Psychologické myšlení do vzniku psychologie jako vědy

Psychologické myšlení do vzniku psychologie jako vědy

Psychologie jako věda se vydělila zcela od filosofie až v 19. Století, s definicí W. Wundta, který založil v Lipsku experimentální psychologickou laboratoř.

První systematické pojednání od Aristotela – napsal spis O duši, duše je jinou skutečností než hmotné tělo, tělesné i duševní tvoří jednotu, ale duševní je vědoucí organizující, tělesno je zhmotněním duševna.

Aurelius Augustinus ( sv. Augustin) člověk má tělo a nehmotnou, nesmrtelnou duší, která tělo prostupuje, oživuje. Duše má tři základní vlastnosti – paměť, rozum, vůle.

Tomáš Akvinský – člověk je tvořen Bohem, má duši, která dočasně přebývá v lidském těle, schopností duše mimo paměti, rozumu, vůle je ještě svědomí. ‚Člověk stojí mezi zvířaty a anděli – od zvířat smysly, od andělů intelekt.

René Descartes – dualistická koncepce – substance myslící a subst. Prostorová , duší je mnoho, hmota je jen jedna, Cogito ergo sum.

B. Spinoza se naproti tomu přiklání k monistické teorii – duše a tělo jsou dvě stránky téže substance-

Vybrané psychologické směry XX. Století

Psychoanalýza S. Freud

Individuální psychologie A. Adler

Neopsychoanalýza E. Fromm, H.S. Sullivan

Behaviorismus J.B. Watson, Thorndike

Celostní psychologie (Gestaltismus) Wertheimer

Fenomenologická psychologie  E. Husserl

Odvětví psychologie a právo

Odvětví psychologie základní – speciální – aplikované

Základní:

Obecná psychologie

Psychologie osobnosti

Vývojová psychologie

Sociální psychologie

Psychopatologie

Speciální:

Srovnávací psychologie

Aplikované:

Forenzní psychologie

Psychologie sportu, reklamy,

Forenzně psychologické disciplíny (historický vývoj, stručná charakteristika)

Forenzní psychologie se uplatňuje zejména v soudní praxi, zkoumá hodnověrnost svědka a jeho výpovědi, způsobilost subjektů k právnímu a protiprávnímu jednání . Dále se uplatňuje v trestních věcech ( výše trestu, lze napravit, má to význam, …)

poznatky jak psychologie – tak právních odvětví

19. stol. forenzní psychologie = soudní psychologie, teoreticky

19/20. stol. výrazné experimenty pokusy v USA

používají psychology na nevěrohodnost, první klinika pro mladistvé v Chicagu, první IQ testy na policisty, …

etapa kriminologická, teoretické práce (Eysenck)

u nás ŠEJNOHA, manželé NETÍKOVI – skripta o forenzní psychologii

členění:   a) v občanském právu – na způsobilost ( u dědictví, …)

b) v trestním pr. ( oběť,pachatel, svědci, …)

kriminologická

soudní

vykonávací (o trestu)

neintegrační

Příčiny duševních poruch

a)       predisponující příčiny

dědičné

vrozené – nemoc, či otrava matky, …)

perinatální – přidušení při porodu, kleště)

věkové etapy

predispozice získané během života – nepůsobí bezprostředně

b)      bezprostřední příčiny

somatogenní – infekce, intoxikace, poruchy látkové výměny, onemocnění

psychogenní – trauma, frustrace, stres, psychická nákaza, sociální příčiny

Vnímání a jeho poruchy

se skládá z počitků – jednotlivé vlastnosti předmětů a jevů

a vjemů – složitý psychický proces, složený nejen z počitků, ale také ze zkušenosti, zaměření motivace, … vzniká v důsledku součinnosti několika smyslů, vnímání prostoru, tvaru, vzdálenosti, času, pohybu

zvláštností vnímání jsou smyslové klamy – klam perspektivy, paobrazy, … viz. Escher ( Rubinův pohár, …)

a)       kvantitativní poruchy vnímání

snížená vnímavost - únava, deprese

zvýšená vnímavost – LSD, manické stavy – zpravidla trpí přesnost vnímání

b)      kvalitativní poruchy

Iluze – zkreslený vjem skutečného podnětu ( v deliriu, horečnatých stavech, otravách), iluze zrakové, sluchové, čichové, chuťové, pohybové, hmatové – pseudoiluze = člověk zkresleným vjemům nevěří ( při strachu v noci

Halucinace – chybí vnější podnět – je to živě prožívaná představa – pro nemocného je halucinace nevyvratitelnou skutečností – vyskytují se u otrav, infekčních psychź, schizofrenie, deliriu

Halucinace zrakové, sluchové (imperativní hlasy, smích), čichové a chuťové, hmatové, tělové ( hnijí mu játra),intrapsychické ( pocit krádeže myšlenek)

Pozornost a její poruchy

Znamená zvláštní schopnost vystupňovat psychickou aktivitu – soustředit se na určitý objekt – většinou znamená posílení jiné soustavy činností na úkor jiných soustav, např. milovník hudby vnímá jen to, nevnímá nic okolo, …

Pozornost je   mimovolná – vyvolána změnami v prostředí ( hluk, záblesk, novost, neočekávanost)

Úmyslná – soustředění s vynaložením určitého úsilí

Změny pozornosti -  roztržitost – nadměrné soustředění na úkor bdělosti a rozdělování pozornosti

Rozptýlená pozornost – nuda, únava

Paraprosexie – nadměrné duševní vypětí vyvolá paraprosexii ( u sportovce na startu

Poruchy pozornosti

hyperprosexie – zvýšená pozornost, upřená na nějakou myšlenku, … u hypochondrů

hypoprosexie – snížená pozornost globálně, z vyčerpanosti, u některých psychóz

aprosexie – extrémní neschopnost soustředění, u těžkých psychóz

Paměť a její poruchy

Paměť je schopnost zobrazit minulou zkušenost – má 3 fáze: vštípivost

Uchování

Vybavení

Je několik typů paměti: pohybová, technická, názorná ( zraková, sluchová), slovnělogická, symbolická, citová

a)       Kvantitativní poruchy paměti

hypermnézie- zvýšená paměť ( na nepříjemné, trýznivé)

hypomnézie - globální snížení paměti, zejména porucha vštípivosti

amnézie – je ztráta paměti na urč. časový úsek – příčiny amnézie mohou být psychogenní (hysterická ztráta paměti na strašlivý čin) úrazy s otřesem mozku (retrográdní, anterográdní), otravy (alkoholické), epilepsie, schizofrenie

b)      kvalitativní poruchy paměti

paramnézie – úprava minulých zážitků, doplňování mezer, v důsledku citového zaujetí, …

iluze paměti, vzpomínkové klamy – dříve poznané člověk pokládá za svůj vlastní nápad

halucinace paměti – vzpomínka na událost, která se nestala

konfabulace – obsáhlejší vymyšlené vzpomínky, které nahrazují zejm. u alkoholiků okénka, nevštípí se do paměti

bájivá lhavost – chorobné lhaní a podvádění u hysteriků, s hypertrofickou fantazií, se silnou potřebou sebeuplatnění

Myšlení a jeho poruchy

Myšlení je nejvyšší formou poznání (?), myslíme v pojmech

Lidé se mezi sebou velmi liší vlastnostmi myšlení, např. hloubka, rozsah, kritičnost, pružnost, rychlost a pohotovost, tvořivost

PORUCHY

a)       poruchy produkce a postupu

zpomalené myšlení – smutná nálada, melancholie, extrémem je mutismus (u dětí)

překotné myšlení – myšlení nemá hloubku, je zbrklé, myšlenky předbíhají řeč – v mánickém stavu a při intoxikaci

perseverace – utkvění myšlenek na pojmu

nevýpravné myšlení – nemocný neulpívá na výrazu, ale na myšlence

zabíhavé myšlení – přerušování nepodstatnými myšlenkami

nesouvislé myšlení – narušená souvislost mezi asociacemi, těžká porucha

b)       poruchy obsahu

obsedantní myšlenka (vtíravá) – vtíravá myšlenka někoho zabít – stydí se za ni

ovládavá myšlenka – ovládá cele chování jedince – např. žárlivého, hypochondra

autistické myšlení – náplň tvoří vnitřní, vyfantazírovaný svět člověka

symbolické myšlení – symboly si vykládá nemístně

bludy – je mylné přesvědčení, vzniklé z chorobných duševních předpokladů

bludy paranoidní (někdo mne pronásleduje)

bludy megalománické, bludy depresivní

Intelekt a jeho poruchy

MENTÁLNÍ RETARDACE (dříve oligofrenie, slabomyslnost)

lehká (50 – 69)

střední ( 49 – 35)

těžkou (34 – 20)

hlubokou (pod 20)  IQ

i člověk lehce mentálně retardovaný může uvádět věrohodné informace

Pudy, potřeby a jejich poruchy

Pudy jsou podněty organismu, zaměřené na uspokojování základních potřeb (instinkt je vrozená reakce)

PUD: a) výživy

Bulimie = chorobná žravost, vlčí hlad

Anorexie = nechutenství,

c)       Sebeuplatnění

Herostratirmus = touha být slavný

diogenismus = vzdání se vlast. práv

d)      sebezáchovy

sebevražda (suicidum) – bilanční, patická, zkratková, demonstrativní

sebeobětování

sebepoškození ( automutilace)

e)      pohlavní

kvantitativní poruchy – erotomanie, impotence, frigidita

kvalitativní poruchy – homosexualita, bisexualita, porucha pohlavní identity (trans), porucha pohlavní preference (fetišismus, pedofilie …)

City a jejich poruchy

city vyjadřují vztah k vnějšímu světu,

jako základní city se uvádějí -radost, smutek, strach, zlost

city rozlišení   a) nižší - tělesné (hlad, únava)

-smyslové (hudba vyvolá melancholii, barva náladu jinou, …)

b) vyšší – city intelektuální, etické, estetické, sociální, sebehodnocení

zvláštní rozlišení věnováno afektu, nálada, vášeň

Afekt – prudká, bouřlivá reakce, brzy odezní, zúžené vědomí

nálada – krátkodobá, menší intenzity, ovlivňuje ost. duševní děje

vášeň – dlouhodobá, bouřlivá,

Globální poruchy citů

citová labilita – neschopnost udržet cit. časté protikladné přechody

hyperemotivita – zvýšení, u neurotiků

hypoemotivita – snížení emotivity, apatie

citová inertnost – neschopnost měnit citové vztahy, vytvářet nové

Poruchy afektů

nezvládnutelný afekt – nemocný nemá narušený úsudek, ae nemůže si „pomoct“

patický afekt – na vrcholu nastává porucha vědomí – amnézie – může se přiznat nepříčetnost

Poruchy nálad

expanzivní nálada – manická, euforická nálada

depresivní nálada –

patické vášně – hráčská, pijácká, …

Poruchy strachu

FOBIE – fobie je neodůvodněný strach, který se nedá potlačit vůlí

klaustrofobie, agorafobie, antropofobie, nyktofobie

Osobnost a její psychické dispozice

tělesná konstituce – úloha zejm. tělesného zdraví, handicapu, obezity malého vzrůstu,

temperament – živost, schopnost reakce

zaměřenost – zájmy, ideály, filosofie životní

styly zvládání – umění adaptace, obranné mechanismy

schopnosti – vznikají na základě nadání a učení

charakter – individuální skladba vlastností osobnosti

jáství – jak člověk sám sebe vidí a hodnotí

životní dráha – vůdčí linie v životě člověka, životní plán !!!

Volní jednání a jeho poruchy

je takové jednání, které je vědomé, úmyslné, s urč. cílem

volní jednání vychází z pohnutek, které mohou mít základ v pudech, nebo v jiných impulsech

z impulsů se skládá motiv

zájmy jsou dlouhodobější zaměření volního jednání

Celkové poruchy volního jednání

hyperbulie – nedostatek zábran, chorobná aktivita

hypobulie – snížená vůle, oslabena vůle k dělání nepříjemného , ale potřebného

abulie – neschopnost volního jednání, netečnost, neschopnost něco udělat, u depresí

Zvláštní poruchy vůle

poruchy motivů – mohou být primitivní, úchylné (u retardů)

poruchy rozhodování – chronická nerozhodnost

obsedantní jednání – nejsme schopni se zbavit motivů, které nás nutí jednat

Patické jednání

takové jednání, které ovlivňuje chování v delším čas. úseku

hypoaktivita

hyperaktivita

raptus- náhlé, krátké agresivní chování

stupor – mohutný útlum aktivity, pohybů, viz. mutismus

zaražené jednání – na chvíli se zastaví

negativismus – dělá pravý opak řečeného

Chorobné návyky a zvyky

abúzus – nestřídmé užívání, uvědomuje si škodlivost, ale nemůže si pomoct

tik – u neuróz – chorobný pohybový zvyk

Vědomí a jeho poruchy

vědomí je psychologická platforma, díky níž se můžeme orietovat v čase, prostoru, můžeme myslet, … uvědomělá psychická činnost

mimo vědomí ještě:  nevědomí – výsledky psychických procesů v nevědomí jsou uvdomitelné, ale procesy nemají prahovou intenzitu, jsou automatické, nebo zapomenuté

podvědomí – soubor psychických činností, které byly z vědomí vypuzeny, vznikají z nich komplexy – méněcennosti, napoleonský, hérostratovský, oidipův, elektřin

Kvantitativní poruchy vědomí

somnolence – stav chorobné ospalosti

sopor – stav hlubokého spánku

kóma – nejhlubší stupeň bezvědomí

Kvalitativní poruchy vědomí

zastřené vědomí – mimořádná tělesná, duševní vypětí, intoxikace

obluzené vědomí – plně si neuvědomují svoji osobu, porušená orientace v čase a prostoru, formou je také delirium – provázeno psychomotorickým neklidem

mrákotný stav – těžká poruchy, na dobu mrákotného stavu amnézie, jedinec ale může i jednat, dost složitě, např. přecházet silnici, …

Dílčí systémy osobnosti

tělesná konstituce – úloha zejm. tělesného zdraví, handicapu, obezity malého vzrůstu,

temperament – živost, schopnost reakce

zaměřenost – zájmy, ideály, filosofie životní

styly zvládání – umění adaptace, obranné mechanismy

schopnosti – vznikají na základě nadání a učení

charakter – individuální skladba vlastností osobnosti

jáství – jak člověk sám sebe vidí a hodnotí

životní dráha – vůdčí linie v životě člověka, životní plán !!!

Sebeobraz člověka

pocit vlastní osobnosti psychicky i fyzicky

uvědomění si vlast. těla, své osobnosti, svých cílů a aspirací

tělové vědomí – uvědomění si vlast. těla. spokejenost s ním – nespokojenost signalizuje nezralost, kolizi identity, neurózu !!!

Sebepojetí – rozlišují se internalisté v. externalisté

internalisté – přesvědčení, že to co se děje je výsledkem jejich aktivity, připravenosti, …

externalisté – mají pocit, že jsou „hříčkou osudu“

Aspirace – pocit, uvědomění si vlastních možností

4) Sebehodnocení …

Typologie lidí

typ – soubor podstatných náležitostí, které daný objekt nějak charakterizují

typologie v psychologii vytvářejí psychologickou zkratku

Hypokritova humorální typologie

vychází z Empedokla a jeho 4 živlů – jejich přeaha v člověku určuje jeho temperament

krev = sanquis = vzduch

černá žluč = melancholé = země

sliz = flegma = voda

žluč = chole = oheň

Konstituční typologie Kretschmera

postaveno na konstrukci tělesné stavby

piknik = střední výška, kulatá hlava, zavalitější, měkčí svalstvo

askenik = štíhlí, úzké údy, ostře řezaný

atletik = silné svalstvo, kosti, ramena

Typologie C.G. Junga

kritérium je vztah člověka k sobě samému a ke světu

introvert x extrovert

Maskulo-feminní typologie

Zátěžové situace (konflikt, frustrace, deprivace, stres)

zátěžových situací je celá řada – zdolávání zátěže souvisí s adaptabilitou

zátěž – tělesná, fyziologická (oči, …), psychická

rozdělení zátěže dle intenzity:

a)       běžná zátěž – jsme na ni připraveni, zvyklí řešit

b)       zvýšená zátěž – hnací síla rozvoje psychiky, v nových situacích

c)       hraniční zátěž – neobvyklá, na hranici, zapojujeme obranné mechanismy

d)       extrémní zátěž – není schopnost zvládnout, podléháme tlaku situace ( v samovazbě)

zvýšená zátěž způsobuje neurózy – 30 procent lidí nad 30 let, zkoumá se frustrační tolerance (u pilotů, kosmonautů),

TYPY zátěže:

KONFLIKT – střet mezi soupeřícími silami, názory, motivy, uvádí se konflikt ++, - -, + přes -, + - a + -

FRUSTRACE – tehdy, když subjekt směřuje svou aktivitu k nějakému cíli, ale tento cíl není přesto dosažitelný – dlouhodobá frustrace = deprivace, deprivace je zároveň dlouhodobý nedostatek něčeho, co je nutné k uspokojení potřeb ( tj. senzorická, citová, sociální, biologická deprivace- spánek)

STRES - -silná motivace něco udělat, ovšem jsou stressory – faktory, které ruší naši motivaci

existuje eustres (pozitivní stres) a distres (negativní stres)

Osobnost v životních situacích. Adaptace a maladaptace

adpaptace je základní funkcí psychiky – umožňuje nám zachovat vnitřní integritu a rovnováhu při problémech, zátěži, …

špatně adaptovaná osobnost se dostává do konfliktů jak s okolím, tak sama se sebou – maladaptace

důsledky maladaptace jsou:   1) dificilita (obtíže v chování, útěky,

delikvence

neuróza

akcentace (disharmonický rys osobnosti – podivín)

psychopatie (emocionální labilita)

psychóza (duševní choroby s narušeným vnímáním)

k řešení životních situací existuje několik technik

a)       heuristické řešení – v situaci, kdy je problém řešitelný a člověk umí najít řešení

b)       AGRESE – záměrné či afektivní jednání, jehož cílem je někomu uškodit, zranit

c)       ÚNIK – když osobnost nedokáže čelit problému, u dětí pláč, přesvědčení o „rozeném smolařství“, denní snění „co kdyby“, simulování nemoci – formou úniku je i regrese – jedinec se chová infantilně

d)       MANIPULACE – soubor prostředků, které lidé používají k tomu, aby dosáhli svých cílů v soc. styku., manipulátoři: diktátor (autority), slaboch (soucit) …

e)       RACIONALIZACE – omlouvání se, vymýšlení pravděpodobných důvodů, …

f)         PROJEKCE – vlastní negativní záměry podsouváme druhým

g)       KOMPENZACE – pozitivní adap. tendence , skutečný, nebo prožívaný handicap je nahrazen jiným

Manipulace a asertivita

manipulace je slovní i mimoslovní projev druhých, jehož cílem je změnit naše chování, apeluje na naši nedokonalost, naše nedostatky, pocit viny, nejistotu.

Manipulátoři často využívají dvě extrémní techniky – agresivitu a pasivitu

AGRESIVITA – přímá (výbuch hněvu) i nepřímá ( zesměšňování, …)

PASIVITA – ukazuje rezignovaný postoj, využívá k manipulaci druhých slabost

je několik druhů manipulátorů: vůdce, slaboch, …

ASERTIVITA je umění komunikace a prožívání – dovednost jak nejlépe komunikovat s druhými aniž bychom je manipulovali a oni manipulovali s námi

autor Smith: When I say no I feel guilty

vytvořil 10 asertivních pravidel: 1) máš právo sám posuzovat své chování a emoce

nemusíš nabízet žádné výmluvy

právo změnit názor

právo říct já ti nerozumím

právo říct je mi to jedno

právo říct já nevím ,…

máš právo dělat chyby a být za ně zodpovědný

máš právo posoudit nakolik jsi odpovědný za druhé

máš právo dělat nelogická rozhodnutí

máš právo být nezávislí na dobré vůli ostatních

v asertivitě je několik základních technik:

poškrábaná gramofonová deska

selektivní ignorování – ignoruji agresivní věci, zavádějící

přijatelný kompromis věci

negativní dotazování – vedeme kritika k větší konkrétnosti

otevřené dveře – s něčím v kritice souhlasíme

volné informace – i my aktivně přidáváme údaje, aby nepřevažovaly jen otázky

Osobnost a psychické poruchy

NEURÓZA

problém asi 1/5 celé populace, 2x více u žen,

průvodním znakem – emocionální poruchy, stav úzkosti (anxiety), jsou doprovázeny i tělesně

neurózou jsou např. FOBICKÉ poruchy – posttraumatická stresová porucha

oslabeny výkony paměti, soustředění, …, rozpoznávací a ovládací schopnosti zachovány

SPECIFICKÉ PORUCHY OSOBNOSTI

SocioPatie – moral insanity, asociální změny charakteru, poruchy vyšších citů, …

člověk má problémy s adaptací na sociální normy, nevšímavost k právům druhých

Paranoidní porucha osobnosti (někdo mne sleduje), schizoidní porucha osobnosti (samotářství), …

PSYCHÓZY

závažné duševní poruchy –   náhled na realitu patický, s bludy, halucinacemi

neodpovídající postoj k vlastní osobě

Schizofrenie – obrácení se do vlastního světa

Maniodepresivní psychóza – opakující se manické a depresivní nálady

Trvalé poruchy s bludy = a) Paranoia – celý systém logicky navazujících bludů

b) Parafrenie – tělové a hlasové halucinace, u žen v menop.

Abúzus alkoholu, alkoholismus, poruchy vyvolané požíváním alkoholu

ethanol C2 H5 OH, má sedativní účinky

Shakespeare: „vyvolává touhu, ale znemožňuje její naplnění “

je to návyková látka, s fyzickou i psychickou závislostí, projevuje se abusem

33 proc. nepodmíněných trestů, 50 proc. cirhózy jater, 14 proc. sebevražd

abstinent – konzument – piják – závislí

STADIA ZÁVISLOSTI:   Iniciální – alkohol přináší úlevu

Varovná – pije ještě předtím, než je k tomu spol. příležitost

Rozhodná – člověk již závislí, hledá výmluvy, schovává se

Terminální – člověk pije cokoliv

PORUCHY:

a)       delirium tremens – při dlouhodobém užívání a po vysazení, halucinace, dezorientovaný místem a časem, končí dlouhým spánkem

b)       alkoholická demence – při dlouhodobém pití piva, u žen častěji

c)       alkoholická halucinóza – sluchové halcinace

d)       paranoidní alkoholická psychóza – spojena s bludy, často žárliveckými

e)       Korzakovova psychóza – porucha vštípivosti, nedostatky paměti, vymýšlí konfabulace

Zneužívání drog. Forenzně psychologické aspekty nealkoholové toxikomanie

cannabis - marihuana – z listů a květů samičích rostlin

hašiš – z pryskyřice

opiáty – morfin, heroin (synteticky vyrobený, flesh)

kokain – chemický extrakt z koky

alkohol

halucinogenní – LSD, houby

amfetaminy – pervitin – odpadá potřeba spánkuzvýšenní aktivity, výkonnosti

Socializace osobnosti a právo. Sociální učení

socializace je proces, během něhož se z člověka stává osobnost společenská, reaguje na společenské normy

obsahuje: vrůstání jedince do společnosti

přijímání soc. rolí.

interiorizace soc. hodnot

adaptace na normy

SOCIÁLNÍ učení je procesem osvojování si soc. norem. hodnot, vzorců chování

SOCIÁLNÍ POSILOVÁNÍ – založeno na očekávaných reakcích, negativní posilování = trest, pozitivní posilování = odměna, …

KANALIZACE – specifické způsoby uspokojování potřeb

SUGESCE – přejímání, myšlenek, postojů, … druhého, na základě jeho autority

NAPODOBOVÁNÍ – jde o přebírání úkonů a činů od druhých

IDENTIFIKACE – jde o ztotožnění s celým vzorem (ideálem?)

PŘESVĚDČOVÁNÍ – založeno na ovlivňování, racionální logické argumentaci

Motivační působení práva

motivační působení práva se projevuje ve dvou rovinách

a)       motivační faktory pozitivní a negativní

b)       motivační faktory přímé a nepřímé

ad a) pozitivní motivace spočívá v tom, že právo vymezuje cesty, kterými lze dosáhnout uspokojení potřeb, negativní motivace spočívá v tom, že právo brání uspokojování společensky nežádoucích potřeb

ad b) právo je většinou zprostředkované, někdy ovšem míří přímo k subjektu, např. v preambuích, právní záruky zákonnosti

Psychologie výslechu a výpovědi. Obecné otázky psychologie svědecké výpovědi

výpověď svědka stojí na:

a)       smyslové poznání – vnímání svědka je ovlivněno fyziologickými podmínkami, fyzikálními podmínkami a subjektivitou (pozornost, zaměřenost člověka, …)

b)       zapamatování, přepracování vzpomínky

hlavní role přísluší paměti, přirozeně působí faktor času, vzpomínkové chyby (paramnézie)

c)       reprodukce, slovní formulace

závisí na schopnotech svědka verbálních, písemných, …

projevují se vzpomínkové chyby   uvědomělá vzpomínková mezera

neuvědomělá, časové přesuny vzpomínek, obsahová záměna, rozšíření vzpomínky, snové vzpomínky (spojení se sny)

d)       procesní zachycení informace – stojí na vhodném prostředí, schopnostech právníka komunikovat, vhodně zvoleném způsobu zachycení

Hodnověrnost svědecké výpovědi. Příčiny svědecké lži

důvody svědecké lži:

svědek nemá důvěru k institucím

svědkovi je všechno jedno

kolegialita (doktor nevypovídá o doktorovi)

předpojatost

osobní zainteresovanost – majetková, pomstichtivost

milostné vztahy

touha po svědecké slávě

strach před pomstou

profesionálně placený svědek

Vzpomínkové chyby a mezery

paramnézie – člověk si doplňuje

uvědomělá vzpomínková mezera

neuvědomělá vzpomínková mezera (tvrdí, že vše řekl)

časový posun vzpomínek

obsahová záměna vzpomínek (jiná vzpomínka)

rozšíření vzpomínky (fantazijní)

snové vzpomínky

Zvláštnosti subjektů jednotlivých případů z hlediska psychologie výpovědi (děti, mladiství, staré osoby)

DĚTI – brát v potaz vyspělost sociální, duševní ,…

velký význam u vnímání hrají zájmy a záliby

nejproblematičtější jsou údaje o prostoru a čase

chlapci jsou méně emocionální, děvčata ovlivněna sympatiemi a antipatiemi,

děti situace nahrazují, zaplňují mezery v paměti,

díte se chce   a) pochlubit tím co ví (chce pochvalu)

b) při naléhání řekne cokoliv

nejsou vhodné opakované výslechy dětí

STARÉ OSOBY – oslabují se smyslové orgány ( zrak, sluch)

nejhorší jsou asociace obličejů

zájmy chudnou – proto trpí i pozornost a paměť

lehce podléhají sugestivním vlivům autority

extrémem je osoba se senilní demencí

NEMOCNÍ – požadovat spontánní odpověď, nikdy nenaléhat

Svědecká výpověď poškozených

zvláštnosti výpovědí jsou dány zejména typem újmy utrpěné

POŠKOZENÍ ZDRAVÍ – trpí duševním napětím, úzkostí, mají obavy o sociální důsledky

častý výskyt ztráty sebedůvěry, touha po pomstě ?

POŠKOZENÍ MAJETKOVÉ – záleží na subjektivním prožívání újmy, na okolnostech

má to 4 fáze:   1) fáze náhlé změny – zjištění škody, překvapení

2) fáze adaptační – smíření a vyrovnání s újmou

3) fáze duševní dekompenzace – znuvuoživení problému, vztek?

4) fáze adaptace a rezignace – konečné smíření, zapomenutí

Osobnost vyslýchajícího

může to být soudce, vyšetřovatel, st. zástupce, advokát

RYSY vyslýchajícího:

VYROVNANÁ PSYCHIKA CELÉ OSOBNOSTI

protože: a) působí řada rušivých podnětů

b) přerušování činností

c) vliv možných špatných výsledků, vědomí odpovědnosti

d) požadavky na včasnost

e) sociální nejistota ( u soudců, st. zástupců, …)

DOBRÉ FUNKCE PSYCH. PROCESŮ – paměť, vnímání, myšlení, pozornost

VYROVNANÝ CITOVÝ ŽIVOT

KLADNÉ VOLNÍ VLASTNOSTI

ZNAČNÝ INTELEKT

PEVNÝ CHARAKTER

Psychologická charakteristika právníka v orgánech aplikujících právo

VLASTNOSTI MORÁLNÍ

a)       zásadovost

b)       kritičnost

c)       sebehodnocení

d)       sebekázeň

e)       tvůrčí přístup ( nepodléhat profesionalizaci)

VLASTNOSTI INTELEKTUÁLNÍ

A)      všímavost

B)      paměť

C)      řeč, jazyk

D)      plasticita vnímání

E)      fantazie

Psychologické aspekty soudního líčení (interakce, komunikace a percepce)

PERCEPCE = vnímání člověka člověkem

chyby: Haló efekt

první dojem

logická chyba (tlustí lidé jsou líní)

Stereotypy a předsudky – ve vyšším postavení –větší důvěra

kognitivní referenční rámec – profesionální chyba

KOMUNIKACE = souvisí s vyšetřovatelskou taktikou výslechu

jak prolomit lživou výpověď: strategie povzbuzování (nemáš co skrývat)

znečisťování (máme informace !)

doplňování (doplň něco, co jsi nepřiznal)

snažíme se nalézt rozpory ve výpovědi, neskrýváme pochybnosti o tom, že lže

+ neverbální projevy (mimika, pohledy, zorničky, tělesná blízkost, vzájemná poloha, postura těla, …)

INTERAKCE = složena z percepce a komunikace – vzájemné ovlivňování

je představa, že ovlivňování je v právu nepřípustné

není to ale pravda, viz. filmy USA – ovlivňování poroty, soudců, …

Psychologické aspekty právního rozhodování, zejm. rozhodování soudce)

A)      základní faktory – psychický stav a rozpoložen soudce

vzájemný vztah a spol. postavení

věcný obsah projednávání

Technika výpovědi. Kladení otázek. Sugestibilita vyslýchaného

SUGESTIBILITA – ovlivnitelnost cizími myšlenkami, radami, názory, vlivem !

zvýšená sugestibilita u MR, osob historionských, paranoidní psychóza, delirium tremens, …

KLADENÍ OTÁZEK – obviněný má právo vypovídat, ale nemusí vypovídat !

a)       otázky mohou být jen v tázací formě

b)       nesmí být sugestivní

c)       kauciózní (lstivé, úskočné

např. otázka: „ Měl pan XY nůž nebo sekeru?“ je značně sugestivní

TECHNIKA VÝPOVĚDI:  navození vztahu (předložení OP

vyjádření důvodu výslechu

snaha o spontánní výpovědi

kladení otázek

je třeba všechno přesně protokolovat

Osobnost delikventa

Oběť z pohledu viktimologie

některé oběti jsou více vinné než jiné

VIKTIMITA – předpoklad člověka stát se obětí trestného činnu

a)       sociální pozice

b)       výkon některých povolání

c)       příslušník skupiny, hnutí

d)       psychické, fyzické vlastnosti

e)       provokatéři

VIKTIMIZACE – proces stávání se obětí

primární viktimizace – samotná újma způsobená pachatelem – fyzická, finanční, emocionální

sekundární – újma, která vzniká v důsledku reakce sociálního okolí, během vyšetřování, soudu

terciální – přenos následků trestného činu na jiné osoby (přenos na manžela znásilněné ženy)

Psychologie trestu

TREST musí být:  a) přiměřený

b) neodvratitelný

c) včasný

trestá se aby:   1) nemožnost páchat další činy

2) zastrašit potenciálního pachatele (?)

3) působit k nápravě, umožnit povinnou léčbu

4) zajistit společenskou stabilitu

PROBACE – proces nápravy v době, kdy postižený žije mezi normálními lidmi

PRISONIZACE – proces přizpůsobování se věznici

nese sebou problémy: Ztráta kontroly, komunikace, ne pozitivní vzory, kontakt s rodinou, blízkými – deprese, automutilace, suicidum

Psychologická diagnostika v soudní praxi

ZNALECKÝ POSUDEK – zadává soudce nebo vyšetřovatel Policie

jinak to není moc objektivní …

Dělá se: 1) anamnéza ( rodinná, osobní = okolnosti narození, škola, zaměstnání, abusus,

zájmy, předchozí trest. činnost)

2) rozhovor, testy ( Wechslerův intel. test=verbální i nonverbální, RORSCHACHŮV TEST – test na rozpoznávání barevných skvrn, …)

3) analýza, rozbor