Podstata organizování. Organizační struktury vycházející ze sdružování činností nebo jejich výsledků

Podstata organizování. Organizační struktury vycházející ze sdružování činností nebo jejich výsledků

Termínem organizace chápeme uspořádání. Opakem je chaos, zmatek. Management obvykle chápe organizování, jako vymezení, stanovení a zabezpečení činností a vzájemných vztahů lidí (jednotlivců, kolektivů) při plnění určitých záměrů, úloh nebo cílů.

Smyslem organizování je vytvořit prostředí pro efektivní spolupráci. Výsledkem organizování jsou organizační struktury, které pomáhají zabezpečit procesy organizování určité množiny řídících činností.

Organizační struktura rozkládá celkový úkol instituce do dílčích úkolů, přiřazuje je jednotlivým pracovním pozicím a útvarům a určuje vzájemné vztahy pracovních pozic a útvarů.

Obsahovou orientaci procesu organizování stručně charakterizuje E. Dále tzv. systémem OSCAR. Jsou to požadavky, které mají být procesem organizování zajištěny:

Můžeme konstatovat, že úlohou organizování je dosáhnout optimální splnění stanovených cílů s danými kapacitami, které jsou k dispozici. K tomu se využívá procesů specializace a návazné koordinace práce lidí, kteří ji vykonávají.

Pravomoc – představuje souhrn práv a moci, které jsou přiděleny určitému místu či útvaru.

Má-li nějaká instituce, zvl. typu ozbrojené složky, dobře fungovat, neobejde se bez vztahů nadřízenosti a podřízenosti. Základem je přikazovací princip.

Podle zákona č. 186/1992 Sb. je nadřízený povinen:

a)      organizovat, řídit, kontrolovat a hodnotit výkon služby svých podřízených

b)      zabezpečovat, aby policisté byli pro výkon služby náležitě vycvičeni a vyškoleni

c)      vytvářet příznivé podmínky pro výkon služby

d)      oceňovat záslužné činy a příkladné plnění služebních povinností a vyvozovat důsledky z porušování služebních povinností

Policista je povinen odepřít splnění rozkazu nadřízeného, jestliže by jeho splněním spáchal trestný čin – tuto skutečnost ohlásí bez zbytečného odkladu vyššímu nadřízenému.

Odpovědnost – představuje závazek, povinnost kteréhokoliv místa a příslušného vedoucího správně a dobře plnit jemu svěřené úkoly.

Kompetence – oprávněnost a způsobilost daného místa či vedoucího vykonávat určité práce.

Delegace úkolů – přenesení úkolů z nadřízených na podřízené.

Delegace kompetencí – přidělení kompetencí konkrétnímu místu – dané místo je současně zavázáno tyto úkoly a kompetence správně plnit. Delegací kompetence není odpovědnost toho, kdo úkol delegoval, zrušena.

Subordinace a superiorita představují vzájemný vztah dvou subjektů, především fyzických osob, ale také organizačních útvarů. Jeden z těchto subjektů má na základě statutární pravomoci superioritu, tj. oprávnění usměrňovat výkon činností podřízeného subjektu.

Vztahy nadřízenosti a podřízenosti jsou průvodním jevem každého institucionálního uspořádání

Subordinace, služební podřízenost:

prostupuje organizační strukturu

projevuje se výrazně po vertikální linii řízení, která odpovídá vztahu nadřízenosti a podřízenosti

ukládá podřízenému subjektu, aby usiloval na základě sjednaného nebo určeného vztahu o plnění převzatých nebo přikázaných úkolů

nemůže existovat mezi útvary, u nichž jsou vzájemné vztahy horizontální. Tyto vztahy ovlivňuje spolupráce, součinnost, popř. spolurozhodování.

Vztahy nadřízenosti a podřízenosti se upravují písemně – statutem instituce a vnitřními organizačními předpisy.

Organizační struktury

Funkcionální organizační struktury jsou tvořeny funkcionálními prvky a funkcionálními vazbami. Do jednoho organizačního celku se seskupují stejné funkční činnosti.

Funkcionální organizační struktura je založena na funkční specializaci dílčích organizačních jednotek (útvarů).

Vedoucí má pravomoc a odpovědnost za jemu příslušnou specializovanou funkci.

K výhodám funkcionální organizační struktury patří efektivnost založená na společné práci a specializaci odborníků.

K nevýhodám patří úzké a jednostranné řešení problémů, nezbytnost větší koordinace mezi jednotlivými druhy činností, malý důraz na celkové cíle.

Organizační jednotky členěné podle teritoriálního nebo geografického umístění – používají nejčastěji organizace, jejichž pracovní činnosti pokrývají značnou geografickou oblast. Tato tvorba umožňuje věnovat zvýšenou pozornost místním problémům a potřebám.

Divizionální struktury

Vyžaduje vytvoření nižších organizačních celků, z hlediska míry pravomocí relativně velmi samostatné divize.

Základem divizionální struktury je především technické hledisko, spojené s ekonomickou samostatností. Společné zůstávají koncepční otázky.