Johannes Brahms (1833 – 1897)

Johannes Brahms (1833 – 1897)

Narozen v Hamburku, jeho otec byl kontrabasista. Od 10 let studoval klavír i skladbu
u Eduarda Marxsena (1806 – 1887). Ve 20 letech se vydal na koncertní cestu s houslistou Eduardem Reményim. V Hannoveru poznal Josepha Joachima, ve Weimaru Franze Liszta a v Düsseldorfu manžele Schumannovy. Robert Schumann o něm zveřejnil článek v Neue Zeitschrift für Musik, kde poukázal na jeho výrazný talent a doporučil jeho díla k vydání. V době Schumannovy hospitalizace v ústavu v Endenichu, pomáhal Brahms Claře Schumannové, jejich přátelství trvalo pak až do jejich smrti. Roku 1862 přesídlil Brahms do Vídně, kde mimo jiné vedl sbor. Následovaly koncertní cesty do Německa, Švýcarska, Holandska, Itálie, Anglie, Polska a Maďarska. Nikdy se neoženil, zemřel ve Vídni na rakovinu jater. Brahmsovo klavírní dílo je spjato s Bachem, Händelem
a Beethovenem, stojí v opozici k Lisztovi a Wagnerovi. Často také narážely premiéry některých jeho děl na neporozumění – např. 1. klavírní koncert d moll op. 15. Klavírní sazba Brahmsových děl je velmi specifická, obsahuje terciové, sextové a oktávové pasáže a široké doprovodné rozklady, zpestřením rytmické stránky jsou často polyrytmy. Jeho klavírní tvorba prošla dvěma obdobími, na počátku se zaměřoval na velké formy – sonáty, variace, pozdější tvorbu charakterizují spíše cykly drobných kusů.

Dílo:

3 sonáty – C dur op. 1 (1852) – čtyřvětá, věnována Josephu Joachimovi

fis moll op. 2 (1852) – čtyřvětá, věnována Claře Schumannové

f moll op. 5 (1853) – pětivětá, s Intermezzem

Variace na Schumannovo téma fis moll op. 9 – jako témata použil Brahms první 2 listy z Schumannova cyklu Bunte Blätter, 16 variací

Variace na vlastní téma D dur op. 21/1 (1857) – 11 variací

Variace na maďarskou lidovou píseň D dur op. 21/2 (1856) – 13 variací, z toho
6 mollových

Variace a fuga na Händelovo téma B dur op. 24 (1861) – jako téma použil Brahms Arii con variazioni z Händelovy suity B dur z roku 1733, 25 variací s monumentální fugou

Variace na Paganiniho téma op. 35 (1862) – celkem 2 sešity po 14 variacích zpracované na téma Paganiniho 24. capriccia a moll pro sólové housle

Scherzo es moll op

Balady op. 10 (1854) – d moll, D dur, h moll, H dur

16 valčíků op. 39 (1865) – v originále pro 4 ruce

8 klavírních kusů op. 76 (1878) – Capriccio fis moll, Capriccio h moll, Intermezzo As dur, Intermezzo B dur, Capriccio cis moll, Intermezzo
A dur, Intermezzo a moll, Capriccio C dur

2 rapsodie op. 79 (1879) – h moll, g moll

7 fantazií op. 116 (1892) – Capriccio d moll, Intermezzo, Capriccio g moll, Intermezzo E dur, Intermezzo e moll, Intermezzo E dur, Capriccio d moll

3 intermezza op. 117 (1892) – Es dur, b moll, cis moll

6 klavírních kusů op. 118 (1893) – Intermezzo a moll, Intermezzo A dur, Balada
g moll, Intermezzo f moll, Romance F dur, Intermezzo
es moll

4 klavírní kusy op. 119 (1893) – Intermezzo h moll, Intermezzo e moll, Intermezzo C dur, Rapsodie Es dur

5 studií – zahrnují mj. úpravu Chopinovy etudy op. 25 č. 2 v sextách a v terciích, Weberova Ronda op. 24 a také Bachovy Chaconny d moll pro levou ruku (1879) z Partity č. 2 d moll pro sólové housle

Uherské tance – v originále pro 4 ruce, Brahms upravil prvních 10 pro sólový klavír

51 cvičení (1893) – vysoce obtížná technická cvičení

S orchestrem

Koncert č. 1 d moll pro klavír a orchestr op. 15 (1859) – třívětý, původně zamýšlel sonátu pro 2 klavíry, pak symfonii, nakonec materiál zpracoval do podoby klavírního koncertu, premiéra však nebyla úspěšná

Koncert č. 2 B dur pro klavír a orchestr op. 83 (1881) – čtyřvětý, scherzo původně zamýšlel pro houslový koncert, 3. věta uplatňuje rozsáhlé violoncellové sólo, Brahms koncert premiéroval v Budapešti, oba koncerty jsou v podstatě symfonie pro klavír a orchestr, každý trvá bezmála 50 minut

Pro 2 klavíry

Variace na Haydnovo téma B dur op. 56b (1873) – transkripce orchestrální skladby

Sonáta f moll op. 34b (1871) – transkripce Klavírního kvintetu f moll

Čtyřruční skladby

Variace na Schumannovo téma Es dur op. 23 (1861) – zpracováno na téma skladby, kterou Schumann už nedokončil, celkem 10 variací

16 valčíků op. 39

21 uherských tanců

Literatura: Hrabussay, Zoltán. Johannes Brahms; Praha – Bratislava : Štátne hudobné vydavateľstvo, 1963, 101 str.