád èeského vojska do Rakous; Václav utrpìl porážku, pøesto dosáhl svého cíle: Gertruda pojala v dubnu za manžela Václavova syna Vladislava (byl jmenován moravským markrabìtem). Když v létì 1246 (15. èervna) vévoda rakouský Fridrich II. padl v bitvì nad Litavou proti Uhrùm, svitla reálná nadìje, že dìdictví babenberské (rakouské) pøipadne Pøemyslovcùm; nadìje na spojení èeského a rakouského státu trvala krátce, nebo mladý markrabì 3. ledna 1247 zemøel. Spor o babenberské dìdictví pokraèoval. Po smrti Vladislava se král Václav I. duševnì zhroutil.

Na uvolnìný markrabìcí stolec usedl další syn Václava I. Pøemysl (Otakar II.), pùvodnì pøedurèený pro duchovní dráhu.

31. èervence

Vzpoura èeské šlechty proti králi Václavu I. (omezoval práva šlechticù, nespokojenost se zpùsobem jeho vlády, stále více se uchyloval do ústraní svých hradù a klášterù); proti Václavovi (ten dlel právì na Zvíkovì) si zvolili na pražském snìmu za protikrále (mladšího krále) jeho patnáctiletého syna Pøemysla. V zemi vypukla válka. Královna Kunhuta zemøela 13. záøí žalem. Václav I. se musel se vzniklou situací smíøit a uprchl do Míšnì.

Rozhoøela se válka v královské rodinì mezi otcem a synem (Václavem I. a Pøemyslem).

listopad

Vìrnost Václavovi I. zachovalo jen nìkolik šlechticù - Havel z Lemberka, Ojíø z Friedberka, a zejména Boreš z Rýzmburka; právì za jeho pøispìní se podaøilo králi v bitvì u Mostu porazit Pøemyslovo vojsko.

leden

Král Václav I. sestavil na Moravì vojsko ze svých pøívržencù (biskup Bruno ze Schauenburka, správce bøeclavské provincie Oldøich Korutanský) a rakouských i uherských pomocných sborù, vytáhl ku Praze, obsadil 13. února Vyšehrad a oblehl Pražský hrad.

Poèátky tzv. jihlavského horního práva (postupnì rozšíøeného); s 'kutáním' v Jihlavì zapoèato pøed rokem 1240.

6. srpna

Pøemysl se vzdal na Pražském hradì a v Anežském klášteøe se pøed otcem pokoøil. Byl zbaven všech vladaøských práv, na hradì Týøovì v záøí t. r. zajat a uvìznìn na hradì Pøimdì (spíše pro výstrahu).

konec roku

Pøemysl byl opìt Václavem I. ustanoven moravským markrabìtem. Došlo ke smíøení otce a syna (jediný Václavùv potomek a dìdic).

Obnoven boj o babenberské dìdictví: zemøel císaø Fridrich II. a i manžel Gertrudy Babenberské, Heøman Bádenský (oba si osobovali právo na babenberské dìdictví, zahrnující rakouské zemì, Korutany a Štýrsko). O uprázdnìné vévodské køeslo se ucházel i uherský král Béla IV. (teoretické nároky si zajistil sòatkem neteøe Markéty Babenberské, Gertrudy, se svým pøíbuzným Romanem Halièským). V babenberských zemích nastala anarchie.

Václav I. poslal syna Pøemysla na Moravu a sám zaèal jednat o pøipojení babenberského dìdictví k Èechám.

21. listopadu

Rakouská šlechta (zejména rody Kuenringù, Liechtensteinù) si zvolila za svého vévodu markrabìte moravského Pøemysla (dux Austrie a Stirie). Pøemysl se vypravil s vojskem do Rakous (v prosinci 1251 vstoupil do Vídnì).

8. dubna

Po pøedchozím zasnoubení (11. února) se konal sòatek Pøemysla (tehdy devatenáctiletého) s mnohem starší (snad již padesátiletou) Markétou Babenberskou (sestrou vévody Fridricha Babenberského a vdovou po øímskonìmeckém králi Jindøichovi VII.) v rakouském Hainburgu; nerovným sòatkem posílil Pøemysl své nároky na babenberské dìdictví (typický støedovìký 'sòatek z rozumu a vypoèítavosti').

léto

Pøemyslùv soupeø v boji o babenberské dìdictví, uherský král Béla IV., vpadl do Rakous a na Moravu, kde vydrancoval mnoho vesnic a klášterù.

léto

Bélova kumánská vojska za pomoci vojenských oddílù bavorského vévody Oty a polských oddílù knížete Daniela Halièského, Boleslava Krakovského a Vladislava Opolského vtrhla na Moravu (na Opavsko, oblehla Olomouc, ta se však na konci èervna pøes tìžké ztráty ubránila). Teprve na zásah papeže Innocence IV. byl sjednán kompromisní mír mezi Pøemyslem (Otakarem II.) a Bélou IV.

22. záøí

V Poèaplích (v Královì Dvoøe u Berouna) zemøel náhle král Václav I. ('jednooký' král, jenž jako vášnivý lovec pøišel o oko v køivoklátských lesích), velký vyznavaè rytíøských zábav, obdivovatel gotiky a iniciátor tzv. vnìjší kolonizace (nìmeckého pøistìhovalectví).

Novým èeským králem se teï i formálnì stal jediný žijící muž v hlavní vìtvi Pøemyslovcù - PØEMYSL OTAKAR II. [1253-1278]. Pøemysl si ponechal i vládu na Moravì; po tøi ètvrti století nebyl obsazován markrabský stolec, titul markrabì si držel èeský král, vládu vykonával jeho místodržící (za Pøemysla to byl biskup Bruno ze Schauenburka).

3. dubna-1. kvìtna

Mír v Budínì a Prešpurku (Bratislavì) mezi Pøemyslem II. a Bélou IV.; dìdictví babenberské bylo rozdìleno: Rakousy a ze Štýrska Travensko a Püttensko získal Pøemysl II., ostatní Štýrsko pak Béla IV. (resp. jeho syn Štìpán).

podzim

Pøemysl vážnì usiloval o získání císaøské koruny; ve snaze o podporu ze strany papežské stolice pøipravoval køížovou výpravu.

listopad, prosinec

Køížová výprava Pøemysla Otakara II. proti pohanským Prusùm (do Pomoøanska a Pruska). Prusové byli poraženi v bitvì u Rudavy, pokoøili se a od biskupa Bruna ze Schauenburka pøijali køest. Na památku této výpravy (v únoru 1255 byla již zpìt) došlo k založení hradu nad øekou Pregolou (pozdìji mìsto Královec - Königsberg, Kaliningrad). Navíc si Pøemysl smlouvami s polskými knížaty zajistil silný vliv ve Slezsku a v Polsku. Souèasnì se stal vážným kandidátem štaufské strany na císaøský trùn. Jeho kandidaturu nepodpoøila papežská kurie. Pøemysl se pøestal (od roku 1256) ucházet o øíšský trùn (nakonec se pøiklonil k Alfonsu Kastilskému).

Pøemysl Otakar II. vydal naøízení, které udílelo právo židovským obcím na vlastní samosprávu.

Horní Lužice pøešla do rukou Oty Braniborského jako zástava za vìno sestry Pøemysla Otakara II., Boženy.

Papež Alexandr IV. poslal do Èech inkvizici; prvními inkvizitory byli minorité (pøišli do Èech po roce 1228 a nejstarším jejich sídlem byl konvent u sv. Jakuba na Starém Mìstì pražském - založen pøispìním krále Pøemysla Otakara I. roku 1232).

Založeno Menší (Nové) Mìsto pražské, dnešní Malá Strana.

srpen

Pøemysl Otakar II. zaútoèil se svým vojskem (pøes Pasov) na Bavorsko (øešil starší spor s knížetem Jindøichem Dolnobavorským); èeské vojsko naprosto selhalo (snad pøílišná sebedùvìra) a bylo poraženo (u Mühldorfu se èást zdecimované armády vzdala). Pøemysl se musel vzdát Sušicka (Jindøich si na nìj èinil nárok jako na dìdictví po hrabatech z Bogenu).

zima

Vypuklo povstání ve Štýrsku proti uherské nadvládì; syn Bély IV. Štìpán byl vypuzen ze zemì, vévodství bylo nabídnuto Pøemyslu Otakaru II. (za vojenskou pomoc).

leden

Èeské vojsko vpochodovalo do Štýrska; Pøemysl podpoøil nespokojenou místní šlechtu s uherskou vládou a spoleènì vyhnali Uhry ze zemì. Babenberské dìdictví se opìt spojilo v rukách èeského krále.

12. èervence

Bitva u Kressenbrunnu - dnes Groißenbrunn (na Moravském poli, podél øeky Moravy) mezi Pøemyslem Otakarem II. a uherským králem Bélou IV.; proti sobì stála vojska na svou dobu nevídaná (kroniky uvádí nadnesené poèty: na 100 tisíc bojovníkù na èeské stranì a 140 tisíc na uherské stranì). Povìstná Pøemyslova obrnìná jízda tìžkoodìncù ('král železný') porazila uherskou jízdu. Vzápìtí vtrhl Pøemysl do Uher, kde obsadil Prešpurk a jiné hrady.

21. øíjna

Papež vydal listinu, v níž odmítl práva nemanželských dìtí Pøemysla Otakara II. na èeský trùn (zejména tøí jeho dìtí s pùvabnou Anežkou-Palceøíkem z rodu rakouských Kuenringù).

kolem 1260

Mincovní reforma Pøemysla Otakara II., která upravila váhu brakteátù a zlepšila jejich hodnotu.

konec bøezna

Uzavøen mír v Prešpurku (Bratislavì) mezi Pøemyslem Otakarem II. a Bélou IV.; uherský král se zøekl Štýrska (místodržícím jmenován olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka). Mírové podmínky potvrzeny 31. bøezna ve Vídni biskupy pasovským, olomouckým a pražským. Definitivní rezignace Uher na zemì rakouské mìlo být dosaženo sòatkem Pøemysla s Bélovou (snad sedmnáctiletou) vnuèkou Kunhutou (konal se 25. øíjna 1261 na bratislavském hradì); krátce pøed tím došlo k rozvodu Pøemysla s Markétou Babenberskou (18. øíjna opustila Pražský hrad a zbytek života strávila ve svém vìnném mìstì Kremži v Rakousích a na hradì Krumau am Kamp). Z nového Pøemyslova manželství vzešel legitimní následník trùnu Václav II.

25. prosince

Slavnostní korunovace královského manželského páru (Pøemysla Otakara II. a Kunhuty) na Pražském hradì v kostele sv. Víta. Teprve od tohoto data se Pøemysl nazýval a psal 'král èeský' (dosud se uvádìl jako 'pán Království èeského').

20. dubna

Nový papež Urban IV. schválil bulou rozvod Pøemysla s Markétou Babenberskou a souèasnì i jeho nový sòatek s Kunhutou.

9. srpna

Pøemysl podpoøil jednoho ze 'vzdorokrálù' øímskonìmecké øíše Richarda Cornwallského proti Štaufùm; Anglièan Pøemyslovu službu ocenil vydáním majestátu v Cáchách, v nìmž mu propùjèil 'odumøelá knížectví, Rakousy a Štýrsko, se všemi k nimi pøíslušnými lény na èasy budoucí a vìèné'.

Pøemysl Otakar II. založil v blízkosti Krumlova v jižních Èechách cisterciácký klášter Zlatou Korunu (o dva roky pozdìji založeno královské mìsto Èeské Budìjovice); šlo dozajista o králùv zásah do panství Vítkovcù (snažili se o vytvoøení jakéhosi øíšského státeèku, nezávislého na Pøemyslovcích, jenž pøesahoval i do sousedních Horních Rakous).

Postaven nejstarší dosud stojící kamenný most v ranì gotickém období pøes øeku Otavu v Písku. Pøíkaz k založení mìsta (nedaleko staré zlatokopecké osady) dal král Pøemysl (zvaný též 'zlatý', lépe snad 'støíbrný', díky velkému bohatství, které plynulo do královské pokladny ze støíbrných dolù na Jihlavsku a v Posázaví).

jaro

Pøemysl si vyžádal na øímskonìmeckém králi Richardovi privilegium, jež zaruèovalo pøemyslovskému rodu veškeré dìdické nároky i v ženské linii; k tomuto nezvyklému kroku se odhodlal èeský král po narození prvního dítìte (dcery Kunhuty v lednu 1265) v novém manželství.

podzim

Øímskonìmecký král Richard jmenoval krále Pøemysla Otakara II. tzv. ochráncem øíšských práv a statkù na území sahajícím až k pravému bøehu Rýna.

poèátek roku

Pøemysl využil svého nového úøadu 'správce jmìní korunního na východ od Rýna' a s mlèenlivým souhlasem Richardovým obsadil Chebsko (pod záminkou, že jde o dìdictví po matce Kunhutì z rodu Hohenštaufù).

únor, srpen a listopad

Tøi vojenské výpravy krále Pøemysla do Bavor (nepøinesly oèekávaný výsledek, v roce 1267 uzavøen kompromisní mír).

30. listopadu

Snìm v Praze vyhlásil nìkteré reformy v království: pokus o sjednocení mìr a vah, trestnost padìlání mincí, pøísný zákaz plenìní v zemi vlastním vojskem.

Na popud papežského legáta Guidona se konala v Kromìøíži diecézní synoda, jež pøijala pøísná opatøení proti duchovním, kteøí nedodržovali církevní pøedpisy.

èervenec

Tyrolsko-gorický hrabì Albrecht pøepadl sídlo aquilejského patriarchy Øehoøe a odvedl ho do zajetí. Pøemysl docílil patriarchova propuštìní, èímž si vysloužil papežových díkù. Autorita èeského krále na severním Jadranu stoupla.

zima

Vlastní expanzivní zájem o Polsko (zmítalo se bratrovražednými boji Piastovcù) spojil èeský král Pøemysl Otakar II. se snahou papežské kurie proniknout do Pruska (a dále do Litvy, Jatvìžska, Galindie) hlásáním køesanství. Køížovou výpravou do Prus sledoval Pøemysl vedle územních ziskù (zejména v Litvì) i cíl získat od papeže Urbana IV. slib zøízení arcibiskupství v Olomouci (návrh biskupa Bruna ze Schauenburka, odkaz na cyrilometodìjskou tradici); o rok pozdìji papež Kliment IV. žádost zamítl. Køížová výprava skonèila neúspìšnì; vrátila se z pùlky cesty pro nesouhlas papeže (snad obava z narùstajících ambicí èeského panovníka).

4. prosince

Mezi Pøemyslem a Oldøichem Korutanským uzavøena tzv. podìbradská smlouva; vyhlašovala princip nástupnictví v Korutanech a dalších sponnheimských državách: v pøípadì úmrtí pøenechával bezdìtný Oldøich vévodství Pøemyslovi (byly však pominuty nároky Oldøichových sourozencù).

První zmínka o existenci hofmistra (magister curie) jako královského úøedníka v èele královského dvora.

listopad

Úmrtím Oldøicha Korutanského (27. øíjna) vstoupila v platnost podìbradská smlouva. Pøemysl získal jako dìdictví vévodství korutanské a Kraòsko; krátce nato (v létì 1272) se stal èeský král i generálním kapitánem patriarchátu aquilejského (pøedtím uznalo Pøemyslovo panství i Pordenone, o královu ochranu se ucházela i Verona a Treviso). Hranice èeského státu se posunula až k Jaderskému moøi (s výjimkou Chebska míøily výboje 'krále železného a zlatého èi støíbrného' na jih) a co do rozlohy se stát více než zdvojnásobil. Na královských peèetích stálo: 'Pøemysl, král èeský, vévoda rakouský, štýrský, korutanský, markrabì moravský, pán Kraòska, Marky, Chebu a Pordenone (tj. jižní èásti Furlanska, pozn. F. È.).' Pøemysl podporoval i kolonizaci pohranièních území, zval hlavnì nìmecké kupce a øemeslníky do novì zakládaných královských mìst (Kolín, Klatovy, Èeské Budìjovice, Domažlice, Louny, Kadaò). Pøemysl udìlil opavské vévodství svému nemanželskému synovi Mikuláši I. (Opavskému).

podzim

Nový uherský král Štìpán se nehodlal smíøit se ztrátou Štýrska a vpadl s vojskem do Rakous a Štýrska (došlo k pokusu o zajetí krále Pøemysla u prùsmyku Semmering).

listopad

Pøemysl Otakar II. uskuteènil rychlou výpravu do rakouských zemí a bez vìtších obtíží dobyl celé Kraòsko. Odtud zamíøil do Korutan; v obou zemích jmenoval své hejtmany.

13. dubna

Pøemysl Otakar II. podnikl vpád do Uher, opanoval Slovensko (mj. Pezinok, Èervený Kámen, Trnavu, 2. kvìtna také Prešpurk - Bratislavu); k bitvì došlo u øeky Ráby (21. kvìtna). Krátce poté (24. kvìtna) došlo k rozpuštìní Pøemyslova vojska (zásobovací problémy), tažení nepøineslo oèekávaný výsledek.

èerven

Vpád uherského vojska na Moravu (a do Rakous); v èervenci uzavøen mír v Prešpurku - Bratislavì. Král Štìpán se vzdal nárokù na Štýrsko, Korutansko a Kraòsko. Pøemysl se zøekl Slovenska.

únor

Vpád uherských Kumánù na Moravu, do Rakous, Štýrska a Korutan (pøedcházelo Pøemyslovo obsazení Prešpurku - Bratislavy v souvislosti s vnitrouherskými mocenskými boji po smrti krále Štìpána a se zmatky kolem poruènické vlády za nezletilého Ladislava).

èervenec

Pøemysl II. shromáždil velké vojsko (na 60 tisíc bojovníkù), vtrhl na Slovensko (opanoval hrady v Pováží, Nitransko, pøekroèil Dunaj a zamíøil k Šoproni a Neziderskému jezeru); tažení skonèilo v øíjnu pøijetím míru, když proti Pøemyslovi vyvstal nový sok - Rudolf Habsburský.

27. záøí

Slavnostní volbou ve Frankfurtu nad Mohanem se stal øímskonìmeckým králem (po smrti Richarda Cornwallského v dubnu 1272) hrabì Rudolf Habsburský; na øíšský trùn vážnì pomýšlel i èeský král Pøemysl Otakar II. (spoléhal na podporu papeže), avšak kurfiøti se pøiklonili k ménì známé osobnosti. Volba se uskuteènila bez pozvání èeského krále, který již od poloviny 13. století náležel ke sboru sedmi kurfiøtù. Rùst moci èeského krále se zastavil. Pøemysl odmítal uznat právoplatnost volby (poslal Rudolfovi žebráckou mošnu); papež ji naopak v záøí 1274 potvrdil.

Schválena manská organizace olomouckého biskupství.

11. listopadu

Na øíšském snìmu v Norimberku obžaloval øímskonìmecký král Rudolf I. Habsburský èeského krále Pøemysla z protiprávního držení Korutan, Štýrska, Rakous a Chebska (vycházel pøitom z udìleného práva vymáhat øíšská léna protiprávnì zcizená po roce 1245, kdy byla uvalena papežská klatba na Fridricha II. Sicilského). Rudolf rovnìž naøkl Pøemysla z okázalé neposlušnosti, že mu dosud nesložil hold a ani èeské zemì nepøevzal v léno. Pøemysl odmítl dostavit se pøed Rudolfa.

kvìten

Øíšský snìm v Augšpurku uvalil na Pøemysla Otakara II. øíšský acht (klatbu).

bìhem roku

Ve Slezsku došlo k založení landfrýdu Jindøicha IV. Vratislavského.

24. èervna

Nad Pøemyslem Otakarem II. byl vyhlášen tzv. aberacht (klatba spojená s pøímou výzvou podøízeným feudálùm k povstání). Poslušnost vypovìdìlo nejprve Korutansko a Štýrsko, postupnì se pøidala vìtšina rakouské šlechty (Pøemyslovi zùstala vìrná jen Vídeò).

podzim

Rudolfovo žoldnéøské vojsko vytáhlo proti Èechám. Pøemysl soustøedil svá vojska pøi západních hranicích (na Teplicku a Chebsku). Rudolf obešel Èechy a pustil se k Vídni. Pøemysl ho zaèal stíhat. Když se schylovalo k rozhodné bitvì, vypuklo povstání èeského panstva (vedené Borešem z Rýzmburka a pøedákem jihoèeských Vítkovcù - Závišem z Falkenštejna). Vzpoura donutila Pøemysla k míru (èeská šlechta pøešla k Rudolfovi).

26. listopadu

Pokoøení Pøemysla Otakara II. pøed Vídní; v Rudolfovì vojenském táboøe se podrobil øímskonìmeckému králi, složil mu pøísahu vìrnosti a pøijal èeské zemì v léno. Souèasnì ztratil Korutany, Kraòsko, Štýrsko, Rakousy i Chebsko (zùstaly mu jen dìdièné zemì Èeské koruny). Smír mìl být zpeèetìn zasnoubením Pøemyslova syna Václava s Rudolfovou dcerou Gutou (jako vìno dostala rakouské území severnì od Dunaje).

Rudolf Habsburský podporoval odbojnou èeskou šlechtu a postupnì si budoval v èeském království 'pátou kolonu'; zasahoval také do pravomocí èeského panovníka.

12. záøí

Uzavøena tzv. dodatková smlouva (ke smlouvì z 26. listopadu 1276 mezi Pøemyslem a Rudolfem); smlouva revidovala nìkteré èlánky Zlaté buly sicilské (1212): zavazovala èeského panovníka k úèasti na øíšských výpravách i na øíšských snìmech a rovnìž na tzv. Øímské (korunovaèní) jízdì, aniž se mohl vyplatit.

konec èervna

Praha se rozlouèila s Pøemyslem Otakarem II.; král zamíøil do Brna, kde se shromažïovalo jeho vojsko.

26. srpna

Bitva na Moravském poli (u Suchých Krut - Dürnkrut, na den sv. Rufa) mezi vojsky Pøemysla Otakara II. a øímskonìmeckého krále Rudolfa I. Habsburského; spojená øíšsko-uherská vojska zvítìzila a Pøemysl byl v bitvì zabit. Jeho tìlo bylo uloženo provizornì ve Vídni, roku 1279 pøevezeno do Znojma (k minoritùm) a teprve roku 1297 do Prahy (pochováno v chrámu sv. Víta).

záøí

Vítìzné Rudolfovo vojsko (zejména uherští Kumáni) pustošilo jižní Moravu (až ke Znojmu a k Pohoøelicím). Moravské poselstvo v èele s biskupem Brunem ze Schauenburka vzdalo hold Rudolfovi. Rudolf Habsburský pomìrnì rychle ovládl Moravu, kde nenarazil na odpor; rozdìlil Moravu na západní (Brnìnsko a Znojemsko - spravoval basilejský biskup Jindøich) a východní (Olomoucko a Pøerovsko - spravoval biskup Bruno).

konec øíjna, listopad

Anarchie v zemi vedla k rozkladu Èeského království; toho využili Pøemyslovi synovci Ota Braniborský a Piastovec Jindøich Vratislavský, kteøí usilovali o poruènictví nad teprve sedmiletým Pøemyslovým synem, princem Václavem. Hrozilo nebezpeèí vnitøních bojù. Vojensky zasáhl Rudolf Habsburský. Se svým vojskem se pøesunul z Moravy do Èech. Nakonec se støetl s oddíly Oty Braniborského u Èáslavi (nebo u Kolína), kde došlo k uzavøení dohody: Ota byl jmenován poruèníkem Václava na dobu pìti let, Èeské království bylo na stejnou dobu rozdìleno mezi obì smluvní strany (Èechy spravoval Ota prostøednictvím braniborského biskupa Gebharda, Moravu pak Rudolf); královnì vdovì Kunhutì bylo udìleno Opavsko a Jindøich Vratislavský získal Kladsko.

kolem 1278

Vznikly (snad) zemské desky (potvrzovaly držbu a zmìny ve vlastnictví šlechtických statkù, vedly zápisy o jednání èeského zemského soudu); uvádí se i léta po roce 1260.

poèátek ledna

V Jihlavì se konala svatba prince Václava s dcerou krále Rudolfa Habsburského Gutou (Jitkou) a jeho syna Rudolfa s desetiletou Anežkou Pøemyslovnou; šlo èistì o formální obøad, po nìmž se dìtské manželské páry opìt rozešly.

25. ledna (nebo v únoru)

Princ Václav spolu se svou matkou (královnou Kunhutou) byl na rozkaz Oty Braniborského pøevezen na hrad Bezdìz a zde internován. Bìhem léta byl Václav pøevezen do Žitavy a ke konci roku (28. prosince) uvìznìn nejprve v Berlínì a poté v blízké Špandavì; královna Kunhuta s Otovým svolením odjela do Znojma a odtud prchla do Hradce u Opavy.

listopad

Královna Kunhuta se dožadovala intervence Rudolfa Habsburského proti poèínání 'Braniborù' v Èechách (plenìní a loupení, kdy kronikáøi uvádìli, že Èechy zalil 'pøíboj domácí války, v jehož propasti zemì témìø již tone'). Rudolf vyrazil s vojskem do Èech proti Otovi Braniborskému a u Nìmeckého Brodu došlo k jednání o uzavøení pøímìøí mezi braniborským markrabìtem a èeskou šlechtou.

20.-21. kvìtna

Sešel se první skuteèný snìm èeské šlechty v dominikánském klášteøe sv. Klimenta v Praze, na nìmž se èeští pøedáci zavázali odevzdat zcizená 'zboží' do rukou zemského správce Oty Braniborského; v èele èeské (zemské) reprezentace stál pražský biskup Tobiáš z Bechynì a Purkart z Janovic. Zároveò byl vyvíjen tlak na Otu Braniborského, aby umožnil Václavùv návrat do Èech. Snìm od této doby zasedal již trvale a stal se protiváhou královské moci.

Na Moravì vládl ze krále Rudolfa Habsburského, Albrecht Saský. Po zaplacení sumy 40 tisíc høiven støíbra pøevzal Moravu mladý král Václav; jeho nevlastnímu bratru Mikuláši Opavskému potvrzeno držení údìlu opavského.

jaro

Èechy postiženy neúrodnými léty (1281-1282), následoval hladomor a rozšíøily se i epidemie.

23. kvìtna

Václav II. byl propuštìn Otou Braniborským (nejdøíve žádal vysoké výkupné - až 20 tisíc høiven støíbra, nakonec získal znaènou èást severních Èech jako zástavu; brzy o ni však pøišel).

léto, podzim

Èechy opustili Braniboøi, po nich odešly i posádky Rudolfa Habsburského z Moravy. Po pìtiletém období drancování a zmatkù bylo Èeské království obnoveno v pùvodním rozsahu.

záøí

VÁCLAV II. [1283-1305] zaèal vystupovat jako èeský král a peèetil i listiny (rovnìž se ujal vlády na Moravì). Do Prahy se vrátila z Opavska (tuto zemi dostal opìt Mikuláš Opavský, levoboèek Pøemysla Otakara II. s Anežkou z Kuenringu) královna Kunhuta (snad už) s novým manželem, Závišem z Falkenštejna (z rodu Vítkovcù).

prosinec

Rozhodující vliv na Václavovì královském dvoøe získal záhy Záviš z Falkenštejna, který odsunul do pozadí stranu pražského biskupa Tobiáše z Bechynì; ve státních úøadech (nejvyšší komorník, nejvyšší purkrabí apod.) byli nahrazeni vesmìs Vítkovci a jim spøíznìnými pány. Na Moravì se Václav II. opíral o nového biskupa Dìtøicha z Hradce.

Zaèátek 'regentské vlády' Záviše z Falkenštejna.

Sòatkem své dcery Guty (po formálním oddání roku 1279) s králem Václavem v Chebu si øímskonìmecký král Rudolf I. Habsburský stále udržoval vliv v Èechách.

únor

V Brnì se konal králem Václavem svolaný 'rok', pøi nìmž pøijal mladý panovník sliby poslušnosti Moravanù.

Nejstarší zápis zemských desek (písemné zachycení prùbìhu soudu od jeho zaèátku 'pùhonem' až po jeho ukonèení).

jaro

Záviš z Falkenštejna se pokusil zachránit své postavení sòatkem se sestrou uherského krále Ladislava IV. Alžbìtou; pøedtím (v kvìtnu 1285) zemøela jeho manželka, královna Kunhuta.

konec roku

Záviš z Falkenštejna táhl se svým vojskem do Opavy a pøinutil Mikuláše Opavského, aby spoleènì dobývali loupeživé hrady na Moravì (napøíklad Boršov, Obøany, Helfštejn).

V Praze podepsána smlouva, jež rozšiøovala pøemyslovské ambice na oblast Míšnì, Dolní Lužice a pøilehlých krajù; transakcí mìli Pøemyslovci odkoupit dìdická práva na toto 'zboží' a protihodnotou mìl Fridrich Drážïanský dostat léno na Èeskomoravské vysoèinì (hrad Svojanov, Polièku, Vysoké Mýto aj.).

leden

U dvora krále Václava se objevil v doprovodu Mikuláše Opavského polský šlechtic Kazimír Bytomský s nabídkou polské koruny; poèátek velmocenské politiky Václava vùèi Polsku. V letech 1289-1292 získal Václav II. Kladsko, Bytomsko, Opolí, Tìšínsko a Krakovsko.

Zatèení Záviše z Falkenštejna (Václav se obával zrady) a jeho uvìznìní do Bílé vìže Pražského hradu; brzy nato byl odsouzen pro velezradu k trestu smrti, jeho statky byly konfiskovány.

4. bøezna

Rudolf Habsburský potvrdil králi Václavu II. hodnost kurfiøta a titul øíšského arcièíšníka.

'Obèanská válka' Pøemyslovcù s Vítkovci; sebevìdomí Vítkovci nabídli èeskou korunu knížeti Jindøichu IV. Vratislavskému. Král Václav tvrdì zasáhl: jeho vojsko (s pomocí Rudolfa) postupovalo od jednoho hradu Vítkovcù k druhému a vodilo s sebou spoutaného Záviše s hrozbou jeho popravy. Posádka hradu Hluboká kapitulaci odmítla, a proto došlo 24. srpna 1290 k Závišovì popravì.

22. èervence

Král Václav II. si dal udìlit lénem knížectví vratislavské.

kolem 1290

Doložen nejstarší urbáø v Èechách (na panství pražského biskupství).

Za podporu Adolfa Nassavského v bojích o uvolnìný trùn øímskonìmeckého krále (po smrti Rudolfa I. Habsburského 15. èervence 1291) proti svému švagrovi Albrechtu I. Rakouskému získal Václav II. pøíslib znovupøipojení Chebska k Èeskému království; Václav usiloval i o vrácení Rakous, Štýrska a Korutanska, ale neúspìšnì.

Král Václav II. založil zbraslavský klášter (blízko Prahy); prvním opatem se stal Konrád Zbraslavský. Ve zdejším skriptoriu cisterciáckých mnichù vznikla z pera mnicha Oty a jeho pokraèovatele opata Petra Žitavského známá Zbraslavská kronika. Václav zde zøídil novou královskou hrobku (byl zde pozdìji pochován stejnì jako Václav III. a Eliška Pøemyslovna).

Václav získal jako øíšskou zástavu na Slezsku Plisensko, poté i knížectví ratiboøské.

kvìten

Volba nového øímskonìmeckého krále na snìmu ve Frankfurtu; Václav II. odevzdal svùj kurfiøtský hlas (prostøednictvím vyšehradského probošta Jana) Adolfu Nassavskému (k velkému rozèarování Albrechta I. Rakouského).

srpen

První váleèná výprava Václava II. do Sandomìøska a Kujavska (v Polsku) proti vévodovi Vladislavu Lokýtkovi (ohrožoval Václavovo panství krakovské); tažení vedlo k úspìšnému a rychlému konci, v záøí Lokýtek kapituloval a odevzdal Sandomìøsko èeskému králi. Václav zaèal usilovat o polskou korunu.

Václav II. zakoupil Pirnu.

2. èervna

Velkolepá korunovace Václava II. v Praze za èeského krále mohuèským arcibiskupem Gerhardem; souhlas papežské kurie v Øímì získal nový Václavùv rádce a kancléø, basilejský biskup (pozdìji mohuèský arcibiskup) Petr z Aspeltu (bìhem roku 1296 zemøeli tøi Václavovi skvìlí diplomaté - biskup Tobiáš, vyšehradský probošt Jan a Bernard z Kamenice). Do ètrnácti dnù po korunovaci zemøela náhle královna Guta. Na korunovaci pøítomní ètyøi kurfiøtové (mohuèský, saský, braniborský a èeský) vyzvali vévodu Albrechta, aby svrhl øímskonìmeckého krále Adolfa Nassavského (narùstala nespokojenost s jeho vládou). Albrecht slíbil Václavovi za vojenskou pomoc dát v zástavu Chebsko a nìkterá území v Míšeòsku.

podzim

Král Václav II. se stal øíšským vikáøem v Míšeòsku.

2. èervence

Bitva u Göllheimu mezi øímskonìmeckým králem Adolfem Nassavským a Albrechtem I. Rakouským (skonèila porážkou Adolfa a jeho smrtí). Èeské oddíly tentokrát již bojovaly na stranì Albrechta (Habsburského); ten byl vyzdvižen na trùn øímskonìmecký.

Vydán horní zákoník - Ius regale montanorum, dílo o ètyøech knihách italského právníka Gozzia z Orvietu; pokus o kodifikaci zemského práva (byl však zmaøen pro odpor šlechty).

jaro

Pøíprava výpravy Václava II. do Polska; po zavraždìní polského krále Pøemysla Velkopolského (8. února 1296) byla po složitých jednáních s polským panstvem a duchovenstvem nabídnuta polská koruna èeskému panovníkovi. Nástup Václava II. na polský trùn mìl být spojen s jeho manželstvím se ètrnáctiletou dcerou zavraždìného polského krále Ryksou (èesky Rejèkou, Eliškou Rejèkou).

èervenec

Sòatek devìtadvacetiletého Václava II. s piastovskou dìdièkou Eliškou Rejèkou v Praze.

Mìnová reforma Václava II.; její provedení svìøil král Václav florentským finanèníkùm Rinierimu, Appardovi a Cinonovi Lombardskému. Místo dosavadních sedmnácti mincoven (mj. v Praze, Brnì, Plzni, Písku, Jihlavì, Olomouci) zøídili jedinou (ve Vlašském dvoøe v Kutné Hoøe), veškeré støíbrné bohatství Èech soustøedili do rukou krále a zaèali razit stabilní a kvalitní pražské groše - 'grossi Pragenses', vážil 3,975 g a z jedné èeské høivny o váze 253,14 g se razilo 60-64 grošù nebo 768 drobných parvù (haléøù). Staré peníze byly staženy z obìhu a v krátké dobì nahrazeny tzv. 'vìènou mìnou'; bylo to umožnìno bohatými nálezy støíbra v Kutné Hoøe.

srpen, záøí

Tažení Václava II. do Polska (slabý odpor Vladislava Lokýtka); korunovace Václava polským králem (1300-1305) v Hnìzdnì. Místodržitelem velkopolským (capitanus regni Poloniae) byl jmenován jeho starší nevlastní bratr, levoboèek Pøemysla II., vévoda Mikuláš, správu v Krakovsku a Sandomìøsku vedl Oldøich z Boskovic. Václav tak slouèil pod svým žezlem (až na nìkterá slezská vévodství) veškeré Polsko; jeho øíše sahala od Šumavy až po viselský Bug a po Baltské moøe, k hranicím uherským a ruským.

èerven

Schùzka èeské a uherské delegace v Brnì, na níž došlo k definitivnímu ujednání o nástupnictví na uherský trùn po zemøelém králi Ondøeji III. (14. ledna 1301 vymøel rod Arpádovcù). Èást uherské šlechty nabídla svatoštìpánskou korunu králi Václavu II.

srpen

V Hodonínì došlo k setkání èeského poselstva v èele s králem Václavem a jeho dvanáctiletým synem Václavem s deputací uherských magnátù; král Václav nabídl uherským stavùm za krále prince Václava (po matce byl pravnukem Bély IV.), který byl od února 1298 zasnouben s jedinou dcerou Ondøeje III. Alžbìtou. Návrh byl pøijat.

27. srpna

Ve Stolièném Bìlehradì pøijal Václav III. z rukou koloèského metropolity Jana zlatou èelenku sv. Štìpána; jako nový uherský král pøijal jméno Ladislav V.

záøí

Do Budína (rezidence nového uherského krále Václava III.) se dostavil papežský legát Mikuláš Boccasini (pozdìjší papež Benedikt XI.), aby prosazoval nároky Karla Roberta z Anjou na uherský trùn; souèasnì tlumoèil nesouhlas øímské kurie s Václavovým obsazením uherského stolce.

øíjen

List papeže Bonifáce VIII. èeskému králi Václavu II. plný kritických pøipomínek k formì obsazení uherského trùnu (zpochybnìní èeských nárokù).

èerven

Tlak ze strany papeže Bonifáce VIII. proti Václavu II. se stupòoval; protièeské tažení smìøovalo i proti vlastnictví polské koruny. Na stranu papeže pøešel i Albrecht I. Habsburský: vytvoøila se protiváclavská koalice Øíše a øímské církve.

podzim

Do protièeského tábora vstoupil 'horký favorit' na uherskou korunu (a odmítnutý) Karel Robert z Anjou; jeho vojsko napadlo Budín, Stolièný Bìlehrad a okolí, avšak bez vìtšího úspìchu.

kvìten

Vypršela lhùta, kterou udìlil papež Bonifác VIII. èeskému králi Václavu II., aby právnì obhájil své nároky na Uhry; Václav vyslal do Øíma svého zplnomocnìnce, který sdìlil papežské stolici èeské zamítavé stanovisko.

31. kvìtna

Papež Bonifác VIII. (oznaèovaný souèasníky jako 'nejsrdnatìjší høíšník na stolci Petrovì') pøiøkl svatoštìpánskou korunu Karlu Robertovi a zprostil všechny poddané Václava III. pøísah vìrnosti. Souèasnì vyzval Albrechta I. Habsburského (Rakouského), aby vojensky zabezpeèil jeho rozhodnutí.

jaro

Vojenská výprava Václava II. do Uher na pomoc synovi (uherskému králi Václavu III.); znaèná èást uherské šlechty zradila Václava III. a pøebìhla k Robertovi z Anjou. Vojsko èeského krále dobylo Ostøihom i Budín a Václav II. si odvedl svého syna do vlasti; ukoøistil pøitom i uherské korunovaèní insignie (korunu, meè a šat sv. Štìpána), což vyvolalo velké rozhoøèení v Uhrách. Do protièeského tábora pøešli další uherští magnáti (a také èást polské šlechty). Václav II. hledal spojence - navázal kontakt se známým odpùrcem papeže, francouzským králem Filipem Slièným (nedoèkal se však reálných èinù).

1. èervence

Øímskonìmecký král Albrecht I. Rakouský uvalil na Václava II. øíšský acht (klatbu); záminkou se mu stalo neuposlechnutí výzvy k postoupení Chebska, Míšnì a k pøedání èeského horního regálu Øíši.

srpen

Vpád uherských Kumánù na jižní Moravu; byla poplenìna znaèná èást Bøeclavska, Tøebíèska, Znojemska a i okolí Brna.

záøí, øíjen

Ve smìru od Lince vtrhlo do Èech (smìrem ke Kutné Hoøe) vojsko Albrechta I. Habsburského (spoléhalo na pomoc jihoèeských pánù z Rùže, ti však tentokráte zachovali vìrnost èeskému králi). Po neúspìšném obléhání 'èeské pokladnice' Kutné Hory (hájené Jindøichem z Lipé) propukla v Albrechtovì vojsku epidemie (prý z otrávené vody). Proti Albrechtovi vytáhlo Václavovo vojsko. Habsburkovy jednotky ve zmatku ustoupily (z tažení se nevrátilo na 30 tisíc vojákù).

21. èervna

Nenadálé úmrtí ètyøiatøicetiletého èeského krále Václava II.; pohøben byl v cisterciáckém klášteøe ve Zbraslavi. Nástupcem se stal jeho jediný šestnáctiletý syn VÁCLAV III. [1305-1306].

18. srpna

Smír Václava III. s Albrechtem I. Habsburským. Èeský král se vzdal ve prospìch Øíše Chebska, Plisenska a Míšeòska. Albrecht se zavázal respektovat Václava III. jako krále èeského a polského a upustil od pøedchozího požadavku na povinný desátek kutnohorských dolù.

9. øíjna

Král Václav III. se sešel v Brnì s vévodou bavorským Otou a zøekl se všech nárokù na uherskou korunu ve prospìch Wittelsbachù a pøedal východní Pomoøany braniborským Askáncùm. Souèasnì upustil od sòatku s dcerou posledního Arpádovce Ondøeje III. Alžbìtou a pojal za manželku Violu (dceru Mìška, málo významného vévody tìšínského z dynastie Piastovcù).

jaro

Vladislav Lokýtek pøepadl Krakov a zmocnil se hradu Wawel; pøemyslovské panství se zaèalo otøásat.

Václav III. vyhlásil v Èechách i na Moravì zemskou hotovost.

èervenec

Pøíprava Václavova tažení do Polska; správa Èech a Moravy svìøena Jindøichu Korutanskému, manželu Václavovy sestry Anny (jejich svatba se konala v Praze v únoru 1306).

4. srpna

V horkém popoledni došlo za nikdy nevyjasnìných okolností k vraždì krále Václava III. v dìkanském paláci v Olomouci; odešel poslední mužský pøedstavitel (po meèi) Pøemyslovcù, sedmý èeský král. Václavem III. vyhynul jediný dynastický domácí rod, který u nás vládl déle než 421 let. Na panovnickém trùnu spoèinulo tøicet Pøemyslovcù (nìkteøí vládli dvakrát, kníže Jaromír dokonce tøikrát). V pøemyslovské éøe došlo celkem devìtatøicetkrát k výmìnám na knížecím a královském trùnu. Èeská koruna se stala 'ženským' lénem.