Barbara Nesvadbová – Pohádkář

Barbara Nesvadbová – Pohádkář

Je to čtvrtý román oblíbené spisovatelky Barbary Nesvadbové, ve kterém se můžeme setkat s hlavní ženskou rolí,jedinečnou Karlou a jako vždy se zástupy jejích milenců.Je to směs převážně smutná - nejen láska a sex, ale i stáří a umírání. Pohádkářem je tu Karlin manžel Mára. Typický to představitel muže, který žije svojí hrdostí, ale nikoliv zodpovědností. Pěstuje si mužnost, ale zapomíná na své okolí. Pěstuje si ženy, ale zapomíná na jejich city. Když už se zdá, že okouzlující Mára bude ten pravý, na scénu přichází právnička Dana, která celou situaci značně zkomplikuje Miluje dvě? Sice těžký úděl, ale i to umí muž zvládnout. Žít v neustálé naději, závislosti na lásce?Příběhy se začínají prolínat, myšlenky a žárlivost obou žen jsou si občas podobné, vydírání, pláč a slzy. Rychlé odjezdy od jedné k druhé, výmluvy, lži…

A jako vždy tu není jen Mára, nejprve manžel,poté exmanžel. Nejednoduché a těžko uskutečnitelné rozchody si Karla kompenzuje opět v náručí jiných mužů…

Příběh, který mě donutil se zamyslet…Cítila jsem z toho to románu jisté napětí a nejistotu.možná jak v hlaví představitelce této knížky,tak v samotné spisovatelce.Je to o životě a to tom jak se člověk může zamotat do vztahů.Našla jsem si tuto knihu velice zajímavou cestou.Zaujala mě na ní reklama v tramvaji jen díky útržku jsem hned věděla,že mě zaujme a opravdu je tomu tak.Hned druhý den sem jí již držela konečně v rukou a četla. Toto je onen útržek,který mě tak zaujal:

Šel první ven.Sněžilo.Hodil po mně kouli.V tom záblesku,v té chvíli jsem viděla toho „starého Máru“.vypadni.zmiz mi ze života.jdi už pryč.nechci Tě vidět.Jo,zlomils mi srdce.Jestli jde tahle fráze naplnit,tak tobě se bez chyby povedla.Buď aspoň maličko,malilinko neegoistický.Zapomeň na to milování.a jdi domů,kde tě čeká někdo jiný.Někdo,s kým je ti líp.

Celkově je tato knížka smyšlená,ale mě unesla.Prožívala jsem každou minutou Karliny city a pocity.Vžívala jsem se do jejích radostí a zároveň smutků.Pro mě to bylo první setkání s tak úžasnou knihou,protože mě jedním slovem opravdu velice nadchla.Možná že mě těší,že si díky ní uvědomuji i to,že na tom nemusím být vždy nejhůř,jen když si to myslím.Místy je psána tato knížka velice nespisovně a mírně vulgárněji.Přesto,můžu prohlásit,je to můj jediný věcný přítel do kterého se dokážu kdykoli znovu začíst.Mám jí ráda.