Franz Liszt (1811 – 1886)

Franz Liszt (1811 – 1886)

Narozen v maďarském Raidingu. První hudební vzdělání získal od svého otce – amatérského muzikanta. Po úspěšných koncertech devítiletého Liszta v Raidingu
a Bratislavě, se rodina rozhodla roku 1821 přestěhovat do Vídně. Zde byl jeho učitelem C. Czerny a A. Salieri, získal si i Beethovenův obdiv. Po dvou letech přesídlila rodina do Paříže, kde se Liszt stal žákem A. Rejchy. V následujících 25 letech sklízel Liszt úspěchy na koncertních cestách po celé Evropě. Pod dojmem pařížského vystoupení Paganiniho v roce 1831 se snažil zdokonalovat a dále rozvíjet technické možnosti klavírní hry. V letech 1835 – 1844 žil s hraběnkou Marií d’Agoult, se kterou měl 3 děti – Blandine, Cosimu (budoucí ženu Bülowa a Wagnera) a Daniela. Roku 1848 byl jmenován dvorním kapelníkem ve Weimaru a žil zde s kněžnou Carolinou Sayn-Wittgenstein. Po pozdějších neshodách v zaměstnání ve Weimaru žil střídavě ještě v Budapešti a Římě, kde roku 1865 přijal 4 nižší kněžská svěcení. V posledních letech pobýval často ve Švýcarsku, Itálii a Anglii, zemřel během operního festivalu v Bayreuthu. Liszt velmi výrazně přispěl k rozvoji techniky hry na klavír, umožnil mu to vynález tehdejší doby – repetiční mechanika nových nástrojů s rozsahem přes 6 a půl oktávy. Okouzlen Paganinim, snažil se dosáhnout téže virtuozity na klavíře. Technické prvky jako chromatické oktávové pasáže, oktávová tremola, dvojité trylky, plné využití basů
a diskantů, akordické rozklady přes celou klávesnici, rychlé repetice a hustá akordická sazba nebyly nikým v tak hojné míře dosud využívány. To vše vedlo ke snaze po orchestrálním zvuku klavíru. Liszt zavedl klasické sólové recitály (často chatrné nástroje té doby na koncertě úplně zničil a musel se otevřít klavír nový), hrál zpaměti (do té doby se k tomu nikdo neodhodlal), jeho neobvyklé technické požadavky vyžadovaly neobvyklé prstoklady – např. podkládání palce pod malíček. K jeho žákům patří Hans von Bülow (1830 – 1894), Carl Taussig (1841 – 1871), Eugen d’Albert (1864 – 1932), Frederic Lamond (1868 – 1948), Emil Sauer (1862 – 1942), Teresa Carreño (1853 – 1917), Martin Krause (učitel Claudia Arraua) a mnoho dalších.

Dílo:

24 etud

12 transcendentálních etud – vyšly ve třech verzích – v roce 1826 jako op. 1 (zkomponoval je v 15 letech v duchu Czerného a Cramera, plánoval vydat 4 sešity po 12 etudách), v roce 1837 (přepracoval je a zvýšil technickou obtížnost, plánoval vydat 24 etud) a v roce 1852 je přepracoval do dnešní podoby
a věnoval Czernému

1. Preludio  7. Eroica

2. a moll  8. Wilde Jagd (Divoký lov)

3. Paysage (Krajina)  9. Ricordanza

4. Mazeppa  10. f moll

5. Feux follets (Bludičky) 11. Harmonies du soir (Harmonie večera)

6. Vision (Vidění)  12. Chasse – neige (Vánice)

6 etud podle Paganiniho – vyšly ve dvou verzích – verzi z roku 1840 Liszt opět přepracoval roku 1850 do dnešní podoby a věnoval Claře Schumannové, kromě etudy gis moll, která čerpá z tématu 3. věty Paganiniho houslového koncertu h moll op. 7, vycházejí ostatní etudy z Paganiniho capriccií pro sólové housle – g moll, Es dur, gis moll „La campanella“, E dur,
E dur, a moll

3 koncertní etudy – z roku 1848 – Il lamento As dur, La leggierezza f moll a Un sospiro Des dur

2 koncertní etudy – z roku 1863 – Šumění lesa a Rej skřítků

Ab irato – etuda komponovaná původně pro školu Moschelese a Fétise, roku 1852 přepracovaná

Sonáta h moll – vznikla roku 1852, je věnována Schumannovi (jako odpověď na jeho dedikaci Fantazie C dur op. 17 Lisztovi), jedna z nejvýznamnějších kompozic romantické literatury, jednovětá, se zřetelnými náznaky třídílnosti, plná kontrastů, trvá 30 min.

19 uherských rapsodií – ovlivněny folklorem v Uhrách, Liszt se domníval, že byl při své návštěvě rodného Maďarska inspirován ryze maďarským folklorem, B. Bartók a Z. Kodály však jeho tvrzení později vyvrátili, šlo o amatérské cikánské muzikanty, kteří přejali nápěvy lidové hudby a dotvářeli je osobitými improvizacemi a prvky z hudby umělé za použití zpěvu, houslí a cimbálu, rapsodie mají většinou dvě části: pomalou – lassan a rychlou – frisku, prvních 15 rapsodií vzniklo v letech 1851 – 1853, zbývající v letech 1882 – 1885

Španělská rapsodie

Léta putování (Années de pèlerinage) – 3dílný cyklus líčící Lisztovy dojmy z přírodních krás Švýcarska, Itálie aj.

. sešit – Švýcarsko (1855) – celkem 9 skladeb, nejznámější je Údolí obermannské

2. sešit – Itálie (1858) – celkem 7 skladeb + 3dílný dodatek Venezia e Napoli (části Gondoliera, Canzone, Tarantella) – nejznámější jsou zde 3 Petrarcovy sonety (původně koncipované jako tenorové písně) a Fantasia quasi Sonata „Après une lecture du Dante“ (Po četbě Danta) – vznikla pod dojmem z četby Danteho Božské komedie

3. sešit (1870 – 1877) – celkem 7 skladeb, nejznámější jsou Vodorysky ve vile d’Este (přiblížení až téměř k impresionistickému slohu)

Harmonie básnické a náboženské (Harmonies poétiques et réligieuses) – inspirováno básnickou sbírkou Alphonse de Lamartina – celkem 10 skladeb, nejznámější jsou Pohřby

Consolations (Útěchy) – 6 skladeb

Sny lásky – 3 nokturna As dur, E dur, As dur, původně koncipovány jako tenorové písně

2 balady – Des dur, h moll

2 legendy – Sv. František z Assisi kázající ptákům (A dur), Sv. František z Pauly kráčející po vlnách (E dur)

2 polonézy – E dur, c moll

5 Mefisto-valčíků – dnes se hrává jen první z nich z roku 1860

Mefisto-polka

4 valses oubliées (Zapomenuté valčíky)

Grand galop chromatique

Fantazie a fuga na B-A-C-H – transkripce stejnojmenné skladby pro varhany

Concerto pathétique e moll pro 2 klavíry (1865) – existuje i ve verzi pro klavír a orchestr

S orchestrem

Koncert č. 1 Es dur pro klavír a orchestr (1856) – jednovětý

Koncert č. 2 A dur pro klavír a orchestr (1861) – jednovětý

Tanec mrtvých pro klavír a orchestr „Totentanz“ (1859) – obsahuje středověkou sekvenci Dies irae

Fantazie na uherské lidové melodie pro klavír a orchestr

Poutník pro klavír a orchestr (1851) – transkripce Schubertova Poutníka pro klavír a orchestr

Malédiction pro klavír a smyčcový orchestr (1827)

De profundis pro klavír a orchestr (1834)

Parafráze, transkripce, klavírní výtahy a úpravy – více než 400 skladeb – bývaly hlavní součástí Lisztových recitálů, těšily se velké oblibě, často tyto transkripce pomohly seznámit širší obecenstvo s orchestrálními skladbami méně známých autorů, Liszt upravoval operní melodie Belliniho, Berlioze, Mozarta, Wagnera, Verdiho (známá parafráze na Rigoletta pro klavír), písně Schuberta, Schumanna, dále pořídil klavírní výtahy všech Beethovenových symfonií, Berliozovy Fantastické symfonie a Harolda v Itálii, Weberových, Wagnerových a Rossinniho předeher a Beethovenových
a Hummelových septetů