Alternativní pohled na usuzování

Alternativní pohled na usuzování

Odùvodnìnì jste dospìli k závìru, že kognitivní psychologové se èasto neshodnou - nìkdy docela významnì - na tom, jakým zpùsobem a proè lidé uvažují tak, jak uvažují. Nedávno se naskytla alternativní perspektiva, která zajisté vyvolá podnìtnou diskusi, již ocení kognitivní psychologové s rozdílnými názory. Steven Sloman (1996) se podíval na empirická data vztahující se k tomu, jak lidé usuzují, a dospìl k závìru, že mùžeme rozlišovat dva doplòující se systémy usuzování: a) asociativní systém, který zahrnuje mentální operace založené na pozorovatelných podobnostech a èasové následnosti (tendence k tomu, že se urèité události stávají v tìsné èasové blízkosti); b) systém založený na pravidlech, jenž zahrnuje manipulace na základì vztahù mezí symboly.

Asociativní systém mùže vést k rychlým odpovìdím, které jsou vysoce citlivé na pravidelnosti (vzorce) a obecné tendence. Pomocí nìho odhalujeme podobnosti mezi pozorovanými vzorci a tìmi, které jsou uloženy v pamìti. Mùžeme vìnovat vìtší pozornost spíše charakteristickým rysùm (vysoce typické nebo vysoce atypické) než definovat rysy vzorce. Tento systém mùže omezit výbìr vzorcù na takové, které se neodlišují od pozorovaných vzorcù. Pøi asociativním usuzování se uplatòují heuristiky reprezentativnosti, vliv pøedsudku pøesvìdèení v sylogistickém usuzování (podporujeme více sylogismy, které potvrzují naše pøesvìdèení, a už jsou, nebo nejsou logicky platné), efekty pøijatelnosti (plausibility) v podmínìném usuzování a usnadnìní podmínìného uvažování v pragmatických kontextech.

Systém založený na pravidlech vyžaduje rozvážnìjší, nìkdy docela namáhavé a cílené procedury. Díky nìmu peèlivì analyzujeme podstatné rysy údajù, které máme k dispozici, a to na základì pravidel uložených v pamìti. Tento systém vytváøí pevná omezení, jež umožòují vyøadit možnosti, které jsou v rozporu s našimi pravidly, a umožòuje nám: 1. použít logické dùkazy; 2. použít kategorizaci založenou na definování podstatných znakù nehledì na vnìjší podobnosti (rozpoznání, že mince, která vypadá pøesnì jako koruna, ale má vìtší prùmìr, je padìlaná); 3. vyøazovat neuskuteènitelné varianty (napø. že koèky rodí štìòata); 4. rozeznat spoustu nepravdìpodobností (pravdìpodobnost, že americký Kongres vydá zákon, na jehož základì by byl vyplácen pravidelný roèní plat studentùm denního univerzitního studia). Podle Slomana potøebujeme oba doplòkové systémy. V každodenních situacích musíme reagovat rychle a snadno na základì pozorovatelných podobností a èasové následnosti, ale také potøebujeme prostøedky, pomocí nichž bychom ohodnotili naše odpovìdi rozvážnìji.

Sloman upozornil, že tyto dva systémy mohou být chápány v konekcionistickém rámci. Asociativní systém lze snadno reprezentovat v pojmech konekcionistického modelu aktivace a inhibice vzorcù. Systém založený na pravidlech mùžeme reprezentovat jako systém tvorby pravidel (viz kap. 11).

Podle alternativního konekcionistického modelu lze deduktivní usuzování vysvìtlit tak, že daný vzorec aktivace v jedné skupinì uzlù (ty, které jsou spojeny s urèitou premisou nebo skupinou premis) má za následek urèitý vzorec aktivace v druhé skupinì uzlù (Rips, 1994). Podobnì mùže konekcionistický model induktivního usuzování znamenat opakované aktivace sérií podobných vzorcù vyvolaných rùznými pozorováními. Tato opakovaná aktivace mùže posílit vazby mezi aktivovanými uzly, což vede k zobecnìní vzorce pro øadu pøípadù.

Konekcionistické modely usuzování a další rùzné pøístupy popsané v této kapitole nabízejí rùzný pohled na dostupné údaje o tom, jak uvažujeme a jak se rozhodujeme. V souèasnosti žádný teoretický model zcela nevysvìtlí všechny údaje, ale každý z nich vysvìtlí aspoò nìkterá data uspokojivým zpùsobem. Obecnost, která spojuje všechny pøedcházející empirické údaje a teorie, je právì tím prostøedkem, který umožòuje zamìøit se na to, jak myslí, usuzují, rozhodují se a dospívají k závìrùm dospìlí. Dosud jsme si však øekli málo o tom, jak se liší dìtské myšlení ve srovnání s dospìlými. Následující kapitola se vztahuje k vysvìtlení toho, jak se kognice vyvíjí v prùbìhu života.

#SHRNUTÍ

1. Jakými strategiemi se lidé øídí pøi rozhodování? Rané teorie byly navrženy na bázi snadno aplikovatelných matematických rozhodovacích modelù. Pøedpokládaly, že lidé jsou plnì informováni, dostateènì citliví na informace a zcela racionální. Následující teorie zaèaly brát v úvahu, že lidé èasto používají subjektivní kritéria, která èasto ovlivòují jejich závìry, že èasto používají subjektivní úsudky pøi zvažování dùsledkù a že v rozhodování nejsou neomezenì racionální. Lidé zjevnì èasto používají metodu uspokojování s tím, že se pøiklánìjí k první minimálnì vyhovující možnosti. Dále používají vyluèovací metodu, když se potøebují zbavit velkého množství možností.

Jednou z nejobecnìjších heuristik je heuristika reprezentativnosti. Chybnì se domníváme, že mùžeme ztotožòovat malé vzorky populace s populací celkovou. Naše špatné porozumìní výskytu jevu v základním souboru a dalším aspektùm pravdìpodobnosti nás èasto vede k používání mentálních zkratek, jako je napø. klamná pøedstava souvislosti a klamná pøestava zahrnutí. Další bìžnou heuristikou je heuristika dostupnosti (snadné vybavitelnosti), pøi jejímž použití se rozhodujeme na základì informací, které máme okamžitì k dispozici v pamìti, aniž bychom si dali práci s hledáním informace ménì dostupné. Použití heuristiky zakotvení a pøizpùsobení, iluzorní korelace a efektù rámce èasto také oslabuje naši schopnost efektivnì se rozhodovat. Když dojdeme k rozhodnutí (nebo když nìkdo jiný dospìje k rozhodnutí) a my známe jeho výsledek, mùže retrospektivní pøedsudek zkreslit pohled na náš pùvodní rozhodovací proces. Asi nejrozšíøenìjším z našich mentálních pøedsudkù je sebepøeceòování.

2. Jaké jsou nìkteré z forem deduktivního logického usuzování, které lidé používají? Které faktory toto usuzování usnadòují a které ztìžují? Pøi deduktivním usuzování dospíváme k závìrùm na základì podmínìných výrokù nebo na základì sylogistických úsudkù vycházejících z dvojic premis. Rozlišujeme sylogismy lineární a kategorické. Kromì toho mùže deduktivní usuzování zahrnovat komplexní problémy nebo matematické dùkazy se spoustou èlenù a rovnìž schémata pragmatického usuzování ve vztahu ke každodenním situacím.

Pokud smìøujeme k závìru na základì podmínìných výrokù, lidé pohotovì volí dùkaz modus ponens, zvláštì ve vztahu k obecným kladným soudùm. Nicménì spousta z nás má potíže s dùkazem modus tollens a s vyvarováním se deduktivním omylùm, jako je tvrzení dùsledku nebo popøení pøedpokladu, obzvláštì v pøípadech èásteèných nebo negativních výrokù. Pøi øešení sylogismù máme podobné potíže s èásteènými a negativními premisami a také s èleny, které nejsou uspoøádány v obvyklém poøadí. Èasto, když se snažíme dospìt k závìrùm, chybnì pøeneseme strategii ze situace, kdy jsme dosáhli deduktivnì platného závìru, do situace, kde skonèíme u deduktivního omylu. Mùže se stát, že dospìjeme k závìru pøedèasnì, aniž bychom zvážili veškeré možnosti, které mohou rozhodnutí ovlivnit. Tyto mentální zkratky mohou nastat v situacích, kdy se uplatòuje pøedsudek potvrzování pøesvìdèení (máme tendenci potvrzovat své vlastní pøesvìdèení).

Svou schopnost dospìt k odùvodnìným závìrùm mùžeme vylepšovat mnoha zpùsoby, napø. tím, že vìnujeme dostatek èasu peèlivému zhodnocení premis a výrokù, tím, že vytvoøíme více mentálních modelù tvrzení a jejich vztahù. Mùžeme také tìžit ze zkušeností a procvièování. K dobøe odùvodnìným závìrùm dospíváme mnohem pravdìpodobnìji tehdy, když se tyto závìry zdají pøijatelné a užiteèné v pragmatickém kontextu, jako napø. pøi sociální smìnì.

3. Jakým zpùsobem lidé užívají induktivní logické usuzování pøi hledání pøíèinných vztahù a jiných zobecòujících závìrù?

Aèkoli pomocí induktivního usuzování nemùžeme dospìt k logicky jistým závìrùm, mùžeme však dosáhnout toho, že budou vysoce pravdìpodobné. Na konci 19. století John Stuart Mill uvedl, že lidé používají pøi vyvozování induktivních závìrù rùzné heuristické strategie. Pøi vytváøení kategoriálních závìrù mají lidé tendenci používat jak vzestupné, tak sestupné strategie. Proces induktivního uvažování obecnì vytváøí základ pro vìdeckou práci a testování hypotéz jako prostøedek k odvozování pøíèinných závìrù. Když øešíme problémy týkající se analogií, strávíme èasto více èasu kódováním èlenù problému než vlastním induktivním usuzováním. Zdá se, že lidé nìkdy usuzují na základì formálních pravidlel, jako jsou pravidla formální logiky, a nìkdy užívají usuzování na základì asociací, jako jsou pozorovatelné podobnosti a èasová následnost.

4. Existují nìjaké alternativní pohledy na usuzování? Steven Sloman naznaèil, že lidé mají dva odlišné systémy usuzování - asociativní systém, který je citlivý na pozorovatelné podobnosti a èasovou následnost, a systém založený na pravidlech, jenž zahrnuje manipulace na základì vztahù mezi symboly.

#PØEMÝŠLENÍ O MYŠLENÍ

1. Popište nìkteré heuristiky a pøedsudky, které lidé používají, když posuzují alternativy nebo se rozhodují.

2. Jaké jsou dva logické dùkazy a dva logické omyly spojované s podmínìným usuzováním v pøípadì Wasonova úkolu výbìru?

3. Nìkteøí kognitivní psychologové pøipisují hodnotu studiu postupù formální logiky, jako jsou lineární a kategorické sylogismy. Co si myslíte, že se dá získat studiem toho, jak lidé uvažují o sylogismech?

4. Na základì informací v této kapitole navrhnìte zpùsob, který by umožnil univerzitním studentùm efektivnìji používat deduktivní usuzování v problémech, jež øeší.

5. Navrhnìte úkol podobný tomu, který použili Kahneman a Tversky, v nìmž by lidé hodnotili subjektivní pravdìpodobnosti dvou rùzných událostí. Uveïte omyly, které byste u hodnocení oèekávali, nebo uveïte, proè si myslíte, že jejich odhady budou reálné.

6. Pøedpokládejte, že si potøebujete pronajmout byt. Jak byste postupovali v hledání takového bytu, který by nejvíce vyhovoval vašim požadavkùm a preferencím? Do jaké míry se vaše metoda podobá metodì oèekávaného subjektivního užitku, metodì uspokojování nebo vyluèovací metodì?

7. Uveïte pøíklady, na kterých ukážete, jak v každodenních situacích užíváte usuzování na základì pravidel a asocianistické uvažování.

#Doporuèená literatura

Dawes, R. (1994). House of card. Trefné a kontroverzní provìøení toho, jak mohou chyby v usuzování ovlivnit rozhodování, dokonce i u psychologù.

Johnson-Laird, P. N. (1983). Mental models. Cambridge, MA: Harvard University Press. Vlivná a klasická práce na téma mentálních modelù orientovaná na porozumìní lidského poznávání. Aèkoli se už døíve vyskytlo mnoho prací na toto téma, žádné jiné zdroje nevysvìtlují mentální modely tak podrobnì.

Plous, S. (1993). The psychology of judgment and decision making. Philadelphia: Temple University Press. Skvìlý pøehled literatury na téma rozhodování zahrnující hlavní heuristiky a pøedsudky.

Sternberg, R. J. (ed.). (1994). Thinking and problem solving. San Diego: Academic Press. Zdaøilý a obsáhlý pøehled literatury na téma vyšších mentálních procesù vèetnì induktivního a deduktivního usuzování.

Literatura v èeštinì

Frank, R. H. (1995): Mikroekonomie a chování. Praha, Svoboda.

Kostroò, L. (1997): Psychologie vytváøení úsudku. Brno, MU.

Zich, O. a kol. (1958): Moderní logika. Praha, Orbis.