Robert Schumann (1810 – 1856)

Robert Schumann (1810 – 1856)

Narozen ve Zwickau, v Lipsku a Heidelbergu studoval na přání matky práva. Roku 1828 se však rozhodl pro studium klavíru u významného pedagoga Friedricha Wiecka (1785 – 1873). Skladbu studoval u Heinricha Dorna. Roku 1832 si ochromil 3. prst pravé ruky přístrojem, který si sám sestrojil a pomocí kterého chtěl dosáhnout úplné samostatnosti prstů. V Lipsku založil časopis Neue Zeitschrift für Musik, kde uveřejňoval své příspěvky pod fiktivními postavami jako byli např. Florestan, Eusebius, mistr Raro aj. Také zde upozorňoval na nové hudební talenty – Chopin, Brahms. Roku 1840 se oženil s dcerou Friedricha Wiecka Clarou Wieckovou – významnou pianistkou. Tomuto sňatku Wieck dlouhá léta bránil, usiloval o to, aby se Clara vydala na dráhu koncertní klavíristky. Často používal i po jejich sňatku intriky, které měly způsobit rozchod manželů. Krátce žili také v Drážďanech, kde působil Schumann jako sbormistr
a v Düsseldorfu, kde byl hudebním ředitelem. Měli 8 dětí. V posledních 6 letech života trpěl Schumann nervovou chorobou, která způsobovala poruchy řeči a halucinace. Roku 1854 se pokusil o sebevraždu skokem do Rýna, na vlastní přání byl pak hospitalizován v ústavu pro choromyslné v Endenichu u Bonnu, kde zemřel. Jeho život byl zasvěcen hudbě a literatuře, která jej ovlivnila při kompozici řady skladeb. Byl okouzlen hrou Paganiniho (stejně jako Liszt), chtěl dosáhnout ve hře na klavír stejné dokonalosti jako Paganini na housle. V klavírní tvorbě je nejplodnější období mezi lety 1830 – 1840 (prvních 23 opusů věnoval jen klavíru). Skladby často obsahují nejrůznější kryptogramy, skryté postavy a významy – inspirace romány E. T. A. Hoffmanna
a Jean Paula. Jeho pozdní tvorba nedosáhla úspěchu – např. opera Genoveva a komorní tvorba pro smyčcové nástroje

Dílo:

Variace ABEGG op. 1 (1830) – zhudebňuje jméno své dívky Metty Abegg

Motýli op. 2 (1831) – nejedná se o hmyz, ale o pánské motýlky dvou chlapců

usilujících na plese o jednu dívku

6 studií podle Paganiniho capriccií op. 3

Intermezza op. 4 – 6 skladeb

Impromptu op. 5 – použil téma 13leté Clary Wieckové, přidal k němu bas,

který prostupuje celou skladbou

Tance Davidovců op. 6 (1837) – někdy též Tance Davidových spojenců – tak se nazýval okruh Schumannových přátel stejně smýšlejících v otázkách hudby, literatury a politiky, vydávali časopis Neue Zeitschrift für Musik

Toccata op. 7 (1833) – extrémně technicky náročná dvojhmatová skladba

Allegro h moll op. 8

Karneval op. 9 (1835) – inspirován Ernestinou von Fricken, pocházející z Aše,
se kterou se Schumann zasnoubil, skladba obsahuje
3 kryptogramy z písmen slov SCHumAnn a ASCH:
Es-C-H-A; As-C-H; A-Es-C-H; některé části Karnevalu znázorňují fiktivními pojmenováními skutečné postavy – např. Chiarina = Clara, Estrella = Ernestine, jiné jsou jen fiktivní – např. Florestan, Eusebius

6 koncertních etud podle Paganiniho capriccií op. 10

Sonáta fis moll op. 11 (1835) – čtyřvětá, věnovaná Claře, která ji často hrála

Fantasiestücke op. 12 (1837) – celkem 7 skladeb, známé jsou Vzmach, Proč?

Symfonické etudy op. 13 (1834) – inspirovány Ernestinou von Fricken, její otec poslal Schumannovi posoudit vlastní variace na neznámé téma a Schumann toto téma převzal do Symfonických etud, Brahms dal podnět k vydání 5 dalších etud ze Schumannovy pozůstalosti – tzv. Anhang k op. 13, dnes jej již pianisté běžně zařazují do Symfonických etud

Velká sonáta f moll op. 14 „Concert sans Orchestre“ (1836) – čtyřvětá, premiéroval ji Johannes Brahms 6 let po Schumannově smrti

Dětské scény op. 15 (1838) – skladby o dětech, nikoliv pro děti, celkem 13 částí

Kreisleriana op. 16 (1838) – kapelník Kreisler je postava z románu
E. T. A. Hoffmanna, skladba má celkem 8 částí, věnoval ji Chopinovi

Fantazie C dur op. 17 (1836) – vznikla v době, kdy usiloval o sňatek s Clarou, ale jeho učitel Wieck mu v tom bránil, Fantazii věnoval Lisztovi

Arabeska C dur op. 18

Blumenstück Des dur op. 19

Humoreska B dur op. 20 – rozsáhlá, téměř půlhodinová skladba

Novelletty op. 21 – celkem 8 skladeb, věnoval je Adolfu Henseltovi

Sonáta g moll op. 22 (1838) – čtyřvětá, klasického rázu

Nachtstücke op. 23 – 4 části

Vídeňský masopust op. 26 „Faschingsschwank aus Wien“ (1839) – 5 částí

3 romance op. 28

Album pro mládež op. 68 (1848) – celkem 43 skladeb, dnešní edice obsahují pouze 23 skladeb

4 fugy op. 72

Lesní scény op. 82 – 9 skladeb

Bunte Blätter op. 99 (Pestré listy) – 14 skladeb, jednu z nich použil Brahms jako téma svých Variací fis moll na Schumannovo téma op. 9

3 Fantasiestücke op. 111

3 klavírní sonáty pro mládež op. 118 – napsal je pro své dcery

S orchestrem

Koncert pro klavír a moll op. 54 – původně plánoval jen jednovětou Fantazii, roku 1845 však na žádost vydavatele dopsal další dvě věty

Introdukce a Allegro appassionato G dur pro klavír a orchestr op. 92

Introdukce a Allegro pro klavír a orchestr op. 134

Čtyřruční skladby

Obrázky z Východu op. 66

12 kusů pro malé a velké děti op. 85

Plesové scény op. 109

Literatura: Laux, Karl. Schumann; Bratislava : Opus, 1986, 239 str.