Speedy Gonzales

Speedy Gonzales

už je to dávno
jeden můj kamarád
měl kytaru s palmou
a sám se na ni učil hrát
jednu skladbu
pořád tu samou

Speedy Gonzales
dál slova neuměl
a bůhví co zpíval
i když tenkrát
jsem myslím rozuměl
i celá devátá třída

té řeči zašlých
newyorských nářečí
s žižkovskou falší
byl to přírodní muž
a talent na řeči
dělal reparát
a hned za ním další

a pak nám zmizel
chtěl obeplout svět
pane jó moře!
do vrat měsíčních
zatlouct svůj zlatý hřeb
a v ohni slunečním
na prášek shořet

a já věřím
že všechno dokázal
že byl za jižním pólem
ani čárku bych z toho nesmazal
i když teď v hospodách
za prázdným stolem
mluví dál
tím podivným nářečím
a zarývá prsty do stěny
tak jako kytka
která už neléčí
tak jako oheň
co spolikal plameny

už je to dávno
jeden můj kamarád
měl kytaru s palmou
a sám se na ni učil hrát
jednu skladbu
pořád tu samou

jeden můj kamarád
měl kytaru s palmou
jeden můj kamarád
měl kytaru s palmou