Alexander Skrjabin (1872 – 1915)

Alexander Skrjabin (1872 – 1915)

Narozen v Moskvě, jeho matka (žačka Theodora Leschetizkého) zemřela ve 23 letech, když byl Skrjabinovi jeden rok. Na klavír jej v mládí učila jeho teta, od roku 1884 studoval u Nikolaje Zvereva (stejně jako Rachmaninov). O čtyři roky později studoval klavír u Vassilije Safonova a skladbu u Antona Arenského a Sergeje Tanějeva na moskevské konzervatoři. Po rozporu s Arenským absolvoval konzervatoř jen ve hře na klavír, ne ve skladbě. Přílišné Skrjabinovy pianistické ambice vedly k částečnému ochrnutí pravé ruky, což se odrazilo nejen na jeho duševním stavu, ale také v kompozici, kde je ve spoustě klavírních skladeb velmi obtížný part levé ruky. Šťastným pro něj bylo setkání s Mitrofanem Beljajevem, který jakožto bohatý mecenáš poskytl Skrjabinovi kromě stálého platu také možnost vydávání jeho skladeb. Zorganizoval pro něj také v roce 1895 koncertní turné po Evropě. Roku 1897 se oženil s klavíristkou Verou Ivanovnou Izakovičovou (1875 – 1920), se kterou měl 4 děti. Po rozvodu si vzal v roce 1904 Tatianu Fjodorovnu de Schloezer (1883 – 1922) a narodily se jim další 3 děti. V letech 1898 – 1902 vyučoval klavír na moskevské konzervatoři. Mezi lety 1904 – 1910 pobýval ve Švýcarsku, USA (rozsáhlé koncertní turné) a Bruselu. Toto období je ve Skrjabinově tvorbě charakteristické svým novátorstvím, upouštěním od dur-mollového systému a hlubokým studiem psychologie a Nietzscheho filozofie. Posledních 5 let života strávil v Moskvě, zemřel na otravu krve. Jeho skladebný vývoj sahá od počátečního ovlivnění tvorbou Chopina (kterého hluboce obdivoval) až po atonalitu. Ve své tvorbě volí také převážně chopinovské formy. Skrjabin usiloval ve svém díle
o spojení hudby, slova, světla, barev a vůní. Každému tónu přiřadil jeden barevný odstín a náladu. Postupné opouštění tonality vyústilo u Skrjabina k používání kvartových akordů, jedním z častých prostředků je tzv. Skrjabinův mystický akord c-fis-b-e-a-d. V rytmické sazbě používá často trioly, kvintoly, nejsložitější polyrytmy (3:4, 3:5, 5:6 apod.) a synkopování. Ze 74 opusů věnoval 68 opusů klavíru.

Dílo:

10 sonát – první 4 sonáty ještě pod vlivem romantismu, sonáty č. 5 – 10 jsou již jednověté, ovlivněné Skrjabinovým studiem psychologie, filozofie a mysticismu, patří k nejobtížnějším skladbám,
i když jejich délka dosahuje v průměru jen kolem 12 minut, sonáty si premiéroval sám Skrjabin

1. f moll op. 6 (1892) – čtyřvětá

2. gis moll op. 19 Sonáta-fantazie (1897) – dvouvětá

3. fis moll op. 23 (1898) – čtyřvětá

4. Fis dur op. 30 (1903) – dvouvětá

5. op. 53 (1907)

6. op. 62

7. op. 64 „Bílá mše“ (1911)

8. op. 66 (1913)

9. op. 68 „Černá mše“ (1913)

10. op. 70

Preludia – op. 2, 9, 11, 13, 15, 16, 17, 22, 27, 31, 33, 35, 37, 39, 45, 48, 49, 51, 56, 59, 67, 74

Etuda op. 2/1

12 etud op. 8 (1895) – ovlivněné Chopinem

8 etud op. 42

Etuda op. 49/1

Etuda op. 56/4

3 etudy op. 65 (1912) – nónová, septimová a kvintová

Fantazie h moll op.

Vers la flamme op. 72 (K plameni, 1914)

Klavírní kusy op. 2, 45, 49, 51, 52, 56, 57, 59

nokturna, poémy, impromptus, mazurky, valčíky, tance, lístky do památníky

S orchestrem

Koncert fis moll pro klavír a orchestr op. 20 (1896) – třívětý

Pro 2 klavíry

Fantazie a moll (1893)