Vysvětlete podstatu a význam motivace v řídícím procesu. Schéma procesu motivace.

Vysvětlete podstatu a význam motivace v řídícím procesu. Schéma procesu motivace.  x

Motivace je pojem převzatý z psychologie, rozumí se jím soubor psychických činitelů, které vyvolávají, udržují, usměrňují nebo posilují aktivitu (jednání) člověka – v souladu s jeho programem (cíli) činnosti. Motivační teorie rozlišuje motivy a stimuly.

Motivem se obvykle rozumí každá vnitřní pohnutka podněcující jednání člověka,navenek se projevující jako příčina k jednání: člověk jedná na základě motivů.

Stimul představuje soubor vnějších podnětů, pobídek, které mají určitým způsobem usměrňovat jednání pracovníků a působit na jejich motivaci.

Motivace začíná potřebami, které existují u každého člověka. Motivovaní pracovníci nemusejí, ale chtějí. Dokázat dobře motivovat podřízené je v podstatě otázkou vůdcovských schopností a vhodného stylu vedení. Motivační umění manažera předpokládá, že dovede sjednocovat zájmy motivovaných pracovníků s cíli organizace.

V praxi existuje při jednání, chování, výsledcích i  úspěších pracovníka závislost mezi jeho motivací a schopnostmi. Výkonnost závisí na schopnostech, motivaci a pracovních a organizačních podmínkách.

Motivace pracovního jednání se bezprostředně odráží ve výkonnosti člověka.

Nedostatečná motivace se odrazí v celkovém pracovním chování podřízených. Znaky nedostatečné motivace jsou např.:

nízký výkon,

odmítavý přístup k mimořádným úkolům,

pozdní příchody, časné odchody,

prodlužování přestávek, snaha získat co nejvíce času mimo práci,

nedodržování stanovených termínů,

neustálé stížnosti,

při neúspěchu svalování viny na druhé,

zanedbávání pokynů.

Teorie motivace nepředpokládá nesporné pravdy a hotové návody, jak věci dělat. Jejich uplatnění v praxi patří k manažerským dovednostem psychologicky vhodného jednání se spolupracovníky, k umění jednat s lidmi.

K nejrozšířenějším teoriím motivace lze zařadit:

Teorie potřeb A. H. Maslowa

Motivačně-hygienická teorie F. Herzberga

McClellandova teorie potřeby dosáhnout úspěchu

Adamslova teorie spravedlivé odměny (ekvity)

Teorie očekávání V. H. Vrooma

Skinnerova teorie zesílených vjemů

Poznání motivačních příčin

Teorie potřeb A. H. Maslowa

Vychází z poznání, že uspokojování potřeb hraje u člověka dominantní úlohu. Lidské potřeby viděl v hierarchické formě od nejnižších až k nejvyšším. Pracovník je ochoten vyvinout určitou aktivitu proto, aby alespoň z části uspokojil určitou potřebu, ve které právě cítí nedostatek.

Mezi základní lidské potřeby, popsané a sestavené Maslowem z hlediska jejich obsahu, řadí:

Základní potřeby

Potřeba jistoty a bezpečí – tato potřeba znamená stabilitu zaměstnání a výdělku, pozice v zaměstnání. Jedná se např. o garantované pracovní uplatnění, zdravotní a důchodové pojištění, apod.

Potřeba sounáležitosti – patří k soc. potřebám. Z pohledu řízení jde např. o dobré mezilidské vztahy na pracovišti, pozitivní vztahy s nadřízenými, spolupráci s kolegy, participaci na práci týmu apod.

Potřeba uznání – jde o projevy uznání a prospěšností pro organizaci, společenskou prestiž, hmotná a morální ocenění a osobní přínos vykonávané činnosti, radost z práce, perspektiva profesního růstu, apod.

Potřeba seberealizace – představuje nejvyšší úroveň uspokojování potřeb.

Motivačně-hygienická teorie F. Herzberga – rozlišuje udržovací faktory – motivátory: - hygienické (udržovací) faktory – neměli by být podněcováni, protože pokud nejsou dostatečně uspokojeni, nebo mají nízkou úroveň, vyvolají nespokojenost, vedou ke konfliktům, pracovníci se cítí nespokojeni. 

motivátory – působí až od chvíle, kdy nemá pracovník pocit 

nespokojenosti. Obvykle jsou jako motivátory uváděny: práce samostatná, výkonnost, úspěch, zvýšení odpovědnosti, možnost spolurozhodovat, aj.

McClellandova teorie motivačních potřeb – výkonové motivace (potřeby dosáhnout úspěchu)

Tři skupiny motivačních potřeb manažerů samotných:

moc (potřeba prosadit se a mít vliv na ostatní)

oblíbenost (sounáležitosti)

úspěch (úspěšné uplatnění)

Průběh motivačního procesu

Adamsova teorie spravedlivé odměny – pracovníci mají sklon k subjektivnímu srovnávání své pracovní pozice, výkonu a odměny s pracovníky, kteří vykonávají stejnou či obdobnou práci. Mezi   náklady pracovníci zahrnují i vzdělání, zkušenosti, aktivitu, horší pracovní podmínky apod.

Vroomova teorie očekávání – chápe proces závislý na osobní volbě člověka. Průběh motivace je podmíněn osobními očekáváními lidí a subjektivním oceněním možnosti dosáhnout cíle těchto očekávání.

Skinnerova teorie zesílených vjemů – předpokládá, že dříve získané poznatky, zkušenosti výrazně ovlivňují reakce člověka na podobné situace v přítomnosti. Rozlišují se čtyři možné postupy motivace:

Pozitivní motivace – pracovníci mají sklon opakovat zkušenosti, které vedly k pozitivní odměně.

Negativní motivace – snahou pracovníka je vyhnout se špatné zkušenosti.

Utlumení aktivity – v případech, kdy aktivita má negativní výstupy, které převažují nad očekávanými výsledky, je třeba utlumit aktivitu pracovníka.

Negativní sankce

Moderní  přístupy k motivaci

V praxi se využívají modifikace a kombinace uváděných teoretických přístupů. Společným jmenovatelem je vytvořit podmínky, v nichž členové organizace mohou nejlépe dosáhnout svých vlastních cílů, zaměří-li své úsilí na úspěch (cíle) podniku.

Co jednoho motivuje k výkonu, může jiného nechávat lhostejným. Z toho vyplývá pro manažera závěr: komunikovat s pracovníky, naslouchat jim, znát je, neoslovovat jakéhosi anonymního, průměrného pracovníka, ale diferencovat jednotlivce, event. důležité skupiny lidí v organizaci.

Na základě analýzy procesu motivace byly vypracovány motivační techniky, které mohou být vodítkem pro motivaci v praxi:

1. Pokusit se porozumět, jaké mají podřízení spolupracovníci potřeby.

Významný vliv na stupeň motivace má očekávání. Předpokládá to zajistit jasnou definici vztahu mezi výkonem a odměnou v jakémkoli finančním systému.

Delegací kompetence

Pracovníky lze motivovat prací samotnou

Cílové řízení je technikou, kterou lze využít k motivaci vysoce kvalifikovaných pracovníků.

Umění manažera spočívá v tom, jak dokáže sloučit zájmy podřízených pracovníků s cíli organizace, aby při dosahování pracovních cílů zároveň uspokojovali individuální potřeby.