Mìøítka a struktury inteligence

Mìøítka a struktury inteligence

#Dìjiny testování a skórování inteligence

Souèasné mìøení inteligence lze vystopovat ke dvìma velmi odlišným historickým tradicím. Jedna z nich se soustøedila na nižší úroveò, psychofyzické schopnosti (jako jsou smyslové rozlišovací schopnosti, fyzická síla a motorická koordinace), další na vyšší úroveò, a to na usuzovací schopnosti (které se tradiènì popisují ve vztahu k myšlení). Jak byste v pojmech inteligence hodnotili své blízké a sebe? Jsou pro vás pøi tomto hodnocení dùležitìjší psychofyzické nebo usuzovací schopnosti?

Francis Galton (1822-1911) byl pøesvìdèen, že inteligence je funkce psychofyzických schopností. Po nìkolik let vedl dobøe vybavenou laboratoø, v níž si návštìvníci mohli rùznými psychofyzickými testy zmìøit své schopnosti. Tyto testy mìøí širokou škálu psychofyzických dovedností a rozlišovacích schopností, jako je rozlišování hmotnosti (schopnost postøehnout malé rozdíly váhy pøedmìtù), rozlišování kmitoètu (schopnost rozlišit malé rozdíly mezi hudebními tóny) a fyzickou sílu (Galton, 1883). Jeden z mnoha nadšených Galtonových žákù Clark Wissler (1901) se pokusil urèit mezi rozliènými testy vzájemné vazby - sjednotily by rùzné rozmìry psychofyzicky definované inteligence. K Wisslerovu zklamání se tyto jednotící asociace urèit nezdaøilo. Výsledky psychofyzických testù rovnìž nepøedpovídaly, jaké známky bude mít vyšetøený jedinec na univerzitì. Proto se psychofyzický pøístup k hodnocení inteligence dostal témìø do zapomenutí, by se o mnoho let pozdìji znovu objevil.

Alternativu k psychofyzickému pøístupu vytvoøil Alfred Binet (1857-1911). Se svým spolupracovníkem Theodorem Simonem se rovnìž pokusil o hodnocení inteligence. Jejich cíl byl spíše praktický než èistì vìdecký. Binet byl požádán, aby vytvoøil test, jenž by rozlišoval normální žáky od žákù mentálnì retardovaných (Binet a Simon, 1916). Binet a jeho spolupracovník se tudíž jali mìøit inteligenci jako funkci schopnosti uèit se ve škole. Podle Bineta je klíèem k inteligenci úsudek, nikoli psychofyzická zdatnost, síla nebo obratnost.

@Obr. 14.1 (Obr. 14.1): Normální distribuce a odchylky IQ

Na obrázku je vidìt normální distribuce jevu vztažená na IQ vèetnì vyznaèených bodù IQ, která se nìkdy používají jako pøedìly mezi jednotlivými inteligenèními pásmy. Je dùležité, abychom tato oznaèení nebrali pøíliš vážnì, nebo jsou jen velmi pøibližnou charakteristikou, nikoli vìdeckým popisem výkonu.@@

Podle Bineta (Binet a Simon, 1916) tvoøí inteligentní myšlení - mentální usuzování - tøi odlišné složky: zamìøení, adaptace a kritiènost. Zkuste uvažovat o tom, do jaké míry sami tyto prvky užíváte inteligentnì právì v této chvíli. Zamìøení znamená povìdomí o tom, co se má dìlat a jak. Adaptace se týká volby strategie, která bude vhodná pro øešení úlohy, a sledování této strategie v prùbìhu jejího užívání. Kritiènost je schopnost kritizovat vlastní myšlenky a èiny. Význam zamìøení a adaptace je v souladu se souèasnými názory na povahu inteligence. Binetova pøedstava kritiènosti byla, uvážíme-li souèasné hodnocení metakognitivních procesù coby klíèového aspektu inteligence, pøedvídavá.

V prùbìhu vyvíjení testù inteligence zajímaly Bineta a Simona prostøedky porovnávání inteligence vyšetøovaného dítìte s dalšími dìtmi ve stejném chronologickém (fyzickém) vìku. Za tímto úèelem se snažili urèit mentální vìk dítìte - prùmìrnou úroveò inteligence pro osobu urèitého vìku. Mentální vìk sedm let odpovídá úrovni myšlení dosahované prùmìrným sedmiletým dítìtem. Tento prostøedek dovoloval dobré porovnávání sedmiletého dítìte s jiným stejnì starým dítìtem, avšak porovnávání relativní inteligence dìtí v odlišném chronologickém vìku užitím mentálního vìku je obtížné.

William Stern (1912) místo toho navrhl, abychom lidskou inteligenci hodnotili užíváním inteligenèního kvocientu (IQ), podílu mentálního vìku (MV) a chronologického vìku (CV) násobenému èíslem 100 (obr. 14.1). Uvedený podíl lze matematicky vyjádøit výrazem IQ = MV/CV×100. Jestliže se tedy Janin mentální vìk pìt let rovná jejímu chronologickému vìku pìti let, pak je její inteligence prùmìrná a její IQ je 100, nebo 5/5×100 = 100. Jestliže mentální vìk pøedbìhne chronologický vìk, je podíl vyšší než 100, v opaèném pøípadì je nižší než 100. Inteligenèní skór vyjadøovaný v pojmech podílu mentálního a chronologického vìku se jmenuje pomìrový IQ (ratio IQ).

Z rùzných dùvodù je tento IQ inadekvátní. Kupøíkladu rùst mentálního vìku se kolem 16 let zpomaluje. Osmileté dítì s mentálním vìkem 12letého je velmi chytré. Máte však pocit, že 40letý jedinec s mentálním vìkem 60letého èlovìka je podobnì inteligentní, protože je IQ ètyøicátníka stejné jako v pøedchozím pøípadì? Co znamená mentální vìk 60 let? V souèasnosti psychologové užívají IQ založený na mentálním vìku jen vzácnì. Namísto toho se badatelé zamìøili na srovnávání výsledkù založených na pøedpokládané normální distribuci výsledkù inteligenèního testu ve velkých populacích. Skór založený na odchylce (deviaci) od støedního skóru normální distribuce výsledkù IQ se jmenuje deviaèní IQ (deviation IQ). Øada kognitivních teoretikù je pøesvìdèena, že IQ je jen neúplným mìøítkem inteligence, což probereme pozdìji.

#Testy inteligence

Lewis Terman ze Stanfordovy univerzity vyšel z Binetovy a Simonovy evropské práce a vytvoøil ranou podobu toho, co se zaèalo pozdìji nazývat Stanford-Binetùv test inteligence (Terman a Merrill, 1937; L. R. Thorndike, Hagen a Sattler, 1986, tab. 14.1). Stanford-Binetùv test byl standardem testu inteligence øadu let, široce se užívá dodnes. Konkurující Wechslerùv test, pojmenovaný podle svého tvùrce Davida Wechslera, je však pravdìpodobnì užíván èastìji.

Tab. 14.1: Stanford-Binetùv inteligenèní test

Existují tøi úrovnì Wechslerova testu: tøetí vydání testu pro dospìlé Wechsler Adult Intelligence Scale (WAIS-III), tøetí vydání testu pro dìti Wechsler Intelligence Scale for Children (WISC-III) a test pro pøedškoláky a malé dìti Wechsler Preschool and Primary Scale of Intelligence (WPPSI). Výsledkem Wechslerova testu jsou tøi skóry: verbální (slovní), performaèní (performance) a celkový (overall). Verbální skór vychází z testù, jako je slovník (vocabulary) a podobnosti (verbal similarities), kdy musí testovaná osoba sdìlit, èím jsou si dvì vìci podobné. Performaèní skór je založen na testech, jako je doplòování obrázkù (picture completion), kdy se vyžaduje urèení chybìjící èásti obrázku nebo pøedmìtu, a uspoøádání obrázkù (picture rearrangement), kdy se od vyšetøovaného jedince požaduje, aby uspoøádal rozházený soubor komiksùm podobných obrázkù tak, aby vznikl souvislý celek. Celkový skór vzniká kombinací skóru slovního a performaèního. Tabulka 14.2 ukazuje typy položek obou subtestù Wechslerova testu, které mùžete porovnat s položkami Stanford-Binetova testu.

Wechsler, stejnì jako Binet, si pøedstavoval inteligenci jako jev, jenž je rozsáhlejší než to, co mìøí jejich testy. Byl jasnì pøesvìdèen o cenì pokusu ji mìøit, pojem inteligence na výsledky svých testù však neomezoval. Wechsler vìøil, že inteligence je jádrem našeho každodenního života. Inteligenci nereprezentují výsledky testù ani školní výsledky. Svou inteligenci užíváme nejen pøi øešení testù, ale i pøi domácí práci, ve vztazích s lidmi, pøi efektivním výkonu povolání a zvládání vlastního života obecnì.

Mìøení inteligence je jen jedním z pøístupù k teorii a výzkumu inteligence. Pøinejmenším dvì klíèové otázky pøístupu ke zkoumání inteligence byly probírány v døívìjších kapitolách této knihy ve vztahu k dalším tématùm kognitivní psychologie. Kognitivní psychologové se zejména ptají: a) Máme se soustøedit na mìøení inteligence, nebo zkoumání jejích procesù? b) Co je podkladem inteligence - dìdiènost, získané vlastnosti, nebo nìjaký druh jejich vzájemné interakce?

#Faktorová analýza inteligence

Psychologové, které zajímala struktura inteligence, se na faktorovou analýzu spoléhali jako na nezastupitelný nástroj svého výzkumu. Faktorová analýza je statistická metoda rozdìlení pojmového konstruktu - v tomto pøípadì inteligence - do vìtšího poètu hypotetických faktorù nebo schopností, o nichž badatelé pøedpokládají, že jsou podkladem individuálních rozdílù v míøe, s níž rùzní lidé zvládají testy. Jednotlivé odvozované faktory samozøejmì záleží na druhu položených otázek a na úkolech, které se hodnotí.

Tab. 14.2: Wechslerùv inteligenèní test pro dospìlé

Faktorová analýza je založena na zkoumání korelace. Vychází se z pøedstavy, podle níž rostoucí míra vzájemné korelace testù vypovídá o rostoucí pravdìpodobnosti toho, že mìøí stejný jev. Pøi výzkumu inteligence mùže faktorová analýza zahrnovat tyto kroky: a) velký poèet lidí je podroben nìkolika odlišným testùm schopností, b) mezi výsledky testù se urèí korelace, c) korelace se statisticky analyzují s cílem zjednodušit velký poèet informací prostøednictvím pomìrnì malého poètu faktorù shrnujících výsledky, které lidé v testech dosáhli. Odborníci se na tomto postupu obecnì shodli a respektovali jej, výsledné faktorové struktury se však mezi jednotlivými teoretiky lišily. Mezi mnoha vzájemnì soutìžícími faktorovými teoriemi jsou základní pravdìpodobnì teorie Spearmanova, Thurstonova, Guilfordova, Cattellova, Vernonova a Carrollova. Obrázek 14.2 porovnává ètyøi z tìchto teorií.

#Spearmanùv faktor „g“

Vynález faktorové analýzy se pøisuzuje Charlesu Spearmanovi (1863-1945) - (Spearman, 1927). Na základì faktorové analýzy došel k závìru, že inteligenci lze pochopit jednak jako jediný, obecný faktor, jenž se podílí na výkonu ve všech testech mentálních schopností, jednak jako množinu speciálních faktorù, z nichž je každý podkladem výkonu jen v testu urèité mentální schopnosti (napø. aritmetického poèítání). Podle Spearmana mají tyto jednotlivé speciální faktory jen malý význam s ohledem na to, že je jejich využití úzké. Klíèem k pochopení inteligence byl Spearmanovi obecný faktor, který oznaèil písmenem „g“. Byl pøesvìdèen, že g je podmínìno „mentální energií“.

#Thurstone: primární mentální schopnosti

Na rozdíl od Spearmana dospìl Louis Thurstone (1887-1955) k závìru, že jádro inteligence nespoèívá v jediném faktoru, ale v sedmi, které nazval primární mentální schopnosti (Thurstone, 1938). Podle nìho existují tyto primární mentální schopnosti:

1. Chápání slov (verbal comprehension): mìøené slovníkovými testy.

2. Slovní plynulost/pohotovost (verbal fluency): mìøená èasovì omezenými testy vyžadujícími, aby testovaný jedinec vytvoøil co nejvìtší množství slov zaèínajících daným písmenem.

3. Induktivní usuzování (inductive reasoning): mìøí se testy, jako jsou analogie a doplòování èíselných øad.

4. Prostorová vizualizace (spatial visualization): mìøená testy vyžadujícími mentální rotace obrázkù a pøedmìtù.

5. Poèetní faktor (number): mìøené poèítáním a jednoduchými testy øešení matematických úloh.

6. Pamì (memory): mìøená obrázkovými testy a testy cílenými na výbavnost slov.

7. Rychlost vnímání (perceptual speed): mìøená testy vyžadujícími, aby testovaný jedinec rozlišil malé rozdíly mezi obrázky, nebo pøeškrtával písmena a v øadách rozmanitých písmen.

#Guilford: struktura intelektu

Na opaèném okraji spektra zaèínajícího u Spearmanova modelu jediného faktoru g je Guilfordùv model (1967, 1982, 1988) struktury intelektu (SOU, structure-of-intellect), jenž zahrnuje v jedné verzi teorie až 150 faktorù. Podle nìho lze inteligenci zobrazit jako krychli reprezentující prùnik tøí rozmìrù (obr. 14.2): jednotlivé operace, obsahy a produkty. Podle Guilforda jsou operace mentální procesy, jako jsou pamì nebo hodnocení (posuzování alternativ, napø. urèení, zda je nìjaký výrok fakt, nebo názor). Obsahy jsou druhy pojmù, které se objevují v rámci problému, napø. sémantické (slova) nebo vizuální (obrázky). Produkty chápe jako typy vyžadovaných odpovìdí, napø. jednotky (jednotlivá slova, èísla nebo obrázky), tøídy (hierarchie) a implikace (obr. 14.2).

Máte-li za to, že více než 100 faktorù je pøíliš vysoký poèet, nejste sami. Nìkolik psychologù s vámi bude souhlasit (napø. H. J. Eysenck, 1967; Horn a Knapp, 1973). Nejcennìjší Guilfordùv pøínos bylo pravdìpodobnì tvrzení, že ve svých názorech na povahu a stupeò inteligence bereme v úvahu rùzné druhy mentálních operací, obsahù a produktù.

#Cattell, Vernon a Carroll: hierarchické modely

Úspornìjší zpùsob zvládání poètu faktorù vìdomí poskytuje hierarchický model inteligence. Jeden z nich vyvinul Raymond Cattell (1971). Podle tohoto modelu tvoøí obecnou inteligenci dva hlavní subfaktory popsané v kapitole 13: tekutá (fluidní) inteligence, to je rychlost a pøesnost abstraktního uvažování zejména v pøípadì nových problémù, a krystalická inteligence (pøesneji krystalizovaná), což jsou nahromadìné znalosti a slovní zásoba. V rámci nich se popisují další, speciálnìjší faktory. Podobný pohled na problematiku pøedložil Philip E. Vernon (1971), jenž oddìlil prakticko-mechanické schopnosti od verbálnì-akademických.

Novìji pøedložil hierarchický model inteligence John B. Carroll (1993). Založil jej na komplexu více než 460 souborù dat získaných v rozmezí let 1927-1987. Jeho analýza zahrnuje více než 130 tisíc lidí z nejrùznìjších oblastí života, a dokonce i z rùzných zemí (by jsou zemì, v nichž se nemluví anglicky, v jeho souboru zastoupeny skromnì). Model navržený Carrollem a založený na jeho monumentální práci je hierarchie tvoøená tøemi vrstvami (stratami): vrstva I zahrnuje øadu úzkých specifických schopností (napø. rychlost uvažování, zvládnutí pravopisu), vrstva II zahrnuje rozmanité široké schopnosti (napø. tekutou a krystalickou inteligenci), vrstva III je jediná obecná inteligence, velmi podobná Spearmanovu faktoru g. Z tìchto vrstev je nejzajímavìjší vrstva støední, která není ani pøíliš úzká, ani pøíliš všezahrnující.

@Obr. 14.2 (Obr. 14.2): Porovnání nìkterých strukturálních pohledù na inteligenci

Jak Spearman, tak i Thurstone, Guilford a Vernon užili k urèení faktorù, které jsou podkladem inteligence, faktorovou analýzu, pøesto však dospìli co do struktury inteligence k odlišným závìrùm. Který z tìchto modelù nejjednodušeji a pøitom nejúplnìji popisuje inteligenci v tom smyslu, v nìmž jí rozumíte vy? Jakým zpùsobem ovlivòují naše pochopení inteligence její jednotlivé modely?@@

Kromì tekuté a krystalické inteligence Carroll pojímá do støední vrstvy uèení a pamìové procesy, zrakovou a sluchovou percepci, snadnou tvorbu myšlenek (podobnou slovní plynulosti) a rychlost (zahrnující jak pouhou rychlost odpovìdi, tak rychlost pøesného odpovídání). I když Carroll nevytvoøil nic fundamentálnì nového a øada ze schopností jeho modelu byla zmiòována v dalších teoriích, dokázal mistrovsky slouèit velkou a rozmanitou literaturu užívající faktorovou analýzu, èímž svému modelu dodal velkou autoritu. Faktorová analýza inteligence zdùrazòovala strukturu inteligence, zatímco postoj k inteligenci jako k procesu zpracovávání informací zdùrazòuje její èinnost.