Prhoò Klátinec, krhútské váleènictví a pøíznivý vývoj krhútsko-èeských vztahù

Prhoò Klátinec, krhútské váleènictví a pøíznivý vývoj krhútsko-èeských vztahù

'Kdyby nebylo Prhonì Klátince, museli bychom si ho vymyslet.'
JAN KRŠNA

VZAJEMNÉ NÁZORY OBOU NÁRODÙ O SOBÌ - VÁLKA MEZI ÈECHY A KRHÚTY, JEJÍ VZNIK, VÝVOJ A ROZUZLENÍ PRHOÒ KLÁTINEC A OBSAZENÍ PRAHY – ORGANIZACE KRHÚTSKÉHO VOJENSTVÍ - DALŠÍ SLIBNÝ VÝVOJ VZÁJEMNÝCH VZTAHU

     Národy, které spolu dlouhou dobu sousedí, vytváøejí si zvláštní, tu více, tu ménì omezené vztahy (nìkdy dokonce i proti své vùli), které se pak táhnou jako barevná nit jejich dìjinami. Nezøídka se tato barevná nit pøerve a zamotá se v oprátku: tu dochází ke krizím a katarzím, které se èasto øeší zbranìmi a nìkdy dokonce i spíláním.
     Pøirozenì, že tak tomu bylo i ve vztazích krhútsko-èeských. Byla období, kdy pomìr Krhútù k Èechùm byl hotovou selankou, plnou vøelých vyznání, vzájemného pochopení a kulturní spolupráce. Byla však i období, a proè si to zastírat, kdy vše dobré, ba i pokrevenství upadalo rychle v zapomnìní a jeho místo zaujímaly urážky, frontální poruchy i tvrdì vedené rány.
     Právì tak tomu bylo nedlouho pøed zapoèetím vleklé války mezi obìma pøíbuznými, takøka bratraneckými plemeny, totiž pøed zapoèetím války, která vyvrcholila ponižujícím, leè slavným vítìzstvím Prhonì Klátince. Badatelé se rùzní v pohledu na pøíèiny sváru.

POZNÁMKA: Nìkteøí tvrdí, že šlo o stará krhútská území Horažïovicko a Blovicko, jiní zase, že š1o pouze o jakési sportovní krajové soutìžení. Jiní pak dokládají, že tu hrálo bezesporu roli rùzné náboženství nebo Krhúti prý chtìli zbavit Èechy Køíže, který jim Èechové chtìli vnutit. (Ivan Køíž to dementoval tím, že je Moravan a nikomu se vnutit nedá). Marxisté vidìli pøíèiny nedorozumìní v rozdílnosti ekonomického vývoje a v dialektickém napìtí mezi svárem a nešvarem.

     Pøíèina sváru tu však podle mého názoru není tak podstatná: podstatnìjší je, že daleko vìtšího bezpráví se dopustili Èeši vùèi Krhútùm tím, že jejich vítìzství zatajili svìtu: Krhúti totiž poprvé a naposled dobyli Prahu, využívajíce typických rozporù mezi Pøemyslovci.
     Totiž: Po smrti knížete Vratislava Jindøicha z rodu Pøemyslova, který vládl v Èechách plných osm týdnù, ujal se v tomto mocném státì vlády kníže Støezimír øeèený Chudáèek z téhož požehnaného a rozvìtveného rodu. Protože se v té dobì všichni Pøemyslovci množili jako syslové, nezbylo knížeti Støezimírovi, øeèenému Chudáèek, než aby provedl v posloupní linii nìkolik tvrdých korektur a vyloženì administrativních, by principiálních zásahù.

POZNÁMKA: Tìchto termínù použil v té dobì znamenitý kronikáø Vrba Hrbata, když ve své kronice píše mimo jiné:

Przemysslowcuow mnógo biesze,
tayak syslyci sie rodiesze,
abie sie o zem ubohau nedielista,
po hubie druh druha bista atd.

     Kníže Chudáèek dal volky nevolky oslepit dva své bratry, Boleslava Starého a Mladého, strýc Kumpošt zahynul na útìku, švagr Didipolt se stal biskupem bamberským a bratrovec Semil byl zprvu koupen a posléze prodán do Nìmec, kde mizí jeho stopa ve fraucimoru císaøe Friedericha. Èeská øíše - jako témìø po celou dobu svého trvání - byla vysílena dlouhotrvajícími dynastickými zápasy mezi celými a sešívanými. Tu se rozhodla rada krhútských vìrozvìstù na svém zasedání dne 23. èervence, že oslabení Èechù by bylo dobøe využít.

POZNÁMKA: Viz o tom záznam v Monatschrift des kruhutischen Museums des Kromboschinetz Lilibintski, str.21-22, pod názvem: Chudatscheck I., F rst zu Prag, und die Krhutseroberungungl cklicherweisegef hrtenk mpfen hnlichenkriege.

     Hned nazítøí zapoèato se sbíráním krhútské hotovosti zemské, které nebylo nepodobné dnešnímu sbìru surovin. Každý desátý branec získával los a vypadl. V èelo narychlo postaveného vojska byl ovšem postaven zcela neschopný Vøed Bzdinka, øeèený Brzlínek pro svou šlachovitou, nepatrnou po stavu. Není to nic výjimeèného: nebylo války, kde by zpoèátku nevedli tažení naprosto neschopní vojevùdci, kteøí èerpali zkušenosti vždy z válek pøedešlých.

POZNÁMKA: Vøed Bzdinka vydal sice nákladem vojenské akademie v Ejèi p. M. dvì brožury, z nichž jedna nesla titul 'Krombožinec Lilibínský o vojenství' (aèkoliv Krombožinec ještì dávno nebyl na svìtì), druhá pak 'Význam poklopce ve vojenské výstroji vojína”, ale nedomohly se velkého rozšíøení. Když druhou z nich studoval Clausewitz, odložil ji prý se slovy: 'Eh, scheisse!”, zatímco maršál Foch prohlásil: 'Francouzský vojín nepotøebuje poklopce, aby prošel!'

     Nezkrocené krhútské houfy, táhnoucí krajem, zanechávaly po sobì klikatou stopu opilcovu. Vpadly na èeské území, zahnaly sice v krátké šarvátce u Petrohradu èeské bojovníky až za Otavu, ale dále to nešlo.

POZNÁMKA: Svìtoví letopisci nejsou jednotni o poloze Petrohradu, lze mít ale zato, že šlo o malou obec nedaleko Temešváru u Písku. Pøi pohledu na mapu pochopíte, proè z toho nìkteøí západní zpravodajové zpitomìli.

     V tìch místech poèetnì i technicky daleko slabší Èechové volili šastnì zpomalující taktiku, pøipomínající jejich dnešní národní taktiku v kopané, a pøipravili tak Krhútùm øadu porážek využívajíce své nordické lsti a pøirozené èeské frivolity, která podnes budí nadšený obdiv cizincù. Pøedstírajíce taktický ústup, zanechávali podél cest vybrané krasavice, pøedevším rusých vlasù (na které byli Krhúti tehdy velmi citliví, a tyto zrzavé panny, vyškolené narychlo v Alcronu, Jaltì, Barbaøe, Ambassadoru a jiných pražských klášteøích, pøevlékaly se v pøíšeøí lesních porostù do plavek nebo se vyzývavì opalovaly na provonìných mýtinách.

POZNÁMKA: K nejvìtší krvavé lázni došlo v bitvì u Smetiprachu, který odtud nese své jméno: jedni tvrdí, že tu bylo Krhútù jako smetí a Èechù jako prachu, ale vìrohodnìjší je pramen druhý (drží se ho i Chrt Drda), který pøipomíná památná slova jednoho krhútského šupáka, volajícího na vojína svého oddílu, který se marnì pokoušel navázat bojový dotyk s vyhlášenou èeskou zrzavicí Vilmou Piskáèkovou: 'Sme ji, brachu!”, což pøeloženo do novodobé èeštiny by se dalo adekvátnì vyjádøit výrazem: 'Nabal ji, vole!'

     K nelibosti èeského velení byl tehdy v èeských zemích striptýz zakázán, a tak museli - podobnì jako pozdìjší filmoví režiséøi - h1edat vojevùdci jiné, zákonùm neodporující formy erotického nátlaku, nezbytné pro vojenství a zahranièní turistiku.

POZNÁMKA: Pøesto byla o uvedeném zpùsobu boje rozváøena diskuse na stránkách Mladé fronty, která dík stateènému a nekompromisnímu vystoupení Vladimíra Kovaøíka, Marcely Pecháèkové a znaèky -išt- vyznìla naprosto kladnì.

     Tato èeská taktika vnesla brzy zmatek do krhútských øad, kázeò se rozplynula jako sníh, velitelé opouštìli mužstvo, mužstvo velitele, státní støibuchy rzivé byly zpronevìøovány a rychle mìnìny za tuzexové bony (jakožto neutrální platidlo), kterými se tehdy v Èechách platilo za hlavní i pohlavní služby. A do tohoto zmatku vpadly dobøe pøipravené èeské roty, roznícené žárlivostí, a pøipravovaly vojsku Vøeda Bzdinky-Brzlínka hotové jatky. I když èeské zprávy uvádìly ztráty Krhútù èísly 165 000-295 000 mužù, pøiznávaly samy krhútské bulletiny 28-32 mužù vyøazených z boje, pøedevším pohlavními chorobami, a to samo o sobìuž je na Krhúty moc.

POZNÁMKA: Neutrální nìmecké prameny se omezují na krátký záznam: Das Oberkommando der krhutischen Wehrmacht hat mehrmals die Frontilinien verki rzt wegen des dauerhatten Drucks der b hmischen M delkr fte, wahrscheinlich deutscher Ursprungs. (Peter-Ernst Poblitschke: Interessante Positionen der b hmischen M delarmee, díl XII., str. 87 nahoøe.)

     Byl opìt ztracen Protivín, Blovicko, Èechové vpadli s èerveným kohoutem na krhútské území, vyplenili Zákrpy a pomalým rozehráváním do šíøky postupovali nezadržitelnì k Ejèi, kde zavládla bezuzdná panika.
     Krhútští vìrozvìsti však zavèas rozpoznali urèité nedostatky v práci i oddychu armády a rozhodli se, že s nimi ráznì a dùslednì skoncují.

POZNÁMKA: Uèinil tak tehdejší sv. otec Efa Hamtil ve svém šestihodinovém referátì 'Za další rozkvìt krhútského døevorubectví”, kde vìnoval tìmto závažným chybám armádního velení plných 12 øádek. Sbor vìrozvìstù pak otevøel celostátní diskusi o souèasném stavu krhútského drvoštìpectví a pøípustném pom ìru padajících tøísek v káceném lese.

     Vøed Bzdinka-Brzlínek byl zbaven velení, funkcí a øádù a poslán do výzkumného ústavu chronologického, aby tu dožil jako topiè. Na jeho místo byl jmenován s okamžitou platností, aè s menším platovým zaøazením, dokonalý samouk, nejskvìlejší zjev krhútského váleènictví, èlovìk líbezných mravù a mìkkého srdce, vyspìlý a rozhodný, slavný vojevùdce Prhoò Klátinec, který za podlého padlého Bzdinky pracoval jako písaø na generálním štábu.

POZNÁMKA: Prhoò Klátinec vzešel opravdu z malých pomìrù: jeho otec by1 trpaslíkem. Celý život zasvìtil studiu plánù Hannibalových bitev, na vrcholu slávy však prohlásil ke svému poboèníkovi: 'Bylo to na hovno.' Na sklonku života psal pamìti, které mají spíše cenu sexuologickou než literární. Nazývají se 'Váleèníkem za každé situace' a vydal je rovnì Daniel Adam z Veleslavína ve Vokovicích.

     Prhoò Klátinec pøipravil Èechùm zdrcující porážku u Èervené nad Vltavou (mìsto má odtud své jméno - pùvodnì se nazývalo Èervená ve Vltavì, pak analogií se Svìtlou nad Sázavou se zaèalo užívat dnešního názvu), když Èechové svou zdržovací taktikou roztáhli vlastní obranu do fantastické šíøe (jejich levé køídlo se náhle octlo v Prèicích a pravé se ztratilo nìkde u Františkových Lázní). Prhoò snadno prorazil støedem, kudy žádný zkušený váleèník neútoèí, a brzy oblehl Prahu, aby ji vyhladovìl.

POZNÁMKA: To mu pøi známé choulostivosti Pražanù nedalo velikou práci. Podle dobových zánamù nebylo výjimkou, že fronta na maso u Chmela na Národní tøídì se táhla ke kavárnì Slávii, tu se zatáèela podél nábøeží k divadlu Na zábradlí Husovou, Skoøepkou, Rytíøskou až k Panské ulici, celou Panskou až k Wilsonovu nádraží, kde konèila ve vlaku na Velkou Bíteš.

     Cestou ku Praze poplenil Prhoò Klátinec Dobøíš, velké škody tím však Èechùm nezpùsobil.
     Když se pak v Praze vyskytla první úmrtí hladem a panikou, dal Prhoò Klátinec pøipravit velká bidla, na nichž byly uvázány kusy zadního hovìzího, kýty, uherák, vìnce vuøtù, v neposlední radì pak i dietní párky, nebo tento humanista ve zbroji myslel i na nemocné a diabetiky. To vše pak pøehazováno na onìch bidlech pøes hradby: v okamžiku se na nì vrhali pražští bojovníci i civilisté - Krhúti je pak v celých hroznech pøehazovali pøes opevnìní a na místì jí mali. Bìhem prvních tøí dnù tak padlo do zajetí 156 000 Èechù a za hradbami se stále ještì hromadily fronty nenažraných Pražanù, zatímco kníže Chudáèek ve svém posledním komuniké vyèíslil, že se životní úroveò prùmìrného Pražana v dobì obléhání zvýšila v prùmìru tøikrát. Potom zmínìné kníže kapitulovalo, a jak psáno, krátká epizoda krhútského øádìní v Praze byla prý vzpomínána Pražany dlouho a s úsmìvem: padlo jí prý za obì 2 milióny hektolitrù piva, 16 000 prostìjovských režných (kapesních), 187 výkladních skøíní a 26 zahranièních turistù, jakož i ministerstva školství a kultury.

POZNÁMKA: Hlavní pøíèinou vítìzství nad Èechy již pøed Prahou byly známé tøi body, kterými Prhoò Klátinec paralyzoval rušivý vliv èeských krasavic na armádu: 1. Prostým vojínùm byly pøibity na skránì oèní klapky, aby nevidìli do okolních houštin. 2. Velitelé nižších oddílù byli nahrazeni ženami. 3. Do armády bylo povoláno dostateèné množství vlastních krhútských zrzavic, ze kterých se staly pozdìji elitní síly krhútské branné moci, s úspìchem používané jako stráže zajatcù - o útìk se prý nepokusil ani jeden.

     Pøi obléhání Prahy byl Prhoòùv hlavní stan v obci - nedaleko Prahy a pøitom v bezpeèné vzdálenosti - kde si Krhúti narychlo postavili krásný hrad se zahradou, jak bylo jejich zvykem. Na poèest svého vojevùdce jej nazvali Prhonice (dnešní Prùhonice ovšem!). Tábor zrzavic, ledabyle obehnaný ostnatým drátem, na kterém takøka neustále viselo dámské prádlo, nalézal se v prostoru dnešní Libnì (ta má odtud své jméno, nebo i Èechùm se Krhútky velice líbily), ejèský elitní sbor stál na Smíchov ì a pomocné sbory za starou belu.

POZNÁMKA: Kronikáø Kanec Trh krásnì popisuje jednání o kapitulaci: 'Kn íže Chudáèek, vida, ano se mìsto odlidòuje, roztrhl si roucho a za mekotu trub a za zpìvu kvilce Zhasnìte l ampióny pøijel do V ršovic, aby tu v hospodì U Milošù (nyní Kvìten) dojednal s Prhonìm Klátincem podmínky pøímìøí. Svìdci popisují nikoli bez pohnutí velkodušné jednání obou slovanských pøedákù a sdìlují, jak Prhoò, aby usnadnil trpký údìl Chudáèkovi, nabídl nejprve ze slušnosti tomuto Pøemyslovci kapitulaci Krhútù. Chudáèek zaplakal a odpovìdìl, že pøijmouti nìco takového není mu lze, nebo se mu na to nedostává devíz. ' Kronikáø Vrba Hrbata naproti tomu jen lakonicky poznamenává: 'Glatinez s Chudaczkem zvornie sú pili a blili.' Inu - básník!

     Prvními administrativními opatøeními, které Krhúti po zabrání Prahy uèinili, bylo zrušení policejní hodiny, kterým si získali sympatie vlivných pobudù, dále pøejmenování Václavského námìstí na Námìstí Krombožince Lilibínského (lidovì se mu pak øíkalo Lilibinec) a samozøejmì územní reorganizace, která se však - jako všechny v Èechách obèas organizované neukázala pøíliš šastnou. Krhúti, kteøí nebyli s to pochopit složitost feudálního státu, snažili se násilím navrátit Èechy ke kmenovému zøízení a rozdìlit je opìt i administrativnì na Netolice (hl. mìsto È. Budìjovice), Luèany (Plzeò), Dìèany (Dìèín) a Hradèany (hl. m. Pardubice). Veškerou pùdu zk1 onfiskovali a rozdìlili ji rodùm a rodinám: avšak známý vysoký poèet rozvodù v Èechách tu zpùsobil nepopsatelný zmatek, nehledì na to, že se zatím Netolici poèeštili a Dìèani ponìmèili, takže nevìdìli, co vlastnì jsou. Prhoò Klátinec, vida krach své okupaèní politiky, rozlítostnìn prohlásil, klepaje si popel na hlavu: 'S Èechy není žádná sranda!' (doslova!) a odtáhl s vojskem zpìt do Ejèe. Èeské kmenové zøízení se rozpadlo podruhé a naposled.
     Mnoho uèencù promarnilo celý život bádáním, jaké byly pøevážné pøíèiny velkých vojenských úspìchù Prhonì Klátince. Podle mého názoru tomu tak bylo proto, že Prhoò Klátinec pøedevším využil pøi organizaci národního vojenství starých lidových tradic: byly chví le, kdy se generální štáb podobal Ústøednímu domu lidové tvoøivosti.
     Z toho všeho vidíme, že potyèky Krhútù s Èechy nebyla žádná legrace, ale že to byly závažné pøíspìvky k rozvoji tradièní èesko-krhútské vzájemnosti.