Domenico Scarlatti (1685 – 1757)

Domenico Scarlatti (1685 – 1757)

Narozen v Neapoli, syn Alessandra Scarlattiho – nejvýznamnějšího představitele neapolské operní školy. Roku 1715 se stal kapelníkem v Římě (seznámil se zde mj.
i s Händelem, utkal se s ním ve hře na cembalo – skončilo nerozhodně a varhany – prohrál). Scarlatti byl ve své době znám také v Londýně a Varšavě. Později byl dvorním cembalistou a učitelem hudby v Lisabonu, kde byla jeho žačkou Marie Barbara. Poté, co se provdala za španělského panovníka, povolala Scarlattiho na královský dvůr do Madridu. V Madridu také zemřel. Byl dvakrát ženatý, měl 5 dětí. Jeho klavírní dílo vzniklo převážně v letech 1729 – 1754 ve Španělsku.

Dílo:

555 sonát (rané sonáty nazýval Essercizi nebo Toccaty) – první sonáty vyšly roku 1737, jsou to dvoudílné skladby, kde druhý díl nastupuje v dominantní tónině – zárodek pozdější sonátové formy, Scarlatti použil v sonátách 21 tónin z 24 možných

Roku 1906 vydal sonáty u italského vydavatele Ricordiho v 11 svazcích Allesandro Longo (1864 – 1945) – skladatel a vydavatel působící v Neapoli. Později vydal sonáty významný americký cembalista Ralph Kirkpatrick (1911 – 1984), žák Wandy Landowské. Odtud tedy dvojí značení Scarlattiho sonát –
L podle Longa a K podle Kirkpatricka. Setkat se ještě můžeme se značením
P podle Georgia Pestelliho. Allesandro Longo a Ferruccio Busoni vytvořili ze sonát větší celky (řadí k sobě 5 – 6 sonát), Hans von Bülow seřadil sonáty k sobě podle tónin, Kirkpatrick k sobě logicky přiřazuje jen dvě sonáty. Ve svých sonátách využívá Scarlatti na svou dobu nebývalé virtuózní prvky – obtížné skoky, rychlé repetice tónů, řetězce trylků, překládání rukou, rychlé stupnicové pasáže, tercie, sexty, oktávy a mnohé další, čímž výrazně pozdvihl cembalovou hru té doby a povýšil tak cembalo mezi sólové koncertní nástroje.

5 fug – nejznámější je tzv. Kočičí fuga g moll téma vzniklo údajně zaznamenáním tónů, které zazněly, když kočka přeběhla v noci přes klaviaturu)

Pokračovatelem Scarlattiho byl ve Španělsku jeho žák Padre Antonio Soler (1729 – 1783), který napsal kolem 130 jednovětých sonát a 6 třívětých koncertů pro 2 cembala nebo 2 varhany.