Obsah

6 & 90

A vy, páni muzikanti

Až na poslední stránku

Dvakrát

Franta s Honzou

Hej, pane Dìda Mráz

Holky z Utopie

Hrála mi Julii

Huslièky

Jak vlastnì vypadáš

Ještì mi chvilku zpívej

Jsem špatný taneèník

Když jsem vandroval

Letištì

Monter Blues

Napiš mi

Navaøila

Pøijdu hned

Pøijdu hned II.

Pøíteli

Sbohem, galáneèko

Sen noci svatebèanské

Smíšenko

Smutno je mi - Mojí první Múze

Tak hraju sám

Tak jsem tady

Tak krátkou píseò ještì nikdo nenapsal

Umìt tak zpívat

V pùl osmé

Vandráci jdou do nebe

Veèer køupavých srdíèek

Vlaštovka

Za deset 10

6 & 90

Vlasta Redl

A D

1. Nemùžu uvìøit, bráško,

A

že na tì vùbec už nevzpomíná,

D

kdesi nad drahou flaškou,

A

když je nálada nepovinná,

C^#mi D

málem jsem nadìlal z kytary døívka,

E F^#mi

že se mi o tobì už nebude zdát,

A D

chvilka zaváhání pøed vraty chlívka

E F^#mi

a je tu rok šestadevadesát,

D E A

a máme rok šestadevadesát.

2. Fantys' vyplatil v Spartách

a ani nebyla tak rozpaèitá,

vždy co se na senì vyhraje v kartách,

stejnì se na zemi už nepoèítá,

cítím, jak na patách nìco tì líže,

nìco, co ví, že tu budete stát,

dokud se jeden z vás nepohne blíže,

nìkam do roku šestadevadesát,

aspoò do roku šestadevadesát.

A D

*: Dokud se nìkdo z nás nepohne blíže,

E F G A

nìkam do roku šestadevadesát.

3. Upøímnì øeèeno - láska

už dávno není to, co nedá mi spát,

dva blázni v plynových maskách

a všechno, co se nam nemùže stát,

dokud mi tvoje srdce hoøí jak svíce,

takže i v tmách aspoò slova jdou psát,

vážnì netuším, co si pøát více

[: na konci roku šestadevadesát, :]

D E F G A

na konci roku šestadevadesát

A vy, páni muzikanti

Vlasta Redl

G A⁷ D G

1. A vy, páni muzikanti, nièeho nehleïtì,

A⁷ D G

nech všeci porúèajú, svoju vždycky veïte,

C E A D

nech sa tøeba všeci bijú, kdo bude mìt sólo,

G A⁷ D G

muziky nepošèajte chytrým ani volom.

2. A vy, páni muzikanti, chvály neèekajte,

klobúky pøes uši, pøes oèi si dajte,

nech stará žaluje a nech statek pustne,

nech si každý sused tøeba pøed váma odflustne - tfuj!

3. A vy, páni muzikanti, nikomu neslužte,

nedajte sa pøedeplati, radši huby sušte,

chudým aj bohatým hrajte rovným šmytcem,

aby byla spravedlnost aspoò pøi muzice.

4. Muziko, muzièenko, ty èarodìjná,

do pekla pro a pùjdu, jak jsi mi vìrná,

nech si òa Lucifer na vidle bere,

dušu jsem dal aj tak tobì, tož tu mi nezebere!

Až na poslední stránku

Vlasta Redl

(H) E Ami E

1. Až na poslední stránku chci napsat to slùvko,

H E H F^#mi

co mi svítí jak slunce do mých mlhavých dní,

H E Ami E

na tu poslední stránku, co poèmárat zbývá,

G^#mi F^#mi E

kolem nakreslím kvítí nebo sníh.

2. Na té poslední stránce bude jen jedno slùvko,

mým nejtìžším písmem z I.A,

naè jinak všechna ta hejna dìtí uèit psát krásnì,

kdybych to nezvlád' ani já.

3. Zvolna chápu, proè slova se píšou,

aby bylo co zpívat a aby bylo èím lhát,

všechna slova svých písní bych napsal tím slùvkem,

[: tak chápeš, jak spìchám se ho vzdát :]

Dvakrát

Vlasta Redl

A D E A

1. Dvakrát dvì deci pøede mì postavil pán,

D E A

musel si pøeci všimnout, že jsem tu sám,

D E A

dvakrát se uklonil, dvakrát podìkoval,

D E A

skupina spustila 'Andulko Šafáøová'.

2. Ach, to je muzika, až se mi srdce svírá,

ještì že na dvojitý Nelson dvakrát se neumírá,

od stolu vstávají ti, co tu nejsou sami,

tak proè stojíš u mì, dívenko s kvìtinami.

3. Holky rty špulí na stébla v citrokolách,

všechny jsou v stejném - copánky, mašle, volán,

všechny si naráz dávají hádat z dlanì,

ta, co je nejblíž, vypadá odhodlanì.

D D/C H⁷

R: A tak provlékám skrz to hluché,

E⁷ A A⁷

velblouda i jehly uchem,

D D/C

to jsem netušil, že je to tak

H⁷ E⁷

náramnì jednoduché.

4. To je ta pravá chvíle pro autogramy,

plaše se sklání a voní fialkami,

radìji jdìte mi z oèí, tajemná Eurydiko,

nìjak dnes nesnáším pohled na krev a mlíko.

5. Samoto, samoto, laskavá domovino,

syn se ti vrátil, tak ještì dvakrát víno,

a ještì chvíli je všechno tak hezky sudé,

a se smím loudat pár krokù za osudem.

R: A ona a oèi klopí,

a se v tìch hlubinách neutopím,

kéž bych tak nevidìl, neslyšel,

co nikdy, nikdy nepochopím.

6. Ještì se tøpytí jak slza na kameni,

a už tu není, zmizela bez louèení,

ani ten v èerném dvakrát si neví rady,

pán si pøál platit, zvl᚝ nebo dohromady?

Franta s Honzou

Vlasta Redl

Franta s Honzou hádali se o èepice

Hej, pane Dìda Mráz

Vlasta Redl

C F Emi

1. Hej, pane Dìda Mráz, to jste se snad splet',

F Emi Dmi C G Ami⁷ G

už jste zase nadìloval u špatného zvonku,

G⁷ C D G

u souseda stojí další chevrolet,

C F C F G C F G C

a má milá dostala zase jenom sponku.

2. Hej, pane Dìda Mráz, jistì jste to splet',

ale ptal jsem se i ostatních, a dopadli jsme stejnì,

pøitom už vám píšem lístky kolik let,

stejnì vždycky dostanem to, co obyèejnì.

3. Hej, pane Dìda Mráz, kdy pøijdu na øadu,

vždy jsem pøece nezlobil - zeptejte se v práci,

asi máte v poèítaèi nìkde závadu

a ty naše lísteèky se tam všecky ztrácí.

D G D G⁷ C

R: Jen se mi zdá, že se pletete moc èasto,

Gmi C⁷ F

tìm za deset tisíc, a tobì, Vlasto, za sto,

Dmi G⁷ C F G

snad bychom se pøece jenom nìjak dohodnuli,

C F C F G C F G C

vždy ten rozdíl nedìlá nic víc než dvì nuly.

4. Hej, pane Dìda Mráz, už zase jste to splet',

ale za ty roky jsem si taky na to celkem zvykl,

v duchu vás omlouvám, to už umím nazpamì,

ale dejte pozor, aby vám nìkdo pytel neufíkl.

Rec: A je pryè

Holky z Utopie

Vlasta Redl

Ami E

1. Pøistály v talíøi na støeše radnice,

C G

našly si nás snadno po vùni slivovice,

E Ami Cdim

vrhly se nám kolem krku, polibky nás dusily,

Ami F E Ami

jak ty zlaté rybky jsme jim po tøech pøáních splnit musili,

E(-) Ami(-)

než nás pustily.

Dmi G C

R: Byly to holky z jiných planet:

Dmi E Ami

Anèa, Božka, Karin, Žanet,

Dmi E Ami A⁷

pøiletìly za náma až z Utopie, jé,

Dmi E

a že všechno platí, co kdo sní a vypije.

2. Povláèili jsme je po celej Moravì,

víno brali v Znojmì, padali v Ostravì,

a ty holky s náma dokázaly držet krok,

na ledacos sme byli zvyklí, ale tohleto byl pro nás zážitok.

R:

R: Takové holky u nás nenajdete:

Anèa, Božka, Karin a Žanette,

byla to láska, co už nikdo nezažije,

ogaøi z Vizovic a cérky z Utopie.

3. A tak to šlo týdny, až pøišlo to ráno

a jeden po druhém jsme øekli svoje 'ano',

odlétly v talíøi rovnou od radnice,

Ami E F E Ami

v bílých šatech s vleèkou, nespatøili jsme je více

Hrála mi Julii

Vlasta Redl

G Dmi

1. Byla noc, na èernou Ostravu sníh se tiše snášel,

Ami Cmi D

z baru Fénix vedle divadla vyvádìjí Mikuláše,

G E^4sus

nahoøe v bufetu už se svítí, paní Kvìta dìlá hercùm èárky,

Ami Cmi D

a já dole, už bez role, volám nahoru:'Kdo mìl ty párky?'

G Dmi G

R: A ona hrála mi Julii a hrála Desdemonu,

Ami Cmi D

hrála Roxanu, Taánu, Médeu a Antigonu,

G Dmi E⁷

hrála Dorotku, Justýnu, Ofélii, Messalinu,

Ami Hmi D^4sus D

a já role podle ní bral.

2. Veèer volala, že dabuje, tak jsem šel hledat kamarády,

stála s ním, naštìstí otoèená ke mì zády,

tak jsem chodil trochu po barech, abych to mládí už nìjak zkrátil,

ve všech hráli stejné video: stejný herec jiné stejné mlátil.

A Emi A

*: A pak koneènì spolužák trhá noc na devìt tøídních knih

Hmi E

a èerná s bílou se usmíøí, pane, pane, že jste v Blížencích?

A Emi A

Hleïme, èas trhnul oponou, tak a si taky trhne nohou

Hmi G E

se všemi dramaty a fraškami na tìlo milencùm za výlohou.

D Ami D

R: Vždy každá hrála jen Julii a hrála Desdemonu,

Emi Gmi A

hrály Terezku, Dorotku, Justýnu a Antigonu,

D

kdo by si nezahrál pro trochu vzrušení,

Ami D

konec sázek jedna k miliónu,

Emi F^#mi G

a já ani nezatleskal.

A Emi

3. Noc, Ostravou sníh se snáší,

Hmi Dmi E

z baru se motají další Mikuláši,

A Emi A

je noc šestého, prosinec rozdal dárky

Hmi G E

a nahoøe se poøád svítí, tak køièím do oken:'Já mìl ty párky!'

D Ami D Emi Gmi A D

R: A ona hrála Julii, Desdemonu, Roxanu,

Ami D Emi Gmi

Maryšu, Marfušu, Kaušu,

A D Ami D Emi

Cicciolinu, Eyrovou, Makepeacovou,

Gmi A D Ami Emi

Bovaryovou, d'Artagnanovou, Popelku, Zlatovlásku,

Gmi A D

Jasnìnku, ježibabu

Huslièky

Vlasta Redl

A D A Hmi F^#mi E

1. [: Èí že ste, huslièky, èie, kdo vás tu zanechal :]

Hmi⁷ A D Hmi E A D Hmi F^#mi E Hmi F^#mi E

na trávì poválané, na trávì poválané u paty oøecha?

2. [: A kdože tu trávu tak zválal, aj modré fialy, :]

[: že ste, huslièky, samé :] na svìtì zostaly?

3. [: A který tu muzikant usnul a co sa mu pøišlo zdát, :]

[: co sa mu enem zdálo, bože(-), :] že už vjec nechtìl hrát? :]

4. [: Zahrajte, huslièky, samy, zahrajte zvesela, :]

[: až sa tá bude trápit, :] která ho nechtìla.

Jak vlastnì vypadáš

Vlasta Redl

D G

1. Jak vlastnì vypadáš, má milá,

Emi A

že ses mnì nikdy nezjevila,

D⁷ G

to bych tì svedl po pamìti,

Hmi Hmi/A E

takhle jen èmárám po papíøe a èas letí.

2. Už prý pøipomínám netopýra,

jak píšu noci pøes kopírák,

a já jen zkouším hlavou dolù

otoèit pøesýpací hodiny, když nejsme spolu.

3. Až v tomhle životì se minem,

chtìl bych tì najít v nìjakém jiném,

ze slabik stloukám pro svou spásu

archu, co za tebou má doplout až do tìch èasù.

4. Pøelívám oceán, má milá,

a láska by mì vykoupila,

nevezmou mì nikam jednoduše,

do nebe ani do pekla jen s pùlkou naší duše.

D G Emi A

*: Jak vlastì vypadáš, má milá

Ještì mi chvilku zpívej

Vlasta Redl

A⁷ D G Hmi

1. Ještì mi chvilku zpívej, a neøíkej, že už to neumíš,

Emi Hmi E A⁷

a se zas cítím takhle malièký, a srdce pro mì bije,

D G Hmi

ještì mi aspoò chvilku zpívej, a mùžu sladce ztrácet vìdomí

Emi Hmi E A⁷

a utopit svùj rozum ve vlnkách té hloupouèké melodie.

2. Tak jen zpívej, kdo ví, co bude za tøi vteøiny,

nìkdo nás vyfotí i pøes panel a zbudou jen dva stíny na zdi,

když zpíváš, je mi jak dávno v bezpeèí babièèiny peøiny,

a nemám strach, jen o to jediný - že už bude konec prázdnin.

3. Ještì mi zpívej, a já to vážnì nikde nepovím,

že ti to, no, trošku ujelo, prostì ses netrefila,

muzika není pro každého, jen pro ty, co maj' uši hladový,

a mnì už v uchu hroznì kruèelo, a tys' mi ho tak hezky nakrmila.

4. Prosím, prosím, ještì zpívej, a zapomenu všechny rozumy,

já vím, že ti to nikdy nevrátím, i když se tváøíš hezky skromnì,

ještì zpívej, a co na tom, že to neumíš,

jiní to umí, ale co já s tím, když nezpívají pro mì

Jsem špatný taneèník

Vlasta Redl

C G⁷ C

1. Jsem špatný taneèník,

F D⁷ G⁷

neumím tanèit, jak mi kdo píská,

Dmi F⁺/D Dmi⁷ G⁷

zvl᚝ když to zní, až v uších zazvoní,

C G⁷ C C/A G G⁺

že ani nemám vùbec chu slyšet to zblízka.

2. A vždycky se najde hudebník,

jenž pevnì vìøí, že mì také získá

veselou písnièkou pro svoje Gala-show

a už z dálky na mì p횝alièkou píská.

3. Ale já s tím mám špatnou zkušenost,

každý tvùj tanec, každý krok-sun-krok nìkdo vítá,

všechno, co vyvádíš, nìkdo do taktu seøadí

a vždycky nìkdo pro sebe to sèítá.

4. Dávejte pozor, všude je plno muzikantù,

chodí s p횝alkou a s brašnou plnou písní,

F Fmi C C/H Ami

a až se vás budou ptát, nechcete-li tancovat,

C G⁷ C

øeknìte:'Netanèím, a navíc - nésu místní!'

Když jsem vandroval

Samson + Vlasta Redl + Slávek Janoušek

G D

1. [: Když jsem vandroval, muzika hrála, :]

G C D G

[: moje znejmilejší, moje znejmilejší

Emi G D G

z okna koukala, z okna koukala. :]

2. [: When I was wandering around the Yellowstone :]

[: my honey sweetheart honey honey sweetheart

was looking cooking co-coa looking cooking coa. :]

3. [: Nekoukej za mnou, povandruj se mnou, :]

[: a já tobì koupím, a já tobì koupím

sukni zelenou, sukni zelenou. :]

4. [: I've told her darling come take it easy :]

[: I'll sing Šošon folk-song I'll sing Šošon folk-song

I'll sing Šošon folk-song I went from Šošon folk. :]

Letištì

Vlasta Redl

D G Ami D⁷ G

1. Koupil jsem za babku letenku do ráje,

D A Emi A D E⁷

trochu jsem pøemýšlel, zda vùbec pravá je,

Ami D⁷ G C D⁷

bylo ètvrt na dvanáct, gól pøišel právì vèas,

G Ami D⁷ G

z tlampaèe nad námi ozval se klidný hlas:

C Ami Gmaj⁷ Emi Ami D⁷ G

letadlo do ráje odlétá

2. Dostal jsem instrukce, padák a espresso,

hrály se karty a šlo eso na eso,

všichni se snažili, aby nám utek' èas,

z tlampaèe nad námi ozval se klidný hlas:

letadlo do ráje pøilétá

3. Už ani nevím sám, jak dlouho jsem tam byl,

a je marné to líèit - stejnì bys nevìøil,

ráno jsme zaspali a na nic už nezbyl èas,

ahoj - ahoj, a nìkdy zas,

letadlo z ráje odlétá

4. Pomalu stoupáme v kruzích nad letištìm

smutným a nevlídným jak prázdné hledištì,

dívám se na tebe a pøemýšlím, jak je ti,

G⁶ Cmaj⁷ D G⁶ Cmaj⁷ D G Cmaj⁷ G Cmaj⁷ B^b Ami⁷ G

letadlo pøiletí, a odletí

Monter Blues

Vlasta Redl

Ami D

1. Jó, taky jsem hrával tyhle výškové práce,

C E Ami E

to není žádná opera,

Ami D

celý den viset jak na oprátce,

C E

tak voní chleba montéra.

F F/E Dmi G

R: Montuju potrubí, mosty a pøehrady,

C C/H C/B^b A⁷

málokdy (sotva kdy) upadám do téhle nálady,

Dmi G

když nepomáhá vodka ani džus.

2. Jsem velký høíšník, proto mì mìla tolik ráda,

a zestárla døív, než dospìla,

a tak nejvýš, jak umím, vážu si padák,

i kolem køížù kostela.

R:

3. Øek' jsem jí: holka, všechno ti vydrží tak dlouho,

jak dlouho to k tobì putuje,

ale co je navždy, to nepøijde nikdy,

protože prostì to tu je.

R: Montuju potrubí, mosty a pøehrady,

jen obèas upadám do téhle nálady,

když nezabírá vodka ani džus,

C E

tak dobøe, dobøe, dobøe, dej to sem, já zahraju blues.

Ami D

*: Nedìlej na mì ty psí oèi, já znám tu Stairway do nebe,

Ami A⁷

mì už dnes tìžko pøeochoèíš, tohle fakt není pro tebe.

F F/E Dmi G

R: Znám taky blues pána, co se toulá svìtem sám,

C C/H C/B^b A⁷

blues ètyø stìn, žen, prázdna, které objímám,

Dmi G

blues, které dávno už musím umìt hrát.

4. Když zavøu oèi, vidím zas holky z první øady

a kolem nich místní šumaøe,

od sloupu k sloupu jim natahuju struny

na krásné modré kytaøe.

R: Montuju potrubí, á ,

Dmi E Ami

když nepomáhá vodka ani džus, hm

Napiš mi

Vlasta Redl

D D/C^# D/H D/A

1. Napiš mi brzy dopis ètyøstránkový,

Emi Emi/F^# Emi/G A⁷

jak se ti stýská a jak moc ti scházím,

D D/C^# D/H D/A

napiš dopis dlouhý, nešetøi na mì slovy,

Emi A⁷

i kdyby mìl být tøeba ze samých frází,

la la la

2. Napiš mi brzy aspoò pohlednici:

obsluha mírná, ceny rychlé, a poèasí nám pøeje,

a jsou na ní podepsaní všichni výletníci,

a mùžu doma vzteky puknout, kdo ví, co všechno se tam dìje,

la la la

3. Nebo pošli aspoò telegram na úèet adresáta:

prusvih-stop-necekej-stop-nemuzu prijet-stop,

a já už budu vìdìt, že nìco doma - asi táta,

ale ozvi se brzy, a vím která bije,

la la la

4. Napiš mi urèitì, i když už bydlím na jiný adrese

a jmenuju se jinak, než jsem ti øek',

hoï ho do schránky i bez jména, vždy možná zázrak stane se

Emi D G A⁷ D

a ten dopis si mì najde po mojí slepý víøe,

la la la

Navaøila

Vlasta Redl, Wabi Danìk, Jarek Nohavica Pepa Streichl

G

1. [: Navaøila škvaøenky

A⁷ D

pro ogary z Jasénky. :]

G C D⁷ G

R: [: Ej, Bože, Bože, jak je nám tu pøi víneèku dobøe. :]

2. [: Navaøila kyselice

pro ogary z Jasenice. :]

R:

3. [: Navaøila zemòákù

pro ogary z Horòákù. :]

R:

4. [: Navaøila slivovice

pro ogary z Vizovice. :]

R:

5. [: Navaøila psí hlavy

pro ogary z Jihlavy. :]

R:

6. [: Navaøila trs trávy

pro ogary z Ostravy. :]

R:

7. [: Navaøila otruby

pro ogary z Poruby. :]

R:

8. [: Navaøila hrst kmína

pro ogary ze Zlína. :]

R:

9. [: Navaøila lanýže

pro ogary z Paøíže. :]

R:

10. [: Navaøila osla

pro ogary z Osla. :]

R:

11. [: Navaøila burizony

pro ogary z Arizony. :]

R:

12. [: Navaøila sajrajtu

pro ogary z Kuvajtu. :]

R:

13. [: Navaøila èaj vanu

pro ogary z Tchajwanu. :]

R:

14. [: Navaøila kýbl hrachu

pro ogary z Karabachu. :]

R:

15. [: Navaøila døeva z topola

pro ogary z Sevastopola. :]

R:

16. [: Navaøila kladivo sto kusù

pro ogary, co z Vladivostoku sú. :]

R:

17. [: Navaøila roupy, hlísty

pro ogary komunisty. :]

R:

18. [: Navaøila jogurtu nad kahanem

pro ogary z Frankfurtu nad Mohanem. :]

R:

Pøijdu hned

Vlasta Redl

D A/C^# G Emi

1. Tady je kruh, tady je dvùr, tady bydlí

Hmi G (Emi) A

moje pýcha a štìstí naposled,

G Hmi

tady jsou knížky, tady svíce,

Emi G

tady hrnky, tady lžíce,

A D A D

kdybys šel pryè, tady je klíè, pøijdu hned.

2. To vpravo je les, tohle je vøes a tudy sever,

téhle cesty už je konec na dohled,

tohle je Zlín a támhle blízko,

to už je Melbourne, San Francisco,

sedni si sem, nìkde tu jsem, pøijdu hned.

3. Támhleto je pták, to velké je mrak, tím se prší,

a tímhle pøivoláš si slunce zase zpìt,

tohle je výhled na Kokoøín

a tahle okna vedou k moøi,

Emi⁷

tady je gin, tady led, já pøijdu hned

Pøijdu hned II.

Vlasta Redl

D A/C^# G Emi

1. Tohle je stùl, tohle èaj a tady papír,

Hmi G A

mávni tužkou a tvoji mrtví ožijí,

G Hmi

je to tak snadné, až to mrzí,

Emi G

že nejde chtít být tak drzí

A D A D

a stvoøit si svìt jenom z vìt a melodií.

2. Hm ,

a tam právì jsem a snad se vrátím,

kdyby ne vèas, nech jí tu vzkaz, že jsi tu byl.

Pøíteli

Vlasta Redl

C G C G C G G

1. Pøíteli z dávných válek, píšu to psaní,

C G C G C G C G

jak jsem pøed lety slíbil na trnkobraní,

Dmi G C

stále míøím na jihozápad,

Dmi G D^# F

jsem už za horama, za vodou, což raè chápat,

C G C G C G C G

mùj rytíøi bez láznì a vany z hotelu Blaník.

2. Tady je zima už za námi a ledy tají,

kdo zasil v prosinci banány, tomu už zrají

a ze všech koutù život zas vstává,

všude pupeny, lupeny, kvìtiny, tráva,

na nebi kometa s vleèkou a Hanka se vdává.

3. Válka skonèila, zdá se, a vojsko se vrací,

i tažní ptáci a nástroje do restaurací,

a všem to pípá v Motorolách,

hlavnì Jarmilám a Hynkùm jaro volá,

a je tu veselo, jak døív jen o demostracích.

*: Mùj milý pøíteli kdesi tam, do èasù pravých

posílám kousek tvé písnì a všichni tì zdraví.

C G C G

R: Mrkací panenku, kulièku sklenìnku,

C G C G

papuèe, èelenku, neplatnou vstupenku,

C G C G

raketu, míèek a kaèenku na klíèek,

Ami F G Ami

a možná ještì víc dáme tomu,

F G C

kdo si nás, kdo si nás vezme domù.

C G C G C G C G

*: Milý pøíteli kdesi tam, pìknì tì zdravím,

C G C G Ami

a a jsi tøeba trochu nemocný, jen když jsi pravý.

C G C G C G C G

*: Pøíteli z dávných válek, píšu to psaní,

C G C G Ami

jak jsem pøed léty slíbil na trnkobraní

Sbohem, galáneèko

Vlasta Redl

G Emi Ami D⁷ G A⁷

1. Sbohem, galáneèko, já už musím jíti,

D Hmi Emi A⁷ D

sbohem, galáneèko, já už musím jíti,

Ami D G Ami D⁷ G Ami D⁷ G

kyselé víneèko, kyselé víneèko podalas' mnì k pití,

Ami D G C D⁷ G Emi Ami D⁷ G

kyselé víneèko, kyselé víneèko podalas' mnì k pití.

2. [: Sbohem, galáneèko, rozluème sa v pánu, :]

[: [: kyselé víneèko :] podalas' mnì v džbánu. :]

3. [: Aè bylo kyselé, pøecaj sem sa opil, :]

[: [: eštì vèil sa stydím, :] co sem všecko tropil. :]

4. [: Ale sa nìhnìvám, žes' mòa ošidila, :]

[: [: to ta moja žízeò, :] ta to zavinila. :]

Sen noci svatebèanské

Vlasta Redl

D

1. Jednou jsem na svatbì veliké byl,

A

vína mi nalili, tak co bych se nenapil,

D

a když mì k pùlnoci vynesli ven,

A D

zdál se mi, zdál se mi tenhleten sen.

A D A D

R: Že jsem mìl holku a mìl si jí brát,

A D A D

ale vzal si ji mùj nejlepší kamarád,

A D A D

a když mì pak pøišli na svatbu zvát,

G A

abych šel za svìdka, teï pøijde zápletka.

2. Já na tu svatbu pøece jen šel,

vína bylo dost a koláèù, co kdo chtìl,

a když mì k pùlnoci vynesli ven,

zdál se mi, zdál se mi tenhleten sen.

R: Kaèeny, holubi, krocani, husy,

kaviár, ústøice pro sto lidí,

babièka plakala, jak jim to sluší,

taková svatba se hned jen tak nevidí.

3. A já na té svatbì za svìdka byl,

s nevìstou tanèil a s ženichem klábosil,

když jsem se probral, koukám, kde to jsem,

ej, škoda, pøeškoda, byl to jen sen.

D

*: Ležel jsem v posteli vzhùru bøichem,

A D

vedle mì nevìsta, a já byl ženichem

Smíšenko

Vlasta Redl

G C D G

1. Smíšenko, dívenko, èistá, milá,

C D G

pro koho vlastnì ses narodila,

C G Emi

jak jahody do džbánku sbírám si zpívánku,

G C D G

co jsi mi oèima zhudebnila.

2. Smíšenko, høíšenko, když jsme sami,

utíkám pøed tebou na vše strany

a mé srdce z kamene, hromádka písmenek,

vlnkami vláskù vytesaných.

Smutno je mi - Mojí první Múze

Vlasta Redl / Dagmar Lenková

C F⁶ Emi F C D⁷ G

1. Smutno je mi, smutno je mi, na ten smutek není lék,

C F⁶ Emi F C G⁷ C

slíbil jsem ti, že se zmìním, a skutek neutek',

Fmaj⁷ C Ami⁷ Dmi G C Fmaj⁷

zmìnil jsem se od základu, jaks' to chtìla, johoho,

C Fmaj⁷ Emi A⁷ Dmi⁷ G⁷ C

jenže to má jednu vadu - že už není pro koho.

2. Smutno je mi, smutno je mi, a nikdo nic netuší,

nikdo si na týhle zemi pro mì slzy nesuší,

je to pìkné nadìlení, promìnit se docela,

ale nejhorší je pomyšlení, že už bys mì stejnì nechtìla.

3. Smutno je mi, moje milá, když tak píšu po nocích,

a ta láska, ta mi zbyla, nemùžu si pomoci,

co lidí se na mì dívá, poslouchá a pøemýšlí,

a já tobì hraju, tobì zpívám, a ty dávno neslyšíš.

C F⁶ Emi F C G C

*: Smutno je mi, smutno je mi

Tak hraju sám

Vlasta Redl

A

1. Jako správnej kluk jsem si koupil kytaru

D

a hrál jsem a hrál, až jsem mìl mozoly,

E

a teï, když už to umím, sedím a èumím

D E

a nikdo se mnou nechce hrát,

D D/C^# D/H E A

asi nejsem do kapely dobrej kamarád,

F^#

tak hraju sám.

2. Už jako mladej skaut jsem pilnì hrával Dylana,

jen aby mì, Bože, dej, milovala Milena,

jenže milá Milena milovala Dylana

a Dylan se mnou nechtìl hrát,

asi nejsem pro Dylana dobrej kamarád,

tak hraju sám.

A

3. Jako mladej drn jsem si koupil kytaru,

D F^#

no a tak dále, a tak hraju sám

D E

*: Šmarjá, nikdo se mnou nechce hrát,

D D/C^# D/H E A

to asi nejsem do kapely dobrej kamarád,

D D/C^# D/H E A

no asi taky nejsem do kapely dobrej kamarád,

D D/C^# D/H E A

asi nejsem do kapely dobrej kamarád.

Tak jsem tady

Vlasta Redl

D Hmi Emi A⁷ D

1. Ani jsem nepøijel na slupce od banánu,

E⁷ A⁷

ani se nedá øíct, že to šlo podle plánu,

F^# Hmi Emi A⁷

trochu mì zdržela dùvìra v jízdní øády,

D Hmi Emi A⁷ D

ale ten, kdo ví, kam jede, vždycky si už poradí.

2. A já nemám na taxi, a tak si jezdím stopem,

jedni se courají a druzí to berou hopem,

èlovìk to musí brát podle tìch, co ho berou,

každej má víc tváøí, jenom si vybrat, kterou.

3. A už jsem si zvykl, že vždycky mì nìkdo vezme,

dívám se z okna a snažím se hádat, kde jsme,

krajina vìtšinou zdá se mi povìdomá,

asi to bude tím, že jsem tu nìkde doma.

4. Všude jsem doma a všude jsem trochu cizí,

sleduju v zrcátku krajinu, než mi zmizí,

a øíkám si: kde asi, kde domov mùj leží,

ale [: vždy na tom nakonec zas tolik nezáleží :]

Tak krátkou píseò ještì nikdo nenapsal

Vlasta Redl

G Ami⁷ D/F^#

Tak krátkou píseò ještì nikdo nenapsal

Umìt tak zpívat

Vlasta Redl

A D F^#mi

1. Umìt tak zpívat jak voda z kopcù,

Hmi F^#mi Hmi⁷

když navždy mizí pramenùm,

A D F^#mi

v lodièkách na míru klukùm i otcùm

Hmi C^#mi Hmi⁷ F^#mi E Hmi⁷ F^#mi E

a hladit hrany kamenù.

2. Umìt tak zpívat jak plamínek svíèky,

tam, kde jsou okna zazdìná,

nechat tì házet jak hrášky své sníèky,

aspoò stín po stìnách.

3. Umìt tak zpívat, jako nedìlní vánek,

když se lánem provléká,

vybírat z kvìtinek jak z poštovních schránek

jejich pøání daleká.

4. Umìt tak zpívat jako když prší láva,

tak, že i ïábel naletí,

unášet k nebesùm tajemství žhavá

a nìmé duše zakletých.

V pùl osmé

Vlasta Redl

Ami F G

1. V pùl osmé, to už se stmívá,

C Dmi G Ami

ožijou chodníky noèními pøevleky,

F E⁷

telátko uteklo z chlíva,

Ami F E⁷ Ami

pastýøu, pastýøu, špatnì ses díval.

2. Jak se vysoko na špièkách vznáší,

jak stateènì klopýtá si vyhodit z kopýtka,

ztratilo zvoneèek v šáší,

chytil sa o koøeò tam na Ondráši.

F Ami Dmi G⁷ C C/H C/B^b

R: Ó, moje ovce, moje krávy,

A⁷ Dmi C F

vzal vás èert, tož, baèo, aidsme zdraví.

3. Zase jsi nepøišla, milá,

èekal jsem celou noc, ale co je moc, to je moc,

kdepak jsi do rána byla

a proè jsi, krucinál, na zádech bílá.

R: Hrál bych ti písnièku nìžnou,

takovou milou a bìžnou,

sám zatím zpil jsem se režnou

asi tak, jako ženci, když nežnou.

4. V pùl osmé, to už je ráno,

po lávce pøes lávku, po lásce pøes lávku

oveèky jdou zadní branou

a marnì bys' poèítal tu oplakanou

Vandráci jdou do nebe

Vlasta Redl

G Ami C G

1. Vždycky jsem si myslel, že ráj je velký jam,

Ami C C/H D

nìco mezi Woodstockem a folkparádou v Hulínì,

G Ami C G

dav kolem piána a každá píseò o nìèem

Ami C C/H D

a spousta vína a holek na klínì.

2. A taky jsem vìøil, že v ráji najdu tebe

a vùbec všechno, co jsem kdy kde ztratil,

a že tam napravím svoje kamení aspoò chlebem

a že vrátím dluhy, co jsem tady nezaplatil.

3. A hodnì jsem vzpomínal, co všechno by se dalo zmìnit,

a tøídil minulost, jako by štìstí na tom stálo,

a pak v dálce zahømìlo a mnì se v hlavì rozsvítilo

a došlo mi, že na ráj by toho bylo trochu málo.

C Hmi

R: Protože ráj, to je jen obyèejný svìt, kde platí zákony,

Ami Emi

kde platí slovo a kde platí daný slib,

C Hmi

obyèejná dùvìra v obyèejnou spravedlnost,

Ami D Ami D

obyèejná víra, že doopravdy bude zase líp.

4. A tak jsem se stal vandrákem na cestì do nebe,

vyhnali mì z domu, a tak jdu sám za sebe,

jedni na patníku sedí, druzí vracejí se zpìt,

ptám se všech, jestli vìdí, kde že to konèí ten náš svìt.

5. A každý zná cestu správnou, každý mi dává x dobrých rad,

a všichni správným smìrem rukou mávnou, že tudy se mám dát,

jenže každý ukazuje jinam a všichni chtìjí pravdu mít,

jako kompas pøímo z pólu, a já nevím, komu uvìøit.

R: Protože ráj, to je obyèejný svìt, kde platí, co kdo øek',

obyèejná dùvìra, že dovoláš se pomoci,

obyèejná nadìje, že se i na tvou nemoc hledá lék

a že tvùj svìt není ledovec na jih plovoucí,

proè se tváøit, že máš v tom svìtì vlastní svìt?

R: Vždy ten náš svìt, to je obyèejný ráj, jen bez té dùvìry,

že na nás nìkdo myslí a chce pro nás jen to nej-,

náš svìt, to je obyèejnej ráj, kde andìlé jsou strážní

a kde má cenu jen to, co je na prodej.

G Ami C G

*: Kdybys mìl cestu stejnou a nemohl mì najít,

Ami C D G

[: døív nebo pozdìji stejnì sejdeme se v RaJi :]

Veèer køupavých srdíèek

Vlasta Redl

D D⁹ H⁷

1. Když jsi tehdy pøinesla na talíøku køupky,

Emi Gmi A^4sus A

musel jsem se zasmát tomu, co má být dál,

D D⁹ H⁷

ta køupavá srdíèka a zapálená svíèka

Emi A^4sus A D

mi prozradily, že zas nejde o víc než o zabìhaný rituál.

G C D

R₁: Tak to má být, a sklenku vína na dobrou noc,

G C D

k tomu pár vìt o tom, jak vzácný jsem host,

G Cmaj⁷ Cmi

tak to má být, když tma nad mìstem pøevezme moc

Hmi Emi⁷ Ami D G

a chce se žít, žít víc než jen dost.

2. Posbíral jsem sirky a pytlík na tabák,

dopil jsem a vstal, že bude líp to dnes vzdát,

a tys' mi sáhla dlaní na èelo, v tu chvíli moc ti to slušelo,

a navíc venku trochu pršelo, a tak jsem zùstal, a rád.

R₂: To se pøece nedìlá, chtít víc, než dá se dát,

to není fér, hrát podle vlastních pravidel,

to není fér, chtít jít, když je èas spát

a chce se létat, létat i bez køídel.

3. Pak jsem si skládal na stùl srdíèka, až mi z nich vyšla osmièka,

hle, nekoneèno ze dvou malých vypeèených nul,

a ty jsi bez váhání sáhla jen a špièku dovnitø otoèila ven

a vzniklo srdce z malých srdíèek, a já ho rychle propíchnul.

R₁:

Vlaštovka

Vlasta Redl

G G/F^#

1. Jednou veèer mi do pokoje

G/E G/F^# G G/F^# G/E G/F^#

pøiletìla papírová vlaštovka,

G G/F^#

to mám z toho, že v zimì vìtrám,

G/E G/F^# G G/F^# G/E G/F^#

tak jsem ji zved' a dal ji do tepla, zábla ji výškovka,

D^#maj⁷ Dmi

pak jsem si prohlíd' její køídla jemnì,

D^#maj⁷ D⁹

proè asi pøilétla, a proè právì ke mnì,

G G/F^# G/E G/F^# G G/F^# G/E G/F^#

byla z Ahoj na sobotu a byla na ní otištìná hitovka.

G D D⁹

R: Nejhezèí dárek nemusí pøinést vždycky Dìda Mráz,

Emi A D

vletí k vám oknem nìco, co by létat snad radìji nemìlo,

Ami^addF H

nìkdo si vzpomnìl, øíkáte si, nìkdo na mì myslí,

Emi D A C

nebo je to zas jenom špás,

G G/F^# G/E G/F^# G

tak èi tak, když pøiletí vlaštovka, hned je v domì veselo.

2. Tak jsem si pomalu slabikoval

tu písnièku, co pøiletìla z éteru,

poslední rok jsem tolik skládal,

že moc nechybìlo, a složil bych i operu,

jen místo múzy mì èastìji líbala mùra,

ono písní se dá složit fùra,

ale ne každá mùže letìt, i když se vypustí správnì po smìru.

C

*: K èemu to bylo, všechno to skládání,

když stejnì nikdo nic nepochopil

Ami

a moje vlaštovky odlétly na jih,

G C

a s tìma, co zùstaly, nìkdo topil,

jen jedna se vrátila, a já jsem èekal

jak blázen, a vìøil, že platí,

Ami G C

že všechno, co necháš, a letí, jednou se k tobì urèitì vrátí,

Ami F C G Dmi

že všechno, co necháš, a letí, jednou se k tobì možná vrátí.

3. A tak jsem pálil archív svých písnièek,

to se roura stydìla,

a když mi zbyl poslední papír,

hned jsem vìdìl co s ním udìlám,

roh na roh - šlo to bez problémù,

jen jestli poletí, z toho mìl jsem trochu trému,

to ví pøece každý, že co letí, na tom se vydìlá.

G G/F^#

X: Mávl jsem rukou z okna,

G/E G/F^# G G/F^# G/E G/F^#

a ta vlaštovka doopravdy letìla,

G Gmaj⁷

i když bralo ji to na stranu,

G⁶ Gmaj⁷ G

asi ji tížilo, že jaro nedìlá

Za deset 10

Vlasta Redl

A Hmi

1. Ve støedu zabalím kufry a pojedu domù,

E A (E)

stopnu si auto, co zajíždí na pøehradu,

Hmi

pomùžu vyložit dynamit v kamenolomu,

E A

pozdravím muže, co jsou tu za velezradu.

2. Ale tak udìlám pøece jen kolo, když už jsem tady,

je teprv poledne, a tak jsem celkem v plusu,

co je tu naboso štastných, krásných a mladých,

ale nejdøív si zjistím odjezdy autobusù.

Hmi E A F^#mi

R: Za deset deset už nejede nic,

Hmi E A

za deset deset už nejede nic.

3. Hned za hrází v jídelnì U Mokrých sundám si odìv,

pochválím brýle nové brigádnici,

slíbím jí, že za ní vylezu po hromosvodì,

'tak ahoj, babi,' zakonèím pohlednici.

4. Na dece, na pláži vybalím Kamile, kde teïka hrajem,

natøe mi záda v podstatì jen za pusu,

pøikreslí k adrese plánek celého kraje,

ještì zkontrolujeme si odjezdy autobusù.

R:

5. Na Rudém právu poèkám, až pytláci dopeèou pstruhy,

pøídám se k chlapùm do války u Stalingradu,

Kerouac, Turgenìv, Baudelaire, Jan Pavel II.,

básníci všech zemí, tak ještì pivo a jdu.

6. Lacina s Grycem už U Bušù jen pro mì zastøelí prase,

pøespolní vandrák vaøí se zelím Led,

hej, pùjè mu to pádlo, a dá dítì v èase,

jsem hvìzda a do první desky to mám deset let.

R:

7. V noci mi Martina vyzradí vojenské tajemství hlavního stanu Armády spásy,

je vdaná a veèer vrací se z Bystøice zpìt

a ráno mi Gábina s Vlaïkou rozèešou vlasy,

a než vypijem snídani, je devìt ètyøicet pìt.

R:

8. Poslední pivo s Evženem u šachu v zahrádce rušné,

sleduju, aby mi neujel zas,

vymìním dva pìšce za vìž, to je snad slušné,

a z koncových svìtel si odeètu svùj pøesný èas.

R:

A Hmi E A

*: Ve støedu zabalím kufr a zavolám taxík