Ferruccio Busoni (1866 – 1924)

Ferruccio Busoni (1866 – 1924)

Narozen v Empoli u Florencie, jeho otec byl klarinetista, matka klavíristka. Odmala byl zázračné dítě, jeho hru obdivoval Anton Rubinštejn a radil mu, aby se v dětství vzdal koncertní činnosti. Ve 14 letech se začal zabývat skladbou a jen o rok později absolvoval vysokoškolská studia v Boloni. Roku 1890 vyhrál v Rubinštejnově soutěži 1. cenu v oborech klavír a skladba. Učil na konzervatořích v Helsinkách, Moskvě, Bostonu, Vídni a Berlíně, kde také zemřel. K jeho žákům patří Dmitri Mitropoulos (slavný dirigent) a Egon Petri (jazzový pianista). Působil jako koncertní pianista, skladatel, pedagog, dirigent, estetik a editor Bachova a Lisztova díla. Tyto dva autory považoval za nejvýznamnější. Byl považován za pokračovatele lisztovské tradice, rozvíjel oktávovou a akordickou techniku a glissanda. V 80. letech se zabýval úpravami Bachových varhanních skladeb, od Liszta hrál později jen jeho originální skladby, ne transkripce. Ovlivnil také výrobu klavírů značky Blüthner, Steinway a Bösendorfer. Chtěl zbavit hudbu romantického patosu a nahradit jasností, zřetelností a přehledností.
V roce 1895 a 1908 koncertoval také v Praze.

Dílo:

Variace a fuga na Chopinovo téma op. 22 (1880, revidoval 1922) – tématem je Chopinovo Preludium c moll op. 28

24 preludií op. 37 (1880)

6 etud op. 16

7 elegií (1907)

6 sonatin (1910 – 1920)

Fantazie podle J. S. Bacha

Fantasia contrappuntistica (1910) – se čtyřnásobnou fugou na závěr, roku 1922 vydal i verzi pro 2 klavíry

kadence k Mozartovým koncertům, úpravy Bachových skladeb

S orchestrem

Koncertní kus pro klavír a orchestr op. 31 (1922)

Koncert C dur pro klavír a orchestr op. 39 (1903) – pětivětý, se závěrečným šestihlasým sborem, klade maximální technické nároky na interpreta

Indiánská fantazie pro klavír a orchestr op. 44

Concertino pro klavír a orchestr op. 54 (1921) – věnováno Alfredu Casellovi