Kognitivní vývoj v dospělosti

Kognitivní vývoj v dospělosti

Dosud se tato kapitola zaměřovala především na kognitivní vývoj u dětí. Ale během adolescence se rozvoj poznávání nezastavuje. Spousta kognitivních psychologů studuje změny ve schopnostech, které se objevují během celého života. Před uzavřením této kapitoly se ještě podíváme na kognitivní vývoj v dospělosti.

#Zákonitosti růstu a poklesu

Je kognitivní vývoj nekonečný? Budou se výsledky psychologických testů zlepšovat do nekonečna? Dostupné údaje naznačují, že ne. Kognitivní psychologové často rozlišují mezi tekutou (fluidní) inteligencí - kognitivní schopnosti, které nám umožňují manipulaci s abstraktními symboly, např. v matematice - a krystalickou inteligencí - uchované znalosti, které jsou široce deklarativní (slovní zásoba), ale které mohou být procedurální (odborná znalost šachového velmistra). Ukazuje se, že krystalická inteligence je v průměru vyšší u starších dospělých osob a tekutá naopak u těch mladších (Horn a Cattell, 1966).

Například procesy zpracovávání informací probíhají u starších dospělých osob pomaleji, obzvláště u složitých úloh (Bashore, Osman a Hefley, 1989; Cerella, 1990, 1991; Poon, 1987; Schaie, 1989). Krystalické poznávací schopnosti se tedy obecně řečeno zvyšují v průběhu celého života, zatímco ty tekuté se zvyšují až do 20, 30 nebo snad 40 let a potom dochází k jejich poklesu. Uchování krystalických schopností naznačuje, že dlouhodobá paměť a struktura a organizace reprezentací znalostí zůstávají v průběhu života zachovány (viz Salthouse, 1992, 1996).

Ačkoli se psychometrické výzkumy neshodují ve věku, kdy dochází k úpadku tekuté inteligence, spousta badatelů se shodne na tom, že k nějakému poklesu nakonec opravdu dojde. Rozsah tohoto úpadku je u každého jiný. Některé kognitivní schopnosti klesají a s jinými se třeba nic neděje. Efektivnost výkonu se např. u některých úloh týkajících se řešení problémů zmenšuje (Denny, 1980), i když krátký trénink u starších dospělých osob tyto výsledky zřejmě zlepšuje (Rosenzweig a Bennett, 1996; Willis, 1985).

Ne všechny kognitivní schopnosti však klesají. Relativně nedávno vzniklá kniha (Cerella, Rybash, Hoyer a Commons, 1993) věnuje 20 kapitol popisu studií, které ukazují malý nebo žádný intelektuální pokles v různých oblastech poznávání včetně vnímání předmětů a slov, jazykových schopností a řešení problémů. Někteří badatelé (např. Schaie a Willis, 1986) zjistili, že některé typy schopností učit se rostou, a jiní (Graf, 1990; Labouvie-Vief a Schell, 1982; M. Perlmutter, 1983) zase došli k závěru, že schopnost učit se a pamatovat si klesají. Dokonce i v samostatné oblasti, jako je paměť, pokles jednoho typu nemusí nutně vést k poklesům jiným. Ačkoli se krátkodobá paměť zhoršuje (Hultsch a Dixon, 1990; West, 1986), znovupoznávání (Bahrick, Bahrick a Wittlinger, 1975) a dlouhodobá paměť (Schonfield a Robertson, 1966) zůstávají v docela dobrém stavu.

Někteří badatelé (např. Schaie, 1974, 1996) dokonce zpochybňují velkou část závěrů týkajících se intelektuálního poklesu. Naše názory o paměti a stárnutí mohou být poškozeny patologickými změnami, které se objevují u některých starších dospělých jedinců. Tyto změny nejsou způsobeny obecným intelektuálním úpadkem, ale specifickými neurofyziologickými poruchami. Tyto poruchy, jako např. Alzheimerova choroba, nejsou obvyklé ani u těch nejstarších lidí. Preventivní opatření proti Alzheimerově chorobě, která využívají rozdílů v typických schopnostech u stárnoucích dospělých osob, se v současné době zkoumají se střídavým úspěchem (Mirmiran, von Someren a Swaab, 1996).

Další důkazy poklesu ve starším věku poskytují transverzální (průřezové) výzkumné studie, které zahrnují současné testování různých věkových skupin (kohort) lidí. Tyto výzkumné plány mají tendenci přeceňovat rozsah poklesu kognitivních schopností. Mladší generace lidí z neznámých důvodů prokazují lepší kognitivní schopnosti - přinejmenším z hlediska testování IQ (Flynn, 1984, 1987) - ve srovnání se staršími generacemi. Nižší IQ u starších osob může být zapříčiněno spíše příslušností k určité generaci než stárnutím. Longitudinální výzkumné studie, v nichž se opakovaně testují stejní jedinci, totiž opravdu ukazují menší úpadek v mentálních schopnostech během stárnutí. Nicméně, tyto studie mohou podcenit rozsah poklesu kvůli výběrovým „odpadlíkům“. Méně nadané osoby v průběhu let odmítaly kognitivní testy z důvodu, že je považují - na základě dřívějších výsledků - za nevhodné, nebo dokonce ponižující.

Pozn. překl.: Růst IQ v generacích, které se narodily přibližně od roku 1930, se označuje jako Flynnův jev. Objevil jej politolog J. Flynn a ověřil zatím ve 30 zemích světa. Růst IQ bývá zakryt skutečností, že výrobci testů IQ vytvářejí každých 15-20 let novou normu. Příčinou může být vliv školy, vyšší vzdělání rodičů, lepší úroveň výživy a menší vliv dětských nemocí a zejména větší míra pozornosti, kterou rodiče věnují svým dětem, jejichž počet je v průměrné rodině dnes menší, než byl před dvěma třemi generacemi. Na druhé straně Flynnův jev nikterak nezamítá vliv dědičnosti na variabilitu IQ, který je vysoký - uvádí se 50 % i více a s věkem roste. Prostředí může genetickou vlohu rozvinout, nebo utlumit.

Ačkoli debata o poklesu spojeném s věkem pokračuje, názory se poněkud sblížily. Například existuje obecná shoda (Cerella, 1990, 1991; Kliegl, Mayr a Krampe, 1994; Salthouse, 1994, 1996) v tom, že během dospělosti se objevuje určité zpomalení tempa poznávacích procesů a že přítomnost tohoto zpomalení stále zůstává pozorovatelná, i když pokusné metodologie a analýzy vyloučí stárnoucí osoby s demencí (Salthouse, Kausler a Saults, 1990). Mezi obecné faktory, které podle studií přispívají ke zpomalování poznávacích procesů, se řadí celkový pokles fungování CNS (Cerella, 1991), snížení kapacity pracovní paměti (Salthouse, 1993) a také snížení schopnosti soustředění (viz Horn a Hofer, 1992).

Salthouse (1996) se snažil vysvětlit, proč zpomalení procesů může vést ke kognitivním deficitům, tím, že poukázal na dva faktory vztahující se k rychlosti poznávání - omezený čas a simultánnost. Zpomalené procesy mohou způsobit, že některé operace nebudou provedeny, protože zde existuje časové omezení. Například když vezmeme v úvahu, jak krátce podrží informace sluchová paměť, pochopíme, jak rychlé musejí být kognitivní procesy při klasifikaci sluchových signálů. Pokud se tyto procesy na některé z vyšších úrovní zpomalí, může dojít k neúplnému nebo nesprávnému zpracování. Když vezmeme v úvahu semiparalelní povahu mnoha kognitivních procesů a podobu synaptického přenosu, není překvapující, že tyto procesy jsou velmi závislé na čase.

Kromě těchto obecných faktorů uvádí spousta kognitivních psychologů, že existují určité specifické faktory, které mohou způsobit změny v poznávacích procesech ve vztahu k věku. Specifické faktory mohou způsobit mnohem větší zpomalení u výše postavených poznávacích procesů ve srovnání s procesy senzomotorickými (Cerella, 1985), rozdílnou úroveň zpomalení u různě náročných úkolů (Kliegl, 1994), větší zpomalení u úkolů, které jsou organizovány paralelně (souběžné zpracování mnoha podnětů) spíše než sériově (postupné zpracování za sebou jdoucích podnětů; Mayr a Kliegel, 1993) a větší pokles v procesech, které zahrnují vybavování si informací z paměti ve srovnání s procesy týkajícími se kódování (viz Salthouse, 1992). Priming efekt a úkoly vyžadující implicitní paměť ukazují malý nebo žádný pokles, ale úkoly, které vyžadují použití explicitní paměti, ukazují pokles v závislosti na věku (viz Salthouse, 1992).

Na základě existujících výzkumů byly navrženy tři základní principy kognitivního vývoje v dospělosti (Dixon a Baltes, 1986): 1. Ačkoli se tekuté (fluidní) schopnosti a další aspekty procesu zpracovávání informací mohou v pozdní dospělosti zhoršit, lze tento úpadek uvést do rovnováhy stabilizací, a dokonce vylepšením dobře procvičovaných a pragmatických aspektů mentálních funkcí (krystalické schopnosti). 2. Navzdory úpadku v procesu zpracovávání informací způsobenému rostoucím věkem dostatečná rezervní kapacita umožňuje přinejmenším udržet současné výkony, především pokud jsou starší lidé dostatečně motivováni. 3. Když dospělí lidé ztratí část rychlosti a fyziologicky podmíněné efektivnosti u procesů zpracovávání informací, kompenzují často tento pokles jinými poznatky a vysoce odbornými způsoby zpracovávání informací (viz Salthouse, 1991, 1996; Salthouse a Somberg, 1982).

Věkové rozdíly ve výběru kognitivních strategií nejsou spolehlivě doloženy; zdá se, že neexistují ani ve schopnosti sebemonitorování kognitivních procesů (viz Salthouse, 1992), takže starší dospělé osoby mohou být zřejmě schopny efektivně zužitkovat informace o tom, jak vylepšit svou kognitivní výkonnost. Pokud je úkol založen více na přesnosti než na rychlosti, mohou starší osoby kompenzovat deficity v rychlosti pečlivostí a důsledností (viz Horn a Hofer, 1992). Během života vždy existuje značná plasticita - modifikovatelnost - schopností (Baltes, 1997; Baltes a Willis, 1979; Mirmiran, 1996; Rosenzweig a Bennett, 1996). Nikdo z nás se nezastaví na určité úrovni výkonu. Každý z nás se může zlepšit.

Mnoho badatelů dospělo k názoru, že u dospělých nedochází jen k poklesu kognitivních schopností, ale také ke zlepšování a vývoji. Vezměme např. v úvahu některou z pěti fází u piagetovců. Ti, kteří souhlasí s postformálním myšlením, naznačují některé ze způsobů, jimiž mohou starší lidé projevit určitý druh myšlení, který se kvalitativně liší od myšlení adolescentů, a dokonce i mladých dospělých lidí (Moshman, 1998). Ačkoli starší lidé obecně neprokazují stejnou rychlost při zpracovávání informací jako mladí dospělí lidé, může se u nich kladně projevit to, že určitý čas věnují zvážení alternativ a minulých zkušeností předtím, než dospějí k úsudku - tato schopnost se často nazývá moudrost.

#Praktické uplatnění kognitivní psychologie

Pokud čtete tuto knihu, je možné, že jste ještě nezažili se stářím spojené změny v duševních schopnostech, ale nikdy není příliš brzy na přípravu na budoucnost. Je výhodné začít se získáváním návyků, díky nimž se později můžete vyhnout kognitivnímu úpadku. Čtení je důležitou intelektuální aktivitou, ve které se můžete zhoršit nebo se kterou můžete přestat, až ukončíte studium a začnete se věnovat kariéře (pokud ta nevyžaduje čtení). Je dobré, když budete ve čtení pokračovat nebo se budete věnovat jiným mentálním aktivitám, které udrží vaše kognitivní schopnosti v chodu. Čtení je jedním ze způsobů, jak se setkávat s různými myšlenkami. Protože čtení obsahuje spoustu rychlých kognitivních operací, může zabránit tomu, že u vás dojde k procesu zpomalení poznávacích operací. Ještě lepším způsobem je udržet se „v chodu“ pomocí aktivního sebevzdělávání, kdy můžete absolvovat různé kurzy nebo intenzivně studovat to, co vás zajímá. Pokud budete během svého života používat své duševní schopnosti, máte větší jistotu, že je později neztratíte.

#Moudrost a stárnutí

V nedávné době se vývojoví psychologové začali obzvláště zajímat o vývoj moudrosti v dospělosti (viz R. J. Sternberg, 1990). Většina teoretiků zastává názor, že moudrost se s věkem zvyšuje, ačkoli se najdou i výjimky (Meacham, 1990). Psychologové definují moudrost různým způsobem. Někteří (Baltes a Smith, 1990; Baltes, Staudinger, Maercker a Smith, 1995) definují moudrost jako výjimečný vhled do lidského vývoje a životních událostí, včetně výjimečně dobrého posuzování alternativ, a také schopnost poradit při řešení životních problémů. Našim výzkumem bylo vymezeno (R. J. Sternberg, 1985b) šest faktorů lidské moudrosti: usuzovací schopnost, bystrost (chytrost), učení se z myšlenek jiných lidí a prostředí, posuzování alternativ, rychlé použití informací a důvtipnost (intenzivní schopnost uvědomění, vnímání a vhledu). U moudrosti je velmi důležité vědět, co nevíte (Meacham, 1983, 1990). Ať už je definice jakákoli, představuje její studium nový vzrušující směr pro objevování, které schopnosti můžeme rozvíjet během pozdní dospělosti, v době, kdy tekuté schopnosti či mechanické aspekty procesu zpracovávání informací mohou ochabovat. Toto studium se úzce vztahuje ke studiu inteligence, což je tématem příští a poslední kapitoly této knihy.

#SHRNUTÍ

1. Jaké jsou hlavní teoretické pohledy na průběh kognitivního vývoje? Jean Piaget předpokládal, že kognitivní vývoj probíhá prostřednictvím složité adaptace na prostředí a je založen především na fyziologickém zrání. Kognitivní vývoj se uskutečňuje dvěma procesy ekvilibrace: asimilací a akomodací.

Piaget navrhl čtyři fáze kognitivního vývoje: senzomotorickou, předoperační, konkrétních operací a formálních operací. Na konci senzomotorické fáze se začínají u dětí vyvíjet mentální reprezentace, zahrnující lidi, objekty, které dítě nemůže vidět, slyšet nebo jinak vnímat - jejich prvním důkazem je obvykle vědomí stálosti objektu, ale později jsou zřejmé z dalších kognitivních procesů. Když děti rostou, stávají se méně egocentrickými - to znamená, že se méně zaměřují na sebe a jsou schopny vidět věci z perspektivy druhých. Někteří teoretici za Piagetovu čtvrtou fázi přiřadili ještě fázi pátou - postformální, jež může zahrnovat vyhledávání problémů (spíše než jejich řešení) nebo tendenci k dialektickému myšlení.

Lev Vygotskij ve své teorii kognitivního vývoje silněji zdůrazňoval význam sociálního kontextu než fyziologického zrání. Jeho teorie klade důraz na internalizaci (zvnitřňování) a zónu nejbližšího vývoje.

Na vývoj můžeme obecně pohlížet jako na vzájemné působení biologických faktorů a faktorů prostředí vedoucí ke zvyšující se kognitivní komplexnosti a flexibilitě.

2. Když badatelé zkoumají vývoj schopností zpracovávání informací, na co přicházejí? Tito teoretici se snažili pochopit kognitivní vývoj z hlediska toho, jak děti různého věku zpracovávají informace v souvislosti s řešením úloh. Někteří formulovali obecné teorie o tom, jak zpracovávání informací probíhá, jiní studovali zpracovávání informací ve specifických oblastech. Vývoj mnoha schopností se může vztahovat ke změnám v metakognitivních schopnostech - např. uvědomění si rozdílu mezi vzhledem a realitou. Vývoj paměti se vztahuje ke spontánnímu použití opakovacích strategií. Vývoj dalších schopností, jako jsou kvantitativní, vizuospaciální a usuzovací schopnosti, zahrnuje schopnost používat procesy založené na pravidlech a také jemnější strategie.

3. K jakým změnám dochází při vývoji mozku? Neurofyziologický vývoj s sebou nese nárůst množství neuronálních spojení spolu s poklesem počtu neuronů, které mozek používá. Zrání struktur centrální nervové soustavy vykazuje vzestupnou složitost. Některé studie ukazují na nespojitost a cyklicky se opakující pravidelnost hemisférového vývoje.

4. Které vývojové změny v poznávacích procesech se objevují v průběhu dospělosti? Zdá se, že tekuté (fluidní) schopnosti - tj. rychlé kognitivní procesy jako odpovědi na nové poznávací úkoly - nejprve rostou a pak začínají v určitém bodě upadat, zatímco krystalické schopnosti - reprezentované nahromaděním znalostí - během života rostou nebo se přinejmenším postupně stabilizují v pozdní dospělosti. Moudrost se obecně s věkem prohlubuje, ačkoli existují i výjimky. Následující kapitola týkající se inteligence odráží některé z těchto složitých otázek vývoje v dospělosti.

#PŘEMÝŠLENÍ O MYŠLENÍ

1. Jaké jsou hlavní fáze vývoje poznávání podle Piageta?

2. Jaké jsou některé z klíčových fyziologických změn, které doprovázejí kognitivní vývoj?

3. Srovnejte Piagetovu teorii s teorií Vygotského.

4. Jak se některá zjištění založená na teorii zpracovávání informací doplňují se zjištěními, jež jsou založeny na Piagetově teorii?

5. Vyberte si oblast poznávání, která vás zajímá, a navrhněte pokus, ve kterém byste použili přístup zpracovávání informací ke studiu vývojových tendencí v této oblasti.

6. Navrhněte úlohu, kterou můžete použít v dynamickém hodnotícím prostředí. Zahrňte do ní odstupňované skupiny nápověd, které byste dali osobě, jež podstupuje test.

7. Podle Piageta je egocentrismus kognitivní charakteristikou. Jak se projevuje ve vašem vlastním myšlení a v myšlení jiných lidí, které znáte?

8. Předpokládejte, že jste vedoucím skupiny, jež má řešit určitý úkol a zahrnuje dvě podskupiny dobrovolníků: vysokoškolské studenty, kteří dostanou zápočet za účast, a dělníky v penzi, kteří chtějí poskytnout své služby společnosti. Dále předpokládejte, že se u nich objevují tendence týkající se tekuté versus krystalické inteligence. Jaké druhy úkolů byste navrhli pro mladší studenty a starší dělníky, abyste plně využili jejich schopnosti?

#Doporučená literatura

Baltes, P. B., Smith, J. (1990). Toward a psychology of wisdom and its ontogenesis. In Sternberg, R. J. (ed.). Wisdom: Its nature, origins, and development (s. 87-120). New York: Cambridge University Press. Baltes, pravděpodobně světová špička ve studiu moudrosti, předkládá svou teorii spolu s experimentálními testy.

Damon, W. (Series ed.), Kuhn, P., Siegler, R. S. (Vol. eds.). (1998). Handbook of child psychology: Vol. 2. Cognition, perception, and language. New York: Wiley. Vyčerpávající výklad kognitivního vývoje na poněkud vyšší úrovni.

Siegler, R. S. (1996). Emerging minds. New York: Oxford University Press. Kompletní přehled Sieglerovy práce na téma kognitivní vývoj.

Sternberg, R. J., Berg, C. A. (eds.). (1992). Intellectual development. New York: Cambridge University Press. Přehled téměř všech moderních teorií intelektuálního vývoje.