Klíčové otázky a oblasti kognitivní psychologie

Klíčové otázky a oblasti kognitivní psychologie

V této kapitole jsme se seznámili s několika klíčovými oblastmi studia kognitivní psychologie. Mnoho témat má dlouhou historii, která má kořeny již u prvních filozofů. Další témata se postupně objevovala v důsledku rozvoje oboru. Vzhledem k tomu, že se se zmíněnými tématy budeme setkávat prakticky ve všech kapitolách, na následujících řádcích uvedeme jejich shrnutí. Některá témata dospívají až k samé podstatě lidské mysli.

#Témata studia kognitivní psychologie

Při opakování základních myšlenek této kapitoly objevíme řadu klíčových témat celého oboru kognitivní psychologie. Která témata to jsou? Uveďme si sedm z nich:

1. Dědičnost versus výchova. Jedním z hlavních témat kognitivní psychologie je otázka, zda má na poznávací procesy větší vliv dědičnost, či výchova. Pokud se budeme domnívat, že větší vliv mají vrozené charakteristiky kognice, patrně se ve výzkumné činnosti zaměříme spíše na studium vrozených charakteristik poznávacích procesů. Pokud se přikloníme k většímu vlivu vnějších faktorů, výzkum zaměříme na charakteristiky prostředí a na jeho vliv na poznávací procesy.

2. Racionalismus versus empirismus. Jak máme zjistit pravdu o sobě a o světě, v němž žijeme? Měli bychom se spolehnout spíše na logické uvažování a opřít se o to, co již víme, nebo bychom se raději měli uchýlit k pozorování a k testování výsledků pozorování založeného na činnosti smyslů?

3. Struktury versus procesy. Měli bychom zkoumat struktury (obsahy, vlastnosti a produkty) lidské mysli, nebo bychom se naopak měli zaměřit na procesy myšlení lidí?

4. Obecnost versus specifičnost. Jsou kognitivní procesy, které pozorujeme, omezeny na určité oblasti (týkající se např. jen jedné oblasti lidské činnosti nebo určitého typu úloh) - říká se jim doménově specifické -, nebo jsou obecné a zahrnují pestrou škálu oblastí? Lze pozorování jedné oblasti aplikovat na všechny oblasti, nebo je lze vztahovat pouze ke konkrétním pozorovaným oblastem?

5. Validita kauzálních závěrů versus ekologická validita. Měli bychom studovat kognici prostřednictvím vysoce kontrolovaných experimentů, které zvyšují pravděpodobnost validních závěrů ohledně příčinných vztahů, nebo bychom se měli spíše spolehnout na přirozené metody, jež zvyšují pravděpodobnost získání ekologicky validních závěrů, avšak patrně na úkor experimentální kontroly?

6. Aplikovaný versus základní výzkum. Měli bychom zkoumat základní kognitivní procesy, nebo bychom se více měli zaměřit na to, jak lidem pomoci efektivně využívat své kognitivní procesy v každodenních situacích?

7. Biologické versus behaviorální metody. Měli bychom studovat mozek a jeho funkce přímo, případně i využít zobrazovacích metod zkoumání mozku při plnění kognitivních úkolů? Nebo bychom se naopak měli zaměřit na chování lidí při plnění kognitivních úkolů a zjišťovat aspekty chování, jako je počet chyb nebo reakční čas?

Ačkoli je většina položek uváděna v podobě buď-anebo, nezapomeňme, že syntéza názorů nebo metod často bývá užitečnější než zastávání extrémní pozice. Naše vrozená dispozice např. nabízí rámec pro jednotlivé charakteristiky nebo vzorce myšlení a chování, ale výchova může tento rámec dále tvarovat. Pro sběr dat a testování hypotéz můžeme používat empirické metody, avšak interpretaci dat, vytváření teorií a formulování hypotéz založených na teoriích můžeme provádět racionalistickými metodami. Naše pochopení kognice proniká do větší hloubky tehdy, použijeme-li základní výzkum v případě základních kognitivních procesů a aplikovaný výzkum při posuzování efektivního využití kognice v reálných situacích. Přitom vznikají neustále nové syntézy a to, co dnes považujeme za syntézu, může být zítra považováno za extrémní pól, případně naopak.

Předtím, než tuto kapitolu uzavřeme, se ještě zkuste zamyslet, jak se uvedená klíčová témata vztahují k některým oblastem kognitivní psychologie, jež budou popsány v následujících kapitolách.

#Přehled kapitol

Kognitivní psychologové studují pestrou škálu psychologických jevů zahrnujících nejen vnímání, učení, paměť a myšlení, ale i jevy se zdánlivě malým vztahem ke kognitivním procesům, např. emoce a motivaci. Kognitivní přístup lze aplikovat prakticky na všechna témata, o něž se psychologie zajímá. Přesto jsou pro kognitivní psychologii typické určité oblasti, jimiž se speciálně zabývá. V této učebnici se pokoušíme uvést předběžné odpovědi na otázky, které si kladou vědci v rámci hlavních oblastí výzkumu kognitivní psychologie.

Kapitola 2: Kognitivní neurověda. Jaké jsou struktury a procesy lidského mozku, které tvoří základ struktur a procesů kognice?

Kapitola 3: Pozornost a vědomí. Jaké jsou základní procesy, které řídí vstup informací do mysli, naše vědomí a vyšší procesy zpracovávání informací?

Kapitola 4: Percepce - vnímání. Jak lidská mysl vnímá to, co přijímají smysly? Jak lidská mysl dospívá k vjemu tvarů a vzorců?

Kapitola 5: Paměť: modely a výzkumné metody. Jak jsou různé druhy informací (např. naše vzpomínky na traumatickou událost, jména amerických prezidentů, způsob jízdy na kole) reprezentovány v paměti?

Kapitola 6: Paměťové procesy. Jak ukládáme informace do paměti, jak je tam uchováváme a jak si je z ní vybavujeme, když dané informace potřebujeme?

Kapitola 7: Reprezentace poznatků: obrazy a propozice (výroky). Jak vypadá mentální reprezentace informací v mysli? Nachází se ve formě slov, obrazů, či se vyskytuje ještě v jiné formě reprezentace významu? Máme k dispozici více forem reprezentací?

Kapitola 8: Reprezentace a organizace poznatků. Jak probíhá organizace vědomostí? Jak zpracováváme vědomosti: sériově, paralelně, nebo určitou kombinací obou procesů?

Kapitola 9: Povaha a ontogenetický vývoj jazyka. Jak odvozujeme a vytváříme význam prostřednictvím jazyka? Jak si osvojujeme jazyk, a to jak mateřský, tak cizí?

Kapitola 10: Jazyk a jeho souvislosti. Jak jazyk spolupracuje se způsoby myšlení? Jak náš sociální svět souvisí s užíváním jazyka?

Kapitola 11: Řešení problémů a tvořivost. Jak řešíme problémy? Jaké procesy nám napomáhají, nebo naopak brání v řešení problémů? Proč jsou někteří jedinci tvořivější než jiní? Jak se z nás stávají tvořiví jedinci a jak si tvořivost uchováváme?

Kapitola 12: Usuzování a rozhodování. Jak dospíváme k zásadním rozhodnutím? Jakým procesem vyvozujeme závěry z dostupných informací? Proč a jak často dospíváme k nevhodným rozhodnutím a nepřesným závěrům?

Kapitola 13: Kognitivní vývoj. Jak se myšlení v průběhu života mění? Jaké faktory k těmto změnám přispívají?

Kapitola 14: Lidská a umělá inteligence. Proč některé lidi považujeme za inteligentnější než jiné? Proč se zdá, že někteří lidé jsou více schopni dosahovat vytčených cílů?

V této knize se snažím zdůraznit základní a obecněji platné myšlenky a témata týkající se různých oblastí kognitivní psychologie. Tento postup jsem zvolil proto, abych vám pomohl pochopit nejen dílčí fakta, ale především významné zákonitosti v oblasti kognitivní psychologie. Rovněž jsem se pokusil nastínit procesy myšlení kognitivních psychologů a jejich způsob strukturování oblasti kognitivní psychologie při každodenní práci. Doufám, že vám tento přístup pomůže hlouběji proniknout do problematiky kognitivní psychologie.

Snažil jsem se uvést kognitivní psychologii jako dynamickou vědu, nikoli jako statický soubor faktů, o němž si můžeme naivně myslet, že se nikdy nezmění. Kognitivní psychologové neustále přemýšlejí o tom, jak by mohli svou práci zdokonalit a jak by mohli přispět k dalšímu pokroku na poli kognitivní psychologie. Některé příspěvky odborníků možná povedou k usnadnění života vysokoškolských studentů, kteří se mají během jednoho nebo dvou semestrů zorientovat v rozsáhlém souboru vědomostí týkajícím se jednoho oboru a snaží se mu porozumět. Možná už teď znáte někoho, kdo by měl z takových informací prospěch.

#SHRNUTÍ

1. Čím se zabývá kognitivní psychologie? Kognitivní psychologie je studium toho, jak lidé vnímají informace, učí se je, pamatují si je a přemýšlejí o nich.

2. Jak se psychologie vyvinula ve vědeckou disciplínu? Již od dob Platona a Aristotela se lidé zamýšleli nad tím, jak dospět k pravdě. Platon se domníval, že racionalismus představuje přímou cestu k pravdě, zatímco Aristoteles za tuto cestu považoval empirismus. O několik století později Descartes rozvinul Platonovo učení, na Aristotelův empirismus navázal Locke. Kant dospěl k syntéze obou přístupů. Několik desetiletí po Kantově syntéze Hegel vysledoval, že se historie myšlenek vyvíjí dialektickým procesem.

3. Jakým způsobem vznikla kognitivní psychologie z psychologie? Od 20. století je psychologie považována za samostatnou vědu. Wundt se zaměřil na struktury mysli (strukturalismus), James a Dewey naopak na myšlenkové procesy (funkcionalismus). Na základě tohoto dialektického pojetí vznikl asocianismus, který zastával Ebbinghaus a Thorndike. Asocianismus podtrhováním role mentálních asociací položil základy behaviorismu. Dalším krokem k behaviorismu byl Pavlovův objev principů klasického podmiňování. Hlavním zastáncem behaviorismu byl Watson a později i Skinner. Behaviorismus se zabýval pouze pozorovatelnými vztahy mezi chováním organismu a vlivy prostředí, které posilují, či naopak oslabují pravděpodobnost opakovaného výskytu konkrétního chování. Většina behavioristů zcela opustila myšlenku, že zásluha psychologů spočívá v pokusu pochopit, co se odehrává v mysli jedince vykazujícího určité chování. Přesto Tolman a další behaviorističtí výzkumníci do určité míry uznávali roli kognitivních procesů v ovlivňování chování. Konvergentní tendence řady oblastí vedla ke vzniku kognitivní psychologie coby samostatného oboru, mezi jehož průkopníky patří především Neisser.

4. Jak další obory přispěly k vývoji teorie a výzkumu v oblasti kognitivní psychologie? Kognitivní psychologie má kořeny ve filozofii a fyziologii, které svým sloučením vytvořily hlavní proud psychologie. Kognitivní psychologie jako samostatný obor rovněž těžila z interdisciplinárního výzkumu na poli lingvistiky (Jak na sebe vzájemně působí jazyk a myšlení?), biologické psychologie (Jaké jsou fyziologické základy vnímání?) a technologického pokroku, kam patří především umělá inteligence (Jak počítače zpracovávají informace?).

5. Jaké metody studia myšlení využívá kognitivní psychologie? Kognitivní psychologové pracují s pestrou škálou metod, mezi něž patří experimenty, psychobiologické metody, sebepozorování, kazuistiky, pozorování v přirozených podmínkách, počítačové simulace a umělá inteligence.

6. Jakými okruhy a oblastmi studia se kognitivní psychologie v současnosti zabývá? Kognitivní psychologie při získávání a organizaci poznatků využívá následujících přístupů a postupů: racionalismu (základ vývoje teorie) a empirismu (základ sběru dat); kognitivní psychologie zdůrazňuje závažnost kognitivních struktur i procesů; klade důraz na studium zpracovávání informací obecných i doménově specifických - tedy týkajících se dílčích oblastí; usiluje o důkladnou experimentální kontrolu (jež poskytuje snadnější vyvozování příčinných závěrů) a vysokou ekologickou validitu (jež umožňuje snazší zobecňování výsledků na prostředí vně laboratoře); dále kognitivní psychologie provádí základní výzkum s cílem zjistit základní poznatky o kognici a taktéž provádí aplikovaný výzkum za účelem efektivního využití kognice v reálných podmínkách. Ačkoli se některé postupy mohou jevit jako protikladné, mohou být antiteze sloučeny do takové podoby, která umožňuje využít přínosů i protikladných tezí.

Kognitivní psychologové zkoumají biologický základ poznávacích procesů, pozornost, vědomí, vnímání, paměť, mentální reprezentaci, jazyk, řešení problémů, tvořivost, rozhodování, vývojové kognitivní změny v průběhu života, inteligenci, umělou inteligenci a řadu dalších aspektů myšlení.

#PŘEMÝŠLENÍ O MYŠLENÍ

1. Popište hlavní historické školy psychologického myšlení, které vedly k vývoji kognitivní psychologie.

2. Popište některé způsoby, jakými filozofie, lingvistika a umělá inteligence přispěly k vývoji kognitivní psychologie.

3. Srovnejte vliv Platona a Aristotela na psychologii.

4. Zamyslete se nad tím, jak různé výzkumné metody v oblasti kognitivní psychologie odrážejí empirické a racionální přístupy k získávání vědomostí.

5. Sestavte hrubý plán kognitivněpsychologického výzkumu, který by zahrnoval jednu z výzkumných metod uvedených v této kapitole. Zdůrazněte její výhody i nevýhody.

6. V této kapitole je popsán současný stav kognitivní psychologie. Jak se podle vašeho názoru může tento obor změnit, řekněme, za padesát let?

7. Jak mohou poznatky ze základního výzkumu vést k praktickému využití v každodenním životě?

8. Jak mohou poznatky z aplikovaného výzkumu vést k hlubšímu pochopení základních charakteristik kognice?

#Doporučená literatura

Dennett, D. (1991). Consciousness explained. Boston: Little, Brown. Jedna ze základních prací o povaze vědomí, v níž vedoucí filozof a kognitivní vědec 20. století nabízí vysvětlení ve formě přístupné i laikům.

Gardner, H. (1985). The mind's new science: A history of the cognitive revolution. New York: Basic Books. Čtivé a podnětné pojednání o vývoji kognitivní vědy.

James, W. (1970). The principles of psychology (1. díl). New York: Holt. (Původní práce byla publikována v roce 1890.) Pravděpodobně stále nejdůležitější dílo v historii americké psychologie. Nabízí informace o původu moderního myšlení americké psychologie. Doporučujeme přečíst si původní vydání.

Sternberg, R. J. (1998). The nature of cognition. Cambridge, MA: MIT Press. Příspěvky k základním otázkám současné kognitivní vědy.

Literatura v češtině a slovenštině

Hoskovec, J., Hoskovcová, S. (2000): Krátké dějiny české a středoevropské psychologie. Praha, Portál.

Hoskovec, J., Nakonečný, M., Sedláková, M. (1994): Psychologie XX. století I. Praha, UK.

Hunt, M. (2000): Dějiny psychologie. Praha, Portál.

Ruisel, I., Ruiselová, Z. (1990): Vybrané problémy psychológie poznávania. Bratislava, Veda.

Stuchlíková, I. (2002): Emoce a “racionalita“. In: Základy psychologie emocí. Praha, Portál.

Švancara, J. (1994): Úvod do kognitivní psychologie. Brno, MU.

Švancara, J., Vašina, L., Kostroň, L. (1991): Kapitoly z kognitivní psychologie. Brno, MU.

Thagard, P. (2001): Úvod do kognitivní vědy. Praha, Portál.