Dmitrij Šostakovič (1906 – 1975)

Dmitrij Šostakovič (1906 – 1975)

Narozen v Petrohradu, na klavír jej učila jeho matka. Později studoval na petrohradské konzervatoři klavír u Leonida Nikolajeva a skladbu u Maximiliana Steinberga. Po smrti otce v roce 1922 se začal živit jako pianista v němém filmu a korepetitor. O tři roky později už vystupoval jako pianista, premiéra jeho 1. symfonie se setkala s obrovským nadšením a Šostakovič se stal známým nejen doma, ale i v zahraničí. Roku 1927 získal v 1. ročníku Chopinovy soutěže ve Varšavě čestné uznání. Začal působit také jako hudební dramaturg v Mejercholdově divadle v Moskvě a v divadle v Petrohradě. Roku 1932 se oženil s Ninou Warsar, narodily se mu 2 děti – dcera Galina a mladší syn Maxim, který se stal později významným dirigentem. Šostakovič se stal profesorem skladby na petrohradské konzervatoři, v letech 1943 – 1948 vyučoval současně i na moskevské konzervatoři. Stejně jako Prokofjev byl po roce 1948 nařčen z komponování proti duchu socialistického realismu. Byl vyloučen ze svazu skladatelů a z obou konzervatoří, většina jeho skladeb se nesměla hrát. Po smrti jeho ženy byl krátce ženatý s učitelkou Margaretou Kainovou. V ke konci 50. let byl opět přijat do svazu skladatelů, působil jako skladatel na volné noze v Moskvě. Získal čestný doktorát univerzity v Oxfordu a Sibeliovu cenu v Helsinkách. Roku 1962 se potřetí oženil, tentokrát s Irinou Supinskou. Zemřel po třech srdečních infarktech v Moskvě. V jeho klavírních skladbách je typické časté užívání unisono znějících pasáží v krajních polohách klavíru, lyrické části jsou daleko vřelejší než u Prokofjeva.

Dílo:

8 preludií op. 2 (1920)

3 fantastické tance op. 5

Sonáta č. 1 op. 12 (1926) – jednovětá

10 aforismů op. 13 (1927)

24 preludií op. 34

Sonáta č. 2 h moll op. 61 (1942)

6 dětských kusů op. 69 (1945) – instruktivní ráz

24 preludií a fug op. 87 (1951) – ovlivněn Bachem, použil všech 24 tónin v postupu kvintového kruhu, v polyfonii dosahuje nových zvukových možností, fugy jsou vysoce technicky náročné

S orchestrem

Koncert c moll pro klavír, trubku a smyčce op. 35 (1933) – čtyřvětý, části plynou attacca

Koncert F dur pro klavír a orchestr op. 102 (1957) – třívětý, zkomponoval pro svého syna Maxima, který jej v 19 letech hrál na svém absolventském koncertě

Pro 2 klavíry

Suita fis moll op. 6 (1922) – úryvky z této suity uplatnil později ve své violové sonátě

Concertino a moll op. 94

Literatura: Volkov, Solomon. Svědectví. Paměti D. Šostakoviče; Praha : AMU, 2005,
422 str. ISBN 80-7331-050-3