Zdeněk Fibich (1850 – 1900)

Zdeněk Fibich (1850 – 1900)

Narozen ve Všebořicích, otec byl lesník, první hudební vzdělání získal od své matky. Studoval soukromě v Praze a poté v Lipsku klavír u Moschelese. Po studijním pobytu v Paříži ukončil své vzdělání v Mannheimu. Od roku 1871 žil v Praze, kde se o dva roky později oženil s Růženou Hanušovou. Ta v roce 1874 po porodu dvojčat Richarda
a Elsy zemřela. V následujícím roce se Fibich oženil (údajně na žádost umírající Růženy) s její sestrou Betty Hanušovou. Narodil se jim druhý syn Richard. Od roku 1892 měl milenku libretistku Anežku Schulzovou (1868 – 1905), která byla jeho velkou tvůrčí inspirací. Již za pařížského pobytu se u něj vyvinul silný vztah k výtvarnému umění, což se také odráží v jeho skladbách. Až do roku 1899 působil jako skladatel na volné noze a soukromý učitel, v posledním roce svého života se stal dramaturgem pražského Národního divadla. K jeho žákům patří Karel Kovařovic, Otakar Ostrčil a Zdeněk Nejedlý. Fibich není ve svém díle tolik ovlivněn českou lidovou melodikou jako Smetana a Dvořák, vychází z tradice německé, především ze Schumanna. Velkým vzorem mu byl Bedřich Smetana. Jeho dílo je spíše intimní, má blízko k přírodě a k poezii.

Dílo:

Sonatina d moll – instruktivní ráz

2 scherza op. 4 (1866)

Variace B dur (1877)

Z hor op. 29 (1887) – 7 částí – dojmy z pobytu v Alpách

Malířské studie op. 56 (1899) – 5 částí

Nálady, dojmy a upomínky – celkem 376 skladeb vydaných ve 21 sešitech v opusech 41, 44, 47 a 57, Upomínky jsou zážitky ze života s Anežkou, Dojmy líčí zážitky z Anežčina těla a Nálady popisují základní typy žen

Čtyřruční skladby

Zlatý věk op. 22 (1885) – celkem 24 miniatur

Sonáta B dur op. 28 (1886)