Jak se měří paměť?

Jak se měří paměť?

Vědci pro studium paměti vytvořili různé úkoly. Od pokusných osob vyžadují, aby si rozličnými způsoby zapamatovaly arbitrární (náhodně uspořádané) informace (např. číslovky). V této kapitole se potkáte s mnoha odkazy na tyto druhy úloh, proto část kapitoly, kterou začínáte číst, uvádíme organizátorem postupu, který je základním nástrojem umožňujícím efektivnější organizaci informací, s nimiž se seznámíte. V následujícím textu tedy zjistíte, jak se paměť zkoumá. Úlohy, jež se k tomu užívají, zahrnují reprodukci dat z paměti, anebo jejich znovupoznávání (recall and recognition memory), jiné úlohy zkoumají implicitní paměť oproti explicitní paměti nebo studují rozdílné vlastnosti deklarativní a procedurální paměti.

#Reprodukce dat z paměti v porovnání s jejich znovupoznáváním

Tab. 5.1: Druhy úloh užívaných při měření paměti

Dostanete-li úkol zaměřený na reprodukci dat z paměti, budete požádáni, abyste sdělili fakt, slovo nebo něco jiného, co si pamatujete. Reprodukce dat z paměti se vyžaduje třeba při vyplňování testů s prázdnými kolonkami. Dostanete-li na druhé straně úlohu zaměřenou na znovupoznávání (neboli rozpoznávání), bude vaším úkolem volit nebo jiným způsobem identifikovat položku, kterou jste se předtím naučili (příklady a vysvětlení obou typů úloh jsou v tab. 5.1). Procesy znovupoznávání užíváte při testech zaměřených na rozlišení správné a mylné odpovědi i při testech, při nichž volíte jednu nebo více odpovědí z nabízeného většího počtu možností. Úkoly týkající se reprodukce dat z paměti odpovídají buď sériové reprodukci dat z paměti (v jejich průběhu musíte evokovat položky, jak vám byly předloženy, v přesném pořadí), nebo volné reprodukci (free recall; při tom si vybavujete položky tak, jak si na ně vzpomínáte), anebo reprodukci s nápovědou (cued recall), při níž nejdříve uvidíte položky ve dvojicích, v průběhu vybavování však spatříte jen jeden člen páru a vaším úkolem je vzpomenout si na druhý člen - tomuto testu se také říká „reprodukce párových asociací“. Psychologové rovněž mohou měřit znovunaučení (relearning), což je počet pokusů nutných k tomu, aby se pokusná osoba znovu naučila položku, kterou již v minulosti uměla.

Znovupoznávání je druh paměti, který obvykle funguje podstatně lépe než reprodukce (byť existují výjimky, o nichž je pojednáno v kap. 6). Například Lionel Standing, Jerry Conezio a Ralph Haber (1970) zjistili, že testované osoby jsou s to znovu poznat téměř dva tisíce obrázků, které jim byly předloženy při testování tohoto druhu paměti. Představit si, že by byl někdo schopen reprodukovat dva tisíce položek jakéhokoli druhu, které by se měl naučit zpaměti, je obtížné. Později, v části věnované výjimečné paměti, zjistíte, že i po rozsáhlém tréninku se nejlepší změřený výkon týkal přibližně 80 vybavených položek.

Různé druhy úloh zatěžujících paměť odpovídají rozličným úrovním učení. Úlohy zaměřené na reprodukci dat z paměti obvykle oslovují hlubší úrovně učení než úlohy zaměřené na znovupoznání. Část psychologů má za to, že úlohy zaměřené na znovupoznávání se týkají receptivní paměti a úlohy zaměřené na reprodukci dat, kdy je nutné vytvořit odpověď, přísluší expresivní paměti. Rozdíly mezi receptivní a expresivní pamětí se pozorují i v oblastech, které se od jednoduchých paměťových úkolů odlišují (např. v jazyce, inteligenci a kognitivním vývoji).

#Vyšetřování implicitní a explicitní paměti

Všechny výše uvedené úlohy se týkají explicitní paměti. Vyšetřovaní lidé jsou požádáni, aby si na něco vědomě vzpomněli - aby z nějakého předem předloženého souboru reprodukovali nebo znovupoznali slova, fakta nebo obrázky. Kognitivní psychologové se však také snaží pochopit implicitní paměť (Schacter, 1995; Schacter a Graf, 1986a, 1986b). Testování implicitní paměti je založeno na provádění úkolu vyžadujícího předchozí zkušenost, kterou si však nesnažíme vědomě a účelově vybavit. Úlohy vyžadující nevědomé užití zapamatovaných informací řešíme denně. I v průběhu čtení této knihy si nevědomě vzpomínáte na význam jednotlivých slov, na některé kognitivněpsychologické pojmy, které jste četli v předchozích kapitolách. Nevědomě užíváte i mechanismus čtení. Implicitní paměť se někdy vyšetřuje tak, že experimentátoři sledují výkon pokusných osob při doplňování slov - to je úloha zatěžující implicitní paměť. V jejím průběhu se pokusné osobě předvede část slova, např. jeho první tři písmena, vyšetřovaná osoba je pak doplní do prvního slova, které ji napadne.

Předpokládejme např., že máte doplnit sedm chybějících písmen v neúplném slově imp_______ tak, aby vzniklo celé slovo. Protože jste právě přečetli slovo implicitní, je pravděpodobné, že písmena l-i-c-i-t-n-í doplníte snadněji než člověk, který se s tímto slovem právě nesetkal. Této facilitaci schopnosti doplňovat chybějící informaci se říká priming (doslovně podněcování). Jestliže testované osoby viděly nedávno nějaké slovo v seznamu dalších slov, vybavují si je snadněji, přestože nebyly výslovně instruovány, aby si seznam zapamatovaly.