Přednáška č. 1

1.   Sociologie a další vědy

1.1.   klasifikace

sociologie = věda hypoteticko-deduktivní, přináší vědecké poznatky a modernizaci a sama je produktem modernizace

1.1.1.             intuitivní klasifikace

·        vědy o přírodě neživé

·        vědy o přírodě živé

·        vědy o člověku

·        vědy o společnosti

·        vědy o technice a technologiích

1.1.2.             podle předmětu

• vědy formální :zabývají se pouze formami věcí, abstrakcemi

                                                      matematika

                                                      logika

• vědy reálné :mají skutečný, reálný předmět

             přírodní

             kulturní :

                    duchovní

                    sociální                      sociologie

                    ekonomické 

1.1.3.             podle metody

• vědy deduktivní :nové poznatky získáváme podle dedukce, z obecných výroků=deduktivně získané poznatky jsou absolutně pravdivé

                                                      matematika

                                                      logika

                                                      obecná teorie systémů

• vědy hypoteticko-deduktivní :založeny na indukci (opak dedukce), na začátku stojí jedinečný výrok, řadíme vedle sebe jedinečné výroky stejného druhu, poznatky jsou pouze pravděpodobné

             přírodní

             kulturní :

                    duchovní

                    sociální                      sociologie

                    ekonomické 

1.1.4.             podle diskursu

• diskurs = velká diskuze pro kohokoli, nemusí být osobní, můžou být i mrtvé-napsali knihu, největší hodnota je v tom konfliktu = disers

• diskursivní kompetence = schopnost účastnit se diskurzu (ženy jsou diskursivně kompetentní hovořit o módě…)

• objekty diskursu = každý diskurz určuje o čem se smí a nesmí mluvit

• pravidla diskursu = v jakém jazyku, umět česky (ne česko - německy), umět se vyjadřovat, pravidla týkající se odborné mluvy

• věda jako diskurs

• diskursivní trajektorie

1.2.   Vědecký poznatek

·         předvědecký a vědecký poznatek

·         naivní a kritický postoj ke světu

·         vědecký poznatek:

§         je funkční = obecnější pojem pro pravdivý, funkční k dané teorii, pasuje k dané teorii

§         je legitimizovaný = uznaný

1.3.   Funkce vědeckého poznatku

·              explanace - vysvětluje

·              interpretace - vykládá

1.4.   Legitimizace vědeckého poznatku

·         Narativní                    (vyprávěním), základní, nejčastější v běžném životě i sociologii, kromě matiky, stačí osoba, vypravěč, opak k performaci- tam dokazuje výkonem-bez teoretického vysvětlení

·         Metanarativní            (velkým vyprávěním)

·         Diskursivní                 (diskursem)

·         Metadiskursivní        (metadiskursem)

·         Performativní            (výkonem)

·         Pragmatický               (různě pojatou praxí

1.5.   Věda jako problém vědy

Věda o vědě- obsahuje v sobě

          historie vědy

                 logika vědy

                        metodologie vědy

                                sociologie vědy

Odpověď na otázku

„Co je to sociologie ?“

musí vzít v úvahu všechny uvedené aspekty vědy obecně a aplikovat je na to, čemu se říká sociologie

1.6.   Vznik sociologie jako vědy

nejmladší 150-170 z vědních disciplín, systematicky 100, vznik v 1.pol 19. st. (1800-1850-1845)-, vznikl v 50. letech kapitalismu

1) průmyslová revoluce VB- místo zrodu průmyslu->pak na jih a východ, na S industrializace

·         Protosociologické myšlení = z řeč. Proté = první = prima

prvotní soc. myšlení, kt. nalézáme ve všech vědách před vznikem soc., ale i po vzniku pokud to není sociologie

utopie = výklady společ., kt. neexistuje ( Thomas Moor)

osvícenství = myšlenky: lidé jsou si rovni, pokroku

·         Sociální předpoklady vzniku S = vznikla po S poptávka, proto vznikla, objevily se problémy, kt. nebylo možno řešit jinak než systematicky, prot. nastoupil nový systém, kt. nastoluje i problémy kapit. a nové soc. problémy, industrializace = obrovský pokrok v produktu statků, urbani. = každý bydlí, teplo v bytě, demokr.

S vnímá negativní důsledky indus. = uhlí = přesun lidí k nový zdrojům, konec energie vítr, slunce, urban = staví se škaredá města, kriminalita, chudoba, anonymita, demokr. = poslancem kdokoli

·         Kulturní předpoklady vzniku S materiál = obrat k hmot. prostředkům, vytváří se asi 150 let, pořád sílí zesvětštění od Vestfálského míru, ztráta moci církve-morální anarchie, emancipace = osvobození = snaha osvobodit se od něčeho, máme svá práva

·         i kulturní změny přináší problémy-rozvod-1 nemá kde bydlet-soc. problém

RENESANCE - objevila člověka, REFORMACE = původně nábož. poději ve svět., objevila svobodu,

·         Teoretické předpoklady vzniku S prot. Teologie - přinesla poznatky etické, ze kt. mohla S čerpat, týká se spoření, protestanté spoří

1.6.1.             Protosociologické myšlení

§         Prvky sociologického myšlení v …

§         Mýty

§         Náboženství

§         Magie

§         Politické myšlení

§         Filosofie, různé vědy …

1.6.2.             Sociální předpoklady vzniku S

Poptávka po sociologii:

n      sociální problémy vyžadující vědecké řešení

n      kapitalismus a nové sociální problémy:

q     problémy industrializace

q     problémy urbanizace

q     problémy demokratizace

1.6.3.             Kulturní předpoklady vzniku S

·         materializace       (obrat k hmotným statkům)

·         sekularizace         (zesvětštění)

·         emancipace          (osvobození)

·         RENESANCE   /  REFORMACE

·         kulturní expanze Evropy

1.6.4.             Teoretické předpoklady vzniku S

·         protestantská teologie

·         matematizovaná přírodní věda- vzorem pro 1. soc.

·         utopické myšlení

·         vědy o společnosti (právní věda, státověda, kameralistika, historie etc.)

1.7.   Sociologie vzniká s/v moderní společností

n      Sociologie je sociální věda o modernizaci

n      Sociologie je produkt modernizace

n      Modernizace pošli jsme 2 vývoji

1)      modernita liberálně omezená- jedinec, rozum, blahobyt

2)      organizovaná modernizace

q        univerzalizace = jedno, jednotný, my jsme produktem univerzalizace, je ekonomicky výhodná

q        racionalizace = do všeho vrážíme rozum, lat. racio=rozum, podrobování skutečnosti rozumu, je to levné, efektivní

1.8.   Sociologie vzniká s krizí tradiční společnosti

n      Sociologie popisuje, analyzuje a vysvětluje problémy, které produkuje

1. rozklad tradiční společnosti
2. vznik moderní společnosti

instituce, myšlení, jazyk         

JIŽ NE …    a    JEŠTĚ NE …

Staré dobré struktury už neexistovaly, nové ještě nevznikly

Přednáška č. 2

1.   Sociologie je vědou společenské krize

svým způsobem trvá tato krize do dneška

·         tradiční pospolitost (Gemeinschaft, community)

·         moderní společnost (Gesellschaft, society)

krize tradiční pospolitosti

krize moderní společnosti

DNES - pozdní/reflexivní modernita

2.   Sociologická reflexe modernizace

do hry vstupovalo uvědomění lidí, začali se vzdělávat…

·         problém sociálních nerovností lidí ve společnosti

·         problém nedostatku statků

·         problém rozdělování nedostatkových statků

·         problém institucí

·         problém ideologií

2.1.   První varianty sociologické reflexe

zakladatelé soc., v 1. pol. 19. st.

·         Comte, A. – pozitivismus,  Francouz, věda vyzívala k tomu, aby se zabývala pozitivními věcmi, fakty, věda by se měla podobat vyspělým vědám, požadovali, aby se soc. podobala fyzice- rozdělení na statiku a dynamiku, věda měla zkoumat jevy nové, ale i staré (dobré), co by se mělo zachovat - rodina, náboženství

v 30. letech vznikl Kurz pozitivní soc.

·         Marx, K. – historický materialismus, Němec, znal Comtovy spisy, reagoval na ně, jiným názvem se chce od Comta odlišit, je revoluční myslitel, problémy, kt. plodí industrializace mají konkrétního viníka (soc. systém)

·         Durkheim, Emil - sociologismus, jako 1. použil slovo soc., profesor soc., zakládá katedru soc. ,chce analyzovat negativní stránky (jako Marx), je orientován pravicově, stanovil hl. předmět soc., podle něj se má soc. zabývat jen soc. fakty,

·         Weber, M. – teorie modernizace, soc. klasik, chtěl se vyrovnat Marxovi, ale chtěl ho i překonat, klasický teoretik modernizace, ,, moderní“ (zavedl tento pojem)

časem vzniku sociologie je první polovina 19. století

3.   Paradigmata sociologie

Paradigma

3 K :

• Konflikt               (teorie konfliktu)
• Konsensus           (teorie strukturálního funkcionalismus)
• Konstrukce         (teorie interpretativní)

problém hypoteticko-deduktivní metody

3.1.   Funkce paradigmat

problémy sociálních nerovností, nedostatku statků, rozdělování nedostatkových statků, institucí a ideologií jsou paradigmaticky závislé

V každém z uvedených paradigmat jsou popsány a řešeny jinak.

4.   Základní rozlišování společností

·         předmoderní = tradiční (evropská) – je předmětem historie

·         MODERNÍ = současná („evropská“) – je předmětem SOCIOLOGIE

·         nemoderní = neevropská (je předmětem kulturní a sociální antropologie)

4.1.   Tradiční = předmoderní společnosti

jsou založeny především na:

·         příbuzenských vztazích, rodina je základ, jádro rodiny je stejné jako v minulosti

stát a rodina nejdůležitější  jednotka

·         kmenových a teritoriálních svazcích,

·         patriarchální politické dominanci, patriarchální = mužský, stále zůstává, ale je narušen i jinými zájmy (ženskými), feministické hnutí, nyní i homosexuální hnutí

·         hospodaření agrárního typu,

·         málo rozvinuté dělbě práce,

·         málo rozvinuté technice a technologii,

·         teoritoriálně a stratifikačně omezené komunikaci,

·         a na dalších předpokladech.

4.2.   Moderní společnosti

jsou založeny především na: 

·         vztazích plynoucích z dělby práce a sociální mobility,

tvrdí, že nás formují právě tyto vztahy,

·         abstraktních a funkčních svazcích, ryze spekulativní výsledky- neexistující vztahy, např: příslušnost ke státu

·         zájmové, abstraktním právem regulované politice,

·         hospodaření průmyslového typu,

·         vysoce rozvinuté dělbě práce a specializaci,

·         vysoce rozvinuté technice a technologii,

·         po všech stránkách stále méně omezované komunikaci,

·         a na dalších předpokladech.

Moderní společnost

·         je výsledkem rozpadu tradiční společnosti

·         v moderní společnosti však  koexistují s ryze moderními sociálními jevy i jevy tradiční společnosti (obyčeje, zvyky, klientela)…..

Moderní společnost

je výsledkem dvou hlavních procesů novověku :

• racionalizace
• univerzalizace

které zde mají především podobu procesů

• industrializace
• urbanizace
• demokratizace

5.   Kultura

·         je souhrn významů / hodnot pro člověka a dále souhrn všeho, co tyto významy umožňuje produkovat, reprodukovat, konzumovat a prožívat

·         je souhrn hodnot, které mají uspokojit určité potřeby člověka.

Hodnoty = vše, co potřebujeme, jsou identifikovány pomocí norem.

Normy nejsou možné bez komunikace.

Potřeby = pocit nedostatku něčeho

Normy jsou nástroje hodnocení.

Trojúhelník: hodnota, potřeba, norma, - jedno bez druhého nelze vysvětlit,

Kultura je souhrn hodnot a významů a dále souhrn institucí, organizací a aktivit, jež tyto hodnoty/významy umožňují produkovat, reprodukovat, spotřebovávat nebo prožívat.

5.1.   Hodnotová a kulturní relativita

·         Rozdílné společnosti vyprodukovaly rozdílné hodnoty – tento fakt se nazývá kulturní či též hodnotový relativismus.

·         Hodnotová relativita je vlastní i multikulturním společnostem.

Není možné srovnávat kultury (horší - lepší), můžeme srovnávat pouze její části,

5.2.   Enkulturace

• vrůstání jedince do kultury dané společnosti, trvá celý život člověka,
• interiorizace významů/hodnot, které v dané společnosti tvoří její kulturu.
• podstata procesu přeměny jedince z biotické bytosti v bytost společenskou a kulturní
• díky ní se stáváme lidmi

5.3.   Socializace

učení se vzorců soc. chování a jednání, např: chození do kostela,

je mnohem povrchnější než než enkulturace, usměrňuje člověka, jeho představy, co může, musí

·         přejímání a zvládání sociálních rolí

·         osvojování norem a vzorů společenského soužití

·         osvojování vzorů sociálního jednání, které v dané společnosti tvoří její instituce a organizace

·         (nejde nutně vždy o osvojování významů a hodnot)

·         podstata procesu přeměny jedince z biotické bytosti v bytost společenskou a kulturní.

5.4.   Akulturace  

proces, kt. probíhá v případě, kdy se střetne 2 a více skupin

výsledkem je změněná kultura,

·         na rozdíl od enkulturace a socializace se týká především velkých společenských skupin

·         u jedinců se projevuje změnou enkulturace

·         nastává tam, kde se střetávají společnosti s rozdílným sociálním potenciálem a/nebo s rozdílnou kulturou

·         mezi těmito společnostmi dochází ke směně významů

·         jedna z kultur může nabýt dominantního postavení, případně vyvstávají konflikty a dochází k významovým a hodnotovým změnám

5.5.   Sociální jednání                  Max Weber

Jednání (včetně chtěného zřeknutí se jednání a trpění) znamená z našeho hlediska vždy takové jednání vůči 'objektům', které lze pochopit, tj. které je specifikované nějakým, občas i více méně nepozorovaným (subjektivním) smyslem, který toto jednání 'má' nebo jakým se 'míní'. Jednání,, je tedy speciálně takové jednání, které podle svého smyslu, subjektivně míněného jednající osobou, se vztahuje k jednání jiných, touto vztahovostí ke smyslu je jeho průběh spoluurčen, a tedy jednání lze srozumitelně vysvětlit z tohoto (subjektivně) míněného smyslu.

Jednání = sleduje cíl, kt. je zpravidla promýšlen předem, což se nedá říct o chování, jednání, aby bylo jednáním se musí střetávat s jednáním jiných lidí

Chování = reakce organismu na podnět zvenčí

Činnost = chování + jednání

paradigma soc. řízení = lidé myslí podle určitých vzorců, např: lidé si myslí, že lidé vzdělaní jsou pro společnost přínosnější než nevzdělaní

paradigma soc. systému = na 1. místo staví celek, opačný přístup, celek je vším, vše, co je uvnitř celku má jediný úkol - aktivitu ve prospěch celku

5.5.1.             Jednání pospolité               Max Weber

odehrává se v pospolitostech nikoli společnostech,

O 'pospolitém jednání' budeme hovořit tam, kde se lidské jednání svým subjektivním smyslem vztahuje k jednání jiných lidí', 'k'pospolitému jednání' má podle zvolené definice patřit vztahovost smyslu jednání jedněch 'k' smyslu jednání druhých.  

5.5.2.             Zespolečenštěné/společenské jednání

Zespolečenštěným jednáním ('společenské jednání') nazýváme pospolité jednání tehdy a potud, když se svým smyslem orientuje podle očekávání, které máme na základě řádu, když se 'stanovení' řádu uskuteční účelově - racionálně se zřetelem k očekávaným důsledkům jednání zespolečenštěných osob a orientace mající smysl se uskutečňuje subjektivně účelově-racionálně.

role

Přednáška č. 3

1.   Sociální jednání podle M. Webera

je identifikováno jeho smyslem (účelem, cílem)

očekáváním

řádem

1.1.   Identifikace typu sociálního jednání

Podle smyslu/účelu: , zde je problémem smysl,

interpretativní soc.: závislá na umění

 

příliš subjektivní (je v rukou badatele)

obtížně identifikovatelné:

-          cíle a záměry

-          hodnoty v pozadí

-          protože/aby

Podle promluvy:

řeči, kt. lidé vedou při svém jednání jsou objektivizovatelné

 

objektivní (záznam)

možnost klasifikace:

-          cílů a záměrů

-          hodnot

-          světů

1.2.   Sociální jednání lze identifikovat

            také jinak, například deskripcí a analýzou toho, co se při jednání říká

řečové akty a příslušné sociální jednání :

·         konstativní (pravdivost)

·         regulativní (správnost)

·         expresivní /dramaturgické (věrohodnost)

1.3.   Typy společenského jednání Weber

Racionální = znamená takové jednání, jemuž předchází kalkulace : např: chci zbohatnout,

• hodnotově racionální = respektuje hodnoty, kt. platí v dané společnosti,
• účelově racionální, jednání podle hesla - účel světí prostředky - zabiju někoho bohatého = jednání přísně racionální

Neracionální :

• afektové = probíhá na základě afektu, vášní
• tradiční = takové, kt. provádíme, aniž důkladně víme proč, např: Velikonoce

2.   Typy společenského jednání Habermas

Instrumentální jednání zaměřené na objekty, cílem je manipulace

Strategické jednání zaměřené na subjekty, cílem je manipulace s jinými lidmi, zvláštní případ jednání mezi lidmi, jeden vůči druhému jedná tak, jako by jeden z nich byl objekt, nikoli člověk

Komunikativní jednání zaměřené na subjekty, cílem je dorozumění, symetrické jednání, na obou stranách jsou lidé, jsou na sebe vzájemně zaměřeni, dnes jen na okraji, v rodině, přátelství

řečmi jsme schopni měnit jednaní lidí

které 2 typy jsou typické pro dnešní, moderní společnost: instrumentální + strategické

Teoretický zdroj: řečové akty (speech acts)

• Lokuční = ty, kt. něco sdělují, mohou být pravdivé nebo nepravdivé, např: Venku prší.
• ilokuční = zde už začíná sociologie, k lokačnímu aktu se přidá další část, musí vypovídat o mě a zároveň o lokačním aktu, např: Věřte mi, venku prší. Má za cíl ovlivnit vnímání adresáta sdělení
• perlokuční = umí přímo měnit soc. jednání, např: promiňte, pardon, má za cíl změnit nebo zmírnit chování jiného člověka, kt. je hrozivé

Konstativní Názvy podle řečového aktu, kt. je provází	pravdivost	objektivní svět
Regulativní	správnost	sociální svět
Dramaturgické	důvěryhodnost	subjektivní svět

řád se vytváří řečovými akty a je trojího druhu:objektivní, sociální, subjektivní

• konstativní jednání
• regulativní jednání
• dramaturgické jednání
• komunikativní jednání
• objektivní svět
• sociální svět
• subjektivní svět
• komunikační svět

3.   Sociální instituce – ulehčují lidem život, soc. hledá obecné typy, které by mohla zkoumat; souhrn určitých jednání

čili institucionalizované sociální jednání je takové sociální jednání, které je

• opakované – relativně dlouho, dědí se z generace na generaci; výhodnost, efektivita
• ustálené
• legitimizované - uznané

4.   Sociální vztahy

n      SOCIÁLNÍ STYK (Verkehr, obcování, intercourse)

• sociální práh a jeho překročení – sociální percepce – TY, MY, ONI     Du-Einstellung , Wir-Einstellung …

n      SOCIÁLNÍ VZTAH

n      SOCIÁLNÍ RELACE            umělá kategorie

5.   Paradigma sociálního jednání

Sociální jednání                                                       sociogenní – vytváří spol.

• generuje styky a vztahy                                 kulturogenní – vytváří kulturu
• produkují aktéři sociálního jednání               psychogenní – vytváří naší psychiku
• produkuje aktéry sociálního jednání             antropogenní – utváří člověka
• je vždy inter-akcí
• je vždy komunikující
• je vždy vázáno na pospolitost a racionalitu

                                                                                           

• zakládá jinou sociologii, než jakou zakládá vnímání společnosti jako systému
• k sociálnímu jednání patří jiný odborný slovník
• k sociálnímu jednání patří i jiné výzkumné metody

6.   Sociální jednání, pospolitost, racionalita

Mead, G.H.:

• pospolitost (community)- jazyk + rozumovost lidí
• jazyk
• racionalita – jazyk + pospolitost

7.   Sociální jednání a sociální role

Sociální role je vázána na

• skupinu = strukturu vztahů (řád)
• skupinu = strukturu pozic (řád)
• skupinu = strukturu rolí (řád)
• skupinu = strukturu komunikace (řád)
• skupinu = strukturu jazyka (řád)

Zdůvodnění: distribuce moci v důsledku …

8.   Sociální pozice

Umístění jedince ve struktuře skupiny, které identifkujeme skrze

• sociální status,
• sociální role a
• sociální mobilitu

8.1.   Sociální status - 1 (skupiny nebo jedince)

JEDINCE (Linton, R. ) :

• status připsaný (askriptivní)
• status získaný

Status = komplexní vyjádření sociální pozice.

Sociální role = složka sociálního statusu.

SKUPINY (Weber, M. ) :

• status odlišuje stavy od sociálních tříd
• status není objektivní kategorií

Status = vyjádření míry úcty a prestiže jedné sociální skupiny vůči jiné sociální skupině.

Status = výsledek životního stylu.

Koncepce statusu v současné sociologii:

• v teoretické sociologii lintonovské i weberovské pojetí
• v empirické sociologii spojení statusu s objektivně měřitelnými jevy (majetek, příjem, vzdělání, profese)

Status, mobilita, podíl na moci a

• sociální kapitál
• kulturní kapitál
• symbolický kapitál

Přednáška č. 4

1.   Sociální role

• jsou sociálně definovaná očekávání, jimiž se osoba s určitým statusem nebo sociálním postavením řídí (Giddens, A.)
• je očekávaný způsob chování/jednání vázaný na určitý sociální status (Linton, R. )
• jevištní a zákulisní role (Goffman, E. )

sociální role = sociální instituce

1.1.   Předpoklady vnímání, pochopení a ne/přijetí role :

§         percepce zobecnělého druhého (Simmel, G,  Mead, G.H.),

§         interiorizace norem (Parsons, T. ),

§         kompetence rozlišování očekávaného a skutečného chování/jednání (Newcomb, T.),

§         kompetence rozlišování jednotlivých rolí (Merton, R. )

2.   Sociální jednání a sociální kontrola

• Řád ve společnosti

regulativy tvorby řádu:

• institucionální (církevní, parlamentní aj.)
• neinstitucionální (veřejným míněním aj.)

regulativy udržování řádu = kontrola:

• institucionální (policejní, školské aj.)
• neinstitucionální (mravností, míněním aj.)

2.1.   Sociální kontrola je

konfrontace sociálního chování/jednání s normami a hodnotami dané sociální skupiny čili konfrontace skutečného chování/jednání se sociálními rolemi dané skupiny

2.2.   Sociální kontrola přímá a nepřímá

Ve společnosti

• nemoderní
• předmoderní
• moderní
• pozdně moderní

2.3.   Sociální kontrola

§         tabuizací a ritualizací

§         sakralizací a profanací

§         represí a sedukcí

§         dohledem a dozorem

§         distribucí práce a statků

§         komunikací a míněním

§         simulací a virtualizací

2.3.1.             Problémy

§         anomie              (a nedostatek kontroly)

§         totalizace          (a nadbytek kontroly)

§         internace          (a normalita jednání)

§         exkomunikace  (a normalita jednání)

sociální deviace       sociální patologie

2.3.2.             Sociální kontrola jako disciplinace:

§         socializací (primární, sekundární)

§         sociálním učením

§         enkulturací

2.3.3.             Sociální kontrola jako organizace:

• institucionalizované sociální jednání (ISJ)
• uspořádání ISJ podle cíle

n      moc

n      autorita

n      kooperace

2.4.   Sociální jednání je vždy

jednáním

§         v sociální skupině

§         v řádu určeném sociální skupinou

§         kontrolované sociální skupinou

§         různým způsobem

3.   Sociální skupiny

Seskupení lidí

§         prostorové a časové (Schutz, A.)

§         klasifikované (kritéria)

Zájem sociálně-vědního myšlení původně malý

3.1.   Sociální skupiny – klasifikace - 1

S přihlédnutím k historii sociologie – 19. stol.

§         sociální třídy

§         rodina

§         Gemeinschaft / Gesellschaft

3.2.   Sociální skupiny – klasifikace - 2

§         primární     (Cooley, C.H.)

§         sekundární     (Park, E.R., Burgess, E.W.)

§         formální a neformální     (Barnard, Ch.I.)

§         vlastní a cizí     (Sumner, W.G.)

§         referenční      (Merton, R.K.)

Sociologický realismus a nominalismus

3.3.   Sociální skupiny – klasifikace - 3

• agregát (efemérní, nahodilý)
• dav (čas/prostor – důvod – chování)
• publikum (zájem – předmět)
• veřejnost (obecní problém – mínění)
• masa (anonymní – čas – komunikace)
• elita (kontraelita – kanály)

3.4.   Sociální skupiny – socializace

• primární socializace
• sekundární socializace
• resocializace
• rozhodující jsou vzorce chování = role
• socializace a enkulturace

3.5.     Sociální skupiny – mobilita – člověk se po celý život pohybuje v pomyslném sociálním prostředí (vztahy mezi skupinami, jedinci, ale i neexistující skupiny, lidé NEJSOU součástí, jsou jen podmínka pro fungování)

• Jedinec se pohybuje mezi několika skupinami

§         Jedinec hraje mnoho sociálních rolí

§         Jedinec pohyb mezi skupinami a rolemi = sociální mobilita

3.5.1.             Sociální mobilita

Pohyb v sociálním prostoru

§         Horizontální – pohyb jedinců nebo skupin při kterém se nemění sociální pozice, omezená teritoriálně

§         Vertikální – zdůrazňuje pohyb nahoru nebo dolu

§         Intragenerační – veškerý sociální pohyb, který se za celý život stane v mé generaci, ale jako celá skupina

§         Intergenerační – mezi generacemi, uvnitř,sestupný, vzestupný, kapitál se předává z generace na generaci, typická v masovém měřítku

§         zvláštní je geografická – přesun někam

3.6.   Sociální skupiny a praxe

§         teorie sociálních skupin se rozvíjí hlavně ve 20.-30. letech 20. století

§         vzniká tak teoretický a metodologický nástroj zkoumání sociálních organizací

Ř     hospodářských

Ř     vojenských

Přednáška č. 5

1.   Rodina v moderní společnosti

§         primární skupina, referenční skupina

§         původní terén primární socializace

§         strukturní složky moderní společnosti:

Ř      rodina

Ř      stát – největší podíl na moci, vytváří zákony

Ř      občanská společnost – nejmladší jednotka, vzniká s modernizací

1.1.   Charakteristika rodiny

§         sexuální soužití manželů

§         legitimní reprodukce potomků

§         péče o děti a jejich výchova

§         ekonomická kooperace

Čili funkce: sexuální – plození dětí a uspokojení partneru , dědíme z říše živočišné,                  reprodukční,

ochranná,

edukační – výchovná, imitační, částečně v živ. říši , institucionálně postavená

ekonomická

1.2.   Struktura rodiny a příbuzenství

§         matrilokalita - umisťování podle matky/ patrilokalita – umisťování podle otce

§         matrilinearita – v řadě po matce /po otci/ patrilinearita

§         příbuzenství pokrevní

§         příbuzenství nepokrevní

§         minimální rodina – rodiče dětí, neúplná rodina ze soc. hlediska není minimální rodina

Kulturně podmíněná struktura

1.3.   Rodina a příbuzenství

§         sociální a kulturní antropologie

§         evropské křesťanské a neevropské rodiny a systémy příbuzenství

§         „matčin bratr“

§         endogamie – zevnitř, Čech, obec/ exogamie – zevnitř, důsledně hledáme někoho, kdo není např. z naší obce, kraje, republiky, zaručuje čistotu genetiky; u menších  skupin

§         monogamie – semitská náboženství / polygamie – 2 varianty – mnohomužství, mnohoženství/ polyandrie/ polygynie

§         incest tabu – absolutní zákaz incestu

1.4.   Demografické zkoumání rodiny

§         Porodnost

§         Úmrtnost

§         Sňatečnost

§         Rozvodovost – zvyšuje se ….změna rodinného života, poslední léta zhoršení – zůstávají neúplné rodiny

§         Fekundita - plodivost

§         Scénáře a modely

1.5.   Sociální problémy rodinného života

• Nestabilita a rozpad
• Rozvodovost
• Jeden rodič
• Více rodičů
• Role mužská a ženská
• Osamělí – „singles“ chtějí být sami, nebo zůstali po rozvodech
• Konflikt starých a mladých – mladá generace nemá žádný kontakt se starou generací

2.   Sociální jednání - skupiny

§         Uvedená témata spolu úzce souvisí a jejich základem je sociální jednání

§         Ustáleným základem těchto jevů jsou sociální instituce (=jednání)

§         Výsledkem v sociologické teorii a v sociologickém výzkumu je

paradigma sociálního jednání a jeho aktérů

3.   Systém

Obecná teorie systémů + systémové teorie (Bertalanffy, Ludwig von – první pojal myšlenku, že živé organismy jde zkoumat jednotným způsobem – přidal se Wiener, Norbert – všechny celky lze popisovat jednotným způsobem i neživé – ve 40. letech Shannon, C.E. – z hlediska informace lze všechny celky zkoumat stejně)

• Prvky – lidé, učitelé, ale i lavice, stroje apod.; důležité bez nich by nebyl systém, můžou se shlukovat a jsou to subsystémy…u nás např. fakulta PEF apod.
• subsystémy (funkce) – systém prostředím pro subsystémy
• vztahy / interakce – vztahy mezi částmi…interakce – jednání mezi částmi
• struktura - relativně stabilní a mají určitou stavbu, má každý systém
• funkce – aktivita v určité části struktury a je trvalá, má každá struktura
• procesy – přítomné v každém systému, změna

3.1.   Typy systémů

Živé / neživé;   regulace / autoregulace

• okolí/prostředí systému  (supra-, sub-systém)
• hranice / rozhraní systému
• uzavřený – neprobíhá žádná výměna
• otevřený   (polootevřený, polouzavřený) – jen tyto mohou být autopoietický
• autopoietický – něco sám dělá, možnost utvářet prostředí ve svůj prospěch

3.2.   Systém a prostředí

Systém a okolí/prostředí systému → výměna = proces:

• látky / hmoty – mohou se přeměňovat jedna v druhou
• energie
• informace

3.3.   Systém a informace

• uspořádaný / neuspořádaný systém
• míra uspořádanosti = informace
• míra neuspořádanosti = entropie – nulová míra uspořádanosti
• informace je negativní entropie
• druhý termodynamický zákon – každý uzavřený systém spěje k negativní entropii
• entropizace neživých a živých systémů

3.4.   Aplikace systémové teorie na …

… na cokoliv – na společenské jevy: na model můžeme připojit matematiku

připojíme systém na model

• socializace = proces – zpětná vazba mezi subsystémy
• organizování = proces
• manažer = funkce
• skupina = systém vztahů

systém rolí

• komunikace obsahuje zpětnou vazbu

3.5.   Typické systémové problémy

• Je to funkční?
• Je to disfunkční?
• Odpovídá struktura potřebám?
• Jak se šíří informace?
• Je tam šum?

Definice vztahů:

Čas – jak často jsem s určitým člověkem, přímá, nepřímá  komunikace

Emoce – svým blízkým investujeme hodně emocí

Důvěra

Reciprocita služeb – například předávání informace

Pokud se vše opakuje je to vztah silný, slabé vazby nejdůležitější složkou inovace

Přednáška č. 6

1.   Systémové paradigma v sociologii

• Teorie strukturního funkcionalismu

devět srovnatelných bodů (Keller, J.)

• Teorie konfliktu – společnost existuje a rozvíjí se

1.1.   Výhody systémového paradigmatu

• a-humánní model sociálního jevu – nelidský; skupinu lidí přeměním na systém a budu,  s nimi zacházet jako s prvky; humánní přístup je nadřazený
• možnost kvantifikace
• možnost měření – přímá cesta k zákonu, lze vždycky měřit a předvídat
• možnost modelování – na modelech můžeme provádět pokusy
• možnost převzetí modelových řešení

Formální systém – zkoumají dva jevy logika a matematika, všechny poznatky např. z fyziky musí být uspořádány do systému

1.2.   Předchůdci – například:

Všichni vymyslely systémové myšlení

• Comte (statika) – sociální ontologie, sociální dynamika – systémový charakter systémových jevů, zkoumá procesy, soc. statika – zkoumá struktury nic víc; blíží se systémovému myšlení
• Marx (sociálně ekonomická formace – nejdůležitější funkci struktury jsou ekonomické procesy – práce…ty určují soc. podoby společnosti) – částečně ideální typ, částečně sociální ontologie; formace = systém; soc. skupiny = třídy: pracující a buržoazie
• Durkheim (sociální forma – založena na dělbě práce) a logická forma – deter-minovaná soc. forma
• Weber (ideální typ – metodologický nástroj) – badatel, který má obsáhlé znalosti, vytáhne několik významných rysů, ze své studie; kapitalismus – ideální typ identifikovatelný několika rysy, ale není to realita, do reálu to přenášejí lidé

výzkumné důvody

1.3.   výzkumné důvody

Použití hypoteticko-deduktivní metody

(kvantitativní výzkum)

• induktivní generalizace empirických dat
• dedukce z teorie
• měření

1.4.   Systémové paradigma v sociologii – teoretické důvody

TEORIE KONSENSU

• integrace
• soudržnost – výsledek protikladů
• solidarita
• reciprocita a kooperace
• autorita
• normy a hodnoty
• závazky
• konsensus
• přetrvání systému

TEORIE KONFLIKTU

• diferenciace
• protiklady
• opozice a nepřátelství
• konflikty
• nátlak
• zájmy
• různost zájmů
• rozpor
• změna systému

1.5.   Systémové paradigma v sociologii – teorie

TEORIE KONSENSU

• strukturní funkcionalismus (Parsons, T., Merton, R.K.)

• teorie sociální směny (Homans, G.C., Blau, P.)

TEORIE KONFLIKTU

• Coser, L.
• Mills, C.W.
• Dahrendorf, R.
• Collins, R.

2.   Interpretativní paradigma

Možno aplikovat

• paradigma systému (méně)
• paradigma sociálního jednání (většinou)

Základní teze:

Svět je výsledkem komunikační interakce, tedy i společnost je výsledkem …

Nic podobného jako společnost neexistuje – vytváří konstrukci…jednání

2.1.   Interpretativní paradigma – předchůdci

• Problém porozumění minulým událostem (historie)
• Problém porozumění smyslu sociálního jednání
• Problém porozumění odlišným kulturním událostem

konec naivního realismu v sociálních vědách

2.2.   Interpretativní paradigma – iniciátoři v sociologii

Dilthey, W.

• Weber, M. – smysl sociálního jednání je výsledkem interpretace
• Schutz, A. – dvojí interpretace: smysl sociálního jednání v životním světě a v sociální vědě (typy)
• Berger, P., Luckmann, T. – sociální konstrukce skutečnosti interpretacemi

2.3.   Interpretativní paradigma – další varianty

• etnometodologie (Garfinkel, H.)

        indexiální výraz (komunikace v jednání)

• emika / etika  (Pike, K.)

         behavioréma (komunikace v jednání)

2.4.   Systémová paradigma – problém zločinu – aplikace

TEORIE KONSENSU

• integrace
• soudržnost
• solidarita
• reciprocita a kooperace
• autorita
• normy a hodnoty
• závazky
• konsensus
• přetrvání systému

TEORIE KONFLIKTU

• diferenciace
• protiklady
• opozice a nepřátelství
• konflikty
• nátlak
• zájmy
• různost zájmů
• rozpor
• změna systému

2.5.   Interpretativní paradigma – problém zločinu – aplikace

• identifikace významových struktur
• identifikace zdrojů významových struktur
• identifikace médií významových struktur
• konstrukce zločinu
• konstrukce posuzování zločinu

vždy v běžné komunikaci  i  ve vědecké komunikaci

2.6.   Interpretativní paradigma – problém kriminality – aplikace

• zločin z hlediska etnometodologie
• zločin z hlediska emického / etického
• zločin z hlediska typizace

Přednáška č. 7

1.   ORGANIZACE

Dva paradigmaticky rozdílné přístupy:

• organizace jako zformované instituce

(institucionalizované jednání) - role

• organizace jako systém

(subsystém systému) – např. funkce

používáme rozdílný slovník – podle toho poznáme rozdíly

1.1.   Co je to organizace

ORGAN     IZACE

ORGANON

oργαnόn

instrumentum

nástroj – slouží k přeměně

organizace – nástroj, který vzniká tak, že uspořádáme instituce, způsob jakým spolu existují   instituce

např. jedna instituce je učitel, žák, rektor, děkan

1.2.   (Nezbytné) rysy organizace

• cíl / účel    (= důvod existence organizace), např.církev, aby se věřící mohli podporovat apod.
• mocenské instituce / struktura – moc je rozdělená, KAŽDÝ ze společnosti má podíl na moci!!!!
• formalizace (stupeň) – dávat tvar, ten kdo řídí org., proto, aby věci byli co nejjednodušší
• zjednodušení (univerzalizace) – co nemá smysl musí pryč; univerzovat – převádět do jednotné podoby
• efektivita (racionalizace) – organizace dosahuje cíle

organizace není instituce! Organizace něco s institucemi dělá a kde se instituce seskupí

škola – organizace, ale školství instituce!

1.3.   Organizace a sociální jednání

• účelná / řízená tvorba sociálního prostoru – tvořena soc. vztahy
• účelné / řízené seskupení sociálních institucí
• účelné / řízené seskupení sociálních rolí
• účel / řízení – MOC / AUTORITA
• účelné / řízené seskupení – PANSTVÍ

organizaci účelně tvarujeme, správně rozestavit postavení soc. rolí

1.4.   Organizace více a méně formální

formování = tvarování

• formování sociálního prostoru (institucí) = omezování svobodného jednání

    míra spontánnosti versus míra řízení

                      rodina   versus   armáda

1.5.   Organizace a její účel

stupeň formálnosti a

• účel        (církev / supermarket)
• čas          (rodina / mateřská škola)
• prostor   (agrární / průmyslové společnosti,

                            předliterární / literární společnosti) ; v agrární - závislý na fyzické podobě

                                                                                        industriální  - předělává podoby

moderní společnost – předorganizivaná společnost

1.6.   Organizace a typ sociálního jednání

1.6.1.             Weber:

účelově racionální

hodnotově racionální

tradiční

afektové

1.6.2.             Habermas:

• instrumentální
• strategické
• komunikativní

1.7.   Organizace a sociální systém

organizace je (sub)systém

• s určitými funkcemi, strukturami a procesy – struktury umožňují oběh informací
• adaptující se na prostředí nebo
• upravující prostředí  (autopoietický systém)
• účelově/funkčně informovaný

fce – vykonávané lidmi, nebo stroji…rektor, student; mikrofon

1.8.   Organizace jako systém

• je vždy formální a 
• vykazuje jistou míru entropizace, strukturální nebo funkcionální

trvalé organizování a re-organizování strategie organizace

organizace není demokratická, musí se omezit svoboda

1.9.   Organizace je sociálním nástrojem

 

koordinace sociálních
 institucí skupiny

(sociálního jednání)

(sociálních rolí)

paradigma sociálního jednání

informace funkcí
sociálního systému

        (subsystémů) 

        (prvků)

paradigma sociálního systému

1.10.     Organizace v konsensuálním paradigmatu

Parsons:všechny organizace mají tyto charakteristiky:;zajímá nás jednání pod pojmem jedince  a pak s ním pracujeme jako s prvkem systémů, všechny tyto charakteristiky vedou ke konsensu – je cílem

• adaptace na prostředí (konsensus)
• dosahování cílů (konsensus)
• vnitřní integrace (konsensus)
• reprodukce vzorců jednání a chování (konsensus)

1.11.     Organizace v paradigmatu konfliktu

• diferenciace zájmů  (konflikt) – rozdílnost zájmů, názorů
• diferenciace cílů navenek a uvnitř (konflikt)
• represe a sedukce (konflikt)
• determinace (konflikt)

1.12.     Organizace v interpretativním paradigmatu

Silverman:komunikace je strukturována

Organizace je

• produkt komunikační interakce uvnitř i vně této organizace
• významový vzorec vzniklý minulou komunikační interakcí a udržovaný/měněný současnou/budoucí komunikační interakcí
• sociální konstrukcí tvořenou zevnitř i zvenčí (Schutz)
• sociální konstrukcí sociálních typů (Schulz)

znát charakteristiky jednotlivých paranigmat

1.13.     Sociologické teorie organizace

klasické	moderní
symbolicko interpretativní	postmoderní

1.13.1.         Klasické teorie organizace

• Smith, A. (1776)
• Marx, K. (1867)
• Durkheim, E. (1893)
• Taylor, F.W. (1911)- až do konce jsou všichni důležití, velcí klasikové
• Fayol, H. (1919)
• Weber, M. (1924) – jako první rozpracoval teorii byrokracie – komparativní výhoda
• Barnard, Ch. (1938) – zakladatel teorie systému

1.13.2.         Moderní teorie organizace

• Simon, H. (1945, 1958)
• Parsons, T. (1951)
• Gouldner, A. (1954)
• March, J. (1958)
• Dalton, M. (1959)
• Bertalanffy, L. von (1968)

Moderní teorie organizace - varianty

·         human relations  (mezilidské vztahy, formální a neformální)

·         psychologie (teorie motivace aj.)

·         koncepce omezené racionality (důsledky jednání)

·         strukturální funkcionalismus

·         kontingenční přístup  (blíží se postmoderním koncepcím)

1.13.3.         Symbolicko interpretativní teorie organizace – vznikají ve 30. letech, ale použití až v 60. letech

• Schutz, A. (1932) ovlivnil, ale nemá nic společného
• Selznick, P. (1948)
• Berger, P. (1966)
• Luckmann, T. (1966)
• Geertz, C. (1973)
• Goffman, E. (1971)
• Barthes, R. (1972)- - ii-
• Saussure, F. de (1959)- - ii -
• Burke, K. (1954)

1.13.4.         Postmoderní teorie organizace

• Foucault, M. (1972, 73)Filozofové
• Jencks, Ch. (1977)
• Derrida, J. (1978, 1980)
• Lyotard, J.-F. (1984)
• Rorty, R. (1989)
• Baudrillard, J. (1988)

Co je to postmoderní? – generace tvůrců, filozofů, sociologů si všimla, že s moderní spol. není něco v pořádku, moderní člověk myslí buď a nebo, základní myšlenka postm. – a proč ne?, lidé přestali respektovat kánony(jak se má co dělat, stavět apod.), odmítají celek – celek neexistuje x modernisté – celek a systém; neexistují fikce; tam kde končí celek začíná postmodernista, kdo omezuje celky omezuje svobodu, postmodernisté nemohou být kritičtí, postmoderní myšlení je ironické

Problémy:

Nerozhodnutelnost významu znaku – můžeme každý z nás význam znaku s jistotou určit? Odpověď: ne

Intertextualita – to, že rozumíme jednomu slovu, znamená, že rozumíme jiným slovům – významy znaků jsou dány nejen tím, co znamenají, ale získává svůj význam na základě jiných znaků; jeden text získává vztah na základě toho, že vyplývá z dalších textů; moderna omezuje z důvodů naší práci s texty

Privilegované texty – moderna jsou privilegované texty; říkají nám, jak máme číst ty ostatní; postmoderna je konec privilegovaných textů

Re-reading, re-thinking, re-writing – znovu přečíst, znovu promyslet, znovu napsat

Re-reding and re-thinking of modernity

Anything goes! (Všechno jde, ale metodologicky! Ne morálně)

Subsystémy systému komunikace

S1 – stav věcí (realita)

S2 – znaková reprezentace S1

S3 – jednání lidí podnícené S2 podle S1

S4 -

2.   Člověk a řízení v organizaci

Typ člověka (Schein, E.H. - 1965)

§         racionálně ekonomický

• sociální
• sebeaktualizující se
• komplexní 

Styl řízení   (Likert, R. – 1961)        

• exploat. autoritativní
• benevol. autoritativní
• konzultativní
• paticipativní

2.1.   Teorie motivace v organizaci

Maslow, A.

• Hierarchie potřeb:

seberealizace

vážnosti a důstojnosti

přátelství a akceptování

b e z p e č í   a   j i s t o t

f y z i c k é h o     p ř e ž i t í

Herzberg, F.

• motivační faktory (uznání, povýšení aj.)
• hygienické faktory (pracovní podmínky, mezilidské vztahy aj.)

3.   Struktura organizace jako systému

fyzická	technologická
sociální	kulturní

4.   Formální a neformální v organizaci

• Formální a neformální sociální jednání

      (sociální role, sociální osobnosti)

                  paradigma sociálního jednání

• Formální a neformální struktury, funkce, toky informace

                  paradigma sociálního systému

5.   Organizace a modernizace

moderní společnost je vysoce formálně organizovaná

• modernizace je organizace
• organizace je modernizace
• účelová racionalita - rizika
• systémová funkčnost - rizika
• Risikogesellschaft / risk society

6.   Organizace a byrokracie

Weber, M.

• byrokracie = racionální procedury a způsoby řízení velkých organizací
• legální panství/autorita
• účelově racionální jednání (Weber)
• strategické jednání (Habermas)
• legálně racionální vymezení pozic/rolí anebo struktur/funkcí

6.1.   Poslání byrokracie

• racionalizovat řízení organizace
• mocensky omezovat jednání/instituce
• objektivizovat rozhodování a chránit před nepředvídanými důsledky rozhodovatele
• objektivizovat postavení podřízených a chránit podřízené

Problém byrokratizace – zákonitost velkých organizací

7.   Nové podoby organizace

• síťová společnost     (Castells, M.)
• technické obrazy     (Flusser, V.)
• dromosféra               (Virilio, P.)

konkrétní projevy globalizace

8.   Organizace a komunikace

komunikace

• kapilární
• organická
• masová

média netechnická a technická

• multimedialita
• hypermedialita

9.   Komunikace a organizace

• komunikační konstrukce
• kultura organizace

• dromosférický čas a prostor organizace
• teleakce, teletopie, telepercepce

Přednáška č. 8

1.   Výzkum – strategie

endogenní	kvantitativní
exogenní	kvalitativní

1.1.   Výzkumné strategie -  charakteristiky

Endogenní poznatky tvoří n       zevnitř (objektem výzkumu) n       vnitřním jazykem (objektu)	Kvantitativní poznatky tvoří n       měřením (subjektem výzkumu) n       testováním hypotéz (subjektu)
Exogenní poznatky tvoří n       zvenčí (subjektem výzkumu) n       vnějším jazykem (subjektu)	Kvalitativní poznatky tvoří n       porozuměním (objektu) n       interpretací (objektem)

            

1.2.   Výzkumné strategie –  v životě a ve vědě

Endogenní je primární v životě převažuje	Kvantitativní je sekundární ve vědě převažuje
Exogenní je sekundární ve vědě převažuje	Kvalitativní je primární v životě převažuje

1.3.   Výzkum - struktura

Subjekt	výzkumu :	kdo zkoumá
Předmět	výzkumu :	co zkoumá
Objekt	výzkumu :	na čem
Metodologie	výzkumu :	čím/jak
Logistika	výzkumu :	kdy/kde zkoumá
S c é n á ř	výzkumu :	role/funkce
P R O J E K T	výzkumu :	P l á n detailní

1.3.1.             Kvantitativní výzkum - kdy a proč

• známe předmět - velmi dobře až výborně
• začínáme na vyšší úrovni analýzy
• známe teorii – možnost práce se zákony
• známe potvrzené hypotézy - k předmětu
• chceme měřit – potřebujeme přesná data
• chceme měřit – nalézat nové vztahy

1.3.2.             Kvantitativní výzkum - je měřením

Měření  je homomorfní / izomorfní  zobrazení empirického relačního systému (empirické struktury) do numerického relačního systému (numerické struktury)

1. dva systémy

           měřený Me   (empirický)

           měřící   Mn   (numerický)

2. vztah mezi  Me a Mn

           homorfní nebo izomorfní

1.3.3.             Kvantitativní výzkum - pojmový základ

klasifikatorický pojem	komparativní pojem	metrický pojem
kvalitativní pojem	topologický pojem	kvantitativní pojem

1.3.4.             Kvantitativní výzkum - kvantitativní explikace

Kvantitativní explikaci reprezentuje řada

     klasifikatorický pojem

                    komparativní pojem 

                              metrický pojem

Kvantitativní explikace není měřením.

1.3.5.             Kvantitativní výzkum - měření

Nutno rozlišovat:

§         měřitelnost vlastnosti    OBJEKTU,  a

§         kvantitativní explikaci  POJMU

1.3.6.             Kvantitativní výzkum - měření a kvantifikace

• Měřitelnost je předpokladem měření.
• Měřitelné jsou veličiny.
• Kvantitativní explikace je nahrazení pojmů klasifikatorických a pojmů komparativních pojmy metrickými.
• Kvantitativní pojmy vyjadřují výsledky měření veličin.
• Metrické pojmy umožňují měření a vyjadřují výsledky měření.

1.3.7.             Kvantitativní výzkum - kvantita a veličina

Kvantita

(délka v m, hmotnost v kg, teplota ve °C) přisuzuje každému objektu homogenizovaného souboru číslo, které specifikuje kvantitativní hodnotu příslušné veličiny (v délce, hmotnosti, teplotě)

1.3.8.             Kvantitativní výzkum - měřitelnost

Kvantitativně zkoumat

Měřit lze pouze

q       výskyt                      jevu

q       frekvenci    výskytu jevu

q       intenzitu     výskytu jevu

nelze měřit abstraktní jevy – nezaměstnanost, míra nezaměstnanosti, spokojenost apod. – přeměnit na  výskyty něčeho, co jde měřit (výskyt nezaměstnaných, v jaké době…)

1.3.9.             Kvantitativní výzkum - druhy měření

1. metrizace, rok– přivádí nás k metrickým pojmům – m, km, sekunda, rok

2. měřící procedury  (konkrétní) – přesná souslednost kroků, v čase, logiky

3. měřící metody (obecnější) – nejsou nijak závazné

4. číslicové přiřazování – 2 teorie, něco říká, že je to měření, druhá říká, že to není úplné, z hlediska soc. je to měření

fundamentální měření – primární analýza

odvozené měření – sekundární analýza dat – statistická ročenka – dopočítat vztah mezi platy v jednotlivých krajích, porodnost apod.

1.3.10.         Kvantitativní výzkum v sociálních vědách

Otázky:

co je v daném výzkumu

-         empirický relační systém Me ? popsaný jazykem teorie Met;

-         numerický relační systém Mn ?

čeho se týká empirický relační systém Me?

-         předmětu výzkumu Pv ?

-         objektu výzkumu Ov ?

!  zde nesmí dojít k záměně  !

1.4.   Hypoteticko-deduktivní metoda – založena na systematickém shromažďování dat

Indukce – sběr empirických dat (hypotéza) – induktivní generalizace (zobecnění) – závěr, který uděláme z informací; induktivní sběr dat slouží k tomu, abychom mohli zobecnit, zobecnění může být považováno za hypotézu (domněnku), kterou je potřeba dále ověřovat jestli je obecně platná, vybereme další vzorek, pokud se nepotvrdí, tak ji zahodíme a musíme vytvořit novou, provádí se měřením, dobré pokud vypovídá něco o souvislostech mezi dvěma jevy

Dedukce – hypotéza (z teorie)

Matematika – funkcionální vztahy, měření, hypotézy by se měly týkat vždy dvou jevů…VŽDY odhalit souvislosti mezi věcmi

Konstrukce výzkumných nástrojů na základě hypotézy

2.   HYPOTÉZA

Hypotéza jako problém teorie vědy a metodologie vědy

2.1.   VYMEZENÍ PROBLÉMU

2.1.1.             historické

§         historie matematizovatelné přírodní vědy

§         logika vědy (Wissenschaftslehre)

§         věda o vědě (science of science)

§         teorie vědy

2.1.2.             logické

Pět produktů racionálního myšlení:

§         pojem

§         soud

§         hypotéza

§         zákon

§         teorie

Přednáška č. 9

1.   HYPOTÉZA a ostatní produkty racionálního myšlení

Pojem = strukturní prvek hypotézy:

    Problém: dobře utvořené pojmy (výrazy).

Soud = strukturní prvek hypotézy:

    Problém: výroková forma hypotézy.

Teorie = předpoklad/konsekvent hypotézy:

    Problém: explanační funkce hypotézy.

2.   HYPOTETICKO DEDUKTIVNÍ VĚDY (HDV)

PRVNÍ TEZE: Problém hypotézy náleží do problematiky hypoteticko deduktivních věd.

hypoteticko deduktivní vědy

§         založené na sběru empirických dat (induktivní generalizace)

§         založené na dedukci z dílčích závěrů

§         pomocí logiky a matematiky

3.   HDV – MĚŘENÍ - HYPOTÉZA

§         hypoteticko deduktivní vědy směřují k měření

§         měření je homomorfní nebo izomorfní zobrazení

§         hypotéza je výrok strukturálně založený na předpokladu budoucího měření

3.1.   HDV a MĚŘENÍ

Měřit lze pouze

n       VÝSKYTY určitého jevu

n       FREKVENCE výskytu určitého jevu

n       INTENZITU výskytu určitého jevu

Jev  = smyslově vnímatelný

Určitý  = definované počáteční podmínky

4.   FORMULOVÁNÍ HYPOTÉZY

• hypotéza je výrok strukturálně založený na předpokladu budoucího měření
• hypotéza musí být potenciálně homomorfním nebo izomorfním popisem

výskytu

frekvence

intenzity

zkoumaného jevu

5.   SMYSLUPLNOST HYPOTÉZY VERIFIKACE

DRUHÁ TEZE:  Problém hypotézy je problémem její smysluplnosti.

Verifikace je procedura zajištění smysluplnosti hypotézy.

Předpokladem verifikace je teze izomorfie jazyka a reality.

5.1.   Kroky verifikace:

• eliminace jmen, kterým nekoresponduje izomorfní objekt (předmět) v realitě          
• eliminace výroků, kterým nekoresponduje izomorfní struktura (faktů) v realitě

5.2.   Zajištění smysluplnosti se děje

§         logicky    (logická syntax)

§         logicky a empiricky    (logická sémantika)

§         empiricky    (pragmatika, sémiotika)

5.3.   Postupné rozlišení verifikace

úplné

v principu

ústup od původního verifikacionismu (40 léta)

5.4.   ZÁVĚR 1

Verifikacionismus nás učí:

§          redukovat výrazy/strukturu (izomorfie)

§          správně tvořit výrazy (syntax, sémantika)

§          správně požívat výrazy (pragmatika)

5.5.   ZÁVĚR 2

Hypotézu nutno formulovat jako výrok, jehož výrazy a strukturu lze OPERACIONALIZOVAT

6.   STANOVENÍ HEURISTICKÉ HODNOTY HYPOTÉZY

Starší varianta - stanovení vědeckosti zajištěním smysluplnosti hypotézy verifikací;

Novější varianta - stanovení vědeckosti zajištěním demarkace hypotézy její falsifikovatelností.

6.1.   DEMARKACE, FALSIFIKOVATELNOST

TŘETÍ TEZE:  Problém hypotézy je problémem její demarkace.

„ S pomocí čistě deduktivních úsudků klasické logiky lze dokázat na základě jedinečných výroků nepravdivost obecných výroků.“  Popper, K .R

6.2.   DEDUKTIVNÍ  TESTOVÁNÍ HYPOTÉZY

Testování empirickými aplikacemi odvoditelných závěrů

6.3.   DEMARKACE HYPOTÉZY, FALSIFIKACE

Demarkace je proces oddělení

• empirické hypotézy od
• nevědecké

Problémem je stanovení kritéria demarkace

6.3.1.             KRITÉRIUM  DEMARKACE

Nemá být založeno na

§         induktivní logice,

§         zkušenosti,

§         verifikaci smyslu,

ačkoliv právě to jsou převládající kritéria demarkace v běžné akademické debatě a praxi.

6.4.   DEMARKACE  HYPOTÉZY FALSIFIKACE

• empirický vědecký systém (hypotéza, teorie) musí dovolovat své vyvrácení zkušeností
• v tomto procesu hrají hlavní úlohu prostředky čistě deduktivní inference (modus tollens)
• usuzování z pravdivosti singulárních tvrzení na nepravdivost universálních tvrzení

6.5.   JAK TO UDĚLAT ?

Z hypotézy se

• se vyvodí tvrzení nižší úrovně universálnosti a
• toto tvrzení nižší úrovně universálnosti se opět testují stejným způsobem -
• ad infinitum.

Hypotéza (teorie) je universální tvrzení.

6.5.1.             POSTUP

• Z hypotézy h (= universální tvrzení) odvodíme tvrzení nižšího stupně universálnosti p
• Tvrzení p musí být takové, abychom mohli formulovat jeho popření (= negaci) ~p
• hypotézu h otestujeme pomocí čistě deduktivní procedury modus tollens

Falsifikující inference:

((h → p) · ~p) → ~h

Čtení:

„Je-li p odvoditelné z h a je-li p nepravdivé, pak je také h nepravdivé.'

6.5.2.             VYSVĚTLENÍ

((h → p) · ~p) → ~ h

celý výraz je implikace a platí: je-li nepravdivý antecedent, je nepravdivý i konsekvent

část výrazu  ((h → p) · ~p)  je konjunkce a pro konjunkci platí, že obě strany jsou pravdivé nebo nepravdivé

6.5.3.             PŘÍKLAD

modus tollens:

       ((      t        →       p)  ·  ~       p )    →     ~ t

((Když  prší, pak je mokro)  ; není mokro) pak tedy neprší.

Popření konsekventu popírá antecedent.

6.6.   FALSIFIKOVANÁ  HYPOTÉZA

Je hypotéza vyvrácená z ní odvozeným singulárním tvrzením.

Hypotéza, která není falsifikovatelná, má v hypoteticko deduktivní vědě pochybnou heuristickou hodnotu a explanační funkci.

6.7.   DEMARKACE – ZÁVĚR, FALSIFIKACE

Falsifikacionismus nás učí:

§         tvořit hypotézy otevřené pokroku vědeckého poznání (změně)

§         využít k jejich demarkaci deduktivní postupy klasické formální logiky

7.   PARADIGMA

ČTVRTÁ TEZE: Problém hypotézy je problémem jejího paradigmatického určení.

PARADIGMA

„obecně uznávané vědecké výsledky, které v danou chvíli představují pro společenství odborníků model problémů a model jejich řešení“                                            (Kuhn, T.)

7.1.   PARADIGMA - PŘEDPOKLADY

k formulování paradigmatu je třeba

§         třída podstatných faktů

§         podmnožina třídy faktů, jež lze srovnat s předpověďmi paradigmatické teorie

§         shromažďování faktů v normální vědě

7.1.1.             NORMÁLNÍ VĚDA

• předparadigmatické období

      časté a hluboké spory o legitimitu metod, problémů a standardních řešení

• paradigmatické období – období normální vědy

      formulování a řešení hlavolamů, které nemohou přinést nic zásadně nového

7.2.   PARADIGMA  A HYPOTÉZA

§         hypotéza je paradigmatickým jevem hypoteticko deduktivních věd v jejich paradigmatickém období

§         problém hypotézy je paradigmatickým problémem metateoretického zkoumání těchto věd

§         sociální vědy se většinou nacházejí v období předparadigmatickém

§          problém hypotézy je v sociálních vědách legitimní tam, kde „imitují“ postupy věd

§         hypoteticko deduktivních

§          tam se problém hypotézy stává/stal taktéž paradigmatickým problémem (systém)

7.3.   PARADIGMA - ZÁVĚR

Co nás učí teorie paradigmat vědy:

§         hypotéza není univerzálním nástrojem

§         hypotéza náleží k určitému paradigmatu

§         věda je možná i bez hypotéz

8.   SEKUNDÁRNÍ
ANYTHING GOES

PÁTÁ TEZE: Problém hypotézy je v dějinách vědy sekundární.

Věda je ve své podstatě anarchistický podnik.

Jediný princip, který nebrání pokroku, zní – anything goes (cokoli jde).

Ani věda, ani racionalita nejsou univerzální mírou nadřazenosti.

Věda není ani jedinou tradicí, ani nejlepší existující tradicí.                                           (Feyerabend, P.)

8.1.   SEKUNDÁRNÍ VÝZNAM HYPOTÉZY

Lze používat hypotézy, které odporují dobře potvrzeným teoriím anebo dobře prokázaným experimentálním výsledkům.

Podmínka slučitelnosti, která vyžaduje, aby nové hypotézy souhlasily s přijatými teoriemi, není rozumná, neboť zachovává starou teorii, a nikoliv teorii lepší.

Žádná teorie nikdy nesouhlasí se všemi fakty ve své oblasti, neboť fakta jsou konstituována staršími ideologiemi.

8.2.   HYPOTÉZA A ANYTHING GOES

Problémem není, zda hypotézu použít nebo ne – problémem je, zda se přitom držet zaběhaných zvyklostí vědecké práce.

Dějiny vědy ukazují, že nezamýšlené důsledky vědeckého bádání byly většinou významnější, než ty zamýšlené.

8.3.   ZÁVĚRY

Všechny uvedené koncepce přispěly k teoretickému zdůvodnění způsobů, jimž je třeba formulovat hypotézy.

Ideje všech uvedených koncepcí možno efektivně využívat.

9.   HYPOTÉZA je DOMNĚNKA

9.1.    zformulovaná

• odborným jazykem příslušné vědní disciplíny
• ve formě podmíněně pravdivého výroku - forma výroková, potenciálně pravdivé
• vztahu mezi dvěma jevy

                                         mezi dvěma jevy

                                         mezi výskytem jevu a podmínkami

                                         mezi jevem a jeho příčinou

                                         mezi jevem a jeho změněnou variantou

9.2.   odůvodněná

§         dostatečným množstvím empirických dat    nebo

§         induktivním závěrem z empirických dat      nebo

§         hypotézami již potvrzenými (deduktivně)     nebo

§         teorií již existující

9.3.   založená na

§         předpokladu měření

§         vyžadujícím výběr smysluplných výrazů

§         schopných operacionalizace a kvantifikace.

9.4.   obsahující

explicitně nebo implicitně vyjádřený NOVÝ POZNATEK o korespondujících jevech.

9.5.   vysvětlující

Vysvětlení = explanace

co největší množství jevů daného oboru

vysvětluje co se stalo

Hypotéza jen vysvětluje.

Teorie vysvětluje i předikuje (předvídat s absolutní platností).

10.         Hypotéza a explanace
   (explanační schéma)

C1, C2 , . . . . , Ck conditions – podmínky       celý čitatel je hypotéza

L1, L2 , . . . . , Lr - zákony

________________

           E                      závěr

E  =  explanandum    (co se vysvětluje) – nízká porodnost

(C a L)  =  explanans (čím se vysvětluje) – jak vypadá, zdraví, ekonomika, zákony k vysvětlení, že je nízká porodnost

10.1.     Hypotéza a explanace v hypoteticko-deduktivní metodě

C1, C2 , . . . . , Ck       tvrzení o výchozích podmínkách

L1, L2 , . . . . , Lr         obecné zákony

________________

             E                deskripce empirického jevu

E  =  explanandum    (co se vysvětluje)

(C a L)  =  explanans (čím se vysvětluje)

10.2.     FUNKCE POTVRZENÉ HYPOTÉZY

§         explanace jevů daného oboru

§          východisko dedukce nových poznatků

§          stavební prvek budoucí teorie

§          možný zákon.

Přednáška č. 10

1.   Kvalitativní výzkum – už proběhl, nemuseli jsme to dělat

§         Objekt – neznámý, málo známý

§         Předmět – chápaný exogenním nebo endogenním způsobem

1.1.   Kvalitativní výzkum - původ

§         každý vědecký výzkum NEZNÁMÉHO jevu začíná jako kvalitativní

§         východiskem je DOTAZOVÁNÍ plus POZOROVÁNÍ

§         kulturní a sociální antropologie (etnografie)

1.2.   Výzkumné strategie – v životě a ve vědě

Endogenní je primární v životě převažuje	Kvantitativní je sekundární ve vědě převažuje
Exogenní je sekundární ve vědě převažuje	Kvalitativní je primární v životě převažuje

1.3.   Kvalitativní výzkum – cíle – potvrzení hypotézy měřením, abychom vysvětlili, cíl - pozorumění

• Porozumění předmětu / objektu výzkumu
• Interpretace na základě porozumění

Případně, spolupracuje s objektem

• Dvojí interpretace (z objektu / subjektu) výzkumu

1.4.   Kvalitativní výzkum – typické původní sociální problémy

Způsob života premoderních a nemoderních společností obecně – zvláště pak:

• náboženské výklady světa
• rodinné soužití
• manželství
• hodnota života (muže, ženy, dítěte)
• antropofágie
• etc.

1.5.   Porozumění a interpretace

Dvojí funkce interpretace:

• interpretace je výsledkem intersubjektivní komunikace (řeč)
• interpretace je založena na porozumění, interpretací ověřujeme porozumění (řeč)
• smysluplná komunikace je založena na porozumění významům znaků a hodnotám společenství

1.5.1.             Porozumění a interpretace v komunikačním schématu

de Mauro, Eco

1. objekt – reprezentován určitými                  znaky, vnímáme jako                  souhrn znaků	1. voda ve vzdálené       přehradní nádrži
2. znaková reprezentace      objektu 1	2. signalizační zařízení      informující o 1
3. chování lidí podle 2	3. evakuace před hrozící     povodní z 1 podle 2
4. kód interpretace 2 a 3 – nejdůležitější	4. kód vysvětlující, jak     rozumět 2 a co dělat (3)

1.5.2.             Porozumění a interpretace sociálnímu jevu      

1. objekt	1. firma na trhu
2. znaková reprezentace      objektu 1	2. různé informace o1
3. chování lidí podle 2	3. chování obchodního     partnera podle 2
4. kód interpretace 2 a 3	4. kód vysvětlující, jak     rozumět 2 a co dělat (3)

1.5.3.             Kvalitativní výzkum – interpretace – porozumění

1. objekt	1. voda ve vzdálené       přehradní nádrži
2. znaková reprezentace      objektu 1	2. signalizační zařízení      informující o 1
3. chování lidí podle 2	3. evakuace před hrozící     povodní z 1 podle 2
4. kód interpretace 2 a 3	4. kód vysvětlující, jak     rozumět 2 a co dělat (3)

1.6.   Hlavní objekt kvalitativního výzkumu

Hlavním objektem kvalitativního výzkumu je řeč (znak – význam) – POKUD OBJEKT NEMLUVÍ, TAK MU NEROZUMÍM

§         mluvená

§         psaná

§         pohybová

1.7.   Subjekt a objekt zkoumání v kvalitativním výzkumu

Subjekt	výzkumu :	kdo zkoumá
Předmět	výzkumu :	co zkoumá
Objekt	výzkumu :	na čem
Metodologie	výzkumu :	čím/jak  ENDOGENNÍ               EXOGENNÍ
Logistika	výzkumu :	kdy/kde zkoumá
S c é n á ř	výzkumu :	role/funkce
P R O J E K T	výzkumu :	P l á n detailní

• PŘEDMĚT – určen subjektem výzkumu
• PŘEDMĚT – korigován inter-pretací 
• subjektu a objektu výzkumu
• OBJEKT     – inter-pretován subjektem a 
• objektem výzkumu

výsledky = interpretace

1.8.   Kvalitativní výzkum je

• zkoumáním jakosti (toho, jak něco je)
• nezjišťuje množství (kolik?)
• odpovídá na otázku JAK ?
• odpovídá TAK a TAK … - nejsou žádná čísla, pouze slovní vyjádření, nevylučuje metodu měření, ale vylučuje ji jako hlavní metodu, může následovat jako sekundární

• měření v rámci kvalitativního výzkumu je možné, ale má sekundární důležitost

1.9.   Co je to kvalitativní výzkum

• Kvalitativní výzkum je formou dlouhodobého přímého pozorování vedeného v těsné blízkosti zkoumaného jevu. 

Maanen, J. van, Dabbs, J.M., Faulkner, R.R. 1982:16

• Kvalitativní výzkum je jakýkoliv výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace, přičemž některé získané či výchozí údaje mohou být kvantifikovány, avšak analýza samotná je kvalitativní.

     Strauss, A.-Corbinová, J. 1999:10

• Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Cílem tu je odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím.

     Disman, M. 2000:285

1.10.     Základní techniky sběru informací v kvalitativním výzkumu

• nestandardizovaný hloubkový rozhovor
• analýza textu; obsahová – kvantitativní výzkum; kval. (Hermeneutická ?) pochopit, porozumět textu
• zúčastněné pozorování

Techniky sbírají informace, ale NEINTERPRETUJÍ

Metody – objevit nový poznatek, dají se použít v jakémkoli výzkumu

1.11.     Základní metody kvalitativního výzkumu – nebude v testu

• narativní (biografický) výzkum
• fenomenologický výzkum
• ukotvená teorie  (grounded theory)
• etnografický výzkum  (kulturní a sociální antropologie)
• případová studie  (case study), monografická metoda
• akční výzkum

1.12.     Tři teoretické zdroje kvalitativního výzkumu

• symbolický interakcionismus
• etnometodologie 
• etnografie    (kulturní a sociální antropologie)

1.13.     Hlavní iniciátoři kvalitativního výzkumu v sociálních vědách

Symbolický interakcionismus

   Mead, G.H.  -   90. léta 19. století

Etnografie 

   Evans-Pritchard, E.E.  -   30. léta 20. století

   Pike, K.     50. léta 20. století

Etnometodologie

   Garfinkel, H.  -   60. léta 20. století

Sociologie

   Schutz, A.  -    40. léta 20. století

Metodologie sociálních věd

   Winch, P.   -   50. léta

2.   srovnání – v testu

2.1.   Transformace informace

KVANTI – málo inf. Velké množství vyžaduje standardizaci standardizace znamená      redukci informace vysoká reliabilita nízká validita deduktivní logika – lze zobecnit

KVALI – velké množství inf., ale malý vzorek, nelze zobecňovat, standardizace je slabá,    případně nemožná malá standardizace    redukuje informaci méně nízká reliabilita - spolehlivost vysoká validita induktivní logika

2.2.   Redukce informace

KVANTI omezený rozsah informací     o velkém počtu jednotek velká redukce počtu       proměnných silná redukce      počtu vztahů zobecnění na celý soubor

KVALI mnoho informací      o malém počtu jednotek velká redukce počtu      sledovaných jednotek zobecnění je problematické      a často nemožné

2.3.   Strategický cíl a postup

KVANTI testování hypotéz potvrzení teorie Vstup: teorie 1. hypotéza 2. výzkumný vzorek 3. sběr dat 4. analýza dat Výstup = otestovaná hypotéza a potvrzená/zdokonalená teorie

KVALI vytváření hypotéz vytvoření teorie Vstup: sociální jev / „problém“ 1. vzorek     sběr dat     analýza     interpretace Výstup = „stavební“ hypotéza  pro případnou budoucí teorii

2.4.   Vzorek a postup

KVANTI vzorek    souboru jedinců exogenní výzkum Měření

KVALI úplný soubor    jedinců endogenní výzkum nenumerické šetření

3.   Rozhodování:
který typ výzkumu?

Podle

• cíle / zadání  výzkumu
• předmětu  výzkumu
• objektu  výzkumu

se rozhodujeme pro

• endogenní / exogenní  výzkum
• kvantitativní / kvalitativní  výzkum.