Významní světoví klavírní interpreti minulosti

Významní světoví klavírní interpreti minulosti

Leopold Godowsky (1870 – 1938) – studoval v Berlíně, skladbu u Saint-Saënse v Paříži, vyučoval na akademii ve Vídni, jeho nejvýznamnějším žákem byl Heinrich Nejgauz. Godowsky žil po 1. světové válce v USA, zemřel v New Yorku. Pianista disponující nejoslnivější technikou, je autorem řady klavírních transkripcí, které sám hrával.

Sergej Rachmaninov (1873 – 1943) – jeden z posledních pianistů, který byl zároveň vynikající skladatel, později už nikdo zároveň v těchto dvou oborech nevynikl. Významná je jeho koncertní kariéra mezi dvěma světovými válkami v USA, premiéroval své klavírní koncerty, hrál skladby Liszta, Chopina, Schumanna.

Jozef Hofmann (1876 – 1957) – zázračné dítě, v 8 letech hrál Mozartův Koncert d moll, studoval v Drážďanech u Antona Rubinštejna a v Berlíně u Moszkowského. Původem Polák, emigroval do USA, absolvoval koncertní turné po celém světě, měl fenomenální paměť. Je autorem 2 knih a asi 70 patentů (mj. skládací brusle
a automobilové stěrače).

Alfréd Cortót (1877 – 1962) – francouzský pianista, spolu s Pablem Casalsem
a Jacquesem Thibaudem vytvořil proslulé klavírní trio. Vyučoval na pařížské konzervatoři, roku 1919 založil École Normale de Musique, kterou řídil až do smrti. Studovali u něj mj. Ilja Hurník a Otakar Vondrovic. Byl editorem řady skladeb.

Artur Schnabel (1882 – 1951) – studoval u Leschetitzkého, nikdy nechtěl hrát Čajkovkého koncert b moll, jeho oblíbenými autory byli Mozart, Beethoven
a Schubert. Věnoval se také komponování. Žil v Německu, před 2. světovou válkou emigroval do Itálie a pak do USA.

Wilhelm Backhaus (1884 – 1969) – narozen v Lipsku, kde studoval u Eugena d´Alberta, roku 1812 debutoval v Carnegie Hall, rád improvizoval před začátkem skladby, stejně jako řada dalších pianistů staré školy. Roku 1930 se přestěhoval do Švýcarska.

Artur Rubinstein (1887 – 1982) – rodák z Polska, klavír studoval u Ignaze Paderewského a skladbu u Maxe Brucha. Po 2. světové válce žil trvale v USA. Hrál v triu s Jaschou Heifetzem a Grigorijem Piatigorským, jejichž nahrávky patří mezi legendární. Byl uznávaným interpretem především Chopinova díla, koncertní činnost ukončil v 92 letech. Napsal 2 knihy svých vzpomínek – Moje mladá léta
a Moje mnohá léta.

Myra Hess (1890 –1965) vynikající anglická pianistka, proslavila se svou transkripcí Bachovy chorální předehry G dur, jako jedna z mála žen hrála Brahmsův Koncert
č. 2 B dur. Působila po celý život v Anglii, velké úspěchy sklidily její koncerty v USA. Často se věnovala komorní hudbě, dlouhá léta spolupracovala s houslistou Fritzem Kreislerem.

Walter Gieseking (1895 – 1956) – studoval v Hannoveru, zaměřil se na interpretaci skladeb impresionismu – kompletní dílo C. Debussyho. Jeho repertoár zahrnoval ale i díla ostatních autorů – např. Mozart, Beethoven. Měl fenomenální paměť.

Wilhelm Kempff (1895 – 1991) – německý pianista, od roku 1945 se věnoval jen koncertní činnosti. Jako první kompletně nahrál všechny Beethovenovy sonáty. V jeho repertoáru převažuje klasická a romantická hudba. Věnoval se také kompozici.

Vladimir Horowitz (1903 – 1989) – narozen v Kyjevě, kde studoval na konzervatoři
u Felixe Blumenfelda. Ve 20. letech uspořádal koncertní turné po Rusku, Německu a USA, všude s naprosto fenomenálním úspěchem. V letech 1953 – 1965 přerušil kariéru, neunesl tlak vystupování na veřejnosti. Je jednou z největších pianistických osobností a legend, obsáhl široký repertoár zahrnující téměř všechna stylová období. Oženil se s dcerou dirigenta Artura Toscaniniho.

Rudolf Serkin (1903 – 1991) – rodák z Chebu, studoval ve Vídni, často hrával na jednom recitálu Beethovenovu Sonátu Hammerklavier spolu se sonátou Bohuslava Martinů. Emigroval do USA roku 1939, kde kromě koncertní činnosti, učil na řadě významných univerzitách.

Claudio Arrau (1903 – 1991) – narodil se v Chile, studoval v Berlíně u Martina Krauseho (žák Liszta) jen do svých 15 let, kdy Krause zemřel. Pak už jej nikdo neučil, jeho sólová dráha byla oslňující, natočil obrovský repertoár, je editorem Beethovenových sonát vydaných u firmy Peters.

Svjatoslav Richter (1915 – 1997) – nejvýznamnější ruský pianista 20. století,
studoval gymnázium v Oděse, klavíru se začal intenzívně věnovat až ve 20 letech studiem u Heinricha Nejgauze. Koncertoval po celém světě, přehrál téměř veškerý repertoár, věnoval se také komorní hudbě s význačnými osobnostmi – David Oistrach, Oleg Kagan, Jurij Bashmet a jiní. V pozdějších letech upustil od hry zpaměti kvůli možnosti nastudování většího repertoáru.

Emil Gilels (1916 – 1985) – vrstevník Richtera, pochází stejně jako on z Oděsy a taktéž studoval u Nejgauze. Byl vynikající klavírista, který žil ve stínu Richtera, ačkoliv jeho interpretace některých skladeb byly považovány za nejlepší (Schumann, Brahms, Beethoven). Premiérovali spolu s Richterem Prokofjevovy klavírní sonáty.

Dinu Lipatti (1917 – 1950) – rumunský pianista, narozen v Bukurešti, zázračné dítě, vystoupil poprvé ve 4 letech. V Paříži studoval u Alfréda Cortóta, kromě klavíru studoval také skladbu a dirigování. Koncertoval po celé Evropě. Zemřel předčasně na leukémii.

Arturo Benedetti-Michelangeli (1920 – 1995) – italský pianista, studoval také hru na housle, záhy prorazil jako koncertní pianista. Cortót o něm prohlásil, že přichází nový Liszt. Jeho recitály obsáhly široký repertoár, koncertoval nejen v Evropě
a USA, ale i v Asii. Studoval u něj Ivan Moravec.

Géza Anda (1921 – 1976) – studoval u Kodályho a Dohnányiho, žil ve Švýcarsku, vynikající interpret Bartókových skladeb, zemřel na rakovinu. Na jeho počest byla v roce 1979 založena v Curychu klavírní soutěž.

György Cziffra (1921 – 1994) – maďarský pianista, narozen v Budapešti, vynikající interpret skladeb F. Liszta, roku 1956 emigroval do Vídně.

Julius Katchen (1926 – 1969) – v 11 letech debutoval ve Filadelfii s Mozartovým Koncertem d moll, na klavír se učil hrát převážně sám, od roku 1946 žil v Paříži, kde zemřel na rakovinu. Vynikl v interpretaci Brahmsových skladeb.

Friedrich Gulda (1930 – 2000) – rakouský pianista, studoval ve Vídni u B. Seidlhofera, nahrál taktéž komplet Beethovenových sonát (2x), věnoval se spíše interpretaci hudby baroka, klasicismu a raného romantismu – Bach, Mozart, Schubert. Později hrál na svých koncertech také jazzové skladby, které sám komponoval.

Glenn Gould (1932 – 1982) – kanadský pianista, nejrozporuplnější osobnost z klavírních interpretů. Vozil si s sebou starou děravou židli s opěrátkem, aby mohl sedět velmi nízko. Až do deseti let jej učila jeho matka. Už v dětství komponoval
a improvizoval. V roce 1964 se vzdal sólové kariéry a rozhodl se nahrávat jen ve studiu. Zajímavé jsou jeho snímky Bacha (např. Goldbergovy variace), ale i jiných skladatelů – obsáhl široký repertoár včetně hudby 20. století.

www.glenngould.com