KONSTANTIN BIEBL (1898 – 1951)

KONSTANTIN BIEBL

Básník, v jehož díle se odráží vývoj české moderní poezie od dvacátých do padesátých let. Po válečné maturitě narukoval jako voják rakouské armády na srbskou frontu, v lednu 1918 byl raněn na balkánské frontě, byl tam zajat a odsouzen k trestu smrti, podařilo se mu však utéci. Po onemocnění tuberkulózou byl na sklonku války z vojny propuštěn. Nedostudoval medicínu, byl důvěrným přítelem Jiřího Wolkera. Od dvacátých let se trvale věnoval básnické činnosti. Přechodně byl členem brněnské Literární skupiny. V druhé polovině dvacátých let působil v Devětsilu.

Začínal v duchu Wolkrova chlapeckého okouzlení životem pokračoval proletářskou poezií, prošel obdobím poetismu a surrealismu.  V roce 1951 spáchal sebevraždu v důsledku těžké nemoci a obav z totalitního režimu.

Tento křehký lyrik, autor lidsky hluboké poezie, slučoval ve svém talentu myšlenkovou čistotu se smyslem pro fantazijní a snovou inspiraci. Do tvorby své generace vnesl Biebl osobní drastickou zkušenost světové války.

Sbírka S lodí, jež dováží čaj a kávu (1927) – tuto básnickou sbírku věnoval Karlu Teigemu, je napsaná v duchu poetismu, tvoří tři oddíly: Začarovaná studánka, S lodí, jež dováží čaj a kávu a Protinožci. Začarovaná studánka – obsahuje lyriku milostnou a společenskou, inspirovanou osobními básníkovými zážitky. V milostných básních vzpomíná s humorem i nostalgií na své milé, verše společenské jsou reflexemi na otcovy venkovské pacienty (Pacienti), prolínajícími se s intimní vzpomínkou na básníkova otce, který byl jednou z válečných obětí (Pacienti), i vyjádřením autorovy vlastní frontové zkušenosti (Cesta k lesu). Oddíl S lodí, jež dováží čaj a kávu je lyrickým cestopisem zachycujícím Bieblovu námořní výpravu na Jávu, v němž se střídají motivy přírodní (S lodí, jež dováží čaj a kávu) s osobními zážitky a momentkami z pobytu na lodi (Na oceánu, S očima k nebi).Vlastní pobyt na Jávě je tématem oddílu Protinožci. Jeho poetistická hravost a exotičnost (Protinožci, Na hoře Merbabu, Toké, Javanky) se prolíná s procítěným vztahem k vlastní zemi (Protinožci).

Čtyřdílná polytematická skladba Nový Ikaros (1929) patří k vrcholům poetistické tvorby. Mísí se v ní autorovy subjektivní zážitky s obrazem dobové reality.