Alternativní pohled na usuzování

Alternativní pohled na usuzování

Odůvodněně jste dospěli k závěru, že kognitivní psychologové se často neshodnou - někdy docela významně - na tom, jakým způsobem a proč lidé uvažují tak, jak uvažují. Nedávno se naskytla alternativní perspektiva, která zajisté vyvolá podnětnou diskusi, již ocení kognitivní psychologové s rozdílnými názory. Steven Sloman (1996) se podíval na empirická data vztahující se k tomu, jak lidé usuzují, a dospěl k závěru, že můžeme rozlišovat dva doplňující se systémy usuzování: a) asociativní systém, který zahrnuje mentální operace založené na pozorovatelných podobnostech a časové následnosti (tendence k tomu, že se určité události stávají v těsné časové blízkosti); b) systém založený na pravidlech, jenž zahrnuje manipulace na základě vztahů mezí symboly.

Asociativní systém může vést k rychlým odpovědím, které jsou vysoce citlivé na pravidelnosti (vzorce) a obecné tendence. Pomocí něho odhalujeme podobnosti mezi pozorovanými vzorci a těmi, které jsou uloženy v paměti. Můžeme věnovat větší pozornost spíše charakteristickým rysům (vysoce typické nebo vysoce atypické) než definovat rysy vzorce. Tento systém může omezit výběr vzorců na takové, které se neodlišují od pozorovaných vzorců. Při asociativním usuzování se uplatňují heuristiky reprezentativnosti, vliv předsudku přesvědčení v sylogistickém usuzování (podporujeme více sylogismy, které potvrzují naše přesvědčení, ať už jsou, nebo nejsou logicky platné), efekty přijatelnosti (plausibility) v podmíněném usuzování a usnadnění podmíněného uvažování v pragmatických kontextech.

Systém založený na pravidlech vyžaduje rozvážnější, někdy docela namáhavé a cílené procedury. Díky němu pečlivě analyzujeme podstatné rysy údajů, které máme k dispozici, a to na základě pravidel uložených v paměti. Tento systém vytváří pevná omezení, jež umožňují vyřadit možnosti, které jsou v rozporu s našimi pravidly, a umožňuje nám: 1. použít logické důkazy; 2. použít kategorizaci založenou na definování podstatných znaků nehledě na vnější podobnosti (rozpoznání, že mince, která vypadá přesně jako koruna, ale má větší průměr, je padělaná); 3. vyřazovat neuskutečnitelné varianty (např. že kočky rodí štěňata); 4. rozeznat spoustu nepravděpodobností (pravděpodobnost, že americký Kongres vydá zákon, na jehož základě by byl vyplácen pravidelný roční plat studentům denního univerzitního studia). Podle Slomana potřebujeme oba doplňkové systémy. V každodenních situacích musíme reagovat rychle a snadno na základě pozorovatelných podobností a časové následnosti, ale také potřebujeme prostředky, pomocí nichž bychom ohodnotili naše odpovědi rozvážněji.

Sloman upozornil, že tyto dva systémy mohou být chápány v konekcionistickém rámci. Asociativní systém lze snadno reprezentovat v pojmech konekcionistického modelu aktivace a inhibice vzorců. Systém založený na pravidlech můžeme reprezentovat jako systém tvorby pravidel (viz kap. 11).

Podle alternativního konekcionistického modelu lze deduktivní usuzování vysvětlit tak, že daný vzorec aktivace v jedné skupině uzlů (ty, které jsou spojeny s určitou premisou nebo skupinou premis) má za následek určitý vzorec aktivace v druhé skupině uzlů (Rips, 1994). Podobně může konekcionistický model induktivního usuzování znamenat opakované aktivace sérií podobných vzorců vyvolaných různými pozorováními. Tato opakovaná aktivace může posílit vazby mezi aktivovanými uzly, což vede k zobecnění vzorce pro řadu případů.

Konekcionistické modely usuzování a další různé přístupy popsané v této kapitole nabízejí různý pohled na dostupné údaje o tom, jak uvažujeme a jak se rozhodujeme. V současnosti žádný teoretický model zcela nevysvětlí všechny údaje, ale každý z nich vysvětlí aspoň některá data uspokojivým způsobem. Obecnost, která spojuje všechny předcházející empirické údaje a teorie, je právě tím prostředkem, který umožňuje zaměřit se na to, jak myslí, usuzují, rozhodují se a dospívají k závěrům dospělí. Dosud jsme si však řekli málo o tom, jak se liší dětské myšlení ve srovnání s dospělými. Následující kapitola se vztahuje k vysvětlení toho, jak se kognice vyvíjí v průběhu života.

#SHRNUTÍ

1. Jakými strategiemi se lidé řídí při rozhodování? Rané teorie byly navrženy na bázi snadno aplikovatelných matematických rozhodovacích modelů. Předpokládaly, že lidé jsou plně informováni, dostatečně citliví na informace a zcela racionální. Následující teorie začaly brát v úvahu, že lidé často používají subjektivní kritéria, která často ovlivňují jejich závěry, že často používají subjektivní úsudky při zvažování důsledků a že v rozhodování nejsou neomezeně racionální. Lidé zjevně často používají metodu uspokojování s tím, že se přiklánějí k první minimálně vyhovující možnosti. Dále používají vylučovací metodu, když se potřebují zbavit velkého množství možností.

Jednou z nejobecnějších heuristik je heuristika reprezentativnosti. Chybně se domníváme, že můžeme ztotožňovat malé vzorky populace s populací celkovou. Naše špatné porozumění výskytu jevu v základním souboru a dalším aspektům pravděpodobnosti nás často vede k používání mentálních zkratek, jako je např. klamná představa souvislosti a klamná přestava zahrnutí. Další běžnou heuristikou je heuristika dostupnosti (snadné vybavitelnosti), při jejímž použití se rozhodujeme na základě informací, které máme okamžitě k dispozici v paměti, aniž bychom si dali práci s hledáním informace méně dostupné. Použití heuristiky zakotvení a přizpůsobení, iluzorní korelace a efektů rámce často také oslabuje naši schopnost efektivně se rozhodovat. Když dojdeme k rozhodnutí (nebo když někdo jiný dospěje k rozhodnutí) a my známe jeho výsledek, může retrospektivní předsudek zkreslit pohled na náš původní rozhodovací proces. Asi nejrozšířenějším z našich mentálních předsudků je sebepřeceňování.

2. Jaké jsou některé z forem deduktivního logického usuzování, které lidé používají? Které faktory toto usuzování usnadňují a které ztěžují? Při deduktivním usuzování dospíváme k závěrům na základě podmíněných výroků nebo na základě sylogistických úsudků vycházejících z dvojic premis. Rozlišujeme sylogismy lineární a kategorické. Kromě toho může deduktivní usuzování zahrnovat komplexní problémy nebo matematické důkazy se spoustou členů a rovněž schémata pragmatického usuzování ve vztahu ke každodenním situacím.

Pokud směřujeme k závěru na základě podmíněných výroků, lidé pohotově volí důkaz modus ponens, zvláště ve vztahu k obecným kladným soudům. Nicméně spousta z nás má potíže s důkazem modus tollens a s vyvarováním se deduktivním omylům, jako je tvrzení důsledku nebo popření předpokladu, obzvláště v případech částečných nebo negativních výroků. Při řešení sylogismů máme podobné potíže s částečnými a negativními premisami a také s členy, které nejsou uspořádány v obvyklém pořadí. Často, když se snažíme dospět k závěrům, chybně přeneseme strategii ze situace, kdy jsme dosáhli deduktivně platného závěru, do situace, kde skončíme u deduktivního omylu. Může se stát, že dospějeme k závěru předčasně, aniž bychom zvážili veškeré možnosti, které mohou rozhodnutí ovlivnit. Tyto mentální zkratky mohou nastat v situacích, kdy se uplatňuje předsudek potvrzování přesvědčení (máme tendenci potvrzovat své vlastní přesvědčení).

Svou schopnost dospět k odůvodněným závěrům můžeme vylepšovat mnoha způsoby, např. tím, že věnujeme dostatek času pečlivému zhodnocení premis a výroků, tím, že vytvoříme více mentálních modelů tvrzení a jejich vztahů. Můžeme také těžit ze zkušeností a procvičování. K dobře odůvodněným závěrům dospíváme mnohem pravděpodobněji tehdy, když se tyto závěry zdají přijatelné a užitečné v pragmatickém kontextu, jako např. při sociální směně.

3. Jakým způsobem lidé užívají induktivní logické usuzování při hledání příčinných vztahů a jiných zobecňujících závěrů?

Ačkoli pomocí induktivního usuzování nemůžeme dospět k logicky jistým závěrům, můžeme však dosáhnout toho, že budou vysoce pravděpodobné. Na konci 19. století John Stuart Mill uvedl, že lidé používají při vyvozování induktivních závěrů různé heuristické strategie. Při vytváření kategoriálních závěrů mají lidé tendenci používat jak vzestupné, tak sestupné strategie. Proces induktivního uvažování obecně vytváří základ pro vědeckou práci a testování hypotéz jako prostředek k odvozování příčinných závěrů. Když řešíme problémy týkající se analogií, strávíme často více času kódováním členů problému než vlastním induktivním usuzováním. Zdá se, že lidé někdy usuzují na základě formálních pravidlel, jako jsou pravidla formální logiky, a někdy užívají usuzování na základě asociací, jako jsou pozorovatelné podobnosti a časová následnost.

4. Existují nějaké alternativní pohledy na usuzování? Steven Sloman naznačil, že lidé mají dva odlišné systémy usuzování - asociativní systém, který je citlivý na pozorovatelné podobnosti a časovou následnost, a systém založený na pravidlech, jenž zahrnuje manipulace na základě vztahů mezi symboly.

#PŘEMÝŠLENÍ O MYŠLENÍ

1. Popište některé heuristiky a předsudky, které lidé používají, když posuzují alternativy nebo se rozhodují.

2. Jaké jsou dva logické důkazy a dva logické omyly spojované s podmíněným usuzováním v případě Wasonova úkolu výběru?

3. Někteří kognitivní psychologové připisují hodnotu studiu postupů formální logiky, jako jsou lineární a kategorické sylogismy. Co si myslíte, že se dá získat studiem toho, jak lidé uvažují o sylogismech?

4. Na základě informací v této kapitole navrhněte způsob, který by umožnil univerzitním studentům efektivněji používat deduktivní usuzování v problémech, jež řeší.

5. Navrhněte úkol podobný tomu, který použili Kahneman a Tversky, v němž by lidé hodnotili subjektivní pravděpodobnosti dvou různých událostí. Uveďte omyly, které byste u hodnocení očekávali, nebo uveďte, proč si myslíte, že jejich odhady budou reálné.

6. Předpokládejte, že si potřebujete pronajmout byt. Jak byste postupovali v hledání takového bytu, který by nejvíce vyhovoval vašim požadavkům a preferencím? Do jaké míry se vaše metoda podobá metodě očekávaného subjektivního užitku, metodě uspokojování nebo vylučovací metodě?

7. Uveďte příklady, na kterých ukážete, jak v každodenních situacích užíváte usuzování na základě pravidel a asocianistické uvažování.

#Doporučená literatura

Dawes, R. (1994). House of card. Trefné a kontroverzní prověření toho, jak mohou chyby v usuzování ovlivnit rozhodování, dokonce i u psychologů.

Johnson-Laird, P. N. (1983). Mental models. Cambridge, MA: Harvard University Press. Vlivná a klasická práce na téma mentálních modelů orientovaná na porozumění lidského poznávání. Ačkoli se už dříve vyskytlo mnoho prací na toto téma, žádné jiné zdroje nevysvětlují mentální modely tak podrobně.

Plous, S. (1993). The psychology of judgment and decision making. Philadelphia: Temple University Press. Skvělý přehled literatury na téma rozhodování zahrnující hlavní heuristiky a předsudky.

Sternberg, R. J. (ed.). (1994). Thinking and problem solving. San Diego: Academic Press. Zdařilý a obsáhlý přehled literatury na téma vyšších mentálních procesů včetně induktivního a deduktivního usuzování.

Literatura v češtině

Frank, R. H. (1995): Mikroekonomie a chování. Praha, Svoboda.

Kostroň, L. (1997): Psychologie vytváření úsudku. Brno, MU.

Zich, O. a kol. (1958): Moderní logika. Praha, Orbis.