Prhoň Klátinec, krhútské válečnictví a příznivý vývoj krhútsko-českých vztahů

Prhoň Klátinec, krhútské válečnictví a příznivý vývoj krhútsko-českých vztahů

'Kdyby nebylo Prhoně Klátince, museli bychom si ho vymyslet.'
JAN KRŠNA

VZAJEMNÉ NÁZORY OBOU NÁRODŮ O SOBĚ - VÁLKA MEZI ČECHY A KRHÚTY, JEJÍ VZNIK, VÝVOJ A ROZUZLENÍ PRHOŇ KLÁTINEC A OBSAZENÍ PRAHY – ORGANIZACE KRHÚTSKÉHO VOJENSTVÍ - DALŠÍ SLIBNÝ VÝVOJ VZÁJEMNÝCH VZTAHU

     Národy, které spolu dlouhou dobu sousedí, vytvářejí si zvláštní, tu více, tu méně omezené vztahy (někdy dokonce i proti své vůli), které se pak táhnou jako barevná nit jejich dějinami. Nezřídka se tato barevná nit přerve a zamotá se v oprátku: tu dochází ke krizím a katarzím, které se často řeší zbraněmi a někdy dokonce i spíláním.
     Přirozeně, že tak tomu bylo i ve vztazích krhútsko-českých. Byla období, kdy poměr Krhútů k Čechům byl hotovou selankou, plnou vřelých vyznání, vzájemného pochopení a kulturní spolupráce. Byla však i období, a proč si to zastírat, kdy vše dobré, ba i pokrevenství upadalo rychle v zapomnění a jeho místo zaujímaly urážky, frontální poruchy i tvrdě vedené rány.
     Právě tak tomu bylo nedlouho před započetím vleklé války mezi oběma příbuznými, takřka bratraneckými plemeny, totiž před započetím války, která vyvrcholila ponižujícím, leč slavným vítězstvím Prhoně Klátince. Badatelé se různí v pohledu na příčiny sváru.

POZNÁMKA: Někteří tvrdí, že šlo o stará krhútská území Horažďovicko a Blovicko, jiní zase, že š1o pouze o jakési sportovní krajové soutěžení. Jiní pak dokládají, že tu hrálo bezesporu roli různé náboženství neboť Krhúti prý chtěli zbavit Čechy Kříže, který jim Čechové chtěli vnutit. (Ivan Kříž to dementoval tím, že je Moravan a nikomu se vnutit nedá). Marxisté viděli příčiny nedorozumění v rozdílnosti ekonomického vývoje a v dialektickém napětí mezi svárem a nešvarem.

     Příčina sváru tu však podle mého názoru není tak podstatná: podstatnější je, že daleko většího bezpráví se dopustili Češi vůči Krhútům tím, že jejich vítězství zatajili světu: Krhúti totiž poprvé a naposled dobyli Prahu, využívajíce typických rozporů mezi Přemyslovci.
     Totiž: Po smrti knížete Vratislava Jindřicha z rodu Přemyslova, který vládl v Čechách plných osm týdnů, ujal se v tomto mocném státě vlády kníže Střezimír řečený Chudáček z téhož požehnaného a rozvětveného rodu. Protože se v té době všichni Přemyslovci množili jako syslové, nezbylo knížeti Střezimírovi, řečenému Chudáček, než aby provedl v posloupní linii několik tvrdých korektur a vyloženě administrativních, byť principiálních zásahů.

POZNÁMKA: Těchto termínů použil v té době znamenitý kronikář Vrba Hrbata, když ve své kronice píše mimo jiné:

Przemysslowcuow mnógo biesze,
tayak syslyci sie rodiesze,
abie sie o zem ubohau nedielista,
po hubie druh druha bista atd.

     Kníže Chudáček dal volky nevolky oslepit dva své bratry, Boleslava Starého a Mladého, strýc Kumpošt zahynul na útěku, švagr Didipolt se stal biskupem bamberským a bratrovec Semil byl zprvu koupen a posléze prodán do Němec, kde mizí jeho stopa ve fraucimoru císaře Friedericha. Česká říše - jako téměř po celou dobu svého trvání - byla vysílena dlouhotrvajícími dynastickými zápasy mezi celými a sešívanými. Tu se rozhodla rada krhútských věrozvěstů na svém zasedání dne 23. července, že oslabení Čechů by bylo dobře využít.

POZNÁMKA: Viz o tom záznam v Monatschrift des kruhutischen Museums des Kromboschinetz Lilibintski, str.21-22, pod názvem: Chudatscheck I., F rst zu Prag, und die Krhutseroberungungl cklicherweisegef hrtenk mpfen hnlichenkriege.

     Hned nazítří započato se sbíráním krhútské hotovosti zemské, které nebylo nepodobné dnešnímu sběru surovin. Každý desátý branec získával los a vypadl. V čelo narychlo postaveného vojska byl ovšem postaven zcela neschopný Vřed Bzdinka, řečený Brzlínek pro svou šlachovitou, nepatrnou po stavu. Není to nic výjimečného: nebylo války, kde by zpočátku nevedli tažení naprosto neschopní vojevůdci, kteří čerpali zkušenosti vždy z válek předešlých.

POZNÁMKA: Vřed Bzdinka vydal sice nákladem vojenské akademie v Ejči p. M. dvě brožury, z nichž jedna nesla titul 'Krombožinec Lilibínský o vojenství' (ačkoliv Krombožinec ještě dávno nebyl na světě), druhá pak 'Význam poklopce ve vojenské výstroji vojína”, ale nedomohly se velkého rozšíření. Když druhou z nich studoval Clausewitz, odložil ji prý se slovy: 'Eh, scheisse!”, zatímco maršál Foch prohlásil: 'Francouzský vojín nepotřebuje poklopce, aby prošel!'

     Nezkrocené krhútské houfy, táhnoucí krajem, zanechávaly po sobě klikatou stopu opilcovu. Vpadly na české území, zahnaly sice v krátké šarvátce u Petrohradu české bojovníky až za Otavu, ale dále to nešlo.

POZNÁMKA: Světoví letopisci nejsou jednotni o poloze Petrohradu, lze mít ale zato, že šlo o malou obec nedaleko Temešváru u Písku. Při pohledu na mapu pochopíte, proč z toho někteří západní zpravodajové zpitoměli.

     V těch místech početně i technicky daleko slabší Čechové volili šťastně zpomalující taktiku, připomínající jejich dnešní národní taktiku v kopané, a připravili tak Krhútům řadu porážek využívajíce své nordické lsti a přirozené české frivolity, která podnes budí nadšený obdiv cizinců. Předstírajíce taktický ústup, zanechávali podél cest vybrané krasavice, především rusých vlasů (na které byli Krhúti tehdy velmi citliví, a tyto zrzavé panny, vyškolené narychlo v Alcronu, Jaltě, Barbaře, Ambassadoru a jiných pražských klášteřích, převlékaly se v příšeří lesních porostů do plavek nebo se vyzývavě opalovaly na provoněných mýtinách.

POZNÁMKA: K největší krvavé lázni došlo v bitvě u Smetiprachu, který odtud nese své jméno: jedni tvrdí, že tu bylo Krhútů jako smetí a Čechů jako prachu, ale věrohodnější je pramen druhý (drží se ho i Chrt Drda), který připomíná památná slova jednoho krhútského šupáka, volajícího na vojína svého oddílu, který se marně pokoušel navázat bojový dotyk s vyhlášenou českou zrzavicí Vilmou Piskáčkovou: 'Smeť ji, brachu!”, což přeloženo do novodobé češtiny by se dalo adekvátně vyjádřit výrazem: 'Nabal ji, vole!'

     K nelibosti českého velení byl tehdy v českých zemích striptýz zakázán, a tak museli - podobně jako pozdější filmoví režiséři - h1edat vojevůdci jiné, zákonům neodporující formy erotického nátlaku, nezbytné pro vojenství a zahraniční turistiku.

POZNÁMKA: Přesto byla o uvedeném způsobu boje rozvářena diskuse na stránkách Mladé fronty, která dík statečnému a nekompromisnímu vystoupení Vladimíra Kovaříka, Marcely Pecháčkové a značky -išt- vyzněla naprosto kladně.

     Tato česká taktika vnesla brzy zmatek do krhútských řad, kázeň se rozplynula jako sníh, velitelé opouštěli mužstvo, mužstvo velitele, státní střibuchy rzivé byly zpronevěřovány a rychle měněny za tuzexové bony (jakožto neutrální platidlo), kterými se tehdy v Čechách platilo za hlavní i pohlavní služby. A do tohoto zmatku vpadly dobře připravené české roty, roznícené žárlivostí, a připravovaly vojsku Vředa Bzdinky-Brzlínka hotové jatky. I když české zprávy uváděly ztráty Krhútů čísly 165 000-295 000 mužů, přiznávaly samy krhútské bulletiny 28-32 mužů vyřazených z boje, především pohlavními chorobami, a to samo o soběuž je na Krhúty moc.

POZNÁMKA: Neutrální německé prameny se omezují na krátký záznam: Das Oberkommando der krhutischen Wehrmacht hat mehrmals die Frontilinien verki rzt wegen des dauerhatten Drucks der b hmischen M delkr fte, wahrscheinlich deutscher Ursprungs. (Peter-Ernst Poblitschke: Interessante Positionen der b hmischen M delarmee, díl XII., str. 87 nahoře.)

     Byl opět ztracen Protivín, Blovicko, Čechové vpadli s červeným kohoutem na krhútské území, vyplenili Zákrpy a pomalým rozehráváním do šířky postupovali nezadržitelně k Ejči, kde zavládla bezuzdná panika.
     Krhútští věrozvěsti však zavčas rozpoznali určité nedostatky v práci i oddychu armády a rozhodli se, že s nimi rázně a důsledně skoncují.

POZNÁMKA: Učinil tak tehdejší sv. otec Efa Hamtil ve svém šestihodinovém referátě 'Za další rozkvět krhútského dřevorubectví”, kde věnoval těmto závažným chybám armádního velení plných 12 řádek. Sbor věrozvěstů pak otevřel celostátní diskusi o současném stavu krhútského drvoštěpectví a přípustném pom ěru padajících třísek v káceném lese.

     Vřed Bzdinka-Brzlínek byl zbaven velení, funkcí a řádů a poslán do výzkumného ústavu chronologického, aby tu dožil jako topič. Na jeho místo byl jmenován s okamžitou platností, ač s menším platovým zařazením, dokonalý samouk, nejskvělejší zjev krhútského válečnictví, člověk líbezných mravů a měkkého srdce, vyspělý a rozhodný, slavný vojevůdce Prhoň Klátinec, který za podlého padlého Bzdinky pracoval jako písař na generálním štábu.

POZNÁMKA: Prhoň Klátinec vzešel opravdu z malých poměrů: jeho otec by1 trpaslíkem. Celý život zasvětil studiu plánů Hannibalových bitev, na vrcholu slávy však prohlásil ke svému pobočníkovi: 'Bylo to na hovno.' Na sklonku života psal paměti, které mají spíše cenu sexuologickou než literární. Nazývají se 'Válečníkem za každé situace' a vydal je rovně Daniel Adam z Veleslavína ve Vokovicích.

     Prhoň Klátinec připravil Čechům zdrcující porážku u Červené nad Vltavou (město má odtud své jméno - původně se nazývalo Červená ve Vltavě, pak analogií se Světlou nad Sázavou se začalo užívat dnešního názvu), když Čechové svou zdržovací taktikou roztáhli vlastní obranu do fantastické šíře (jejich levé křídlo se náhle octlo v Prčicích a pravé se ztratilo někde u Františkových Lázní). Prhoň snadno prorazil středem, kudy žádný zkušený válečník neútočí, a brzy oblehl Prahu, aby ji vyhladověl.

POZNÁMKA: To mu při známé choulostivosti Pražanů nedalo velikou práci. Podle dobových zánamů nebylo výjimkou, že fronta na maso u Chmela na Národní třídě se táhla ke kavárně Slávii, tu se zatáčela podél nábřeží k divadlu Na zábradlí Husovou, Skořepkou, Rytířskou až k Panské ulici, celou Panskou až k Wilsonovu nádraží, kde končila ve vlaku na Velkou Bíteš.

     Cestou ku Praze poplenil Prhoň Klátinec Dobříš, velké škody tím však Čechům nezpůsobil.
     Když se pak v Praze vyskytla první úmrtí hladem a panikou, dal Prhoň Klátinec připravit velká bidla, na nichž byly uvázány kusy zadního hovězího, kýty, uherák, věnce vuřtů, v neposlední radě pak i dietní párky, neboť tento humanista ve zbroji myslel i na nemocné a diabetiky. To vše pak přehazováno na oněch bidlech přes hradby: v okamžiku se na ně vrhali pražští bojovníci i civilisté - Krhúti je pak v celých hroznech přehazovali přes opevnění a na místě jí mali. Během prvních tří dnů tak padlo do zajetí 156 000 Čechů a za hradbami se stále ještě hromadily fronty nenažraných Pražanů, zatímco kníže Chudáček ve svém posledním komuniké vyčíslil, že se životní úroveň průměrného Pražana v době obléhání zvýšila v průměru třikrát. Potom zmíněné kníže kapitulovalo, a jak psáno, krátká epizoda krhútského řádění v Praze byla prý vzpomínána Pražany dlouho a s úsměvem: padlo jí prý za oběť 2 milióny hektolitrů piva, 16 000 prostějovských režných (kapesních), 187 výkladních skříní a 26 zahraničních turistů, jakož i ministerstva školství a kultury.

POZNÁMKA: Hlavní příčinou vítězství nad Čechy již před Prahou byly známé tři body, kterými Prhoň Klátinec paralyzoval rušivý vliv českých krasavic na armádu: 1. Prostým vojínům byly přibity na skráně oční klapky, aby neviděli do okolních houštin. 2. Velitelé nižších oddílů byli nahrazeni ženami. 3. Do armády bylo povoláno dostatečné množství vlastních krhútských zrzavic, ze kterých se staly později elitní síly krhútské branné moci, s úspěchem používané jako stráže zajatců - o útěk se prý nepokusil ani jeden.

     Při obléhání Prahy byl Prhoňův hlavní stan v obci - nedaleko Prahy a přitom v bezpečné vzdálenosti - kde si Krhúti narychlo postavili krásný hrad se zahradou, jak bylo jejich zvykem. Na počest svého vojevůdce jej nazvali Prhonice (dnešní Průhonice ovšem!). Tábor zrzavic, ledabyle obehnaný ostnatým drátem, na kterém takřka neustále viselo dámské prádlo, nalézal se v prostoru dnešní Libně (ta má odtud své jméno, neboť i Čechům se Krhútky velice líbily), ejčský elitní sbor stál na Smíchov ě a pomocné sbory za starou belu.

POZNÁMKA: Kronikář Kanec Trh krásně popisuje jednání o kapitulaci: 'Kn íže Chudáček, vida, ano se město odlidňuje, roztrhl si roucho a za mekotu trub a za zpěvu kvilce Zhasněte l ampióny přijel do V ršovic, aby tu v hospodě U Milošů (nyní Květen) dojednal s Prhoněm Klátincem podmínky příměří. Svědci popisují nikoli bez pohnutí velkodušné jednání obou slovanských předáků a sdělují, jak Prhoň, aby usnadnil trpký úděl Chudáčkovi, nabídl nejprve ze slušnosti tomuto Přemyslovci kapitulaci Krhútů. Chudáček zaplakal a odpověděl, že přijmouti něco takového není mu lze, neboť se mu na to nedostává devíz. ' Kronikář Vrba Hrbata naproti tomu jen lakonicky poznamenává: 'Glatinez s Chudaczkem zvornie sú pili a blili.' Inu - básník!

     Prvními administrativními opatřeními, které Krhúti po zabrání Prahy učinili, bylo zrušení policejní hodiny, kterým si získali sympatie vlivných pobudů, dále přejmenování Václavského náměstí na Náměstí Krombožince Lilibínského (lidově se mu pak říkalo Lilibinec) a samozřejmě územní reorganizace, která se však - jako všechny v Čechách občas organizované neukázala příliš šťastnou. Krhúti, kteří nebyli s to pochopit složitost feudálního státu, snažili se násilím navrátit Čechy ke kmenovému zřízení a rozdělit je opět i administrativně na Netolice (hl. město Č. Budějovice), Lučany (Plzeň), Děčany (Děčín) a Hradčany (hl. m. Pardubice). Veškerou půdu zk1 onfiskovali a rozdělili ji rodům a rodinám: avšak známý vysoký počet rozvodů v Čechách tu způsobil nepopsatelný zmatek, nehledě na to, že se zatím Netolici počeštili a Děčani poněmčili, takže nevěděli, co vlastně jsou. Prhoň Klátinec, vida krach své okupační politiky, rozlítostněn prohlásil, klepaje si popel na hlavu: 'S Čechy není žádná sranda!' (doslova!) a odtáhl s vojskem zpět do Ejče. České kmenové zřízení se rozpadlo podruhé a naposled.
     Mnoho učenců promarnilo celý život bádáním, jaké byly převážné příčiny velkých vojenských úspěchů Prhoně Klátince. Podle mého názoru tomu tak bylo proto, že Prhoň Klátinec především využil při organizaci národního vojenství starých lidových tradic: byly chví le, kdy se generální štáb podobal Ústřednímu domu lidové tvořivosti.
     Z toho všeho vidíme, že potyčky Krhútů s Čechy nebyla žádná legrace, ale že to byly závažné příspěvky k rozvoji tradiční česko-krhútské vzájemnosti.