Jan Ladislav Dusík (1760 – 1812)

Jan Ladislav Dusík (1760 – 1812)

Narozen v Čáslavi, pochází z hudební rodiny, v hudbě ho vzdělával otec. Po studiích filozofie a teologie v Praze, působil od roku 1779 jako varhaník v Holandsku. Svůj věhlas si získal jako vynikající klavírista. Koncertní cesty ho zavedly do Haagu, Berlína, Petrohradu a Paříže, kde hrál před Marií Antoinettou a poznal zde i Napoleona. Roku 1790 odchází do Londýna, kde se seznámil s Clementim a Haydnem, o dva roky později zde zakládá spolu se svým tchánem hudební nakladatelství a obchod
s hudebninami. Po krachu firmy prchl do Hamburku (setkání s L. Spohrem) a roku 1802 se se svou sestrou vrátil do Čech a uspořádal zde řadu koncertů. V Praze se seznámil s V. J. Tomáškem, který si jej velmi vážil, často spolu hrávali čtyřruční sonáty. V letech 1804 – 1806 působil jako kapelník u prince Louise Ferdinanda pruského a po jeho smrti u knížete Talleyranda v Paříži. Roku 1808 zde uspořádal spolu s houslisty
F. Baillotem a P. Rodem cyklus koncertů, kterým se také rozloučil se svou koncertní činností. Poslední léta jeho života byla poznamenána jeho špatným duševním stavem
a nadměrnou otylostí. Zemřel na zámku Saint Germaine en Laye na předměstí Paříže. Jeho dílo čítá zhruba 450 skladeb, velkou měrou se zabýval také komorní tvorbou. Skladby často označuje programními názvy. Patří k významným klavírním virtuózům své doby. Proslul také hrou na skleněnou harmoniku. Jako první natočil klavír na pódiu bokem tak (jak jsme zvyklí dnes), aby zdvižená horní deska usměrňovala z co nejvýhodnější pozice zvuk do sálu. Další neméně důležitou věcí je, že Dusík je první, kdo ve svých sonátách předpisuje podrobně způsob pedalizace. Byl činný také pedagogicky (převážně v Londýně) a je autorem klavírní školy. Svým dílem již výrazně předjímá Chopina, jeho vrcholné sonáty ukazují názvuky Schumanna, Schuberta a dokonce i Brahmse
a Dvořáka.

Dílo:

28 sonát:

Sonáty op. 9 (B dur – dvouvětá, C dur, D dur – dvouvětá)

Sonáty op. 10 (A dur, g moll – dvouvětá, E dur – dvouvětá)

Sonáta a moll op. 18 (dvouvětá)

Sonáta B dur op. 23 „Utrpení královny Francie“(dvouvětá)

Sonáta D dur op. 25 – poslední věta je rondo La Matinée

Sonáta D dur op. 31

Sonáty op. 35 (B dur – dvouvětá, G dur – dvouvětá, c moll)

Sonáty op. 39 (G dur, C dur, B dur – dvouvětá)

Sonáta A dur op. 43 (dvouvětá)

Sonáta Es dur op. 44 „Sbohem“ (čtyřvětá) – věnovaná M. Clementimu

Sonáty op. 45 (B dur, G dur – dvouvětá, D dur)

Sonáty op. 47 (D dur, G dur – dvouvětá)

Sonáta fis moll op. 61 „Harmonická elegie“ (dvouvětá)

Sonáta D dur op. 69

Sonáta As dur op. 70 „Návrat do Paříže“ (čtyřvětá)

Sonáta Es dur op. 75

Sonáta f moll op. 77 „Vzývání“

Sonatiny op. 20 a op. 42

Ronda, variace, fantazie

S orchestrem

17 koncertů pro klavír a orchestr

Čtyřruční skladby

9 sonát na 4 ruce – C dur op. 32, C dur, C dur op. 48, 3 sonáty op. 67, Es dur
op. 72, F dur op. 73, B dur op. 74

3 komorní fugy op. 64

Pro 2 klavíry

Koncert B dur pro 2 klavíry a orchestr op. 63 – ve 3. větě se objevuje polkový rytmus, ačkoli polka v té době ještě nebyla známa

Sonáta Es dur op. 38