Podstata rozhodování. Struktura rozhodovacího procesu.

Podstata rozhodování. Struktura rozhodovacího procesu.

ROZHODOVÁNÍ = VOLBA (základem rozhodování je možnost výběru,mít možnost alespoň ze dvou variant přijatého řešení rozhodovací situace).

Pokud výběr nemá, není o čem rozhodovat.

Většina rozhoduje dle zkušeností a intuice, to je vhodné pro standardní rozhodovací situace, které běžně v praxi přichází v úvahu. V opačných případech se snaží o to , aby své rozhodnutí co nejvíce objektivizoval.Minimálně konzultací se svými spolupracovníky.

Metody rozhodování :

zkušenost

intuice

analytické metody

matematické modelování - nevýhoda - zjednodušují skutečnost, složitá příprava vstup. dat, která nejsou vždy k dispozici (v praxi se příliš nerozšířila)

Struktura rozhodovacího procesu

Proces probíhá v pěti krocích. Existuje ale více možných přístupů jako ve většině problémů managementu.

Objevení problému - První fáze objevení problému – identifikace. Vzniká jako stav mezi cílovým stavem a aktuální realitou v řízené organizaci, kdy do popředí vystupuje nezbytnost reagovat na vzniklý problém. Zvlášť identifikace problému. Jeho pozdní objevení vede vždy k negativním důsledkům. Objevení problému je založeno na systematickém vyhledávání,analýze a vyhodnocování spolehlivých informací.

Analýza a formulace cíle . Podrobné a přesné poznání řešené problematiky po stránce obsahové (co a za jakých podmínek je třeba řešit) časové (kdy má být rozhodnutí vydáno) a metodické (jak je třeba zpracovat informace k rozhodování. Celý postup je třeba vázat na cíl, jehož má být dosaženo.Je třeba vyjasnit příčiny problému, pravomoci, kompetence, analýza,velikost rizika.  Na základě informací o minulosti a přítomnosti se tak vytvářejí předpoklady pro rozhodování o budoucnosti.

Tvorba variant Pokud je jedna možnost, jedna strategie, není o čem rozhodovat.. Jde zde o rozpoznání cest, variant, které by směřovali k řešení formulovaného problému. Jde o návrh variant účelných a realizovatelných,i tzv. přípustných variant, kde je mnoho omezení – legislativní, časový úsek). Jsou zde vysoké nároky na čas , znalosti a tvůrčí schopnosti řešitelů.Je žádoucí týmová spolupráce. Cílem je co nejširší soubor koncepčně odlišných variant.

Hodnocení a výběr variant. Předpokladem je formulace kritérií hodnocení zvolená subjektem rozhodování.

Využití kvalitativních kritérií (měřitelná, které nelze numericky vyjádřit- čas, náklady, zisk) i kvantitativních (neměřitelné faktory , kvalita prac. vztahů.). Je třeba nalézt nákladově nejméně náročný způsob jak dosáhnout cíle, nebo získat největší hodnotu vzhledem k daným výdajům. Rozhodnutí je výsledek aktu volby.

Realizace zvolené varianty .(implementace zvoleného řešení v praxi) Přijetí rozhodnutí znamená klíčový bod v rozhodovacím procesu..Kvalita je stejně důležitá jako v předchozích etapách.

Základem úspěšného rozhodnutí spočívá v požadavku, aby si řídící pracovníci osvojili mechanismus rozhodovacího procesu.