Dlouho čekal na ten den, chlapeček z periférie, co s kámošema na ulici trávil svoje volný chvíle.
Postávali na chodníku ve večerních hodinách, když blížila se jiná horda nikdo neměl žádnej strach.
Slovo dalo slovo, padla první rána, bitva jako v kině, co končí neprohraná. Pak se rychle vrhli na bandu nepozvanou, aby všichni ukázali, že nestojej stranou.
Chtěl ukázat co je v něm, chlapeček z periférie, aby vo ňom všichni řekli, že má ránu jak když kopne bejk.
Chyt prvního co stál v cestě, ránama ho zasypal. Když potom ten druhej padnul, tak zběsile kopal dál. Pak už nikdo nepřemejšlel, kdo je vlastně v právu, a tak trubka ocelová rozbila mu hlavu. Zvolna padal na zem přitom život z těla unikal a už bylo pozdě ptát se jestlipak ten šok zato stál.
Pak chtěl každej vrátit čas, ale pozdě bylo, slzy v očích a po zádech běhal mráz.