Krevní oběh, myokard, funkce

Myokard

Ø      složen z příčně pruhovaných svalových vláken podobným vláknům kosterní svaloviny

Ø      v síních je dvouvrstevný, ve stěnách komor je trojvrstevnýmyokard - srdeční svalovina

Ø      svalovina síní je zcela oddělena od svaloviny komor síťovitá (trámčitá) struktura myokardu umožňuje dokonalý a rychlý rozvod nervových vzruchů

Ø      má dvě základní funkce:

dráždivost – schopnost srdečního svalu se na vhodný podnět zkrátit, smrštit se. Za normálních okolností je podnětem ke smrštění elektrický impulz.

smrštění – srdečního svalu vede ke zmenšení objemu dutiny síně nebo komory a vypuzení krve.není ovládán vůlí

Systola – stah myokardu

- koordinovaný srdeční stah svaloviny síní nebo komor

Rozlišujeme dvě fáze systoly:

1. izovolumická kontrakce - roste tlak, objem se nemění
2. ejekční fáze - objem se zmenšuje, tlak se nemění

Diastola – uvolnění myokardu

- relaxace srdečního svalu

Rozlišujeme dvě fáze diastoly:

1. izovolumická relaxace - tlak klesá, objem se nemění
2. plnící fáze - objem komor roste, tlak se nemění

Funkce srdce

• Při diastole síní (za současné systoly komor) přitéká do pravé síně oběma dutými žilami krev z velkého tělního oběhu, zatímco do levé síně přitéká krev z plicních žil. Následuje systola obou síní (současně s diastolou obou komor), při které je krev ze síní vypuzena do komor.

• Aby nedocházelo ke zpětnému toku krve z komor do síní, je mezi pravou síní a komorou trojcípá chlopeň a mezi levou síní a komorou chlopeň dvojcípá. Tyto chlopně se při následné systole komor uzavřou a krev z komor je tak vypuzena do plicního kmene a do aorty. Zpětnému toku krve do komor brání poloměsíčité chlopně uzavírající jak plicní kmen tak aortu.

• Každou systolou je tak ze srdce vypuzeno průměrně asi 70 ml krve. Množství krve, které jedna komora přečerpá za minutu, se nazývá minutový srdeční výdej.

• diastola pravé síně - umožňuje naplnění pravé srdeční síně krví přitékající dutými žílami
• systola pravé síně - po naplnění pravé síně krví - dojde k vypuzení krve do pravé komory
• diastola pravé komory - komora se plní krví, trojcípá chlopeň je otevřená
• systola pravé komory - stoupajícím tlakem přitékající krve se uzavře trojcípá chlopeň a při vlastní systole tlak krve překoná odpor plicnicové chlopně a krev je vypuzena do malého (plicního) oběhu
• diastola levé síně - umožňuje naplnění levé síně okysličenou krví z plicního oběhu
• systola levé síně - po naplnění síně krví dojde k systole a vypuzení krve do levé komory
• diastola levé komory - komora se plní krví, dvojcípá (mitrální) chlopeň je otevřena
• systola levé komory - zpětným rázem krve se uzavře mitrální chlopeň, stoupající tlak krve při systole překoná odpor poloměsíčité aortální chlopně a okysličená krev je vypuzena do velkého krevního oběhu

Látková výměna srdečního svalu

• Výživa srdečního svalu je uskutečňována krví, přiváděnou koronárními (věnčitými) tepnami, které jsou prvními větvemi aorty. Tyto zajišťují vlastní zásobení srdce. Vytvářejí jemnou krajkovou síť, která obkružuje celé srdce a svým tvarem připomíná věnec. Odtud pochází název věnčité tepny. Protože při systole je tlak v aortě příliš velký, jsou to také jediné tepny, které se plní při diastole.

• Pravá věnčitá tepna (a.coronaria cordis dextra) zásobuje myokard přibližně pravé poloviny srdce.

• Levá věnčitá tepna (a. coronaria ministra) se dělí na levou sestupnou větev, která vede krev k oběma komorám, a na ramus circumflexus, který se otáčí dozadu a zásobuje krví levou komoru a síň. Zrcadlově je obrazem koronárních tepen systém srdečních žil. Ty mají za úkol odvádět krev ze srdečního svalu zpět. Tyto žíly jdou paralelní a vyprazdňují se do pravé síně.

• Větve obou věnčitých tepen vytvářejí obrovské kapilární sítě, svědčí o mimořádně vysokém metabolismu srdečního svalu. Přes mnohonásobné propojení kapilárních sítí se koronární tepny chovají jako konečné; tj. uzávěr tepny nebo její větve vede k nedostatku kyslíku a k rozpadu příslušné části svalu (k infarktu myokardu).

Řízení srdeční frekvence

o       Nervové řízení nejvýznamnější řízení frekvence je řízení nervové, pomocí autonomních nervů. Sinoatriální uzel je pod tonickým vlivem vegetativního nervového systému, který tak ovlivňuje rychlost tvorby vzruchů.

o       Parasympatická nervová vlákna, nn. retardantes, pocházejí z bloudivého nervu. Působí na srdeční činnost zpomalením srdeční frekvence, snížením síly kontrakce a snížením vzrušivosti myokardu. Účinek parasympatiku na srdeční sval je zprostředkován mediátorem acetylcholinem, receptory v srdeční tkáni mohou být zablokovány atropinem (-> proto atropin zvyšuje srdeční frekvenci).

o       Sympatická nervová vlákna, nn. accelerantes, pocházejí z hrudních sympatických ganglií. Působí na srdeční činnost zrychlením srdeční frekvence, zvýšením síly kontrakce a zvýšením vzrušivosti myokardu. Mediátorem sympatiku je noradrenalin.

o       Baroreceptorové reflexy v oblouku aorty se nacházejí baroreceptory, které snímají tlak krve. Při zvýšení tlaku krve je utlumen sympatikus, srdeční frekvence se sníží a tlak krve poklesne.

o       Humorální řízení katecholaminy, tedy adrenalin a noradrenalin, mají na srdce stejný účinek jako sympatikus. Naopak acetylcholin působí na srdce jako parasympatikus.Glukagon zrychluje srdeční frekvenci a zvyšuje sílu kontrakcí, inzulín také zrychluje srdeční činnost. Progesteron naopak srdeční frekvenci zpomaluje.

Tlakové body na těle

Slouží k nouzovému zastavení tepenného krvácení a změření krevního tepu. Jsou to místa, kde snadno nahmatáme přívodnou tepnu a přitlačíme ji ke kosti.

Druhy:

1. Spánková tepna: stlačujeme asi prst před ušním boltcem. Při krvácení z hlavy.

2. Lícní tepna: mačkáme před okrajem žvýkacího svalu v místě, kde tepna přechází přes dolní okraj dolní čelisti. Při krvácení z úst a tváře.

3. Krkavice zevní a vnitřní: při předním okraji kývače asi uprostřed jeho délky (vedle ohryzku). Při krvácení z jazyka, nebo krční tepny (stlačuje se pouze na postižené straně, při stlačení obou se přeruší přívod krve k mozku a postižený může upadnout do bezvědomí).

4. Podklíčková tepna: stlačujeme nad klíční kostí ve vnitřní třetině. Při krvácení z ramene, amputaci horní končetiny.

5. Pažní tepna: stlačujeme v mezisvalové rýze v horní třetině. Při krvácení z předloktí a ruky.

6. Břišní tepna: tesně nad pupkem, tiskne se krouživým pohybem ruky sevřené v pěst, postižený je na zádech na tvrdé podložce. Při vysoké amputaci dolní končetiny, při gynekologickém krvácení.

7. Stehenní tepna: stačujeme pod středem

tříselního vazu dvěma palci, při amputaci dolní končetiny. Při krvácení ze stehna.

8. Podkolenní tepna: tiskneme v podkolení jamce za současného max. ohnutí v kolením kloubu (koleni). Při krvácení z bérce.

Hodnoty:

novorozenec - 140 tepů minutu

dítě 5let - 100 tepů minutu

dítě 10let - 80 tepů minutu

dospělý - 72 tepů minutu

Tachykardie - zvýšený krevní tep

Bradykardie - ¯ snížený krevní tep

Normokardie  normální krevní tep

tepový srdeční objem

Ø      množství krve vypuzené jednou systolou - v klidu cca 60-80 ml, v zátěži stoupá až na trojnásobek

Ø      proměnlivost objemu vypuzené krve při systole je dána tím, že se srdeční dutiny při malých nárocích při diastole zcela nenaplňují a při systole zcela nevyprazdňují - na konci systoly zůstává v komorách asi 50 ml krve - srdce má určitou objemovou rezervu pro případ, kdy jsou na krevní oběh kladeny zvýšené nároky

minutový srdeční objem

Ø      je tepový srdeční objem násobený počtem srdečních stahů za minutu - tzv. minutový srdeční výdej

Ø      klidová hodnota je cca 5 600 ml (80 ml x 70 tepů za minutu)

Ø      je závislý na frekvenci srdečních stahů - u dospělého člověka v tělesném i duševním klidu cca 70-80 za minutu

Ø      při tachykardii (zrychlené srdeční frekvenci) se minutový objem zvyšuje až na 30 a více litrů za minutu

Ø      při velmi rychlé srdeční frekvenci (150-200 tepů za minutu) naopak minutový objem klesá, neboť se srdeční dutiny nestačí dostatečně plnit krví

převodní srdeční systém

• zvláštní typ srdeční svaloviny
• vznikají zde vzruchy vedoucí k rytmickému smršťování srdeční svaloviny
• elektrické vzruchy vznikají v sinoatriálním a atrioventrikulárním uzlu, které převodní systém rozvádí ke svalovině síní a komor
• klidový rytmus určuje sinoatriální uzl

mezi buňkami sinoatriálního uzlu probíhají cévy, buňky uzlu jsou těsně přiloženy k povrchu těchto cév a reagují na tlak cévní stěny; při rozšíření cév v diastole dojde k podráždění buněk uzlu a vyslání vzruchu do převodního systému; při systole svaloviny síní jsou cévy uzlu zúženy a buňky uzlu nejsou drážděny - nedochází ke tvorbě vzruchu

• stavbou převodního systému je zabezpečeno určité zpoždění v rozvodu vzruchů - postupné smršťování síní a komor - sled systol a diastol
• např. impuls vzniklý v sinoatriálním uzlu je při převodu na Purkyňova vlákna komorového myokardu zpožděn o asi 0,06 s
• pravidelnost srdečního rytmu a měnící se nároky na srdeční svalovinu zabezpečuje několikastupňový regulační systém

EKG – elektrokardiograf

EKG je standardní neinvazivní metodou funkčního vyšetřeníelektické aktivity myokardu. Používá se 12 svodů (6 hrudních a 6 končetinových).

Používá se při: akutním infarktu, poruchách srdečního rytmu a různých zánětech.

EKG hodnotíme podle tzv. ekg křivky

Na EKG se používají speciální svody.

Svody

Svody končetinové - se vyznačují barevně.

pravá ruka – červená

levá ruka – žlutá

levá noha - zelená

pravá noha - černá (uzemnění )

Svody hrudní – označují se písmeny U₁ – U₆ , které se umísťují kolem srdce. Kůže musí být navlhčená roztokem. Pacient by měl ležet v klidu na zádech.

Krevní tlak

Tlak krve neboli krevní tlak je tlak, kterým působí krev na stěnu cévy, kterou protéká. Je vytvářen působením srdce jako krevní pumpy a souvisí se stavbou a funkcemi krevního oběhu.

Tlak se zvláště ve velkých cévách mění také v závislosti na čase nejvyšších hodnot dosahuje ve vypuzovací fázi srdeční akce (systolický tlak), nejnižších ve fázi plnění srdečních komo (diastolický tlak).

Běžné měření krevního tlaku se provádí za pomoci rtuťového manometru a stetoskopu.

Krevní tlak se zapisuje jako dvě čísla, oddělená lomítkem. První hodnota je systolický tlak, druhá diastolický. Je vyjadřován v Torrech (milimetrech rtuťového sloupce).

Fyziologický krevní tlak je   120 80 torrů.

Vysoký krevní tlak (arteriální hypertenze) nastává tehdy, pokud systolický arteriální tlak opakovaně dosahuje hodnot nad 140/90 mm Hg. Při dlouhodobém vysokém tlaku jsou ohroženy cévy,srdce a další orgány a tento stav je třeba léčit.

Nízký krevní tlak (arteriální hypotenze) nastává tehdy, pokud jsou hodnoty systolického tlaku krve dlouhodobě pod 100/65 mm Hg. Nízký krevní tlak má za následek snížení prokrvení tkání a orgánů lidského těla. Průvodním jevem nízkého tlaku jsou závratě, potivost, pocit chladu.

Nejčastější onemocnění srdce

Ischemická choroba srdeční

Angina pectoris

Vrozené srdeční vady

Infarkt myokardu

Hypertenze, hypotenze

Pravostanné a levostranné selhání srdce

Srdeční arytmie

Infekční endokarditida