Leoš Janáček (1854 – 1928)

Leoš Janáček (1854 – 1928)

Narozen v Hukvaldech jako deváté dítě venkovského učitele. První hudební vzdělání získal v Brně u Pavla Křižkovského jako fundatista augustiniánského kláštera na Starém Brně. V letech 1874 – 1875 studoval na pražské varhanické škole, o 4 roky později ještě na konzervatořích v Lipsku ve Vídni, kde však nebyl spokojen, protože jeho pokrokové názory nebyly přijímány. Po návratu se spolupodílel na založení varhanické školy v Brně, kde působil až do roku 1919, kdy byl tento ústav proměněn v konzervatoř. Janáček vedle toho řadu let vyučoval v učitelském ústavu, byl dirigentem sboru a orchestru Besedy brněnské, působil jako hudební kritik a organizátor hudebního života na Moravě. Blízce se stýkal a znal s Antonínem Dvořákem. Roku 1881 se oženil se Zdeňkou Schulzovou (1865 – 1938), narodili se jim syn Vladimír (1888 – 1890) a dcera Olga (1882 – 1903). Roku 1917 se Janáček seznámil s Kamilou Stösslovou (1891 – 1935), která se stala jeho celoživotní tvůrčí inspirací. Janáček zemřel na zápal plic v nemocnici v Moravské Ostravě. Jeho tvorba narážela dlouhá léta na nepochopení, opera Její pastorkyňa byla v Praze uvedena až po 12 letech po brněnské premiéře. Janáček sbíral lidové písně a pilně si zapisoval nápěvky mluvy, protože v nich hledal pravdivý hudební výraz životních situací a duševních hnutí prostých lidí. Tyto nápěvky pak kompozičně zpracovával. Dalším kompozičním jevem je také časté používání tzv. sčasovek – stále se opakujících stejných rytmických útvarů. Díky tomuto způsobu kompozice nemá Janáček ani předchůdce ani následovníky, v dějinách hudby je naprosto ojedinělým zjevem. Jeho tvorba je taktéž silně spjata s prostředím rodného Lašska.

Dílo:

Thema con variazioni B dur „Zdeňčiny variace“ (1880) – pod vlivem romantismu

Moravské tance (1891 – 1893) – cyklus 26 drobných skladbiček, úpravy lidových tanců

Po zarostlém chodníčku – 1. řada (1901) – části Naše večery, Lístek odvanutý, Pojďte s námi, Frýdecká Panna Maria, Štěbetaly jak laštovičky, Nelze domluvit, Dobrou noc, Tak neskonale úzko, V pláči, Sýček neodletěl

2. řada (1908) – 5 částí, do cyklu je sestavil František Schäfer, Janáčkovo autorství není zcela jasné

Sonáta 1. X. 1905 „Z ulice“ (1905) – námětem se stala smrt dělníka Františka Pavlíka, který zahynul v Brně při demonstraci za zřízení české univerzity, sonáta má části Předtuchu a Smrt, třetí část (pravděpodobně Smuteční pochod) Janáček spálil, i prvé dvě části se rozhodl zničit (vhodil je do Vltavy), pianistka Ludmila Tučková si však ještě předtím pořídila jejich kopii

V mlhách (1912) – 4 části

Vzpomínka (1928) – poslední Janáčkova skladba, napsal ji 3 měsíce před smrtí

S orchestrem

Concertino pro klavír a komorní soubor (1925) – čtyřvěté, obsazení: 2 housle, viola, klarinet, lesní roh, fagot, věnováno Janu Heřmanovi

Capriccio pro levou ruku a dechový soubor (1926) – čtyřvěté, obsazení: flétna (pikola), 2 trubky, 3 trombony, tenorová tuba, věnováno Otakaru Hollmannovi