Vývoj světové literatury - Starověk – mimoevropská literatura

Vývoj světové literatury

Starověk – mimoevropská literatura

Mezopotámie

4. tisíciletí př. n. l. – 1. tis. př. n. l.

1. literatura (dnes území Iráku)

Sumerská literatura – kmen Sumerů

1. písmo – klínové (rylo se do destiček, rovné čárky)

Epos o Gilgamešovi

nejstarší cyklus, epické dílo

Zamarovsky převyprávěl pro děti – Gilgameš

hlavní hrdina tyranský vládce města Ukururu Gilgameš (2/3 Bůh, 1/3 člověk)

nutil lidi k tvrdé práci, tak poprosili bohy o pomoc – seslali polodivokého Enkidu

válčili, ale nakonec se stali přáteli na život a na smrt

některé epizody v Bibli (např. potopa světa)

klínové písmo

Staroegyptská literatura

3000 př. N. l. hieroglyfy, malovali se na papyrus, nejstarší nápisy na stěnách hrobek

lyrika: milostné písně, hymny

epika: životopisy, příběhy

Kniha mrtvých

První pís. Památky – formule na hrobkách,1400 př. N. l.

vkládána do sarkofágů s mumiemi, rady zemřelému na posmrtný život

Vlastní životopis Sinnhetův

krátká autobiografická povídka

pocity nešťastného úředníka vytrženého z prostředí – musel opustit Egypt, vyhnanství v Sýrii

Achmatonův hymmnus na Slunce – oslavná píseň na božstva

Hebrejská literatura

židé, tzv. most mezi orientální a evropskou lit.

Bible (Písmo svaté)

nejvýznamnější,přeloženo do 1 800 jazyků

1564 přeložil Jan Blahoslav

kniha 2 náboženství (křesťanství, židovství)

židé = potomci národa Izraelců, jejich dějiny

křesťané = potomci Ježíše

Starý zákon

židovská bible, je psán hebrejsky

1. část Tóra (pět Mojžíšových knih)

nejznámější – Genesis (vznik světa, potopa – Noe, Bab. věž), Exodus (vypráví Mojžíš –židi z Egypta do Palestiny = země zaslíbená, desatero božích přikázání

o králi Davidovi, básně – Písně písní, žalmy, přísloví, prorocké knihy – Mesiáš (vykupitel, který z nich sejme hřích a příjme je na sebe – Ježíš)

Nový zákon

psán řecky, 4 evangelia (sv. Matouš, Marek, Lukáš a Jan)

skutky apoštolů – osudy Ježíšových učedníků

Epištoly = listy, dopisy věřícím, přinášející výklady Ježíšova učení

zjevení Janovo – apokalypsa (konec světa a poslední soud)

Ježíš:

narodil se v Betlémě za vlády Heroda Velikého (zabíjel děti)

do 30 let žil obyčejný život, po křtu Panem Křtitelem se odebral na pouť, kde 40 dní hladověl a zvolil si učedníky, kteří hlásali a konali zázraky (voda ->, víno), uzdravovali nemocné

Jidáš se dopustil zrady, za 30 dní ukřižovali Ježíše – možnost osvobození (lid ale vybral někoho jiného)

Ježíš si nesl kříž na horu Golgota – Máří Magdaléna – Veliký pátek – mezi sobotou a nedělí vzkříšení

Indické písemnictví

začátek od 2. tisíciletí př. n. l.

Védy = vědění

posvátné knihy, u zrodu hinduismu

nejstarší starovéké texty

oslavují přírodu a božstva, hymny

eposy:

Mahábhárata (1 000 dvojverší), z indické mytologie, encyklopedie hinduismu

bratrovražda,soupeření dvou královských rodů

Rámájana – o lásce prince ke své ženě (Ráma a síta),námět o lásce

bajky – Ivan Olbracht – O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách

BUDHISMUS = náboženství spjato se jménem Budhy, knihy Džatájy = příběhy o jeho zrození

HINDUISMUS = náboženství,védy se staly posvátnými knihamy

čínské písemnictví

KONFUCIONISMUS = čínský nábožensko – filozofický směr

zdůrazňuje lidské jednání, podřízenost k zájmu odpovědnosti

TAOISMUS = respekt k přirozenému plynutí světa

filozofové Čuang – c´ - básně v próze, pohrdá civilizací

Lao – c´ krátké prozaické kapitoly bez konkrétních prostav

„Kniha písní“

11. – 6. st. př. n. l.

čínští básníci

- 8. st. n. l. – Li Po

To Fu

Li Po – nevázanost, volnost

To Fu – mluvčí národa

Egypt

Antická literatura

8. st. př. n. l. – 5. st. n. l.

kultura starého Říma a Řecka

předtím prehistorické období (ústní lidová slovesnost)

Archaické období (10. – 6. st. př. n. l.)

Attické období  ( 5. – 4. st. př. n. l.)

Helénské období ( 4. – 1. st. př. n. l.)

Římské období  ( 1. – 2. st. n. l. )

Řecko

Archaické období (10. – 6. st. př. n. l.)

Homér

slepý autor, 2 nejvýznamnější eposy

rozsáhlé veršované skladby, bohatý děj, mnoho postav, příběhů

členění do kapitol, řada epických prvků, přirovnání

bohové zlidšťováni, v blízkém kontaktu člověkem s bohem

Ilias

skutečné události, boje Řeků proti Tróje (posledních 51 dní)

kvůli krásné Heleně - únos, Paris, trvala 10 let

Achilles: nezranitelný, kromě paty (máma ho koupala v magické řece, držela za patu)

trojský kůň – v něm bojovníci

Odysseia

7. st. př. n. l., líčí 41 dní

12 111 veršů, po dobytí Tróje

Odysseus vybral 12 nejlepších mužů – na ostrov za kyklopem, který je věznil a postupně jedl – nakonec mu vypíchl oko – jel kolem sirén, tak si zalil uši voskem a sebe přivázal

Ezop

nejznámější řecký bajkař

narodil se jako ošklivý a vtipný otrok, sprostí se otroctví, všude je vítán, závist vysoké šlechty – svržen z vysoké skály (pověst)

Sapfó

založila dům múz (bohaté dívky se učily umění)

milostné písně – písňová forma + hudební nástroj

Anakreon

dvorský básník, hravé verše

anakreontská poezie – víno, ženy, zpěv, životní radosti

Atické období (5. – 4. st. př. n. l.)

rozvíjí se řecké drama a próza (především bajky), kulturní centrum – Athény

drama

dlouhá historie, konec března – bůh vína a veselí Dionýsos (oslavy, zpívali se písně a tančilo se)

divadelní představení tragédie – vyvinuta z těchto oslav

komedie vznikla ze satirických a komických písní

hrálo se pod aténskou nekropolí

Amfiteátr

hrálo se pod širým nebem, velké množství lidí, hrálo se jen ve dne

1 herec, velké chůdy a hodně masek

chór = sbor ukrytý za scénou, pomáhal hercům, když něco zapomněli)

později více herců, náboženská funkce poté komická

5. Století v Aténách

Námět: z mýtů -)soupeření lidí a bohů -) smrt hlavního hrdiny

znaky: čerpá z mytologie, dramatický konec, veršované, mluvené slovo, zpěv, tanec, chór

Aischylos

1. světový dramatik, zavedl 2. herce na scénu (dialog)

řeší otázky mravní etiky, osudovost, odpovědnost za činy předků

Oresteia

3 dílná tragédie, trojské pověsti, po skončení Trojské války

Agamemnon, vůdce řeckých vojsk, po návratu zavražděn manželkou a milencem

syn Orestes pomstí otce -> zavraždí matku a jejího milence

chce se očisti před bohy, je osvobozen, lidské činy mohou soudit pouze lidé

téma: krevní msta

z okruhu příběhů Trojské války

Peršané

Spoutaný Prometheus

Sofoklas

zavedl 3. herce na scénu, zhušťoval děj, omezil zpěv sboru

všechno řeší svobodněji, volí si tret sami, ne bohové

Král Oidipus

potrestán za něco, co udělal nevědomky

syn thébského krále Láia

město zachvátí mor – pomsta bohů

nařčen z otcovraždy – zjistil, že otce zabil, protože si myslel, že je to lupič a vzal si svou matku, která spáchala sebevraždu a Oidipus si vypíchl oči a odešel do vyhnanství, když se dověděl pravdu)

máme morální odpovědnost za své činy

Antigona

dcera Oidipa, doprovázela ho ve vyhnanství

po jeho smrti se vrací do Théb – zabili tam oba její bratry

jeden bratr má dobrý pohřeb, druhý ne

začne ho pohřbívat sama – načapána a zavřena do hrobky

věštec tento trest rozmluví Kreónovi, ale už je pozdě

Antigona spáchala sebevraždu

Euripides

filozof na jevišti, líčil skutečné lidi, kteří trpí, ale forma báje

hlavní hrdinky ženy, neuměl řešit konflikty, řešil božstvem

Médea – zdatná čarodějka

nejlepší dílo

kouzelnice se zamiluje do Jásona, ale jelikož se o něj zajímá i princezna Korintu a on je rozumný, dá přednost jí

Médea pak zabije princeznu, krále i svoje děti, které s ním mělea

Trojanky

osud žen po pádu města, ženy válečné kořisti

Helena

řeší únos Heleny Paridem

Aristofánes

autor komedií

Žáby

vysmívá se literárním snobům, proti Euripidovi

bůh dionýsos může vybrat někoho z podzemí – Euripides prohrává v soutěžích

hodnotí díla s nadsázkou, nakonec na zem vybral Aischyla

Ptáci

filozofové: Sokrates, Platon, Aristoteles

Historická próza

Hérodotos – zakladatel

- náměty řecko-perských válek

Thukydés – líčení konfliktů u Peloponéské války

Řečnická próza

Démosthenes – nejlepší řečník

- proslul FILIPIKAMI = ostré řečnické polemiky proti politice Filipa Makedonského

Filozofická próza

Sokrates – obviněn z neuznávání bohů → trest smrti

Platon

„Sympozian“

fiktivní rozhovor mezi několika řečníky debatující o lásce

Aristoteles

„Poetika“

význam uměleckého díla

4. st. př. n. l. – Alexander Makedonský dobyl Řecko, Persii a Indii

Helenistické období (3. – 1. st. př. n. l.)

literární úpadek, doznívání, nic významného

vláda A. Makedonského

rozvíjí se komedie

pastýřské idyly – souznění člověka s přírodou – poezie

próza: vznik dobrodružného románu

Theokritos

o      navazuje na Anakreonovu poezii

Římské období

3. – 2. st. př. n. l.

latinové – polokočovný kmen pastevců a lovců – přejímali od Etrusků, především výtvarnou kulturu

přebírali témata od Řeků

dělí se na 3 období: Archaické, Vrcholné (cicerovo, zlaté), stříbrné

Archaické období

Plautus

komedie z běžného života, připomínaly frašku, psal podle řecké komedie

Lišák Pseudolus

fraška o prohnaném otrokovi, který radí svému pánovi

dokázal si vždy poradit – zdravý selský rozum

Komedie o hrnci

fraška, původním pravděpodobným autorem předlohy byl Menandros

námět této hry využil Moliér ve své hře Lakomec

Zlatý věk Římské literatury

Cicero

významný muž, především řečník, mluvil krásně, rozvinul spisovnou latinu (ciceronská latina)

sloh velice květnatý a složitá souvětí

právník, politik

G. J. Caesar

nejvýznamnější státník a vojevůdce, politik, spisovatel

Zápisky o válce galské

Zápisky o válce občanské

Catullus

vrcholný básník, především milostná poezie, považován za zakladatele lyriky

Vergilius

setkal se s Mecenášem, dvorní básník Octaviana Augusta

nejdříve psal idyly z venkova

Aeneis

epos, který vypráví o minulosti Říma

hlavní hrdina, který uprchl z hořící Tróji, jediný se svým synem a otcem přežili

hledají novou vlast, zažívá mnoho útrap na moři, v Lakii se ožení s dcerou krále

nedokončeno, ale sloužilo jako vzor pro pozdější autory

Ovidius

tvořil rychle a snadno, přes noc uchvátil Řím – dostal se do nejvyšších kruhů

milostná a historická poezie a žalozpěvy

2 básnická díla – dochováno jen jedno

Proměny

250 řeckých a římských bájí

začíná vznikem světa a končí tím, že se Ceasarova duše promění na kometu

Felemon a Bautis

dva staří manželé byli díky své dobrosrdečnosti odměněni bohy

Stříbrné období

mění se charakter literatury – satira

Tacitus

Germánie

mravy a zvyklosti Germánů

Historie

navazuje, popisuje všechny historické významné události

30 knih, dochována polovina

Seneca

„O duševním klidu“

dopis příteli

život lidu v souladu s přírodou

Středověk

a.)    Renesance a humanismus

viz. maturitní otázka 2

b.)   středověk literatura

začíná pádem Západořímské říše (476) a končí objevením Ameriky (1492)

rozkvět, vznikají národní literatury, velké změny

Hrdinské národní eposy

vzorem jim byla Antika, především veršovaný epos

hlavní hrdinové – rytíř, šlechtic, který má samé ctnosti (odvaha, statečnost, věrnost králi, nebojácnost)

jedinou nectností je láska k zadané ženě

Píseň o Rolandovi - Francie

Vznikla ve Francké říši na začátku 12. st.

součást cyklu o Karlu Velikém, vysoký lit. styl

vychází ze skutečných událostí – vojsko se vrací ze Španělska, Roland velí poslednímu voji a odmítne zatroubit o pomoc, ale přecenil se, tak nakonec zatroubí, ale moc silné -> praskne mu tepna

Píseň o Cidovi - Španělsko

vznikla ve Španělsku, pol. 12. st.

opěvuje národního hrdinu, který bojuje proti Maurům, romance

Píseň o Nibelunzích - Německo

konec 12. a začátek 13. st., neznámý autor

dvoudílný epos, mytické postavy (skřítci, kteří hlídali zlatý poklad)

zrady na královském dvoře – hrdinské činy, o lásce

Slovo o pluku Igorově - Rusko

východoslovanská literatura – Rusko,

král Igor proti nepřátelským vojskům

přeložil ho J. Jungmann, shořel při požáru v Moskvě

Igor se dostane do zajetí nakonec uprchne a vrátí se do Ruska – naděje na novou šanci

Anglie

„Beowulf“

epos (7. – 9. st.)

Skandinávie → hrdina bojuje s obludnou Grendalem a po té i s jeho matkou → zvítězí → zahyne při boji s ohnivým drakem

Dvorská literatura

lyrika a epika, mění se literatura, stále rytíř, ale nejvíce se píše o lásce k žene

častý hrdina Karel Veliký

tzv. trubadúrská – zchudlí rytíři chodili od hradu k hradu a zpívali své písně za doprovodu hudebníka – žakéře

pastorela – pastýřské milostné písně

Tristan a Izolda - Francie

12. – 13. st., keltské pověsti

král Artuš (rytíři kulatého stolu – odcházeli do světa za dobrodružstvím)

čaroděj Melvin, čarodějnice Morgana, meč exkaliber

rytířská veršovaná skladba

Tristan přiváží strýcovi nevěstu (někdo na cestě jim dal nápoj lásky a zamilovali se do sebe – Tristan a Izolda) – nakonec oba umírají

Alexandreis

psaný latinsky, veršovaný, o Alexandru Velikém

napsal fr. skladatel G. Castellionsky, podle něj téměř všechny národy

Píseň bratra Slunce

napsal František z Assisi – italský světec, básní, řád Františkánů

1. významná italská báseň

Enspeagl – pravděpodobně skutečná postava, šibalské kousky, vysmívá se sedlákům, měšťákům

Preromantismus

vznikl v 18. st. v Německu, literární hnutí

hledají čistého a morálně nezkaženého a prostého člověka

důraz na city a prožitky

Friedrich Schiller

spisovatel, básník, filozof, dramatik, vojenský lékař

Loupežníci

ziskuchtivý a krutý Franc usiluje o rodový majetek i o Amálii (dívka bratra Karla)

svými intrikami způsobí, že prvorozený syn Karel ztratí důvěru otce a opustí rodný dům – stane se loupežníkem

Karel se to snaží zastavit, posléze umírá otec, Amálie i Franc

Karel přemýšlí na sebevraždou za své hříchy

Johann Wolfgang Goethe

prozaik, dramatik, patřil do skupiny Bouře a vzdor (chtěli chápat poslání literatury jako vyjádření umělcovy osobnosti, jeho citů a myšlenek

Utrpení mladého Werthera

próza psaná formou dopisu a deníkových záznamů, hrdina končí sebevraždou

svět h zraňuje a odmítá mu možnost žít přirozený život – nenachází své místo

napsáno podle autorových zážitků

Ifigénie na Tauridě

námět ze starořeckých trojských pověstí

Torguato Tasso

tragický osud italského renesančního básníka

Vilém Maister léta učednická

kupecký syn – během svého kočovného života se seznamuje s nejrůznějšími lidmi, poznává život a prožívá milostné osudy

Faust

dvoudílná veršovaná tragédie (filozofický podtext)

myšlenka: smysl lidského života je ve službě jedince celku

stará pověst objevující se v knížkách lidového čtení

učený doktor Faust v touze po poznání zaprodal svou duši ďáblu – propadl věčného ztracení

vdechl nové umělecké podoby a hluboký smysl

Mafistofeles nabídne nespokojenému Faustovi své služby (za duši, jestli dosáhne uspokojení)

uvede ho do veselé společnosti, omladí ho a pošle mu docenty Markétku, do které se zamiluje

Markétka zaviní smrt bratra, který je zabit v souboji s Faustem

v zoufalství utopí jejich dítě, odsouzena k smrti

ve 2. díle je Faust zprvu z činu zoufalý, ďábel ho odvede na císařský dvůr

získá si zde důvěru a vděčnost císaře, když zachrání říši před úpadkem

z podsvětí vyvolá krásnou Helenu a zplodí s ní syna Euforiona

po jejich smrti chce po císaři bažinatou krajinu u moře, kterou chce proměnit v úrodnou půdu – chce na ní živit svobodné lidi – v tom vidí smysl svého života

přesto, že pocítil uspokojení a mel by tedy propadnout peklu, zachrání ho šlechetný čin

Osvícenství

vzniklo ve Francii, klade důraz na rozum a racionální poznání

kritizuje církev, absol. panovníka, uznává historii, nechce nic měnit

navazuje na myšlenky renesance

Voltaire

básník, historik a filozof

Candide

satira na optimismus a harmonii

Panna Orleánská

národní hrdina Johanka z Arku, parodie na mučednický mýtus o panenství Johanky

Denis Diderot

francouzský filozof – materialista

encyklopedista

Jakub Fatalista

Jean Jacques Rousseau

Francouz, hlásal návrat k přírodě

Emil

pedagogický spis o výchově chlapců, aby je nezkazila civilizace

Pierre de Beaumarchaise

typický představitel měšťanské komedie (každodenní problémy)

Lazebník Senilský

zhudebnil Ital Rossiny

Figarova svatba

Figaro – veselý člověk, prostořeký, podnikavý, přirozená inteligence

Daniel Defoe

dobrodružné romány, politické spisy

Robinson Crusoue

ich forma, nejznámější dílo

Johnatan Swift

anglický satirik

Gulliverovy cesty

čtyřdílný utopický román, parodie, satira

dobrodružný román, cestopis, kritizuje mravy v Anglii

dostane se do země, kde lidé slouží koním, potkává se s obry a trpaslíky

Klasicismus

vzniká v 17. st. ve Francii, vychází z Antiky

racionalismus – do popředí se dostává rozum, tím se liší od Baroka

krása je v pravdě, zobrazování podle přírody

1.) vysoká – náměty z Antiky, mytologie, urození lidé (óda, epos, tragédie)

2.) nízká – neurození lidé (píseň, satira, komedie, bajka)

Vyšší žánr

Pierre Cornelle

Cid

španělské rytířské drama, téma lásky

Don Rodrigo miluje Ximíru, už se chýlí ke sňatku

Ximírin otec urazí Cidova otce, proto se mu chce pomstít – zabije ho

křál žádá Rodrogovu hlavu – pošle ho do války, podaří se mu získat důležité vítězství

zde získává přezdívku Cid, král mu odpustí za jeho udatnost a může si vzít Ximíru

Jean Racine

psychologické tragédie, střetává e cit, náměty z antiky, díky nim ukazuje soudobé problémy

Faidra

2. manželka krále, zamiluje se do nevlastního syna – odmítne ji

chce se mu pomstít, tak ho křivě obviní ze zapovězené lásky

král ji to uvěří a svolá pomstu bohu na syna – Faidru tíží svědomí, řekne pravdu – sebevražda

Nizší žánr

Moliér (Jean Baptiste Poguelin)

nizší žánr, herec, režisér, ředitel kočovné skupiny

vzorem mu byl Plautus

Lakomec

hl. postava Harpagon – lakomý, touží po bohatství, peníze měl radši než své děti

jeho syn a sluha mu ukradli jeho truhličku s dukáty, ale pak ji vymění za Marianu, kterou si Harpagon chtěl vzít, ale miluje ji jeho syn

Tartuffe (Pokrytec)

podvodník, dělá ze sebe svatouška, ale je to pokrytec, špicl

vetře se do domu bohatého měšťana, rodina mu podlehne, manipuluje s nimi – dávají mu peníze, dá mu dcera, ale nestačí mu to, chce i manželku

pán procitne až, když si vyslechne rozhovor Taruffa a jeho ženy, jak navrhuje milostné hrátky

je pozdě, vše ne na něho přepsáno – král to vyřeší

ukazoval, jak církve manipuluje s lidmi

Zdravý nemocný

motiv šarlatánství, pokrytectví, sobeckost, lačnost po dědictví

Argan – hypochondr, má ženu Belinu, chce provdat dceru Angeliku za lékaře, aby se o něho staral

Don Juan

bezcharakterní svůdník, nakonec potrestán

Měšťák šlechticem

měšťák napodobuje šlechtice

Misantrope

Škola žen

postavení ženy v měšťáckém životě

Jean de la Fontaine

napsal 12 knih bajek, alegoricky ukazuje společnost

Carlo Goldoni

napsal 200 knih, komedií typu Commedia dell´arte

Poprask na laguně

Commedia dell´arte

vznikla v Itálii v 16. st, improvizovalo se podle reakce publika, postavy – různé vlastnosti

artistické výstupy, nápadité kostýmy